Kardiální postižení je u HIV pozitivních pacientů velmi častou komplikací, která se objevuje u 25–75 % pacientů. U pacientů s AIDS byla post-mortem identifikována myokarditida u 40–52 % případů (34). Některé zdroje upozorňují na nárůst kardiální manifestace u HIV pozitivních pacientů, což dle nich souvisí s delší dobou přežití těchto pacientů díky zlepšené léčbě (33, 34).

Etiologie myokarditidy u HIV pozitivních pacientů je nejasná. Vedle přímé infekce virem HIV může být myokarditida vyvolána jinými infekcemi v souvislosti s imunosupresí imunitního systému (Toxoplasma gondii, Mycobacterium tuberculosis, EBV, Coxsackie B, CMV a další), (63; 64), autoimunními mechanismy (tvorba autoprotilátek), (65), lékovou toxicitou, nutričními podmínkami (např. nedostatkem selenia), (66) a mitochondriální dysfunkcí v důsledku virové aktivity (69). U pacientů byla také pozorována zvýšená hladina TNF-α, IL-6 a dalších cytokinů (34).

Manifestace a klinický obraz HIV pacientů s myokarditidou je podobný jako u ostatních typů myokarditidy a zahrnuje také široké spektrum od asymptomatických jedinců až po případy prezentující se náhlou smrtí (70).

Léčba myokarditidy u HIV pozitivních pacientů není ještě standardizována, včetně léčby srdečního selhání, kde je ale doporučována standardní léčba srdečního selhání (ACE-I, beta-blokátory, případně další léky), (67, 68). Některé zdroje uvádí, že oportunní infekce by měly být léčeny agresivně (34). Nejisté je v léčbě také postavení antiretrovirové terapie, u které je popisován spíše její protektivní účinek (66, 67). Imunologická léčba také není standardizována, i když u HIV pozitivních děti bylo podávání IVIG spojováno se zlepšením funkce srdce (71). Kontroverzní je léčba mechanickými podporami a srdeční transplantací (67). Při výživovém deficitu je doporučováno užívání selenu, multivitaminů a dalších látek (34).

Prognóza pacientů je obecně nejasná a často nepříznivá. Horší prognózu mají především pacienti s rozvojem srdečního selhání (34). Ve studii, jejíž součástí bylo i 45 pacientů s HIV indukovanou kardiomyopatií, patřila tato skupina k těm s nejhorší prognózou a 5letým přežitím 25 % (72). Další studie popsala medián přežití u pacientů s AIDS a kardiomyopatií 101 dnů oproti 472 dnům bez kardiální manifestace (73). Studie u dětí s HIV ukazovala lepší prognózu (74). 5letá mortalita se na základě údajů FS skóre LK pohybovala mezi 15–55 %.

Autor úvodního snímku: BruceBlaus

———————————————————————————————————————————————————————————————————————————-

Zdroje:

33) CAMBREA S. C. Chapter 8: Myocarditis in HIV Positive Patients. In: WILSON J. Clinical Handbook of Myocarditis. New Jersey: Foster Academics, 2015. pp. 165-182. ISBN: 978-1-63242-083-1.

34) FISHER S. D., LIPSHULTZ S. E. Cardiovascular Abnormalities in HIV-Infected Individuals.: D.P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medicine. Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 1624–1635. ISBN 978-1-4557-5133-4.

63) SHIRANI a et al. CARDIOVASCULAR IMAGING IN CLINICAL AND EXPERIMENTAL ACUTE INFECTIOUS MYOCARDITIS. Frontiers in Bioscience. 2003, 8(-), e323 – e336.

64) Cardiac Involvement in the Acquired Immunodeficiency Syndrome: A Multicenter Clinical-Pathological Study. Mary Ann Liebert, Inc. publishers [online]. USA: Mary Ann Liebert, Inc. publishers, 2009 [cit. 2017-02-05].
65) F., CURRIE a et al. Cardiac autoimmunity in HIV related heart muscle disease. Heart [online]. 1998, 79(-), 599-604 [cit. 2017-02-05].

66) H., LUMSDEN a et al. The Causes of HIV-Associated Cardiomyopathy: A Tale of Two Worlds. BioMed Research International [online]. 2016, 2016(-), 9 stránek [cit. 2017-02-05].

67) REMICK a et al. Heart Failure in Patients With Human Immunodeficiency Virus Infection. Circulation [online]. 2014, 129(17), 1781-1789 [cit. 2017-02-05].

68) OLSON L. J. Chapter 22: Myocarditis Associated With Human Immunodeficiency Virus Infection and Acquired Immunodeficiency Syndrome. In: L.T., JR., COOPER, ed. Myocarditis: From Bench to Bedside. USA: Humana Press, 2003. pp. 545–558. ISBN 1-58829-112-X.

69) S., BLOOMFIELD a et al. Human Immunodeficiency Virus and Heart Failure in Low-and Middle-Income Countries. JACC: Heart Failure. 2015, 3(8), 579–590.

70) KISELNIK a et al. Acute Myocarditis and Myopathy as Presenting Manifestations of Human Immunodeficiency Virus Infection. IMAJ [online]. 2015, 17(-), 524-525 [cit. 2017-02-05].

71) E., LIPSHULTZ a et al. Immunoglobulins and Left Ventricular Structure and Function in Pediatric HIV Infection. Circulation [online]. 1995, 92(8), 2220-2225 [cit. 2017-02-05].

72) M., FELKER a et al. Underlying Causes and Long-Term Survival in Patients with Initially Unexplained Cardiomyopathy. The New England Journal of Medicine [online]. 2000, 342(-), 1077-1084 [cit. 2017-02-05].

73) F., CURRIE a et al. Heart muscle disease related to HIV infection: prognostic implications. BMJ [online]. 1994, 309(1605), – [cit. 2017-02-05].

74) D., FISHER a et al. Mild dilated cardiomyopathy and increased left ventricular mass predict mortality: The Prospective P2C2 HIV Multicenter Study. America Heart Journal [online]. 2005, 150(3), 439–447 [cit. 2017-02-05].