Jedná se o zobrazovací metodu, která využívá magnetických vlastností jader atomů, konkrétně protonů (kladně nabitých částí jádra atomů). Za normálních okolností jsou osy těchto protonů natočeny různými směry. V případě vyšetření pacienta magnetickou rezonancí je pacient umístěn do silného magnetického pole, které tyto osy uspořádá do jednoho směru. Takto uspořádaná jádra atomů jsou pak „ostřelována“ elektromagnetickými impulzy, které jádrům atomů přidají energii. Po skončení těchto impulzů se atom začne získané energie zbavovat a může tak činit dvěma způsoby, které se označují jako T1 A T2 relaxace. Toto uvolnění energie je pak na cívkách zaznamenáno v podobě změny napětí a získané údaje jsou počítačem převedeny do formy obrázků, kdy se jednotlivé tkáně liší velikostí naměřeného napětí.
Tohoto principu využívá i magnetická rezonance srdce. Jedná se o velmi přesnou metodu, stále více uplatňovanou v diagnostice myokarditidy. Myokarditidu může tato metoda ovšem potvrdit jen s určitou, ale zato poměrně vysokou pravděpodobností.
Magnetická rezonance srdce umožňuje různé typy zobrazení dané nastavením přístroje (tzv. sekvence).
Zaprvé umožňuje zobrazit funkci srdce. Magnetická rezonance poskytuje velkou výhodu v tom, že jsou na ní změny ve funkci a struktuře srdce (včetně ejekční frakce) pozorovatelné mnohem detailněji než na jiných zobrazovacích metod (viz video ukázka). Jinými sekvencemi je možné zobrazit strukturu tkáně, např. edém srdečního svalu.
Důležitou části je zobrazení, kdy se pacientovi podává kontrastní látka (obsahující gadolinium). V případě myokarditidy se používá k průkazu zánětlivých změn v myokardu, kdy se na snímku místo, kde nejspíš probíhá nebo proběhl zánět, zobrazí světleji než zdravá srdeční svalovina (viz obrázek 14). V lékařském názvosloví se tento jev označuje jako pozdní nasycení myokardu (srdečního svalu), zkratkou LGE (late gadolinium enhancement). Kontrastní látka totiž funguje tak, že zdravé buňky srdečního svalu tuto látku rychle vyplavují, zatímco v místě zánětu se tato látka hromadí, což pak na snímku vytváří světlé místo. Kromě toho se také na tomto vyšetření sleduje perikardiální výpotek.
Obrázek 14: Magnetická rezonance srdce (autor: Klinika zobrazovacích metod FN Motol)
Velkou výhodou tohoto vyšetření je velká přesnost a poměrně nízká zátěž organismu. Je ovšem nutné upozornit lékaře na případné kovové části v těle pacienta (např. kloubní náhrady a kardiostimulátor), protože se v některých případech magnetická rezonance vzhledem k silnému magnetickému poli nemůže u těchto pacientů provádět. Nevýhodou také může být poměrně velká hlučnost vyšetření, kterou snižují sluchátka, jež má pacient během vyšetření nasazená, a úzké prostory přístroje, což může působit klaustrofobicky. Nevýhodou může být délka vyšetření (i přes hodinu). Malé děti se proto někdy na toto vyšetření uspávají.
Omezující je v případě magnetické rezonance i fakt, že se na magnetickou rezonanci určitých částí těla specializují užší skupiny lékařů, kteří dokonale znají anatomii dané oblasti těla.
Obrázek 15: Přístroj magnetické rezonance (autor: Tomáš Vendiš)
Autor úvodního snímku: Klinika zobrazovacích metod FN Motol
