Rentgen je asi historicky nejstarší a nejznámější zobrazovací metodou v medicíně. Podstata vyšetření spočívá v tom, že jistá oblast pacientova těla je ozářena rentgenových zářením. Záření je pohlcováno měkkými tkáněmi (jako jsou třeba plíce) méně než tvrdými tkáněmi (např. kostmi). Rentgenové záření se poté zachytí na RTG snímek.

Rentgen hrudníku se u myokarditidy používá k vyloučení jiných diagnóz, např. zápalu plic, městnání v plicním oběhu (vyšší tlak v cévách způsobí jejich rozšíření a následně přestup tekutiny skrz stěnu cévy do plic). Na rentgenu může být také vidět větší perikardiální výpotek nebo zvětšení srdce (kardiomegalie).

Stejně jako u mnoha jiných zobrazovacích metod, ani zde nemá myokarditida typický obraz. Nález může být i normální.

Rentgen slouží spíše jako jedna z několika vyšetřovacích metod, zpřehledňujících stav pacienta. Nález na rentgenu hrudníku může být při myokarditidě normální.

Obrázek 16: Porovnání rentgenu s normálním nálezem a s perikardiálním výpotkem (autoři zleva: Zhangzhugang; James Heilman, MD)

Autoři úvodního snímku: Zhangzhugang; James Heilman, MD