Myokarditida se dělí do několika forem. Klasifikovat typy myokarditidy není vždy zcela jednoduché, proto se klasifikace myokarditidy průběžně upravuje. Nejpoužívanější je tzv. klinicko-patologické rozdělení, které kombinuje pozorovaný průběh onemocnění pacienta s nálezem na jeho srdečním svalu.
Fulminantní myokarditida
Fulminantní myokarditida je vzácná forma choroby, ovšem s dramatickým průběhem, kdy se u pacienta projevují známky srdečního selhání. U této formy dochází k závažným změnám ve funkci srdce a je pro ni příznačný velmi rychlý nástup, projevující se dušností, vysokými horečkami a arytmiemi. Příznaky se mohou objevit i za dva týdny po virovém onemocnění. Pokud pacient překoná akutní fázi nemoci, prognóza je příznivá.
Akutní myokarditida
Je nejčastějším typem myokarditidy. Příznačný je pro ni méně výrazný vzestup obtíží. Někdy nemusí být ani diagnostikována a pacientovi se jeví jako těžší chřipka. I přesto může být její průběh komplikovaný, objevuje se např. snížená funkce levé komory. Ve většině případů projevu prvních příznaků předchází nějaké virové onemocnění. Mezi nejčastější příznaky patří nevolnost, zvýšená teplota až horečka, únava, pocit bušení srdce a bolest na hrudi.
Chronická myokarditida
V současné době se místo výrazu chronická myokarditida začíná spíše používat výraz zánětlivá (infekční) kardiomyopatie. Dříve se chronická myokarditida rozdělovala na chronickou aktivní a chronickou perzistující Při chronické aktivní se jedná o chronickou formu myokarditidy, kdy dochází k jejímu opakování a jsou pozorovatelné i změny funkce srdce, hlavně levé srdeční komory. Průběh je podobný jako u akutní myokarditidy. Příčinou opakování je přítomnost přetrvávajícího viru v srdci a/nebo stálého slabého zánětu srdečního svalu.
Chronická perzistující myokarditida je velmi podobná chronické aktivní myokarditidě, s tím rozdílem, že u ní nejsou pozorovatelné změny ve funkci levé srdeční komory a srdce jako celku. Vyskytuje se ovšem přetrvávající bolest na hrudi a pocit bušení srdce.
Hypersenzitivní eozinofilní myokarditida
Hypersenzitivní eozinofilní myokarditida patří mezi vzácné typy myokarditidy, která se ještě dále rozděluje podle možných příčin vzniku. Zánět a odumírání (nekróza) myokardu je při ní zprostředkován eozinofily, buňkami imunitního systému, které mají důležitou roli při alergické reakci a při boji s parazity. Nejčastěji bývá vyvolána hypersenzitivní alergickou reakcí na léky (antibiotika, antikonvulziva – používaná při léčbě epilepsie), antidepresiva, některá diuretika, metyldopa, očkování (především v USA), dále přítomností parazita v lidském organismu (např. Trypanosoma cruzi) či může být důsledkem jiného onemocnění, např. hypereosinofilního syndromu (HES), při kterém dochází ke zvýšení koncentrace eozinofilů v tkáních a v krvi. Pacient může přejít ze zánětlivé fáze postupně do trombotické („sraženinové“) fáze a poté do fáze fibrotické („jizvové“).
Velkobuněčná myokarditida
Velkobuněčná myokarditida patří mezi extrémně vzácné typy myokarditidy, která byla dokonce v USA zařazena na seznam vzácných nemocí. V českých podmínkách jsou tyto případy raritou. Jedná se o nejagresivnější typ myokarditidy, která je doprovázena život ohrožujícími arytmiemi a srdečním selháním. U čtvrtiny případů je spojována s dosud nevyjasněnými autoimunními procesy. Problematická je i její léčba, která sestává především z imunosupresivní terapie a terapie kortikosteroidy (viz tento odkaz). Nejúčinnější léčbou stále zůstává v tomto případě transplantace srdce. I poté přetrvává riziko jejího opakování.
Sarkoidóza srdce
Jedná se o chronický zánět, který kromě srdce může postihnout i další orgány, např. plíce a ledviny. Srdce nemusí být vždy postiženo. Podstatou sarkoidózy je tvorba granulomů, „klubíček“ z buněk imunitního systému, v postižených orgánech, což narušuje jejich správnou funkci. Původ tohoto zánětu je zatím nejasný. Nejčastěji se srdeční sarkoidóza projevuje srdeční nedostatečností a arytmiemi, které patří k největším nebezpečím tohoto onemocnění.
Myokarditida a autoimunní onemocnění
Myokarditida se může v některých případech vyskytnout jako komplikace autoimunních onemocnění, kdy tělo vytváří protilátky proti svým vlastním tkáním. Mezi takováto onemocnění patří systémový lupus erythematodes (SLE), což je nemoc postihující mj. kůži, plíce a kardiovaskulární systém, kdy se vytváří protilátky proti některých složkám buněk. V ne zcela zanedbatelném množství se může myokarditida objevit i u pacientů s celiakií, což je chronické zánětlivé onemocnění tenkého střeva. V důsledku zánětu je narušena propustnost střevní stěny pro látky, které přijímáme z potravy. V případě celiakie je jako příčina myokarditidy popisována tvorba protilátek proti samotným buňkám srdečního svalu. Roli pravděpodobně hraje i narušená propustnost střevní stěny.
Myokarditida u HIV pozitivních pacientů
Myokarditida se vyskytuje u 25-75 % HIV pozitivních pacientů. Za příčinu je považováno jak přímé poškození buněk srdečního svalu virem HIV, tak i poškození srdce jinými viry a bakteriemi, což souvisí s tím, že virus HIV napadá především buňky imunitního systému, který poté není účinný mj. v boji proti infekčním onemocněním. Prognóza pacientů s HIV myokarditidou je nejistá.
Autoři úvodních snímků: Kurt Deb, Behrus Djavidani, Stefan Buchner, Florian Poschenrieder, Norbert Heinicke, Stefan Feuerbach, Günter Riegger and Andreas Luchner; Ed Uthman, MD; dr n. med. Krystyna Bielnik, lek. med. Dariusz Młoczkowski, dr n. med. Tadeusz Modrzewski, lek. med. Dorota Snopkowska, prof. dr hab. med. Krzysztof W. Zieliński