Tato část léčby myokarditidy se v klinické praxi užívá, ale je stále předmětem výzkumů a klinických studií. Princip účinku látek, které ovlivňují činnost imunitního systému, není v případě myokarditidy někdy zcela vyjasněn a studie a výzkumy se v míře účinku těchto látek při léčbě rozchází. Důležitá je i skutečnost, že u každého člověka má léčba (nejen ta ovlivňující imunitní systém) různý účinek. Novinky z výzkumu těchto látek naleznete v kategorii Výzkum – podkategorie Aktuality.

Velká část výzkumů se shoduje na tom, že v akutní fázi myokarditidy není vhodné užívání nesteroidních protizánětlivých látek (jinými názvy nesteroidních antirevmatik, nesteroidních antiflogistik) – indometacinu, salicylátů a ibuprofenu. Mohou u pacientů v této fázi zvýšit množství fibróz („jizev“) a zánětlivých ložisek.

Imunomodulace (imunoglobuliny)

Do skupiny imunoglobulinů (zkratkou Ig) patří množství látek a sktruktur, důležitých pro správnou funkci imunitního systému, včetně protilátek. Protilátky brání navázání mikroorganismů na buňky tkání a podporují jejich zničení. Imunoglobuliny modulují (pozměňují), případně posilují funkci imunitního systému.

U myokarditidy se podávají individuálně, záleží na celkovém stavu pacienta. Podávají se v dávce 2 g na kilogram váhy (člověk vážící 70 kg může dostat až 140 gramů imunoglobulinů) infuzí do žíly. V takto vysokých dávkách má podávání imunoglobulinů silný imunosupresivní účinek – tlumí reakci imunitního systému. Jejich účinnost je u každého pacienta různá a míra účinnosti se podle jednotlivých studií liší. Pozitivní účinek mělo jejich podávání hlavně u dětí.

Imunoglobuliny mohou být užívány v menších dávkách i v léčbě po samotné myokarditidě, kdy modulují (pozměňují) činnost imunitního systému. V těchto menších dávkách zjednodušeně řečeno posilují imunitu vůči mikroorganismům. Používají se proto i při léčbě různých poruch imunity.

Imunoglobuliny se získávají z krevní plazmy (tekuté složky krve) dárců krve.

Obrázek 26: Ilustrace k imunoglobulinům (autor: Database Center for Life Science -DBCLS)

Imunosupresivní léčba a kortikosteroidy

Imunosupresivní léčba potlačuje reakci a funkci imunitního systému. Ovlivňuje funkci bílých krvinek, protilátek a tvorbu látek, které jsou součástí imunitního systému (např. interleukinu 2 – stimuluje některé složky imunitního systému). Kortikosteroidy jsou hormony nadledvin. Dělí se na dvě skupiny – glukokortikoidy (mají mimo jiné imunosupresivní a protizánětlivý účinek) a mineralokortikoidy (aldosteron – viz tento odkaz – část Diuretika).

Imunosupresivní léčba a kortikosteroidy se u myokarditidy podávají většinou jen pacientům, kteří mají endomyokardiální biopsií (viz tento odkaz) prokázáno, že se v jejich srdečním svalu již nevyskytuje původce. Jsou naordinovány i v léčbě zánětlivé kardiomyopatie, ale jen když endomyokardiální biopsie prokáže, že je v srdci sice přítomen zánět, ale bez původce. U virových myokarditid podání imunosupresivní léčby a kortikoidů může mít nepříznivý vliv na stav pacienta. Jsou tedy podávány pouze v případě popsaném výše a především při velkobuněčné nebo hypersenzitivní eozinofilní myokarditidě (viz tento odkaz) či pokud je myokarditida vyvolána v důsledku jiného autoimunního onemocnění (systémový lupus  erythematodes – SLE a další).

Pokud pacient užívá imunosupresivní látky a kortikosteroidy, často se kombinují. Mezi nejčastěji užívané zástupce patří prednison, azathioprin a cyklosporin.

Užití imunosupresivních látek a kortikosteroidů při myokarditidě je stále předmětem výzkumů a probíhají i mnohé klinické studie.

Obrázek 27: Imunosupresivní léčba (autoři zleva: SubDural12, Brenton, Ph.David)

Imunoadsorpce a plazmaferéza

Plazmaferéza je metoda, kterou se z tekuté složky krve – krevní plazmy mohou odstranit nežádoucí látky (autoprotilátky a další). Krev je v přístroji plazmaferézy „prohnána“ speciálními plazmafiltry nebo centrifugou. Tím dojde k oddělení buněčné složky krve – krvinek a tekuté složky – krevní plazmy, obsahující nežádoucí látky. Krevní plazma je pak pacientovi nahrazena v podobě roztoku.

Imunoadsorpce je vlastně pokročilá forma plazmaferézy. V první fázi je stejně jako u plazmaferézy oddělena buněčná a tekutá složka krve pacienta. Imunoadsorpce ještě navíc z krevní plazmy vychytává imunoglobuliny a antigeny. Antigeny jsou látky, které lidské tělo může rozpoznat a podle jejich stavby na ně může reagovat tvorbou protilátek. Antigeny jsou i mikroorganismy, které vyvolávají nějakou nemoc a imunitní systém je likviduje. Antigeny obsahuje i lidské tělo, ale za normálních okolností na ně imunitní systém protilátky nevytváří.

U pacientů s myokarditidou (chronickou) naordinovaná imunoadsorpce vychytává protilátky proti srdečním buňkám. Na rozdíl od plazmaferézy je „vyčištěná“ krevní plazma do krevního oběhu pacienta vrácena.

Plazmaferéza či imunoadsorpce se opakuje několikrát za sebou v krátkém časovém období. Známější a častější využití nachází u ledvinových onemocnění a transplantace nebo u dárcovství krve. V případě myokarditidy se provádí na specializovaných pracovištích a její účinek je nadále zkoumán.

Obrázek 28: Přístroj plazmaferézy (autor: Mr Vacchi)

Interferon-β

Interferony, včetně interferonu-beta, jsou součástí protivirové a protinádorové imunity. Potlačují množení viru a vyvolávají buněčnou smrt virem napadených buněk.

Léčba interferonem-beta je zatím ve fázi výzkumu, ale dosavadní výsledky jsou poměrně příznivé. Interferon-beta je zkoumán především v souvislosti s léčbou chronické myokarditidy, respektive zánětlivé kardiomyopatie.

Nejlepší účinky má u myokarditid způsobených adenoviry a enteroviry (viz tento odkaz), kde dokonce docházelo k úplnému „vymýcení“ viru ze srdeční tkáně. Bližší informace se dozvíte v kategorii Výzkum – podkategorie Aktuality.

Jejich účinnost a princip fungování je zatím předmětem výzkumu a je potřeba dalších studií, které se budou úlohou interferonu-beta v léčbě myokarditidy zabývat.

Obrázek 29: Interferon-β (autor: Nevit Dilmen)

Autor úvodního snímku: Nevit Dilmen