V nedávno zveřejněném článku jsem se věnoval novinkám ve výzkumu myokarditidy po očkování proti SARS-CoV-2. Druhé téma, které bych zde rád aktualizoval, je problematika Long COVID. Blíže si o něm můžete přečíst v tomto článku. Ve stručnosti se jedná o onemocnění, které může vyvolávat příznaky a poruchy funkce orgánů, které mohou u nemalé části nemocných významně narušit jejich soukromý i pracovní život.

Mechanismy vzniku

Dle údajů publikovaných v časopise Nature různou formou Long COVID celosvětově trpí přes 65 milionů lidí. V USA i Velké Británii již mluví o vlivu Long COVID i na ekonomické fungování země v důsledku ztráty nemalé části pracujících, kteří nejsou schopni po proběhlé infekci SARS-CoV-2 takového pracovního nasazení jako dříve. Je již víceméně jisté, že vyvolávajících příčin tohoto onemocnění bude několik, přičemž se mohou u jednotlivých pacientů kombinovat. Z toho také vyplývá široká škála příznaků, na které si pacienti stěžují – od únavy (klidové i ponámahové), přes bušení srdce, deprese, poruchy paměti až po přetrvávající kašel a dušnost. U Long COVID pacientů lékaři a vědci popsali změny na úrovni mnohých orgánových systémů.

Imunitní systém pacientů s touto chorobou např. vykazuje známky vyčerpání T buněk, které mají nezastupitelnou roli při tvorbě protilátek, boji proti virovým infekcím a také v „usměrňování“ imunitní reakce. Imunitní buňky u některých pacientů dokonce mohou začít vytvářet protilátky proti tělu vlastním molekulám, resp. buňkám, např. proti těm, které regulují krevní tlak anebo se nachází ve tkáních kardiovaskulárního a nervového systému. Změny vykazují i další složky imunitního systému, a to i několik měsíců od proběhlé infekce. Pro pacienta to pak má ty důsledky, že imunitní systém nadále v těle udržuje zánětlivé prostředí a je zároveň náchylnější k jiným infekcím. Ano, to se může dít i u jiných infekcí než po prodělaném COVID-19, ale problém této infekce je ten, že je jí v populaci velké množství. S tím souvisí i to, že snížená funkce imunitního systému může vést k „probuzení v těle spících virů“, např. virů způsobujících infekční mononukleózu anebo herpetických virů. Pacienti s Long COVID taktéž hůře vytváří ochranné protilátky proti SARS-CoV-2.

Mezi další možné příčiny vzniku Long COVID, které úzce souvisí s imunitním systémem, je narušení střevního mikrobiomu a přetrvávání (perzistence) SARS-CoV-2 v těle. Střevní mikrobiom (zjednodušeně soubor bakterií a dalších organizmů osidlujících lidské střevo) je mimo jiné důležitý pro správné fungování imunitního systému. Výzkumy ukazují jeho nemalou roli např. v rozvoji některých arytmií a dalších kardiovaskulárních onemocnění anebo třeba také autoimunitních onemocnění a Alzheimerovy či Parkinsonovy choroby. Tento systém může být po prodělané COVID infekci narušen, což má samozřejmě dopady pro celý organismus. U Long COVID pacientů byl nový koronavirus zároveň často detekován právě ve střevní tkání i několik týdnů od nákazy. To by např. mohlo vysvětlit časté zažívací potíže, na které si Long COVID pacienti stěžují.

Velice významný podíl má v rámci Long COVID taktéž tzv. endoteliální dysfunkce a mikrosraženiny. Endotel tvoří výstelku cév. Buňky endotelu a především tzv. pericyty, které buňky endotelu obklopují, jsou oblíbeným cílem SARS-CoV-2. Výsledkem je, že se tím nejen může narušit doručení kyslíku tkáním a vyplavování zplodin metabolismu, ale také zvýšit riziko krevních sraženin, včetně mikrosraženin. Ty sice nemusí způsobit okamžitě nějaké významné potíže, nicméně časem mohou narušit přísun kyslíku a dalších látek do tkání.

Kromě imunitního, trávicího a cévního systému se COVID-19 často projevuje i na funkci nervového systému. Může to být buď výše uvedenými mechanismy – prozánětlivý stav, narušení funkce cév, nebo také přímým napadením nervových buněk. Dochází např. k narušení funkce neurotransmiterů („přenašečů signálu mezi nervovými buňkami“), což se projeví třeba poruchami nálad, depresí anebo poruchami spánku. Dále to může vést ke zhoršené regulaci krevního tlaku a tepové frekvence, např. v podobě posturálního ortostatického tachykardického syndromu (POTS), který je u pacientů s Long COVID velmi častý. Když se člověk uvede z lehu do sedu nebo rovnou do stoje, odlije se část krve do dolní části těla. Normálně v tu chvíli nervový systém stáhne cévy a zvýší tepovou frekvenci, díky čemuž mozek takový náhlý úbytek krve výrazněji nepocítí. U POTS ale zareaguje pouze srdce, nikoliv cévy, tudíž má člověk zvýšený tep, ale poklesne mu přísun krve do mozku. Člověku se poté motá hlava a může i zkolabovat. Dále se může COVID infekce negativně projevit i na fungování plic, ledvin, slinivky břišní (vznikem cukrovky) nebo reprodukčního systému (poruchy erekce a plodnosti).

U části pacientů se do několika měsíců může tento stav zcela nebo částečně upravit. Bohužel se ovšem nejedná o všechny pacienty. Nejen v rámci kardiologie tedy probíhají výzkumy, které mají za cíl zjistit, jak by se dalo testovat, který z výše uvedených mechanismů Long COVID u daného pacienta převládá, a jak by ho šlo dosud známými léky ovlivnit. Zatím nejsou vydána žádná oficiální doporučení. Uvažuje se např. o podávání antivirotik proti SARS-CoV-2 (Paxlovid) u pacientů s možnou perzistencí viru v organismu, předepsání léků na ředění krve u pacientů s možným výskytem mikrosraženin v drobných cévách anebo podávání antivirotik u pacientů, u kterých došlo „k probuzení v těle spících virů“. Ukazuje se také, že u části pacientů může riziko rozvoje Long COVID zvyšovat příliš krátká rekonvalescence po prodělané infekci. Lze tedy již nyní doporučit, aby pacienti po COVID-19 skutečně dali svému tělu dostatek času na úzdravu, včetně pravidelného odpočinku a spánku a dočasného vynechání sportovních aktivit.

Určitého vývoje dosáhla i otázka ochranného účinku vakcíny před Long COVID. Ty jsou i nadále velmi účinné proti závažnému průběhu nemoci, v důsledku mutací varianty omikron již méně proti samotné infekci. Ukázalo se také, že velice záleží na tom, zda byl člověk přeočkován a před jak dlouhou dobou. Ochrana před samotnou infekcí i tak není rozhodně nulová, takže i v tomto ohledu vakcíny do určité míry pomáhají chránit před propuknutím Long COVID. V případě nákazy závisela v mnohých studiích ochrana před tímto syndromem na počtu dávek, které člověk obdržel. Dle britské studie snižovaly dvě dávky očkování riziko Long COVID u omikronu o 50 %. Italská studie z roku 2021 (zveřejněná počátkem roku 2022) zase prokázala, že u zdravotnických pacientů se třemi dávkami očkování bylo riziko syndromu sníženo o 84 %. Podobné výsledky ukázaly i dvě izraelské studie, které ovšem zkoumaly vliv očkování (většinou se jednalo o dvě dávky) na jednotlivé symptomy spojované s Long COVID. Dle konkrétních symptomů snižovala vakcinace jejich výskyt o 50 až 80 %. Toto podporuje názory mnohých odborníků klonících se k přeočkování třetí dávkou u všech vakcinovaných a naočkování těch, kteří tak dosud neučinili. Důležité je samozřejmě i případné přeočkování dalšími dávkami, alespoň u vybraných skupin. Je možné, že i z důvodu snížení rizika Long COVID bude nutné pravidelné přeočkování u všech skupin obyvatel.

V souhrnu studie prokázaly, že přínos vakcinace proti SARS-CoV-2 i nadále převyšuje možná vzácná rizika s tím spojená. Taktéž další uplynulý rok pandemie prokázal, že je potřeba pečlivě pracovat s informacemi, protože se na internetu stále vyskytují nové a nové dezinformace a mylná tvrzení týkající se vakcinace i samotného COVID-19. Ukázalo se také, že SARS-CoV-2 zatím nelze zařadit mezi běžná respirační onemocnění. I nadále způsobuje úmrtí a u nemalého procenta nakažených vede k dlouhodobým obtížím v podobě Long COVID. Ty se sice mohou časem, případně s použitím podpůrné léčby, zlepšit, nicméně je tomu bohužel jen u části pacientů. Společně s dalšími skutečnostmi to podporuje důležitost vakcinace, včetně přeočkování dle aktuálních doporučení. Není to sice 100% ochrana, nicméně nejlepší, jakou zatím máme k dispozici. Osobně doufám, že se díky větší dostupnosti antivirotik, poznatkům z výzkumů a novým léčebným postupům postupně podaří riziko rozvoje Long COVID a jeho dopady ještě více zmenšit. Do té doby je zcela na místě kromě pravidelné vakcinace zvážení dalších ochranných opatření, především použití respirátorů. V zimních měsících mezi lidmi cirkuluje nejen SARS-CoV-2, ale i viry chřipky a další patogeny, které taktéž mohou vést k závažným zdravotním komplikacím, a kterým respirátor ve značném procentu případů dokáže předejít. Na místě je samozřejmě použití respirátoru u lidí pociťujících nějaké příznaky infekčního onemocnění při jakémkoliv styku s dalšími lidmi. Věřím, že takovýmito jednoduchými opatřeními lze snížit nejen zdravotní rizika individuální, ale i celospolečenská.

Zdroje, ze kterých jsem při sepisování tohoto článku vycházel, naleznete na tomto odkazu.

Autoři obrázků: https://www.bmj.com/content/374/bmj.n1648; https://www.dzif.de/en/sars-cov-2-isolation-neutralising-antibodies; https://medicalxpress.com/news/2023-01-covid-indefinitely-people-mimic-ailments.html