Intravenózně podávané imunoglobuliny (IVIG) ve vysokých dávkách jsou indikovány u pacientů s různými poruchami imunitního systému. Jejich účinek spočívá v modulaci imunitního systému, včetně inaktivace autoprotilátek (99). Příznivý účinek IVIG na funkci srdce a prognózu byl prokázán u pacientů s CHSS (141), DKMP s vysokou virovou náloží PVB19 (142), u dětí (143, 144) a fulminantně probíhající myokarditidy a ZKMP (147, 148). U pacientů s CHSS, u kterých byla dřívějšími pracemi popsána zvýšená aktivita imunitního systému, byl ve studii z roku 2001 prokázán protizánětlivý účinek IVIG ve smyslu snížení hladiny prozánětlivých cytokinů, např. IL-1β, a naopak zvýšení hladiny protizánětlivých cytokinů (IL-10 a další), jejichž hladina navíc korelovala s EF LK (141). Celkově došlo ke zlepšení stavu pacientů, včetně snížení plazmatické hladiny NT-pro ANP.
Příznivý účinek IVIG u recentně vzniklé DKMP a myokarditidy u dospělých byl popsán i v práci z roku 1997 (145), kdy u pacientů došlo ke zlepšení průměrné EF LK z 24 na 41 %. Jednalo se ovšem o nerandomizovanou studii. Multicentrická randomizovaná studie pacientů s recentně vzniklou DKMP, u kterých byl zánětlivý infiltrát v zastoupení 16 %, stejného autora z roku 2001 na druhou stranu jejich účinek u dospělých pacientů neprokázala. Ve skupině s placebem a ve skupině IVIG došlo k podobnému zlepšení EF LK (146), u které ovšem bylo za limitaci označeno, že jen malá část pacientů měla histopatologický průkaz zánětu a že nebylo provedeno imunochemické zhodnocení bioptických (146, 147). V novějších retrospektivních studiích byl prokázán příznivý účinek IVIG u dospělých pacientů s fulminantní myokarditidou nebo ZKMP, kdy ve studii z roku 2008 (147) došlo k průměrnému zlepšení EF LK o 30 %. Jednalo se ovšem o malou studii. Druhá studie z roku 2014 (148) byla také retrospektivní, ale již s větším souborem pacientů a výsledky byly porovnány s kontrolní skupinou. Ve skupině s IVIG došlo ke zlepšení EF LK a redukci výskytu arytmií. Ovšem z důvodu, že nebyl velkými multicentrickými randomizovanými studiemi zcela jasně prokázán účinek IVIG, není rutinní používání této terapie v akutní fázi nemoci u dospělých doporučováno, protože jsou dle zdrojů potřebné další multicentrické randomizované studie, které zatím nebyly provedeny (24). Ve stejném zdroji je nicméně uvedeno, že „IVIG nemají významnější vedlejší účinky, což bylo potvrzeno i studiemi (141, 143, 144) a mohly by být užity u myokarditid s virovou etiologií, navozenou autoimunitou a tvorbou autoprotilátek a refrakterních na konvenční léčbu srdečního selhání“ (24). Terapie IVIG tedy zůstává zatím ne zcela dostatečně a přesvědčivě podložena důkazy v literatuře.
U dětí a mladistvých je na rozdíl od dospělých situace opačná. Byl u nich prokázán pozitivní dopad na funkci srdce a roční přežití při podávání vysokých dávek IVIG (144) a v indikovaných případech jsou podávány i v běžné praxi, protože jsou spojeny s lepším průběhem a prognózou nemoci a je u nich popisován i takový účinek, že mohou zabránit rozvoji myokarditidy do chronické fáze (102).
Autor úvodního snímku: Database Center for Life Science -DBCLS
————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–
Zdroje:
24) CAFORIO, A.L.P, PANKUWEIT S., ARBUSTINI E., et al. Current state knowledge on aetiology, diagnosis, management, and Therapy of myocarditis: a position statement of the European Society of Cardiology Working Group on Myocardial and Pericardial Disease. European Heart Journal. 2013, 34(-), 2636–2648.
99) KUCHYNKA, P. a et al. Myokarditida a zánětlivá kardiomyopatie. Kapitoly z kardiologie. 2013, 3(-), 87-91.
102) STARÁ, V. Nestrukturální srdeční onemocnění u dětí. Vox Pediatriae. 2006, 6(4), 26-32.
141) GULLESTAD, L. a et al. Immunomodulating Therapy With Intravenous Immunoglobulin in Patients With Chronic Heart Failure. Circulation [online]. 2001, 103(2), 220-225 [cit. 2017-02-27].
142) DENNERT, R. a et al. Intravenous immunoglobulin therapy for patients with idiopathic cardiomyopathy and endomyocardial biopsy-proven high PVB19 viral load. Antiviral Therapy [online]. 2010, 15(-), 193-201 [cit. 2017-02-27].
143) BHATT, G.C. a et al. Use of Intravenous Immunoglobulin Compared With Standard Therapy is Associated With Improved Clinical Outcomes in Children With Acute Encephalitis Syndrome Complicated by Myocarditis. Pediatr Cardiol. 2012, 33(-), 1370-1376.
144) DRUCKER, N.A. a et al. Gamma-globulin treatment of acute myocarditis in the pediatric population. Circulation [online]. 1994, 89(1), 252-257 [cit. 2017-02-27].
145) MCNAMARA, D.M. a et al. Intravenous Immune Globulin in the Therapy of Myocarditis and Acute Cardiomyopathy. Circulation [online]. 1997, 95(11), 2476-2478 [cit. 2017-02-28].
146) MCNAMARA, D.M. a et al. Controlled Trial of Intravenous Immune Globulin in Recent-Onset Dilated Cardiomyopathy. Circulation [online]. [cit. 2017-02-28].
147) GOLAND, S. a et al. Intravenous immunoglobulin treatment for acute fulminant inflammatory cardiomyopathy: Series of six patients and review of liter Can J Cardiol. [online]. 2008, 24(7), 571-574 [cit. 2017-02-28].
148) YU, D.Q. a et al. Intravenous immunoglobulin in the therapy of adult acute fulminant myocarditis: A retrospective study. Exp Ther Med. [online]. 2014, 7(1), 97-102 [cit. 2017-02-28].
