Tato část léčby je v současné době stále předmětem výzkumů, které se zaměřují jak na léčbu akutní myokarditidy, tak i její chronické formy. Jejich závěry jsou ovšem často odlišné nebo jsou konkrétní druhy terapie vhodné pouze pro určité skupiny pacientů, např. imunosupresivní terapie (29). Jako omezující faktory jsou popisovány malý počet účastníků studie, design studie a malé množství randomizovaných a velkých studií, které se touto problematikou zabývaly (24). Část studií také použila ke klasifikaci pacientů pouze histopatologická kritéria, což bylo v mnohých zdrojích označeno za faktor, který mohl ovlivnit výsledky (42, 140). V následujících podkapitolách je obsažen popis čtyř druhů imunologické léčby, které jsou u myokarditidy a ZKMP vyšetřovány – léčba imunoglobuliny, imunosupresivní terapie, imunoadsorpce a léčba interferony. U každého druhu léčby jsou uvedeny výsledky zatím největších provedených studií.

Autor úvodního snímku: Součást šablony

————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

Zdroje:

24) CAFORIO, A.L.P, PANKUWEIT S., ARBUSTINI E., et al. Current state knowledge on aetiology, diagnosis, management, and Therapy of myocarditis: a position statement of the European Society of Cardiology Working Group on Myocardial and Pericardial Disease. European Heart Journal. 2013, 34(-), 2636–2648.

29) KUCHYNKA, P. Nové diagnostické a terapeutické aspekty zánětlivé kardiomyopatie. Praha, 2011. Disertační práce. 1. LF UK.

42) L., BAUGHMAN. Diagnostika myokarditidy: Dallaským kritériím odzvonilo. Circulation-CZ. 2006, 5(1), 7-9.

140) PALEČEK, T. Inflammatory cardiomyopathy: Still many questions await answers. Cor et Vasa. 2013, 55(-), E341-E344.