Léčba myokarditidy a ZKMP je poměrně komplikovaná, což je zapříčiněno mnoha faktory. Navíc je stále předmětem intenzivního výzkumu
Z pohledu kauzální léčby je významnou překážkou množství rozličných původců, které mohou myokarditidu a ZKMP vyvolat. Jejich spektrum zahrnuje množství agens od virových, bakteriálních a protozoálních původců, až po autoimunní onemocnění a hypersenzitivní reakce na různé medikamenty, přičemž působení těchto agens u mnoha z nich není ještě jasné. U pacientů je také odlišný vývoj onemocnění, kdy myokarditida může u části pacientů přejít až do ZKMP, což je ovlivněno perzistenci vyvolávajícího původce v myokardu, rozvojem autoimunní reakce proti složkám kardiomyocytů, chronické zánětlivé reakce v srdečním svalu nebo kombinací těchto faktorů (kapitola 4).
Omezujícím faktorem je tedy i heterogenita onemocnění – z pohledu manifestace a vývoje nálezů vyšetření a tedy i, kdy byla myokarditida/ZKMP diagnostikována a zahájena specifická léčba, protože u části pacientů nemusí být myokarditida s lehčím průběhem diagnostikována a může se tedy zachytit až ve stádiu ZKMP (26).
Efektivitu léčby ovlivňuje i rozsah změn, ke kterým v myokardu došlo, tedy jaká je míra poškození (fibrózy, nekrózy) a jaké jsou regenerační schopnosti myokardu (23).
V současné době tedy léčba myokarditidy a ZKMP sestává především ze symptomatické a podpůrné léčba a restrikce fyzické zátěže (24, 26). V léčbě srdečního selhání a arytmií se uplatňují postupy navržené Evropskou a Americkou kardiologickou společností, jejichž součástí je jak léčba farmakologická, tak i využití ICD a mechanické podpory orgánů u fulminantně probíhajících myokarditid (24, 98, 127). I přesto má léčba srdečního selhání u těchto onemocnění svá specifika, např. v prokázaném protektivním účinku některých léků nebo jejich nepříznivém dopadu na prognózu pacienta.
Specifická, hlavně imunosupresivní terapie, se odvíjí dle výsledků EMB. Dle zdrojů je ovšem u mnohých postupů specifické léčby popisována nutnost dalších studií (24, 98).
Autor úvodního snímku: Madprime
————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–
Zdroje:
23) SCHULTHEISS, Heinz-Peter, Uwe KÜHL a Leslie T. COOPER, JR. The management of myocarditis. European Heart Journal. 2011, 32(-), 2616–2625.
24) CAFORIO, A.L.P, PANKUWEIT S., ARBUSTINI E., et al. Current state knowledge on aetiology, diagnosis, management, and Therapy of myocarditis: a position statement of the European Society of Cardiology Working Group on Myocardial and Pericardial Disease. European Heart Journal. 2013, 34(-), 2636–2648.
26) COOPER L. T., JR., KNOWLTON K. U. Chapter 67: Myocarditis. In.: D.P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medic Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 1589–1602. ISBN 978-1-4557-5133-4.
98) KINDERMANN, I. a et al. Update on Myocarditis. Journal of the American College of Cardiology. 2012, 59(9), 779-792.
127) JCS Joint Working Group. Guidelines for Diagnosis and Treatment of Myocarditis (JCS 2009). Circulation Journal. 2011, 75(-), 734-743.
