Stav pacienta, především u fulminantní a velkobuněčné myokarditidy, může být někdy velmi vážný a léčba léky sama o sobě v některých situacích není dostatečná. V těchto situacích lékaři přistupují k použití mechanické podpory orgánů nemocného, která má za účel zlepšit stav pacienta nebo poskytnout čas v další léčbě.
Tento druh léčby zahrnuje několik různých možností. Může se jednat o umělou plicní ventilaci a oxygenaci, kdy jsou úloha plic a rozvod kyslíku a dalších plynů po těle částečně nebo zcela podpořeny mechanicky.
Do této skupiny patří i VAD (Ventricular assist devices), což by se dalo přeložit jako zařízení na podporu srdečních komor. Nejčastěji používáno je LVAD (podpora levé komora). Je to zařízení, které pumpuje krev z levé komory do aorty a odtud je rozváděna krev do těla. Podávají se zároveň léky proti srážení krve.
Dalším zařízením je intra-aortální balónková pumpa, což je balónek, který se zavede do aorty (viz obrázek 4 v článku Definice myokarditidy). Ten svým nafukováním a vyfukováním zvyšuje množství krve, která proudí do těla a sníží tím zátěž srdce.
Jednou z možností je i ECMO (extrakorporální – mimotělní membránová oxygenace). Fungování je podobné mimotělnímu oběhu. Jedním katetrem je z těla odváděna krev, která proudí přes oxygenátor, kde se krev okysličí. Ta je poté vrácena do těla druhým katetrem.
Ve výjimečných případech je součástí léčby myokarditidy (především velkobuněčné) srdeční transplantace, když je výkon srdce velmi malý a ejekční frakce klesne pod 20 %, a kdy se pacient zhoršuje i přes jiné možnosti léčby. Velmi často bývají k transplantaci srdce navrženi pacienti s dilatační kardiomyopatií, která je velmi obtížně zvladatelná, a která může být spojena s proběhlou myokarditidou. Rozhodně se nejedná o rutinní léčbu této nemoci. Indikuje se pouze v závažných případech.
Autor úvodního snímku: Patrick J. Lynch