O myokarditidě jsem nikdy neslyšel, vůbec jsem netušil, že taková nemoc existuje – až do května 2014. Ještě odpoledne mi nic nebylo, večer jsem se najednou začal cítit absolutně vyčerpaný. V noci se přidaly horečky nad 39 ºC a bolesti kloubů. Druhý den mě začalo pobolívat na hrudi. Dětská lékařka mě vyšetřila, pro jistotu mě poslala na ORL a tam paní doktorka nasadila antibiotika, protože CRP bylo zvýšené, ale obraz byl takový jakýsi nejasný. Další ráno mě vzbudila nesnesitelná bolest na hrudi, která nepřecházela v žádné poloze. Maminka zavolala záchranku. Na dětském urgentním příjmu nám po dvou hodinách sdělili, že mám zvýšenou hladinu troponinu a že mají podezření na akutní myokarditidu. Následoval převoz na vyšetření na kardiologii, rentgeny, uložení do postele a připojení na monitor. Ještě v tu chvíli jsem si myslel, že za tři dny si budu moct jet do školy napsat písemku z matematiky. Lékařka mě vyvedla z omylu. Absolutní klid na lůžku, jen odpočívat, žádné stresy. Postel opustit jen dvakrát denně kvůli hygieně. Největší dobrodružství pro následujících deset dní byl každodenní výlet na ECHO srdce a EKG na kolečkové židli.

Po propuštění následovala dlouhá rekonvalescence, pravidelné kontroly na kardiologii, Holter, odpočinek, lehké procházky. Naštěstí začaly brzy prázdniny, takže jsem měl na uzdravování čas a klid. Postupně jsem začal na myokarditidu zapomínat a vůbec jsem netušil, že se s ní ještě někdy mohu setkat.

Přišly další prázdniny, které jsem měl opět v klidovém režimu, protože jsem v posledním týdnu školního roku spadl ze schodů a pohmoždil jsem si nohu. Pár dní před začátkem školy jsem se večer zase cítil unavený a připadalo mi, že mám jakousi podivnou vnitřní horkost. Ve čtyři ráno mě vzbudila bolest na hrudi a obtížně se mi dýchalo. Opět jsme zavolali záchranku. Moc se jim nechtělo, ale nakonec se přece jen rozhodli mě odvézt na dětský urgentní příjem. Za hodinu už bylo jasno, opět zvýšený troponin, zatím jen lehce. Takže následovala známá trasa přes kardiologii do postele s monitorem. Tušil jsem, že se klube další myokarditida, ale vůbec mě nenapadlo, jaký to vezme spád.  V noci začaly být bolesti na hrudi nesnesitelné. Troponin do druhého dne ráno stoupl na 8,8 a do dalšího dne se vyšplhal až na 9,6. To už si mě převezli blíž ke kardiocentru, pro jistotu. Neprotestoval jsem, byla tam totiž klimatizace, lepší postele a super televize. Tentokrát mi udělali i magnetickou rezonanci srdce, kde se potvrdila diagnóza myokarditidy a objevili otok levé komory.

Měl jsem štěstí v obou případech a věřím, že jsem mu šel hodně naproti tím, že jsem opravdu důsledně dodržoval klidový režim a pokyny lékařů. Ustál jsem totiž obě ataky bez poškození funkce srdce. Budu už trvale sledován na kardiologii, některá omezení mě budou provázet po celý život, ale mám šanci, že další ataka už nepřijde a že budu moct v podstatě úplně normálně žít, vystudovat medicínu a stát se lékařem.