Pátý díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný porovnání imunitní reakce po infekci a po očkování. Odkaz na čtvrtý článek, který se zabýval popisem mRNA a vektorových vakcín proti SARS-CoV-2, včetně jejich historie, najdete zde.

VAKCÍNY PROTI SARS-CoV-2 – ČÁST 2.

Imunitní odpověď po prodělané nákaze

Velice diskutovaným tématem je porovnání imunitní odpovědi po prodělané infekci a po vakcinaci, a jestli je vhodné se po prodělané nemoci nechat očkovat. Budu se sice nadále věnovat jen imunitnímu systému, ale upozornil bych, že je nutné mít na paměti jednu důležitou skutečnost, a to, že lidský organizmus není tvořen jen imunitním systémem. Můžeme mít po nějaké proběhlé infekci skvělou a celoživotně trvající imunitní ochranu, ovšem pokud by rizikem byly dlouhodobé či doživotní zdravotní následky, situace se tím výrazně mění. Pokud bychom navíc porovnali riziko úmrtí u prodělané nákazy a u vakcinace, je rozdíl ještě propastnější. V USA je za celou dobu pandemie k 20.září 2021 oficiálně evidováno 692 002 úmrtí na COVID-19. Naproti tomu CDC eviduje 7899 úmrtí v možné souvislosti s vakcínou (k 20.září 2021).

Zpátky k imunitní odpovědi po infekci a vakcinaci. Jak dlouhodobá bude imunita po jednom či druhém, můžeme zatím jen předvídat, protože imunitní paměť u SARS-CoV-2 mají vědci možnost sledovat zatím jen necelé dva roky. Imunitní odpověď, ale i paměť po prodělané infekci, je velice individuální a odvíjí se mj. od zdravotního stavu a věku člověka, v některých případech i průběhu onemocnění a dalších faktorů. Prvně se zaměřím na hladinu protilátek. Jako jedny z prvních se při infekci vytváří IgM protilátky, které mají tělu pomoci vypořádat se s právě probíhající infekcí. Posléze se tvoří paměťové IgG protilátky, které jsou mj. při budoucím setkání s virem schopné jej zneutralizovat. Dalším druhem protilátek jsou IgA, které se vyskytují především na sliznicích, kde také brání šíření viru. Jak protilátky třídy IgM, tak třídy IgA po prodělané infekci relativně rychle klesají. V centru zájmu tedy stojí především protilátky třídy IgG, které se u přirozené infekce vytváří jak proti S proteinu, tak proti dalším částem nového koronaviru. To ovšem nemusí nutně zaručovat větší ochranu, protože ne všechny protilátky mají schopnost neutralizace a některé naopak mohou způsobit určité komplikace (viz článek 3, článek 7, článek 8). Čím většímu množství antigenů z nějakého patogenu je člověk vystaven, tím větší může být riziko vytvoření nějaké autoprotilátky napadající tělu vlastní molekuly. Některý z antigenů viru totiž může být velice podobný nějakému v těle se vyskytujícímu antigenu.

Za 4 týdny od infekce má dle některých studií až 90 % pacientů v krvi detekovatelnou hladinu protilátek. Dle studie, zkoumající pozitivitu protilátek u obyvatel New Yorku, nemělo po pozitivním PCR testu detekovatelné protilátky 20 % nakažených. Jiná studie hovoří až o 36 %. Podobného výsledku dosáhla i nedávno publikovaná německá studie, ale pouze pro symptomatické pacienty. Ti s asymptomatickým průběhem vytvořili protilátky pouze v 15 až 19 % případů.

Většina pacientů po prodělané infekci vytvoří paměťové B a T lymfocyty. Šest měsíců po prodělání nemoci má detekovatelné paměťové lymfocyty zhruba 95 % nakažených. Hladina protilátek zůstává u některých pacientů detekovatelná až 8 měsíců od prodělání nemoci (její zvýšení nebo snížení se mj. odvíjí od opětovného se setkání s virem a pravděpodobně i průběhu nemoci). Dle jedné studie 10 měsíců po prodělané infekci nebyly protilátky detekovatelné u 13 % pacientů, což je v souladu s dalšími studiemi, které poukazují na postupné snižování jejich hladiny. Co se týká rizika reinfekce, udává se, že prodělaná infekce poskytuje 80–85 % ochranu v horizontu 6 až 7 měsíců. Bližší údaje k tomuto přinesla dánská studie, která používala PCR metodu. Data z této studie jsou taková, že sedmiměsíční ochrana proti reinfekci u lidí do 65 let byla zhruba 80 %, nicméně u lidí nad 65 let byla pouhých 47 %. Ochranu před reinfekcí silně ovlivňují i nové varianty koronaviru, které mají schopnost obcházet protilátkami tvořenou imunitu.

Zajímavé informace o dlouhodobější imunitní ochraně před reinfekcí SARS-CoV-2 poskytuje nedávno zveřejněná americká studie, respektive analýza. Její závěr je takový, že reinfekce se u pacientů po prodělané infekci (a bez následného očkování) objevují již tři měsíce od prodělání. Studie také uvádí, že bez vakcinace a dalších protiepidemických opatření (např. v podobě nošení ochrany dýchacích cest) je riziko reinfekce v horizontu 16 měsíců od prodělání 50 %. Autoři využili nejen data ze studií SARS-CoV-2, ale i jiných koronavirů, včetně těch, které způsobují „běžné nachlazení“. Využili přitom genetické podobnosti koronavirů, aby sestavili tzv. fylogenetický strom této rodiny virů, díky čemuž mohli určit riziko reinfekce SARS-CoV-2 v horizontu více než 1 roku od prodělání. Zjistili taktéž, že dlouhodobější ochrana před reinfekcí je v případě SARS-CoV-2 výrazně kratší než u koronavirů, které způsobují „nachlazení“. I u nich je přitom známo, že imunitní ochrana před reinfekcí nemá dlouhého trvání a reinfekce jsou již 6 měsíců od prodělání u těchto „běžných“ koronavirů časté. Tato studie má samozřejmě své limitace, nicméně poskytuje cenné informace stran očkování a plánování budoucí protipandemické strategie, včetně toho, že prodělání infekce není cestou k získání tzv. kolektivní imunity.

Imunitní odpověď po vakcinaci

Účinnost vakcín proti koronaviru se u symptomatického průběhu pohybuje od 40 do 90 %, a to i u varianty delta. Vysoká zůstává účinnost vakcín v prevenci hospitalizace a úmrtí, více než 85 % (dle některých studií i více než 90 %), i mnoho měsíců od vakcinace. To potvrzuje i čerstvě zveřejněná studie, která zkoumala účinnost vakcíny při prevenci úmrtí a hospitalizace pro variantu delta. Co se týká výdrže imunitní odpovědi po proběhlé vakcinaci, detekovatelné hladiny protilátek přetrvávají přinejmenším stejně tak dlouhou dobu, jako při porovnání s proběhlou infekcí. Taktéž se i po vakcinaci vytváří protilátky třídy IgA slizniční imunity. Stejně jako u infekce ovšem jejich hladina časem klesá. Tento fakt nicméně poukazuje na to, že vakcinace je schopna aktivovat širokou paletu imunitních obranných mechanismů. Bylo taktéž prokázáno, že vakcína proti SARS-CoV-2 vyvolává silnou odpověď B a T lymfocytů (dokazuje i nedávná studie vzorků lymfatických uzlin očkovaných) a vede k vytvoření paměťových buněk. Vakcína zároveň stimuluje i reakci vrozené imunity, jak prokázala třeba studie publikovaná v časopisu Nature. Studie paměťových buněk také popsaly, že jsou tyto buňky obecně schopny velice dobře reagovat i na nové varianty koronaviru. Množství paměťových B buněk bylo dle americké studie dokonce vyšší u očkovaných než u těch, co prodělali mírný COVID-19.

U vektorových vakcín studie prokázala, že 8 měsíců po vakcinaci nedošlo k významnému poklesu parametrů buněčné imunity (především různých tříd T lymfocytů) a dobré hodnoty si udržela i protilátková imunita. Velice dobrých dlouhodobých výsledků dosahují i mRNA vakcíny. Hladina protilátek, stejně jako u lidí po prodělané infekci, samozřejmě klesala, nicméně neutralizační protilátky měli pacienti i 6 měsíců po očkování. Velice dobrých parametrů dosahovala i buněčná imunita. Před masovým rozšířením varianty delta byla ochrana mRNA vakcín proti symptomatickému průběhu COVID-19 i po šesti měsících od vakcinace více než 91 %, proti závažnému průběhu téměř 98 %. Nedávno zveřejněná studie z Velké Británie, která zatím nebyla recenzována, přinesla také zajímavé výsledky. I více než 20 týdnů po vakcinaci byla účinnost proti symptomatickému průběhu COVID-19 (varianta delta) u vektorové vakcíny průměrně 50 %, u mRNA vakcíny 70 %. Vysoká přitom zůstala účinnost v prevenci hospitalizace a úmrtí – pro vektorové vakcíny průměrně 77 a 80 %, pro mRNA vakcíny 93 a 91 %. Především ale studie poskytla informaci, že větší pokles účinnosti vakcíny nastává u rizikových lidí a lidí starších 65 let, byť i tak zůstala i u těchto skupin ochrana proti hospitalizaci a úmrtí v závislosti na typu vakcíny 60 až 90 %.

Porovnání imunitní odpovědi po nákaze a po vakcinaci

Porovnat imunitní odpověď po prodělané infekci a po vakcinaci není jednoduché. Je ovšem dle studií možné říci, že imunitní paměť je po vakcinaci přinejmenším stejně tak robustní jako po prodělané infekci. Některé studie dokonce hovoří o tom, že v určitých ohledech je ta vzniklá vakcinací i o něco lepší, např. co se týká počtu B paměťových lymfocytů a hladin protilátek, včetně neutralizačních. U vakcinace také máme mnohem více dat o její účinnosti napříč variantami koronaviru.

Studie popsaly, že vakcinovaní pacienti mají průměrně vyšší hladiny protilátek s větší neutralizační schopností než pacienti po prodělaném onemocnění, respektive, že hladina a další parametry protilátek jsou u vakcinovaných více jednolité. Bylo zveřejněno i několik prací, které se zabývaly „kvalitou“ protilátek. Poukázaly např. na to, že protilátky získané vakcinací mají svou neutralizační aktivitu více zaměřenou na tzv. RBD (receptor binding domain) než ty získané proděláním infekce. Co to znamená? RBD je ta část S-proteinu, která zodpovídá za navázání koronaviru na buňky lidského těla. Zároveň byly protilátky získané vakcinací více odolné k různým mutacím v oblasti S-proteinu. Pravděpodobně díky tomu, že jejich neutralizační aktivita je zaměřena především na zmíněnou RBD doménu, kdy se váží na více míst této domény než protilátky získané proděláním infekce. Některé studie ukazují, že „šíře“, resp. „záběr“ paměťových buněk po proběhlé infekci se „zvětšuje“ časem více než u vakcinovaných. Výše popsaná studie s RBD udává podobné informace, nicméně s dovětkem, že „šířka“ imunitní odpovědi po proběhlé vakcinaci je již sama o sobě dostatečně „široká“ a v případě RBD zůstává stále „širší“ než po proběhlé infekci (konkrétně tato studie byla provedena u vakcíny firmy Moderna). To, že imunitní paměť po proběhlé infekci je zaměřena na více antigenů nového koronaviru, také může u některých pacientů souviset s vyšším rizikem tvorby autoprotilátek (viz článek 3), které mohou člověka dále poškozovat. Větší množství antigenů, kterým je tělo vystaveno, také automaticky neznamená více neutralizačních protilátek. Neutralizační protilátky se váží na taková místa viru, kdy zablokování tohoto místa vede ke „zneškodnění“ viru. Důležitou podmínkou ale je, že musí být toto místo pro protilátky přístupné, což jsou především místa na povrchu viru (u SARS-CoV-2 je to S-protein).

Až do rozšíření varianty delta také platilo, že vakcinace byla schopna snížit i riziko asymptomatické infekce a možného asymptomatického přenosu o 70 i více procent. Navíc, i pokud se nemocný nakazil, měl nižší virovou nálož (množství viru na sliznicích) než neočkovaný. Varianta delta, která je jedním z nejinfekčnějších virů, které známe, do toho vnesla určité nejasnosti. Ukázalo se, že nakažení vakcinovaní mají pravděpodobně podobné virové nálože jako nakažení neočkovaní. Na druhou stranu se zatím jednoznačně neprokázalo, že by to souviselo s vyšším rizikem přenosu infekce, i když je to možné předpokládat. Více světla do tohoto vnesla singapurská studie, která prokázala, že virová nálož klesá u očkovaných výrazně rychleji než u neočkovaných, tudíž jsou přinejmenším infekční významně kratší dobu než neočkovaní. Nedávno zveřejněná nizozemská studie nicméně přinesla data, že i u varianty delta snižuje očkování riziko přenosu infekce o více než 60 %. V každém případě platí zásada, že jak naočkovaní, tak lidé po prodělání by měli nadále používat ve společnosti ochranu dýchacích cest a dodržovat další hygienická opatření, a to minimálně do dosažení vysoké proočkovanosti obyvatel.

Nedávno publikovaná izraelská studie prezentovala data, že pacienti po prodělaném onemocnění mají 7 až 13x nižší riziko reinfekce než očkovaní. Zvýšené riziko průlomových infekcí (obdoba reinfekcí u očkovaných) přitom bylo nejvýraznější ve věkové skupině 60 let a více. Jedná se samozřejmě o zajímavé zjištění a alespoň časti lidí, kteří infekci prodělali, to poskytuje informaci, že jsou po určitou dobu dobře chránění před reinfekcí (samozřejmě v závislosti na mnoha faktorech). Na tuto studii je ovšem nutné se podívat více do detailů. Zaprvé, jak sami autoři studie upozorňují, i pokud by infekce poskytovala dlouhodobější imunitní paměť než po vakcinaci, prodělání nemoci rozhodně není vhodnou cestou k získání imunity proti SARS-CoV-2, naopak od tohoto způsobu kvůli riziku úmrtí a dlouhodobým zdravotním následkům silně odrazují. Zadruhé, ve studii byly porovnávány dvě skupiny – vakcinovaní a lidé po prodělané infekci, každá z nich zahrnovala 16 215 nebo 46 035 osob v závislosti na způsobu, který autoři studie při hodnocení využili. V prvém případě se ve skupině vakcinovaných vyskytlo za celou dobu sledování 238 případů průlomové infekce a 19 případů reinfekce u lidí po prodělání. Statisticky vyšel tento rozdíl jako významný, nicméně i tak se průlomové infekci vyskytly u pouhého 1,5 % naočkovaných. U druhého počtu pacientů bylo průlomových infekcí ve skupině naočkovaných 640 (1,4 % z celku), reinfekcí 108. Autoři zároveň upozornili na to, že jejich studie má několik limitací, které mohly ovlivnit výsledky, a tudíž nelze jejich studii prezentovat jako důkaz, že prodělaná infekce je v každém případě „lepší“ než vakcinace. Zmínili např. nemožnost zhodnotit rozdíly v dodržování protiepidemických opatření mezi skupinami.

Nová britská studie naopak konstatuje, že imunita získaná vakcinací je přinejmenším stejně kvalitní jako ta získaná po prodělané infekci. Především u pacientů očkovaných mRNA vakcínami byla účinnost proti infekci variantou delta dokonce vyšší než u nevakcinovaných po prodělané infekci (80 % vs. 72 %). Tento výsledek dosáhl i statistické významnosti (ukazatel, který nám může říci, která ze dvou možností má „lepší výsledky“). K podobnému závěru dospěla i nedávno publikovaná studie americké CDC, která zahrnovala 7 tisíc pacientů hospitalizovaných pro COVIDu podobné obtíže. Pacienti, kteří v minulosti prodělali COVID-19 a nebyli následně naočkováni byli více než 5krát častěji opět pozitivně testováni na SARS-CoV-2 v porovnání s očkovanými pacienty bez historie předchozí nákazy.

Izraelská i britská studie navíc poskytují velice cenná data o podání vakcín lidem, kteří COVID-19 prodělali. V izraelské studii porovnávali skupinu těch, co prodělali a nebyli naočkováni a těch, co prodělali a dostali jednu dávku vakcíny (v každé z nich bylo přes 14 000 lidí). Data ukázala, že prodělaní-naočkovaní pacienti mají o polovinu nižší riziko reinfekce než ti, co po prodělání naočkováni nebyli. Britská studie taktéž ukázala, že lidé, kteří prodělali a byli naočkováni, měli ještě lepší účinnost proti variantám koronaviru než naočkovaní bez předchozího styku s infekcí. Tyto závěry podporuje i americká studie, podle které mají neočkovaní lidé po prodělání více než dvakrát vyšší riziko reinfekce než ti, kteří se po prodělání nemoci naočkovali. To ukazují i další studie. Nebylo taktéž prokázáno, že by vakcinace u těch, co infekci prodělali, byla spojena s vyšším rizikem závažných nežádoucích účinků. Je nicméně odbornými společnostmi doporučeno, aby lidé po prodělání s vakcinací (v závislosti na zdravotním stavu) posečkali v řádu týdnů až měsíců, především z toho důvodu, aby se přednostně naočkovali dosud jakkoliv nechránění lidé. Zatím ne zcela vyhraněný je názor, jestli vakcinovat lidi po prodělání pouze jednou nebo dvěma dávkami vakcíny. Některé studie ukazují, že dostačující je podání pouze jedné dávky. V každém případě studie jednoznačně a silně hovoří pro přínos očkování lidí po prodělané infekci, protože velké části z nich poskytuje velice silnou ochranu proti reinfekci vytvořením tzv. hybridní imunity, což má samozřejmě své dopady i pro zvládnutí epidemie v celé společnosti. Hybridní imunita jim poskytuje velice silnou ochranu i proti novým variantám viru.

Přeočkování třetí dávkou

Velice diskutovaným tématem je také nutnost přeočkování třetí dávkou vakcíny. Jsou již výsledky prvních studií, podle kterých po podání této posilující dávky dochází ke znatelnému zvýšení hladin protilátek. To má značný význam především u pacientů užívajících léky potlačující imunitní systém či trpících jinou poruchou imunitního systému a dále u lidí starších či s chronickými nemocemi. K přeočkování třetí dávkou přikročil např. Izrael, kde ji obdrželo již přes milion obyvatel. Dle dat, která máme zatím k dispozici, poskytuje třetí dávka ochranu téměř 96 % při prevenci onemocnění COVID-19.  Ve všech věkových kategoriích se zvýšila hladina protilátek a jejich neutralizační aktivity a to jak proti variantě delta, tak i proti jiným odolnějším variantám nového koronaviru, u kterých se ukazuje, že ochrana před symptomatickou infekcí souvisí mj. právě s hladinami protilátek. Snížilo se také ještě více riziko průlomových symptomatických infekcí a závažných případů, což je důležité především u vybraných skupin pacientů, viz výše. Podle dat, která jsou zatím k dispozici, také nebyl po třetí dávce zvýšen výskyt významných nežádoucích účinků vakcíny. Vyskytovaly se podobné vedlejší účinky jako při prvních dvou dávkách – zhruba 70 % lidí udávalo únavu, 50 % bolesti hlavy, 25–30 % bolesti kloubů a kloubů atd. Dle izraelských dat je výskyt nežádoucích účinků vakcinace v případě třetí dávky dokonce nižší než u předchozích dvou dávek.

Nutnost přeočkování neznamená, že by vakcinace selhávala. Jak jsem psal v dřívějších článcích, účelem vakcinace je především zabránit vážnému průběhu nemoci a úmrtí, i když ochrana před symptomatickým průběhem je samozřejmě taktéž velice důležitá i z hlediska epidemiologického. Přeočkování je v rámci vakcinace běžným jevem. Např. proti tetanu je nutné přeočkování každých 10 až 15 let, přeočkování v dospělosti je někdy potřebné i u spalniček a mohl bych pokračovat dále. Není taktéž překvapením, že hladiny protilátek po vakcinaci s časem klesají. To se děje i u jiných vakcín a také v případě, že člověk dané onemocnění prodělal. Problém samozřejmě přináší (pro očkované i neočkované) výskyt nových a odolnějších variant koronaviru, kdy sice účinnost v prevenci vážného průběhu a úmrtí zůstává u vakcín vysoká, nicméně klesá účinnost proti symptomatickému průběhu. I z tohoto důvodu se rozběhla debata o nutnosti posilující třetí dávky.

Současná situace a kolektivní imunita

Některé dezinformační weby neúčinnost vakcín podporovaly „argumentem“, že většinu hospitalizovaných v Izraeli tvořili naočkovaní. 60 % hospitalizovaných v určitou chvíli skutečně tvořili naočkovaní (dle dat ze září 2021 tomu již tak není). Opět se ale na situaci musíme podívat z různých úhlů pohledu. Zaprvé, v Izraeli je naočkováno přes 60 % veškeré populace. Vakcína i při nejlepší snaze nikdy nebude mít 100% účinnost, tudíž, dokud není zabráněno většímu šíření viru v populaci, lze předpokládat i scénář, kdy nemalá část nově nakažených bude z očkované skupiny (ve skutečnosti naočkovaní stále tvoří menšinu nově nakažených, v ČR je jejich podíl 25 až 30 %). Zadruhé, je vhodné se podívat na to, jaké procento naočkovaných musí být hospitalizováno v porovnání s neočkovanými. O tom izraelská data taktéž hovoří velmi jasně. Výskyt závažných případů u plně očkovaných napříč věkovými kategoriemi je 6,3 případů na 100 tisíc, u neočkovaných 16,4 na 100 tisíc. U lidí pod 50 let je tento rozdíl ještě výraznější – 0,3 případů versus 3,9 případů na 100 tisíc. Pro účinnost vakcín hovoří i současná situace ve Spojených státech, kdy většinu vážných případů tvoří neočkovaní pacienti. Podobné údaje přicházejí i z Německa a dalších zemí.

Vakcinace a prodělaná infekce je spojována s termínem kolektivní imunita. Vychází z toho, že když je v populaci vysoké procento lidí imunních vůči danému patogenu, nemůže se pak v populaci tak snadno šířit a způsobit např. přehlcení nemocnic. Z důvodu rizika úmrtí i dlouhodobých zdravotních následků je nežádoucí, aby tato imunita byla získána proděláním infekce. Takovýto přístup má svou negativní stránku i v tom, že poskytuje patogenu větší prostor pro mutace a vytvoření variant, které by mohly v extrémních případech i zcela „eliminovat“ dosud získanou kolektivní imunitu. Cílené získání této imunity tzv. „promořením“ bylo mnohými odbornými společnostmi navíc odsouzeno jako neetické. Ještě více neodůvodnitelným se stal tento přístup s příchodem účinných a bezpečných vakcín. Pojem získání kolektivní imunity by tedy měl u potenciálně nebezpečných infekcí být, a historicky i byl, spojovaný s vakcinací. Jedná se totiž o velice jednoduchý, rychlý a bezpečný způsob, jak navodit imunitu proti patogenu u takového počtu lidí, aby měl daný patogen co nejmenší prostor pro mutace a páchání škod. Čím vyšší je nakažlivost patogenu, tím vyšší procento lidí je nutno imunizovat. U spalniček je to více než 90 %. Pro COVID-19 se tato hodnota udává mezi 70 a 80 %. Dokud nebude této hladiny kolektivní imunity dosaženo, stále existuje riziko určitého náporu vážných případů na nemocnice, a především vzniku nových variant koronaviru.

Jak jste se ve článku přesvědčili, imunitní systém není jednoduchý a problematika infekčních nemocí a vakcinace je skutečně komplikovaná a rozsáhlá. Výše uvedené řádky lze ale i tak shrnout do následujících vět – v aktuální chvíli je jasné, že imunitní odpověď po vakcinaci poskytuje přinejmenším stejně tak dobrou ochranu jako prodělaná infekce. Dovolil bych si osobní poznámku, že není v současné chvíli důležité, která imunita je „lepší“ – jestli ta získaná infekcí (i se všemi potenciálními následky, jak si můžete přečíst v dalších článcích), nebo ta po vakcinaci. Faktem zůstává, že máme k dispozici ověřené, bezpečné a velice účinné vakcíny, které poskytují velice dobrou imunitní ochranu. Samozřejmě ani ta není 100 % a člověk se i přesto může nakazit. Tato situace je ovšem naprosto rozdílná od té, kdy se nakazí neočkovaný člověk. To se projevuje ve významném snížení rizika hospitalizace, úmrtí a dle posledních studií i dlouhodobých zdravotních následků v podobě tzv. long COVID (snižuje riziko o 50 %). Význam má vakcinace i v případě, že si člověk nákazou COVID-19 prošel, protože tím sníží riziko reinfekce a případných dalších zdravotních komplikací. Vakcinace je taktéž jedinou bezpečnou cestou, jak dosáhnout kolektivní imunity, bez které nadále hrozí přinejmenším lokální vzplanutí epidemie anebo vznik nových variant viru.

Odkaz na čtvrtý článek, který se zabýval popisem mRNA a vektorových vakcín proti SARS-CoV-2, včetně jejich historie, najdete zde. Další článek se bude věnovat problematice myokarditidy po očkování proti SARS-CoV-2 a jejímu porovnání s myokarditidou (zánětem srdečního svalu) při COVID-19. 

Autoři obrázků: Alexandra_Koch; Abdi Ghaffari, Robyn Meurant, Ali Ardakani; SPQR10; Franz X. Heinz and Karin Stiasny; Prof. Shane Crotty; Tkarcher