Eozinofilní myokarditida je vzácný typ myokarditidy, který je většinou vyvolán hypersenzitivní či alergickou reakcí. Její prevalence v autopsiích myokardu byla zhruba 0,5 % (25). Mnohem vyšší je u pacientů, kteří podstupují transplantaci srdce, kde byla zjištěna u 7–20 % čekatelů (25). Jednat se v tomto případě může o komplikaci v souvislosti s podávanou medikací, především dobutaminem (16).
Základní charakteristikou onemocnění je nález eozinofilie v krvi, jejíž závažnost je posuzována podle absolutního počtu eozinofilů na mm³. Etiologie eosinofilní myokarditidy zahrnuje rozmanité agens. Jedná se o antibiotika (penicilin, sulfonamidy, cefalosporin a další), antipsychotika (klozapin), nesteroidní antiflogistika (indometacin), diuretika, některé ACE-I (kaptopril a enalapril), digoxin, dobutamin, vakcinace proti neštovicím a další. Nelékové příčiny eozinofilního postižení srdce jsou parazitární infekce, některá systémová onemocnění (hlavně syndrom Churg-Straussové) a hematologická onemocnění, různorodá maligní onemocnění a idiopatické hypereozinofilní syndromy (44, 45).
Klinická manifestace a výsledky laboratorních vyšetření a zobrazovacích metod jsou rozmanité a mohou mít i normální nález. U většiny pacientů je přítomna periferní eozinofilie, ale její přítomnost není podmínkou diagnózy. Definitivně diagnózu potvrzuje až nález EMB (46). Zvláštností LGE při CMRI u eosinofilní myokarditidy je jeho lokalizace v subendokardiální vrstvě. Na rozdíl od ICHS není postižení myokardu omezeno na oblast zásobenou určitou koronární arterií (47).
Někteří autoři vyčleňují navíc akutní eozinofilní nekrotizující myokarditidu, provázenou výraznou eozinofilií, nekrózou a edémem myokardu a manifestující se jako fulminantní myokarditida (25).
Nejdůležitějším léčebným opatřením u nemocných s eozinofilní myokarditidou je odstranění vyvolávající příčiny, pokud je známá. U většiny nemocných s neinfekčním typem tohoto typu myokarditidy je indikována imunosupresivní léčba sestávající především z kortikosteroidů (46).
Autor úvodního snímku: Blausen Medical
———————————————————————————————————————————————————————————————————————————-
Zdroje:
16) KUBÁNEK M., Kapitola 8.2.: Myokarditidy. In: KAUTZNER J., MELENOVSKÝ V., et al. Srdeční selhání – aktuality pro klinickou praxi. Praha: Mladá fronta a.s., 2015. pp. 147–157. ISBN: 978-80-204-3573-6.
25) ABDULLAH, M.A.A., L.P. STRAATMAN a et al. Eosinophilic myocarditis: Case series and review of literature. Canadian Journal of Cardiology. 2006, 22(14), 1233–1237.
44) BAANDRUP. Eosinophilic myocarditis. Herz. 2012, 2012(37), 849-853.
45) E., ECKART a et al. Incidence and Follow-Up of Inflammatory Cardiac Complications After Smallpox Vaccination. Journal of the American College of Cardiology. 2004, 44(1), 201-205.
46) KUCHYNKA a et al. Current Diagnostic and Therapeutic Aspects of Eosinophilic Myocarditis. BioMed Research International [online]. 2016, 2016(-), 6 stran [cit. 2017-02-05].
47) E., PETERSEN a et al. Subendocardial and papillary muscle involvement in a patient with Churg-Strauss syndrome, detected by contrast enhanced cardiovascular magnetic resonance. Heart [online]. 2005, 91(1), e9 [cit. 2017-02-07].
