Laboratorní vyšetření se u myokarditidy soustřeďuje na ukazatele známek poškození srdečního svalu a ukazatele intenzity (míry) zánětlivých změn. Toto lékařům poskytuje společně se zobrazovacími metodami podklady pro posouzení stavu pacienta a naordinování vhodné léčby.

KARDIOSPECIFICKÉ/SVALOVÉ ENZYMY

U myokarditidy je sledována hladina tzv. kardiospecifických enzymů (molekul, které se nachází v srdečních buňkách). Je zde sledováno několik z nich – troponin, myoglobin, myokardiální (srdeční) kreatinkináza (zkratkou CK-MB) a někdy i aspartátaminotransferáza (AST). Každý z těchto enzymů má v srdečním svalu určitou roli.

Troponin má společně s dalšími látkami významnou roli při stahu srdečního svalu. Obvykle se v krvi člověka nenachází nebo případně jen v malém množství. Uvolňuje se do krve při poškození srdečních buněk. Jeho hraniční hodnota se označuje jako tzv. cut-off. Výška hladiny troponinu udává míru poškození srdečního svalu, se stoupající hodnotou troponinu stoupá i poškození srdečního svalu. Na rozdíl od infarktu myokardu nestoupá a neklesá troponin prudce. Jeho hladina u myokarditidy klesá a stoupá většinou pomalu a v malém množství může být zachycen v krvi člověka i dlouhou dobu po samotném onemocnění. Troponin nemusí být u myokarditidy vždy zvýšený. Přesto se jedná o celkem spolehlivý ukazatel v diagnostice myokarditidy.

Myoglobin je látka, která ve svalových buňkách (srdce i kosterních svalů) váže a přenáší kyslík a způsobuje červenou barvu svalů. Hladina myoglobinu se u akutní myokarditidy také sleduje. Problémem ovšem je, že se myoglobin může v krvi vyskytovat i při a po poranění svalů, velké fyzické námaze nebo při nemoci ledvin. Proto jsou vedle myoglobinu vyšetřovány i další kardiospecifické enzymy.

Obrázek 17: Molekula myoglobinu (autor: Thomas Splettstoesser)

CK-MB, tedy myokardiální (srdeční) kreatinkináza, je látka (enzym), která se podílí na vytváření zásob energie ve svalových buňkách. Vyskytuje se v několika formách, včetně srdeční. U myokarditidy bývá hladina CK-MB v krvi většinou normální.

ZNÁMKY ZÁNĚTU

Známek právě probíhajícího zánětu může být při myokarditidě zjištěno hned několik. Žádná z nich ji ovšem nemůže potvrdit. Spíše poukazují na to, že v těle probíhá zánět a je možné posoudit i jeho intenzitu (míru).

K nejznámějším vyšetřením známky zánětu v těle patří CRP (zkratka pro C-reaktivní protein). Jedná se o bílkovinu, která „označuje“ původce nemocí k likvidaci imunitním systémem. Rychlý vzestup CRP nad normální hodnotu (2 – 5 mg/l) na hodnotu zhruba kolem 60 ukazuje spíše na bakteriální infekci, nižší vzestup (zhruba kolem 40) bývá u virových onemocnění. Jedná se spíše o orientační vyšetření, které ukáže, že v těle probíhá zánět.

Další známkou zánětu je zhruba u čtvrtiny pacientů celkové zvýšené množství bílých krvinek (leukocytóza). Číselně se tím myslí množství bílých krvinek větší než  bílých krvinek na litr krve. U virové a bakteriální myokarditidy jsou zvýšeny bílé krvinky zvané neutrofily a lymfocyty a u hypersenzitivní myokarditidy eozinofily (viz tento odkaz).

Jednou ze známek zánětu, která se vyskytuje u více než poloviny myokarditid, je zvýšená sedimentace červených krvinek (erytrocytů). Toto vyšetření zjišťuje, jak rychle klesají červené krvinky ve zkumavce s nevysráženou krví (viz obrázek 18).

Obrázek 18: Sedimentace krve (autor: Tristanb)

AUTOPROTILÁTKY A OSTATNÍ

Vyšetření autoprotilátek (tedy protilátek, které působí proti tkáním vlastního těla), případně dalších látek je další z vyšetření, které se může u pacienta s myokarditidou provést. Význam tohoto vyšetření nespočívá v tom, že diagnostikuje myokarditidu, ale potvrdí nebo vyvrátí podezření na nějakou autoimunní nemoc či poruchu. Jedná se například o tzv. antinukleární protilátky (ANA), zaměřené na jádra buněk, a revmatoidní faktor, což je protilátka proti části imunoglobulinů – protilátek (více na tomto odkazu nebo v kategorii Diagnostika a léčba – podkategoii Možnosti léčby). Dále se může jednat o protilátky proti myozinu (jedna z molekul, která je základem svalů, včetně srdečního) a proti srdečním receptorům („přijímače“), které zvyšují srdeční frekvenci (tzv. beta-adrenergní receptory).

Mezi další látky, které se mohou v souvislosti s myokarditidou vyšetřit či látky, které se vyšetřují ve výzkumech myokarditidy, patří cytokiny, což jsou látky ovlivňující imunitní odpověď organismu na původce myokarditidy (viz tento odkaz). Z nich se jedná např. o TNF-α a interleukin IL-1 (látky, které jako jedny z prvních vyvolávají imunitní reakci, podněcují imunitní reakci a také vyvolávají horečku) a interleukin IL-10 (ten se podílí na tom, aby imunitní systém svoji reakci na původce nemoci „nepřehnal“).  Další látkou je tzv. Fas ligand, což je látka na membráně – povrchu buněk, která vedle troponinu vypovídá o množství poškozených buněk. Vysoké hladiny těchto látek se často vyskytují u myokarditid s dramatickým průběhem.

MIKROBIOLOGIE A VIROLOGIE

Jedná se o vyšetření krve, případně výtěru z krku a konečníku, kdy se lékaři pokouší zjistit původce myokarditidy. Vyšetřují se také sekrety (výměšky) horních cest dýchacích. Tato vyšetření ovšem mnohdy vyjdou falešně negativní – původce onemocnění se těmito metodami nezjistí.

Nejčastěji se po původci pátrá mezi viry a bakteriemi, kdy se využívá tzv. kultivace (mikroorganismy, v tomto případě myšleno hlavně bakterie, se nechají vypěstovat a poté se zjišťuje druh dané bakterie), dále průkazu protilátek proti původcům myokarditidy (viz tento odkaz nebo kategorie Nemoc myokarditida – Příčiny) a v případě virů se využívá i metody PCR (polymerázová řetězová reakce), kdy se zjišťuje přítomnost/nepřítomnost DNA nebo RNA určitého viru.

Problémem ovšem je, že někteří původci jsou zachytitelní pouze po omezenou dobu a tato vyšetření jsou celkově komplikována různými faktory. Ve výsledku se tedy podaří zjistit původce myokarditidy jen asi u 4 % pacientů.

Obrázek 19: Ukázka kultivace (autor: 43trevenque)

Autoři úvodních snímků: 43trevenque; Bill Branson