Diagnostika
Diagnostika myokarditidy patří v kardiologii z mnoha důvodů k těm nejsložitějším. Jedním z nich je např. velká variabilita příznaků a projevů tohoto onemocnění, která zahrnuje celou škálu od asymptomatických pacientů až po případy srdečního selhání, kardiogenního šoku a náhlé smrti a také pacienty, u kterých myokarditida napodobuje ICHS. Neexistuje také žádné jediné vyšetření, které by stoprocentně diagnózu potvrdilo. Diagnostika tedy velmi často probíhá vylučovací metodou. K diagnostice myokarditidy/ZKMP se využívá řada vyšetření – EKG, ECHO, laboratorní známky poškození myokardu, CMRI a EMB.
Prognóza
Určit prognózu myokarditidy a ZKMP je obtížné, protože závisí na celé řadě různých faktorů, včetně věku a typu nemoci. Nejvyšší mortality a nutnosti srdeční transplantace dosahuje GCM s 48-89 %. U HIV/AIDS pacientů s myokarditidou je tato hodnota 15-55 % a obdobná je u srdeční sarkoidózy se 17-48 % desetiletým přežitím . U srdeční sarkoidózy a GCM je prognóza ovlivněna i včasným začátkem imunosupresivní terapie.
Prognóza pacientů závisí samozřejmě na klinické prezentaci, NYHA třídě, tíži systolické dysfunkce levé či pravé komory, EKG nálezu, u kterého bylo prodloužení QRS komplexu asociováno s vyšším rizikem mortality nebo srdeční transplantace a také na hodnotách laboratorních parametrů – troponinu, BNP apod. . Dobrá bývá prognóza u pacientů s mírným průběhem nemoci a zachovalou EF LK. Jako prognosticky významné byly popsány i nálezy z CMRI (konkrétně LGE) a výsledky EMB. Více informací o diagnostice naleznete na tomto odkazu.
Retrospektivní studie
V této kategorii naleznete retrospektivní studii pacientů, kteří byli hospitalizováni na kardiologickém oddělení Nemocnice na Homolce mezi 1. lednem 2002 a 31. prosincem 2016 s diagnózou myokarditidy či perimyokarditidy. Cílem práce bylo zhodnotit subjektivní příznaky, objektivní nálezy a výsledky vyšetření pacientů v akutní fázi myokarditidy či perimyokarditidy, zhodnotit heterogenitu onemocnění zkoumaného souboru a porovnat subjektivní příznaky, objektivní nález a výsledky vyšetření u pacientů s iniciální negativní nebo pozitivní hladinou troponinu I. Autor studie: Jan Habásko Více informací najdete na tomto odkazu.
Zdroje
V této kategorii naleznete seznam zdrojů, které byly použity při vypracovávání jednotlivých kapitol části pro odborníky webového průvodce www.myokarditida.cz. Více informací naleznete na tomto odkazu.
Etiologie
Etiologie myokarditidy je velmi rozmanitá a zahrnuje jak infekční, tak i neinfekční původce. Velký význam mělo pro objev infekčních agens, způsobujících myokarditidu, zavedení PCR a elektronové mikroskopie při analýze biopticky odebraných vzorků srdečního svalu pacientů. Za nejčastější příčinu myokarditidy, resp. ZKMP jsou považovány virové agens. Mezi nejčastější virové původce v současnosti patří PVB19, lidský herpetický virus 6 (HHV-6), cytomegalovirus (CMV) a virus Epsteina-Barrové (EBV).
Poměrně významným virovým původcem ovšem stálé zůstávají i enteroviry (obzvláště Coxsackie), adenoviry, virus hepatitidy C a virus chřipky. V českých podmínkách je poměrně častý výskyt myokarditid vyvolaných bakterií Borellia burgdorferi. Neopominutelnou etiologií myokarditidy jsou také různé kardiotoxické léky, alkohol a jiné návykové látky. Častou komplikací je myokarditida i u HIV pozitivních pacientů. Více informací naleznete na tomto odkazu.
Skupiny původců
Epidemiologie
Určení epidemiologie myokarditidy a ZKMP je obtížné. Je tomu především kvůli obtížné diagnostice, postrádající zatím test, který by měl dostatečnou specificitu a senzitivitu k jednoznačnému rozpoznání myokarditidy a také kvůli rozmanitému průběhu a manifestaci onemocnění, kvůli čemuž nemusí být lehčí formy myokarditidy vůbec rozpoznány. V současnosti je výskyt myokarditidy v Evropě zhruba 131 případů na milion ročně. Podle údajů z Global Burden of Disease bylo celosvětově dokumentováno roku 2015 přes 2,5 milionu případů myokarditid a kardiomyopatií, z toho 156 tisíc případů tvořila akutní myokarditida. V obou skupinách byl navíc oproti roku 2005 zaznamenán více než 20 % nárůst případů.
Jako příčina náhlého srdečního úmrtí, především u mladých jedinců, bývá myokarditida označena na základě rozboru biopticky odebraného vzorku myokardu v 9–42 % případů. Velmi významný je podíl myokarditidy na rozvoji DKMP s podílem 20-46 %. Zastoupení myokarditidy v rozvoji srdečního selhání kolísá mezi 0,5 a 4 %. Výsledky těchto i dalších studií tedy činí myokarditidu nejčastější příčinou DKMP, a tím pádem se jedná o ZKMP. Zhruba u 50 % pacientů se myokarditida zhojí téměř bez následků, u 30 % přechází do chronicity a v přibližně 10–20 % se může manifestovat akutním zhoršením stavu pacienta, což v krajním případě může skončit až transplantací srdce nebo úmrtím. Více informací naleznete na tomto odkazu.