Rituximab je lék, jehož podstatou je protilátka působící proti bílkovině CD20 na povrchu B lymfocytů, které vytvářejí protilátky například proti virům a bakteriím. Je využíván především v léčbě některých nádorových onemocnění krve a autoimunních poruch. Mohl by ovšem mít významný pozitivní účinek i u pacientů se zánětlivou kardiomyopatií.

Imunitní systém se skládá ze dvou velkých částí – tzv. buněčné imunity, kterou tvoří bílé krvinky, a protilátkové imunity.

Buněčná imunita sestává z mnoha druhů buněk, které se dělí do dalších podtypů podle CD znaků. Ty se používají jako označení pro bílkoviny v membráně bílých krvinek. Každá tato bílkovina je pro jeden určitý typ bílých krvinek jedinečná. Podle toho lze jednotlivé podtypy imunitních buněk identifikovat.

Jedněmi z těchto buněk jsou i B lymfocyty s bílkovinou CD20. Ta má význam pro vývoj a správnou funkci B lymfocytů. Tyto bílé krvinky také ovšem hrají někdy nemalou roli u onemocnění jako např. non-Hodgkinův lymfom, chronická lymfatická leukémie (obojí nádorová onemocnění bílých krvinek), vaskulitidy (zánětlivá onemocnění cév) a autoimunitní nemoci (třeba revmatická artritida). Byla popsána i jejich účast při poškození buněk srdeční svaloviny. Tento druh B lymfocytů se může také podílet na rejekci („odmítnutí“) transplantovaného orgánu.

U těchto nemocí je v některých případech možné podávat lék Rituximab, který se váže na CD20 bílkovinu. S velmi dobrými výsledky je ordinován, často společně s chemoterapií, především v léčbě výše zmíněných nádorových onemocnění krve. S úspěchem byl využíván i ve studii pacientů s myokarditidou vzniklou v souvislosti s autoimunním onemocněním SLE (systémový lupus erythematodes) a ve studii pacientů s rejekcí transplantovaného srdce, včetně těch, u kterých důvodem transplantace byla velkobuněčná myokarditida.

Zajímavé je zjištění, že dle německé studie se B lymfocyty s bílkovinou CD20 ve více než 60 % vyskytují u pacientů se zánětlivou kardiomyopatií neodpovídající na léčbu imunosupresivními léky, které na tyto bílé krvinky nepůsobí. Nejen u těchto pacientů by mohla léčba lékem Rituximab vést k celkovému zlepšení stavu. V případě onemocnění srdce, včetně myokarditidy a zánětlivé kardiomyopatie, je ovšem tento lék stále předmětem výzkumu a není tedy součástí standardní léčby. I tak by byla vhodná jen pro přesně určené skupiny pacientů, poněvadž ne všichni pacienti na tuto léčbu odpovídají či pro ni nejsou vhodní (např. pokud B lymfocyty s CD20 znakem nemají na vývoj nemoci takový vliv). Jakmile budou výsledky studií publikovány, dozvíte se o nich na myokarditida.cz.

Mezi jeho nežádoucí účinky patří třesavka, bolesti hlavy, zvýšená teplota, nevolnost a zvýšení krevního tlaku. S pokračující léčbou často tyto příznaky mizí.  Neměl by být podáván u pacientů s akutní infekcí a opatrnost je nutná i u pacientů s chronickými infekcemi.

Autor úvodního snímku: Simon Caulton