Rozhovor s expertem z centra kardioimunologie Universitní nemocnice v Padově, která je jednou z předních světových institucí ve výzkumu, diagnostice a léčbě myokarditidy.
Dr. Renzo Marcolongo absolvoval Universitu v Padově v roce 1983. Získal atestaci z hematologie, kardiologie a klinické imunologie. Svou profesní a vědeckou kariéru zasvětil oblasti systémových autoimunitních, imunitně zprostředkovaných a autozánětlivých onemocnění a kardioimunologii. Společně s paní profesorkou Caforio založil kardioimunologickou větev kardiologické kliniky Universitní nemocnice v Padově. Byl také členem evropského sdružení expertů, kteří se věnují tzv. Therapeutic Patient Education (volně přeloženo jako „vzdělání pacienta o léčbě“). O této problematice vyučuje na mnohých italských a francouzských pracovištích. Je autorem nebo spoluautorem více než 90 mezinárodních publikací.
Immune-checkpoint inhibitory (speciální protilátky používané většinou v léčbě vybraných onkologických pacientů) jsou důležitou součástí léčby některých nádorových onemocnění. Myokarditida je vzácnou komplikací jejich podávání. Jaké máte prosím s touto formou myokarditidy zkušenosti?
Dosud jsme neléčili žádného pacienta s immune-checkpoint myokarditidou. Pravděpodobně je ještě vzácnější, než se očekávalo, alespoň v Itálii.
V padovské nemocnici jste zavedli speciální bezpečnostní protokol pro pacienty s autoimunitní myokarditidou, kteří jsou léčení imunosupresivní léčbou (potlačující přemrštěnou reakci imunitního systému). Mohl byste prosím o tomto protokolu říci více?
Dle našich zkušeností by mělo u pacientů s akutní myokarditidou/dilatační kardiomyopatií, která byla prokázána biopsií, a kteří jsou vhodní k imunosupresivní terapii, proběhnout diagnostické kolečko (nazývané Saftey Checklist – Bezpečnostní protokol), které zahrnuje různé krevní a další testy. Ve zkratce, pacienty vyšetřujeme na přítomnost některých skrytých infekcí (myšleno hlavně tuberkulózu, HIV a žloutenku B a C) a běžná nádorová onemocnění dle věku, pohlaví a etnika (konkrétně krevní testy na některá hematologická, krevní, nádorová onemocnění, nádor prsu a děložního čípku, tlustého střeva a prostaty, pokud je to u daného pacienta vhodné).
(CAFORIO, Alida Linda Patrizia et al. Long‐term efficacy and safety of tailored immunosuppressive therapy in immune‐mediated biopsy‐proven myocarditis: A propensity‐weighted study. Online. European Journal of Heart Failure. ISSN 1388-9842. https://doi.org/10.1002/ejhf.3220. CAFORIO, Alida L. P. (ed.). Myocarditis. Online. Cham: Springer International Publishing, 2020. ISBN 978-3-030-35275-2. https://doi.org/10.1007/978-3-030-35276-9.)
Jaké jsou poslední trendy v imunologické léčbě myokarditidy, včetně jejích specifických forem jako je velkobuněčná a eosinofilní myokarditida?
Máme úspěšné zkušenosti s monoklonální protilátkou anti-CD20 Rituximab (používá se na léčbu různých autoimunitních onemocnění, cílí na B-lymfocyty produkujících protilátky; viz tento článek) v léčbě velkobuněčné i eosinofilní myokarditidy. V předchozích letech jsme také úspěšně léčili několik pacientů s eosinofilní myokarditidou monoklonální protilátkou anti-IL 5 mepolizumabem (eosinofily jsou buňky imunitního systému zahrnuté například v alergické reakci; výsledky této léčby budou publikovány).
Co byste vzkázal čtenářům myokarditida.cz?
Nepropadejte obavám. Myokarditida, pokud je včas a správně diagnostikovaná, např. endomyokardiální biopsií, je léčitelnou nemocí. Z naší zkušenosti, imunitně zprostředkovaná myokarditida bez přítomnosti virů v srdečním svalu obvykle skvěle odpovídá na imunosupresivní/imunomodulační léčbu a tito pacienti mají dobrou prognózu.
Rozhovor s Dr. Giordanim naleznete na tomto odkazu.