Fyzikální vyšetření, tedy vyšetření, které provádí lékař bezprostředně po příchodu pacienta do ambulance, bývá u myokarditidy různé. Není výjimkou, že fyzikální nález je normální nebo netypický. Někdy se může na první pohled myokarditida jevit jako běžné virové onemocnění…
Elektrokardiograf je přístroj, který zaznamenává časové změny elektrického potenciálu („elektrického vedení“) způsobené srdeční aktivitou.
Při myokarditidě jsou na EKG křivce nalézány různé změny. Žádná z nich ale není pro myokarditidu zcela typická, nález může být na EKG u pacientů s myokarditidou proměnlivý. Někdy mohou být na EKG křivce změny jako při infarktu myokardu nebo známky perikarditidy (zánět vnějšího srdečního obalu)…
Rentgen je asi historicky nejstarší a nejznámější zobrazovací metodou v medicíně. Podstata vyšetření spočívá v tom, že jistá oblast pacientova těla je ozářena rentgenových zářením. Záření je pohlcováno měkkými tkáněmi (jako jsou třeba plíce) méně než tvrdými tkáněmi (např. kostmi). Rentgenové záření se poté zachytí na RTG snímek…
Echokardiografie je společně s EKG jedním ze základních kardiologických vyšetření. Využívá se při ní vlastností ultrazvuku – zvuku s velmi vysokou frekvencí (nad 20 000 Hz), který lidské ucho není schopno vnímat. Při echokardiografickém vyšetření dochází k tomu, že se ultrazvuk, vysílaný sondou, kterou lékař při kardiologickém vyšetření při podezření na myokarditidu přikládá k hrudníku, odráží od jednotlivých srdečních struktur a tento odraz je poté zpět převeden do sondy a následně počítačem do podoby obrázku. Díky tomu může lékař posuzovat a měřit velikost a tloušťky jednotlivých částí srdce a jejich funkci. Na základě tzv. dopplerovského efektu může při dopplerovské echokardiografii měřit i rychlosti proudění krve v různých oblastech srdce…
Jedná se o zobrazovací metodu, která využívá magnetických vlastností jader atomů, konkrétně protonů (kladně nabitých částí jádra atomů).
Tohoto principu využívá i magnetická rezonance srdce. Jedná se o velmi přesnou metodu, stále více uplatňovanou v diagnostice myokarditidy. Myokarditidu může tato metoda ovšem potvrdit jen s určitou, ale zato poměrně vysokou pravděpodobností.
Magnetická rezonance srdce umožňuje různé typy zobrazení dané nastavením přístroje (tzv. sekvence)…
Laboratorní vyšetření se u myokarditidy soustřeďuje na ukazatele známek poškození srdečního svalu a ukazatele intenzity (míry) zánětlivých změn. Toto lékařům poskytuje společně se zobrazovacími metodami podklady pro posouzení stavu pacienta a naordinování vhodné léčby…
Endomyokardiální biopsie je vyšetření, při němž jsou pacientovi přes cévní systém katetrizačně zavedeny kleštičky, jimiž je z pravé nebo levé komory odebráno čtyři až pět milimetrových vzorků tkáně srdečního svalu. Tyto jsou pak odeslány na vyšetření. Jedná se tedy o tzv. invazivní zákrok, kdy lékaři při vyšetřování zasahují do těla pacienta a u malého procenta pacientů (asi 1 %) může tedy dojít při tomto vyšetření ke komplikacím.
Tato metoda nepatří v diagnostice myokarditidy ke standardním vyšetřovacím metodám. Lékaři k ní přikročí pouze v přísně indikovaných případech dle uvážení lékaře. Úskalím biopsie je, že lékaři mohou bioptovat zdravý okresek tkáně, biopsie se dělá naslepo. Další indikací je, mají-li lékaři podezření na určité typy myokarditidy, nebo když stav pacienta vyžaduje imunosupresivní léčbu..
Scintigrafie je izotopové vyšetření, které dokáže zobrazit funkci daného orgánu. Funguje tak, že pacientovi je podáno radiofarmakum (radioaktivní látka), pacient je snímkován a podle nahromadění radiofarmaka ve zkoumané tkáni jsou lékaři schopni zhodnotit funkci orgánu…
Srdeční katetrizace je u myokarditidy obvykle prováděna (spíše u dospělých, u dětí výjimečně). Spíše než k diagnostice myokarditidy slouží k vyloučení jiných možných příčin potíží pacienta…