Myokarditida https://myokarditida.cz/cs_CZ/ Webový průvodce o nemoci myokarditida, její diagnostice a léčbě. Sun, 27 Apr 2025 15:43:31 +0000 cs hourly 1 https://wordpress.org/?v=6.9.4 Dr. Renzo Marcolongo https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/slovo-lekaru/dr-renzo-marcolongo/ Mon, 22 Apr 2024 15:50:01 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3779 Rozhovor s  expertem z centra kardiominulogie Universitní nemocnice v Padově, která je jednou z předních světových institucí ve výzkumu, diagnostice a léčbě myokarditidy. Dr. Renzo Marcolongo absolvoval Universitu v Padově v roce 1983. Získal ates...

Příspěvek Dr. Renzo Marcolongo pochází z Myokarditida

]]>
Rozhovor s  expertem z centra kardioimunologie Universitní nemocnice v Padově, která je jednou z předních světových institucí ve výzkumu, diagnostice a léčbě myokarditidy.

Dr. Renzo Marcolongo absolvoval Universitu v Padově v roce 1983. Získal atestaci z hematologie, kardiologie a klinické imunologie. Svou profesní a vědeckou kariéru zasvětil oblasti systémových autoimunitních, imunitně zprostředkovaných a autozánětlivých onemocnění a kardioimunologii. Společně s paní profesorkou Caforio založil kardioimunologickou větev kardiologické kliniky Universitní nemocnice v Padově. Byl také členem evropského sdružení expertů, kteří se věnují tzv. Therapeutic Patient Education (volně přeloženo jako „vzdělání pacienta o léčbě“). O této problematice vyučuje na mnohých italských a francouzských pracovištích. Je autorem nebo spoluautorem více než 90 mezinárodních publikací.

Immune-checkpoint inhibitory (speciální protilátky používané většinou v léčbě vybraných onkologických pacientů) jsou důležitou součástí léčby některých nádorových onemocnění. Myokarditida je vzácnou komplikací jejich podávání. Jaké máte prosím s touto formou myokarditidy zkušenosti?

Dosud jsme neléčili žádného pacienta s immune-checkpoint myokarditidou. Pravděpodobně je ještě vzácnější, než se očekávalo, alespoň v Itálii.

V padovské nemocnici jste zavedli speciální bezpečnostní protokol pro pacienty s autoimunitní myokarditidou, kteří jsou léčení imunosupresivní léčbou (potlačující přemrštěnou reakci imunitního systému). Mohl byste prosím o tomto protokolu říci více?

Dle našich zkušeností by mělo u pacientů s akutní myokarditidou/dilatační kardiomyopatií, která byla prokázána biopsií, a kteří jsou vhodní k imunosupresivní terapii, proběhnout diagnostické kolečko (nazývané Saftey Checklist – Bezpečnostní protokol), které zahrnuje různé krevní a další testy. Ve zkratce, pacienty vyšetřujeme na přítomnost některých skrytých infekcí (myšleno hlavně tuberkulózu, HIV a žloutenku B a C) a běžná nádorová onemocnění dle věku, pohlaví a etnika (konkrétně krevní testy na některá hematologická, krevní, nádorová onemocnění, nádor prsu a děložního čípku, tlustého střeva a prostaty, pokud je to u daného pacienta vhodné).

(CAFORIO, Alida Linda Patrizia et al. Long‐term efficacy and safety of tailored immunosuppressive therapy in immune‐mediated biopsy‐proven myocarditis: A propensity‐weighted study. Online. European Journal of Heart Failure. ISSN 1388-9842. https://doi.org/10.1002/ejhf.3220. CAFORIO, Alida L. P. (ed.). Myocarditis. Online. Cham: Springer International Publishing, 2020. ISBN 978-3-030-35275-2. https://doi.org/10.1007/978-3-030-35276-9.)

Jaké jsou poslední trendy v imunologické léčbě myokarditidy, včetně jejích specifických forem jako je velkobuněčná a eosinofilní myokarditida?

Máme úspěšné zkušenosti s monoklonální protilátkou anti-CD20 Rituximab (používá se na léčbu různých autoimunitních onemocnění, cílí na B-lymfocyty produkujících protilátky; viz tento článek) v léčbě velkobuněčné i eosinofilní myokarditidy. V předchozích letech jsme také úspěšně léčili několik pacientů s eosinofilní myokarditidou monoklonální protilátkou anti-IL 5 mepolizumabem (eosinofily jsou buňky imunitního systému zahrnuté například v alergické reakci; výsledky této léčby budou publikovány).

Co byste vzkázal čtenářům myokarditida.cz?

Nepropadejte obavám. Myokarditida, pokud je včas a správně diagnostikovaná, např. endomyokardiální biopsií, je léčitelnou nemocí. Z naší zkušenosti, imunitně zprostředkovaná myokarditida bez přítomnosti virů v srdečním svalu obvykle skvěle odpovídá na imunosupresivní/imunomodulační léčbu a tito pacienti mají dobrou prognózu.

Rozhovor s Dr. Giordanim naleznete na tomto odkazu.

Příspěvek Dr. Renzo Marcolongo pochází z Myokarditida

]]>
Dr. Andrea Silvio Giordani https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/slovo-lekaru/dr-andrea-silvio-giordani/ Sun, 17 Dec 2023 23:04:12 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3764 V létě letošního roku jsem měl příležitost a čest stážovat v centru kardioimunologie kardiologické kliniky Univerzitní nemocnice v Padově v Itálii pod vedením paní profesorky Caforio. Tým paní profesorky patří k průkopníkům v oblasti diagnostiky a lé...

Příspěvek Dr. Andrea Silvio Giordani pochází z Myokarditida

]]>
V létě letošního roku jsem měl příležitost a čest stážovat v centru kardioimunologie kardiologické kliniky Univerzitní nemocnice v Padově v Itálii pod vedením paní profesorky Caforio. Tým paní profesorky patří k průkopníkům v oblasti diagnostiky a léčby zánětlivých srdečních onemocnění, včetně myokarditidy. Toto centrum je jedním z největších v Itálii a celé Evropě a zajišťuje diagnostiku a léčbu více než 1000 pacientů s myokarditidou. Jeho pracovníci byli tak laskaví, že mi věnovali svůj čas, abych s nimi mohl na téma myokarditidy udělat několik rozhovorů. Níže najdete rozhovor s panem doktorem Giordani, který se již několik let oblasti myokarditid věnuje jako výzkumný pracovník a publikoval na toto téma mnoho článků ve významných zahraničních časopisech.

Vážený doktore Giordani, mohl byste mi prosím říct nějaké informace o Vaší kariéře?

V současné době pracuji jako Research Fellow (výzkumný pracovník) v univerzitní nemocnici v Padově, která se nachází v severní Itálii a slouží v našem regionu jako nejvyšší specializované referenční centrum pro téměř celé spektrum kardiovaskulárních nemocí, od vrozených srdečních vad až po srdeční selhání v konečné fázi, které vyžaduje transplantaci srdce. Svá univerzitní studia i kardiologickou specializaci jsem absolvoval v této nemocnici. Nyní mám možnost zde pracovat v centru kardioimunologie. Během své kardiologické specializace jsem se zaměřil na multimodalitní (echokardiografie, CT, magnetická rezonance atd.) kardiovaskulární zobrazovací metody a diagnostiku a léčbu pacientů s myokarditidou a imunitně podmíněnou perikarditidou (zánětem osrdečníku), kdy mám možnost spolupracovat s velmi zkušeným imunologem.

Publikoval jste o myokarditidě mnoho článků, včetně tzv. fulminantní myokarditidy. Mohl byste mi prosím říci více o této specifické formě myokarditidy?

Myokarditida je různorodé onemocnění, které může mít mnoho různých podob. Mezi nimi je fulminantní myokarditida tou nejnebezpečnější. Navzdory tomu, že neexistuje jednotná definice fulminantní myokarditidy, myslí se tím obvykle taková forma myokarditidy, kdy je u pacienta potřeba tzv. hemodynamická podpora ve smyslu podávání ionotropních látek (podporujících funkci srdce, resp. celého kardiovaskulárního systému) nebo mechanické srdeční podpory (např. ECMO, Impella). I v přítomnosti normální systolické funkce levé srdeční komory se mohou u této formy myokarditidy objevit incesantní komorové tachykardie, např. arytmická bouře (velmi závažná porucha srdečního rytmu). Fulminantní myokarditida je spíše než určitou formou myokarditidy specifickou klinickou podobou této nemoci, která s sebou nese riziko horší prognózy i po překonání akutní fáze nemoci.

Změnila se léčba fulminantní myokarditidy v posledních letech?

Léčba myokarditidy by se obecně měla řídit individuálně jak podle charakteristik nemoci u daného pacienta (např. dle nálezu v histologii, jestli je infekční či imunitně podmíněná), tak podle dalších okolností týkajících se nemocného (hemodynamická stabilita, komorbidity). První případ fulminantní myokarditidy byl detailněji popsán na počátku devadesátých let minulého století. Od té doby se diagnostika a léčba nemoci vyvinula od základní podpory funkcí krevního oběhu k léčbě na základě etiologie, především na podkladě výsledků endomyokardiální biopsie. Když se myokarditida prezentuje ve své fulminantní formě, je nutné získat co nejdříve vzorek srdeční tkáně, aby mohla být diagnóza myokarditidy potvrzena (protože myokarditida může napodobovat další kardiovaskulární onemocnění), aby se určil typ zánětlivé reakce (např. eozinofilní myokarditida vyžaduje jinou léčbu než velkobuněčná myokarditida), a aby se v srdečním svalu detekoval případný infekční původce (což je kontraindikací imunosupresivní terapie a je nutné použít antimikrobiální látky – např. ATB a antivirotika).

Jaká je dle Vašeho názoru budoucnost diagnostiky a léčby fulminantní myokarditidy?

Budoucnost léčby myokarditidy spočívá v precizní medicíně a individualizovaných protokolech. V dalším výzkumu je potřeba identifikovat individuální ukazatele prognózy, především prediktory odpovědi na imunosupresivní terapii a prediktory relapsu myokarditidy. Pouze nedávno se ukázalo, že je fulminantní myokarditida ukazatelem horší prognózy, jak z krátkodobého, tak i dlouhodobého pohledu, zatímco v minulosti se nesprávně věřilo, že je tato forma myokarditidy paradoxně spojená s malou mírou úmrtí po překonání akutní fáze nemoci. Reflektuje to množství výzkumné práce, které je ještě potřeba k tomu, aby se zajistilo, že všem pacientům s podezřením na myokarditidu a s vážným narušením funkce kardiovaskulárního systému budou nabídnuty ty nejlepší diagnostické a léčebné metody.

Co byste vzkázal čtenářům myokarditida.cz?

Fulminantní myokarditida je jen jednou z mnoha forem, kterými se může zánětlivé postižení srdeční svalu prezentovat. Kardioimunologie je novou oblastí medicíny s mnoha slibnými objevy v blízké budoucnosti. Doufám, že toto vše povede ke zlepšení prognózy a života pacientů.

Příspěvek Dr. Andrea Silvio Giordani pochází z Myokarditida

]]>
COVID-19 novinky 2023 – 2. část https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/covid-19/covid-19-novinky-2023-2-cast/ Fri, 03 Feb 2023 18:25:53 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3749 V nedávno zveřejněném článku jsem se věnoval novinkám ve výzkumu myokarditidy po očkování proti SARS-CoV-2. Druhé téma, které bych zde rád aktualizoval,...

Příspěvek COVID-19 novinky 2023 – 2. část pochází z Myokarditida

]]>
V nedávno zveřejněném článku jsem se věnoval novinkám ve výzkumu myokarditidy po očkování proti SARS-CoV-2. Druhé téma, které bych zde rád aktualizoval, je problematika Long COVID. Blíže si o něm můžete přečíst v tomto článku. Ve stručnosti se jedná o onemocnění, které může vyvolávat příznaky a poruchy funkce orgánů, které mohou u nemalé části nemocných významně narušit jejich soukromý i pracovní život.

Mechanismy vzniku

Dle údajů publikovaných v časopise Nature různou formou Long COVID celosvětově trpí přes 65 milionů lidí. V USA i Velké Británii již mluví o vlivu Long COVID i na ekonomické fungování země v důsledku ztráty nemalé části pracujících, kteří nejsou schopni po proběhlé infekci SARS-CoV-2 takového pracovního nasazení jako dříve. Je již víceméně jisté, že vyvolávajících příčin tohoto onemocnění bude několik, přičemž se mohou u jednotlivých pacientů kombinovat. Z toho také vyplývá široká škála příznaků, na které si pacienti stěžují – od únavy (klidové i ponámahové), přes bušení srdce, deprese, poruchy paměti až po přetrvávající kašel a dušnost. U Long COVID pacientů lékaři a vědci popsali změny na úrovni mnohých orgánových systémů.

Obrázek ukazující, které orgánové systémy mohou být po proběhlé COVID-19 infekci postižené, a jak se mohou jejich narušené funkce projevovat.

Imunitní systém pacientů s touto chorobou např. vykazuje známky vyčerpání T buněk, které mají nezastupitelnou roli při tvorbě protilátek, boji proti virovým infekcím a také v „usměrňování“ imunitní reakce. Imunitní buňky u některých pacientů dokonce mohou začít vytvářet protilátky proti tělu vlastním molekulám, resp. buňkám, např. proti těm, které regulují krevní tlak anebo se nachází ve tkáních kardiovaskulárního a nervového systému. Změny vykazují i další složky imunitního systému, a to i několik měsíců od proběhlé infekce. Pro pacienta to pak má ty důsledky, že imunitní systém nadále v těle udržuje zánětlivé prostředí a je zároveň náchylnější k jiným infekcím. Ano, to se může dít i u jiných infekcí než po prodělaném COVID-19, ale problém této infekce je ten, že je jí v populaci velké množství. S tím souvisí i to, že snížená funkce imunitního systému může vést k „probuzení v těle spících virů“, např. virů způsobujících infekční mononukleózu anebo herpetických virů. Pacienti s Long COVID taktéž hůře vytváří ochranné protilátky proti SARS-CoV-2.

Mezi další možné příčiny vzniku Long COVID, které úzce souvisí s imunitním systémem, je narušení střevního mikrobiomu a přetrvávání (perzistence) SARS-CoV-2 v těle. Střevní mikrobiom (zjednodušeně soubor bakterií a dalších organizmů osidlujících lidské střevo) je mimo jiné důležitý pro správné fungování imunitního systému. Výzkumy ukazují jeho nemalou roli např. v rozvoji některých arytmií a dalších kardiovaskulárních onemocnění anebo třeba také autoimunitních onemocnění a Alzheimerovy či Parkinsonovy choroby. Tento systém může být po prodělané COVID infekci narušen, což má samozřejmě dopady pro celý organismus. U Long COVID pacientů byl nový koronavirus zároveň často detekován právě ve střevní tkání i několik týdnů od nákazy. To by např. mohlo vysvětlit časté zažívací potíže, na které si Long COVID pacienti stěžují.

Velice významný podíl má v rámci Long COVID taktéž tzv. endoteliální dysfunkce a mikrosraženiny. Endotel tvoří výstelku cév. Buňky endotelu a především tzv. pericyty, které buňky endotelu obklopují, jsou oblíbeným cílem SARS-CoV-2. Výsledkem je, že se tím nejen může narušit doručení kyslíku tkáním a vyplavování zplodin metabolismu, ale také zvýšit riziko krevních sraženin, včetně mikrosraženin. Ty sice nemusí způsobit okamžitě nějaké významné potíže, nicméně časem mohou narušit přísun kyslíku a dalších látek do tkání.

Kromě imunitního, trávicího a cévního systému se COVID-19 často projevuje i na funkci nervového systému. Může to být buď výše uvedenými mechanismy – prozánětlivý stav, narušení funkce cév, nebo také přímým napadením nervových buněk. Dochází např. k narušení funkce neurotransmiterů („přenašečů signálu mezi nervovými buňkami“), což se projeví třeba poruchami nálad, depresí anebo poruchami spánku. Dále to může vést ke zhoršené regulaci krevního tlaku a tepové frekvence, např. v podobě posturálního ortostatického tachykardického syndromu (POTS), který je u pacientů s Long COVID velmi častý. Když se člověk uvede z lehu do sedu nebo rovnou do stoje, odlije se část krve do dolní části těla. Normálně v tu chvíli nervový systém stáhne cévy a zvýší tepovou frekvenci, díky čemuž mozek takový náhlý úbytek krve výrazněji nepocítí. U POTS ale zareaguje pouze srdce, nikoliv cévy, tudíž má člověk zvýšený tep, ale poklesne mu přísun krve do mozku. Člověku se poté motá hlava a může i zkolabovat. Dále se může COVID infekce negativně projevit i na fungování plic, ledvin, slinivky břišní (vznikem cukrovky) nebo reprodukčního systému (poruchy erekce a plodnosti).

Mechanismy vzniku Long COVID, které se mohou u pacientů různit či vzájemně kombinovat

U části pacientů se do několika měsíců může tento stav zcela nebo částečně upravit. Bohužel se ovšem nejedná o všechny pacienty. Nejen v rámci kardiologie tedy probíhají výzkumy, které mají za cíl zjistit, jak by se dalo testovat, který z výše uvedených mechanismů Long COVID u daného pacienta převládá, a jak by ho šlo dosud známými léky ovlivnit. Zatím nejsou vydána žádná oficiální doporučení. Uvažuje se např. o podávání antivirotik proti SARS-CoV-2 (Paxlovid) u pacientů s možnou perzistencí viru v organismu, předepsání léků na ředění krve u pacientů s možným výskytem mikrosraženin v drobných cévách anebo podávání antivirotik u pacientů, u kterých došlo „k probuzení v těle spících virů“. Ukazuje se také, že u části pacientů může riziko rozvoje Long COVID zvyšovat příliš krátká rekonvalescence po prodělané infekci. Lze tedy již nyní doporučit, aby pacienti po COVID-19 skutečně dali svému tělu dostatek času na úzdravu, včetně pravidelného odpočinku a spánku a dočasného vynechání sportovních aktivit.

Určitého vývoje dosáhla i otázka ochranného účinku vakcíny před Long COVID. Ty jsou i nadále velmi účinné proti závažnému průběhu nemoci, v důsledku mutací varianty omikron již méně proti samotné infekci. Ukázalo se také, že velice záleží na tom, zda byl člověk přeočkován a před jak dlouhou dobou. Ochrana před samotnou infekcí i tak není rozhodně nulová, takže i v tomto ohledu vakcíny do určité míry pomáhají chránit před propuknutím Long COVID. V případě nákazy závisela v mnohých studiích ochrana před tímto syndromem na počtu dávek, které člověk obdržel. Dle britské studie snižovaly dvě dávky očkování riziko Long COVID u omikronu o 50 %. Italská studie z roku 2021 (zveřejněná počátkem roku 2022) zase prokázala, že u zdravotnických pacientů se třemi dávkami očkování bylo riziko syndromu sníženo o 84 %. Podobné výsledky ukázaly i dvě izraelské studie, které ovšem zkoumaly vliv očkování (většinou se jednalo o dvě dávky) na jednotlivé symptomy spojované s Long COVID. Dle konkrétních symptomů snižovala vakcinace jejich výskyt o 50 až 80 %. Toto podporuje názory mnohých odborníků klonících se k přeočkování třetí dávkou u všech vakcinovaných a naočkování těch, kteří tak dosud neučinili. Důležité je samozřejmě i případné přeočkování dalšími dávkami, alespoň u vybraných skupin. Je možné, že i z důvodu snížení rizika Long COVID bude nutné pravidelné přeočkování u všech skupin obyvatel.

V souhrnu studie prokázaly, že přínos vakcinace proti SARS-CoV-2 i nadále převyšuje možná vzácná rizika s tím spojená. Taktéž další uplynulý rok pandemie prokázal, že je potřeba pečlivě pracovat s informacemi, protože se na internetu stále vyskytují nové a nové dezinformace a mylná tvrzení týkající se vakcinace i samotného COVID-19. Ukázalo se také, že SARS-CoV-2 zatím nelze zařadit mezi běžná respirační onemocnění. I nadále způsobuje úmrtí a u nemalého procenta nakažených vede k dlouhodobým obtížím v podobě Long COVID. Ty se sice mohou časem, případně s použitím podpůrné léčby, zlepšit, nicméně je tomu bohužel jen u části pacientů. Společně s dalšími skutečnostmi to podporuje důležitost vakcinace, včetně přeočkování dle aktuálních doporučení. Není to sice 100% ochrana, nicméně nejlepší, jakou zatím máme k dispozici. Osobně doufám, že se díky větší dostupnosti antivirotik, poznatkům z výzkumů a novým léčebným postupům postupně podaří riziko rozvoje Long COVID a jeho dopady ještě více zmenšit. Do té doby je zcela na místě kromě pravidelné vakcinace zvážení dalších ochranných opatření, především použití respirátorů. V zimních měsících mezi lidmi cirkuluje nejen SARS-CoV-2, ale i viry chřipky a další patogeny, které taktéž mohou vést k závažným zdravotním komplikacím, a kterým respirátor ve značném procentu případů dokáže předejít. Na místě je samozřejmě použití respirátoru u lidí pociťujících nějaké příznaky infekčního onemocnění při jakémkoliv styku s dalšími lidmi. Věřím, že takovýmito jednoduchými opatřeními lze snížit nejen zdravotní rizika individuální, ale i celospolečenská.

Zdroje, ze kterých jsem při sepisování tohoto článku vycházel, naleznete na tomto odkazu.

Autoři obrázků: https://www.bmj.com/content/374/bmj.n1648; https://www.dzif.de/en/sars-cov-2-isolation-neutralising-antibodies; https://medicalxpress.com/news/2023-01-covid-indefinitely-people-mimic-ailments.html

Příspěvek COVID-19 novinky 2023 – 2. část pochází z Myokarditida

]]>
COVID-19 novinky 2023 – 1. část https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/covid-19/postvakcinacni-myokarditida-covid-19/ Wed, 18 Jan 2023 17:35:12 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3725 Od zveřejnění série článků, které se na této webové stránce zabývaly problematikou COVID-19, uběhl více než rok. Přišel tedy čas podívat se na novinky v oblasti Long COVID a myokarditidy po va...

Příspěvek COVID-19 novinky 2023 – 1. část pochází z Myokarditida

]]>
Od zveřejnění série článků, které se na této webové stránce zabývaly problematikou COVID-19, uběhl více než rok. Přišel tedy čas podívat se na novinky v oblasti Long COVID a myokarditidy po vakcinaci proti SARS-CoV-2.

Za uplynulý rok se situace kolem nového koronaviru změnila. Varianty delta a alfa vystřídal omikron a jeho různé podvarianty. Ty již ve většině zemích nevedly k tak velkému nárůstu závažných případů, které by v jednu chvíli zcela zahltily zdravotní systém, jako tomu bylo u předchozích variant. Nicméně i omikron prokázal, že je SARS-CoV-2 stále virem, který dokáže značně škodit, a který nelze ještě zařadit mezi běžná respirační onemocnění. Varianty omikronu totiž prodělaly změny, díky kterým dokáží snadněji pronikat do buněk lidských tkání a částečně se vyhýbat i imunitě vytvořené předchozí vakcinací anebo proděláním infekce. Zatím ovšem nebyla objevena žádná varianta viru, která by dokázala zcela a naprosto imunitní ochranu obcházet, jak se může občas z nadpisů novinových článků mylně zdát. Naopak má vakcinace proti tomuto viru stále velký význam a v budoucnosti se pravděpodobně bez pravidelného přeočkování neobejdeme, jak se pokusím v následujících odstavcích blíže rozvést. Infekce SARS-CoV-2 omikron má sice dle výzkumů mírnější průběh než např. varianta delta, nicméně je tomu tak díky existující imunitní ochraně, která má ovšem tendenci po určité době klesat. Proto je tolik zdůrazňována potřeba přeočkování, což podporují i nedávno zveřejněné statistiky, podle kterých bylo v roce 2022 (s převažující variantou omikron) v některých západních zemích zaznamenáno dosud nejvíce smrtelných případů COVID-19. Přetrvávající dopady pandemie ukazují i statistiky nadúmrtí, kdy byl např. ve Velké Británii rok 2022 v tomto ohledu nejhorším za posledních několik desítek let.

Je jisté, že SARS-CoV-2 v lidské populaci již zůstane, což ovšem neznamená, že není potřeba myslet na ochranná opatření před tímto virem a že není potřeba sledovat jeho další vývoj. Dále se tedy zaměřím na dvě témata, která jsou ve veřejnosti stále často probírána, anebo která budou velice důležitá pro další plánování ochrany veřejného zdraví.

U většiny pacientů s postvakcinační myokarditidou jsou tvořeny protilátky proti receptoru antagonisty interleukinu-1, který slouží jako protiváha zánět podporujícího interleukinu-1

Mechanismy vzniku

Myokarditida po vakcinaci proti SARS-CoV-2 je stále aktuálním tématem, kterému se od posledního článku zveřejněného na této stránce věnovalo přinejmenším několik desítek výzkumů a odborných publikací. Zánět srdečního svalu studie popisují především po použití mRNA vakcín. Nejčastěji se myokarditida rozvine u mladých mužů do 30 let věku, většinou týden po druhé dávce. Jsou ovšem popsány i případy myokarditidy po adenovirových vakcínách. Není sice nadále zcela jasné, proč se u některých lidí zánět srdečního svalu po vakcíně rozvine, nicméně bylo zveřejněno několik studií, které do tohoto tématu přece jen vnáší trochu světla. Bylo např. zjištěno, že u velké části pacientů s postvakcinační myokarditidou dochází k tvorbě protilátek proti receptoru pro antagonistu interleukinu-1. Interleukin-1 je důležitá molekula imunitního systému, která mimo jiné podporuje rozvoj zánětu. Aby imunitní systém svou reakci „nepřestřelil“, má vždy proti molekule nebo buňce podporující zánět i nějakou molekulu nebo buňku, která zánět tlumí. Jednou z nich je právě antagonista interleukinu-1. Když jsou tedy vytvořeny protilátky, které narušují činnost tohoto antagonisty, převáží činnost „zánět podporující“ interleukinu-1. Je překvapivé a zajímavé, že pacienti s pozitivitou takovýchto protilátek měli paradoxně mírnější průběh myokarditidy než ti, kteří je nevytvořili. Že bude celý problém ohledně rozvoje myokarditidy po mRNA vakcinaci ještě složitější, podporuje i fakt, že autoři studie, ani jiná další studie nepotvrdili, že by protilátky proti receptoru antagonisty interleukinu-1 tělo vytvářelo z důvodu podobnosti tohoto receptoru se spike proteinem SARS-CoV-2. Ten je v podobě mRNA „přítomen“ i ve vakcínách proti tomuto viru (více podrobností o vakcínách naleznete v tomto článku). V rozvoji postvakcinační myokarditidy tedy bude bez větších pochybností hrát roli i nějaká genetická predispozice daného člověka. Nejpravděpodobnějším důvodem největšího výskytu zánětu srdečního svalu u mladých mužů je testosteron, který obecně podporuje zánětlivou reakci. Estrogen ženy naopak před přílišnou zánětlivou reakcí imunitního systému do určité míry chrání. To ovšem není novinkou postvakcinační myokarditidy. Obecně všechny myokarditidy a koneckonců i koronavirová infekce mají častější a případně horší průběhy u mužů než u žen. Probíhá taktéž studie, která má za cíl zjistit, nakolik je výskyt zánětu srdečního svalu spojen se zvýšenou fyzickou aktivitou před a po aplikaci vakcíny. Autoři výzkumu vychází z toho, že fyzická aktivita vede k vyššímu vyplavování interleukinu-6, molekuly podporující zánět, kdy by aplikace vakcíny do takovéhoto „prozánětlivého prostředí“ mohla zvyšovat riziko rozvoje myokarditidy.

Výskyt

Kromě možných mechanismů vzniku této vzácné komplikace očkování, se autoři studií dále věnovali sledování výskytu postvakcinační myokarditidy. Za uplynulý rok bylo zveřejněno mnoho studií, které i nadále podporují aplikaci vakcíny u všech věkových skupin, pro které byly dosud vakcíny registrovány, a to včetně mužů do 30 let. Průměrný výskyt zánětu srdeční svalu se pohybuje u SARS-CoV-2 vakcín mezi 3 a 17 případy na milion naočkovaných napříč všemi věkovými kategoriemi v obou pohlavích. Jak je již zmíněno dříve, nejvyšší je výskyt mezi mladými muži ve věkových kategoriích do 30 let, kdy se pohybuje mezi 50 a 100 případy myokarditidy na milion naočkovaných (většinou po druhé dávce). U žen významně zvýšené riziko pozorováno není. Zajímavé je, že výskyt myokarditid u mladých mužů po třetí dávce očkování je naopak zase významně nižší než po druhé dávce. Z amerických dat např. vyplývá, že ve věkové kategorii 18 až 24 let zaznamenali po mRNA vakcínách 4,2 případů myokarditid na milion dávek, po druhé dávce 38,9 a po třetí dávce 9,9 případů na milion podaných dávek. Po podání čtvrtých dávek očkování (ani u bivalentních vakcín) taktéž dosud nejsou známky dalšího významného zvýšení rizika myokarditidy. Když uvádím výskyt myokarditidy v souvislosti s vakcinací proti SARS-CoV-2, musím také zmínit informace k myokarditidě v souvislosti s infekcí tímto virem (viz odkaz). Opakovaně bylo prokázáno, že riziko myokarditidy při a po COVID-19 je několikanásobně vyšší než v případě vakcinace. Zánět srdečního svalu je popisován u 450 až 1500 lidí z milionu nakažených. V kategorii mužů do 30 let je tedy COVID-19 spojen s přinejmenším šestinásobným rizikem rozvoje myokarditidy, než je tomu u vakcinace. Zároveň ve věkové kategorii 18 až 40 let vakcinace zabránila dle amerických dat několika tisícům hospitalizací a desítkám úmrtí. Z britské studie dokonce naopak vyplývá, že lidé s alespoň jednou dávkou vakcíny měli o zhruba 50 % nižší riziko myokarditidy vzniklé v důsledku COVID-19. Vědci mají taktéž k dispozici data, že výskyt myokarditid se v průběhu pandemie COVID-19 zvýšil ještě předtím, než byly vakcíny vůbec dostupné. Je ovšem možné, že na základě výzkumů dojde ke změně doporučení stran konkrétní podávané vakcíny. Dle výsledků kanadské studie se myokarditida a perikarditida (zánět srdečního svalu a osrdečníku) u mladších mužů častěji vyskytuje po aplikaci vakcíny Moderna než od vakcíny Pfizer/BioNTech, konkrétně dva až třikrát častěji. Jedním z možných vysvětlení je větší obsah mRNA ve vakcíně od Moderny. Kanadská data taktéž ukazují, že výskyt myokarditidy se snižuje s větším rozestupem mezi první a druhou dávkou.

Ukázka pozdního sycení (LGE) na magnetické rezonanci srdce (modrá šipka) u neCOVID myokarditidy

Průběh

Přibylo také mnoho dat, která podporují, že postvakcinační myokarditida po vakcinaci proti SARS-CoV-2 má mírnější průběh než myokarditidy z jiných, nejčastěji virových, příčin. Závažné případy anebo úmrtí po postvakcinační myokarditidě jsou velmi vzácné. Dle studie z Hong-Kongu je riziko úmrtí v souvislosti s postvakcinační myokarditidou o 92 % nižší než u jiných typů tohoto onemocnění. Jsou taktéž k dispozici první data z dlouhodobějšího sledování těchto pacientů. U naprosté většiny z nich dojde v následujících týdnech k normalizaci stavu. Dle studií magnetické rezonance srdce může dojít i ke zlepšení některých sledovaných parametrů, např. tzv. LGE (pozdní sycení gadoliniem), podle kterého se hodnotí přítomnost a rozsah postižení srdečního svalu. U některých pacientů dokonce nebylo v rámci kontrolního vyšetření LGE vůbec přítomné.

Souhrn a závěr

V souhrnu můžeme tedy říci, že myokarditida je skutečně jednou z možných, ale vzácných komplikací vakcinace proti SARS-CoV-2, která se většinou objeví u mladých mužů do týdne od druhé dávky očkování. Pokud se u člověka rozvine dušnost, bolesti na hrudi nebo pocit bušení srdce, je zcela jistě vhodné vyšetření lékařem. Na druhou stranu rizika spojená s proděláním infekce jsou stále mnohonásobně vyšší, i stran zánětu srdečního svalu. Je zcela správné, že se na případy postvakcinační myokarditidy myslí. Je ovšem dobré pomyslet také na to, že ne všechny případy zánětu srdečního svalu doopravdy souvisí s vakcinací. Dalším významným faktorem také může být vyšší informovanost laické i odborné veřejnosti o myokarditidě jako takové. Vyjádřil bych se také rád k dezinformacím, které se objevují na internetu. Konkrétně se jedná o „informaci“, že mRNA vakcinace významně zvýšila úmrtnost mladých mužů do 40 let na kardiovaskulární onemocnění, kdy byla často citována jedna práce z Floridy. Tato „studie“, vedená floridských chirurgem, byla ovšem velice špatně provedená a uvedená data byla mylně statisticky zhodnocena a interpretována. Naopak je z údajů amerického Centra pro kontrolu nemocí (CDC) zřejmé, že kardiovaskulárních úmrtí (a i celkových úmrtí) začalo výrazně přibývat s nástupem koronavirové pandemie a vakcinace nejenže tento trend nezvýšila, ale naopak začala obracet (viz přiložené grafy).

Tento graf znázorňuji počty úmrtí od dubna 2020 až do počátku roku 2022, kdy již byly rok dostupné vakcíny proti SARS-CoV-2. Ukazuje, že tzv. nadúmrť jasně souvisela s právě probíhající vlnou některé z variant nového koronaviru.
Graf demonstruje, že k nárůstu kardiovaskulárních úmrtí ve věkové kategorii 18 až 39 let došlo především z důvodu probíhající COVID-19 pandemie. Vakcinace nejenže nevedla k nárůstu úmrtí ze srdečních a cévních příčin, naopak do té doby stoupající vývoj zastavila a začala obracet.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdroje, ze kterých jsem při sepisování tohoto článku vycházel, naleznete na tomto odkazu.

Autoři obrázků: Godruma, https://www.kineretrxhcp.com/about-kineret.php, Your Local Epidemiologist, JM Pienaar

Příspěvek COVID-19 novinky 2023 – 1. část pochází z Myokarditida

]]>
COVID-19 (8.část) – dopady infekce https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/covid-19/covid-19-8-cast-dopady-infekce/ Sun, 07 Nov 2021 12:10:57 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3702 OVLIVŇUJE COVID-19 POUZE SRDCE?

Long COVID a možné mechanismu jeho vzniku

Infekce COVID-19 neovlivňuje pouze kardiovaskulární a imunitní systém, ale také další orgánové soustavy. Bylo již publikováno mnoho prací na téma tzv.

Příspěvek COVID-19 (8.část) – dopady infekce pochází z Myokarditida

]]>
Osmý a poslední díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný dopadům infekce na různé orgány lidského těla, včetně tzv. long-COVID a PIMS-TS u dětí. Odkaz na sedmý článek, který se zabýval následky infekce SARS-CoV-2 na funkci srdce a cév naleznete zde.

OVLIVŇUJE COVID-19 POUZE SRDCE?

Long COVID a možné mechanismu jeho vzniku

Přetrvávající symptomy po infekci COVID-19 udává až 80 % pacientů. Bylo popsáno přes 200 symptomů, které často přetrvávají i déle než 12 týdnů od infekce. Mezi nejčastější patří únava, dušnost, poruchy soustředění a bolesti hlavy.

Infekce COVID-19 neovlivňuje pouze kardiovaskulární a imunitní systém, ale také další orgánové soustavy. Bylo již publikováno mnoho prací na téma tzv. long COVID, který je definován jako stav, kdy symptomy vzniklé při nebo po proběhlé infekci SARS-CoV-2 přetrvávají déle než 12 týdnů. Pokud přetrvávají déle než 4 týdny, označuje se stav jako „ongoing symptomatic COVID-19“ (přetrvávající symptomatický COVID-19; v následujícím textu vše pro stručnost shrnuji jako long COVID). Popisováno je více než 200 symptomů long COVID, kdy alespoň jeden z nich se vyskytuje až 80 % těch, co infekci prodělali. Podobná čísla udává i nedávno publikované analýzy, kdy alespoň jeden přetrvávající symptom popisovalo 6 měsíců od nákazy 37 až 73 % lidí. Je tomu jak u pacientů po hospitalizaci, tak u těch, co měli mírný průběh infekce. Touto problematikou se např. zabývala studie publikovaná v časopise Scientific Reports. V této analýze mělo 34 % pacientů abnormální nález na RTG nebo CT vyšetření, zvýšené hladiny D-dimerů (markeru používaného např. pro diagnostiku krevních sraženin) mělo 20 % a zvýšené hladiny NT-proBNP (markeru zatížení srdečního svalu) 11 % pacientů. Mezi pět nejčastějších symptomů long COVID zařadila studie zvýšenou únavu, bolesti hlavy, poruchy pozornosti, ztrátu vlasů a dušnost (s výskytem 24 až 58 %). Častá byla také ztráta čichu či chuti, potíže s pamětí (více než 16 %) či různé neuropsychiatrické poruchy (deprese, úzkost, poruchy spánku a mnohé další). Některé studie hovoří o menším procentu přetrvávajících symptomů po proběhlé COVID infekci, nicméně i tak není malé. Dle dat z Británie má více než 12 týdnů po infekci přetrvávající symptomy 18 % lidí ve věku 25 až 34 let. Ve Velké Británii k 6.březnu 2021 udávalo příznaky long COVID (déle než 4 týdny) 1,1 milionu lidí (podobné počty udávají i nověji zveřejněné statistiky), u 60–65   % se negativně promítaly do vykonávání každodenních činností (celkem 18 % lidí udávalo, že významně). Menší studie provedená CDC taktéž poukázala na vysoký výskyt symptomů přetrvávajících tři týdny od infekce. Třetina pacientů ve studii uvedla, že jejich zdravotní stav nedosáhl v době šetření úrovně před infekcí, včetně pacientů ve věkové kategorii 18–34 let. Z online šetření více než 3 tisíc pacientů (většina nebyla hospitalizována) s příznaky long COVID více než 91 % účastníků udávalo, že jejich čas do uzdravení, resp. zmírnění/vymizení symptomů, přesahoval 35 týdnů. U části z nich přitom docházelo k relapsům („návratům“) symptomů, např. po fyzické či určité mentální aktivitě. Zkoumán byl i vliv příznaků na práci. Téměř polovina účastníků udávala, že potřebovala zkrácenou pracovní dobu, 22 % nebylo kvůli zdravotnímu stavu schopno nastoupit zpět do práce. V této studii sice nebylo prodělání COVID-19 u všech pacientů potvrzeno PCR nebo vyšetřením protilátek, což představuje určitou limitaci, nicméně autoři studie uvádí, že výskyt symptomů mezi skupina s laboratorně potvrzeným a nepotvrzeným COVID-19 nebyl významně rozdílný. Spíš to tedy poukazuje dle autorů na to, že ne všichni COVID-19 pacienti byli diagnostikováni. Studie tedy přináší zajímavé výsledky ohledně vlivu symptomů long COVID na kvalitu života, což má svůj sociální i ekonomický dopad. Symptomy long COVID 5–8 týdnů po infekci byly taktéž popsány u dětí, a to ve 2 až 15 %. Data z Ruska či Itálie hovoří až o 25 % dětí, které i několik týdnů od infekce měly příznaky tohoto syndromu.

Možných mechanismů vzniku long COVID je několik. Příčinou může být přímé poškození tkání virem, důsledky snížené hladiny kyslíku v krvi, snížení plicních parametrů (mj. v souvislosti s jizvením plicní tkáně), poruchy mikrocirkulace (tvorba sraženin či jiné poškození malých cév) nebo přetrvávající přítomnost viru v organismu. Tomu by nasvědčovala i nedávno publikovaná studie, která prokázala, že virová RNA je přítomna v organismu některých jedinců ještě mnoho týdnů pro proběhlé infekci. Dalším vysvětlením by mohla být narušená či obecně patologická funkce imunitního systému, kdy mj. u některých hospitalizovaných pacientů jsou detekovány autoprotilátky proti tělu vlastním strukturám. Některé tyto autoprotilátky navíc mohou vést ke zvýšené tvorbě sraženin (tzv. antifosfolipidové protilátky). Patologická funkce imunitního systému může také vést k jizvení tkání.

Zajímavá je s ohledem na zdravotní dopady COVID-19 americká studie, která zahrnovala více než 260 tisíc pacientů po COVID-19 (98 % případů laboratorně potvrzeno). Sledovala nejen výskyt zdravotních komplikací po prodělaném onemocnění, ale také porovnávala jejich výskyt s roky před pandemií. Konkrétně se jednalo o téměř 9 milionů pacientů z let 2019 a 2020, u kterých nebyla diagnostikována infekce SARS-CoV-2. Jednu porovnávající skupinu tvořilo 1,6 milionu pacientů s různými respiračními infekty. Průměrný věk lidí v této studii byl 42 let, hospitalizaci vyžadovalo necelých 10 % pacientů, nějaké komorbidity byly zastoupeny u 45 % lidí. Po odeznění akutní infekce mělo nově vzniklé zdravotní obtíže vyžadujících lékařskou péči 14 % pacientů. Nejvyšší riziko zdravotních následků měli pacienti starší padesáti let, nicméně vyšší riziko zdravotních komplikací bylo zaznamenáno i u pacientů ve věkové kategorii 18 až 34 let. Obecně byl u pacientů s COVID-19 v porovnání s kontrolními skupinami popsán zvýšený výskyt respiračního selhání či jiných změn plicní tkáně, kardiomyopatií (onemocnění srdečního svalu), encefalopatií (porucha funkce mozku), plicní hypertenze a dalších nemocí. Jiná studie hovoří i o zvýšeném riziku vzniku cukrovky, nemoci ledvin či jater. Míra těchto následků byla v této studii nejvyšší u pacientů starších 70 let. Autoři studie se nicméně zaměřili na výskyt zdravotních dopadů COVID-19 i u mladších pacientů. V absolutních číslech nebyl jejich počet takový jako u starších pacientů, nicméně když se výskyt následků po prodělané infekci porovnal u lidí mladších 70 let s kontrolní skupinou stejné věkové kategorie, která si nemocí neprošla, zjistilo se, že poměrový výskyt (tzv. rate ratio) následků je v této skupině vyšší než u starších 70 let. Tzv. rate ratio porovnává výskyt jedné konkrétní události (např. infarktu myokardu) ve dvou skupinách (třeba COVID a ne-COVID) a udává, kolikrát je výskyt dané události v jedné skupině větší či menší než ve druhé. Kupříkladu pro závažné kardiovaskulární události (anglicky MACE) byl rate ratio u lidí nad 70 let necelé tři (lidé nad 70 let s COVID-19 měli téměř 3krát vyšší riziko těchto událostí než lidé nad 70 let bez COVID). U mladších 70 let byl rate ratio již téměř 4,5, tedy mladší 70 let s COVID-19 měli 4,5krát vyšší riziko závažných kardiovaskulárních událostí než ti bez COVID-19.

COVID-19 a děti, PIMS-TS

Ilustrace ukazuje nejčastější symptomy doprovázející multisystémový zánětlivý syndrom u dětí po COVID-19 (horečka, vyrážka a velice často i bolesti břicha, zvracení a průjem).

V absolutních číslech nekončí nakažené děti tak často v nemocnicích jako lidé nad 65 let, nicméně i ony mohou mít závažný průběh nemoci. V USA mezi březnem 2020 a srpnem 2021 bylo kumulativně (v souhrnu) hospitalizováno 50 ze 100 tisíc nakažených dětí, mezi srpnem 2020 a zářím 2021 se konkrétně jednalo o téměř 59 tisíc hospitalizací. Počet hospitalizovaných dětí se zvýšil s příchodem varianty delta, dle údajů CDC až desetinásobně (v půlce srpna bylo v USA v jednu chvíli hospitalizováno 1900 dětí), což na některých místech vedlo i k zaplnění dětských jednotek intenzivní péče. Desetinásobně nižší riziko hospitalizace mají naopak adolescenti, kteří jsou plně vakcinovaní. Závažný průběh nemoci mají děti především v podobě multisystémového zánětlivého syndromu (zkratkami PIMS-TS nebo MIS-C). Výskyt tohoto zánětlivého syndromu je popisován i u dospělých. Projeví se několik týdnů pro proběhlé infekci COVID-19, většinou u dětí bez předchozích komorbidit, které byly zcela asymptomatické nebo měly jen mírné symptomy. Příčiny tohoto stavu nejsou zatím do detailů prozkoumané, nicméně kromě genetické náchylnosti se na rozvoji syndromu významně podílí špatná reakce imunitního systému na proběhlou infekci. Syndrom je velice podobný Kawasakiho nemoci, multisystémovému zánětlivému onemocnění cév navazujícímu na infekční onemocnění, které postihuje většinou malé děti do 5 let věku. K diagnostice PIMS-TS je nutné splnění určitých diagnostických kritérií, která zahrnují mj. přítomnost různých symptomů. Mezi ně patří déle než 1 až 3 dny trvající horečka, vyrážka, zánět spojivek, bolesti břicha, průjem a zvracení. Stejně jako u Kawasakiho nemoci, i u PIMS-TS je největším nebezpečím postižení srdečního svalu (ne ve všech případech nutně v podobě myokarditidy) a koronárních tepen, které srdce vyživují. Kolem 70 % dětí s PIMS-TS má sníženou srdeční funkci či postižené koronární tepny, u 70 až 80 % je nutná hospitalizace na JIP, u 25 až 57 % dětí se rozvíjí závažný stav v podobě šoku vyžadující v některých případech i umělou plicní ventilaci. Nebezpečím je také riziko krevních sraženin. I přes takto závažný stav se drtivou většinu dětí podaří vyléčit (úmrtnost je 2 až 3,5 %). V léčbě se používají například vysoké dávky imunoglobulinů (protilátek) a kortikoidů, které mají za cíl regulovat činnost imunitního systému. Zásadní je především tento stav včas diagnostikovat, jinak je spojen s vysokým rizikem úmrtí a následků. Jedná se sice o vzácnou komplikaci COVID-19 (2 až 11 případů na 100 tisíc nakažených dětí, před rozšířením varianty delta), nicméně potenciálně velice závažnou, a tudíž je nutno na tento syndrom u dětských pacientů myslet.

Vliv COVID-19 na jednotlivé orgánové systémy

Zkoumány a popisovány jsou v různé míře následky prodělaného COVID-19 i v rámci dýchacího, trávicího, nervového a endokrinního ústrojí. O kardiovaskulárním systému jsem již psal v minulém článku. V rámci dýchacího systému je popisována řada symptomů a následků COVID-19 infekce, nejčastěji v podobě dušnosti, např. na podkladě fibrózy (jizvení) plicní tkáně a zhoršení některých parametrů plicní funkce. Ještě dva až tři měsíce po akutní infekci udává ztížení dechu či dušnost 42 až 66 % pacientů a poměrně časté jsou i abnormální nálezy na zobrazovacích metodách (rentgen hrudníku a CT plic), kdy se odchylky našly až u 50 % pacientů i 6 měsíců od proběhlé infekce.

Krevní sraženiny nejsou popisovány pouze u pacientů v akutní fázi COVID-19. Nějaká z forem trombózy, včetně plicní embolie, se objevuje zhruba u 2,5 % pacientů propuštěných z nemocnice. Zvýšené hladiny D-dimerů (markerů používaných mj. k diagnostice trombózy) jsou ovšem popisované až u 10 % pacientů.

COVID-19 je různými cestami schopen ovlivnit funkci mnohých tkání a orgánů lidského těla, jak ukazuje obrázek. Kromě srdce se infekce může projevit i postižením nervové soustavy, dýchacího systému, ledvin, jater, slinivky břišní atd.

Pro lidi velice omezující mohou být taktéž neuropsychiatrické následky prodělaného onemocnění. Patří sem bolesti hlavy (podobné jako při migréně), ztráta čichu a chuti, chronická únava, příznaky tzv. mozkové mlhy (poruchy soustředění a paměti), poruchy spánku, deprese nebo úzkost. Dva až šest měsíců po prodělání se tyto příznaky vyskytují u 6 až 80 % lidí. Zvláštní skupinou jsou pacienti po těžkém průběhu, u kterých jsou popisovány i následky po proběhlé mrtvici nebo jiném druhu postižení mozku či míchy. Kolem 30 % pacientů po těžkém průběhu COVID-19 trpí příznaky posttraumatické stresové poruchy (známé např. u vojáků). Příčin těchto poruch a stavů bude pravděpodobně celá řada, mj. se bude jednat o důsledky sníženého hladiny kyslíku v krvi a sraženin v mozkových cévách. Nový koronavirus je také schopen se dostat do mozkové tkáně cestou čichového nervu, který má svá zakončení v nosní dutině. Je popisováno, že u pacientů trpících tzv. mozkovou mlhou může docházet ke ztrátě šedé kůry v některých částech mozku (šedá kůra je tvořena těly nervových buněk a jedná se de facto o výkonnou část mozku). To se může dít pravděpodobně i z toho důvodu, že SARS-CoV-2 může infikovat astrocyty, podpůrné buňky mozkové tkáně, které se podílí mj. na výživě nervových buněk. Zánětem i působením samotného viru může dojít i k narušení správné funkce hematoencefalické bariéry, která odděluje krev a mozkovou tkáň. Stejně tak mohou být postiženy i nervové buňky mozkového kmene, který se podílí na regulaci autonomního nervového systému, který zodpovídá za správnou funkci dýchání, kardiovaskulárního systému atd. (projevuje se například jako posturální ortostatická tachykardie, což je výrazné zrychlení srdeční činnosti při postavení). Patologická zánětlivá aktivita se taktéž s velkou pravděpodobností podílí na rozvoji symptomů po COVID-19, včetně tvorby autoprotilátek namířených proti molekulám v nervovém systému. Dále je možné, že koronavirová infekce vede k aktivaci virů, které se v tělech nervových buněk velice často v klidovém stavu vyskytují, typicky herpetické viry.

Vliv COVID-19 je zkoumán také v souvislosti s funkcí ledvin. Třetina kriticky nemocných pacientů potřebuje v akutní fázi infekce náhradu ledvinných funkcí např. v podobě dialýzy. Biopsie ledvin těchto pacientů často odhalí přítomnost SARS-CoV-2 v ledvinné tkáni, kde vede k odúmrti (nekróze) určité části nefronů (základních stavebních jednotek ledvin). Snížený ledvinných funkcí je pozorováno ještě i několik měsíců od nákazy, především u pacientů s těžším průběhem nemoci, nicméně i u nich může nakonec dojít k úpravě ledvinných parametrů. Infekce SARS-CoV-2 také pravděpodobně může být spouštěcím momentem rozvoje symptomů u dosud nerozpoznané cukrovky nebo autoimunitního zánětu štítné žlázy. Změny ve funkci těchto orgánů se také asi dějí po přímém napadení virem nebo důsledkem zánětlivé reakce, která onemocnění provází.

Stran následků prodělaného COVID-19 je velice zajímavá studie více než 80 tisíc amerických veteránů, kteří si nemocí prošli. Studie si dala za cíl sledovat zdravotní následky onemocnění 6 měsíců od prodělání. Data z tohoto výzkumu ukazují, že přeživší po COVID-19, včetně těch, kteří nevyžadovali hospitalizaci, mělo v porovnání s kontrolní skupinou vyšší výskyt zdravotních následků, kvůli kterým museli často užívat novou medikaci. I u pacientů po COVID-19, kteří nevyžadovali hospitalizaci, autoři studie registrovali 1,6krát vyšší riziko úmrtí. Pozorovali v této skupině taktéž vyšší výskyt nedostatečnosti dýchacího systému, různých neurologických poruch, cukrovky, srdečního selhání a dalších komplikací. Jejich výskyt byl ještě výraznější u pacientů, kteří byli s COVID-19 hospitalizování, kteří měli např. více než 10krát vyšší riziko tromboembolických příhod (způsobených krevními sraženinami, např. plicní embolie a mrtvice).

Souhrn a závěr

Pacienti, kteří COVID-19 prodělali, určitě ve všech případech neskončí s trvalými zdravotními následky, nemalá část se jich dle současných dat uzdraví. Pokud pacienti některé přetrvávající příznaky a potíže udávají, studie ukazují, že alespoň u části z nich dochází postupně k plné úpravě nebo minimálně k určitému zlepšení. Tento článek nicméně ukazuje, že prodělání infekce COVID-19 je i tak spojeno s vysokou mírou přetrvávajících symptomů a případných dlouhodobých, v některých případech i celoživotních zdravotních následků, včetně pacientů s tzv. „mírným“ průběhem infekce. To představuje problém nejen pro lékaře, ale především pro pacienty. Problematické je to také z důvodu, že se v nemalé míře příznaky tzv. long COVID vyskytují i u mladých lidí (včetně těch s asymptomatickým a mírným průběhem infekce), což může mít dalekosáhlé důsledky sociální i ekonomické. Tomu nasvědčuje i šetření, kde přes 20 % pacientů udávalo, že nebylo kvůli přetrvávajícím symptomům schopno se vrátit do práce. Jak poznamenali autoři jedné studie v odborném časopise JAMA, při takovém velkém počtu celosvětově nakažených může mít i malý výskyt (v řádu několika procent) dlouhodobých zdravotních potíží velké dopady na zdravotní i ekonomický systém. Ještě výraznější je tento problém u pacientů hospitalizovaných pro COVID-19 (jen v USA bylo v průběhu ledna 2021 hospitalizováno v jednu chvíli 130 tisíc pacientů). Kromě snížení kvality života (v menší italské studii 44 % hospitalizovaných pacientů udávalo snížení kvality života), a zdravotních dopadů infekce představuje u hospitalizovaných pacientů problém i nutnost rehospitalizací pro přetrvávající nebo nově vzniklé obtíže. Většinou souvisí s dýchacím ústrojím. V závislosti na datech z jednotlivých zemí je výskyt rehospitalizací u COVID-19 pacientů od 4,4 do 29,5 % (většinou přes 10 %), což taktéž představuje poměrně nemalou zátěž pro zdravotní systém. Neméně důležitý je také údaj stran úmrtnosti po propuštění z nemocnice pohybující se od 2 do 30 % (většinou se tento údaj pohybuje kolem 10 % a odvíjí se mj. od věku a tíže nemoci).

DOVĚTEK

Na závěr bych si dovolil sdílet k sérií článků o COVID-19 svůj osobní dovětek. Současná pandemie má dopady na životy každého z nás. Je to nová situace, kterou většina lidí neočekávala nebo si nepřipouštěla, že by něco takového mohlo nastat. Přinesla s sebou nejen určitá omezení, ale především spoustu lidských tragédií. Celosvětově je k 7.říjnu 2021 evidováno více než 5 milionů úmrtí v souvislosti s COVID-19. Jak ovšem napovídají data o nadúmrti oproti rokům před pandemií, tento počet je zcela jistě podhodnocený a skutečný počet obětí pandemie může být dle některých zdrojů i více než 15 milionů. Nemluvě o tom, že pandemie COVID-19 je nejen o úmrtnosti, ale také o dopadu na zdravotní stav obyvatel, což má své důsledky pro kvalitu života lidí a samozřejmě i pro celou společnost. Na druhou stranu přinesla tato nová situace i některá pozitiva. Ukázala nám, jakých neuvěřitelných pokroků je schopna současná věda, a jak rychle dokáže reagovat na zcela nové situace, jakých výkonů jsou i v krizových situacích schopni dosahovat pracovníci ve zdravotnictví. Pandemie nám také ukázala, jak důležitá je dobrá informovanost veřejnosti a nutnost předejít šíření dezinformací a hoaxů. Obzvláště v takovýchto časech je důležité ctít principy tzv. medicíny či vědy založené na důkazech, kdy jakékoliv tvrzení musí být podloženo nějakým výzkumem nebo alespoň shodou předních odborníků. V situacích, kdy se jedná o lidské zdraví, nelze mít pouze názor a nelze činit rozhodnutí jen na základě toho, co je pro nás tou „příjemnější cestou“. Jak jsem se snažil v článcích demonstrovat, na jednu informaci lze vždy pohlížet z několika úhlů pohledu. Kromě toho je také důležité, aby tato informace byla spolehlivá, aby výsledky, které nějaká studie prezentuje, skutečně odpovídaly realitě, aby byly dodrženy všechny zásady vědecké práce. Není přitom nutné ověřovat si tyto údaje přímo v daném odborném článku či studii. Ve většině případů je více než dostačují zkontrolovat si správnost nějaké informace v jiném zdroji. Osobně mohu doporučit především internetové stránky, které mají svou vlastní vědeckou redakci, kde je mnohem menší riziko, že výsledky výzkumů nebyly správně interpretovány.

Pandemie COVID-19 bohužel ještě není u konce, a ještě minimálně několik dalších měsíců se s ní budeme muset vypořádávat. I po jejím „odeznění“ vir z populace nikdy nezmizí a budeme se muset s ním naučit „žít“. To ovšem nebude znamenat popírání jeho existence, ale přizpůsobení našeho života tak, abychom co nejvíce snížili riziko dopadů tohoto viru na naše zdraví (např. nošení roušek ve veřejných prostorách v zimním období, sociální distanc při infekční nemoci atd.). Zcela jistě také nečelíme poslední pandemii. To, jak současnou koronavirovou či nějakou jinou budoucí pandemii zvládneme, závisí z velké míry i na každém z nás. Základem je mít dostatek relevantních informací, k čemuž jsem Vám doufám svými články alespoň trochu pomohl. Důležité je také uvědomění si, že šíření jakékoliv respirační či jiné infekce jsme schopni ovlivnit i svým vlastním chováním, mj. dodržováním hygienických opatření. Jedná se o opatření, která jsou nejen velice levná a minimálně zatěžující, ale především velice účinná. Někteří se nemusí cítit být nemocí COVID-19 ohroženi. Samozřejmě mají na takovýto názor právo. Nikdo z nás ovšem nežije sám, chtě nechtě jsme součástí lidského společenství, které dokáže fungovat jen na základě vzájemné ohleduplnosti. Ne nadarmo se říká, že vyspělost společnosti se pozná podle toho, jak se chová ke svým nejslabším a nejohroženějším. V průběhu pandemie se na internetu hojně šířily zprávy, které znevažovaly úmrtí starších nebo chronicky nemocných spoluobčanů. Rád bych zde ještě jednou upozornil, že věk či nemoc v žádném případě neznamená, že člověk nemusí žít plnohodnotný život nebo že by se jednalo o lidi, kteří nijak nepřispívají nebo nepřispěli svou činností ostatním. Naopak by nás to mělo vést k uvědomění si, že rozhodnutí, která učiníme, mohou mít dopady i na ostatní, včetně oněch „zdravotně rizikovějších a zranitelnějších“ z nás. Naším jednáním nemusíme být totiž zodpovědní jen za své vlastní zdraví, ale i zdraví dalších lidí. Závažný průběh nemoci a následky ovšem postihují i ty dosud zdravé jedince. V neposlední řadě je také důležité mít důvěru v jednání odborníků, především vědců a lékařů, kteří se danou problematikou zabývají. Věřím, že při dodržování těchto principů budeme schopni zvládnout nejen současnou koronavirovou pandemii.

Odkaz na sedmý článek, který se zabýval následky infekce SARS-CoV-2 na funkci srdce a cév naleznete zde. Všechny články z COVI-19 série jsou k dispozici na tomto odkazu

Autoři obrázků: https://www.nature.com/articles/s41598-021-95565-8; https://www.iniciativa-snih.cz/deti-a-covid-19-rizika-a-nasledky/ (Mariana Ryšavá); https://www.weforum.org/agenda/2021/10/oxford-university-study-long-covid-symptoms/; Lebeau, G.; Vagner, D.; Frumence, É.; Ah-Pine, F.; Guillot, X.; Nobécourt, E.; Raffray, L.; Gasque, P. Deciphering SARS-CoV-2 Virologic and Immunologic Features. Int. J. Mol. Sci. 2020, 21, 5932.

Příspěvek COVID-19 (8.část) – dopady infekce pochází z Myokarditida

]]>
COVID-19 (7.část) – dopady na srdce a cévy https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/covid-19/covid-19-7-cast-dopady-na-srdce-a-cevy/ Tue, 02 Nov 2021 17:03:12 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3674 JAKÉ MÁ COVID-19 DOPADY NA SRDCE A CÉVY?

Mechanismus poškození kardiovaskulárního systému při COVID-19

SARS-CoV-2 primárně napadá dýchací ústrojí člověka. V průběhu pandemie se ovšem ukázalo, že COVID-19 výrazně souvisí i s funkcí...

Příspěvek COVID-19 (7.část) – dopady na srdce a cévy pochází z Myokarditida

]]>
Sedmý díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný dopadům infekce SARS-CoV-2 na srdce a cévy. Odkaz na šestý článek, který se zabýval porovnáním myokarditidy (zánětu srdečního svalu) po vakcinaci proti SARS-CoV-2 a při COVID-19 naleznete zde.

JAKÉ MÁ COVID-19 DOPADY NA SRDCE A CÉVY?

Mechanismus poškození kardiovaskulárního systému při COVID-19

Schématický obrázek ukazující jednotlivé mechanismy, které vedou k postižení srdce a cév při COVID-19 – přímé postižení srdečního svalu virem, postižení plic (které vede ke snížení dodávek kyslíku pro srdce), zánětlivá reakce (která může způsobit tzv. destabilizaci aterosklerotického plátu a vést k srdečnímu infarktu), postižení cév (vir napadá přímo buňky cévní výstelky anebo se tvoří sraženiny), tzv. stresová kardiomyopatie (stres je v tomto případě pro tělo např. silná zánětlivá reakce)

SARS-CoV-2 primárně napadá dýchací ústrojí člověka. V průběhu pandemie se ovšem ukázalo, že COVID-19 výrazně souvisí i s funkcí kardiovaskulární systému, kdy je vir schopen poškozovat srdce a cévy jak přímými, tak nepřímými mechanismy. Jednu rovinu problematiky tvoří pacienti, kteří se ještě před pandemií léčili s kardiovaskulárním či metabolickým onemocněním jako je např. vysoký krevní tlak, ateroskleróza, srdeční selhání, obezita (zajímavé je, že vyjma těžké obezity není dle některých studií obecně obezita spojena s vyšší úmrtností), cukrovka atd. Tito pacienti mají při infekci SARS-CoV-2 až třikrát vyšší riziko závažného průběhu a úmrtí než pacienti bez těchto onemocnění. Neznamená to ovšem, že všichni lidé s těmito nemocemi byli již před pandemií ve výrazně špatném zdravotním stavu. Díky obrovskému pokroku nejen na poli kardiologie je velká část lidí kompenzována, kdy jsou tedy s využitím léčiv a dalších postupů schopni vést i téměř normální život a jejich nemoc je výrazně neomezuje v běžných činnostech. Lze si to představit také tak, že léčbou bylo v jejich organismu dosaženo určité nové „rovnováhy“, za které je schopno lidské tělo fungovat. COVID-19 bohužel u takových lidí může tuto rovnováhu vychýlit a organismus na tuto změnu již nemusí být schopen reagovat. V případě obezity je samozřejmě i nejen v souvislosti s COVID-19 výhodná snaha o redukci váhy. Druhou rovinu dopadu COVID-19 na kardiovaskulární systém tvoří pacienti bez předchozího onemocnění srdce a cév, které se nově vyskytlo až po nákaze koronavirem, např. v podobě zánětu srdečního svalu, plicní embolie či jiných komplikací nebo došlo ke zhoršení stávající nemoci.

SARS-CoV-2 může kardiovaskulární systém postihnout přímým i nepřímým způsobem. Mezi ty nepřímé patří především cytokinová bouře a napadení dýchacího ústrojí. U cytokinové bouře dochází k přemrštěné reakci imunitního systému a rozvoji bouřlivé zánětlivé reakce s vyplavením množství cytokinů (komunikačních molekul imunitního systému). Cytokiny ovšem nemají jen funkci v rámci imunitních buněk. Při nadměrném vyplavení mají negativní dopad na mnohé další tkáně lidského těla, mj. srdeční sval a endotelie, buňky tvořící výstelku cév. Při postižení srdečního svalu může dojít až k rozvoji srdečního selhání a poruch srdečního rytmu, kdy některé mohou pacienta ohrozit na životě. Poškození endotelií má hned několik důsledků. Nejen, že může dojí k tzv. mikrovaskulární dysfunkci, kdy je sníženo zásobení orgánů krví, ale zároveň se tím naruší i schopnost endotelií bránit přílišnému srážení krve. Tyto změny někdy vyústí až ve tvorbu trombu (sraženiny), který může embolizovat (vést k ucpání cévy jinde v těle). Na vzniku trombóz a mikrovaskulární dysfunkce se u pacientů nepodílí pouze cytokinová bouře. Vir SARS-CoV-2 je totiž schopen napadat endotelie i přímo, a nejen ty. Infikuje také tzv. pericyty, což jsou podpůrné buňky obklopující endotelie. K tomu se ještě přidává zvýšená aktivita krevních destiček, které se ochotněji shlukují, a dále narušený systém fibrinolýzy, který zabraňuje přílišnému srážení krve. Všechny tyto změny mohou u vážně nemocných pacientů vést i k rozvoji tzv. DIC, závažného stavu, kdy dojde k přílišnému srážení krve a poté přílišné krvácivosti. Negativně se bude uplatňovat i narušení funkce ACE2 receptoru, přes který SARS-CoV-2 vstupuje do buněk. Receptor je totiž zapojen do mnohých funkcí kardiovaskulárního systému.

Krevní sraženiny, infarkt myokardu a mrtvice

Trombóza a embolizace se projevují různými způsoby. Nejčastěji je to v podobě žilní trombózy, u které je riziko embolizace části trombu do plic, kde může způsobit plicní embolii. Žilní trombóza je diagnostikována u 15–31 % hospitalizovaných pro COVID-19 (některé studie hovořili o výskytu 40–70 %), plicní embolie se vyskytuje u 13–19 % hospitalizovaných. Z toho důvodu jsou hospitalizovaným pacientům často podané léky na ředění krve.

Tromby se navíc mohou vytvořit nejen v žilách, která vedou krev směrem do srdce, ale i v artériích, které vedou krev opačným směrem. V artériích jsou diagnostikovány u 2 až 5 % pacientů a projevují se např. jako akutní infarkt myokardu nebo mrtvice. Na jejich vzniku se u COVID-19 podílí i jiné mechanismy, nicméně toto může být jeden z nich. COVID-19 byl izraelskou i švédskou studií prokázán jako rizikový faktor pro rozvoj infarktu myokardu i mrtvice, kdy infikovaní měli více než 3krát vyšší riziko těchto komplikací než ti, co se nenakazili.

Infarkt myokardu, resp. i jiná cévní onemocnění, mohou vzniknout u COVID pozitivních pacientů i jinými mechanismy. U lidí s aterosklerotickými pláty, které jsou podkladem ischemické choroby srdeční (postižení věnčitých tepen vyživujících srdce), může v průběhu cytokinové bouře dojít k jejich narušení a rozvoji akutního infarktu. U hospitalizovaných pacientů je taktéž velice často silně postižena funkce dýchacího ústrojí, což vede k hypoxémii, snížené hladině kyslíku v krvi. Srdce je orgán velice náročný na přísun kyslíku i v klidu, natož v průběhu silné zánětlivé reakce. Infarkt myokardu tedy může vzniknout i na podkladě toho, že tělo není schopno dodat srdci dostatek kyslíku.

Srdeční selhání a poruchy srdečního rytmu

Postižení srdce má u COVID-19 pacientů mnoho různých podob – může se projevit jako zánět srdečního svalu (myokarditida), porucha srdečního rytmu (arytmie), infarkt srdce, dále v podobě krevních sraženin a embolií či srdečním selháním (tyto stavy se přitom často kombinují)

Všechny výše popsané události mohou mít významný vliv na srdeční funkci a srdeční rytmus, což může vést až k rozvoji srdečního selhání nebo arytmií. Srdeční selhání je takový stav, kdy srdce není schopno pumpovat do těla tolik krve, kolik aktuálně potřebuje. U velice závažných případů může mít selhání kardiovaskulárního systému až podobu šoku, což je bezprostředně život ohrožující stav vyžadující specializovanou péči na JIP či ARO. Pacienti v šokovém stavu tvoří 18–67 % pacientů na jednotkách intenzivní péče. Arytmie jsou nejen poměrně častou komorbiditou u pacientů hospitalizovaných s COVID-19, ale vznikají při tomto onemocnění i nově nebo recidivují. Různé druhy arytmií jsou detekovány u 9–18 % pacientů. Častým nálezem, především u pacientů na JIP, je nově vzniklá fibrilace síní (4–14 % pacientů), která je spojena s rizikem mrtvice. Poruchy srdečního rytmu, vedoucí k zástavě krevního oběhu, jsou u závažných případů taktéž časté (více než 12 %).

Myokarditida u COVID-19

O výskytu myokarditidy u pacientů se SARS-CoV-2 jsem se zmínil již v článku o myokarditidě a mRNA vakcínách. I v případě nákazy může dojít k poškození srdečního svalu několika mechanismy, o kterých již byla řeč. Prvním je napadení buněk srdeční svaloviny (kardiomyocytů) přímo přes receptory ACE2, které se na povrchu těchto buněk vyskytují. Dalším je postižení srdečních buněk při bouřlivé reakci imunitního systému. V neposlední řadě může koronavirus poškodit srdeční buňky nepřímo tak, že napadne buňky cév, které kardiomyocyty vyživují (podobně se tak děje třeba u myokarditidy způsobené parvovirem B19) nebo se v nich vytvoří sraženiny. Mikrosraženiny v srdečních cévách jsou u zemřelých pacientů s COVID-19 častým nálezem (i více než 60 %). Výsledky endomyokardiální biopsie (biopsie srdečního svalu) taktéž ukazují, že postcovidová myokarditida má v některých ohledech odlišné vlastnosti od myokarditid způsobených jinými patogeny. To vybízí k tomu, že myokarditida probíhá u COVID-19 pacientů trochu jinými mechanismy než u zánětů srdečního svalu z jiných příčin. Především je v srdečním svalu postcovidových pacientů vyšší množství makrofágů (buněk vrozené imunity) a CD8 T lymfocytů (tzv. cytotoxických, které ničí virem napadené buňky), navíc s vyšší cytotoxickou aktivitou. Několika studiemi bylo prokázáno, že COVID-19 pacienti mají vyšší riziko rozvoje myokarditidy než ti, kteří tuto nemoc neprodělali. V izraelské studii infikovaní pacienti měli 18krát vyšší riziko myokarditidy, dle dvou amerických studií 8 až 16krát vyšší riziko. V září tohoto roku byla publikována další americká studie, která zkoumala data z více ne 900 amerických nemocnic. Myokarditida se u pacientů s COVID-19 vyskytovala v 0,15 % případů (150 případů na 100 tisíc nakažených, obvyklý výskyt před pandemií byl kolem 10 až 20 případů na 100 tisíc obyvatel). Pacienti infikovaní SARS-CoV-2 měli 16krát vyšší riziko rozvoje myokarditidy než ti neinfikovaní. Studie zároveň zjišťovala míru rizika v jednotlivých věkových kategoriích. Děti pod 16 let měly 37krát vyšší riziko rozvoje myokarditidy (vyskytovala se u 0,13 % nakažených). Více než 30krát vyšší riziko měli i lidé nad 75 let (výskyt u 0,24 % nakažených). Studie zároveň uvedla, že v porovnání s rokem 2019 bylo v USA v roce 2020 diagnostikováno o 42 % více myokarditid. V absolutních počtech se sice nejedná o extrémně velká čísla jednotlivých případů, nicméně pokud se zaměříme jen na téma myokarditid, jedná se již o poměrně citelný nárůst. U pacientů, kteří v důsledku COVID-19 zemřeli, byly znaky myokarditidy nalezeny ve 2 až 7 % případů.

Velice zajímavá je s ohledem na kardiovaskulární dopady po COVID-19 americká studie zahrnující více než 150 tisíc veteránů včetně těch, co nevyžadovali v průběhu infekce hospitalizaci. Studie si dala za cíl sledovat výskyt kardiovaskulárních komplikací 12 měsíců od proběhlé infekce (většina nevyžadovala hospitalizaci a měla tzv. mírný průběh infekce) v porovnání s kontrolní skupinou. Ti, co prodělali COVID-19, měli více než 1,5krát vyšší riziko mrtvice, poruch srdečního rytmu, srdečního infarktu a srdečního selhání, více než 3krát vyšší riziko plicní embolie a více než 5krát vyšší riziko rozvoje myokarditidy. Vyšší bylo riziko zmíněných dopadů COVID-19 jak u pacientů, kteří nevyžadovali v průběhu akutní infekce hospitalizaci, tak u pacientů hospitalizovaných. U těch bylo riziko srdečních a cévních komplikací ještě vyšší (většinou 3 až 10krát vyšší riziko v porovnání s kontrolní skupinou v závislosti na sledované nemoci). U myokarditidy byl tento údaj ještě výraznější, kdy pacienti hospitalizovaní na JIP měli až 40krát vyšší riziko rozvoje myokarditidy.

Postižení srdečního svalu – laboratorní a zobrazovací metody

Akutní poškození kardiomyocytů, které nelze ve všech případech přisoudit proběhlé myokarditidě, není především u pacientů hospitalizovaných pro COVID-19 vzácným nálezem (20–30 %, v některých studiích až 54 % pacientů). Usuzováno je na poškození a přílišné zatížení kardiomyocytů především z výsledků laboratorních testů, konkrétně zvýšené hladiny troponinů a NT-proBNP. Troponiny jsou bílkoviny obsažené ve všech svalových buňkách, včetně srdečního svalu, kde se ovšem vyskytuje speciální druh troponinů (odborně isoforma). Za normálních okolností je jejich hladina v krvi téměř nulová a do krve se vyplavují jen při poškození kardiomyocytů. NT-proBNP je molekula, kterou srdce reaguje na přílišné zatížení a je používána jako marker srdečního selhávání. Zvýšené hladiny troponinů jsou detekovány u 20–30 % hospitalizovaných pacientů, NT-proBNP je zvýšen u zhruba 25 % pacientů. Zvýšené hladiny těchto biomarkerů jsou spojeny s vyšším rizikem komplikací a úmrtí.

Ukázka pozdního sycení (LGE) na magnetické rezonanci srdce (modrá šipka) u neCOVID myokarditidy

Dalším přístupem, jak hodnotit dopad COVID-19 na funkci srdečního svalu, je pomocí zobrazovacích metod. Bylo provedeno mnoho studií jak s použitím echokardiografie (ultrazvuku srdce), tak magnetické rezonance srdce, která má tu výhodu, že je schopna detekovat edém (otok) a zánět či fibrózu (jizvení) srdečního svalu. Zánět či jizvení srdečního svalu se prokazuje pomocí tzv. LGE, kdy se speciální gadoliniová kontrastní látka akumuluje v místě probíhajícího zánětu nebo fibrózy (jizvení). Snížená funkce levé či pravé komory srdeční či jiné abno

rmality zjistitelné při echokardiografickém vyšetření jsou u hospitalizovaných pacientů s COVID-19 časté (u 25–55 % pacientů). Již v roce 2020 byla provedena mezinárodní studie, která studovala výskyt abnormalit na ultrazvukovém zobrazení srdce u pacientů hospitalizovaných s COVID-19. Zahrnovala jak pacienty vyžadující JIP/ARO péči, tak „nekriticky“ nemocné pacienty (40 %). Z více než 1200 pacientů průměrného věku 62 let se nějaká abnormalita zjistila u 55 % účastníků studie. Jako závažné bylo postižení srdeční funkce hodnoceno u 15 % pacientů. Studie zároveň odděleně zkoumala výskyt abnormalit u pacientů bez předchozího kardiovaskulárního onemocnění (přes 900 lidí), kdy nějaké abnormality při echokardiografickém vyšetření mělo 47 % pacientů, u 13 % byly hodnoceny jako závažné. Vysoké procento abnormálních výsledků ultrazvuku srdce, především u hospitalizovaných pacientů, potvrzují i další studie.

V hodnocení změn srdeční svaloviny jako tkáně je ovšem ze zobrazovacích metod nejpřesnější magnetická rezonance srdce. V německé studii z roku 2020 (většinu tvořili pacienti s mírným průběhem COVID-19, kteří nevyžadovali hospitalizaci) byl otok srdečního svalu detekován u 78 % pacientů a probíhající zánět v 60 %. Od té doby byly provedeny další studie, které se tímto problémem zabývaly. U studie téměř 150 pacientů po kritickém průběhu COVID-19 vyšetření odhalilo LGE odpovídající myokarditidě u 26 % pacientů, u 22 % odpovídalo ischemické chorobě srdeční (66 % z nich nemělo předchozí anamnézu postižení srdečních tepen). I přes tyto nálezy mělo 89 % pacientů průměrně 2 měsíce od hospitalizace normální ejekční frakci komor (udává, kolik krve se při jednom stahu ze srdce vypudí). Jiná analýza taktéž popsala, že nález otoku a LGE srdečního svalu je u pacientů po COVID-19 častým nálezem (více než 40 % v obou případech). Analýza 16 studií zahrnujících téměř 3000 pacientů po COVID-19 (asymptomatickém, symptomatickém i kritickém průběhu) ukázala podobné výsledky. Edém myokardu byl vyšetřením zobrazen u 2 až 60 % pacientů a LGE u 4 až 74 % pacientů. Většina pacientů měla v době vyšetření normální nebo téměř normální ejekční frakci obou srdečních komor (nejedná se ovšem o jediný parametr, který vypovídá o funkci a možném postižení srdcečního svalu). Byly taktéž provedeny studie u sportovců, kteří COVID-19 prodělali, a u kterým vyšetření magnetickou rezonancí prokázalo diagnózu myokarditidy zhruba ve 2 % případů.

Souhrn

Zatím není zcela jasné, jaký budou mít tyto nálezy dopad na dlouhodobý zdravotní stav pacientů. V tuto chvíli na to není dostatek dat. Studie ovšem prokazují, že postižení srdečního svalu při COVID-19 v různých podobách není ojedinělé. Svou roli samozřejmě kromě přímého postižení srdečního svalu může sehrát i narušení funkce koronárních cév, které jej vyživují. Poškození srdečního svalu nemusí mít pro všechny pacienty negativní následky do budoucna. Např. myokarditida se bez závažných následků zhojí v 50 až 70 % případů. Nicméně zde stále zůstává nezanedbatelné procento těch, kteří mají po COVID-19 postiženou srdeční funkci. Problematický je také fakt, že LGE, především již ve stádiu jizvy, může být podkladem rozvoje arytmií, kdy některé z nich mohou být i nebezpečné, případně snižovat kvalitu života. Veškeré tyto otázky ozřejmí až čas, nicméně je nutné na tyto nálezy brát zřetel. Tomu nasvědčují i data z několikaměsíčního sledování hospitalizovaných pacientů, kdy některé studie prokázaly výskyt zhoršené funkce levé či pravé srdeční komory (v závislosti na použité metodě a parametrech) či jinou významnou odchylku až u 29 % hospitalizovaných pacientů. Data britské studie taktéž ukazují, že závažné kardiovaskulární události (v angličtině zkratka MACE) se objevily u téměř 5 % pacientů propuštěných po hospitalizaci pro COVID-19 (3krát více než u kontrolní skupiny). U pacientů zotavených z COVID-19 byl taktéž pozorován 2–3krát vyšší výskyt nově vzniklých kardiomyopatií (onemocnění srdečního svalu).

Za konzultace k tomuto článku velice děkuji doc. MUDr. Petru Kuchynkovi Ph.D. z Centra pro choroby myokardu a perikardu II. interní klininky kardiologie a angiologie 1.LF UK a VFN.

Odkaz na šestý článek, který se zabýval porovnáním myokarditidy (zánětu srdečního svalu) po vakcinaci proti SARS-CoV-2 a při COVID-19 naleznete zde. Další, poslední, článek série o COVID-19 se bude věnovat dopadům infekce na jiné orgány lidského těla, včetně tzv. long-COVID a PIMS-TS u dětí. 

Autoři, zdroje obrázků: https://www.bryanhealth.com/medical-providers/the-beat-a-bryan-heart-blog/coronavirus-and-arrhythmia/; https://heart.bmj.com/content/106/15/1132; zapůjčil MUDr. Adla (t.č. FN Motol, nyní IKEM); iXimus

Příspěvek COVID-19 (7.část) – dopady na srdce a cévy pochází z Myokarditida

]]>
COVID-19 (6.část) – myokarditida https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/covid-19/covid-19-6-cast-myokarditida/ Fri, 29 Oct 2021 11:13:37 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3633 VAKCINACE PROTI SARS-CoV-2 A MYOKARDITIDA

Úvod a nežádoucí účinky vakcinace

Vakcíny, stejně jako léky, mají své nežádoucí vedlejší účinky. Mezi ty nejčastější patří chřipkové příznaky, bolesti svalů, kloubů, hlavy...

Příspěvek COVID-19 (6.část) – myokarditida pochází z Myokarditida

]]>
Šestý díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný porovnání myokarditidy (zánětu srdečního svalu) po vakcinaci proti SARS-CoV-2 a při COVID-19. Odkaz na pátý článek, který se zabýval porovnáním imunitní reakce po infekci a po očkování zde.

VAKCINACE PROTI SARS-CoV-2 A MYOKARDITIDA

Úvod a nežádoucí účinky vakcinace

Nejčastější nežádoucí účinky vakcinace, které většinou vymizí do 2 až 3 dnů – bolestivost a zarudnutí v místě vpichu, zvýšená teplota, únava, bolesti hlavy, svalů či kloubů.

Vakcíny, stejně jako léky, mají své nežádoucí vedlejší účinky. Mezi ty nejčastější patří chřipkové příznaky, bolesti svalů, kloubů, hlavy, únava, zvýšená teplota nebo horečka či zvětšení lymfatických uzlin. Vše jmenované je nepříjemné, nicméně nijak dlouhodobě a výrazně omezující nebo život ohrožující. V centru zájmu regulačních orgánů a lékařů jsou především vážnější nežádoucí účinky, mezi které patří např. trombóza spojovaná především s vektorovými vakcínami. Tato komplikace je velice vzácná (i v porovnání s výskytem trombóz při COVID-19). Jedním z předpokládaných mechanismů je tvorba protilátek proti molekule PF4, což vede ke shlukování krevních destiček a tvorbě trombů (sraženin). Dále se ovšem budu věnovat případům myokarditidy, resp. perikarditidy u lidí, kteří podstoupili vakcinaci proti SARS-CoV-2. Tato komplikace je popisována jak po mRNA, tak i po vektorových vakcínách (u nich ovšem zatím není k dispozici tolik dat).

Myokarditida a perikarditida jsou zánětlivá onemocnění srdečního svalu, resp. osrdečníku („obalu srdce“), která se mohou vyskytovat společně. Jak si můžete přečíst v dalších článcích na těchto stránkách, myokarditida rozhodně není onemocnění, které by se mělo podceňovat nebo bagatelizovat. V souvislosti s COVID-19 a vakcinací je ovšem nutné se na celou věc podívat z několika úhlů pohledu. Nejdříve se podíváme na možné mechanismy vzniku postvakcinační myokarditidy a jestli se jedná v souvislosti s vakcínami obecně o něco ojedinělého. Hned na začátku je nutné říci, že ne všechny myokarditidy, které se vyskytly u lidí po proběhlé vakcinaci, jsou skutečně vakcínou způsobeny. Do systému, který shromažďuje nežádoucí účinky vakcíny (např. VAERS), jsou hlášena pouze podezření, kdy je až posléze hodnoceno, jestli se skutečně jedná o nežádoucí účinek vakcíny nebo jen časovou shodu, kdy potíže pacienta byly ve skutečnosti způsobeny něčím jiným.

Možné mechanismy vzniku postvakcinační myokarditidy

U těch pacientů, u kterých skutečně podání vakcíny vedlo k rozvoji myokarditidy, je mechanismus vzniku tohoto onemocnění zatím nejasný. Jednou z výhod mRNA vakcín je skutečnost, že samotná molekula mRNA použitá ve vakcínách nevystupuje jako antigen, proti kterému by imunitní systém rozběhl reakci. Někteří jedinci ovšem mohou mít odchylku v genetické informaci, která pro ně znamená predispozici (náchylnost) k tomu, že imunitní systém je schopen na molekulu z mRNA vakcín reagovat, a to i přesto, že tyto molekuly jsou pro účely zabránění této reakce upraveny.

Laboratorními vyšetřeními nebylo prokázáno, že by u pacientů s myokarditidou po mRNA vakcíně byly nějaké významné odchylky v počtu buněk imunitního systému nebo krevních destiček (jako třeba u případů trombóz po vektorových vakcínách). U pacientů s postvakcinační myokarditidou také nebylo odhaleno, že by měli vyšší výskyt dosud nediagnostikovaných autoimunitních onemocnění, i když to nelze u některých pacientů vyloučit.

Myokarditida a perikarditida jsou zánětlivá onemocnění srdečního svalu, resp. osrdečníku („obalu srdce“), která jsou ojediněle spojována s aplikací COVID-19 vakcíny. Velice často se ovšem vyskytují při samotné infekci COVID-19

Měření hladin interleukinů („komunikačních molekul“) u některých pacientů s postvakcinační myokarditidou vykazovalo určité odchylky, nicméně žádné, které by ukazovaly na to, že by příčinou byla přehnaná reakce imunitního systému. U jednoho pacienta byla prokázána tvorba protilátek proti některých bílkovinám, které se běžně v těle vyskytují. Jedním z možných mechanismů vzniku postvakcinační myokarditidy by tedy teoreticky mohla být tvorba tzv. autoprotilátek, tedy protilátek proti tělu vlastním molekulám (v tomto případě v srdci a cévách). Situace je ale mnohem složitější. Zaprvé, výskyt těchto autoprotilátek nemusí znamenat, že se podílely na vzniku myokarditidy. Mohly vzniknout až při procesu hojení srdečního svalu (záleží také mj. na jejich hladině). Zadruhé, dělo by se tak především u jedinců, kteří mají ke vzniku těchto protilátek nějakou genetickou predispozici. Zatřetí, nedávno publikovaná studie ukázala, že po vakcinací nedochází k významnému navýšení již existujících autoprotilátek (u pacientů se známou autoimunitní nemocí) nebo že by takovéto děje vakcinace spouštěla u zdravých jedinců. To bylo naopak prokázáno v případě prodělání infekce, kdy jsou zkoumány případy autoimunitních onemocnění a tvorby množství různých autoprotilátek např. v rámci neurologie.

Dalším možným mechanismem vzniku postvakcinační myokarditidy je princip tzv. molekulární mimikry, tedy podobnosti nějakých molekul (typicky jedné virové, jedné lidské). Např. protilátky vytvořené proti S-proteinu SARS-CoV-2 by pak vázaly nejen tento vir, pokud by se s ním člověk setkal, ale také nějaký protein, který se v těle normálně vyskytuje. Stejně jako u tvorby autoprotilátek, i tento mechanismus by se rozběhl především u lidí s určitou genetickou náchylností. Oba zmíněné mechanismy jsou ovšem stále jen domněnkami. Pokud by totiž po očkování u některých lidí docházelo ke tvorbě autoprotilátek či protilátek s „funkcí“ molekulární mimikry napadajících srdeční sval, znamenalo by to, že se tak bude s největší pravděpodobností dít i při přirozené infekci SARS-CoV-2. V obou případech totiž vznikají protilátky proti S-proteinu. Průběh přirozené infekce je ovšem značně odlišný od vakcinace a při přirozené infekci navíc nevznikají protilátky pouze proti S-proteinu.

Dalším možným vysvětlením postvakcinační myokarditidy by mohla být hypersenzitivní, resp. eozinofilní („alergická“) reakce, na což poukazovala jedna americká studie vzhledem ke skutečnosti, že u tří vojáků, kteří prodělali COVID-19, se myokarditida objevila již po první dávce vakcíny, resp., že se častěji objevuje po druhé dávce vakcíny u lidí bez prodělané infekce. Jiné studie ovšem něco takového nepotvrdily, ani se neprokázalo, že by pacienti s myokarditidou měli vyšší hladinu eozinofilů v krvi (tyto bílé krvinky se podílí na rozvoji alergické reakce).

Výskyt postvakcinační myokarditidy a porovnání s myokarditidou při COVID-19

V souhrnu se tedy zatím neví, jaký je mechanismus vzniku myokarditidy po aplikaci mRNA vakcíny proti COVID-19. Ve vzácných případech jsou popisovány případy myokarditidy i po aplikaci vektorových vakcín. Je možné, že se na tom podílí několik mechanismů, mj. určitá genetická náchylnost a pravděpodobně i nějaký z imunitních mechanismů, třeba reakce vrozené imunity. To taktéž vybízí k úvaze, jestli by alespoň u některých pacientů myokarditida nenastala i při styku s přirozenou infekcí. Mechanismus vzniku postvakcinační myokarditidy není zatím vyjasnění i z toho důvodu, že se jedná o velice vzácnou komplikaci s malým počtem případů, čímž se dostávám k druhému úhlu pohledu na nežádoucí účinky vakcíny, tedy, jestli je myokarditida popisována jen v souvislosti s vakcínou proti SARS-CoV-2. Myokarditida vzniklá po vakcinaci není novinkou vakcíny proti SARS-CoV-2, popsány jsou případy i po podání vakcín proti chřipce, planým neštovicím, hemofilu atd. K 15.září 2021 eviduje americká CDC 1491 případů myokarditidy či perikarditidy v možné souvislosti s mRNA vakcínami při více než 300 milionech podaných dávkách. K 15. září 2021 Velká Británie eviduje 620 případů možné myokarditidy či perikarditidy po vakcinaci mRNA vakcínou a 281 případů po aplikaci vektorové vakcíny. K 22. září 2021 je přitom ve Velké Británii plně naočkováno přes 44 milionů lidí, což odpovídá výskytu myokarditidy, resp. perikarditidy 2 až 15 případů na milion dávek (v závislosti na podané vakcíně).

Téměř 80 % případů se eviduje u lidí mladších 30 let, především u mužů. V této věkové kategorii se obecně myokarditida objevuje nejčastěji. Z těchto dat vychází, že možná myokarditida, perikarditida po vakcinaci proti COVID-19 se vyskytuje dle CDC s četností zhruba 13 případů na milion podaných druhých dávek (dokončených očkování). Výskyt myokarditidy obecně je 10 až 20 případů na 100 tisíc obyvatel (údaje stran „obecného“ výskytu myokarditidy jsou ovšem problematické, protože jsou s největší pravděpodobností podhodnocené a velice obtížně se tedy stanovuje její skutečný „obecný“ výskyt). U mužů pod 30 let je výskyt možné myokarditidy po vakcinaci 12–41 případů na milion druhých dávek, u žen pod 30 let zhruba 4 případy na milion druhých dávek. U lidí nad 30 let je tento výskyt 2 až 4 případy na milion druhých dávek. Ve věkové kategorii pod 30 let se myokarditidy u vakcinovaných vyskytují v o něco větší míře, než by se očekávalo (má to ovšem několik důležitých „ale“, jak se dozvíte dále v článku). Je také pravdou, že dle nedávno vydané izraelské studie mají očkovaní oproti neočkovaným, kteří zároveň neprodělali COVID-19, třikrát vyšší riziko rozvoje myokarditidy. To potvrzují i další dvě nové izraelské studie, kdy při více než 2, respektive 5 milionech podaných dávkách očkování (v obou studiích zahrnuty jiné počty) bylo identifikováno necelých 300 případů myokarditidy, kdy jako „definitivní“ nebo „pravděpodobná“ myokarditida bylo ovšem hodnoceno jen 136 z nich (v případě druhé studie se jednalo o 54 případů). Stejně jako v případě jiných studií, i u těchto dvou izraelských, byl nejvyšší výskyt myokarditidy po vakcinaci u mužů, především ve věkových kategoriích 16 až 24, respektive 29 let (10 až 15 případů na 100 tisíc naočkovaných, tedy zhruba jen 0,015 % z naočkovaných). Závěrem obou studií je nicméně konstatování, že je myokarditida po vakcinaci vzácnou komplikací, která má ve více než 90 % případů mírný průběh. Dle dat je také výskyt myokarditidy v možné souvislosti s vakcinací i nadále výrazně nižní než v případě myokarditidy při COVID-19, viz níže. U lidí mladších 12 let zatím není stran výskytu myokarditidy k dispozici toliko dat. Není ovšem bez zajímavosti, že dle informací z Izraele je ve věkové kategorii 12 až 15 let evidováno k půlce října 2021 12 případů myokarditidy po COVID-19 vakcinaci při více než 313 tisících dokončených očkování, což je výskyt nižší, než u lidí ve věku 16 až 19 let. První data byla zveřejněna i pro výskyt myokarditidy po třetí posilující dávce mRNA vakcíny. K 12. říjnu 2021 při 2,5 milionech podaných posilujících dávkách eviduje izraelské ministerstvo zdravotnictví 17 případů možné myokarditidy nebo perikarditidy ve věkové kategorii 16 až 59 let, z toho ve věkových kategoriích 16 až 24 let byl jejich výskyt 10 případů při 378 tisících podaných dávkách, což je nižší výskyt než v případě druhé dávky.

Čísla, která jsem uvedl, nám ovšem sama o sobě vůbec nic neřeknou, pokud se nepodíváme na celou věc z dalšího úhlu pohledu – jaký má myokarditida/perikarditida pravděpodobně vzniklá po vakcinaci průběh, a jaké má vakcína benefity oproti prodělání infekce. Postvakcinační myokarditida se vyskytuje především u mladých mužů do 30 let. Nejčastěji se objeví příznaky jako bolesti na hrudi, bušení srdce aj. do 7 dnů od druhé (třetí) dávky vakcinace. Většina pacientů má mírné projevy a průběh nemoci, kdy průměrná doba hospitalizace pacientů je kolem 2 až 3 dnů. Závažné průběhy myokarditidy po vakcinaci jsou velmi vzácné, a jak sami autoři uvádí, u části takovýchto pacientů nelze prokázat jednoznačnou souvislost s vakcinací. Velká část pacientů nepotřebuje v rámci léčby ani léky na podporu srdeční funkce a podává se jim jen symptomatické léčba, což jsou třeba nesteroidní antiflogistika (ibuprofen apod.). U většiny pacientů dochází již v době propuštění z nemocnice či v následujícím jednom až čtyř týdnech k úplnému ústupu symptomů nebo alespoň jejich viditelnému zlepšení. U drtivé většiny pacientů se také v tomto období normalizuje srdeční funkce, pokud vůbec byla narušena. To dokazuje i studie u dětí, u kterých došlo k rozvinutí myokarditidy po vakcinaci proti COVID-19 (u části z nich ovšem nebylo provedeno PCR testování). Z 63 dětských pacientů průměrného věku 16 let nemělo žádné z nich závažný průběh myokarditidy, lehce snížená byla srdeční funkce v průběhu hospitalizace pouze u 14 % dětí. Studie také zahrnovala sledování dětí po propuštění z nemocnice (průměrně 35 dní). Všechny děti ve sledování měly normální funkci srdeční, drtivá většina byla bez příznaků, a pokud nějaké měly, byly mírné.

Dle údajů americké CDC je COVID-19 napříč věkovými kategoriemi a pohlavími spojen s 16krát vyšším rizikem rozvoje myokarditidy

Jak jsem již uvedl, izraelská studie poukázala na to, že očkovaní mají oproti neočkovaným, kteří zároveň neprodělali COVID-19, třikrát vyšší riziko rozvoje myokarditidy. Je nutné se ovšem podívat na druhou stranu mince. Lidé nakažení SARS-CoV-2 měli dle stejné studie 18krát vyšší riziko rozvoje myokarditidy než neočkovaní a nenakažení a 11x vyšší riziko než očkovaní (napříč všemi věkovými kategoriemi i pohlavími). Jiná, americká studie, ukázala, že výskyt myokarditidy při prodělaném onemocnění COVID-19 je zhruba 450 případů na milion nakažených. Pokud bychom se podívali na jednotlivé věkové kategorie, u mužů ve věku 12-15 let je toto číslo 601 případů na milion nakažených, ve věku 16-19 let 561 případů na milion nakažených (infekce byla spojena s až 37krát vyšším rizikem rozvoje myokarditidy). U žen jsou ve stejných věkových kategoriích daná čísla 235 a 708 případů na milion nakažených (porovnejte s údajem u postvakcinačních myokarditid). Zmíněná izraelská studie porovnávala i výskyt dalších onemocnění u vakcinovaných a nakažených. Lidé infikovaní virem SARS-CoV-2 měli např. 15krát vyšší riziko akutního poškození ledvin, 12krát vyšší riziko plicní embolie, více než 4krát vyšší riziko infarktu myokardu atd. (viz článek 7 a 8).

Souhrn a závěr

Myokarditida a perikarditida tedy skutečně může být u některých lidí nežádoucím účinkem podané vakcinace. Jak ale ukazují data, jedná se o vzácnou komplikaci, kdy benefity vakcinace silně převažují možné nežádoucí účinky. Průběh postvakcinační myokarditidy je navíc ve většině případů hodnocen jako mírný. Dle údajů americké CDC každý milion podaných druhých dávek (tedy milion ukončených očkování) zabránil ve věkových kategoriích 12-30 let téměř 4000 hospitalizacím a 35 úmrtím, nemluvě o riziku dlouhodobých následků (článek 7 a 8). Je taktéž velice nepravděpodobné, že by se následky vakcinace prvně objevily až s mnohaměsíční prodlevou od podání vakcíny. Prvním předpokladem je fakt, že molekula mRNA je po aplikaci zničena za několik dní od podání vakcíny, tudíž v těle trvale nepřetrvává. Dalším důkazem je nejen studie, která porovnávala výskyt nežádoucích účinků vakcín do 21 a do 42 dní od vakcinace, kde nebyly nalezeny řádné významné rozdíly, ale i data, která máme z výzkumů jiných vakcín. Nežádoucí účinky se u nic objevují nejčastěji do 2 až 9 týdnů od dokončené vakcinace a opět pouze ve vzácných případech.

Komentář si zasluhuje i nedávné rozhodnutí států severní Evropy a některých kanadských provincií, že lidé ve věkové skupině 12 až 18, resp. 20 let budou očkování vakcínou od firmy Pfizer namísto té od firmy Moderna. Dle dostupných dat byl výskyt možné postvakcinační myokarditidy vyšší u vakcíny firmy Moderna. Jak úřady uvádí, obecně byl výskyt možné postvakcinační myokarditidy u mRNA vakcín obou firem vzácný. Je nicméně logické, že se úřady rozhodly k preferování jedné z vakcín (které mají navíc velice podobnou účinnost) vzhledem k nižšímu výskytu nějakého nežádoucího účinku, byť vzácného. Je to jedním z důkazů, že regulační orgány situaci kolem vakcín pečlivě monitorují. Rozhodně se tedy nejedná o důkaz, že by mRNA vakcinace nebyla bezpečná, jak tvrdí některé dezinformační zdroje.

Obrázek demonstruje možnost multiorgánového postižení při COVID-19 infekci (zahrnuje mj. plíce, ledviny, centrální nervovou soustavu, srdce a cévy). https://heart.bmj.com/content/106/15/1127

Informace, a to nejen v souvislosti s myokarditidou a vakcinací proti COVID-19, je tedy nutné posuzovat z více úhlů pohledu. Kdybych např. uvedl, že lidé užívají lék, který může způsobit selhání jater, ledvin, srdce nebo anafylaktickou reakci, na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o velice nebezpečnou látku. Zrovna jsem přitom vyjmenoval nežádoucí účinky volně prodejného a běžně užívaného léku s účinnou látkou ibuprofen. Všechny vyjmenované nežádoucí účinky jsou hodnoceny jako velmi vzácné s četností méně než 1 případ na 10 tisíc pacientů, kteří lék užívají. I zde platí, že se takovéto nežádoucí účinky vyskytují velice výjimečně, a ne vždy bude užívání ibuprofenu skutečnou příčinou. Navíc zde může sehrát roli i určité pozadí pacienta, např. genetická náchylnost anebo to, že pacient nedodržuje předepsané dávkování. Nejde tedy hodnotit jednu informaci bez toho, aniž by člověk znal pozadí a další skutečnosti. Faktem nicméně zůstává, že myokarditida po vakcinaci proti COVID-19 je vzácným nežádoucím účinkem, který ani ve všech případech nemusí být způsoben vakcinací, ale může se jednat pouze o časovou shodu. Ve všech věkových kategoriích, pro které byla vakcinace schválena, rizika infekce COVID-19 silně převyšují možné nežádoucí účinky vakcinace. V každém případě, pokud po vakcinaci proti SARS-CoV-2 pociťujete příznaky typu bolesti na hrudi, dušnost nebo bušení srdce, je zcela jistě na místě navštívit lékaře.

Za konzultace k tomuto článku velice děkuji doc. MUDr. Petru Kuchynkovi Ph.D. z Centra pro choroby myokardu a perikardu II. interní klininky kardiologie a angiologie 1.LF UK a VFN.

Odkaz na pátý článek, který se zabýval porovnání imunitní reakce po infekci a po očkování zde. Další článek se bude věnovat dopadům COVID-19 na kardiovaskulární systém.

Autoři obrázků: azwer; https://www.who.int/westernpacific/emergencies/covid-19/information-vaccines/covid-19-vaccine-side-effects-aefis-and-safety; Shutterstock (https://theconversation.com/the-benefits-of-a-covid-vaccine-far-outweigh-the-small-risk-of-treatable-heart-inflammation-163970); https://www.cdc.gov/mmwr/volumes/70/wr/mm7035e5.htm; https://heart.bmj.com/content/106/15/1127

Příspěvek COVID-19 (6.část) – myokarditida pochází z Myokarditida

]]>
COVID-19 (5.část) – imunitní odpověď po nákaze a očkování https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/covid-19/covid-19-5-cast-imunitni-odpoved-nakaza-a-ockovani/ Tue, 26 Oct 2021 16:40:08 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3608 Pátý díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný porovnání imunitní reakce po infekci a po očkování. Odkaz na čtvrtý článek, který se zabýval popisem mRNA a vektorových vakcín proti SARS-CoV-2, včetně jejich historie, najdete zde.

VAKCÍNY PROTI S...

Příspěvek COVID-19 (5.část) – imunitní odpověď po nákaze a očkování pochází z Myokarditida

]]> Pátý díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný porovnání imunitní reakce po infekci a po očkování. Odkaz na čtvrtý článek, který se zabýval popisem mRNA a vektorových vakcín proti SARS-CoV-2, včetně jejich historie, najdete zde.

VAKCÍNY PROTI SARS-CoV-2 – ČÁST 2.

Imunitní odpověď po prodělané nákaze

Velice diskutovaným tématem je porovnání imunitní odpovědi po prodělané infekci a po vakcinaci, a jestli je vhodné se po prodělané nemoci nechat očkovat. Budu se sice nadále věnovat jen imunitnímu systému, ale upozornil bych, že je nutné mít na paměti jednu důležitou skutečnost, a to, že lidský organizmus není tvořen jen imunitním systémem. Můžeme mít po nějaké proběhlé infekci skvělou a celoživotně trvající imunitní ochranu, ovšem pokud by rizikem byly dlouhodobé či doživotní zdravotní následky, situace se tím výrazně mění. Pokud bychom navíc porovnali riziko úmrtí u prodělané nákazy a u vakcinace, je rozdíl ještě propastnější. V USA je za celou dobu pandemie k 20.září 2021 oficiálně evidováno 692 002 úmrtí na COVID-19. Naproti tomu CDC eviduje 7899 úmrtí v možné souvislosti s vakcínou (k 20.září 2021).

Obrázek ukazuje protilátkovou odpověď na prodělanou infekci (velice podobně probíhá tvorba protilátek i po vakcinaci). V prvních fázích (v řádu dní) se vytváří protilátky IgM (značí většinou akutní infekci) a protilátky IgA (slizniční imunita). Poté se vytváří protilátky IgG, tzv. paměťové, které slouží pro dlouhodobější ochranu před infekcí. Autoři: Abdi Ghaffari, Robyn Meurant, Ali Ardakani

Zpátky k imunitní odpovědi po infekci a vakcinaci. Jak dlouhodobá bude imunita po jednom či druhém, můžeme zatím jen předvídat, protože imunitní paměť u SARS-CoV-2 mají vědci možnost sledovat zatím jen necelé dva roky. Imunitní odpověď, ale i paměť po prodělané infekci, je velice individuální a odvíjí se mj. od zdravotního stavu a věku člověka, v některých případech i průběhu onemocnění a dalších faktorů. Prvně se zaměřím na hladinu protilátek. Jako jedny z prvních se při infekci vytváří IgM protilátky, které mají tělu pomoci vypořádat se s právě probíhající infekcí. Posléze se tvoří paměťové IgG protilátky, které jsou mj. při budoucím setkání s virem schopné jej zneutralizovat. Dalším druhem protilátek jsou IgA, které se vyskytují především na sliznicích, kde také brání šíření viru. Jak protilátky třídy IgM, tak třídy IgA po prodělané infekci relativně rychle klesají. V centru zájmu tedy stojí především protilátky třídy IgG, které se u přirozené infekce vytváří jak proti S proteinu, tak proti dalším částem nového koronaviru. To ovšem nemusí nutně zaručovat větší ochranu, protože ne všechny protilátky mají schopnost neutralizace a některé naopak mohou způsobit určité komplikace (viz článek 3, článek 7, článek 8). Čím většímu množství antigenů z nějakého patogenu je člověk vystaven, tím větší může být riziko vytvoření nějaké autoprotilátky napadající tělu vlastní molekuly. Některý z antigenů viru totiž může být velice podobný nějakému v těle se vyskytujícímu antigenu.

Za 4 týdny od infekce má dle některých studií až 90 % pacientů v krvi detekovatelnou hladinu protilátek. Dle studie, zkoumající pozitivitu protilátek u obyvatel New Yorku, nemělo po pozitivním PCR testu detekovatelné protilátky 20 % nakažených. Jiná studie hovoří až o 36 %. Podobného výsledku dosáhla i nedávno publikovaná německá studie, ale pouze pro symptomatické pacienty. Ti s asymptomatickým průběhem vytvořili protilátky pouze v 15 až 19 % případů.

Většina pacientů po prodělané infekci vytvoří paměťové B a T lymfocyty. Šest měsíců po prodělání nemoci má detekovatelné paměťové lymfocyty zhruba 95 % nakažených. Hladina protilátek zůstává u některých pacientů detekovatelná až 8 měsíců od prodělání nemoci (její zvýšení nebo snížení se mj. odvíjí od opětovného se setkání s virem a pravděpodobně i průběhu nemoci). Dle jedné studie 10 měsíců po prodělané infekci nebyly protilátky detekovatelné u 13 % pacientů, což je v souladu s dalšími studiemi, které poukazují na postupné snižování jejich hladiny. Co se týká rizika reinfekce, udává se, že prodělaná infekce poskytuje 80–85 % ochranu v horizontu 6 až 7 měsíců. Bližší údaje k tomuto přinesla dánská studie, která používala PCR metodu. Data z této studie jsou taková, že sedmiměsíční ochrana proti reinfekci u lidí do 65 let byla zhruba 80 %, nicméně u lidí nad 65 let byla pouhých 47 %. Ochranu před reinfekcí silně ovlivňují i nové varianty koronaviru, které mají schopnost obcházet protilátkami tvořenou imunitu.

Zajímavé informace o dlouhodobější imunitní ochraně před reinfekcí SARS-CoV-2 poskytuje nedávno zveřejněná americká studie, respektive analýza. Její závěr je takový, že reinfekce se u pacientů po prodělané infekci (a bez následného očkování) objevují již tři měsíce od prodělání. Studie také uvádí, že bez vakcinace a dalších protiepidemických opatření (např. v podobě nošení ochrany dýchacích cest) je riziko reinfekce v horizontu 16 měsíců od prodělání 50 %. Autoři využili nejen data ze studií SARS-CoV-2, ale i jiných koronavirů, včetně těch, které způsobují „běžné nachlazení“. Využili přitom genetické podobnosti koronavirů, aby sestavili tzv. fylogenetický strom této rodiny virů, díky čemuž mohli určit riziko reinfekce SARS-CoV-2 v horizontu více než 1 roku od prodělání. Zjistili taktéž, že dlouhodobější ochrana před reinfekcí je v případě SARS-CoV-2 výrazně kratší než u koronavirů, které způsobují „nachlazení“. I u nich je přitom známo, že imunitní ochrana před reinfekcí nemá dlouhého trvání a reinfekce jsou již 6 měsíců od prodělání u těchto „běžných“ koronavirů časté. Tato studie má samozřejmě své limitace, nicméně poskytuje cenné informace stran očkování a plánování budoucí protipandemické strategie, včetně toho, že prodělání infekce není cestou k získání tzv. kolektivní imunity.

Imunitní odpověď po vakcinaci

Krátké shrnutí imunitní reakce vyvolané vakcinací, bližší informace článek 3

Účinnost vakcín proti koronaviru se u symptomatického průběhu pohybuje od 40 do 90 %, a to i u varianty delta. Vysoká zůstává účinnost vakcín v prevenci hospitalizace a úmrtí, více než 85 % (dle některých studií i více než 90 %), i mnoho měsíců od vakcinace. To potvrzuje i čerstvě zveřejněná studie, která zkoumala účinnost vakcíny při prevenci úmrtí a hospitalizace pro variantu delta. Co se týká výdrže imunitní odpovědi po proběhlé vakcinaci, detekovatelné hladiny protilátek přetrvávají přinejmenším stejně tak dlouhou dobu, jako při porovnání s proběhlou infekcí. Taktéž se i po vakcinaci vytváří protilátky třídy IgA slizniční imunity. Stejně jako u infekce ovšem jejich hladina časem klesá. Tento fakt nicméně poukazuje na to, že vakcinace je schopna aktivovat širokou paletu imunitních obranných mechanismů. Bylo taktéž prokázáno, že vakcína proti SARS-CoV-2 vyvolává silnou odpověď B a T lymfocytů (dokazuje i nedávná studie vzorků lymfatických uzlin očkovaných) a vede k vytvoření paměťových buněk. Vakcína zároveň stimuluje i reakci vrozené imunity, jak prokázala třeba studie publikovaná v časopisu Nature. Studie paměťových buněk také popsaly, že jsou tyto buňky obecně schopny velice dobře reagovat i na nové varianty koronaviru. Množství paměťových B buněk bylo dle americké studie dokonce vyšší u očkovaných než u těch, co prodělali mírný COVID-19.

U vektorových vakcín studie prokázala, že 8 měsíců po vakcinaci nedošlo k významnému poklesu parametrů buněčné imunity (především různých tříd T lymfocytů) a dobré hodnoty si udržela i protilátková imunita. Velice dobrých dlouhodobých výsledků dosahují i mRNA vakcíny. Hladina protilátek, stejně jako u lidí po prodělané infekci, samozřejmě klesala, nicméně neutralizační protilátky měli pacienti i 6 měsíců po očkování. Velice dobrých parametrů dosahovala i buněčná imunita. Před masovým rozšířením varianty delta byla ochrana mRNA vakcín proti symptomatickému průběhu COVID-19 i po šesti měsících od vakcinace více než 91 %, proti závažnému průběhu téměř 98 %. Nedávno zveřejněná studie z Velké Británie, která zatím nebyla recenzována, přinesla také zajímavé výsledky. I více než 20 týdnů po vakcinaci byla účinnost proti symptomatickému průběhu COVID-19 (varianta delta) u vektorové vakcíny průměrně 50 %, u mRNA vakcíny 70 %. Vysoká přitom zůstala účinnost v prevenci hospitalizace a úmrtí – pro vektorové vakcíny průměrně 77 a 80 %, pro mRNA vakcíny 93 a 91 %. Především ale studie poskytla informaci, že větší pokles účinnosti vakcíny nastává u rizikových lidí a lidí starších 65 let, byť i tak zůstala i u těchto skupin ochrana proti hospitalizaci a úmrtí v závislosti na typu vakcíny 60 až 90 %.

Porovnání imunitní odpovědi po nákaze a po vakcinaci

Porovnat imunitní odpověď po prodělané infekci a po vakcinaci není jednoduché. Je ovšem dle studií možné říci, že imunitní paměť je po vakcinaci přinejmenším stejně tak robustní jako po prodělané infekci. Některé studie dokonce hovoří o tom, že v určitých ohledech je ta vzniklá vakcinací i o něco lepší, např. co se týká počtu B paměťových lymfocytů a hladin protilátek, včetně neutralizačních. U vakcinace také máme mnohem více dat o její účinnosti napříč variantami koronaviru.

Obrázek viru SARS-CoV-2, na kterém je vidět umístění tzv. RBD, což je část viru, která zodpovídá za navázání koronaviru na buňky lidského těla

Studie popsaly, že vakcinovaní pacienti mají průměrně vyšší hladiny protilátek s větší neutralizační schopností než pacienti po prodělaném onemocnění, respektive, že hladina a další parametry protilátek jsou u vakcinovaných více jednolité. Bylo zveřejněno i několik prací, které se zabývaly „kvalitou“ protilátek. Poukázaly např. na to, že protilátky získané vakcinací mají svou neutralizační aktivitu více zaměřenou na tzv. RBD (receptor binding domain) než ty získané proděláním infekce. Co to znamená? RBD je ta část S-proteinu, která zodpovídá za navázání koronaviru na buňky lidského těla. Zároveň byly protilátky získané vakcinací více odolné k různým mutacím v oblasti S-proteinu. Pravděpodobně díky tomu, že jejich neutralizační aktivita je zaměřena především na zmíněnou RBD doménu, kdy se váží na více míst této domény než protilátky získané proděláním infekce. Některé studie ukazují, že „šíře“, resp. „záběr“ paměťových buněk po proběhlé infekci se „zvětšuje“ časem více než u vakcinovaných. Výše popsaná studie s RBD udává podobné informace, nicméně s dovětkem, že „šířka“ imunitní odpovědi po proběhlé vakcinaci je již sama o sobě dostatečně „široká“ a v případě RBD zůstává stále „širší“ než po proběhlé infekci (konkrétně tato studie byla provedena u vakcíny firmy Moderna). To, že imunitní paměť po proběhlé infekci je zaměřena na více antigenů nového koronaviru, také může u některých pacientů souviset s vyšším rizikem tvorby autoprotilátek (viz článek 3), které mohou člověka dále poškozovat. Větší množství antigenů, kterým je tělo vystaveno, také automaticky neznamená více neutralizačních protilátek. Neutralizační protilátky se váží na taková místa viru, kdy zablokování tohoto místa vede ke „zneškodnění“ viru. Důležitou podmínkou ale je, že musí být toto místo pro protilátky přístupné, což jsou především místa na povrchu viru (u SARS-CoV-2 je to S-protein).

Až do rozšíření varianty delta také platilo, že vakcinace byla schopna snížit i riziko asymptomatické infekce a možného asymptomatického přenosu o 70 i více procent. Navíc, i pokud se nemocný nakazil, měl nižší virovou nálož (množství viru na sliznicích) než neočkovaný. Varianta delta, která je jedním z nejinfekčnějších virů, které známe, do toho vnesla určité nejasnosti. Ukázalo se, že nakažení vakcinovaní mají pravděpodobně podobné virové nálože jako nakažení neočkovaní. Na druhou stranu se zatím jednoznačně neprokázalo, že by to souviselo s vyšším rizikem přenosu infekce, i když je to možné předpokládat. Více světla do tohoto vnesla singapurská studie, která prokázala, že virová nálož klesá u očkovaných výrazně rychleji než u neočkovaných, tudíž jsou přinejmenším infekční významně kratší dobu než neočkovaní. Nedávno zveřejněná nizozemská studie nicméně přinesla data, že i u varianty delta snižuje očkování riziko přenosu infekce o více než 60 %. V každém případě platí zásada, že jak naočkovaní, tak lidé po prodělání by měli nadále používat ve společnosti ochranu dýchacích cest a dodržovat další hygienická opatření, a to minimálně do dosažení vysoké proočkovanosti obyvatel.

Nedávno publikovaná izraelská studie prezentovala data, že pacienti po prodělaném onemocnění mají 7 až 13x nižší riziko reinfekce než očkovaní. Zvýšené riziko průlomových infekcí (obdoba reinfekcí u očkovaných) přitom bylo nejvýraznější ve věkové skupině 60 let a více. Jedná se samozřejmě o zajímavé zjištění a alespoň časti lidí, kteří infekci prodělali, to poskytuje informaci, že jsou po určitou dobu dobře chránění před reinfekcí (samozřejmě v závislosti na mnoha faktorech). Na tuto studii je ovšem nutné se podívat více do detailů. Zaprvé, jak sami autoři studie upozorňují, i pokud by infekce poskytovala dlouhodobější imunitní paměť než po vakcinaci, prodělání nemoci rozhodně není vhodnou cestou k získání imunity proti SARS-CoV-2, naopak od tohoto způsobu kvůli riziku úmrtí a dlouhodobým zdravotním následkům silně odrazují. Zadruhé, ve studii byly porovnávány dvě skupiny – vakcinovaní a lidé po prodělané infekci, každá z nich zahrnovala 16 215 nebo 46 035 osob v závislosti na způsobu, který autoři studie při hodnocení využili. V prvém případě se ve skupině vakcinovaných vyskytlo za celou dobu sledování 238 případů průlomové infekce a 19 případů reinfekce u lidí po prodělání. Statisticky vyšel tento rozdíl jako významný, nicméně i tak se průlomové infekci vyskytly u pouhého 1,5 % naočkovaných. U druhého počtu pacientů bylo průlomových infekcí ve skupině naočkovaných 640 (1,4 % z celku), reinfekcí 108. Autoři zároveň upozornili na to, že jejich studie má několik limitací, které mohly ovlivnit výsledky, a tudíž nelze jejich studii prezentovat jako důkaz, že prodělaná infekce je v každém případě „lepší“ než vakcinace. Zmínili např. nemožnost zhodnotit rozdíly v dodržování protiepidemických opatření mezi skupinami.

Nová britská studie naopak konstatuje, že imunita získaná vakcinací je přinejmenším stejně kvalitní jako ta získaná po prodělané infekci. Především u pacientů očkovaných mRNA vakcínami byla účinnost proti infekci variantou delta dokonce vyšší než u nevakcinovaných po prodělané infekci (80 % vs. 72 %). Tento výsledek dosáhl i statistické významnosti (ukazatel, který nám může říci, která ze dvou možností má „lepší výsledky“). K podobnému závěru dospěla i nedávno publikovaná studie americké CDC, která zahrnovala 7 tisíc pacientů hospitalizovaných pro COVIDu podobné obtíže. Pacienti, kteří v minulosti prodělali COVID-19 a nebyli následně naočkováni byli více než 5krát častěji opět pozitivně testováni na SARS-CoV-2 v porovnání s očkovanými pacienty bez historie předchozí nákazy.

Schématický obrázek demonstrující porovnání imunity po infekci, po vakcinaci a rozsah tzv. hybridní imunity. Autor: Prof. Shane Crotty

Izraelská i britská studie navíc poskytují velice cenná data o podání vakcín lidem, kteří COVID-19 prodělali. V izraelské studii porovnávali skupinu těch, co prodělali a nebyli naočkováni a těch, co prodělali a dostali jednu dávku vakcíny (v každé z nich bylo přes 14 000 lidí). Data ukázala, že prodělaní-naočkovaní pacienti mají o polovinu nižší riziko reinfekce než ti, co po prodělání naočkováni nebyli. Britská studie taktéž ukázala, že lidé, kteří prodělali a byli naočkováni, měli ještě lepší účinnost proti variantám koronaviru než naočkovaní bez předchozího styku s infekcí. Tyto závěry podporuje i americká studie, podle které mají neočkovaní lidé po prodělání více než dvakrát vyšší riziko reinfekce než ti, kteří se po prodělání nemoci naočkovali. To ukazují i další studie. Nebylo taktéž prokázáno, že by vakcinace u těch, co infekci prodělali, byla spojena s vyšším rizikem závažných nežádoucích účinků. Je nicméně odbornými společnostmi doporučeno, aby lidé po prodělání s vakcinací (v závislosti na zdravotním stavu) posečkali v řádu týdnů až měsíců, především z toho důvodu, aby se přednostně naočkovali dosud jakkoliv nechránění lidé. Zatím ne zcela vyhraněný je názor, jestli vakcinovat lidi po prodělání pouze jednou nebo dvěma dávkami vakcíny. Některé studie ukazují, že dostačující je podání pouze jedné dávky. V každém případě studie jednoznačně a silně hovoří pro přínos očkování lidí po prodělané infekci, protože velké části z nich poskytuje velice silnou ochranu proti reinfekci vytvořením tzv. hybridní imunity, což má samozřejmě své dopady i pro zvládnutí epidemie v celé společnosti. Hybridní imunita jim poskytuje velice silnou ochranu i proti novým variantám viru.

Přeočkování třetí dávkou

Velice diskutovaným tématem je také nutnost přeočkování třetí dávkou vakcíny. Jsou již výsledky prvních studií, podle kterých po podání této posilující dávky dochází ke znatelnému zvýšení hladin protilátek. To má značný význam především u pacientů užívajících léky potlačující imunitní systém či trpících jinou poruchou imunitního systému a dále u lidí starších či s chronickými nemocemi. K přeočkování třetí dávkou přikročil např. Izrael, kde ji obdrželo již přes milion obyvatel. Dle dat, která máme zatím k dispozici, poskytuje třetí dávka ochranu téměř 96 % při prevenci onemocnění COVID-19.  Ve všech věkových kategoriích se zvýšila hladina protilátek a jejich neutralizační aktivity a to jak proti variantě delta, tak i proti jiným odolnějším variantám nového koronaviru, u kterých se ukazuje, že ochrana před symptomatickou infekcí souvisí mj. právě s hladinami protilátek. Snížilo se také ještě více riziko průlomových symptomatických infekcí a závažných případů, což je důležité především u vybraných skupin pacientů, viz výše. Podle dat, která jsou zatím k dispozici, také nebyl po třetí dávce zvýšen výskyt významných nežádoucích účinků vakcíny. Vyskytovaly se podobné vedlejší účinky jako při prvních dvou dávkách – zhruba 70 % lidí udávalo únavu, 50 % bolesti hlavy, 25–30 % bolesti kloubů a kloubů atd. Dle izraelských dat je výskyt nežádoucích účinků vakcinace v případě třetí dávky dokonce nižší než u předchozích dvou dávek.

Nutnost přeočkování neznamená, že by vakcinace selhávala. Jak jsem psal v dřívějších článcích, účelem vakcinace je především zabránit vážnému průběhu nemoci a úmrtí, i když ochrana před symptomatickým průběhem je samozřejmě taktéž velice důležitá i z hlediska epidemiologického. Přeočkování je v rámci vakcinace běžným jevem. Např. proti tetanu je nutné přeočkování každých 10 až 15 let, přeočkování v dospělosti je někdy potřebné i u spalniček a mohl bych pokračovat dále. Není taktéž překvapením, že hladiny protilátek po vakcinaci s časem klesají. To se děje i u jiných vakcín a také v případě, že člověk dané onemocnění prodělal. Problém samozřejmě přináší (pro očkované i neočkované) výskyt nových a odolnějších variant koronaviru, kdy sice účinnost v prevenci vážného průběhu a úmrtí zůstává u vakcín vysoká, nicméně klesá účinnost proti symptomatickému průběhu. I z tohoto důvodu se rozběhla debata o nutnosti posilující třetí dávky.

Současná situace a kolektivní imunita

Některé dezinformační weby neúčinnost vakcín podporovaly „argumentem“, že většinu hospitalizovaných v Izraeli tvořili naočkovaní. 60 % hospitalizovaných v určitou chvíli skutečně tvořili naočkovaní (dle dat ze září 2021 tomu již tak není). Opět se ale na situaci musíme podívat z různých úhlů pohledu. Zaprvé, v Izraeli je naočkováno přes 60 % veškeré populace. Vakcína i při nejlepší snaze nikdy nebude mít 100% účinnost, tudíž, dokud není zabráněno většímu šíření viru v populaci, lze předpokládat i scénář, kdy nemalá část nově nakažených bude z očkované skupiny (ve skutečnosti naočkovaní stále tvoří menšinu nově nakažených, v ČR je jejich podíl 25 až 30 %). Zadruhé, je vhodné se podívat na to, jaké procento naočkovaných musí být hospitalizováno v porovnání s neočkovanými. O tom izraelská data taktéž hovoří velmi jasně. Výskyt závažných případů u plně očkovaných napříč věkovými kategoriemi je 6,3 případů na 100 tisíc, u neočkovaných 16,4 na 100 tisíc. U lidí pod 50 let je tento rozdíl ještě výraznější – 0,3 případů versus 3,9 případů na 100 tisíc. Pro účinnost vakcín hovoří i současná situace ve Spojených státech, kdy většinu vážných případů tvoří neočkovaní pacienti. Podobné údaje přicházejí i z Německa a dalších zemí.

Obrázek ukazuje princip kolektivní imunity – dokud není v populaci dostatečný počet imunizovaných jedinců, infekční nemoc má stále velký prostor se šířit. Jediným bezpečným a zároveň nejúčinnějším způsobem imunizace je přitom vakcinace.

Vakcinace a prodělaná infekce je spojována s termínem kolektivní imunita. Vychází z toho, že když je v populaci vysoké procento lidí imunních vůči danému patogenu, nemůže se pak v populaci tak snadno šířit a způsobit např. přehlcení nemocnic. Z důvodu rizika úmrtí i dlouhodobých zdravotních následků je nežádoucí, aby tato imunita byla získána proděláním infekce. Takovýto přístup má svou negativní stránku i v tom, že poskytuje patogenu větší prostor pro mutace a vytvoření variant, které by mohly v extrémních případech i zcela „eliminovat“ dosud získanou kolektivní imunitu. Cílené získání této imunity tzv. „promořením“ bylo mnohými odbornými společnostmi navíc odsouzeno jako neetické. Ještě více neodůvodnitelným se stal tento přístup s příchodem účinných a bezpečných vakcín. Pojem získání kolektivní imunity by tedy měl u potenciálně nebezpečných infekcí být, a historicky i byl, spojovaný s vakcinací. Jedná se totiž o velice jednoduchý, rychlý a bezpečný způsob, jak navodit imunitu proti patogenu u takového počtu lidí, aby měl daný patogen co nejmenší prostor pro mutace a páchání škod. Čím vyšší je nakažlivost patogenu, tím vyšší procento lidí je nutno imunizovat. U spalniček je to více než 90 %. Pro COVID-19 se tato hodnota udává mezi 70 a 80 %. Dokud nebude této hladiny kolektivní imunity dosaženo, stále existuje riziko určitého náporu vážných případů na nemocnice, a především vzniku nových variant koronaviru.

Jak jste se ve článku přesvědčili, imunitní systém není jednoduchý a problematika infekčních nemocí a vakcinace je skutečně komplikovaná a rozsáhlá. Výše uvedené řádky lze ale i tak shrnout do následujících vět – v aktuální chvíli je jasné, že imunitní odpověď po vakcinaci poskytuje přinejmenším stejně tak dobrou ochranu jako prodělaná infekce. Dovolil bych si osobní poznámku, že není v současné chvíli důležité, která imunita je „lepší“ – jestli ta získaná infekcí (i se všemi potenciálními následky, jak si můžete přečíst v dalších článcích), nebo ta po vakcinaci. Faktem zůstává, že máme k dispozici ověřené, bezpečné a velice účinné vakcíny, které poskytují velice dobrou imunitní ochranu. Samozřejmě ani ta není 100 % a člověk se i přesto může nakazit. Tato situace je ovšem naprosto rozdílná od té, kdy se nakazí neočkovaný člověk. To se projevuje ve významném snížení rizika hospitalizace, úmrtí a dle posledních studií i dlouhodobých zdravotních následků v podobě tzv. long COVID (snižuje riziko o 50 %). Význam má vakcinace i v případě, že si člověk nákazou COVID-19 prošel, protože tím sníží riziko reinfekce a případných dalších zdravotních komplikací. Vakcinace je taktéž jedinou bezpečnou cestou, jak dosáhnout kolektivní imunity, bez které nadále hrozí přinejmenším lokální vzplanutí epidemie anebo vznik nových variant viru.

Odkaz na čtvrtý článek, který se zabýval popisem mRNA a vektorových vakcín proti SARS-CoV-2, včetně jejich historie, najdete zde. Další článek se bude věnovat problematice myokarditidy po očkování proti SARS-CoV-2 a jejímu porovnání s myokarditidou (zánětem srdečního svalu) při COVID-19. 

Autoři obrázků: Alexandra_Koch; Abdi Ghaffari, Robyn Meurant, Ali Ardakani; SPQR10; Franz X. Heinz and Karin Stiasny; Prof. Shane Crotty; Tkarcher

Příspěvek COVID-19 (5.část) – imunitní odpověď po nákaze a očkování pochází z Myokarditida

]]>
COVID-19 (4.část) – vakcíny proti SARS-CoV-2 https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/covid-19/covid-19-4-cast-vakciny-proti-sars-cov-2/ Mon, 25 Oct 2021 18:10:55 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3595 Čtvrtý díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný popisu mRNA a vektorových vakcín proti SARS-CoV-2, včetně jejich historie. Odkaz na třetí článek, který byl věnovaný stručnému popisu fungování imunitního systému a přehledu mechanismů, kterými se SAR...

Příspěvek COVID-19 (4.část) – vakcíny proti SARS-CoV-2 pochází z Myokarditida

]]>
Čtvrtý díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný popisu mRNA a vektorových vakcín proti SARS-CoV-2, včetně jejich historie. Odkaz na třetí článek, který byl věnovaný stručnému popisu fungování imunitního systému a přehledu mechanismů, kterými se SARS-CoV-2 brání imunitní reakci, najdete zde.

VAKCÍNY PROTI SARS-CoV-2 – ČÁST 1.

Základní myšlenka očkování

Vakcinace proti jakémukoliv viru či bakterii má jeden zásadní cíl – naučit imunitní systém rozpoznávat a rychle reagovat na nějaký patogen ještě předtím, než se s ním člověk skutečně setká. Jak jsem psal v předchozím článku, imunitní systém se skládá z vrozené a získané imunity. Očkování cílí především na získanou imunitu, kterou tvoří B a T lymfocyty. Myšlenka je taková, že tělu jsou nějakým způsobem předloženy antigeny patogenu (molekuly, které imunitní systém rozpoznává a reaguje na ně), proti kterému potřebujeme získat ochranu. Pro různé patogeny jsou vhodné rozdílné typy vakcín. Známe např. živou oslabenou vakcínu (tvořená patogenem s výrazně sníženou schopností „škodit“, např. proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám), inaktivovanou vakcínu (tvořená usmrceným virem, proti klíšťové encefalitidě), vakcínu anatoxinou, subjednotkovou, štěpenou a polysacharidovou (všechny obsahují antigeny nebo neškodné formy látek vytvářených patogeny, proti kterým se vytváří protilátková odpověď, záškrt, chřipka, meningokok) atd. Různých druhů vakcín je mnoho, dále se v článku budu věnovat tzv. vektorovým a především mRNA vakcínám.

Zjednodušené schéma imunitní odpovědi po podání vakcíny – antigen získaný z vakcíny je tzv. antigen prezentujícími buňkami předložen buňkám specifické imunity (B a T lymfocyty). To vede ke vzniku různých druhů T lymfocytů a B lymfocytů, které se mění v plazmatické buňky a vytváří protilátky. Více viz článek 3

Myšlenka jakéhokoliv očkování je pro všechny výše vypsané druhy vakcín stejná. Člověku je do těla podán antigen, který sám o sobě nepáchá škody jako samotný vir nebo bakterie, když napadne lidský organismus. Antigen zcela obecně je jakýmsi „občanským průkazem“, kterým se prokazuje každá buňka, vir, bakterie. Imunitní systém si většinu antigenů, která naše tělo normálně obsahuje, pamatuje a nijak proti nim za běžných okolností nezasahuje. Když najde antigen, který se v něm normálně nevyskytuje, např. z viru, ví, že se jedná o dosud neviděného, možná i nevítaného, hosta, se kterým je zrovna v případě viru potřeba něco dělat. Samotný antigen bez ostatních částí viru nebo bakterie většinou nic moc nezmůže. Když tedy podáme člověku látku, která obsahuje pouze antigeny, bez dalších částí patogenu, kterými by mohl lidskému organismu škodit, řekneme tím pouze imunitnímu systému, proti čemu by v budoucnu mohl bojovat. Dojde samozřejmě i k tomu, že se tělo naučí, jak s daným patogenem bojovat, tj., vytvoří si zásobu paměťových B a T buněk, dojde i k vytvoření protilátek. Oproti prodělání infekce je zde tedy několik výhod. Při budoucím setkání se skutečným patogenem se výrazně zkrátí proces rozpoznávání antigenu – tělo rychle zjistí, že je daný antigen na „black listu“ a nemusí ho tam teprve přidávat. Rovnou tedy rozběhne imunitní reakci. To pro patogen představuje velmi nehostinné prostředí, kdy na něj již při vstupu čekají paměťové B a T lymfocyty a protilátky, které jsou schopné okamžitě nebo velmi rychle zasáhnout. Z toho tedy plyne, že patogen nemá až takový, ideálně vůbec žádný, prostor k tomu, aby v organismus způsobil škody. Ne vždy se podaří, aby se vakcinací zabránilo symptomatickému průběhu onemocnění. To ovšem není také hlavní cíl vakcín. Tím je to, aby se zabránilo poškození organismu, zdravotním následkům a v nejhorším případě úmrtí. Nicméně zabránění symptomatickému průběhu a případnému přenosu patogenu je samozřejmě také více než žádoucí. Žádná vakcína, ostatně ani lék, nemají 100% účinnost, což ovšem neznamená, že je daná vakcína nebo látka neúčinná, jak se budu snažit dále ukázat.

Je pravdou, že vakcína má, stejně jako léky, své nežádoucí účinky. Z toho důvodu je také nejen účinnost, ale především bezpečnost vakcín, velice pečlivě sledována a k aplikaci lidem jsou doporučeny pouze ty vakcíny, kdy jejich přínos výrazně převyšuje možné nežádoucí účinky. Klinické studie vakcín tedy musí vždy splňovat velice přísná kritéria klinických studií, o kterých jsem psal ve druhém článku. Vzhledem k zaměření stránek se v dalších článcích budu věnovat především nežádoucímu účinku vakcín v podobě myokarditidy, resp. perikarditidy (zánětu osrdečníku). Nejdříve bych rád popsal, jak některé vakcíny proti COVID-19 fungují.

Vektorové vakcíny

Virové vektorové vakcíny, známé pod názvy Sputnik V, Astra Zeneca a Janssen, využívají pro doručení antigenu imunitnímu systému virový nosič, konkrétně adenovir. Každá z výše zmíněných vakcín užívá jiný adenovir, což je za normálních okolností patogen vyvolávající především záněty dýchacích cest. Pro potřeby vakcinace je vir upraven – z jeho genetické informace jsou odstraněny části, které potřebuje pro replikaci („množení“), díky čemuž nemůže způsobit škody, ke kterým by jinak vedla přirozená infekce. Na druhou stranu jsou do genetické informace adenoviru vloženy části genetické informace nového koronaviru, které kódují S-protein. Přesně určené množství takto upravených virů tedy do lidských buněk vpraví genetickou informaci, díky které buňky vyrobí a na svém povrchu vystaví S-protein, proti kterému se rozvine imunitní reakce. Účinnost proti symptomatickému průběhu COVID-19 u tohoto typu vakcín převyšovala podle původní klinických studií 60 %, s příchodem nových variant koronaviru účinnost klesla. Velice málo se ovšem snížila účinnost vakcín v prevenci hospitalizací a úmrtí (více než 80 %). Tento druh vakcín byl ještě před použitím u COVID-19 mnoho let zkoumán a stejný princip se využívá např. u vakcíny proti Ebole.

mRNA vakcíny – vznik, bezpečnost a účinnost

Nyní se přesouvám k druhému a hojně používanému typu vakcín proti SARS-CoV-2, mRNA vakcínám od firem Pfizer-BioNTech a Moderna. V médiích je někdy tento druh vakcín stále označován za „experimentální“, což ovšem neodpovídá skutečnosti. Co vlastně znamená mRNA? Je to zkratka pro messenger ribonukleovou kyselinu. Naše DNA obsahuje návody pro tvorbu mnoha druhů bílkovin, které mají v těle rozličné funkce. K vytvoření určité bílkoviny podle návodu v DNA využívá tělo procesů translace a transkripce. Zjednodušeně probíhají tyto procesy následovně – úsek DNA kódující bílkovinu se přepíše do pre-mRNA. Podle ní ovšem ještě není možné bílkovinu sestavit. Než tato pre-mRNA opustí buněčné jádro, je nutné, aby ji buňka upravila. Až díky těmto úpravám vzniká mRNA. Mezi úpravy patří třeba tzv. sestřih, kdy jsou z pre-mRNA vystřiženy pro další tvorbu bílkovin nepotřebné části, a přidány různé další molekuly, které se nazývají nukleotidová čepička a polyadenilový konec. Tyto úpravy prodlužují stabilitu mRNA, která se navíc nemůže již zpětně vrátit do buněčného jádra, kde je uskladněna DNA. Naopak je směřována směrem k ribozomům, které se nacházejí mimo buněčné jádro. Ribozomy jsou speciální bílkoviny, které dávají vzniknout dalším proteinům. Obecně se tedy již vytvořená molekula mRNA nevrací zpět do jádra buňky a nezačleňuje se do DNA. mRNA je pouze jedním receptem z rozsáhlé kuchařky DNA, který je po vytvoření bílkoviny poměrně rychle zničen.

Těmito procesy si můžeme být opravdu velmi jistí, protože molekula mRNA je intenzivně zkoumána od šedesátých let minulého století. Již brzy po jejím objevení bylo vědcům jasné, že se jedná o velmi slibný prostředek léčby a prevence různých onemocnění. Výčet historie výzkumu mRNA a mRNA vakcín by byl tedy skutečně velmi dlouhý. Významnými milníky jsou roky 1993 a 1995, kdy byla poprvé popsána možná očkovací strategie na principu mRNA vakcíny, resp. kdy byla dokonce navržena první mRNA vakcína pro účely léčby rakoviny. S technologickým pokrokem a většími znalostmi o infekčních nemocech a rakovinných buňkách šla velice kupředu i technologie mRNA vakcín. První klinická studie těchto vakcín, v tomto případě u pacientů s rakovinou, byla provedena již v roce 2009 a následovaly mnohé další (např. s pacienty s melanomem a lymfomem – rakovinou kůže a lymfatických uzlin). Z infekčních nemocí byla, resp. stále je, technologie mRNA vakcín zkoumána nejen na zvířatech, ale i na lidech, např. u virů chřipky, eboly, vztekliny, zika viru, cytomegaloviru, malárie atd.  Již před COVID-19 tedy byly mRNA vakcíny podány mnoha dobrovolníkům a byla prokázána jejich bezpečnost při užití u lidí. Vzhledem k tomu, že mRNA molekula není infekční částice, neexistuje také riziko, že by se prostřednictvím vakcíny mohl člověk danou nemocí nakazit. Dále studie prokázaly, že mRNA molekuly nepřetrvávají trvale v organizmu, ale jsou, stejně jako mRNA molekuly vytvořené v lidských buňkách, nejpozději v řádu dnů zničeny. Třetí značnou výhodou mRNA vakcín je to, že s moderními technologiemi a znalostí genetické informace patogenů je možné velice rychle vyvinout novou vakcínu, resp. upravenou verzi, jak se ukazuje i u vakcín proti SARS-CoV-2.

Prvně na zvířatech a následně i na lidech nebylo taktéž prokázáno, že by mRNA vakcína poškozovala zdraví dítěte v průběhu těhotenství. Naopak odborné společnosti nyní doporučují, aby byly těhotné ženy očkovány, v některých zemích byly dokonce zařazeny do prioritních skupin na vakcinaci. Výhodný je tento postup z toho důvodu, že těhotné ženy mají při onemocnění COVID-19 vyšší riziko porodních i poporodních komplikací a předčasného porodu, což může mít negativní dopad i na zdraví dítěte. Navíc se prokázalo, že z těla matky přecházejí do krve dítěte protilátky proti SARS-CoV-2, které mu po omezenou dobu poskytují určitou míru ochrany (protilátky přechází v průběhu těhotenství z matky na dítě naprosto běžně, nejen v případě SARS-CoV-2 a vakcín proti němu). Neprokázal se taktéž žádný negativní účinek mRNA vakcín na plodnost. V případě mužů bylo provedeno několik studií, které zkoumaly množství a kvalitu spermií před a po vakcinaci proti COVID-19 a nebyly zde žádné rozdíly. Naopak existují podezření, že negativní dopad na mužskou plodnost má přirozená infekce novým koronavirem. Co se žen týká, byla diskutována velice malá podobnost koronavirového S-proteinu a lidského proteinu syncytin-1, který se účastní vývoje placenty. Syncytin-1 je protein tvořený 538 aminokyselinami, základními stavebními kameny bílkovin. Se spike proteinem koronaviru sdílí opravdu krátkou společnou řadu tvořenou pouze 4 aminokyselinami, což je velice krátký úsek na to, aby protilátky proti S (spike) proteinu koronaviru ovlivňovaly funkci proteinu syncitin-1. Navíc byla provedena studie vakcinovaných těhotných žen, která nejen prokázala, že molekula mRNA nepřechází do mateřského mléka, ale také to, že proti proteinu synticin-1 žádná z žen ve studii nevytvořila protilátky. Nebylo taktéž prokázáno, že by vakcinace zvyšovala riziko potratů nebo předčasných porodů. Studie naopak popisují, že až 31 % placent žen, které se v průběhu těhotenství nakazily, jevilo známky hypoperfúze (sníženého průtoku krve) a přes 20 % akutní zánětlivé změny.

Obrázek znázorňuje princip fungování vektorových i mRNA vakcín. V obou případech buňky vytvoří S-protein koronaviru, který vystaví na svém povrchu pro kontrolu imunitním systémem. Ten pak rozběhne imunitní reakci. Autor obrázku: Michael E. Pichichero, MD

Jak se tedy mRNA vakcína chová po aplikaci do těla? Lipidové nanočástice, které obalují molekulu mRNA, přecházejí přes membránu buněk (taktéž tvořenou převážně z tuků) do vnitřního prostoru buňky. Zde je uvolněna mRNA molekula, která se spojuje s ribozomy a dává tím vzniknout S-proteinu. Ten poté buňka vystavuje na svém povrchu. Zároveň ho, stejně jako všechny ostatní bílkoviny, rozkládá na více částí, antigeny, a vystaví je opět na svém povrchu pro kontrolu imunitním buňkám. Ty S-protein rozpoznají jako cizí a zahájí proti němu imunitní reakci. Účinnost těchto vakcín je až překvapivě dobrá. V původních klinických studiích byla účinnost obou dostupných mRNA vakcín proti symptomatickému průběhu nemoci přes 90 %, v prevenci hospitalizace a úmrtí taktéž přes 90 %. S příchodem nových variant koronaviru se situace trochu zkomplikovala. Izraelská studie hovořila o snížení účinnosti proti symptomatickému průběhu na 40 %, údaje z Kanady a Velké Británie naopak poukázaly na účinnost stále přesahující 80 %. V každém případě zůstala i při variantě delta zachována vysoká účinnost v prevenci hospitalizace a úmrtí (85 % a více, většinou 90 %).

Proč tedy takto slibná technologie nebyla masověji využita dříve než u SARS-CoV-2? Důvodem byly především problémy se stabilitou molekuly mRNA. Průlomový byl v tomto ohledu rok 2012, kdy byly ke zvýšení stability mRNA molekul použity vhodné obaly z lipidových (tukových) nanočástic, u kterých byla taktéž dlouho zkoumána jejich bezpečnost pro použití u lidí. Výzkum těchto nanočástic započal v šedesátých letech minulého století. Americká FDA chválila první lipidové nanočástice pro použití u lidí již v roce 1995. V roce 2012 se pak našla taková nanočástice, která měla vhodné vlastnosti i pro obalení mRNA molekuly. Když k tomu připočteme desetiletí trvající výzkum koronavirů (především viru SARS-CoV-1 z let 2002 až 2004 a viru MERS objeveného roku 2012), včetně výzkumu různých způsobů vakcinace proti nim, není již tak překvapivé, že mRNA vakcíny proti SARS-CoV-2 byly připraveny ke klinickým studiím u lidí tak „rychle“. Velikou roli sehrála i spolupráce tisíců vědeckých týmů po celém světě. Klinické studie vakcín proti SARS-CoV-2 proběhly skutečně rychleji než některé dřívější výzkumy. V žádném případě ovšem nebyly sníženy nároky kladené na provedení klinických studií u lidí (viz článek 2). Rozdílné oproti dřívějším studiím bylo pouze obrovské nasazení lidských, případně i finančních zdrojů ze strany států, výzkumných týmů a regulačních orgánů (FDA, EMA atd.), díky čemuž byly rychleji provedeny byrokratické úkony. To, že byly vakcíny schváleny „pouze“ k nouzovému použití neznamenalo, že by nebyly splněny nároky stran bezpečnosti. Znamenalo to pouze, že je sice potřeba i nadále shromažďovat různé údaje nutné k hodnocení vakcín, nicméně již za situace, kdy byla prokázána jejich účinnost a bezpečnost. Udělení nouzového použití umožnilo velice rychlou distribuci vakcín, a to i do zemí, které nemají patřičné regulační systémy, které by bezpečnost vakcíny mohly posoudit. V současné době má plné schválení vakcína od firmy Pfizer-BioNTech a v krátké době by měla následovat i vakcína od firmy Moderna.

Odkaz na třetí článek, který byl věnovaný stručnému popisu fungování imunitního systému a přehledu mechanismů, kterými se SARS-CoV-2 brání imunitní reakci, najdete zde. Další článek se bude věnovat porovnání imunitní reakce po infekci a po očkování. 

Autoři obrázků: Ivana Padárová (autorka úvodního snímku), Li, DD., Li, QH.; Bettini, E.; Locci, M.; Christinelmiller; Michael E. Pichichero, MD

Příspěvek COVID-19 (4.část) – vakcíny proti SARS-CoV-2 pochází z Myokarditida

]]>
COVID-19 (3.část) – imunitní systém https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/covid-19/covid-19-3-cast-imunitni-system/ Sat, 23 Oct 2021 16:18:33 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3573 Třetí díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný stručnému popisu fungování imunitního systému a přehledu mechanismů, kterými se SARS-CoV-2 brání imunitní reakci. Odkaz na druhý článek, který se zabýval příznaky onemocnění, diagnostikou a některými l...

Příspěvek COVID-19 (3.část) – imunitní systém pochází z Myokarditida

]]>
Třetí díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný stručnému popisu fungování imunitního systému a přehledu mechanismů, kterými se SARS-CoV-2 brání imunitní reakci. Odkaz na druhý článek, který se zabýval příznaky onemocnění, diagnostikou a některými léčebnými metodami, najdete zde.

JAK FUNGUJE IMUNITNÍ SYSTÉM PŘI INFEKCI?

Základní principy fungování imunitního systému

Vysvětlit fungování imunitního systému je náročné. V následujících řádcích se tedy pokusím shrnout naprosté základy toho, jak imunitní systém bojuje s patogeny. Tento boj je složitý a je ovlivněn mnoha faktory. Na jedné straně stojí člověk se svým imunitním systémem. Ten je ovlivněn např. aktuálním zdravotním stavem a genetickou informací, která mu může předurčit určitou náchylnost k nějakému onemocnění nebo jeho komplikacím. Na druhé straně barikády je patogen, v tomto případě SARS-CoV-2. Jak jsem zmínil v prvním článku, viry nejsou živými organismy. To ovšem neznamená, že by si jen tak „seděly“ někde v těle a čekaly, až se s nimi imunitní systém vypořádá. Stejně jako jiné viry, i SARS-CoV-2, se snaží ubránit imunitnímu systému a unikat mu, aby se mohl co nejdéle a nejsnáze ve svém hostiteli replikovat. Když se tedy mluví o imunitní reakci na koronavirovou infekci, je dobré mít tento fakt na paměti.

Jak imunitní systém funguje? Představme si člověka nakaženého novým koronavirem. První linii obrany, kterou musí vir překonat, tvoří sliznice (u SARS-CoV-2 především v dýchacích cestách). Tato první linie obsahuje různé látky, které mají za cíl ideálně zabránit rozvoji infekce a jejímu šíření dále do těla. Je zde k tomuto účelu uhnízděna tzv. slizniční imunita. Vir tedy napadne buňky sliznice dýchacího ústrojí a mechanismy, které jsem popsal v prvním článku, se v nich množí. Již v tuto chvíli se začíná rozvíjet reakce imunitního systému. Buňky obecně při napadení virem uvolňují látky zvané interferony, které mají ostatní buňky varovat před blížícím se virovým nebezpečím. Na druhou stranu právě tento obranný mechanismus je schopen SARS-CoV-2 blokovat. Nedávno zveřejněná studie také poukázala na to, že zhruba desetina pacientů se závažným průběhem COVID-19 měla v krvi protilátky proti interferonům. Pokud si tedy pacient nějaké interferony vytvořil, protilátky je stihly zneškodnit ještě předtím, než splnily svůj úkol.

To, že vir poškozuje a ničí buňky dýchacích cest (v pozdějších fázích se nemusí vůbec omezit jen na sliznice, může napadat i další tkáně těla), by nemělo nechat imunitní systém chladným. Ničení buněk virem přitahuje prvně pozornost vrozené imunity – makrofágů, dendritických a dalších buněk. Jako vrozená je tato imunita nazývána z toho důvodu, že na přítomnost něčeho „cizího“ nebo „poškozeného“ reaguje vždy stejnými mechanismy. Vyplavují se mj. různé interleukiny a další cytokiny, komunikační molekuly mezi imunitními a dalšími tělními buňkami, které svému okolí oznamují, že v těle cizopasí nějaký vir, proti kterému je nutné zasáhnout a připravují tělo na imunitní reakci. Všeho ale musí být s mírou. U těžce nemocných pacientů s COVID-19 totiž velice často dochází k rozvoji tzv. cytokinové bouře, což je stav, kdy imunitní systém reaguje na přítomnost viru přemrštěně a vytváří pomocí cytokinů v těle tak silnou zánětlivou reakci, že ho až poškozuje. Jedním z projevů této přehnané reakce je rozvoj syndromu akutní respirační tísně, zkratkou ARDS. Při něm se plíce doslova zaplaví tekutinou a fibrinem („tkáňovým lepidlem“), který vytvoří v plicích blanky, přes něž špatně přechází kyslík do krve. Jde o velice závažný stav s vysokou úmrtností.

Schéma imunitní reakce – makrofág (nebo jiná buňky vrozené imunity) prezentuje molekuly patogenu buňkám specifické imunity, především pomocným T lymfocytům. Ty pak aktivují další složky imunitního systému včetně cytotoxických T lymfocytů ničící virem napadené buňky, a dále B buněk, které se přemění na plazmatické buňky a začnou vytvářet protilátky

Buňky vrozené imunity mají ještě další velice důležitou funkci, a to prezentovat pohlcenou virovou částici buňkám získané imunity (získaná proto, že se rozvíjí až po setkání s určitým patogenem, resp. po očkování). Tu tvoří T a B lymfocyty. T lymfocyty se ještě dělí na pomocné (Th, CD4) a cytotoxické (Tc, CD8) lymfocyty, které mají ještě několik dalších poddruhů. Pro další vývoj boje imunitního systému proti infekci jsou důležité hlavně pomocné T lymfocyty, které rozhodnou, jakými dalšími zbraněmi bude imunitní systém proti infekci bojovat, což se opět děje cestou různých receptorů a cytokinů. Tyto pomocné T lymfocyty jsou také důležité k vytvoření protilátek (imunoglobulinů). Pro tělo je významné hlavně vytvoření tzv. neutralizačních imunoglobulinů. Ty se naváží na taková místa viru, kdy jejich zablokování vede k tomu, že se vir nedokáže vázat na svůj receptor na povrchu lidských buněk a nemůže je tedy infikovat. Ne všechny protilátky tuto funkci mají, jsou pak tzv. ne-neutralizační. Pomocné T lymfocyty pro vytvoření protilátek poskytují pomocný signál B lymfocytům, které se přemění v plazmatické buňky – „továrny na protilátky“. Třetí typ buněk, který se aktivuje, jsou cytotoxické T lymfocyty. Když je buňka napadena virem, vystavuje některé jeho části na svém povrchu, aby imunitnímu systému signalizovala, že byla napadena. Tyto části viru jsou cytotoxické T lymfocyty schopné rozpoznávat a danou virem napadenou buňku zničit.

Pro případ, že by se organismus opět setkal s virem, měly by se vytvořit paměťové T a B buňky, resp. plazmatické buňky, které by společně s určitou ochrannou hladinou protilátek měly zaručit, že při příštím setkání s virem bude odpověď imunitního systému rychlejší a efektivnější. Dále se po infekci hojí poškození, která napáchal samotný vir, případně zánětlivá reakce proti němu namířená. Poškozená tkáň může být nahrazena novými buňkami, pokud je toho schopna, nebo se hojí vazivem, tedy jizvou, což představuje méněcennou tkáň, která nikdy nedosáhne kvalit té původní.

Obranné mechanismy SARS-CoV-2 proti imunitní odpovědi a rizika infekce

Vše ovšem neprobíhá vždy ideálně, a jak jsem již zmínil, SARS-CoV-2 má mechanizmy, kterými proti imunitní reakci bojuje. Jedním je snížení tvorby interferonů. Kromě toho může bránit vytvoření i dalších cytokinů. To kupříkladu způsobuje tzv. leukopenii, tedy snížené množství bílých krvinek v krvi. Za leukopenii je zodpovědné i přímé napadení bílých krvinek virem, poškození kostní dřeně a také změny v metabolismu a biochemických pochodech v organismu při infekci. Před imunitním systémem se vir maskuje také tím, že potlačuje buněčné mechanismy, kterými infikovaná buňka dává najevo, že byla virem napadena. Díky nim za normálních okolností může imunitní systém rozpoznat, o jakého nepřítele se konkrétně jedná (zasahuje do dráhy TLR a MHC receptorů). Negativně se také na průběhu infekce projevuje skutečnost, že především u pacientů s těžkým průběhem jevily T buňky imunitního systému známky „vyčerpání“ (pravděpodobně i z důvodu potlačení tvorby interferonů, které jsou pro jejich funkci důležité). Nově bylo prokázáno, že SARS-CoV-2 dokáže negativně ovlivnit i funkci B buněk, které vytváří protilátky, a to pravděpodobně cestou narušení jejich buněčného metabolismu. Nejvýraznější narušení vědci pozorovali u molekuly CD19, která je důležitá pro správný vývoj a funkci B lymfocytů. Infekce SARS-CoV-2 může být také spojena se snížením počtů dalších buněk imunitního systému, včetně pomocných a cytotoxických T lymfocytů a NK buněk, které stejně jako cytotoxické T lymfocyty mohou ničit virem napadené buňky.

Neutralizační protilátky se naváží na taková místa viru, kdy jejich zablokování vede k tomu, že se vir nedokáže vázat na svůj receptor na povrchu lidských buněk a nemůže je tedy infikovat

Další problematickou oblastí jsou protilátky. K účinné obraně proti opětovné infekci je důležité nejen vytvoření paměťových buněk, ale také dostatečná hladina neutralizačních

 protilátek. Ta zatím nebyla pro SARS-CoV-2, především s ohledem na ochranu před symptomatickou infekcí, stanovena, byť se o to některé studie pokoušejí. To je obtížné i s ohledem na nové varianty koronaviru a různé laboratorní metody používané ke stanovení protilátek. Protilátky jsou obecně v obraně proti infekci důležitým nástrojem, který je při opětovném setkání s virem schopen jej zneškodnit ještě předtím, než stihne napáchat nějaké škody. Na druhé straně se vir i této obraně snaží uniknout. Jedním ze způsobů je mutování molekul na svém povrchu, u nového koronaviru typicky S-proteinu. Tím může dosáhnout snížení účinnosti protilátek stran neutralizace. Dalším mechanismem, který je popisovaný i u nové delta varianty SARS-CoV-2, je tvorba syncytií („soubuní“), kdy koronavirus přinutí buňky, aby se navzájem spojily. To viru poskytuje ochranu před protilátkami a buňkami imunitního systému a dává mu čas na replikaci. Tvorba protilátek může mít u přirozené infekce i stinnou stránku, např. vytvoření autoprotilátek, protilátek namířených proti tělu vlastním molekulám, což u COVID-19 potvrdilo již několik studií. U některých pacientů přitom tyto autoprotilátky vznikají nově (tzv. de novo), u jiných infekce vede k „probuzení“ dosud nepříliš se projevující tvorby autoprotilátek.

Přirozená infekce s sebou přináší i další rizika. V plicích, ale i jinde v těle, např. v srdci, může buď samotný vir, nebo zánětlivá reakce způsobit zánik velkého množství buněk. Poškození může být tak velké, že již přesahuje možnosti organismu, aby poškozenou tkáň nahradil novými buňkami a zaniklé buňky tedy nahrazuje vazivo. Vzniklá jizva pak může představovat značný problém, který se negativně projeví na funkci daného orgánu, třeba plic nebo srdce. O tom, jak COVID-19 ovlivňuje jednotlivé orgány těla, si budete moci přečíst v článcích 7 a 8.

Odkaz na druhý článek, který se zabýval příznaky onemocnění, diagnostikou a některými léčebnými metodami, najdete zde.  Další články se již budou zabývat imunitní reakcí po očkování. V prvním z nich se soustředím na popis jednotlivých druhů vakcín, včetně jejich historie. 

Autoři obrázků: Sciencia58, xspareta, JrPol

Příspěvek COVID-19 (3.část) – imunitní systém pochází z Myokarditida

]]>
COVID-19 – zdroje https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/covid-19/covid-19-zdroje/ Thu, 21 Oct 2021 17:19:24 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3568
  • CENKO, Edina, Lina BADIMON, Raffaele BUGIARDINI, et al. Cardiovascular disease and COVID-19: a consensus paper from the ESC Working Group on Coronary Pathophysiology & Microcirculation, ESC Working Group on Thrombosis and the Associat...

    Příspěvek COVID-19 – zdroje pochází z Myokarditida

    ]]> V tomto článku naleznete seznam zdrojů, ze kterých jsem při sepisování článků o COVID-19 vycházel. Některé publikace byly v danou chvíli ještě ve fázi tzv. pre-printu, tedy neprošly ještě recenzním řízením. Jednalo se ovšem často o autory, kteří již o problematice COVID-19 publikovali či působí na předních vědeckých institucích.

    1. CENKO, Edina, Lina BADIMON, Raffaele BUGIARDINI, et al. Cardiovascular disease and COVID-19: a consensus paper from the ESC Working Group on Coronary Pathophysiology & Microcirculation, ESC Working Group on Thrombosis and the Association for Acute CardioVascular Care (ACVC), in collaboration with the European Heart Rhythm Association (EHRA). Cardiovascular Research [online]. 2021 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0008-6363. Dostupné z: doi:10.1093/cvr/cvab298
    2. JAFARZADEH, Abdollah, Sara JAFARZADEH, Parvin NOZARI, Pejman MOKHTARI a Maryam NEMATI. Lymphopenia an important immunological abnormality in patients with COVID‐19: Possible mechanisms. Scandinavian Journal of Immunology [online]. 2021, 93(2) [cit. 2021-9-24]. ISSN 0300-9475. Dostupné z: doi:10.1111/sji.12967
    3. COVID vaccine immunity is waning — how much does that matter? https://www.nature.com/articles/d41586-021-02532-4
    4. Anti-SARS-CoV-2 Receptor Binding Domain Antibody Evolution after mRNA Vaccination. Alice Cho, Frauke Muecksch, Dennis Schaefer-Babajew, Zijun Wang, Shlomo Finkin, Christian Gaebler, Victor Ramos, Melissa Cipolla, Pilar Mendoza, Marianna Agudelo, Eva Bednarski, Justin DaSilva, Irina Shimeliovich, Juan Dizon, Mridushi Daga, Katrina Millard, Martina Turroja, Fabian Schmidt, Fengwen Zhang, Tarek Ben Tanfous, Mila Jankovic, Thiago Y. Oliveria, Anna Gazumyan, Marina Caskey, Paul D. Bieniasz, Theodora Hatziioannou, Michel C. Nussenzweig. bioRxiv 2021.07.29.454333; doi: https://doi.org/10.1101/2021.07.29.454333
    5. mRNA Vaccination Induces Durable Immune Memory to SARS-CoV-2 with Continued Evolution to Variants of Concern. Rishi R. Goel, Mark M. Painter, Sokratis A. Apostolidis, Divij Mathew, Wenzhao Meng, Aaron M. Rosenfeld, Kendall A. Lundgreen, Arnold Reynaldi, David S. Khoury, Ajinkya Pattekar, Sigrid Gouma, Leticia Kuri-Cervantes, Philip Hicks, Sarah Dysinger, Amanda Hicks, Harsh Sharma, Sarah Herring, Scott Korte, Amy E. Baxter, Derek A. Oldridge, Josephine R. Giles, Madison E. Weirick, Christopher M. McAllister, Moses Awofolaju, Nicole Tanenbaum, Elizabeth M. Drapeau, Jeanette Dougherty, Sherea Long, Kurt D’Andrea, Jacob T. Hamilton, Maura McLaughlin, Justine C. Williams, Sharon Adamski, Oliva Kuthuru, The UPenn COVID Processing Unit, Ian Frank, Michael R. Betts, Laura A. Vella, Alba Grifoni, Daniela Weiskopf, Alessandro Sette, Scott E. Hensley, Miles P. Davenport, Paul Bates, Eline T. Luning Prak, Allison R. Greenplate, E. John Wherry. bioRxiv 2021.08.23.457229; doi: https://doi.org/10.1101/2021.08.23.457229
    6. GAEBLER, Christian, Zijun WANG, Julio C. C. LORENZI, et al. Evolution of antibody immunity to SARS-CoV-2. Nature [online]. 2021, 591(7851), 639-644 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0028-0836. Dostupné z: doi:10.1038/s41586-021-03207-w
    7. TURNER, Jackson S., Jane A. O’HALLORAN, Elizaveta KALAIDINA, et al. SARS-CoV-2 mRNA vaccines induce persistent human germinal centre responses. Nature [online]. 2021, 596(7870), 109-113 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0028-0836. Dostupné z: doi:10.1038/s41586-021-03738-2
    8. VERMA, Amanda K., Kory J. LAVINE a Chieh-Yu LIN. Myocarditis after Covid-19 mRNA Vaccination. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2109975
    9. UJUETA, Francisco, Roshanak AZIMI, Matthew R. LOZIER, Robert POPPITI a Ari CIMENT. Lymphohistocytic myocarditis after Ad26.COV2.S viral vector COVID-19 vaccination. IJC Heart & Vasculature [online]. 2021, 36 [cit. 2021-9-24]. ISSN 23529067. Dostupné z: doi:10.1016/j.ijcha.2021.100869
    10. BAIRD, Jill K., Shawn M. JENSEN, Walter J. URBA, Bernard A. FOX a Jason R. BAIRD. SARS-CoV-2 Antibodies Detected in Mother’s Milk Post-Vaccination. Journal of Human Lactation [online]. 2021, 37(3), 492-498 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0890-3344. Dostupné z: doi:10.1177/08903344211030168
    11. BUONSENSO, Danilo, Daniel MUNBLIT, Cristina DE ROSE, Dario SINATTI, Antonia RICCHIUTO, Angelo CARFI a Piero VALENTINI. Preliminary evidence on long COVID in children. Acta Paediatrica [online]. 2021, 110(7), 2208-2211 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0803-5253. Dostupné z: doi:10.1111/apa.15870
    12. NASSERIE, Tahmina, Michael HITTLE a Steven N. GOODMAN. Assessment of the Frequency and Variety of Persistent Symptoms Among Patients With COVID-19. JAMA Network Open [online]. 2021, 4(5) [cit. 2021-9-24]. ISSN 2574-3805. Dostupné z: doi:10.1001/jamanetworkopen.2021.11417
    13. Prevalence of ongoing symptoms following coronavirus (COVID-19) infection in the UK: 1 April 2021. https://www.ons.gov.uk/peoplepopulationandcommunity/healthandsocialcare/conditionsanddiseases/bulletins/prevalenceofongoingsymptomsfollowingcoronaviruscovid19infectionintheuk/1april2021
    14. MUSIKANTOW, Daniel R., Mohit K. TURAGAM, Samantha SARTORI, et al. Atrial Fibrillation in Patients Hospitalized With COVID-19. JACC: Clinical Electrophysiology [online]. 2021, 7(9), 1120-1130 [cit. 2021-9-24]. ISSN 2405500X. Dostupné z: doi:10.1016/j.jacep.2021.02.009
    15. Reports of myocarditis and pericarditis following mRNA COVID-19 vaccines: A review of spontaneously reported data from the UK, Europe, and the US. Samantha Lane, Saad Shakir. medRxiv 2021.09.09.21263342; doi: https://doi.org/10.1101/2021.09.09.21263342
    16. Guidance Information for healthcare professionals on myocarditis and pericarditis following COVID-19 vaccination. Published 23 August 2021. https://www.gov.uk/government/publications/covid-19-vaccination-myocarditis-and-pericarditis-information-for-healthcare-professionals/information-for-healthcare-professionals-on-myocarditis-and-pericarditis-following-covid-19-vaccination
    17. Surveillance of Myocarditis (Inflammation of the Heart Muscle) Cases Between December 2020 and May 2021 (Including). https://www.gov.il/en/departments/news/01062021-03
    18. SHAY, David K., Tom T. SHIMABUKURO a Frank DESTEFANO. Myocarditis Occurring After Immunization With mRNA-Based COVID-19 Vaccines. JAMA Cardiology [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 2380-6583. Dostupné z: doi:10.1001/jamacardio.2021.2821
    19. BERGWERK, Moriah, Tal GONEN, Yaniv LUSTIG, et al. Covid-19 Breakthrough Infections in Vaccinated Health Care Workers. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2109072
    20. LASSEN, Mats Christian Højbjerg, Kristoffer Grundtvig SKAARUP, Jannie Nørgaard LIND, et al. Recovery of Cardiac Function Following COVID ‐19 ‐ ECHOVID ‐19: A Prospective Longitudinal Cohort Study. European Journal of Heart Failure [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 1388-9842. Dostupné z: doi:10.1002/ejhf.2347
    21. CARRIZALES-SEPÚLVEDA, Edgar Francisco, Raymundo VERA-PINEDA, Ramiro FLORES-RAMÍREZ, Dalí Alejandro HERNÁNDEZ-GUAJARDO, Eduardo PÉREZ-CONTRERAS, Marcelo Mario LOZANO-IBARRA a Alejandro ORDAZ-FARÍAS. Echocardiographic Manifestations in COVID-19: A Review. Heart, Lung and Circulation [online]. 2021, 30(8), 1117-1129 [cit. 2021-9-24]. ISSN 14439506. Dostupné z: doi:10.1016/j.hlc.2021.02.004
    22. Comparison of children and young people admitted with SARS-CoV-2 across the UK in the first and second pandemic waves: prospective multicentre observational cohort study. Olivia V Swann, Louisa Pollock, Karl A Holden, Alasdair PS Munro, Aisleen Bennett, Thomas C Williams, Lance Turtle, Cameron J Fairfield, Thomas M Drake, Saul N Faust, Ian P Sinha, Damian Roland, Elizabeth Whittaker, Shamez N Ladhani, Jonathan S Nguyen-Van-Tam, Michelle Girvan, Chloe Donohue, Cara Donegan, Rebecca G Spencer, Hayley E Hardwick, Peter JM Openshaw, J Kenneth Baillie, Ewen M Harrison, Annemarie B Docherty, Malcolm G Semple. medRxiv 2021.09.14.21263567; doi: https://doi.org/10.1101/2021.09.14.21263567
    23. Casirivimab and imdevimab in patients admitted to hospital with COVID-19 (RECOVERY): a randomised, controlled, open-label, platform trial. RECOVERY Collaborative Group, Peter W Horby, Marion Mafham, Leon Peto, Mark Campbell, Guilherme Pessoa-Amorim, Enti Spata, Natalie Staplin, Jonathan R Emberson, Benjamin Prudon, Paul Hine, Thomas Brown, Christopher A Green, Rahuldeb Sarkar, Purav Desai, Bryan Yates, Tom Bewick, Simon Tiberi, Tim Felton, J Kenneth Baillie, Maya H Buch, Lucy C Chappell, Jeremy N Day, Saul N Faust, Thomas Jaki, Katie Jeffery, Edmund Juszczak, Wei Shen Lim, Alan Montgomery, Andrew Mumford, Kathryn Rowan, Guy Thwaites, David M Weinreich, Richard Haynes, Martin J Landray. medRxiv 2021.06.15.21258542; doi: https://doi.org/10.1101/2021.06.15.21258542
    24. DOUGAN, Michael, Ajay NIRULA, Masoud AZIZAD, et al. Bamlanivimab plus Etesevimab in Mild or Moderate Covid-19. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2102685
    25. SPINNER, Christoph D., Robert L. GOTTLIEB, Gerard J. CRINER, et al. Effect of Remdesivir vs Standard Care on Clinical Status at 11 Days in Patients With Moderate COVID-19. JAMA [online]. 2020, 324(11) [cit. 2021-9-24]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2020.16349
    26. Session CIVP100 – CIV01 (epid/observational) Clinical Studies of Adult Infectious Diseases including Epidemiology and Clinical Trials. Remdesivir Treatment is Associated with Improved Survival in Hospitalized Patients with COVID-19. https://www.abstractsonline.com/pp8/#!/9286/presentation/11269
    27. OLENDER, Susan A, Katherine K PEREZ, Alan S GO, et al. Remdesivir for Severe Coronavirus Disease 2019 (COVID-19) Versus a Cohort Receiving Standard of Care. Clinical Infectious Diseases [online]. 2020 [cit. 2021-9-24]. ISSN 1058-4838. Dostupné z: doi:10.1093/cid/ciaa1041
    28. BEIGEL, John H., Kay M. TOMASHEK, Lori E. DODD, et al. Remdesivir for the Treatment of Covid-19 — Final Report. New England Journal of Medicine [online]. 2020, 383(19), 1813-1826 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2007764
    29. PILISHVILI, Tamara, Ryan GIERKE, Katherine E. FLEMING-DUTRA, et al. Effectiveness of mRNA Covid-19 Vaccine among U.S. Health Care Personnel. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2106599
    30. ROSNER, Carolyn M., Leonard GENOVESE, Behnam N. TEHRANI, et al. Myocarditis Temporally Associated With COVID-19 Vaccination. Circulation [online]. 2021, 144(6), 502-505 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0009-7322. Dostupné z: doi:10.1161/CIRCULATIONAHA.121.055891
    31. HALUSHKA, Marc K. a Richard S. VANDER HEIDE. Myocarditis is rare in COVID-19 autopsies: cardiovascular findings across 277 postmortem examinations. Cardiovascular Pathology [online]. 2021, 50 [cit. 2021-9-24]. ISSN 10548807. Dostupné z: doi:10.1016/j.carpath.2020.107300
    32. MCMURRAY, Jeremy C., Joseph W. MAY, Madeleine W. CUNNINGHAM a Olcay Y. JONES. Multisystem Inflammatory Syndrome in Children (MIS-C), a Post-viral Myocarditis and Systemic Vasculitis—A Critical Review of Its Pathogenesis and Treatment. Frontiers in Pediatrics [online]. 2020, 8 [cit. 2021-9-24]. ISSN 2296-2360. Dostupné z: doi:10.3389/fped.2020.626182
    33. ESCHER, Felicitas, Heiko PIETSCH, Ganna ALESHCHEVA, et al. Detection of viral SARS‐CoV‐2 genomes and histopathological changes in endomyocardial biopsies. ESC Heart Failure [online]. 2020, 7(5), 2440-2447 [cit. 2021-9-24]. ISSN 2055-5822. Dostupné z: doi:10.1002/ehf2.12805
    34. AGDAMAG, Arianne Clare C., Jonathan B. EDMISTON, Victoria CHARPENTIER, Mohammed CHOWDHURY, Meg FRASER, Valmiki R. MAHARAJ, Gary S. FRANCIS a Tamas ALEXY. Update on COVID-19 Myocarditis. Medicina [online]. 2020, 56(12) [cit. 2021-9-24]. ISSN 1648-9144. Dostupné z: doi:10.3390/medicina56120678
    35. Vaccinations inUnited Kingdom. https://coronavirus.data.gov.uk/details/vaccinations
    36. Research and analysis. Coronavirus vaccine – weekly summary of Yellow Card reporting. Updated 23 September 2021. https://www.gov.uk/government/publications/coronavirus-covid-19-vaccine-adverse-reactions/coronavirus-vaccine-summary-of-yellow-card-reporting
    37. WISE, Jacqui. Covid-19: Should we be worried about reports of myocarditis and pericarditis after mRNA vaccines? BMJ [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 1756-1833. Dostupné z: doi:10.1136/bmj.n1635
    38. JAIN, Supriya S., Jeremy M. STEELE, Brian FONSECA, et al. COVID-19 Vaccination-Associated Myocarditis in Adolescents. Pediatrics [online]. , pediatrics;peds.2021-053427v1 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0031-4005. Dostupné z: doi:10.1542/peds.2021-053427
    39. The tangled history of mRNA vaccines. https://www.nature.com/articles/d41586-021-02483-w
    40. Questions and Answers about COVID-19 Vaccines. https://www.chop.edu/centers-programs/vaccine-education-center/making-vaccines/prevent-covid
    41. Evidence-based immunization information and tools for B.C. residents. https://immunizebc.ca/ask-us/questions/are-there-long-term-side-effects-caused-mrna-covid-19-vaccines-how-do-we-know
    42. How Do We Know the COVID-19 Vaccine Won’t Have Long-Term Side Effects? https://www.muhealth.org/our-stories/how-do-we-know-covid-19-vaccine-wont-have-long-term-side-effects
    43. Feature Article: Long-term Side Effects of COVID-19 Vaccine? What We Know. https://www.chop.edu/news/long-term-side-effects-covid-19-vaccine
    44. MUTHUKUMAR, Alagarraju, Madhusudhanan NARASIMHAN, Quan-Zhen LI, et al. In-Depth Evaluation of a Case of Presumed Myocarditis After the Second Dose of COVID-19 mRNA Vaccine. Circulation [online]. 2021, 144(6), 487-498 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0009-7322. Dostupné z: doi:10.1161/CIRCULATIONAHA.121.056038
    45. LARSON, Kathryn F., Enrico AMMIRATI, Eric D. ADLER, et al. Myocarditis After BNT162b2 and mRNA-1273 Vaccination. Circulation [online]. 2021, 144(6), 506-508 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0009-7322. Dostupné z: doi:10.1161/CIRCULATIONAHA.121.055913
    46. Rosenblum HG, Hadler SC, Moulia D, et al. Use of COVID-19 Vaccines After Reports of Adverse Events Among Adult Recipients of Janssen (Johnson & Johnson) and mRNA COVID-19 Vaccines (Pfizer-BioNTech and Moderna): Update from the Advisory Committee on Immunization Practices — United States, July 2021. MMWR Morb Mortal Wkly Rep 2021;70:1094-1099. DOI: http://dx.doi.org/10.15585/mmwr.mm7032e4external
    47. DIAZ, George A., Guilford T. PARSONS, Sara K. GERING, Audrey R. MEIER, Ian V. HUTCHINSON a Ari ROBICSEK. Myocarditis and Pericarditis After Vaccination for COVID-19. JAMA [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2021.13443
    48. BARDA, Noam, Noa DAGAN, Yatir BEN-SHLOMO, et al. Safety of the BNT162b2 mRNA Covid-19 Vaccine in a Nationwide Setting. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 385(12), 1078-1090 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2110475
    49. ADEGHATE, Ernest A., Nabil EID a Jaipaul SINGH. Mechanisms of COVID-19-induced heart failure: a short review. Heart Failure Reviews [online]. 2021, 26(2), 363-369 [cit. 2021-9-24]. ISSN 1382-4147. Dostupné z: doi:10.1007/s10741-020-10037-x
    50. KESICI, Selman, Hayrettin Hakan AYKAN, Diclehan ORHAN a Benan BAYRAKCI. Fulminant COVID-19-related myocarditis in an infant. European Heart Journal [online]. 2020, 41(31), 3021-3021 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0195-668X. Dostupné z: doi:10.1093/eurheartj/ehaa515
    51. SANG, Charlie J., Alison BURKETT, Brittain HEINDL, Silvio H. LITOVSKY, Sumanth D. PRABHU, Paul V. BENSON a Indranee RAJAPREYAR. Cardiac pathology in COVID-19: a single center autopsy experience. Cardiovascular Pathology [online]. 2021, 54 [cit. 2021-9-24]. ISSN 10548807. Dostupné z: doi:10.1016/j.carpath.2021.107370
    52. LIMA-SETTA, Fernanda, Maria Clara de MAGALHÃES-BARBOSA, Gustavo RODRIGUES-SANTOS, et al. Multisystem inflammatory syndrome in children (MIS-C) during SARS-CoV-2 pandemic in Brazil: a multicenter, prospective cohort study. Jornal de Pediatria [online]. 2021, 97(3), 354-361 [cit. 2021-9-24]. ISSN 00217557. Dostupné z: doi:10.1016/j.jped.2020.10.008
    53. WU, Lin, Aislinn M. O’KANE, Hu PENG, Yaguang BI, Dagmara MOTRIUK-SMITH a Jun REN. SARS-CoV-2 and cardiovascular complications: From molecular mechanisms to pharmaceutical management. Biochemical Pharmacology [online]. 2020, 178 [cit. 2021-9-24]. ISSN 00062952. Dostupné z: doi:10.1016/j.bcp.2020.114114
    54. QIN, Chuan, Luoqi ZHOU, Ziwei HU, et al. Dysregulation of Immune Response in Patients With Coronavirus 2019 (COVID-19) in Wuhan, China. Clinical Infectious Diseases [online]. 2020, 71(15), 762-768 [cit. 2021-9-24]. ISSN 1058-4838. Dostupné z: doi:10.1093/cid/ciaa248
    55. KEANE, Gerard a Tony DORMAN. Fatal pulmonary thromboembolism in asymptomatic COVID-19. Irish Journal of Medical Science (1971 -) [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 0021-1265. Dostupné z: doi:10.1007/s11845-021-02735-8
    56. TUCKER, Nathan R., Mark CHAFFIN, Kenneth C. BEDI JR, et al. Myocyte Specific Upregulation of ACE2 in Cardiovascular Disease: Implications for SARS-CoV-2 Mediated Myocarditis. Circulation [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 0009-7322. Dostupné z: doi:10.1161/CIRCULATIONAHA.120.047911
    57. TAVAZZI, Guido, Carlo PELLEGRINI, Marco MAURELLI, et al. Myocardial localization of coronavirus in COVID‐19 cardiogenic shock. European Journal of Heart Failure [online]. 2020, 22(5), 911-915 [cit. 2021-9-24]. ISSN 1388-9842. Dostupné z: doi:10.1002/ejhf.1828
    58. TSCHÖPE, Carsten, Enrico AMMIRATI, Biykem BOZKURT, et al. Myocarditis and inflammatory cardiomyopathy: current evidence and future directions. Nature Reviews Cardiology [online]. 2021, 18(3), 169-193 [cit. 2021-9-24]. ISSN 1759-5002. Dostupné z: doi:10.1038/s41569-020-00435-x
    59. EL SAHLY, Hana M., Lindsey R. BADEN, Brandon ESSINK, et al. Efficacy of the mRNA-1273 SARS-CoV-2 Vaccine at Completion of Blinded Phase. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2113017
    60. SINGH, Balraj, Parminder KAUR, Leon CEDENO, Taulant BRAHIMI, Prem PATEL, Hartaj VIRK, Fayez SHAMOON a Manesh BIKKINA. COVID-19 mRNA Vaccine and Myocarditis. European Journal of Case Reports in Internal Medicine [online]. 2021 [cit. 2021-9-24]. ISSN 2284-2594. Dostupné z: doi:10.12890/2021_002681
    61. SALAH, Husam M. a Jawahar L. MEHTA. COVID-19 Vaccine and Myocarditis. The American Journal of Cardiology [online]. 2021, 157, 146-148 [cit. 2021-9-24]. ISSN 00029149. Dostupné z: doi:10.1016/j.amjcard.2021.07.009
    62. https://www.worldometers.info/coronavirus/country/us/
    63. https://covid.cdc.gov/covid-data-tracker/#new-hospital-admissions
    64. Covid Vaccine Prompts Strong Immune Response in Younger Children, Pfizer Says. https://www.nytimes.com/2021/09/20/health/covid-children-vaccine-pfizer.html?referringSource=articleShare&fbclid=IwAR2Nyxkmq2vGhkboGiJodI0DhAOd8iJg_GWYi14HUrVmpm6Wpj5kYkHhJUs
    65. Self WH, Tenforde MW, Rhoads JP, et al. Comparative Effectiveness of Moderna, Pfizer-BioNTech, and Janssen (Johnson & Johnson) Vaccines in Preventing COVID-19 Hospitalizations Among Adults Without Immunocompromising Conditions — United States, March–August 2021. MMWR Morb Mortal Wkly Rep 2021;70:1337–1343. DOI: http://dx.doi.org/10.15585/mmwr.mm7038e1
    66. https://www.worldometers.info/coronavirus/
    67. ISLAM, Nazrul, Sarah LEWINGTON, Rajesh K KHARBANDA, Jim DAVIES, Kinga A VÁRNAI a Ben LACEY. Sixty-day consequences of COVID-19 in patients discharged from hospital: an electronic health records study. European Journal of Public Health [online]. 2021, 31(2), 280-282 [cit. 2021-9-24]. ISSN 1101-1262. Dostupné z: doi:10.1093/eurpub/ckab009
    68. GÜNSTER, Christian, Reinhard BUSSE, Melissa SPODEN, et al. 6-month mortality and readmissions of hospitalized COVID-19 patients: A nationwide cohort study of 8,679 patients in Germany. PLOS ONE [online]. 2021, 16(8) [cit. 2021-9-24]. ISSN 1932-6203. Dostupné z: doi:10.1371/journal.pone.0255427
    69. DONNELLY, John P., Xiao Qing WANG, Theodore J. IWASHYNA a Hallie C. PRESCOTT. Readmission and Death After Initial Hospital Discharge Among Patients With COVID-19 in a Large Multihospital System. JAMA [online]. 2021, 325(3) [cit. 2021-9-24]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2020.21465
    70. CHOPRA, Vineet, Scott A. FLANDERS, Megan O’MALLEY, Anurag N. MALANI a Hallie C. PRESCOTT. Sixty-Day Outcomes Among Patients Hospitalized With COVID-19. Annals of Internal Medicine [online]. 2021, 174(4), 576-578 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0003-4819. Dostupné z: doi:10.7326/M20-5661
    71. https://covidtracking.com/data
    72. VILLAR, José, Shabina ARIFF, Robert B. GUNIER, et al. Maternal and Neonatal Morbidity and Mortality Among Pregnant Women With and Without COVID-19 Infection. JAMA Pediatrics [online]. 2021, 175(8) [cit. 2021-9-24]. ISSN 2168-6203. Dostupné z: doi:10.1001/jamapediatrics.2021.1050
    73. TRIMBOLI, Pierpaolo, Chiara CAMPONOVO, Lorenzo SCAPPATICCIO, Giuseppe BELLASTELLA, Arnoldo PICCARDO a Mario ROTONDI. Thyroid sequelae of COVID-19: a systematic review of reviews. Reviews in Endocrine and Metabolic Disorders [online]. 2021, 22(2), 485-491 [cit. 2021-9-24]. ISSN 1389-9155. Dostupné z: doi:10.1007/s11154-021-09653-1
    74. STEVENS, Jacob S., Kristen L. KING, Shelief Y. ROBBINS-JUAREZ, et al. High rate of renal recovery in survivors of COVID-19 associated acute renal failure requiring renal replacement therapy. PLOS ONE [online]. 2020, 15(12) [cit. 2021-9-24]. ISSN 1932-6203. Dostupné z: doi:10.1371/journal.pone.0244131
    75. COVID and the brain: researchers zero in on how damage occurs. https://www.nature.com/articles/d41586-021-01693-6?fbclid=IwAR0KorTlIX4Nkg8pR3d8zmmB3p_Exm_nh-f4kbN_58RiTcgnrsPaDx1A1O0
    76. Tracking excess mortality across countries during the COVID-19 pandemic with the World Mortality Dataset. https://elifesciences.org/articles/69336?fbclid=IwAR0u8DqL4OP6hXgFc3CETQ1rQ37ZkTNwq5vVwdsSqBkPBhwm9dLV5jJFNKE
    77. HILLIS, Susan D, H Juliette T UNWIN, Yu CHEN, et al. Global minimum estimates of children affected by COVID-19-associated orphanhood and deaths of caregivers: a modelling study. The Lancet [online]. 2021, 398(10298), 391-402 [cit. 2021-9-24]. ISSN 01406736. Dostupné z: doi:10.1016/S0140-6736(21)01253-8
    78. PROAL, Amy D. a Michael B. VANELZAKKER. Long COVID or Post-acute Sequelae of COVID-19 (PASC): An Overview of Biological Factors That May Contribute to Persistent Symptoms. Frontiers in Microbiology [online]. 2021, 12 [cit. 2021-9-24]. ISSN 1664-302X. Dostupné z: doi:10.3389/fmicb.2021.698169
    79. NALBANDIAN, Ani, Kartik SEHGAL, Aakriti GUPTA, et al. Post-acute COVID-19 syndrome. Nature Medicine [online]. 2021, 27(4), 601-615 [cit. 2021-9-24]. ISSN 1078-8956. Dostupné z: doi:10.1038/s41591-021-01283-z
    80. BOWE, Benjamin, Yan XIE, Evan XU a Ziyad AL-ALY. Kidney Outcomes in Long COVID. Journal of the American Society of Nephrology [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 1046-6673. Dostupné z: doi:10.1681/ASN.2021060734
    81. GIROLAMO, Raffaella Di, Asma KHALIL, Sara ALAMEDDINE, et al. Placental histopathology after SARS-CoV-2 infection in pregnancy: a systematic review and meta-analysis. American Journal of Obstetrics & Gynecology MFM [online]. 2021 [cit. 2021-9-24]. ISSN 25899333. Dostupné z: doi:10.1016/j.ajogmf.2021.100468
    82. Longitudinal analysis of SARS-CoV-2 vaccine breakthrough infections reveal limited infectious virus shedding and restricted tissue distribution. Ruian Ke, Pamela P. Martinez, Rebecca L. Smith, Laura L. Gibson, Chad J. Achenbach, Sally McFall, Chao Qi, Joshua Jacob, Etienne Dembele, Camille Bundy, Lacy M. Simons, Egon A. Ozer, Judd F. Hultquist, Ramon Lorenzo-Redondo, Anita K. Opdycke, Claudia Hawkins, Robert L. Murphy, Agha Mirza, Madison Conte, Nicholas Gallagher, Chun Huai Luo, Junko Jarrett, Abigail Conte, Ruifeng Zhou, Mireille Farjo, Gloria Rendon, Christopher J. Fields, Leyi Wang, Richard Fredrickson, Melinda E. Baughman, Karen K. Chiu, Hannah Choi, Kevin R. Scardina, Alyssa N. Owens, John Broach, Bruce Barton, Peter Lazar, Matthew L. Robinson, Heba H. Mostafa, Yukari C. Manabe, Andrew Pekosz, David D. McManus, Christopher B. Brooke. medRxiv 2021.08.30.21262701; doi: https://doi.org/10.1101/2021.08.30.21262701
    83. ANTONELLI, Michela, Rose S PENFOLD, Jordi MERINO, et al. Risk factors and disease profile of post-vaccination SARS-CoV-2 infection in UK users of the COVID Symptom Study app: a prospective, community-based, nested, case-control study. The Lancet Infectious Diseases [online]. 2021 [cit. 2021-9-24]. ISSN 14733099. Dostupné z: doi:10.1016/S1473-3099(21)00460-6
    84. WELLINGHAUSEN, Nele, Dietmar PLONNÉ, Meike VOSS, Ralitsa IVANOVA, Reinhard FRODL a Susanne DEININGER. SARS-CoV-2-IgG response is different in COVID-19 outpatients and asymptomatic contact persons. Journal of Clinical Virology [online]. 2020, 130 [cit. 2021-9-24]. ISSN 13866532. Dostupné z: doi:10.1016/j.jcv.2020.104542
    85. Children hospitalized with COVID-19 in U.S. hits record number. https://www.reuters.com/world/us/children-hospitalized-with-covid-19-us-hits-record-number-2021-08-14/
    86. Children and COVID-19: State-Level Data Report. https://www.aap.org/en/pages/2019-novel-coronavirus-covid-19-infections/children-and-covid-19-state-level-data-report/
    87. Delahoy MJ, Ujamaa D, Whitaker M, et al. Hospitalizations Associated with COVID-19 Among Children and Adolescents — COVID-NET, 14 States, March 1, 2020–August 14, 2021. MMWR Morb Mortal Wkly Rep 2021;70:1255–1260. DOI: http://dx.doi.org/10.15585/mmwr.mm7036e2external.
    88. HEALTH AND SCIENCE
    89. Side effects from Covid vaccine boosters are similar to second dose, Pfizer tells FDA. https://www.cnbc.com/2021/09/15/covid-boosters-pfizer-releases-new-data-showing-side-effects-are-similar-to-second-dose.html
    90. FALSEY, Ann R., Robert W. FRENCK, Edward E. WALSH, et al. SARS-CoV-2 Neutralization with BNT162b2 Vaccine Dose 3. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2113468
    91. BAR-ON, Yinon M., Yair GOLDBERG, Micha MANDEL, et al. Protection of BNT162b2 Vaccine Booster against Covid-19 in Israel. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2114255
    92. CROTTY, Shane. Hybrid immunity. Science [online]. 2021, 372(6549), 1392-1393 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0036-8075. Dostupné z: doi:10.1126/science.abj2258
    93. LIN, Liangyu, Qing LI, Ying WANG a Yufang SHI. Syncytia formation during SARS-CoV-2 lung infection: a disastrous unity to eliminate lymphocytes. Cell Death & Differentiation [online]. 2021, 28(6), 2019-2021 [cit. 2021-9-25]. ISSN 1350-9047. Dostupné z: doi:10.1038/s41418-021-00795-y
    94. ARUNACHALAM, Prabhu S., Madeleine K. D. SCOTT, Thomas HAGAN, et al. Systems vaccinology of the BNT162b2 mRNA vaccine in humans. Nature [online]. 2021, 596(7872), 410-416 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-0836. Dostupné z: doi:10.1038/s41586-021-03791-x
    95. Chang, S.E., Feng, A., Meng, W. et al. New-onset IgG autoantibodies in hospitalized patients with COVID-19. Nat Commun 12, 5417 (2021). https://doi.org/10.1038/s41467-021-25509-3
    96. Study links severe COVID-19 to increase in self-attacking antibodies. https://www.sciencedaily.com/releases/2021/09/210914082653.htm?fbclid=IwAR3_-WDRKcNcvW6U94-bRt6WGRF8aDHFG77UFNeQpPskIbzmAtvr3mTm7QU
    97. WANG, Yuxin, Zicheng DENG a Donglu SHI. How effective is a mask in preventing COVID‐19 infection? MEDICAL DEVICES & SENSORS [online]. 2021, 4(1) [cit. 2021-9-25]. ISSN 2573-802X. Dostupné z: doi:10.1002/mds3.10163
    98. RADER, Benjamin, Laura F WHITE, Michael R BURNS, et al. Mask-wearing and control of SARS-CoV-2 transmission in the USA: a cross-sectional study. The Lancet Digital Health [online]. 2021, 3(3), e148-e157 [cit. 2021-9-25]. ISSN 25897500. Dostupné z: doi:10.1016/S2589-7500(20)30293-4
    99. BROOKS, John T. a Jay C. BUTLER. Effectiveness of Mask Wearing to Control Community Spread of SARS-CoV-2. JAMA [online]. 2021, 325(10) [cit. 2021-9-25]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2021.1505
    100. Science Brief: SARS-CoV-2 and Surface (Fomite) Transmission for Indoor Community Environments. https://www.cdc.gov/coronavirus/2019-ncov/more/science-and-research/surface-transmission.html
    101. COVID-19: Epidemiology, virology, and prevention. https://www.uptodate.com/contents/covid-19-epidemiology-virology-and-prevention
    102. THOMAS, Stephen J., Edson D. MOREIRA, Nicholas KITCHIN, et al. Safety and Efficacy of the BNT162b2 mRNA Covid-19 Vaccine through 6 Months. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2110345
    103. HIPPISLEY-COX, Julia, Martina PATONE, Xue W MEI, et al. Risk of thrombocytopenia and thromboembolism after covid-19 vaccination and SARS-CoV-2 positive testing: self-controlled case series study. BMJ [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 1756-1833. Dostupné z: doi:10.1136/bmj.n1931
    104. BASTARD, Paul, Lindsey B. ROSEN, Qian ZHANG, et al. Autoantibodies against type I IFNs in patients with life-threatening COVID-19. Science [online]. 2020, 370(6515) [cit. 2021-9-25]. ISSN 0036-8075. Dostupné z: doi:10.1126/science.abd4585
    105. Intermediate and Long-Term Impact of COVID-19 on Cardiovascular Disease. https://www.acc.org/latest-in-cardiology/articles/2021/04/21/13/08/intermediate-and-long-term-impact-of-covid-19-on-cardiovascular-disease
    106. LEE, Ellen H., Kelsey L. KEPLER, Anita GEEVARUGHESE, Rachel PANETH-POLLAK, Marie S. DORSINVILLE, Stephanie NGAI a Kathleen H. REILLY. Race/Ethnicity Among Children With COVID-19–Associated Multisystem Inflammatory Syndrome. JAMA Network Open [online]. 2020, 3(11) [cit. 2021-9-25]. ISSN 2574-3805. Dostupné z: doi:10.1001/jamanetworkopen.2020.30280
    107. PAYNE, Amanda B., Zunera GILANI, Shana GODFRED-CATO, et al. Incidence of Multisystem Inflammatory Syndrome in Children Among US Persons Infected With SARS-CoV-2. JAMA Network Open [online]. 2021, 4(6) [cit. 2021-9-25]. ISSN 2574-3805. Dostupné z: doi:10.1001/jamanetworkopen.2021.16420
    108. FELDSTEIN, Leora R., Erica B. ROSE, Steven M. HORWITZ, et al. Multisystem Inflammatory Syndrome in U.S. Children and Adolescents. New England Journal of Medicine [online]. 2020, 383(4), 334-346 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2021680
    109. CHOW, Eric J. The Multisystem Inflammatory Syndrome in Adults With SARS-CoV-2 Infection—Another Piece of an Expanding Puzzle. JAMA Network Open [online]. 2021, 4(5) [cit. 2021-9-25]. ISSN 2574-3805. Dostupné z: doi:10.1001/jamanetworkopen.2021.10344
    110. KAUSHIK, Ashlesha, Sandeep GUPTA, Mangla SOOD, Seema SHARMA a Shikha VERMA. A Systematic Review of Multisystem Inflammatory Syndrome in Children Associated With SARS-CoV-2 Infection. Pediatric Infectious Disease Journal [online]. 2020, 39(11), e340-e346 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0891-3668. Dostupné z: doi:10.1097/INF.0000000000002888
    111. COVID-19: Multisystem inflammatory syndrome in children (MIS-C) clinical features, evaluation, and diagnosis. https://www.uptodate.com/contents/covid-19-multisystem-inflammatory-syndrome-in-children-mis-c-clinical-features-evaluation-and-diagnosis?sectionName=Echocardiography&topicRef=129614&anchor=H3146832116&source=see_link#H3146832116
    112. COVID-19: Multisystem inflammatory syndrome in children (MIS-C) management and Outcome. https://www.uptodate.com/contents/covid-19-multisystem-inflammatory-syndrome-in-children-mis-c-management-and-outcome
    113. ZUO, Yu, Shanea K. ESTES, Ramadan A. ALI, et al. Prothrombotic autoantibodies in serum from patients hospitalized with COVID-19. Science Translational Medicine [online]. 2020, 12(570) [cit. 2021-9-25]. ISSN 1946-6234. Dostupné z: doi:10.1126/scitranslmed.abd3876
    114. MUNBLIT, Daniel, Frances SIMPSON, Jeremy MABBITT, Audrey DUNN-GALVIN, Calum SEMPLE a John O WARNER. Legacy of COVID-19 infection in children: long-COVID will have a lifelong health/economic impact. Archives of Disease in Childhood [online]. , archdischild-2021-321882 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0003-9888. Dostupné z: doi:10.1136/archdischild-2021-321882
    115. YONG, Shin Jie. Long COVID or post-COVID-19 syndrome: putative pathophysiology, risk factors, and treatments. Infectious Diseases [online]. 2021, 53(10), 737-754 [cit. 2021-9-25]. ISSN 2374-4235. Dostupné z: doi:10.1080/23744235.2021.1924397
    116. MOLTENI, Erika, Carole H SUDRE, Liane S CANAS, et al. Illness duration and symptom profile in symptomatic UK school-aged children tested for SARS-CoV-2. The Lancet Child & Adolescent Health [online]. 2021, 5(10), 708-718 [cit. 2021-9-25]. ISSN 23524642. Dostupné z: doi:10.1016/S2352-4642(21)00198-X
    117. THOMSON, Helen. Children with long covid. New Scientist [online]. 2021, 249(3323), 10-11 [cit. 2021-9-25]. ISSN 02624079. Dostupné z: doi:10.1016/S0262-4079(21)00303-1
    118. Long COVID and kids: scientists race to find answers. https://www.nature.com/articles/d41586-021-01935-7
    119. Prevalence of ongoing symptoms following coronavirus (COVID-19) infection in the UK. https://www.ons.gov.uk/peoplepopulationandcommunity/healthandsocialcare/conditionsanddiseases/datasets/alldatarelatingtoprevalenceofongoingsymptomsfollowingcoronaviruscovid19infectionintheuk
    120. Tenforde MW, Kim SS, Lindsell CJ, et al. Symptom Duration and Risk Factors for Delayed Return to Usual Health Among Outpatients with COVID-19 in a Multistate Health Care Systems Network — United States, March–June 2020. MMWR Morb Mortal Wkly Rep 2020;69:993-998. DOI: http://dx.doi.org/10.15585/mmwr.mm6930e1
    121. COVID-19 rapid guideline: managing the long-term effects of COVID-19. https://www.nice.org.uk/guidance/ng188
    122. Lopez-Leon, S., Wegman-Ostrosky, T., Perelman, C. et al. More than 50 long-term effects of COVID-19: a systematic review and meta-analysis. Sci Rep 11, 16144 (2021). https://doi.org/10.1038/s41598-021-95565-8
    123. DAVIS, Hannah E., Gina S. ASSAF, Lisa MCCORKELL, et al. Characterizing long COVID in an international cohort: 7 months of symptoms and their impact. EClinicalMedicine [online]. 2021, 38 [cit. 2021-9-25]. ISSN 25895370. Dostupné z: doi:10.1016/j.eclinm.2021.101019
    124. COVID-19: Cardiac manifestations in adults. https://www.uptodate.com/contents/covid-19-cardiac-manifestations-in-adults?sectionName=Putative%20causes&topicRef=127537&anchor=H3028899669&source=see_link#H3028899669
    125. DAUGHERTY, Sarah E, Yinglong GUO, Kevin HEATH, Micah C DASMARIÑAS, Karol Giuseppe JUBILO, Jirapat SAMRANVEDHYA, Marc LIPSITCH a Ken COHEN. Risk of clinical sequelae after the acute phase of SARS-CoV-2 infection: retrospective cohort study. BMJ [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 1756-1833. Dostupné z: doi:10.1136/bmj.n1098
    126. AYOUBKHANI, Daniel, Kamlesh KHUNTI, Vahé NAFILYAN, Thomas MADDOX, Ben HUMBERSTONE, Ian DIAMOND a Amitava BANERJEE. Post-covid syndrome in individuals admitted to hospital with covid-19: retrospective cohort study. BMJ [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 1756-1833. Dostupné z: doi:10.1136/bmj.n693
    127. MURK, William, Monica GIERADA, Michael FRALICK, Andrew WECKSTEIN, Reyna KLESH a Jeremy A. RASSEN. Diagnosis-wide analysis of COVID-19 complications: an exposure-crossover study. Canadian Medical Association Journal [online]. 2021, 193(1), E10-E18 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0820-3946. Dostupné z: doi:10.1503/cmaj.201686
    128. Boehmer TK, Kompaniyets L, Lavery AM, et al. Association Between COVID-19 and Myocarditis Using Hospital-Based Administrative Data — United States, March 2020–January 2021. MMWR Morb Mortal Wkly Rep 2021;70:1228–1232. DOI: http://dx.doi.org/10.15585/mmwr.mm7035e5
    129. Nishiga, M., Wang, D.W., Han, Y. et al. COVID-19 and cardiovascular disease: from basic mechanisms to clinical perspectives. Nat Rev Cardiol 17, 543–558 (2020). https://doi.org/10.1038/s41569-020-0413-9
    130. CLARK, Daniel E., Amar PARIKH, Jeffrey M. DENDY, et al. COVID-19 Myocardial Pathology Evaluation in Athletes With Cardiac Magnetic Resonance (COMPETE CMR). Circulation [online]. 2021, 143(6), 609-612 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0009-7322. Dostupné z: doi:10.1161/CIRCULATIONAHA.120.052573
    131. DANIELS, Curt J., Saurabh RAJPAL, Joel T. GREENSHIELDS, et al. Prevalence of Clinical and Subclinical Myocarditis in Competitive Athletes With Recent SARS-CoV-2 Infection. JAMA Cardiology [online]. 2021, 6(9) [cit. 2021-9-25]. ISSN 2380-6583. Dostupné z: doi:10.1001/jamacardio.2021.2065
    132. SHAFIABADI HASSANI, Neda, Hamed TALAKOOB, Hosein KARIM, Mohamad Hossein MOZAFARI BAZARGANY a Hadith RASTAD. Cardiac Magnetic Resonance Imaging Findings in 2954 COVID ‐19 Adult Survivors: A Comprehensive Systematic Review. Journal of Magnetic Resonance Imaging [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 1053-1807. Dostupné z: doi:10.1002/jmri.27852
    133. OJHA, Vineeta, Mansi VERMA, Niraj N. PANDEY, et al. Cardiac Magnetic Resonance Imaging in Coronavirus Disease 2019 (COVID-19). Journal of Thoracic Imaging [online]. 2021, 36(2), 73-83 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0883-5993. Dostupné z: doi:10.1097/RTI.0000000000000574
    134. KOTECHA, Tushar, Daniel S KNIGHT, Yousuf RAZVI, et al. Patterns of myocardial injury in recovered troponin-positive COVID-19 patients assessed by cardiovascular magnetic resonance. European Heart Journal [online]. 2021, 42(19), 1866-1878 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0195-668X. Dostupné z: doi:10.1093/eurheartj/ehab075
    135. PUNTMANN, Valentina O., M. Ludovica CARERJ, Imke WIETERS, et al. Outcomes of Cardiovascular Magnetic Resonance Imaging in Patients Recently Recovered From Coronavirus Disease 2019 (COVID-19). JAMA Cardiology [online]. 2020, 5(11) [cit. 2021-9-25]. ISSN 2380-6583. Dostupné z: doi:10.1001/jamacardio.2020.3557
    136. DWECK, Marc R, Anda BULARGA, Rebecca T HAHN, et al. Global evaluation of echocardiography in patients with COVID-19. European Heart Journal – Cardiovascular Imaging [online]. 2020, 21(9), 949-958 [cit. 2021-9-25]. ISSN 2047-2404. Dostupné z: doi:10.1093/ehjci/jeaa178
    137. COVID-19: Evaluation and management of cardiac disease in adults. https://www.uptodate.com/contents/covid-19-evaluation-and-management-of-cardiac-disease-in-adults
    138. PELLICORI, Pierpaolo, Gemina DOOLUB, Chih Mun WONG, et al. COVID-19 and its cardiovascular effects: a systematic review of prevalence studies. Cochrane Database of Systematic Reviews [online]. 2021, 2021(3) [cit. 2021-9-25]. ISSN 14651858. Dostupné z: doi:10.1002/14651858.CD013879
    139. FOX, Steven, Rishik VASHISHT, Matthew SIUBA a Siddharth DUGAR. Evaluation and management of shock in patients with COVID-19. Cleveland Clinic Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 0891-1150. Dostupné z: doi:10.3949/ccjm.87a.ccc052
    140. COVID-19: Cardiac manifestations in adults. https://www.uptodate.com/contents/covid-19-cardiac-manifestations-in-adults
    141. MALAS, Mahmoud B., Isaac N. NAAZIE, Nadin ELSAYED, Asma MATHLOUTHI, Rebecca MARMOR a Bryan CLARY. Thromboembolism risk of COVID-19 is high and associated with a higher risk of mortality: A systematic review and meta-analysis. EClinicalMedicine [online]. 2020, 29-30 [cit. 2021-9-25]. ISSN 25895370. Dostupné z: doi:10.1016/j.eclinm.2020.100639
    142. LOO, Joan, Daniella A SPITTLE a Michael NEWNHAM. COVID-19, immunothrombosis and venous thromboembolism: biological mechanisms. Thorax [online]. 2021, 76(4), 412-420 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0040-6376. Dostupné z: doi:10.1136/thoraxjnl-2020-216243
    143. CASTRO DOPICO, Xaquin, Sebastian OLS, Karin LORÉ a Gunilla B. KARLSSON HEDESTAM. Immunity to SARS‐CoV‐2 induced by infection or vaccination. Journal of Internal Medicine [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 0954-6820. Dostupné z: doi:10.1111/joim.13372
    144. Comparing SARS-CoV-2 natural immunity to vaccine-induced immunity: reinfections versus breakthrough infections. Sivan Gazit, Roei Shlezinger, Galit Perez, Roni Lotan, Asaf Peretz, Amir Ben-Tov, Dani Cohen, Khitam Muhsen, Gabriel Chodick, Tal Patalon. medRxiv 2021.08.24.21262415; doi: https://doi.org/10.1101/2021.08.24.21262415
    145. MCCALLUM, Matthew, Jessica BASSI, Anna DE MARCO, et al. SARS-CoV-2 immune evasion by the B.1.427/B.1.429 variant of concern. Science [online]. 2021, 373(6555), 648-654 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0036-8075. Dostupné z: doi:10.1126/science.abi7994
    146. GEERS, Daryl, Marc C. SHAMIER, Susanne BOGERS, et al. SARS-CoV-2 variants of concern partially escape humoral but not T-cell responses in COVID-19 convalescent donors and vaccinees. Science Immunology [online]. 2021, 6(59) [cit. 2021-9-25]. ISSN 2470-9468. Dostupné z: doi:10.1126/sciimmunol.abj1750
    147. LOPEZ BERNAL, Jamie, Nick ANDREWS, Charlotte GOWER, et al. Effectiveness of Covid-19 Vaccines against the B.1.617.2 (Delta) Variant. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 385(7), 585-594 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2108891
    148. WISNEWSKI, Adam V., Julian CAMPILLO LUNA, Carrie A. REDLICH a Aftab A. ANSARI. Human IgG and IgA responses to COVID-19 mRNA vaccines. PLOS ONE [online]. 2021, 16(6) [cit. 2021-9-25]. ISSN 1932-6203. Dostupné z: doi:10.1371/journal.pone.0249499
    149. WIDGE, Alicia T., Nadine G. ROUPHAEL, Lisa A. JACKSON, et al. Durability of Responses after SARS-CoV-2 mRNA-1273 Vaccination. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 384(1), 80-82 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2032195
    150. ZURAC, Sabina, Luciana NICHITA, Bogdan MATEESCU, et al. COVID‑19 vaccination and IgG and IgA antibody dynamics in healthcare workers. Molecular Medicine Reports [online]. 2021, 24(2) [cit. 2021-9-25]. ISSN 1791-2997. Dostupné z: doi:10.3892/mmr.2021.12217
    151. YU, Hai-qiong, Bao-qing SUN, Zhang-fu FANG, et al. Distinct features of SARS-CoV-2-specific IgA response in COVID-19 patients. European Respiratory Journal [online]. 2020, 56(2) [cit. 2021-9-25]. ISSN 0903-1936. Dostupné z: doi:10.1183/13993003.01526-2020
    152. BAROUCH, Dan H., Kathryn E. STEPHENSON, Jerald SADOFF, et al. Durable Humoral and Cellular Immune Responses 8 Months after Ad26.COV2.S Vaccination. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 385(10), 951-953 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2108829
    153. KRAUSE, Philip R., Thomas R. FLEMING, Ira M. LONGINI, et al. SARS-CoV-2 Variants and Vaccines. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 385(2), 179-186 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMsr2105280
    154. WANG, Guo-Lin, Zhuang-Ye WANG, Li-Jun DUAN, et al. Susceptibility of Circulating SARS-CoV-2 Variants to Neutralization. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 384(24), 2354-2356 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2103022
    155. EDARA, Venkata-Viswanadh, Benjamin A. PINSKY, Mehul S. SUTHAR, et al. Infection and Vaccine-Induced Neutralizing-Antibody Responses to the SARS-CoV-2 B.1.617 Variants. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 385(7), 664-666 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2107799
    156. LUMLEY, Sheila F., Denise O’DONNELL, Nicole E. STOESSER, et al. Antibody Status and Incidence of SARS-CoV-2 Infection in Health Care Workers. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 384(6), 533-540 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2034545
    157. BREUER, Adin, Allon RAPHAEL, Hagay STERN, et al. SARS‐CoV‐2 antibodies started to decline just four months after COVID‐19 infection in a paediatric population. Acta Paediatrica [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 0803-5253. Dostupné z: doi:10.1111/apa.16031
    158. HANSEN, Christian Holm, Daniela MICHLMAYR, Sophie Madeleine GUBBELS, Kåre MØLBAK a Steen ETHELBERG. Assessment of protection against reinfection with SARS-CoV-2 among 4 million PCR-tested individuals in Denmark in 2020: a population-level observational study. The Lancet [online]. 2021, 397(10280), 1204-1212 [cit. 2021-9-25]. ISSN 01406736. Dostupné z: doi:10.1016/S0140-6736(21)00575-4
    159. STERLIN, Delphine, Alexis MATHIAN, Makoto MIYARA, et al. IgA dominates the early neutralizing antibody response to SARS-CoV-2. Science Translational Medicine [online]. 2021, 13(577) [cit. 2021-9-25]. ISSN 1946-6234. Dostupné z: doi:10.1126/scitranslmed.abd2223
    160. Tracking covid-19 excess deaths across Countries. https://www.economist.com/graphic-detail/coronavirus-excess-deaths-tracker
    161. MARSHALL, Mayme, Ian D. FERGUSON, Paul LEWIS, et al. Symptomatic Acute Myocarditis in 7 Adolescents After Pfizer-BioNTech COVID-19 Vaccination. Pediatrics [online]. 2021, 148(3) [cit. 2021-9-25]. ISSN 0031-4005. Dostupné z: doi:10.1542/peds.2021-052478
    162. KANDUC, Darja a Yehuda SHOENFELD. Molecular mimicry between SARS-CoV-2 spike glycoprotein and mammalian proteomes: implications for the vaccine. Immunologic Research [online]. 2020, 68(5), 310-313 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0257-277X. Dostupné z: doi:10.1007/s12026-020-09152-6
    163. COVID-19: Vaccines to prevent SARS-CoV-2 infection. https://www-uptodate-com.ezproxy.is.cuni.cz/contents/covid-19-vaccines-to-prevent-sars-cov-2-infection?search=covid%2019%20vaccine%20myocarditis&sectionRank=1&usage_type=default&anchor=H2581314898&source=machineLearning&selectedTitle=1~150&display_rank=1#H2581314898
    164. MONTGOMERY, Jay, Margaret RYAN, Renata ENGLER, et al. Myocarditis Following Immunization With mRNA COVID-19 Vaccines in Members of the US Military. JAMA Cardiology [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 2380-6583. Dostupné z: doi:10.1001/jamacardio.2021.2833
    165. BOZKURT, Biykem, Ishan KAMAT a Peter J. HOTEZ. Myocarditis With COVID-19 mRNA Vaccines. Circulation [online]. 2021, 144(6), 471-484 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0009-7322. Dostupné z: doi:10.1161/CIRCULATIONAHA.121.056135
    166. Coronavirus-associated molecular mimicry through homology to a SARS-CoV-2 peptide could be leading to susceptibility in patients with HLA-A*02:01 and HLA-A*24:02 serotypes. Yekbun Adiguzel. bioRxiv 2021.01.28.428642; doi: https://doi.org/10.1101/2021.01.28.428642
    167. COVID-19: Vaccine-induced immune thrombotic thrombocytopenia (VITT). https://www-uptodate-com.ezproxy.is.cuni.cz/contents/covid-19-vaccine-induced-immune-thrombotic-thrombocytopenia-vitt?search=covid%2019%20vaccine&source=search_result&selectedTitle=3~138&usage_type=default&display_rank=2
    168. HUNTER, Paul R. Thrombosis after covid-19 vaccination. BMJ [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 1756-1833. Dostupné z: doi:10.1136/bmj.n958
    169. GREINACHER, Andreas, Thomas THIELE, Theodore E. WARKENTIN, Karin WEISSER, Paul A. KYRLE a Sabine EICHINGER. Thrombotic Thrombocytopenia after ChAdOx1 nCov-19 Vaccination. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 384(22), 2092-2101 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2104840
    170. SHIMABUKURO, Tom T., Shin Y. KIM, Tanya R. MYERS, et al. Preliminary Findings of mRNA Covid-19 Vaccine Safety in Pregnant Persons. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 384(24), 2273-2282 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2104983
    171. DUTTA, Sulagna a Pallav SENGUPTA. SARS-CoV-2 and Male Infertility: Possible Multifaceted Pathology. Reproductive Sciences [online]. 2021, 28(1), 23-26 [cit. 2021-9-25]. ISSN 1933-7191. Dostupné z: doi:10.1007/s43032-020-00261-z
    172. Addressing anti-syncytin antibody levels, and fertility and breastfeeding concerns, following BNT162B2 COVID-19 mRNA Vaccination. Citra NZ Mattar, Winston Koh, Yiqi Seow, Shawn Hoon, Aparna Venkatesh, Pradip Dashraath, Li Min Lim, Judith Ong, Rachel Lee, Nuryanti Johana, Julie SL Yeo, David Chong, Lay-Kok Tan, Jerry Chan, Mahesh Choolani, Paul Anantharajah Tambyah. medRxiv 2021.05.23.21257686; doi: https://doi.org/10.1101/2021.05.23.21257686
    173. Fact check: Available mRNA vaccines do not target syncytin-1, a protein vital to successful pregnancies. https://www.reuters.com/article/uk-factcheck-syncytin-idUSKBN2A42S7
    174. GONZALEZ, Daniel C., Daniel E. NASSAU, Kajal KHODAMORADI, Emad IBRAHIM, Ruben BLACHMAN-BRAUN, Jesse ORY a Ranjith RAMASAMY. Sperm Parameters Before and After COVID-19 mRNA Vaccination. JAMA [online]. 2021, 326(3) [cit. 2021-9-25]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2021.9976
    175. Do the mRNA vaccines cause infertility? (UPDATED*). https://www.icsi.org/covid-19-vaccine-faq/do-the-mrna-vaccines-cause-infertility/
    176. ALBERER, Martin, Ulrike GNAD-VOGT, Henoch Sangjoon HONG, et al. Safety and immunogenicity of a mRNA rabies vaccine in healthy adults: an open-label, non-randomised, prospective, first-in-human phase 1 clinical trial. The Lancet [online]. 2017, 390(10101), 1511-1520 [cit. 2021-9-25]. ISSN 01406736. Dostupné z: doi:10.1016/S0140-6736(17)31665-3
    177. Miao, L., Zhang, Y. & Huang, L. mRNA vaccine for cancer immunotherapy. Mol Cancer 20, 41 (2021). https://doi.org/10.1186/s12943-021-01335-5
    178. Chaudhary, N., Weissman, D. & Whitehead, K.A. mRNA vaccines for infectious diseases: principles, delivery and clinical translation. Nat Rev Drug Discov (2021). https://doi.org/10.1038/s41573-021-00283-5
    179. Anand, P., Stahel, V.P. The safety of Covid-19 mRNA vaccines: a review. Patient Saf Surg 15, 20 (2021). https://doi.org/10.1186/s13037-021-00291-9
    180. ZHANG, Cuiling, Giulietta MARUGGI, Hu SHAN a Junwei LI. Advances in mRNA Vaccines for Infectious Diseases. Frontiers in Immunology [online]. 2019, 10 [cit. 2021-9-25]. ISSN 1664-3224. Dostupné z: doi:10.3389/fimmu.2019.00594
    181. Pardi, N., Hogan, M., Porter, F. et al. mRNA vaccines — a new era in vaccinology. Nat Rev Drug Discov 17, 261–279 (2018). https://doi.org/10.1038/nrd.2017.243
    182. FELDMAN, Robert A., Rainard FUHR, Igor SMOLENOV, et al. MRNA vaccines against H10N8 and H7N9 influenza viruses of pandemic potential are immunogenic and well tolerated in healthy adults in phase 1 randomized clinical trials. Vaccine [online]. 2019, 37(25), 3326-3334 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0264410X. Dostupné z: doi:10.1016/j.vaccine.2019.04.074
    183. BAHL, Kapil, Joe J. SENN, Olga YUZHAKOV, et al. Preclinical and Clinical Demonstration of Immunogenicity by mRNA Vaccines against H10N8 and H7N9 Influenza Viruses. Molecular Therapy [online]. 2017, 25(6), 1316-1327 [cit. 2021-9-25]. ISSN 15250016. Dostupné z: doi:10.1016/j.ymthe.2017.03.035
    184. Cavanaugh AM, Spicer KB, Thoroughman D, Glick C, Winter K. Reduced Risk of Reinfection with SARS-CoV-2 After COVID-19 Vaccination — Kentucky, May–June 2021. MMWR Morb Mortal Wkly Rep 2021;70:1081-1083. DOI: http://dx.doi.org/10.15585/mmwr.mm7032e1
    185. LEE, Grace M. The Importance of Context in Covid-19 Vaccine Safety. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 385(12), 1138-1140 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMe2112543
    186. Risk for COVID-19 Infection, Hospitalization, and Death By Age Group. https://www.cdc.gov/coronavirus/2019-ncov/covid-data/investigations-discovery/hospitalization-death-by-age.html
    187. CREECH, C. Buddy, Shannon C. WALKER a Robert J. SAMUELS. SARS-CoV-2 Vaccines. JAMA [online]. 2021, 325(13) [cit. 2021-9-25]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2021.3199
    188. Kyriakidis, N.C., López-Cortés, A., González, E.V. et al. SARS-CoV-2 vaccines strategies: a comprehensive review of phase 3 candidates. npj Vaccines 6, 28 (2021). https://doi.org/10.1038/s41541-021-00292-w
    189. JORDAN, S. C. Innate and adaptive immune responses to SARS‐CoV‐2 in humans: relevance to acquired immunity and vaccine responses. Clinical & Experimental Immunology [online]. 2021, 204(3), 310-320 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0009-9104. Dostupné z: doi:10.1111/cei.13582
    190. Pan, Y., Jiang, X., Yang, L. et al. SARS-CoV-2-specific immune response in COVID-19 convalescent individuals. Sig Transduct Target Ther 6, 256 (2021). https://doi.org/10.1038/s41392-021-00686-1
    191. Immune responses and immunity to SARS-CoV-2. https://www.ecdc.europa.eu/en/covid-19/latest-evidence/immune-responses
    192. TAEFEHSHOKR, Nima, Sina TAEFEHSHOKR, Nima HEMMAT a Bryan HEIT. Covid-19: Perspectives on Innate Immune Evasion. Frontiers in Immunology [online]. 2020, 11 [cit. 2021-9-25]. ISSN 1664-3224. Dostupné z: doi:10.3389/fimmu.2020.580641
    193. SHAH, Vibhuti Kumar, Priyanka FIRMAL, Aftab ALAM, Dipyaman GANGULY a Samit CHATTOPADHYAY. Overview of Immune Response During SARS-CoV-2 Infection: Lessons From the Past. Frontiers in Immunology [online]. 2020, 11 [cit. 2021-9-25]. ISSN 1664-3224. Dostupné z: doi:10.3389/fimmu.2020.01949
    194. Tay, M.Z., Poh, C.M., Rénia, L. et al. The trinity of COVID-19: immunity, inflammation and intervention. Nat Rev Immunol 20, 363–374 (2020). https://doi.org/10.1038/s41577-020-0311-8
    195. https://www.idsociety.org/covid-19-real-time-learning-network/therapeutics-and-interventions/immunomodulators/
    196. POPP, Maria, Miriam STEGEMANN, Maria-Inti METZENDORF, Susan GOULD, Peter KRANKE, Patrick MEYBOHM, Nicole SKOETZ a Stephanie WEIBEL. Ivermectin for preventing and treating COVID-19. Cochrane Database of Systematic Reviews [online]. 2021, 2021(8) [cit. 2021-9-25]. ISSN 14651858. Dostupné z: doi:10.1002/14651858.CD015017.pub2
    197. LAI, Chih-Cheng, Chao-Hsien CHEN, Cheng-Yi WANG, Kuang-Hung CHEN, Ya-Hui WANG a Po-Ren HSUEH. Clinical efficacy and safety of remdesivir in patients with COVID-19: a systematic review and network meta-analysis of randomized controlled trials. Journal of Antimicrobial Chemotherapy [online]. 2021, 76(8), 1962-1968 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0305-7453. Dostupné z: doi:10.1093/jac/dkab093
    198. KALIL, Andre C., Thomas F. PATTERSON, Aneesh K. MEHTA, et al. Baricitinib plus Remdesivir for Hospitalized Adults with Covid-19. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 384(9), 795-807 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2031994
    199. COVID-19: Epidemiology, clinical features, and prognosis of the critically ill adult. https://www-uptodate-com.ezproxy.is.cuni.cz/contents/covid-19-epidemiology-clinical-features-and-prognosis-of-the-critically-ill-adult?search=covid%2019%20mortality&source=search_result&selectedTitle=1~150&usage_type=default&display_rank=1#H3394835130
    200. ARMSTRONG, R. A., A. D. KANE, E. KURSUMOVIC, F. C. OGLESBY a T. M. COOK. Mortality in patients admitted to intensive care with COVID‐19: an updated systematic review and meta‐analysis of observational studies. Anaesthesia [online]. 2021, 76(4), 537-548 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0003-2409. Dostupné z: doi:10.1111/anae.15425
    201. NGUYEN, Ninh T., Justine CHINN, Jeffry NAHMIAS, Sarah YUEN, Katharine A. KIRBY, Sam HOHMANN a Alpesh AMIN. Outcomes and Mortality Among Adults Hospitalized With COVID-19 at US Medical Centers. JAMA Network Open [online]. 2021, 4(3) [cit. 2021-9-25]. ISSN 2574-3805. Dostupné z: doi:10.1001/jamanetworkopen.2021.0417
    202. Anderson, M.R., Bach, P.B. & Baldwin, M.R. Hospital Length of Stay for Patients with Severe COVID-19: Implications for Remdesivir’s Value. PharmacoEconomics Open 5, 129–131 (2021). https://doi.org/10.1007/s41669-020-00243-6
    203. EPA Researchers Test Effectiveness of Face Masks, Disinfection Methods Against COVID-19. https://www.epa.gov/sciencematters/epa-researchers-test-effectiveness-face-masks-disinfection-methods-against-covid-19
    204. BRAUNER, Jan M., Sören MINDERMANN, Mrinank SHARMA, et al. Inferring the effectiveness of government interventions against COVID-19. Science [online]. 2021, 371(6531) [cit. 2021-9-25]. ISSN 0036-8075. Dostupné z: doi:10.1126/science.abd9338
    205. Scientific Brief: SARS-CoV-2 Transmission. https://www.cdc.gov/coronavirus/2019-ncov/science/science-briefs/sars-cov-2-transmission.html
    206. Information for Pediatric Healthcare Providers. https://www.cdc.gov/coronavirus/2019-ncov/hcp/pediatric-hcp.html
    207. Diagnostic testing and screening for SARS-CoV-2. https://www.ecdc.europa.eu/en/covid-19/latest-evidence/diagnostic-testing
    208. ALENE, Muluneh, Leltework YISMAW, Moges Agazhe ASSEMIE, Daniel Bekele KETEMA, Belayneh MENGIST, Bekalu KASSIE, Tilahun Yemanu BIRHAN a Kin On KWOK. Magnitude of asymptomatic COVID-19 cases throughout the course of infection: A systematic review and meta-analysis. PLOS ONE [online]. 2021, 16(3) [cit. 2021-9-25]. ISSN 1932-6203. Dostupné z: doi:10.1371/journal.pone.0249090
    209. GOHIL, Shruti K., Keith OLENSLAGER, Kathleen A. QUAN, Cyrus K. DASTUR, Nasim AFSAR, Wayne CHANG a Susan S. HUANG. Asymptomatic and Symptomatic COVID-19 Infections Among Health Care Personnel Before and After Vaccination. JAMA Network Open [online]. 2021, 4(7) [cit. 2021-9-25]. ISSN 2574-3805. Dostupné z: doi:10.1001/jamanetworkopen.2021.15980
    210. LOCATELLI, Isabella, Bastien TRÄCHSEL, Valentin ROUSSON a Yury E. KHUDYAKOV. Estimating the basic reproduction number for COVID-19 in Western Europe. PLOS ONE [online]. 2021, 16(3) [cit. 2021-9-25]. ISSN 1932-6203. Dostupné z: doi:10.1371/journal.pone.0248731
    211. SALAMANNA, Francesca, Melania MAGLIO, Maria Paola LANDINI a Milena FINI. Body Localization of ACE-2: On the Trail of the Keyhole of SARS-CoV-2. Frontiers in Medicine [online]. 2020, 7 [cit. 2021-9-25]. ISSN 2296-858X. Dostupné z: doi:10.3389/fmed.2020.594495
    212. Human mRNA vaccine trials in the 2010s? A history lesson in animal Research. https://speakingofresearch.com/2021/08/27/human-mrna-vaccine-trials-in-the-2010s-a-history-lesson-in-animal-research/
    213. Predictors of Nonseroconversion after SARS-CoV-2 Infection. https://wwwnc.cdc.gov/eid/article/27/9/21-1042_article
    214. LOGUE, Jennifer K., Nicholas M. FRANKO, Denise J. MCCULLOCH, Dylan MCDONALD, Ariana MAGEDSON, Caitlin R. WOLF a Helen Y. CHU. Sequelae in Adults at 6 Months After COVID-19 Infection. JAMA Network Open [online]. 2021, 4(2) [cit. 2021-9-25]. ISSN 2574-3805. Dostupné z: doi:10.1001/jamanetworkopen.2021.0830
    215. BANERJEE, Josh, Catherine P. CANAMAR, Christian VOYAGEUR, et al. Mortality and Readmission Rates Among Patients With COVID-19 After Discharge From Acute Care Setting With Supplemental Oxygen. JAMA Network Open [online]. 2021, 4(4) [cit. 2021-9-25]. ISSN 2574-3805. Dostupné z: doi:10.1001/jamanetworkopen.2021.3990
    216. Impact of Delta on viral burden and vaccine effectiveness against new SARS-CoV-2 infections in the UK. Koen B. Pouwels, Emma Pritchard, Philippa C. Matthews, Nicole Stoesser, David W. Eyre, Karina-Doris Vihta, Thomas House, Jodie Hay, John I Bell, John N Newton, Jeremy Farrar, Derrick Crook, Duncan Cook, Emma Rourke, Ruth Studley, Tim Peto, Ian Diamond, A. Sarah Walker, the COVID-19 Infection Survey Team. medRxiv 2021.08.18.21262237; doi: https://doi.org/10.1101/2021.08.18.21262237
    217. Coronavirus disease (COVID-19): Herd immunity, lockdowns and COVID-19. https://www.who.int/news-room/q-a-detail/herd-immunity-lockdowns-and-covid-19
    218. Vaccine Testing and the Approval Process. https://www.cdc.gov/vaccines/basics/test-approve.html
    219. Dana, R., Bannay, A., Bourst, P. et al. Obesity and mortality in critically ill COVID-19 patients with respiratory failure. Int J Obes 45, 2028–2037 (2021). https://doi.org/10.1038/s41366-021-00872-9
    220. CHEUNG, Chun Chau Lawrence, Denise GOH, Xinru LIM, et al. Residual SARS-CoV-2 viral antigens detected in GI and hepatic tissues from five recovered patients with COVID-19. Gut [online]. , gutjnl;gutjnl-2021-324280v2 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0017-5749. Dostupné z: doi:10.1136/gutjnl-2021-324280
    221. Vaccine effectiveness and duration of protection of Comirnaty, Vaxzevria and Spikevax against mild and severe COVID-19 in the UK. Nick Andrews, Elise Tessier, Julia Stowe, Charlotte Gower, Freja Kirsebom, Ruth Simmons, Eileen Gallagher, Meera Chand, Kevin Brown, Shamez N Ladhani, Mary Ramsay, Jamie Lopez Bernal. medRxiv 2021.09.15.21263583; doi: https://doi.org/10.1101/2021.09.15.21263583
    222. Ivermectin for COVID: How Do We Know What to Believe? https://www.medscape.com/viewarticle/954681
    223. GREANEY, Allison J., Andrea N. LOES, Lauren E. GENTLES, Katharine H.D. CRAWFORD, Tyler N. STARR, Keara D. MALONE, Helen Y. CHU a Jesse D. BLOOM. Antibodies elicited by mRNA-1273 vaccination bind more broadly to the receptor binding domain than do those from SARS-CoV-2 infection. Science Translational Medicine [online]. 2021, 13(600) [cit. 2021-9-25]. ISSN 1946-6234. Dostupné z: doi:10.1126/scitranslmed.abi9915
    224. LÓPEZ-MEDINA, Eduardo, Pío LÓPEZ, Isabel C. HURTADO, et al. Effect of Ivermectin on Time to Resolution of Symptoms Among Adults With Mild COVID-19. JAMA [online]. 2021, 325(14) [cit. 2021-9-25]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2021.3071
    225. Flawed ivermectin preprint highlights challenges of COVID drug studies. https://www.nature.com/articles/d41586-021-02081-w
    226. Přednášky, včetně dosud nepublikovaných výsledků prezentovaných v průběhu ESC Congress 2021, konkrétně ze dnů 27.8.2021 a 29.8.2021, blok COVID-19.
    227. DAVID, Jan, Michaela ŠIBÍKOVÁ, Jakub JONÁŠ, Veronika STARÁ, Hana MALCOVÁ a Filip FENCL. Severe complication of COVID-19 in children: Paediatric inflammatory multisystem syndrome. Pediatrie pro praxi [online]. 2021, 22(1), 8-11 [cit. 2021-9-25]. ISSN 12130494. Dostupné z: doi:10.36290/ped.2021.001
    228. New CDC Study: Vaccination Offers Higher Protection than Previous COVID-19 Infection. https://www.cdc.gov/media/releases/2021/s0806-vaccination-protection.html
    229. MALE, Victoria. Are COVID-19 vaccines safe in pregnancy? Nature Reviews Immunology [online]. 2021, 21(4), 200-201 [cit. 2021-9-25]. ISSN 1474-1733. Dostupné z: doi:10.1038/s41577-021-00525-y
    230. KLEIN, Nicola P., Ned LEWIS, Kristin GODDARD, et al. Surveillance for Adverse Events After COVID-19 mRNA Vaccination. JAMA [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2021.15072
    231. ABU MOUCH, Saif, Ariel ROGUIN, Elias HELLOU, et al. Myocarditis following COVID-19 mRNA vaccination. Vaccine [online]. 2021, 39(29), 3790-3793 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0264410X. Dostupné z: doi:10.1016/j.vaccine.2021.05.08
    232. LEVIN, Dan, Gil SHIMON, Maggie FADLON-DERAI, et al. Myocarditis following COVID-19 vaccination – A case series. Vaccine [online]. 2021 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0264410X. Dostupné z: doi:10.1016/j.vaccine.2021.09.004
    233. SULEMANKHIL, Imran, Mohammad ABDELRAHMAN a Smita I. NEGI. Temporal association between the COVID-19 Ad26.COV2.S vaccine and acute myocarditis: A case report and literature review. Cardiovascular Revascularization Medicine [online]. 2021 [cit. 2021-9-25]. ISSN 15538389. Dostupné z: doi:10.1016/j.carrev.2021.08.012
    234. ABDELAZEEM, Basel, Mariem BORCHENI, Saed ALNAIMAT, Sagar MALLIKETHI-REDDY a Abdulbaset SULAIMAN. Persistent Cardiac Magnetic Resonance Imaging Features of Myocarditis Detected Months After COVID-19 Infection. Cureus [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 2168-8184. Dostupné z: doi:10.7759/cureus.14250
    235. BLAGOVA, Olga, Dilyara AINETDINOVA, Alexey SEDOV, et al. Progressive chronic SARS‐CoV‐2‐positive giant cell myoendocarditis with atrial standstill and sudden cardiac death. ESC Heart Failure [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 2055-5822. Dostupné z: doi:10.1002/ehf2.13520
    236. PIETSCH, Heiko, Felicitas ESCHER, Ganna ALESHCHEVA, Christian BAUMEIER, Lars MORAWIETZ, Albrecht ELSAESSER a Heinz-Peter SCHULTHEISS. Proof of SARS-CoV-2 genomes in endomyocardial biopsy with latency after acute infection. International Journal of Infectious Diseases [online]. 2021, 102, 70-72 [cit. 2021-9-25]. ISSN 12019712. Dostupné z: doi:10.1016/j.ijid.2020.10.012
    237. ISHIKURA, Hiroyasu, Junichi MARUYAMA, Kota HOSHINO, et al. Coronavirus disease (COVID-19) associated delayed-onset fulminant myocarditis in patient with a history of severe acute respiratory syndrome coronavirus 2 (SARS-CoV-2) infection. Journal of Infection and Chemotherapy [online]. 2021 [cit. 2021-9-25]. ISSN 1341321X. Dostupné z: doi:10.1016/j.jiac.2021.08.007
    238. Quantifying impacts of the COVID-19 pandemic through life-expectancy losses: a population-level study of 29 countries. International Journal Of Epidemiology [online]. [cit. 2021-10-5]. ISSN 0300-5771. Dostupné z: doi:10.1093/ije/dyab207
    239. TAQUET, Maxime, Quentin DERCON, Sierra LUCIANO, John R. GEDDES, Masud HUSAIN, Paul J. HARRISON a Mirjam E. E. KRETZSCHMAR. Incidence, co-occurrence, and evolution of long-COVID features: A 6-month retrospective cohort study of 273,618 survivors of COVID-19. PLOS Medicine [online]. 2021, 18(9) [cit. 2021-10-5]. ISSN 1549-1676. Dostupné z: doi:10.1371/journal.pmed.1003773
    240. BEMTGEN, Xavier, Karin KLINGEL, Markus HUFNAGEL, Ales JANDA, Christoph BODE, Dawid L. STAUDACHER, Alexander SUPADY a Ilona JANDOVA. Case Report: Lymphohistiocytic Myocarditis With Severe Cardiogenic Shock Requiring Mechanical Cardiocirculatory Support in Multisystem Inflammatory Syndrome Following SARS-CoV-2 Infection. Frontiers in Cardiovascular Medicine [online]. 2021, 8 [cit. 2021-10-5]. ISSN 2297-055X. Dostupné z: doi:10.3389/fcvm.2021.716198
    241. The use of antibody tests for SARS-COV-2 in the context of Digital Green Certificates. https://www.ecdc.europa.eu/en/publications-data/use-antibody-tests-sars-cov-2-context-digital-green-certificates
    242. Natural COVID-19 immunity is powerful — but kind of irrelevant. https://thehill.com/opinion/healthcare/574284-natural-covid-19-immunity-is-powerful-but-kind-of-irrelevant?fbclid=IwAR2FXcsE3S2A0AMMRFs5R5S9Km_7_24IEW2eESBoVbDJHz6WbcPlYg6qjOA&rl=1
    243. CASADEVALL, Arturo. The mRNA vaccine revolution is the dividend from decades of basic science research. Journal of Clinical Investigation [online]. 2021 [cit. 2021-10-5]. ISSN 1558-8238. Dostupné z: doi:10.1172/JCI153721
    244. MORAIS DA SILVA, Maríllya, André Silva LIRA DE LUCENA, Sergio de Sá Leitão PAIVA JÚNIOR, et al. Cell death mechanisms involved in cell injury caused by SARS‐CoV‐2. Reviews in Medical Virology [online]. [cit. 2021-10-5]. ISSN 1052-9276. Dostupné z: doi:10.1002/rmv.2292
    245. Studies Highlight Rarity of Myocarditis With mRNA COVID-19 Vaccines. https://www.tctmd.com/news/studies-highlight-rarity-myocarditis-mrna-covid-19-vaccines
    246. Major Israeli study: Risk of heart inflammation after COVID shots is very small. https://www.timesofisrael.com/major-israeli-study-finds-risk-of-heart-inflammation-after-covid-shots-is-minute/
    247. Heart risks rare after Pfizer Covid vaccination, study finds. https://www.nbcnews.com/health/health-news/heart-risks-rare-after-pfizer-covid-vaccination-study-finds-n1280960
    248. WITBERG, Guy, Noam BARDA, Sara HOSS, et al. Myocarditis after Covid-19 Vaccination in a Large Health Care Organization. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-10-23]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2110737
    249. MEVORACH, Dror, Emilia ANIS, Noa CEDAR, et al. Myocarditis after BNT162b2 mRNA Vaccine against Covid-19 in Israel. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-10-23]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2109730
    250. THOMPSON, Mark G., Edward STENEHJEM, Shaun GRANNIS, et al. Effectiveness of Covid-19 Vaccines in Ambulatory and Inpatient Care Settings. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 385(15), 1355-1371 [cit. 2021-10-23]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2110362
    251. SIMONE, Anthony, John HERALD, Aiyu CHEN, Neil GULATI, Albert Yuh-Jer SHEN, Bruno LEWIN a Ming-Sum LEE. Acute Myocarditis Following COVID-19 mRNA Vaccination in Adults Aged 18 Years or Older. JAMA Internal Medicine [online]. [cit. 2021-10-23]. ISSN 2168-6106. Dostupné z: doi:10.1001/jamainternmed.2021.551
    252. Heart-inflammation risk from Pfizer COVID vaccine is very low. https://www.nature.com/articles/d41586-021-02740-y
    253. Sweden, Denmark pause Moderna COVID-19 vaccine for younger age groups. https://www.reuters.com/business/healthcare-pharmaceuticals/sweden-pauses-use-moderna-covid-vaccine-cites-rare-side-effects-2021-10-06/
    254. Study: For unvaccinated, reinfection by SARS-CoV-2 is likely. https://medicalxpress.com/news/2021-10-unvaccinated-reinfection-sars-cov-.html?fbclid=IwAR3AIUPhek6-ikYXwglJt_1hj4Za6FGLV5j2YhfyJX6r68oeRYU4bqIdgMo
    255. One-year Risks and Burdens of Incident Cardiovascular Disease in COVID-19: Cardiovascular Manifestations of Long COVID. Ziyad Al-Aly, Benjamin Bowe, Yan Xie, Evan Xu. DOI: 10.21203/rs.3.rs-940278/v1. https://www.researchsquare.com/article/rs-940278/v1?fbclid=IwAR044DgZ6EH6Gs26yBYbBWb5NxbhOO6F24PuuYWPzfSuFg6pgObSxyWtPDY
    256. AL-ALY, Ziyad, Yan XIE a Benjamin BOWE. High-dimensional characterization of post-acute sequelae of COVID-19. Nature [online]. 2021, 594(7862), 259-264 [cit. 2021-10-23]. ISSN 0028-0836. Dostupné z: doi:10.1038/s41586-021-03553-9
    257. TEMPLE, Courtney, Ruby HOANG a Robert G. HENDRICKSON. Toxic Effects from Ivermectin Use Associated with Prevention and Treatment of Covid-19. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-10-23]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2114907
    258. PFIZER AND BIONTECH ANNOUNCE PHASE 3 TRIAL DATA SHOWING HIGH EFFICACY OF A BOOSTER DOSE OF THEIR COVID-19 VACCINE. https://www.pfizer.com/news/press-release/press-release-detail/pfizer-and-biontech-announce-phase-3-trial-data-showing?fbclid=IwAR38WQA02VhQ4XDu-EA6FNn3ZvcSKY_-DDnZHShK0h_zfkI19kWE0rmJEqY
    259. Jing, Y., Luo, L., Chen, Y. et al. SARS-CoV-2 infection causes immunodeficiency in recovered patients by downregulating CD19 expression in B cells via enhancing B-cell metabolism. Sig Transduct Target Ther 6, 345 (2021). https://doi.org/10.1038/s41392-021-00749-3
    260. FALSEY, Ann R., Robert W. FRENCK, Edward E. WALSH, et al. SARS-CoV-2 Neutralization with BNT162b2 Vaccine Dose 3. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 385(17), 1627-1629 [cit. 2021-10-23]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2113468
    261. MAGNUS, Maria C., Håkon K. GJESSING, Helena N. EIDE, Allen J. WILCOX, Deshayne B. FELL a Siri E. HÅBERG. Covid-19 Vaccination during Pregnancy and First-Trimester Miscarriage. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-10-23]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2114466
    262. MONGELLI, Alessia, Veronica BARBI, Michela GOTTARDI ZAMPERLA, et al. Evidence for Biological Age Acceleration and Telomere Shortening in COVID-19 Survivors. International Journal of Molecular Sciences [online]. 2021, 22(11) [cit. 2021-10-23]. ISSN 1422-0067. Dostupné z: doi:10.3390/ijms2211615
    263. Je pro naše zdraví rizikovější prodělání infekce nebo očkování? https://vedator.org/2021/09/je-pro-nase-zdravi-rizikovejsi-prodelani-infekce-nebo-ockovani/?fbclid=IwAR1emRTPZxv5JjeAW2dmpfJWps73SKuL4Z6Er_6ihS3PfOrT3qKz7nH6t70
    264. Prevalence of ongoing symptoms following coronavirus (COVID-19) infection in the UK: 7 October 2021. https://www.ons.gov.uk/peoplepopulationandcommunity/healthandsocialcare/conditionsanddiseases/bulletins/prevalenceofongoingsymptomsfollowingcoronaviruscovid19infectionintheuk/7october2021
    265. Nespoléhejte na promořování, ale zvyšujte proočkovanost proti covid-19, vzkazuje ECDC. https://www.zdravotnickydenik.cz/2021/10/nespolehejte-na-promorovani-ale-zvysujte-proockovanost-proti-covid-19-vzkazuje-ecdc/?fbclid=IwAR0KZYvNCyRrVSFgB6HRnxTnxqiUPM15oCn3wqZJnx00QHU1dYH8xcVDK6Y
    266. CASADEVALL, Arturo. The mRNA vaccine revolution is the dividend from decades of basic science research. Journal of Clinical Investigation [online]. 2021 [cit. 2021-10-23]. ISSN 1558-8238. Dostupné z: doi:10.1172/JCI153721
    267. PEEPLES, Lynne. COVID reinfections likely within one or two years, models propose. Nature [online]. , d41586-021-02825-8 [cit. 2021-10-23]. ISSN 0028-0836. Dostupné z: doi:10.1038/d41586-021-02825-8
    268. TOWNSEND, Jeffrey P, Hayley B HASSLER, Zheng WANG, et al. The durability of immunity against reinfection by SARS-CoV-2: a comparative evolutionary study. The Lancet Microbe [online]. 2021 [cit. 2021-10-23]. ISSN 26665247. Dostupné z: doi:10.1016/S2666-5247(21)00219-6
    269. Edridge, A.W.D., Kaczorowska, J., Hoste, A.C.R. et al. Seasonal coronavirus protective immunity is short-lasting. Nat Med 26, 1691–1693 (2020). https://doi.org/10.1038/s41591-020-1083-1
    270. Alberta – Office of the Chief Medical Officer of Health Updated October 8, 2021. Myocarditis and/or Pericarditis following COVID-19 Vaccines
    271. Only 12 Children Under 15 Get Myocarditis Out of Hundreds of Thousands Vaccinated in Israel. https://www.haaretz.com/israel-news/covid-booster-side-effects-lighter-than-after-first-two-shots-israeli-data-shows-1.10256884
    272. Israel reports very few myocarditis cases after Pfizer boosters. https://www.reuters.com/world/middle-east/israel-reports-very-few-myocarditis-cases-after-pfizer-boosters-2021-10-01/
    273. 3rd vaccine dose has lowest side effect rate, Israel Health Ministry data shows. https://www.timesofisrael.com/3rd-dose-has-lowest-rate-of-side-effects-israels-health-ministry-data-shows/
    274. Myocarditis after BNT162b2 mRNA vaccine against Covid-19 in Israel. https://www.pcronline.com/PCR-Publications/Young-EAPCI-PCR-Journal-Club/2021/Myocarditis-after-BNT162b2-mRNA-vaccine-against-Covid-19-Israel
    275. REIS, Ben Y., Noam BARDA, Michael LESHCHINSKY, Eldad KEPTEN, Miguel A. HERNÁN, Marc LIPSITCH, Noa DAGAN a Ran D. BALICER. Effectiveness of BNT162b2 Vaccine against Delta Variant in Adolescents. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-10-23]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2114290
    276. SHEIKH, Aziz, Chris ROBERTSON a Bob TAYLOR. BNT162b2 and ChAdOx1 nCoV-19 Vaccine Effectiveness against Death from the Delta Variant. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-10-23]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2113864
    277. Vaccines and Related Biological Products Advisory Committee  October  14-15,  2021 Meeting  Booster protection across ages data from Israel Israeli MOH, Weizmann Institute of Science, Gertner Institute, Hebrew University & Technion Oct. 12th, 2021
    278. Therapeutic Anticoagulation with Heparin in Critically Ill Patients with Covid-19. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 385(9), 777-789 [cit. 2021-10-24]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2103417
    279. Therapeutic Anticoagulation with Heparin in Noncritically Ill Patients with Covid-19. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 385(9), 790-802 [cit. 2021-10-24]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2105911
    280. SAYED AHMED, Hazem A, Eric MERRELL, Mansoura ISMAIL, et al. Rationales and uncertainties for aspirin use in COVID-19: a narrative review. Family Medicine and Community Health [online]. 2021, 9(2) [cit. 2021-10-24]. ISSN 2305-6983. Dostupné z: doi:10.1136/fmch-2020-000741
    281. Antithrombotic Therapy Not Warranted in COVID-19 Outpatients. https://www.medscape.com/viewarticle/961278
    282. CONNORS, Jean M., Maria M. BROOKS, Frank C. SCIURBA, et al. Effect of Antithrombotic Therapy on Clinical Outcomes in Outpatients With Clinically Stable Symptomatic COVID-19. JAMA [online]. [cit. 2021-10-24]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2021.17272
    283. BERWANGER, Otavio. Antithrombotic Therapy for Outpatients With COVID-19. JAMA [online]. [cit. 2021-10-24]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2021.17460
    284. RECOVERY trial finds aspirin does not improve survival for hospitalised COVID-19 patients. https://www.nihr.ac.uk/news/recovery-trial-finds-aspirin-does-not-improve-survival-for-hospitalised-covid-19-patients/27872
    285. Antithrombotic Therapy in Patients With COVID-19. https://www.covid19treatmentguidelines.nih.gov/therapies/antithrombotic-therapy/
    286. What are the thromboembolism prevention and treatment guidelines in patients with coronavirus disease 2019 (COVID-19)? https://www.medscape.com/answers/2500114-197652/what-are-the-thromboembolism-prevention-and-treatment-guidelines-in-patients-with-coronavirus-disease-2019-covid-19
    287. Hypercoagulability in COVID-19 and post-COVID patients – characteristics and current treatment Guidelines. https://www.escardio.org/Journals/E-Journal-of-Cardiology-Practice/Volume-21/hypercoagulability-in-covid-19-and-post-covid-patients-characteristics-and-cur
    288. Vaccine effectiveness against SARS-CoV-2 transmission to household contacts during dominance of Delta variant (B.1.617.2), August-September 2021, the Netherlands. Brechje de Gier, Stijn Andeweg, Jantien A. Backer, RIVM COVID-19 surveillance and epidemiology team, Susan J.M. Hahné, Susan van den Hof, Hester E. de Melker, Mirjam J. Knol. doi: https://doi.org/10.1101/2021.10.14.21264959
    289. Vekaria, B., Overton, C., Wiśniowski, A. et al. Hospital length of stay for COVID-19 patients: Data-driven methods for forward planning. BMC Infect Dis 21, 700 (2021). https://doi.org/10.1186/s12879-021-06371-6
    290. Rees, E.M., Nightingale, E.S., Jafari, Y. et al. COVID-19 length of hospital stay: a systematic review and data synthesis. BMC Med 18, 270 (2020). https://doi.org/10.1186/s12916-020-01726-3
    291. LÓPEZ-CHEDA, Ana, María-Amalia JÁCOME, Ricardo CAO a Pablo M. DE SALAZAR. Estimating lengths-of-stay of hospitalised COVID-19 patients using a non-parametric model: a case study in Galicia (Spain). Epidemiology and Infection [online]. 2021, 149 [cit. 2021-10-25]. ISSN 0950-2688. Dostupné z: doi:10.1017/S0950268821000959

    ZDROJE UPDATE ČLÁNKU 2023

    1. KUODI, Paul, Yanay GORELIK, Hiba ZAYYAD, et al. Association between BNT162b2 vaccination and reported incidence of post-COVID-19 symptoms: cross-sectional study 2020-21, Israel. Npj Vaccines [online]. 2022, 7(1) [cit. 2023-01-17]. ISSN 2059-0105. Dostupné z: doi:10.1038/s41541-022-00526-5
    2. MIZRAHI, Barak, Tamar SUDRY, Natalie FLAKS-MANOV, et al. Long covid outcomes at one year after mild SARS-CoV-2 infection: nationwide cohort study. BMJ [online]. /bmj/380/bmj-2022-072529.atom [cit. 2023-01-17]. ISSN 1756-1833. Dostupné z: doi:10.1136/bmj-2022-072529
    3. AZZOLINI, Elena, Riccardo LEVI, Riccardo SARTI, Chiara POZZI, Maximiliano MOLLURA, Alberto MANTOVANI a Maria RESCIGNO. Association Between BNT162b2 Vaccination and Long COVID After Infections Not Requiring Hospitalization in Health Care Workers. JAMA [online]. 2022, 328(7) [cit. 2023-01-17]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2022.11691
    4. PATONE, Martina, Xue W. MEI, Lahiru HANDUNNETTHI, et al. Risk of Myocarditis After Sequential Doses of COVID-19 Vaccine and SARS-CoV-2 Infection by Age and Sex. Circulation [online]. 2022, 146(10), 743-754 [cit. 2023-01-17]. ISSN 0009-7322. Dostupné z: doi:10.1161/CIRCULATIONAHA.122.059970
    5. Think the pandemic’s over? Guess again: Year-end figures show COVID-19 tied to more deaths in 2022. https://www.cbc.ca/news/canada/manitoba/covid-deaths-analysis-1.6699040?fbclid=IwAR0K_E8xjelMxx7szA1lRv1DrHN9arm4s3VzWt4MPDN_CufjWm2KuGN98PM
    6. 2022 was Canada’s deadliest year of the COVID-19 pandemic. https://www.wsws.org/en/articles/2023/01/07/crco-j07.html?fbclid=IwAR3cpgpvGo8xNRMFUXeLJaueFnM-r-iNcrr5bTrbdRCx5Qu9fXgV5Zk9aD4
    7. Excess deaths in 2022 among worst in 50 years. https://www.bbc.com/news/health-64209221
    8. Cumulative number of COVID-19 deaths in Denmark since March 2020. https://www.statista.com/statistics/1106692/cumulative-coronavirus-deaths-in-denmark/
    9. NAVEED, Zaeema, Julia LI, James WILTON, et al. Comparative Risk of Myocarditis/Pericarditis Following Second Doses of BNT162b2 and mRNA-1273 Coronavirus Vaccines. Journal of the American College of Cardiology [online]. 2022, 80(20), 1900-1908 [cit. 2023-01-17]. ISSN 07351097. Dostupné z: doi:10.1016/j.jacc.2022.08.799
    10. HEIDECKER, Bettina, Noa DAGAN, Ran BALICER, et al. Myocarditis following COVID ‐19 vaccine: incidence, presentation, diagnosis, pathophysiology, therapy, and outcomes put into perspective. A clinical consensus document supported by the Heart Failure Association of the European Society of Cardiology (ESC) and the ESC Working Group on Myocardial and Pericardial Diseases. European Journal of Heart Failure [online]. 2022, 24(11), 2000-2018 [cit. 2023-01-17]. ISSN 1388-9842. Dostupné z: doi:10.1002/ejhf.2669
    11. VOLETI, Navya, Surya Prakash REDDY a Paddy SSENTONGO. Myocarditis in SARS-CoV-2 infection vs. COVID-19 vaccination: A systematic review and meta-analysis. Frontiers in Cardiovascular Medicine [online]. 2022, 9 [cit. 2023-01-17]. ISSN 2297-055X. Dostupné z: doi:10.3389/fcvm.2022.951314
    12. SHIYOVICH, Arthur, Ygal PLAKHT, Guy WITBERG, Amichai ROTSTEIN, Yaron AVIV, Maya WIESSMAN, Ran KORNOWSKI a Ashraf HAMDAN. Myocarditis following COVID-19 vaccination in adolescents: Cardiac magnetic resonance imaging study. Frontiers in Cardiovascular Medicine [online]. 2022, 9 [cit. 2023-01-17]. ISSN 2297-055X. Dostupné z: doi:10.3389/fcvm.2022.978592
    13. ESPOSITO, Susanna, Caterina CAMINITI, Rosanna GIORDANO, Alberto ARGENTIERO, Greta RAMUNDO a Nicola PRINCIPI. Myocarditis Following COVID-19 Vaccine Use: Can It Play a Role for Conditioning Immunization Schedules?. Frontiers in Immunology [online]. 2022, 13 [cit. 2023-01-17]. ISSN 1664-3224. Dostupné z: doi:10.3389/fimmu.2022.915580
    14. MEVORACH, Dror, Emilia ANIS, Noa CEDAR, et al. Myocarditis after BNT162b2 Vaccination in Israeli Adolescents. New England Journal of Medicine [online]. 2022, 386(10), 998-999 [cit. 2023-01-17]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2116999
    15. THURNER, Lorenz, Christoph KESSEL, Natalie FADLE, et al. IL-1RA Antibodies in Myocarditis after SARS-CoV-2 Vaccination. New England Journal of Medicine [online]. 2022, 387(16), 1524-1527 [cit. 2023-01-17]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2205667
    16. WITBERG, Guy, Ori MAGEN, Sara HOSS, et al. Myocarditis after BNT162b2 Vaccination in Israeli Adolescents. New England Journal of Medicine [online]. 2022, 387(19), 1816-1817 [cit. 2023-01-17]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2207270
    17. CAFORIO, Alida L.P. Receipt of mRNA Vaccine against Covid-19 and Myocarditis. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 385(23), 2189-2190 [cit. 2023-01-17]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMe2116493
    18. LAI, Francisco Tsz Tsun, Edward Wai Wa CHAN, Lei HUANG, et al. Prognosis of Myocarditis Developing After mRNA COVID-19 Vaccination Compared With Viral Myocarditis. Journal of the American College of Cardiology [online]. 2022, 80(24), 2255-2265 [cit. 2023-01-17]. ISSN 07351097. Dostupné z: doi:10.1016/j.jacc.2022.09.049
    19. RAMAN, Betty, David A. BLUEMKE, Thomas F. LÜSCHER a Stefan NEUBAUER. Long COVID: post-acute sequelae of COVID-19 with a cardiovascular focus. European Heart Journal [online]. 2022, 43(11), 1157-1172 [cit. 2023-01-17]. ISSN 0195-668X. Dostupné z: doi:10.1093/eurheartj/ehac031
    20. DAVIS, Hannah E., Lisa MCCORKELL, Julia Moore VOGEL a Eric J. TOPOL. Long COVID: major findings, mechanisms and recommendations. Nature Reviews Microbiology [online]. [cit. 2023-01-17]. ISSN 1740-1526. Dostupné z: doi:10.1038/s41579-022-00846-2

    Příspěvek COVID-19 – zdroje pochází z Myokarditida

    ]]>
    COVID-19 (2.část) – příznaky, diagnostika a léčba https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/covid-19/covid-19-diagnostika-a-lecba/ Thu, 21 Oct 2021 15:31:58 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3504 Druhý díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný příznakům tohoto onemocnění, jeho diagnostice a některým léčebným metodám. Nejsou zde probrány všechny léčebné postupy, soustředil jsem se především na ty mediálně známé. Odkaz na první článek, který s...

    Příspěvek COVID-19 (2.část) – příznaky, diagnostika a léčba pochází z Myokarditida

    ]]>
    Druhý díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný příznakům tohoto onemocnění, jeho diagnostice a některým léčebným metodám. Nejsou zde probrány všechny léčebné postupy, soustředil jsem se především na ty mediálně známé. Odkaz na první článek, který se zabýval obecnými informacemi o SARS-CoV-2 a jeho přenosu najdete zde.

    JAK SE COVID-19 PROJEVUJE, DIAGNOSTIKUJE A LÉČÍ?

    Příznaky a průběh nemoci

    Velice skloňovanými pojmy jsou u COVID-19 asymptomatický a symptomatický pacient. Většina infekcí COVID-19 je symptomatických. Žádné symptomy nemoci neudávalo zhruba kolem 25 % nakažených. K nejčastějším symptomům pak patří únava, bolesti hlavy, zažívací obtíže, zvýšená teplota nebo horečka, ztráta chuti a čichu, bolesti svalů a kloubů, bolesti v krku, rýma, dušnost a kašel. Hospitalizaci vyžaduje až 10 % nakažených, z toho 15 až 30 % hospitalizovaných musí mít specializovanou péči v podobě jednotky intenzivní péče. Je potřeba zdůraznit, že především péče o pacienty hospitalizované na jednotkách intenzivní péče je velice náročná. Tito pacienti kromě umělé plicní ventilace mnohdy vyžadují i jiné způsoby léčby, jako je dialýza (náhrada funkce ledvin) a ECMO (extrakorporální membránová oxygenace, mimotělní podpora pro náhradu funkce plic, případně i srdce) pro zvlášť závažné stavy. Průměrná délka pobytu na JIP je u pacientů s COVID-19 dle statistik 11 až 15 dní. Z toho plyne, že pokud se nepodaří včas zabránit velkému šíření viru, hrozí poměrně snadno přehlcení nemocnic. K tomu je ještě nutné připočíst velkou úmrtnost hospitalizovaných pacientů, což se se odvíjí od mnoha faktorů, např. jestli se u nemocného vyvine tzv. ARDS (viz článek 3). Na počátku pandemie v roce 2020 byla úmrtnost pacientů na jednotkách intenzivní péče značná, a to až 50 %. Od té doby sice mají lékaři k dispozici nová léčiva, ovšem i tak zůstává úmrtnost těchto pacientů nadále vysoká, a to mezi 19 a 28 %.

    Diagnostika – antigenní a PCR testování

    Na onemocnění lze v některých případech usuzovat již při prvotním vyšetření pacienta lékařem nebo na základě výsledků zobrazovacích metod, např. CT plic. Definitivně tuto diagnózu potvrzují až testy na přímé zachycení SARS-CoV-2. Mohou se vyšetřovat i protilátky, o kterých si můžete přečíst v dalších článcích.

    Nový koronavirus se přímo prokazuje pomoci antigenních testů a metodou PCR. Princip antigenního testu je vcelku jednoduchý. Testovací proužek obsahuje tři druhy protilátek, jednu kontrolní a dvě cílené přímo proti SARS-CoV-2. Jedna z těchto „přímo mířených“ je tzv. konjugovaná. To znamená, že má na sobě navázanou látku, např. zlato, díky čemuž se zviditelní jak kontrolní proužek (kontrolní protilátka naváže jedno z míst konjugované protilátky), tak v případě pozitivity testu i proužek s druhou protilátkou proti koronaviru. Výhodou je rychlý výsledek, nevýhodou především snížená citlivost při záchytu infikovaného člověka.

    Mnohem citlivější je záchyt pomocí metody PCR (zkratka pro polymerázová řetězová reakce). Tato metoda je již složitější. Vychází z faktu, že každý živý organismus, tedy i vir, má ve své genetické informaci vždy alespoň jeden naprosto jedinečný úsek, který nenajdete v žádném jiném organismu nebo viru. Když znáte tento jedinečný úsek, můžete pro něj vytvořit „detektor“, který se v případě PCR nazývá primer. Ve speciálním přístroji probíhá několik reakcí, v jejichž průběhu se primer naváže na příslušnou jedinečnou část genetické informace daného organismu, respektive viru. V dalších reakcích se genetická informace viru amplifikuje („rozšiřuje“). S takovýmto vzorkem je pak možné dále pracovat, mj. stanovit virovou nálož, tedy číslem udat, kolik viru má daný člověk na sliznicích, a jak moc je tedy potenciálně infekční pro okolí. V každém případě, aby výsledek PCR vyšel pozitivní, je bezpodmínečně nutné, aby ve vzorku odebraném pacientovi byla přítomná genetická informace viru.

    Obrázek popisuje princip testu PCR: v tomto případě je ve vzorku přítomna genetická informace SARS-CoV-2. Váže se na ni tzv. primer, který si „najde“ jedinečný úsek v genetické informaci viru a umožní průběh dalších chemických reakcí, díky kterým je možná detekce viru a např. také stanovení virové nálože
    Schématické znázornění principu antigenního testu: „anti-analyte epitope 1“ je tzv. konjugovaná protilátka; „anti-analyte epitope 2“ je protilátka proti antigenu na povrchu SARS-CoV-2 a „anti-mouse“ protilátka v kontrolním proužku, která naváže určité místo konjugované protilátky, čímž se kontrolní proužek vybarví

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

    Vybrané léčebné metody COVID-19

    Léčba COVID-19 prošla za poslední měsíce značným vývojem. Je zkoumáno mnoho již existujících léčiv a jsou vyvíjena i zcela nová. Každý lék si před zařazením do léčby určitého onemocnění projde komplikovanou cestou. Na začátku stojí např. laboratorní výsledky ukazující, že daný lék by mohl snižovat možnost viru se replikovat. Někdy lékaři popisují, že daný lék u jednotlivých pacientů pravděpodobně vedl ke zlepšení stavu. Provedli třeba nějakou menší studii s 10 nebo 20 pacienty. To ovšem k prohlášení nějakého léku jako onoho „zázračného“ v boji s nemocí nestačí. K tomu je potřeba daleko větších studií, která mají svá přesná pravidla. Jak taková studie probíhá? Účinnost léku pro danou nemoc a danou skupinu pacientů se ověřuje v tzv. randomizované, placebem kontrolované studii. To ve zkratce to znamená, že máte skupinu několika stovek až tisíc pacientů, kteří splňují nějaká kritéria (především přítomnost dané nemoci) a jsou rozřazeni do dvou skupin. Jedna skupina dostane zkoumaný lék, druhá placebo (tj. látku, která daný lék neobsahuje). Pokud nejen pacient, ale ani lékař neví, jaká látka byla pacientovi podána, mluví se o tzv. dvojitě slepé studii. Následně se zjišťuje, jestli měl lék vliv na zdravotní stav pacienta, např. jestli snížil úmrtnost, zkrátil dobu hospitalizace, jaký byl výskyt nežádoucích účinků, jak byly závažné apod. Až poté mohou lékaři říci, jestli mají k dispozici lék, který skutečně pacientům pomáhá a mohou jej zařadit do léčby daného onemocnění nebo alespoň identifikovat určitou skupinu pacientů, které léčba pomohla. Takovýmto procesem si prochází i vakcíny. Studie se zde rozdělují do 3, respektive 4 částí – v první fázi se ověřuje především bezpečnost vakcíny, jaká je vhodná dávka, a jestli stimuluje imunitní reakci. Ve druhé a třetí fázi se na stále větších počtech pacientů (až desetitisíce) ověřuje nejen bezpečnost, ale především účinnost. Čtvrtá fáze pokračuje po schválení vakcíny k aplikaci lidem, a kromě výskytu nežádoucích účinků se shromažďují další data, která např. pomohou určit, kdy je nutné přeočkování. Tento postup se děje u každého léku, který je uveden na trh.

    Na začátku pandemie se jevily slibně léky hydroxychlorochin (používaný při léčbě malárie) a lopinavir-ritonavir (předepisovaný pacientům s HIV). Výše zmíněnými studiemi se ovšem ukázalo, že nijak nesnižují úmrtnost pacientů s COVID-19. Při užívání hydroxychlorochinu (hlavně při společném užívání s antibiotikem azithromycinem) častěji vznikaly určité srdeční arytmie.

    Velice sledovaný byl také lék Remdesivir, který funguje na principu nukleotidového analogu. Co to znamená? Genetická informace SARS-CoV-2 je tvořena molekulou RNA, kterou tvoří stavební částice zvané nukleotidy. Když se v buňce vir replikuje („množí“), staví si nové molekuly RNA právě z nukleotidů. Remdesivir zasáhne do tohoto procesu tak, že se tváří jako nukleotid, který vir potřebuje pro svou replikaci. O „pravý nukleotid“ se ovšem nejedná, takže dojde k zastavení replikace viru. Některé studie neprokázaly, že by Remdesivir významně snižoval riziko úmrtí pacientů, jiné studie naopak ano, především u pacientů se středně těžkým průběhem nemoci a při brzkém podání léku. Spíše se ale kloní k závěru, že úmrtnost pacientů významně nesnižuje, dochází ovšem ke zkrácení doby hospitalizace přeživších pacientů. Podle nedávné studie má Remdesivir lepší účinnost v kombinaci s lékem Baricitinib, který užívají kupříkladu někteří pacienti s revmatickou artritidou. Tato látka blokuje receptory JAK, které se účastní komunikace mezi imunitními buňkami.

    Dalším lékem, který se v médiích stále často zmiňuje, je Ivermektin, předepisovaný k léčbě určitých parazitárních onemocnění. U tohoto léku nebylo dosud prokázáno, že by snižoval smrtnost nebo nutnost hospitalizace na jednotce intenzivní péče či byl účinný jako prevence propuknutí COVID-19. Některé studie to přímo vyvrátily. Objevily se sice analýzy, které poukazovaly na to, že by Ivermektin měl mít pozitivní vliv na smrtnost a další sledované parametry, nicméně se bohužel ukázalo, že tyto analýzy a studie ne vždy nesplňovaly patřičná kritéria a v některých případech byly porušeny i etické normy vědecké práce. Závěr je nicméně stejný – u Ivermektinu nebylo prokázáno, že by měl pozitivní vliv při léčbě nebo prevenci COVID-19 a může se tedy používat pouze v rámci klinických studií. Naopak se stále množí případy, kdy Ivermektin způsobil otravu člověka, mj. z důvodu užití Ivermektinu pro zvířata, který není určen pro použití lidmi.

    Jiný příběh má Dexamethason, kortikoid, který nejen v případě COVID-19 slouží k potlačení nežádoucí imunitní reakce. Jak bude rozebráno v dalším článku, u některých těžce nemocných pacientů s COVID-19 dochází k cytokinové bouři, kdy imunitní systém pacienta přemrštěně reaguje na infekci. Tuto reakci je nutné zmírnit. Dexamethason prokázal, že významně snižuje úmrtnost těchto pacientů, a to bez zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Tento lék ovšem nelze podávat preventivně nebo obecně u pacientů, u kterých není tzv. indikován. V případě akutně probíhající infekce, kdy není nezbytné potlačit přehnanou reakci imunitního systému, by naopak mohlo dojít ke zhoršení stavu pacienta (potlačila by se mj. schopnost imunitního systému pacienta bojovat s infekcí).

    Hospitalizovaným pacientům jsou často podávány léky na ředění krve (např. heparin) ke snížení rizika vzniku krevních sraženin nebo k jejich „rozpuštění“. Stejně jako v případě Dexamethasonu, ani tyto léky nejsou doporučeny k preventivnímu užívání všemi pacienty s COVID-19, pokud k tomu není nějaký zdravotní důvod. Předepisovány jsou pouze v indikovaných případech, kdy se mj. hodnotí možné riziko krvácení a další parametry. U hospitalizovaných pacientů s indikací nicméně výrazně snižují riziko úmrtí, především u těch, kteří ještě nejsou v kritickém stavu. Byly provedeny i studie s léky proti shlukování krevních destiček (antiagregancia, např. Aspirin), a to u hospitalizovaných i nehospitalizovaných pacientů. Situace v tomto případě ještě není zcela vyjasněná. Některé studie poukazovaly na to, že by mohlo preventivní užívání těchto léků u nehospitalizovaných pacientů snížit riziko vzniku krevních sraženin, nicméně poslední studie toto nepotvrdily. Výzkumy byly provedeny i pro léky na ředění krve ze skupiny tzv. NOAC, kdy jejich preventivní užívání u nehospitalizovaných COVID-19 pacientů taktéž nebylo dle dosud provedených studií spojeno se snížením rizika vzniku krevních sraženin. Probíhají další studie, které by měly přinést více informací, nicméně dle doposud dostupných výsledků nelze doporučit preventivní užívání Aspirinu a NOAC u všech pacientů s COVID-19. Vždy je nutné se poradit s lékařem.

    Monoklonální protilátky váží jedno nebo více míst (epitopů) na povrchu SARS-CoV-2 (konkrétně S-proteinu), čímž mu zabrání ve vstupu do buněk lidského těla

    Mnozí již určitě slyšeli o monoklonálních protilátkách – Bamlavinimab, REGN-COV2 atd. Monoklonální protilátky jsou cílené proti jednomu, popřípadě více konkrétním místům (epitopům) na povrchu SARS-CoV-2. Stejně jako protilátky, které se vytváří po očkování nebo prodělaném onemocnění, mají za cíl navázat vir ještě předtím, než stihne způsobit nějaké škody nebo se dále rozšířit, tzv. jej neutralizovat. Z toho plyne, že má smysl tyto látky používat především v brzkých fázích COVID-19, dokud ještě nejsou „škody napáchány“. Aplikovány jsou především lidem ve vyšším riziku těžkého průběhu onemocnění. Toto riziko snižují o zhruba 70 %. Přípravky složené z více protilátek přitom prokázaly, že snižují úmrtnost i u některých skupin pacientů přijatých do nemocnice. Je dobré si uvědomit, že podané monoklonální protilátky neposkytují trvalou imunitní ochranu proti COVID-19.

    Výčet léků používaných v léčbě COVID-19 nebo těch, které jsou ve fázi výzkumu, by byl skutečně velmi dlouhý. Zde jsem se zaměřil především na ty mediálně známé. Zdůraznil bych jeden důležitý fakt. Mnohé léky sice mají kolikrát skvělou účinnost, ale nezřídka musí být podány včas. Je tedy vhodné v případě infekce SARS-CoV-2 kontaktovat svého praktického lékaře či lékaře specialistu a domluvit s ním další postup (myšleno především stran podání monoklonálních protilátek) nebo v případě zhoršení potíží (např. silná dušnost) i záchrannou službu.

    Odkaz na první článek, který se zabýval obecnými informacemi o SARS-CoV-2 a jeho přenosu najdete zde. Další článek bude věnován fungování imunitního systému při infekci a popisu mechanismů, kterými se SARS-CoV-2 brání imunitní reakci.

    Autoři obrázků: Ian M Campbell; Enzoklop; https://www.mcguiregroup.com/harris-hill-nursing-facility-first-nursing-home-in-wny-to-offer-monoclonal-antibodies-for-treatment-of-high-risk-covid-19-patients/

    Příspěvek COVID-19 (2.část) – příznaky, diagnostika a léčba pochází z Myokarditida

    ]]>
    COVID-19 (1.část) – úvod https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/covid-19/covid-19-uvod/ Tue, 19 Oct 2021 15:48:45 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3456 ÚVOD
  • SARS-CoV-2, COVID-19, vektorová a mRNA vakcína… pojmy, se kterými se zcela jistě setkal každý z nás. Na internetu si můžeme přečíst desetitisíce článků, které se touto oblastí zabývají. Nemalé množství z nich bohužel obsahuje dezinform...

    Příspěvek COVID-19 (1.část) – úvod pochází z Myokarditida

    ]]>
    ÚVOD

    SARS-CoV-2, COVID-19, vektorová a mRNA vakcína – pojmy, se kterými se zcela jistě setkal každý z nás. Na internetu si můžeme přečíst desetitisíce článků, které se touto oblastí zabývají. Nemalé množství z nich bohužel obsahuje dezinformace nebo jsou přinejmenším zavádějící. I z tohoto důvodu jsem se rozhodl sepsat sérii osmi článků, která se bude věnovat onemocnění COVID-19 a vakcínám proti SARS-CoV-2. Především se zaměřím na souvislost COVID-19 s hlavním tématem těchto stránek, kterým je myokarditida, tedy zánět srdečního svalu. V následujících řádcích se Vám pokusím tuto problematiku uceleně a co možná nejsrozumitelněji přiblížit. Při jejich sepisování jsem se řídil daty z vědeckých publikací a studií. Tyto články se nevěnují všem oblastem souvisejícím s COVID-19, zaměřují se především na ty mediálně známé. Doufám, že Vám tyto články pomohou o trochu lépe se zorientovat v široké paletě informací, které o SARS-CoV-2 a COVID-19 máme. V prvním článku se věnuji obecným údajům o viru a způsobům jeho přenosu.

    CO JE SARS-CoV-2 A COVID-19, A JAK SE PŘENÁŠÍ?

    Obecně o SARS-CoV-2 a COVID-19

    SARS-CoV-2 (z anglického severe acute respiratory syndrome coronavirus 2) a jím způsobené onemocnění COVID-19 (coronavirus disease 2019) vědci poprvé popsali na konci roku 2019 v čínském Wu-chanu. Odtud se nový koronavirus rozšířil do všech zemí světa. Patří do rodiny virů zvané koronaviry. Někteří zástupci této skupiny virů způsobují mírné záněty horních cest dýchacích, jiné zase vedou k těžkým infekcím jako SARS a MERS. SARS-CoV-2 je do značné míry podobný původnímu viru SARS (SARS-CoV-1) z let 2002 až 2004, nicméně se od něj v mnohých významných věcech přeci jen odlišuje.

    Jako každý vir, ani SARS-CoV-2 není živým organismem. Bez svého hostitele, například člověka, není schopen replikace („množení“). Virová částice, která je v případě SARS-CoV-2 veliká zhruba 100 nanometrů (až 1000x menší, než je tloušťka lidského vlasu), se skládá z genové informace v podobě RNA, několika enzymů a obalu z tuků a bílkovin. Jednotlivé části viru mají své úlohy. RNA je nositelkou genetické informace (podobně jako DNA u člověka), která se v hostitelské buňce nejen replikuje („nakopíruje“), ale slouží i jako návod pro tvorbu dalších částí viru. K nim patří třeba bílkoviny odpovědné za samotnou replikaci viru či sloužící viru k tomu, aby si podmanil metabolismus buňky hostitele. Tím docílí toho, že buňka vytváří přednostně částice potřebné pro stavbu a fungování viru (S-protein, M-protein, E-protein a další). Tato činnost buňky hostitele poškozuje.

    Životní cyklus SARS-CoV-2 – obrázek popisuje vstup a replikaci viru v buňce (bližší popis viz text článku)

    Vstup do buňky zajišťuje koronaviru tzv. S (spike) protein. K tomu, aby se viry dostaly dovnitř hostitelské buňky, využijí nějakou z bílkovin, která se alespoň na určitých buňkách lidského těla běžně vyskytuje. Jakmile se protein na povrchu viru setká s bílkovinou na hostitelské buňce, zjednodušeně na principu „zámku a klíče“, dojde k navázání a vstupu viru do buňky. Takovým „zámkem“ je pro SARS-CoV-2 protein ACE2. Ten sehrává důležitou roli v regulaci krevního tlaku a zároveň se, s výhodou pro nový koronavirus, nachází na mnohých buňkách lidského těla – v ústní a nosní dutině, v plicích, buňkách cév a srdce, ve varlatech, na buňkách střeva, ledvin a na dalších místech.

    S-protein je zároveň tou částí viru, která vědce a lékaře velice zajímá v souvislosti s mutacemi a vakcínami. Při každém přepisu genetické informace viru dochází k chybám. Většina z nich je pro vir nevýznamná, některé z nich mu naopak škodí. Jsou ovšem mutace, díky kterým vir získá oproti svým předchůdcům výhodné vlastnosti – především v podobě vyšší infekčnosti, kdy se vir snadněji přenese na jiného hostitele. Na základě těchto mutací se pak pojmenovávají jednotlivé varianty viru, v případě SARS-CoV-2 je to alfa, beta, gama, delta atd. Tyto změny tedy pro nás, hostitele nového koronaviru, nejsou vždy dobrým znamením. Mutace totiž mohou vést nejen k vyšší nakažlivosti viru, ale mohou mu přidat i další vlastnosti, třeba snazší únik před protilátkami vzniklými po prodělané nemoci a vakcinaci. Čím více hostitelů má vir k dispozici, tím větší má prostor pro replikaci a pro vytváření nových mutací, což je jednou z mnoha nevýhod přirozeného prodělání infekce.

    Přenos, inkubační doba a reprodukční číslo

    O tom, jak velmi je SARS-CoV-2 nakažlivý, vypovídá reprodukční číslo (R-číslo). To říká, kolik lidí dokáže v průměru infikovat jeden nakažený. Je ovlivněné mnoha faktory, mj. dodržováním hygienických opatření. U původní varianty viru se toto číslo pohybovalo kolem 3, což se změnilo s příchodem varianty delta s R-číslem 5 až 8. To z ní činí jeden z nejinfekčnějších virů, které známe.

    Než se dostaneme k tomu, jak se nový koronavirus přenáší, je vhodné napsat něco málo k pojmu inkubační doba. To je čas od doby vstupu viru (nebo obecně jakéhokoliv patogenu) do organismu do (po rozvoj prvních příznaků) rozvoje prvních příznaků. U COVID-19 kolísá v rozmezí od 2 do 14 dnů. Brzdění šíření SARS-CoV-2 je komplikováno několika skutečnostmi, pokud samozřejmě nepočítáme jeho vysokou nakažlivost. Jednou z nich je skutečnost, že nakažený jedinec je dle výzkumů infekční už i dva dny před rozvojem prvních příznaků nemoci, tedy ještě v průběhu inkubační doby. Další jsou asymptomatičtí pacienti (bez rozvoje příznaků nemoci), mezi které často patří tzv. superpřenašeči, což jsou takoví jedinci, kteří nakazí i několik desítek až stovek lidí. Dle různých studií mají asymptomatičtí jedinci podobné virové nálože („množství viru“) jako ti se symptomy. Z toho důvodu je důležité důsledné dodržování hygienických opatření a případně i preventivní testování, obzvláště v situaci, kdy víme, že jste se setkali s nakaženým.

    Ilustrace rozdílu přenosu kapénkami („large droplets“) a částicemi aerosolu („small droplets“)

    Jak se nový koronavirus nejčastěji šíří? Obecně se viry mohou šířit několika způsoby – třeba kapénkami, aerosolem, přímým kontaktem nebo přes předměty, kterých se dotýkal nakažený. Studie prokázaly, že SARS-CoV-2 je schopen přežít na různých površích, na které např. předtím nakažený člověk nakašlal. V závislosti na materiálu se jedná o několik hodin až dní, nejčastěji se udává, že přežije na površích zhruba 3 dny. Přesné procento infekcí přes povrchy není známo, určitě ale není převládajícím způsobem přenosu. Velice jednoduchou ochranu před tímto typem nákazy představuje pravidelné mytí anebo dezinfekce rukou, případně povrchů. Za nejčastější způsob přenosu se považuje infekce přes kapénky a aerosol. Obé obsahuje virové částice, ale liší se ve velikosti, což je zásadní. Kapénky jsou schopné při mluvení i kašli doletět 2 až 3 metry daleko. Čím větší jsou, tím rychleji a dříve padají k zemi. Ve vzduchu tedy vydrží maximálně několik minut. Větším problémem jsou částice aerosolu, které jsou mnohem menší a lehčí než kapénky, takže neklesají tak ochotně k zemi a ve vzduchu vydrží v závislosti na situaci několik desítek minut až hodin. Problém představují hlavně v uzavřených a nevětraných prostorách, ovšem nejen tam. Je tedy možné se např. nakazit i v situaci, kdy vstoupíme do nevětrané místnosti nějakou dobu poté, co v ní byl nakažený (za předpokladu, že nikdo v této situaci neměl ochranu dýchacích cest). Pro snížení rizika nákazy je tedy důležité nejen pravidelné větrání prostor, ale především řádně nasazená rouška či respirátor, tj. nasazená tak, aby zakrývala ústa i nos. Pokud jsou zakrytá jen ústa, nebrání dostatečně úniku kapének a aerosolu z ústní, a především nosní dutiny. Ohledně účinnosti roušek a respirátorů bylo publikováno již mnoho článků, které potvrzují, že tyto ochranné pomůcky skutečně velice významně snižují nejen riziko přenosu, ale i nákazy. Nejlepší výsledky mají přitom respirátory.

    Další článek bude věnován projevům, diagnostice a léčbě COVID-19.

    Autoří obrázků: Alissa Eckert, MS; Dan Higgins, MAM; Vega Asensio; Morawska & Cao

    Příspěvek COVID-19 (1.část) – úvod pochází z Myokarditida

    ]]>
    Telbivudin https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/aktuality/telbivudin/ Sat, 14 Aug 2021 11:47:54 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3433 Telbivudin je antivirotikum používané především v léčbě hepatitidy B (žloutenky), kdy jsou jaterní buňky napadeny virem hepatitidy B. Toto onemocnění může vést až k cirhóze jater a jejich selhání. Na těchto stránkách ho zmiňuji z toh...

    Příspěvek Telbivudin pochází z Myokarditida

    ]]>
    Telbivudin je antivirotikum používané především v léčbě hepatitidy B (žloutenky), kdy jsou jaterní buňky napadeny virem hepatitidy B. Toto onemocnění může vést až k cirhóze jater a jejich selhání. Na těchto stránkách ho zmiňuji z toho důvodu, že byl pozorován příznivý účinek Telbivudinu i u pacientů se zánětlivou kardiomyopatií způsobenou virem parvovirus B19. Ten je s touto kardiomyopatií, a také s myokarditidou, mnohdy spojován.

    Parvovirus B19 patří mezi často se vyskytující viry. Nákaza tímto patogenem probíhá tak, že po prvním kontaktu s člověkem, resp. infekcí, onen virus většinou „tiše přežívá“ v buňkách lidského těla a většinou po proběhlé infekci nezpůsobuje další škody. V nemalém procentu případů může ovšem virus již napoprvé způsobit závažné komplikace. Někdy se tak děje až s odstupem času od prvotní infekce, třeba když je organismus oslabený jiným onemocněním. V případě parvoviru B19 se jedná o vyrážková onemocnění, anémii (chudokrevnost) anebo myokarditidu a zánětlivou kardiomyopatii. Zvláštností je, že parvovirus B19 způsobuje poškození srdečního svalu při myokarditidě nepřímo, protože nenapadá samotné buňky srdeční svaloviny, ale buňky stěny cév, které srdeční sval vyživují.

    Účinek léku Telbivudin je takový, že zamezuje replikaci („zmnožení“) DNA parvoviru B19, respektive viru hepatitidy B, a tím znesnadňuje jejich další šíření v organismu. Kromě toho byly u Telvibudinu popsány pozitivní účinky na činnost imunitního systému a také protizánětlivý efekt.

    Nyní zpět k myokarditidě. Německá studie zkoumala účinek tohoto léku jak v laboratorních podmínkách, tak u malé skupiny pacientů s myokarditidou způsobenou parvovirem B19. Bylo zjištěno, že Telbivudin má ochranný účinek na buňky cévní stěny. U této skupinky pacientů navíc došlo ke zlepšení symptomů, snížení virové aktivity a zlepšení laboratorních ukazatelů zánětu v srdečním svalu. Zatím byla léčba myokarditidy Telbivudinem zkoumána pouze v této jediné malé studii, proto je k jejímu případnému zařazení do léčby myokarditidy nutné provedení dalších a větších studií.

    Mezi možné nežádoucí účinky léku patří bolest hlavy, nevolnost, bolesti břicha, zažívací problémy, kašel, bolesti svalů, vyrážka a zvýšení hladiny některých enzymů v krvi. Nemůže být užíván současně s interferonem alfa a je nutné v průběhu léčby sledovat hladiny krevních enzymů a např. také vliv léku na metabolismus, svalstvo a ledviny.

    Autor úvodního snímku: Graham Beards 

    Příspěvek Telbivudin pochází z Myokarditida

    ]]>
    Interleukin 1beta inhibitory https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/aktuality/interleukin-1beta-inhibitory/ Thu, 06 Aug 2020 17:54:53 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3407 Interleukin 1beta inhibitory jsou látkami, které blokují účinek interleukinu 1beta. Ten je jednou z mnoha molekul, které se podílejí na regulaci imunitního systému. Zároveň má v případě narušené funkce imunitního systému nemalou úloh...

    Příspěvek Interleukin 1beta inhibitory pochází z Myokarditida

    ]]>
    Interleukin 1beta inhibitory jsou látky blokující účinek interleukinu 1beta. Tento interleukin je jednou z mnoha molekul, které se podílejí na regulaci imunitního systému. Zároveň má v případě narušené funkce imunity nemalou úlohu v rozvoji různých autoimunitních a kardiovaskulárních onemocnění.

    Imunitní systém využívá ke své regulaci mnoho látek, především tzv. cytokiny, mezi které patří i interleukin 1beta. Ten je aktivován pomocí tzv. inflamazomu, což je struktura uvedená do činnosti např. kontaktem organismu s virem. Inflamazom následně aktivuje samotný interleukin 1beta, který funguje jako klíčová molekula pro podporu zánětlivé reakce.

    Laboratorně bylo u myší i ze vzorků biopsie srdečního svalu pacientů s myokarditidou zjištěno, že jeden z inflamazomů aktivujících interleukin 1beta hraje v průběhu myokarditidy významnou roli. Inflamazom se zapojoval jak do aktivace interleukinu, tak do odumírání buněk srdeční svaloviny. Jeho množství navíc souviselo s tíží onemocnění. Úloha tohoto inflamazomu byla zkoumána i v případě srdečního selhání, kde taktéž sehrává svou roli.

    Není tedy překvapující, že probíhají studie, které mají za cíl ovlivnit činnost interleukinu 1beta, respektive inflamazomu, který ho aktivuje, a to nejen u onemocnění srdce. V tomto i dalších článcích plánuji postupně představovat několik zástupců řadících se mezi interleukin 1beta inhibitory. Nyní se budu věnovat přípravku Canakinumab.

    Canakinumab je protilátka proti interleukinu 1beta, která je používána v léčbě některých revmatologických onemocnění. Byla zkoumána také u pacientů s cukrovkou a poškozením cév či u pacientů po srdečním infarktu. V případě srdečního infarktu dle výzkumu vedlo užívání Canakinumabu ke snížení zánětlivého parametru CRP a snížení rizika opakování srdečního infarktu. Vedlejší účinky této terapie zahrnovaly především snížení počtu bílých krvinek a krevních destiček. U malého procenta pacientů se vyskytly těžší infekce. Celkově ovšem tato studie prokázala příznivý účinek Canakinumabu u určité skupiny pacientů po srdečním infarktu.

    Jeho efekt u pacientů s myokarditidou nicméně zatím zkoumán nebyl. Jedná se ale o možnou slibnou terapii tohoto onemocnění, která bude dále zkoumána.

    Na závěr si dovolím malou poznámku. Nemalá část výzkumu léčby myokarditidy se zaměřuje na látky ovlivňující a často částečně potlačující činnost imunitního systému, např. imunosupresivní léčba. Je dobré uvědomit si, že cílem této a dalších podobných terapií není zcela utlumit činnost imunitního systému, protože ta je pro zdraví lidského organismu životně důležitá. Cílem těchto léčeb je pouze pozměnit činnost imunitního systému tak, aby byl vývoj pacientova onemocnění co nejpříznivější, např. v situaci, kdy imunitní systém mylně považuje buňky srdeční svaloviny za cizorodé a napadá je, nebo když v srdci přetrvává chronický zánět či je intenzita činnosti imunitního systému příliš velká.

    Autoři úvodního snímku: Jawahar Swaminathan and MSD staff at the European Bioinformatics Institute

    Příspěvek Interleukin 1beta inhibitory pochází z Myokarditida

    ]]>
    Rituximab https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/aktuality/rituximab/ Sun, 17 Nov 2019 12:01:34 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3386 Rituximab je lék, jehož podstatou je protilátka působící proti bílkovině CD20 na povrchu B lymfocytů, které vytvářejí protilátky například proti virům a bakteriím. Je využíván především v léčbě některých nádorových onemocnění...

    Příspěvek Rituximab pochází z Myokarditida

    ]]>
    Rituximab je lék, jehož podstatou je protilátka působící proti bílkovině CD20 na povrchu B lymfocytů, které vytvářejí protilátky například proti virům a bakteriím. Je využíván především v léčbě některých nádorových onemocnění krve a autoimunních poruch. Mohl by ovšem mít významný pozitivní účinek i u pacientů se zánětlivou kardiomyopatií.

    Imunitní systém se skládá ze dvou velkých částí – tzv. buněčné imunity, kterou tvoří bílé krvinky, a protilátkové imunity.

    Buněčná imunita sestává z mnoha druhů buněk, které se dělí do dalších podtypů podle CD znaků. Ty se používají jako označení pro bílkoviny v membráně bílých krvinek. Každá tato bílkovina je pro jeden určitý typ bílých krvinek jedinečná. Podle toho lze jednotlivé podtypy imunitních buněk identifikovat.

    Jedněmi z těchto buněk jsou i B lymfocyty s bílkovinou CD20. Ta má význam pro vývoj a správnou funkci B lymfocytů. Tyto bílé krvinky také ovšem hrají někdy nemalou roli u onemocnění jako např. non-Hodgkinův lymfom, chronická lymfatická leukémie (obojí nádorová onemocnění bílých krvinek), vaskulitidy (zánětlivá onemocnění cév) a autoimunitní nemoci (třeba revmatická artritida). Byla popsána i jejich účast při poškození buněk srdeční svaloviny. Tento druh B lymfocytů se může také podílet na rejekci („odmítnutí“) transplantovaného orgánu.

    U těchto nemocí je v některých případech možné podávat lék Rituximab, který se váže na CD20 bílkovinu. S velmi dobrými výsledky je ordinován, často společně s chemoterapií, především v léčbě výše zmíněných nádorových onemocnění krve. S úspěchem byl využíván i ve studii pacientů s myokarditidou vzniklou v souvislosti s autoimunním onemocněním SLE (systémový lupus erythematodes) a ve studii pacientů s rejekcí transplantovaného srdce, včetně těch, u kterých důvodem transplantace byla velkobuněčná myokarditida.

    Zajímavé je zjištění, že dle německé studie se B lymfocyty s bílkovinou CD20 ve více než 60 % vyskytují u pacientů se zánětlivou kardiomyopatií neodpovídající na léčbu imunosupresivními léky, které na tyto bílé krvinky nepůsobí. Nejen u těchto pacientů by mohla léčba lékem Rituximab vést k celkovému zlepšení stavu. V případě onemocnění srdce, včetně myokarditidy a zánětlivé kardiomyopatie, je ovšem tento lék stále předmětem výzkumu a není tedy součástí standardní léčby. I tak by byla vhodná jen pro přesně určené skupiny pacientů, poněvadž ne všichni pacienti na tuto léčbu odpovídají či pro ni nejsou vhodní (např. pokud B lymfocyty s CD20 znakem nemají na vývoj nemoci takový vliv). Jakmile budou výsledky studií publikovány, dozvíte se o nich na myokarditida.cz.

    Mezi jeho nežádoucí účinky patří třesavka, bolesti hlavy, zvýšená teplota, nevolnost a zvýšení krevního tlaku. S pokračující léčbou často tyto příznaky mizí.  Neměl by být podáván u pacientů s akutní infekcí a opatrnost je nutná i u pacientů s chronickými infekcemi.

    Autor úvodního snímku: Simon Caulton

    Příspěvek Rituximab pochází z Myokarditida

    ]]>
    MUDr Lenka Roblová https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/slovo-lekaru/mudr-lenka-roblova/ Wed, 09 Oct 2019 17:17:34 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3342 MUDr. Lenka Roblová je lékařkou na II. interní klinice kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN v Praze. Je taktéž jednou z odbornic pracujících v Centru pro choroby myokardu a perikardu téže kliniky. Níže si můžete přečíst rozhovor s paní doktorkou.
    ...

    Příspěvek MUDr Lenka Roblová pochází z Myokarditida

    ]]>
    MUDr Lenka Roblová je lékařkou na II. interní klinice kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN v Praze. Je taktéž jednou z odbornic pracujících v Centru pro choroby myokardu a perikardu téže kliniky.

    Vážená paní doktorko, mohla byste nám prosím říci nějaké informace o Vašem profesním životě?

    Po absolvování lékařské fakulty (1. LF UK) jsem nastoupila v kardiocentru ve svém rodném městě v Českých Budějovicích, nyní již 2,5 roku pracuji na II. interní klinice VFN, kde se věnuji zejména problematice kardiomyopatií a echokardiografii.

    Jak často se ve své klinické praxi setkáváte s případy myokarditidy a zánětlivé kardiomyopatie?

    V naší ambulanci kardiomyopatií, potažmo na oddělení, léčíme cca 5 pacientů měsíčně.

    Podle údajů ÚZIS (Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR) stoupl počet případů myokarditidy v porovnání s dobou před 10 lety o více než 60 %. Vidíte pro tento vzestup nějaké vysvětlení?

    To je pravda, jistě se na tom bude podílet lepší diagnostika, a to zejména magnetická rezonance, která je zlatým standardem v neinvazivní diagnostice myokarditid. Nejspíše hraje roli i lepší informovanost a povědomost o tomto onemocnění mezi lékařským personálem.

    Je péče o pacienty s myokarditidou a zánětlivými onemocněními srdce obecně něčím specifická?

    Obecně je doporučena restrikce fyzické aktivity po dobu 6 měsíců či do ústupu zánětu či restituce (pozn. redaktora: „obnovení“) funkce levé komory, v případě selhání levé komory je pak podávána standardní farmakoterapie srdečního selhání (ACE-inhibitory, beta-blokátory, diuretika …). Ohledně specifické léčby není situace zcela jasná, shoda panuje u obrovskobuněčné, eozinofilní myokarditidy a u sarkoidózy, kde je jasně indikována imunosupresivní léčba. (pozn. redaktora: pro bližší vysvětlení některých pojmů klikněte na modře podbarvená slova)

    Jaká jsou dle Vašeho názoru největší úskalí ve výzkumu diagnostických a terapeutických metod myokarditidy a zánětlivé kardiomyopatie?

    Hlavním problémem je dle mého názoru rozmanitost etiologie myokarditid, navíc je diagnózou histologickou a k definitivní diagnóze myokarditidy je nutné provedení endomyokardiální biopsie, což není pravidlem a provádí se pouze ve specializovaných centrech. Navíc u lehčích forem myokarditid bez poruchy funkce levé komory či maligních arytmií není endomyokardiální biopsie ani indikována.

     Jaký je Váš názor na stránky www.myokarditida.cz? Doporučila byste je? Případně pro koho by dle Vašeho názoru mohly být přínosné?

    Zmiňované stránky mě opravdu mile překvapily, jsou přehledné, s aktuálními informacemi. Myslím si, že jsou velice přínosné pro veřejnost i lékaře, a tudíž je mohu vřele doporučit.

    Autor úvodního snímku: MUDr. Lenka Roblová

    Příspěvek MUDr Lenka Roblová pochází z Myokarditida

    ]]>
    British Heart Foundation https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/aktuality/british-heart-foundation/ Tue, 04 Sep 2018 16:18:01 +0000 http://myokarditida.cz/?p=2778 British Heart Foundation je ne...

    Příspěvek British Heart Foundation pochází z Myokarditida

    ]]>
    British Heart Foundation je největším investorem kardiovaskulárního výzkumu ve Velké Británii. Tato organizace byla založena již v roce 1961 a od té doby podpořila tisíce lékařských projektů a významně zvýšila veřejné povědomí o kardiovaskulárních nemocech. Její výzkum a zdravotnická osvěta zachránila tisíce životů. Zjistěte o této nadaci více a navštivte její webové stránky na odkazu: https://www.bhf.org.uk/.

    Příspěvek British Heart Foundation pochází z Myokarditida

    ]]>
    Profesor Leslie T. Cooper, Jr. https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/slovo-lekaru/profesor-leslie-t-cooper-jr/ Fri, 22 Dec 2017 16:47:02 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=2295 V nejnovějším článku si můžete přečíst rozhovor s panem profesorem Leslie T. Cooperem Jr., M.D., přednostou kardiologické kliniky Mayo Clinic na Floridě v USA, která patří k předním světovým kardiologickým pracovištím. Profesor Cooper je mimo jiné ta...

    Příspěvek Profesor Leslie T. Cooper, Jr. pochází z Myokarditida

    ]]>
    V nejnovějším článku si můžete přečíst rozhovor s panem profesorem Leslie T. Cooperem Jr., M.D., přednostou kardiologické kliniky Mayo Clinic na Floridě v USA, která patří k předním světovým kardiologickým pracovištím. Profesor Cooper je mimo jiné také jedním z nejuznávanějších a nejrenomovanějších odborníků v oblasti výzkumu a léčby myokarditid a dalších srdečních onemocnění. Položil jsem mu čtyři otázky, týkající se jeho kariéry, výzkumu a také na to, co by vzkázal pacientům s myokarditidou a jejich blízkým.

    1. Mohl byste nám prosím říci něco o své kariéře?

    Bakalářský a magisterský titul jsem získal na Univerzitě v Pensylvánii. Stáže a rezidenturu (obdoba české atestace) jsem dokončil na Stanfordské univerzitě. Ve studiu jsem pokračoval na kardiologickém oddělení Kalifornské univerzity v San Diegu. Poté jsem získal i specializaci v oboru angiologie na Mayo Clinic School of Graduate Medical Education. Od roku 2015 jsem přednostou kardiologické kliniky Mayo Clinic na Floridě v USA.

    Rád bych také dodal, že pan profesor Cooper se ve svém profesním životě orientuje především na problematiku zánětlivých srdečních a cévních onemocnění, včetně myokarditid a srdeční sarkoidózy. Je řešitelem mnoha vědeckých projektů a publikuje v předních světových lékařských časopisech. Je členem Americké i Evropské kardiologické společnosti. Přednáší na téma zánětlivých srdečních a cévních onemocnění po celém světě. Je také zakladatelem a viceprezidentem nadace Myocarditis Foundation, o které se dočtete dále.

    2. Co je Myocarditis Foundation?

    Myocarditis Foundation je nezisková organizace založená roku 2005 jako odpověď na zoufalou potřebu zvýšit informovanost o myokarditidě (zánětlivém onemocnění srdečního svalu vedoucího v některých případech k srdeční dysfunkci a srdečnímu selhání). Nadace byla založena a je vedena dobrovolníky, renomovanými lékaři, vědci, pacienty a rodinami, které kvůli této nemoci ztratily své blízké. Vytváří a aktualizuje mnoho informačních materiálů pro lékaře, vědce, pacienty a veřejnost. Financuje také výzkumy myokarditidy, jejichž cílem je vývoj nových, přesných a rychlých diagnostických metod a efektivní a bezpečné léčby, která by minimalizovala či zcela eliminovala rozvoj myokarditidy do srdečního selhání. Cílem nadace je také podpořit rodiny a pacienty s touto nemocí.

    3.Mohl byste nám prosím říci nějaké další informace o aktivitách nadace?

    Kromě výše popsaných aktivit Myocarditis Foundation pořádá četné akce, které mají za cíl zvýšit informovanost o této nemoci nejen v širší veřejnosti, ale i mezi lékaři, získat finanční zdroje pro výzkumné projekty a podpořit pacienty a jejich rodiny. Jedná se např. o benefiční gala večer Myocarditis Foundation Announces Gala Fundraiser, který se naposledy konal v červnu tohoto roku a každoroční setkání na podporu rodin a výzkumu –  Annual Myocarditis Foundation Family Support/Research Meeting.

    4. Jaký vzkaz byste poslal pacientům s myokarditidou a jejich blízkým nejen v České republice?

    Chtěl bych jim dát vzkaz naděje. Chtěl bych jim vzkázat, že při jednotném postupu při diagnostice a léčbě myokarditidy budeme moci učinit pokroky v její prevenci i terapii. Potřebná je spolupráce lékařských center, aby se dosáhlo významných pokroků potřebných k tomu, abychom pomohli pacientům i jejich rodinám.

    Autor úvodního obrázku: Injurymap

    Příspěvek Profesor Leslie T. Cooper, Jr. pochází z Myokarditida

    ]]>
    Upozornění https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/web/upozorneni-2/ Sat, 18 Mar 2017 13:27:18 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1928 Přístupem na stránky www.myokarditida.cz souhlasíte s následujícími podmínkami. Pokud nesouhlasíte, stránky prosím opusťte. Vyhrazuji si právo tyto po...

    Příspěvek Upozornění pochází z Myokarditida

    ]]>
    Přístupem na stránky www.myokarditida.cz souhlasíte s následujícími podmínkami. Pokud nesouhlasíte, stránky prosím opusťte. Vyhrazuji si právo tyto podmínky kdykoliv změnit a učiním vše potřebné pro to, abych Vás o této změně informoval. Přesto je vhodné tyto podmínky průběžně sledovat vzhledem k tomu, že používáním www.myokarditida.cz s nimi souhlasíte:

    Informace na webu www.myokarditida.cz nejsou návodem pro léčení nebo diagnostiku nemocí nebo návodem pro správné užívání léků nebo doplňků stravy. Užití rad a možností léčby uveřejněné na tomto webu je věcí úvahy čtenáře. Web www.myokarditida.cz v žádném případě nenahrazuje lékařské vyšetření. Provozovatel nenese žádnou odpovědnost za případné komplikace a škody, které vznikly použitím informací z tohoto webu. V případě nemoci nebo nežádoucího účinku léků se vždy obraťte na lékaře nebo lékárníka.

     Veškerý obsah těchto stránek je chráněn autorským právem a je dovoleno ho využívat pouze v původním znění a jedině s mým výslovným souhlasem.

     E-mail info@myokarditida.cz slouží pouze jako informační e-mail, na který můžete zasílat dotazy týkající se informací uvedených na těchto stránkách, případně informací obecného charakteru. Neslouží k tomu, aby na něj mohli návštěvníci www.myokarditida.cz zasílat dotazy k právě probíhající léčbě. Stránky mají pouze informativní charakter. S případnými dotazy, týkajícími se právě probíhající léčby se prosím obraťte na lékaře.

    Verze pro odborníky je určena pouze pro specialisty v oboru lékařství a příbuzných oborech. Pokud jimi nejste, využijte prosím Verzi pro veřejnost, viz tento odkaz.

    Příspěvek Upozornění pochází z Myokarditida

    ]]>
    MUDr. Veronika Stará https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/slovo-lekaru/mudr-veronika-stara/ Sat, 18 Mar 2017 12:43:52 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1920 Stránky myokarditida.cz se podrobně věnují problematice srdečního onemocnění, které je pro laickou veřejnost poměrně neznámé a které svými typickými klinickými projevy může u pacientů a jejich blízkých vzbuzovat značné obavy. Srozumitelnou formou ...

    Příspěvek MUDr. Veronika Stará pochází z Myokarditida

    ]]>
    Stránky myokarditida.cz se podrobně věnují problematice srdečního onemocnění, které je pro laickou veřejnost poměrně neznámé a které svými typickými klinickými projevy může u pacientů a jejich blízkých vzbuzovat značné obavy. Srozumitelnou formou je zde vysvětlena podstata onemocnění, jeho možné formy, příčiny, klinické příznaky, diagnostika a léčba. Webové stránky jsou přehledně členěny na jednotlivé sekce a čtenář si může zvolit takovou hloubku informací, která je pro něj zajímavá a srozumitelná. Lze zde najít i řadu odpovědí na otázky, které si pacient klade a na které při komunikaci s lékaři někdy nezbývá čas. Pro samotné pacienty a blízké pacientů jsou jistě přínosem i sekce „Můj příběh“, kde autor sdílí svou osobní zkušenost s tímto onemocněním, a dále sekce „Život s myokarditidou“, kde mohou pacienti najít rady a doporučení ohledně režimu během a po léčbě. Pochopení podstaty onemocnění a celkově lepší informovanost pacienta o problematice tohoto onemocnění může zmírnit jeho obavy z nemoci a podílet se společně s lékaři na jejím zvládnutí. Stránky jsou užitečné nejen pro pacienty, ale i pro zdravotnické pracovníky, kteří se setkávají s tímto onemocněním pouze okrajově. Poskytnou mu jasný přehled a základní informace, ze kterých lze při péči o pacienty s touto nemocí dále vycházet.

    Příspěvek MUDr. Veronika Stará pochází z Myokarditida

    ]]>
    O webu https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/web/o-webu/ Wed, 15 Mar 2017 13:47:11 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1774 Vážení a milí návštěvníci webových stránek www.myokarditida.cz,

    jmenuji se Jan Habásko a jsem zakladatelem a správcem tohoto webového průvodce. Jsem studentem 1. Lékařské fakulty UK a absolventem Gymnázia ...

    Příspěvek O webu pochází z Myokarditida

    ]]>
    Vážení a milí návštěvníci webových stránek www.myokarditida.cz,

    jmenuji se Jan Habásko a jsem zakladatelem a správcem tohoto webového průvodce. Jsem studentem 1. Lékařské fakulty UK a absolventem Gymnázia Jana Nerudy a sám jsem myokarditidou onemocněl. Stránky jsou určeny pacientům s diagnostikovanou myokarditidou a jejich rodinám a blízkým a nově i odborníkům, kterým byla na těchto stránkách vyčleněna oddělená část. Pro pacienty i odborníky jsou tyto stránky určeny jako zdroj základních informací o myokarditidě a zánětlivé kardiomyopatii. Pacientská verze stránek může zároveň odborníkům sloužit jako prostředek usnadňující komunikaci s pacientem a šetřící jejich čas.

    Do projektu se zapojilo množství odborníků z různých pracovišť a rozličných specializací a i dalších lidí, bez kterých by tento projekt nemohl vzniknout. Jejich seznam najdete níže.

    Na tomto místě bych rád poděkoval všem, kteří se na tomto projektu podíleli svými radami, konzultacemi, trpělivostí a časem, který mu věnovali. Jmenovitě velmi děkuji:
    MUDr. Lucii Šedivé, Ph.D. (vedoucí lékařka antiarytmické jednotky kardiologie Nemocnice na Homolce),

    Mgr. Štěpánu Mičkovi (zástupce ředitele Gymnázia Jana Nerudy),

    doc. MUDr. Petru Kuchynkovi, Ph.D. (II. interní klinika kardiologie a angiologie VFN a 1. LF UK a Centrum pro kardiomyopatie),

    prof MUDr. Tomáši Palečkovi, Ph.D. (II. interní klinika kardiologie a angiologie VFN a 1. LF UK a Centrum pro kardiomyopatie),

    MUDr. René Čamkovi (vedoucí kardiologického a interního oddělení Ústavu preventivního a sportovního lékařství spol. s.r.o.),

    MUDr. Veronice Staré (kardiologická ambulance Pediatrické kliniky FN Motol a 2. LF UK),

    MUDr. Radaně Zachové (Ústav imunologie FN Motol a 2. LF UK),

    MUDr. Theodoru Adlovi (Klinika zobrazovacích metod FN Motol a 2. LF UK),

    MUDr. Pavlu Štursovi (Radiodiagnostické oddělení Nemocnice na Homolce) za konzultace k metodice CMRI v retrospektivní studii.

    Za umožnění stáže, v jejímž rámci vznikla retrospektivní studie, děkuji prof. MUDr. Petru Neužilovi CSc., FESC (primář kardiologie Nemocnice na Homolce) a MUDr. Lucii Šedivé, Ph.D.

    Za inspiraci, poskytnutí článků a možnost využívat materiály Myocarditis Foundation, které jsou dostupné na stránkách nadace, děkuji profesoru medicíny Leslie T. Cooperovi, Jr., M.D. (Vascular Centre and Department of Cardiovascular Diseases Mayo Clinic, Florida, USA a viceprezident a zakladatel Myocarditis Foundation).omoHomolce

    Srdečně také děkuji firmě SVĚT IT s.r.o., která bezplatně provozuje hosting a doménu webového průvodce www.myokarditida.cz, a která se také zasloužila o jejich grafickou úpravu a bezplatné zajištění modulu pro překlad do angličtiny.Za korekturu a konzultaci překladu do angličtiny velmi děkuji B. Ed. Waynu Smithovi (Gymnázium Jana Nerudy) a Mgr. Renátě Rejmíšové (Gymnázium Jana Nerudy). Za korekturu práce děkuji také PhDr. Blance Nápravníkové (Gymnázium Jana Nerudy) a PhDr. Veře Radvákové, Ph.D. (Gymnázium Jana Nerudy a VŠE).

    V neposlední řadě děkuji z celého srdce svým rodičům za pomoc a podporu.

    Příspěvek O webu pochází z Myokarditida

    ]]>
    Zkratky https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/ostatni/zkratky/ Tue, 14 Mar 2017 15:28:16 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1693 18-F FDG            izotop fluoru - fluorodeoxyglukóza

    2CH                     2 komorový

    3D IT T1             název sekvence pro průkaz LGE

    4CH                     4 komorový

    ACE-I                 inhibitor angiotensin konvertujícího enz...

    Příspěvek Zkratky pochází z Myokarditida

    ]]>
    18-F FDG            izotop fluoru – fluorodeoxyglukóza

    2CH                     2 komorový

    3D IT T1             název sekvence pro průkaz LGE

    4CH                     4 komorový

    ACE-I                 inhibitor angiotensin konvertujícího enzymu

    ACT                    akcelerační čas ve výtokovém traktu (na plicnici)

    AFA                    anti-fibrilární protilátky

    AIDS                   syndrom získané imunodeficience

    AIM                    akutní infarkt myokardu

    AKS                    akutní koronární syndrom

    ALT                     alaninaminotransferáza

    AMA                   antimitochondriální protilátky

    AMLA                anti-myolemmal antibodies

    ANA                   antinukleární protilátky

    APTT                   aktivovaný parciální tromboplastinový čas

    AR                       aortální regurgitace

    AS                       akce srdeční

    ASS                     akutní srdeční selhání

    AST                     aspartátaminotransferáza

    ATB                    antibiotika

    ATP                     adenosintrifosfát

    AV                      atrioventrikulární

    B. burgdorferi  Borrelia burgdorferi

    BMI                     index tělesné hmotnosti

    BNP                    mozkový natriuretický peptid

    CAR                    receptor pro Coxsackie virus a adenovirus

    CD                       diferenciační skupina

    CK                       kreatinkináza

    CK-MB               myokardiální izoenzym kreatinkinázy

    CMP                    cévní mozková příhoda

    CMRI                  magnetická rezonance srdce (cardiac magnetic resonance imaging)

    CMV                   cytomegalovirus

    CNS                    centrální nervová soustava

    Diast.                   diastolický

    DKMP                 dilatační kardiomyopatie

    EBV                    virus Epsteina a Baarové

    ECMO                 extrakorporální membránová oxygenace

    EDD                    enddiastolický rozměr

    EDV                    enddiastolický objem

    EF                        ejekční frakce

    EGE                    časné sycení gadoliniem (early gadolinium enhancement)

    EGEr                   early gadolinium enhancement ratio

    ECHO                 echokardiografie/echokardiografický

    EKG                    elektrokardiografie/elektrokardiografický

    EMB                    endomyokardiální biopsie

    ER                       edema ratio

    ESV                     endsystolický objem

    FN                       fakultní nemocnice

    FW                      sedimentace erytrocytů (Fahræus Westergren)

    GCM                   velkobuněčná myokarditida (giant cell myocarditis)

    GDF-15               growth differentiation factor

    GIT                      gastrointestinální trakt

    H1N1                  typ chřipkového viru

    HES                     hypereozinofilní syndrom

    HHV-6                lidský herpetický virus 6

    HIV                     virus lidské imunodeficience

    HK                      horní končetina

    HKMP                 hypertrofická kardiomyopatie

    HLA                    lidské leukocytární antigeny

    Hosp.                   hospitalizace

    Ch.                       chlopeň

    CHSS                  chronické srdeční selhání

    ICAM                  mezibuněčná adhezivní molekula

    ICD                     implantabilní kardioverter-defibrilátor

    IDKMP               idiopatická dilatační kardiomyopatie

    IFA                      anti-interfibrillary autobodies

    ICHS                   ischemická choroba srdeční

    IKMP                  ischemická kardiomyopatie

    IL                        interleukin

    IM                       infarkt myokardu

    iRBBB                inkompletní blokáda pravého Tawarova raménka

    IVIG                   intravenózní imunoglobulin

    KA                      koronární arterie

    KMP                    kardiomyopatie

    KŽ                       krční žíly

    LBBB                  blokáda levého Tawarova raménka

    LDL                    lipoprotein s nízkou hustotou

    LGE                    pozdní sycení gadoliniem (late gadolinium enhancement)

    LHK                    levá horní končetina

    LK                       levá komora

    LS                        levá síň

    M2 receptory    muskarinové receptory 2

    miRNA               mikro RNA

    MR                      mitrální regurgitace

    NK                      natural killers

    NNH                   Nemocnice na Homolce

    NYHA                klasifikace srdečního selhání podle schopnosti nemocného snášet fyzickou zátěž (New York Heart Association classification)

    p.o.                     perorálně (per os)

    PCR                     polymerázová řetězová reakce

    PET                     pozitronová emisní tomografie

    PISA                   proximal isovelocity surface area

    PK                       pravá komora

    PKT                     pravá koronární tepna

    PNC                    penicilin

    PR                       pulmonární regurgitace

    pro-BNP            prohormon natriuretického mozkového peptidu

    PS                        pravá síň

    PVB19                parvovirus B19

    PZ                        předozadní přechodová zóna

    QIUCK               protrombinový čas

    R                          regurgitace

    RBBB                 blokáda pravého Tawarova raménka

    RKMP                 restriktivní kardiomyopatie

    RTG                    rentgen/rentgenový

    SD                       systolická dysfunkce

    SKG                    selektivní koronarografie

    SLE                     systémový lupus erythematodes

    SO                       srdeční ozva

    SR                       srdeční rytmus

    Syst.                    systolický

    T.cruzi               Trypanosoma cruzi

    TF                        tepová frekvence

    TGF                     transformující faktor

    Th                        pomocný T lymfocyt

    TK                       tlak krve

    TLR                     toll like receptory

    TNF                     tumor nekrotizující faktor

    TR                       trikuspidální regurgitace

    Treg                     regulační T lymfocyty

    Trop –                  skupina pacientů s iniciální hladinou troponinu I do 0,06 ng/ml

    Trop +                 skupina pacientů s iniciální hladinou troponinu I nad 0,06 ng/ml

    True FISP            název sekvence pro posouzení srdeční kinetiky a rozměrů

    TSE T2 FS          název sekvence pro průkaz edému myokardu

    VAS                    vertebrogenní algický syndrom

    VFN                    Všeobecná fakultní nemocnice

    WHO                   Světová zdravotnická organizace (World Health Organization)

    ZKMP                 zánětlivá kardiomyopatie

    Autor úvodního snímku: Jonathan Joseph Bondhus

    Příspěvek Zkratky pochází z Myokarditida

    ]]>
    Diskuze https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/ostatni/retrospektivni-studie/diskuze/diskuze/ Tue, 14 Mar 2017 15:26:26 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1691 Zkoumaný soubor tvořili většinou mladí muži do 40 let věku. Většina pacientů měla zvýšenou iniciální hladinu troponinu I a celkově soubor vykazoval silnou heterogenitu v otázce symptomů i výsledků vyšetření. 70 % pacientů si stěžovalo na bolesti na h...

    Příspěvek Diskuze pochází z Myokarditida

    ]]>
    Zkoumaný soubor tvořili většinou mladí muži do 40 let věku. Většina pacientů měla zvýšenou iniciální hladinu troponinu I a celkově soubor vykazoval silnou heterogenitu v otázce symptomů i výsledků vyšetření. 70 % pacientů si stěžovalo na bolesti na hrudi a častý byl i výskyt tlaku na hrudi (37 %), ztíženého dýchání (37 %) a subfebrilie nebo febrilie (30 %). Téměř polovina pacientů měla příznaky nebo anamnézu nedávno prodělaného infekčního onemocnění, což koresponduje s teoretickými fakty i charakteristikou zkoumaného souboru v různých studiích. K porovnání jsou použity především větší studie.  Např. v porovnání se studií 143 pacientů Banka et. al z roku 2015 (166) je výskyt výše zmíněných charakteristik téměř identický. V této studii si na bolest na hrudi stěžovalo 74 % pacientů a příznaky nebo anamnézu nedávno prodělané virózy udávalo 42 % pacientů. Ve studii McNamara et. al (146) byl výskyt prodromů infekce ještě vyšší – 62,3 %. Bolest na hrudi je obecně nejčastějším příznakem myokarditidy.

    1/3 souboru si stěžovala na zvracení nebo průjmy což u 2 pacientů souviselo s diagnózou ulcerózní kolitidy a v ostatních případech se mohlo jednat o projev infekčního onemocnění.  Prekolapsový nebo kolapsový stav byl zaznamenán dvakrát. V jednom případě se jednalo o pacienta se sníženou EF LK a dilatací LK a elevací troponinu, což mohlo být příčinou kolapsového stavu. Ve druhém případě byl výsledek troponinu negativní, ale na EKG byla zjištěna tachykardie a na SKG hypoplazie PKA.

    Srdeční selhání bylo zaznamenáno u 4 pacientů (13 %) se stejným zastoupením u pacientů s negativním iniciálním troponinem i pozitivním z toho 3 měli hraniční nebo zvýšenou náplň krčních žil a 1 hepatomegalii. Ve většině případů (57 %) byl objektivní nález normální. Celkem bylo u subjektivních potíží pacientů a objektivního nálezu popsáno více než 10 různých nálezů v obou kategorií, což dokazuje rozmanitost tohoto prezentace tohoto onemocnění.

    Na EKG byl abnormální srdeční rytmus zachycen ve 40 % případů. Tachykardie je ve studiích častým nálezem. Na rozdíl na jiných prací nebyla u žádného z pacientů tohoto souboru zaznamenána komorová fibrilace. Poměrně malý výskyt byl také u LBBB, kterou vykazoval jen jeden pacient zkoumaného souboru oproti studiím, ve kterých byl jeho výskyt u ZKMP až 20

    % (29). Nejčastějším nálezem byly nespecifické repolarizační změny ST-T úseku u až 63 % pacientů. Ty jsou častým nálezem i u ZKMP (29). Samotná elevace ST úseku byla přítomna u 47 % pacientů. Společně s bolestí na hrudi, která může propagovat do LHK, zad nebo čelisti se jedná o základní příznaky AIM, což samozřejmě velmi ztěžuje diagnostiku myokarditidu a AIM je tedy vyloučena jako příčina obtíží až pomocí SKG, kterou podstupuje většina dospělých pacientů s konečnou diagnózou myokarditidy. Jen v tomto zkoumaném souboru ji podstoupilo 10 ze 14 pacientů s elevací/vyšším odstupem ST úseku. Jedná se ovšem o metodu nezbytnou k vyloučení diagnózy AIM, která je u dospělých pacientů mnohem častější příčinou srdeční dysfunkce než myokarditida.

    Značně rozmanité byly i nálezy z ECHO vyšetření. V tomto zkoumaném souboru byl stopový nebo malý perikardiální výpotek pouze u 10 % pacientů, což ale souhlasí i s výsledky jiných studií, kde byl jeho výskyt někdy ještě menší (166). Nejčastějším nálezem byla porucha kinetiky LK, která byla v 11 případech ze 14 difuzního charakteru. Systolická funkce LK byla snížena u 1/3 pacientů, což také souhlasí s výsledky výzkumů a potvrzuje, že diagnózu myokarditidy nevylučuje ani normální ECHO nález, který měl ve studii Banka et al. dokonce nadpoloviční podíl (166). Paradoxně u pacientů se srdeční dysfunkcí nemusela být iniciální hladina troponinu vyšší než 0,06 ng/ml. 3 ze 4 případů s těžkou systolickou dysfunkcí se dokonce nacházely ve skupině Trop –. Pacientka se zřejmě nejtěžším průběhem myokarditidy, kdy minimum EF LK bylo pouhých 17 %, měla dokonce iniciální hladinu troponinu I jen 0,16 ng/ml a maximum jeho hladiny za celou dobu hospitalizace bylo pouhých 0,35 ng/ml. Mnohonásobně u ní ovšem byla zvýšená hladina BNP až na 645 pmol/l, i když byl troponin I mnohokrát popsán jako prediktor horší prognózy. Na druhou stranu je ale dokumentováno, že je zvýšen jen zhruba u 30–50 % pacientů s myokarditidou (43). Vysvětlení tohoto jevu je tedy poměrně obtížné. U zmiňovaného případu mohla mít vliv na stav pacientky i drobná plicní embolizace verifikovaná CT plic a nález 2 trombů v LK, což může být jedna z komplikací myokarditidy. Zároveň u ní bylo prokázáno LGE v oblasti septa a spodní stěny LK.

    Na druhou stranu ve zkoumaném souboru byli i pacienti s hladinou troponinu převyšující 10 ng/ml, kteří měli EF LK a stejně tak její systolickou funkci „pouze“ na hranici normy. Což tedy potvrzuje, že ECHO má v případě myokarditidy spíše postavení nástroje pro sledování průběžného stavu pacienta a vyloučení jiných příčin srdeční dysfunkce než jako diagnostický nástroj, který by ji byl schopen s dostatečnou senzitivitou a specificitou potvrdit (8,24, 96, 98, 99, 100).

    RTG plic bylo provedeno u poloviny zkoumaného souboru, většinou s normálním nálezem. Větší přínos pro diagnostiku myokarditidy toto vyšetření nemělo.

    CMRI je v současnosti u myokarditid. hlavní neinvazivní diagnostickou metodou. K průkazu nekrózy nebo fibrózy myokardu slouží nález LGE. Aktivní zánět je navíc podpořen i nálezem edému myokardu. Ve studii z roku 2012 byl nález LGE u 53 % pacientů, ale v jiných pracích byl 80–100 % (27, 166, 167). U tohoto zkoumaného souboru byl výsledek LGE pozitivní u 8 pacientů (CMRI bylo provedeno u 12), přičemž 4 měli zároveň průkaz edému. U zbylých pacientů s LGE nemusel být přítomen v případě, že byla CMRI provedena již v pozdější fázi nemoci.

    Hlavní ukazatelem myokardiálního poškození je hladina troponinu I, která je ve studiích označována za prediktor horší prognózy a ve studiích je jeho zvýšená hladina nejčastěji v rozmezí 30–50 % (43). Např. ve studii z roku 2012 byla jeho hladina zvýšena pouze u 23 % pacientů (27). V případě tohoto zkoumaného souboru byl zvýšen u 77 % pacientů, ovšem nemusel odpovídat jejich klinickému obrazu, jak bylo popsáno již výše. U části pacientů lze jeho nízkou hladinu či negativitu vysvětlit tím, že se mohlo jednat o menší zánětlivé poškození myokardu, které nebylo natolik rozsáhlé, aby významněji zvýšilo hladinu troponinu I nebo bylo jeho stanovení provedeno s výrazným zpožděním od iniciálního poškození myokardu v důsledku myokarditidy (viz později). Kreatinkináza byla zvýšená u 63 % pacientů a její myokardiální forma CK-MB u 2/3 pacientů. Společně s troponinem tedy byla častým ukazatelem myokardiálního poškození, i když ve studii byla její hladina zvýšena v pouhých 2 % (26, 111, 112). Myoglobin již tak spolehlivým ukazatelem nebyl a byl zvýšen jen u 36 % pacientů (z 22 pacientů, u kterých bylo jeho vyšetření indikováno).

    Ze známek zánětu/infekce byl nejčastěji zvýšen CRP (v 80 % případů), většinou ve skupině Trop +. Ve 3 případech byl pozitivní i výsledek D-dimerů. U dvou z nich byla provedena SKG, první s negativním nálezem na koronárních arteriích, druhá se stenózou RIA do 50 %. U tohoto případu byl také popsán nález trombu v LK na ECHO. U posledního případu nebyla SKG provedena, ale byl popsán nález trombu na ECHO, a i CMRI s průkazem LGE neischemického poškození myokardu. Popsána byla i drobná embolizace na CT plic.

    Podrobněji jsou tyto i další biomarkery popsány dále při porovnání skupiny Trop – a Trop +.

    Při porovnání skupin Trop – a Trop + byl statisticky významný věkový rozdíl mezi skupinami, kdy pacienti v Trop – měli průměrně vyšší věk. Ze subjektivních příznaků byl statisticky významný rozdíl v udávané bolesti na hrudi, kterou v Trop – udával pouze jeden pacient. To mohlo být zapříčiněno menším rozsahem myokardiální nekrózy. Nicméně je zajímavé, že ve skupině Trop – byly 2 ze 4 případů srdečního selhání. V jednom případě byla zjištěna dilatace všech srdečních oddílů spojená se „středně významnou“ trikuspidální regurgitací a významnou mitrální regurgitací a výrazně sníženou systolickou funkcí. Druhý případ byl hodnocen jako biventrikulární srdeční selhání se zjištěnou dilatací LK a sníženou EF a významnou trikuspidální regurgitací při zachovalé velikosti PK a absenci jejího tlakového či objemového přetížení. U tohoto případu bylo na CMRI navíc popsáno několik ložisek LGE v levé i pravé komoře. Nálezy obou regurgitací (i významných) byly u myokarditidy již popsány (104, 105, 168). Oba pacienti přitom byli bez anamnézy chlopenní vady nebo onemocnění, které by ji mohlo vyvolat (např. infekční endokarditida apod.). Jeden z případů srdečního selhání ve skupině Trop + nad 0,06 ng/ml byl již popsán výše. U druhého byla zjištěna významná systolická dysfunkce s EF 30 % a dilatací LK.

    Zajímavé byly také výsledky EKG, kde statistické významnosti dosáhla charakteristika abnormálního srdečního rytmu. 6 ze 7 pacientů v Trop – mělo nějaký z uvedených abnormálních srdečních rytmů, včetně dvou případů fibrilace síní. Statisticky významné hladině se blížila i elevace ST úseku, která byla dokumentována pouze u jednoho pacienta z Trop – oproti 13 z Trop +.

    U 4 pacientů z Trop – byla zdokumentována dilatace, poruchy kinetiky a systolická dysfunkce LK (u 3 hodnocena jako významná). 5 pacientů z této skupiny mělo EF pod 55 %. Rozdíly v RTG a CMRI výsledcích nebylo bohužel kvůli malému souboru ve skupině Trop – možné posoudit.

    U laboratorních výsledků dosáhly vysoké statistické významnosti hladina CK-MB a CRP s výraznou převahou ve skupině Trop +. U 2 pacientů z Trop – sice hladina troponinu v průběhu hospitalizace ještě vystoupala, ale ne nijak významně. U některých pacientů je vysvětlení takové, že se mohlo jednat o mírnou formu myokarditidy, což podporuje i to, že CRP bylo zvýšeno (do 28) pouze u třech pacientů z Trop – Později vystoupalo ještě u jednoho pacienta. Leukocytóza byla v průběhu hospitalizace zvýšena jen u dvou pacientů. Dalším možným vysvětlením je, že se pacienti dostali do nemocnice až po delší době, kdy již elevace troponinu a markerů zánětu nebyla tak výrazná. Vysvětlení nabízí i samotný charakter myokarditidy jakožto onemocnění s heterogenními projevy a zcela nepředvídatelným průběhem, u kterého není hladina troponinu zvýšena až v polovině případů. Mohl by být tedy učiněn závěr, že iniciální hladina troponinu nemusí odpovídat svou hladinou závažnosti klinického stavu pacienta, což dokládá komplikovanost tohoto onemocnění. Tento výsledek koresponduje i s výsledky studie dětských pacientů s myokarditidou, kdy nebyla zjištěna statistická významnost hladiny troponinu u latentních případů a uzdravených dětí (110). Naopak u přeživších dětí byly zaznamenány při přijetí i v průběhu hospitalizace daleko vyšší hladiny troponinu než u latentních případů, pro porovnání – nejvyšší hladina při přijetí u uzdravených dětí byla 39,0 ng/ml a u latentních případů 8,8 ng/ml.

    Kvůli výsledkům výše uváděné studie (110), kde hladina AST a kreatininu byla statisticky významným prediktorem mortality, byla hodnocena i v tomto souboru hladina AST, kreatininu a i ALT, která ve studii nedosáhla statisticky významné hladiny, ale velmi se jí blížila. V tomto zkoumaném souboru nedosáhl ani jeden z parametrů statistické významnosti, i když byla hladina ALT u Trop – průměrně vyšší a hladina AST naopak nižší než v Trop –.

    Tato retrospektivní studie má samozřejmě i své limitace. V prvé řadě jde především o menší velikost souboru, hlavně ve skupině Trop –, který byl v některých případech tak malý, že jej nešlo statisticky zhodnotit. S tímto problémem se ale potýká většina studií věnujících se myokarditidě, což je způsobeno malým počtem diagnostikovaných případů a ten je následně ještě snížen vylučovacími kritérii. Všechny výsledky je tedy samozřejmě nejlepší potvrdit nebo vyvrátit v multicentrické studii s větším souborem pacientů, což je ale obtížné.

    Nevýhodou je také fakt, že nebyla dále sledována prognóza a vývoj onemocnění po hospitalizaci. To nebylo umožněno z toho důvodu, že část pacientů byli cizinci, kteří byli dále sledováni v zahraničí nebo čeští pacienti většinou byli sledováni v místě svého bydliště.

    Nicméně i přes tyto limitace praktická část práce přinesla poměrně zajímavé výsledky a byly splněny všechny ze tří jejích cílů. Potvrdila a demonstrovala silnou heterogenitu nemoci popsanou již v teoretické části práce na konkrétním příkladu pacientů a často korespondovala s výsledky provedených studií.

    Autor úvodního snímku: OpenClipart-Vectors

    ———————————————————————————————————————————————————————————————————————————

    Zdroje:

    8) ZEMÁNEK D. Kapitola 15: Zánětlivé onemocnění myokardu. In: VESELKA, J. a V.ROHN. Kardiovaskulární medicína [online]. 1. vydání. Brno: Fasta Medica, 2015. ISBN 978-80-88056-00-3.

    24) CAFORIO, A.L.P, PANKUWEIT S., ARBUSTINI E., et al. Current state knowledge on aetiology, diagnosis, management, and Therapy of myocarditis: a position statement of the European Society of Cardiology Working Group on Myocardial and Pericardial Disease. European Heart Journal. 2013, 34(-), 2636–2648.

    26) COOPER L. T., JR., KNOWLTON K. U. Chapter 67: Myocarditis. In.: D.P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medic Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 1589–1602. ISBN 978-1-4557-5133-4.

    27) GRÜN, S., SCHUMANN J. a et al. Long-Term Follow-Up of Biopsy-Proven Viral Myocarditis: Predictors of Mortality and Incomplete Recovery. JACC. 2012, 59(18), 1604-1615.

    43) M, HOLICKÁ a ŠPINAR J. Myokarditidy. ACTA MEDICINAE. 2013, 2013(7), 68-74.

    96) Onemocnění myokardu: Myokarditida, zánětlivá kardiomyopatie. ECardio.cz [online]. -: -, – [cit. 2017-01-30].

    98) KINDERMANN, I. a et al. Update on Myocarditis. Journal of the American College of Cardiology. 2012, 59(9), 779-792.

    99) KUCHYNKA, P. a et al. Myokarditida a zánětlivá kardiomyopatie. Kapitoly z kardiologie. 2013, 3(-), 87-91.

    100) KREJČÍ, J. Myokarditidy a zánětlivé kardiomyopatie. Kardiologická Revue Interní Medicína. 2015, 17(4), 288-294.

    104) FERRI, F. F. a et al. Ferri’s Clinical Advisor 2015: 5 Books in 1 [online]. -. USA: Elsevier, 2015 [cit. 2017-02-27]. pp. 807-809. ISBN 978-0-323-08375-1.

    105) BACKER, D.D., ed. et al. Hemodynamic Monitoring Using Echocardiography in the Critically Ill [online]. -. Berlin: Springer, 2011 [cit. 2017-02-27]. pp. 124. ISBN 978-3-540-87954-1.

    110) TEELE, S.A. Management and Outcomes in Pediatric Patients Presenting with Acute Fulminant Myocarditis. The Journal of Pediatrics. 2011, 158(4), 638-643.

    111) LAUER, B. a et al. Cardiac Troponin T in Patients With Clinically Suspected Myocarditis. JACC. 1997, 30(5), 1354-1359.

    112) AL-BILTAGI, M. Circulating cardiac troponins levels and cardiac dysfunction in children with acute and fulminant viral myocarditis. Acta Pediatrica. 2010, 99(-), 1510-1516.

    146) MCNAMARA, D.M. a et al. Controlled Trial of Intravenous Immune Globulin in Recent-Onset Dilated Cardiomyopathy. Circulation [online]. [cit. 2017-02-28].

    166) BANKA, P. a et al. Cardiovascular magnetic resonance techniques and findings in children with myocarditis: a multicenter retrospective study. Journal of Cardiovascular Magnetic Resonance. 2015, 17(-), 1-8.

    167) MAVROGENI, S. a et al. Myocarditis as a precipitating factor for heart failure: evaluation and 1-year follow-up using cardiovascular magnetic resonance and endomyocardial biopsy. European Journal of Heart Failure. 2011, 13(-), 830-837.

    168) ANSARI, A. a et al. Drug-Induced Toxic Myocarditis. Tex Heart Inst J. [online]. 2003, 30(1), 76-79 [cit. 2017-02-28].

    Příspěvek Diskuze pochází z Myokarditida

    ]]>
    Výsledky https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/ostatni/retrospektivni-studie/vysledky/vysledky/ Tue, 14 Mar 2017 15:24:12 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1687 Klinická charakteristika

    Klinické charakteristiku souboru jsou shrnuty v tabulce 6. Pacienti byli průměrného věku 35 ± 14 let s výraznou převahou mužů (24 mužů a 6 žen). Jedinou statisticky významnou charakteristikou při porovnání skupiny T...

    Příspěvek Výsledky pochází z Myokarditida

    ]]>
    Klinická charakteristika

    Klinické charakteristiku souboru jsou shrnuty v tabulce 6. Pacienti byli průměrného věku 35 ± 14 let s výraznou převahou mužů (24 mužů a 6 žen). Jedinou statisticky významnou charakteristikou při porovnání skupiny Trop – a Trop + byl věk pacientů, kdy ve skupině Trop – byly pacienti starší.

    Výskyt diagnóz v anamnéze: 2 ulcerózní kolitidy, 1 astma bronchiale, 1 senná rýma, 1 recidivující tonsilitida, 1 recidivující rhinitida, 1 infekční mononukleóza, 2 vertebrogenní algické syndromy (VAS), 1 myokarditida (bez dokumentovaného poškození srdeční funkce), 2 sarkoidózy, 6 arteriálních hypertenzí, 1 revmatická horečka, 1 pyelonefritida, 1 asymptomatická infekce močových cest, 1 diabetes mellitus 1. typu, 1 diabetes mellitus 2. typu, 1 polynodózní struma (farmakologicky kompenzovaná), 1 chronická žilní insuficience dolních končetin (farmakologicky kompenzovaná).————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Charakteristika Celkový soubor (n = 30) Trop I –

    (n = 7)

    Trop I +

    (n = 23)

    Jednotka p
    Věk 35 ± 14 49 ± 19 31 ± 9 roky 0,03318
    Ženy 6 (20%) 3 3 0,1201
    Váha 81 ± 18 73 ± 23 84 ± 16 kg 0,4354
    Výška 177 ± 9 171 ± 12 178 ± 8 cm 0,11642
    BMI 26 ± 5 25 ± 7 26 ± 5 kg/m² 0,97606
    TK syst. 127 ± 19 133 ± 12 126 ± 21 mmHg 0,29372
    TK diast. 77 ± 12 80 ± 8 76 ± 14 mmHg 0,32708
    TF 85 ± 23 93 ± 27 83 ± 20 tepy/min 0,4593
    Kuřáci 9 (30%) 2 7 počet 1,0000
    Doba hosp. 7 ± 4 7 ± 3 7 ± 4 dny 0,77182

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Tabulka 6: Charakteristika zkoumaného souboru

    Vstupní nálezy

    Nejčastěji udávanými subjektivními obtížemi byla bolest na hrudi (70 % souboru), tlak na hrudi (37 %), dyspnoe (37 %), subfebrilie/febrilie (30 %), propagace bolesti do LHK/čelisti/zad (23 %) a průjmy (20 %). Anamnézu nedávno prodělané nebo aktuální virózy uvedlo 43 % pacientů. Vysoké statistické významnosti dosáhla charakteristika bolest na hrudi, kdy ve skupině Trop + byla zaznamenána v 87 % případů (20 pacientů). Na druhou stranu si na ni ve skupině Trop – stěžoval pouze jeden pacient. Ostatní nálezy jsou v tabulce 7.————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Charakteristika Celkový soubor (n = 30) Trop I –

    (n = 7)

    Trop I +

    (n = 23)

    p
    Bolest na hrudi 21 (70%) 1 20 0,0009
    Dyspnoe 11 (37%) 3 8 1,0000
    Subfebrilie/febrilie 9 (30%) 2 7
    Propagace bolesti 7 (23%) 0 7 0,1536
    Tlak na hrudi 11 (37%) 1 10 0,2146
    Vyrážka 0 (0%) 0 0
    Bolest hlavy 3 (10%) 0 3 1,0000
    Příznaky/anamnéza infektu 13 (43%) 4 9 0,6656
    Zvracení 3 (10%) 1 2 1,0000
    Průjmy 6 (20%) 0 6 0,2901
    Bledost 1 (3%) 0 1 1,0000
    Pre-kolapsový stav 2 (7%) 0 2 1,0000
    Nevolnost 2 (7%) 1 1 0,4184
    Únava 3 (10%) 1 2 1,0000
    Periferní toky 2 (7%) 1 1 0,4184
    Palpitace 2 (7%) 1 1 0,4184

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Tabulka 7: Subjektivní nálezy zkoumaného souboru. Statistické významnosti dosáhla charakteristika bolest na hrudi.

    Normální byl objektivní nález v 57 % případů. U 4 pacientů (13 %) byly přítomny známky srdeční nedostatečnosti. Statistické významnosti dosáhla charakteristika bledost (s výhradním zastoupením ve skupině Trop –), tachypnoe (také s výhradním zastoupením ve skupině Trop –) a statisticky významné hladině se blížila charakteristika tachykardie. Další nálezy uvádí tabulka 8.————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Charakteristika Celkový soubor (n = 30) Trop I –

    (n = 7)

    Trop I +

    (n = 23)

    p
    Srdeční selhání/insuficience 4 (13%) 2 2 0,2245
    Obraz ICHS 1 (3%) 0 1 1,0000
    Normální 17 (57%) 3 14 0,6656
    Bledost 3 (10%) 3 0 0,0086
    Subfebrilie/febrilie 1 (3%) 0 1 1,0000
    Dušnost 2 (7%) 1 1 0,4184
    Zvýšená náplň KŽ 3 (10%) 2 1 0,1276
    Hepatomegalie 1 (3%) 1 0 0,2333
    Ascites 0 (0%) 0 0
    Tachypnoe 2 (7%) 2 0 0,0483
    Tachykardie 5 (17%) 3 2 0,0679
    Nepravidelná AS 2 (7%) 0 2 1,0000
    Oslabení 1. SO 0 (0%) 0 0
    Přítomnost 3./4. SO 1 (3%) 0 1 1,0000
    Šelest nad mitrální ch. (šelest na hrotě) 2 (7%) 0 2 1,0000
    Šelest nad pulmonární ch. 1 (3%) 0 1 1,0000
    Šelest nad trikuspidální ch. 0 (0%) 0 0
    Šelest nad aortální ch. 1 (3%) 0 1 1,0000
    Perikardiální výpotek 0 (0%) 0 0
    Pleurální výpotek 0 (0%) 0 0
    Chrůpky na bázích plic 2 (7%) 1 1 0,4184
    Vyrážka 1 (3%) 0 1 1,0000
    Periferní otoky 2 (7%) 1 1 0,4184
    Poklepově zvětšené srdce 2 (7%) 1 1 0,4184

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Tabulka 8: Objektivní nálezy zkoumaného souboru. Statistické významnosti dosáhla charakteristika bledost a tachypnoe.

    EKG

    Abnormální rytmus byl přítomen u 40 % pacientů. Nejčastějším nálezem byla tachykardie (6 pacientů), dále bradykardie (2 pacienti), flutter síní (1 pacient), fibrilace síní (3 pacienti), junkční rytmus (1 pacient), nespecifická porucha nitrokomorového vedené (1 pacient) a AV blokáda II. stupně (1 pacient). Statistické významnosti dosáhla charakteristika abnormální srdeční rytmus. Ten byl přítomen u 6 ze 7 pacientů skupiny Trop –, včetně 2 případů fibrilace síní a 1 případu flutteru síní. Elevace/vyšší odstup ST úseku či inverze/plochost T vlny se vyskytovala u většiny pacientů z Trop +, i když oproti Trop – nedosáhla hladiny statistické významnosti. Celkově byla elevace/vyšší odstup ST úseku přítomen u 47 % pacientů a inverze/plochost T vlny u 63 %. Další nálezy shrnuje tabulka 9.

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Charakteristika Celkový soubor (n = 30) Trop I –

    (n = 7)

    Trop I +

    (n = 23)

    p
    Abnormální SR 12 (40 %) 6 6 0,0086
    Bradykardie 2 (7%) 1 1 0,4184
    Tachykardie 6 (20%) 3 3 0,1201
    Flutter síní 1 (3%) 1 0 0,2333
    Fibrilace síní 3 (10%) 2 1 0,1276
    Junkční rytmus 1 (3%) 0 1 1,0000
    Porucha nitrokomorového vedenní 1 (3%) 0 1 1,0000
    AV blok I/II/III 0/1/0 (0/3/0%) 0/0/0 0/1/0 1,0000
    Deprese ST úseku 2 (7%) 1 1 0,4184
    Elevace/vyšší odstup ST úseku 14 (47%) 1 13 0,0860
    Inverze/plochost T vln 19 (63%) 3 16 0,3717
    LBBB 1 (3%) 1 0 0,2333
    RBBB + iRBBB 3 (10%) 0 3 1,000
    Snížená voltáž v konč. svodech 0 (0%) 0 0
    QS kmit 3 (10%) 2 1 0,1276
    Normální nález 2 (7%) 1 1 0,4184
    Hypertrofie LK 1 (3%) 1 0 0,2333
    PZ 4 (13%) 0 4 0,5476

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Tabulka 9: EKG nálezy zkoumaného souboru. Statistické významnosti dosáhla charakteristika abnormální SR.

    ECHO

    Statistické významnosti dosáhly charakteristiky střední či významná trikuspidální/mitrální regurgitace s výhradním zastoupením ve skupině Trop – a také nález hodnocený jako těžká systolická dysfunkce nebo významně snížená systolická dysfunkce s převahou ve skupině Trop –. Statisticky významné hladině se blížil nález EF LK nižší nebo rovné 35 % s převahou ve skupině Trop –. Nález poruchy kinetiky LK a EF LK pod 55 % byl stanoven u 47 % pacientů. Dilatace nebo hraniční velikost LK byla přítomná u 1/3 pacientů. Porucha kinetiky a systolická dysfunkce LK byla přítomná u 4 ze 7 pacientů z Trop – v obou případech, z toho u 3 byla systolická dysfunkce hodnocena jako těžký nebo významná a u všech byla naměřena EF LK pod 35 %. Známky plicní hypertenze byly u 20 % pacientů. Bližší údaje jsou uvedeny v tabulce 10.

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Charakteristika Celkový soubor (n = 30) Trop I –

    (n = 7)

    Trop I +

    (n = 23)

    p
    Trikuspidální regurgitace 5 (17%) 2 3 0,5650
    Lehká TR 3 (10%) 0 3 1,000
    Střední a významná TR 2 (7%) 2 0 0,0483
    Mitrální R 5 (17%) 2 3 0,5650
    Lehká MR 3 (10%) 0 3 1,000
    Střední a významná MR 2 (7%) 2 0 0,0483
    Pulmonární R 2 (7%) 1 1
    Lehká PR 2 (7%) 1 1 0,4184
    Střední a významná PR 0 (0%) 0 0
    Aortální R 0 (0%) 0 0
    Lehká AR 0 (0%) 0 0
    Střední a významná AR 0 (0%) 0 0
    Perikardiální výpotek 3 (10%) 0 3 1,0000
    Perikardiální separace 3 (10%) 1 2 1,0000
    Hypertrofie LK 1 (3%) 1 0 0,2333
    Porucha kinetiky LK 14 (47%) 4 10 0,6746
    Difuzní hypokinéza 11 (37%) 3 8 1,0000
    Regionální hypokinéza 3 (10%) 1 2 1,0000
    Systolická dysfunkce 10 (33 %) 4 6 0,1813
    Snížená/mírně snížena SD 6 (20%) 1 5 1,0000
    Těžká/významná SD 4 (13%) 3 1 0,0307
    Trombus 2 (7%) 0 2 1,0000
    Dilatace/hraniční velikost LK 10 (33%) 4 6 0,1813
    Hraniční velikost 3 (10%) 0 3 1,0000
    Mírná 3 (10%) 2 1 0,1276
    Dilatace 4 (13%) 2 2 0,2245
    EF LK pod 55 % 14 (47%) 5 9 0,2040
    EF 45-55 % 6 (20%) 1 5 1,0000
    EF 36-44 % 3 (10%) 1 2 1,0000
    EF 35 % méně 5 (17%) 3 2 0,0679
    PK dilatace 2 (7%) 1 1 0,4184
    PK porucha funkce 2 (7%) 1 1 0,4184
    LS dilatace 4 (13%) 2 2 0,2245
    LS porucha funkce 0 (0%) 0 0
    PS dilatace 2 (7%) 1 1 0,4184
    PS porucha funkce 0 (0%) 0 0
    Známky plicní hypertenze 6 (20%) 3 3 0,1201

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–
    Tabulka
    10: ECHO nálezy zkoumaného souboru. Statistické významnosti dosáhla charakteristika střední a významná TR/MR a těžká/významná SD.

    RTG

    Výsledky tohoto vyšetření byly normální v 53 % (soubor v tomto případě n = 15). Ve 1/3 byl pozitivní nález dilatace/rozšířeného srdečního stínu. U tří pacientů RTG plic potvrdil městnání/hyperemii v plicním oběhu. Statisticky významné hladině se blížila charakteristika normální nález s výhradním zastoupením ve skupině Trop +. Ve skupině Trop – byli v případě toho vyšetření ale pouze tři pacienti. Další nálezy jsou v tab. 11.

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Charakteristika Celkový soubor (n = 15) Trop I –

    (n = 3)

    Trop I +

    (n = 12)

    p
    Normální nález 8 (53%) 0 8 0,0769
    Dilatace/rozšíření srdečního stínu 5 (33%) 2 3 0,2418
    Perikardiální výpotek 0 (0%) 0 0
    Hyperemie/městnání v plicním oběhu 3 (20%) 1 2 0,5165
    Ostatní nálezy 2 (13%) 1 1 0,3714
    Bronchopneumonie 1 (7%) 0 1 1,0000
    Akcentrace plicní kresby 1 (7%) 1 0 0,2000

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Tabulka 11: RTG nálezy zkoumaného souboru. Statistické významnosti nedosáhla žádná charakteristika.

    CMRI

    Normální rozměry a kinetika srdečních oddílů byly zjištěny v 58 % případů (n = 12). Častý byl také průkaz LGE ve 2/3 případů (8 pacientů, z toho 7 ve skupině Trop +). V jednom případě byly zjištěny 2 tromby v LK. EF LK, EDV a ESV LK nebylo možno statisticky zhodnotit kvůli malému zastoupení v Trop – (n = 2). Nálezy shrnuje tab. 12.

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Charakteristika Celkový soubor (n = 12) Trop I –

    (n = 2)

    Trop I +

    (n = 10)

    p
    Normální rozměry a kinetika 7 (58%) 1 6 1,0000
    Snížená kinetika LK 5 (42%) 1 4 1,0000
    Dilatace LK 3 (25%) 0 3 1,0000
    EF LK 58,3 ± 15,7 57,5 ± 10,6 58,5 ± 17,0
    EDV LK 152,5 ± 31,6 137,0 ± 49,5 156,4 ± 29,1
    ESV LK 67,2 ± 42,4 61,0 ± 35,4 68,8 ± 46,0
    Perikardiální výpotek 0 (0%) 0 0
    LGE 8 (67%) 1 7 1,0000
    Edém myokardu 4 (33%) 0 4 0,5152
    Tromby 1 (8%) 0 1 1,0000

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Tabulka 12: CMRI nálezy zkoumaného souboru. Statistická významnosti nedosáhla žádná charakteristika. EF, EDV a ESV LK nebylo možno kvůli malému souboru zhodnotit.

    Katetrizační vyšetření

    U většiny pacientů byl nález normální (58 %, n = 19). V sedmi případech (37 %) byla popsány hypokinéza LK. Ve dvou případech bylo zjištění zúžení/stenóza na jedné z koronárních artérií (v jednom případe pravá koronární arterie, ve druhé RIA), ale obě změny nepřesáhly hladinu 50 % zúžení. Nálezy shrnuje tab. 13.

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Charakteristika Celkový soubor (n = 19) Trop I –

    (n = 5)

    Trop I +

    (n = 14)

    p
    Normální nález 11 (58%) 2 9 0,6027
    Perikardiální výpotek 1 (5%) 0 1 1,0000
    Hypoplazie PKT 3 (16%) 1 2 1,0000
    Dilatace/hraniční velikost LK 3 (16%) 1 2 1,0000
    Hypokinéza LK 7 (37%) 1 6 0,6027
    Hypokinéza PK 1 (5%) 1 0 0,2632
    Mitrální regurgitace 2 (11%) 1 1 0,4678
    Změny na KA do 50 % 2 (11%) 1 1 0,4678

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Tabulka 13: SKG nálezy souboru. Statistické významnosti nedosáhla žádná charakteristika.

    Laboratorní vyšetření

    Iontogram, hladina močoviny a kreatininu byl u většiny pacientů normální. Nižší hladina byla zaznamenána u sodíku (5 pacientů), draslíku (9 pacientů), chloridů (2 pacienti), močoviny (8 pacientů) i kreatininu (2 pacienti). S výjimkou kreatininu, kde bylo zastoupení nižší hladiny po jednom pacientovi v Trop – i Trop +, byla nižší hladina těchto látek zaznamenána především u pacientů v Trop +. Vyšší hladina ALT i AST byla zaznamenána u 13 (43 %), respektive 20 (267%) pacientů, většinou ve skupině Trop +, i když se nejednalo o statisticky významný výsledek. Ze známek zánětu byla u 30 % pacientů leukocytóza s vyšší hladinou neutrofilů v 8 případech (7 ve skupině Trop +). Bazofily byly zvýšeny ve 3 případech, monocyty ve 4 a lymfocyty v 1. Eozinofily byly naopak sníženy ve 47 % případů. Ve 47 % byla zvýšená i sedimentace erytrocytů. CRP bylo zvýšeno v 80 % případů (24 pacientů), z toho 21 bylo ve skupině Trop +, přičemž při porovnání CRP v Trop – a Trop + byla zaznamenána vysoká statistická významnost. Z biomarkerů myokardiálního poškození byl troponin I zvýšen u 77 % pacientů a CK-MB v 67% případů (z toho dva v Trop –). Oba dva výsledky byly statisticky velmi významné. Samotná kreatinkináza byla zvýšená v 63 % případů (19 pacientů), z toho u jednoho v Trop –. Myoglobin byl zvýšen pouze v 8 případech (36 %; n = 22). Všechny byly ve skupině Trop +. Biomarker srdečního selhání NT BNP byl zvýšen u 14 pacientů, z toho 3 byli ve skupině Trop –.

    Jiné výsledky krevního obrazu (hemoglobin, erytrocyty, hematokrit, trombocyty) byly zvýšeny jen výjimečně, spíše byli pod dolní hranicí normy (7 pacientů u hemoglobinu, 10 u hematokritu).

    Koagulační parametr APTT byl zvýšen u 10 pacientů. QUICK byl pouze lehce (do 0,10 nad normu) u 3 pacientů. Ve 3 případech byl pozitivní i výsledek D-dimerů. Výsledky jsou shrnuty v tab. 14.

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Charakteristika Celkový soubor (n = 30) Trop I –

    (n = 7)

    Trop I +

    (n = 23)

    p
    Sodík 137,87 ± 3,25 139,00 ± 2,94 137,52 ± 3,31 0,62414
    Draslík 3,86 ± 0,47 3,96 ± 0,37 3,83 ± 0,49 0,8181
    Chloridy 103,77 ± 4,04 105,29 ± 4,68 103,30 ± 3,82 0,36282
    Močovina 3,90 ± 1,98 5,26 ± 2,55 3,49 ± 1,63 0,04136
    Kreatinin 80,27 ± 13,43 79,43 ± 15,71 80,52 ± 13,04 0,90448
    ALT 0,95 ± 0,92 1,22 ± 1,13 0,86 ± 0,86 0,64552
    AST 0,98 ± 0,66 0,57 ± 0,28 1,10 ± 0,69 0,60306
    Kreatinkináza 9,66 ± 16,47 1,81 ± 1,32 12,04 ± 18,21 0,44726
    Hemoglobin 144,13 ± 13,40 140,14 ± 11,58 145,35 ± 13,91 0,29372
    Erytrocyty 4,84 ± 0,42 4,65 ± 0,31 4,90 ± 0,44 0,72786
    Hematokrit 0,43 ± 0,04 0,42 ± 0,03 0,43 ± 0,05 0,81034
    Trombocyty 241,70 ± 90,37 270,00 ± 73,43 233,09 ± 94,67 0,11184
    Leukocyty 8,94 ± 3,44 8,83 ± 3,18 8,98 ± 3,58 0,14706
    Troponin I 7,43 ± 9,22 0,04 ± 0,01 9,68 ± 9,45 ˂ 0,001
    CK-MB 32,43 ± 36,24 2,16 ± 2,17 42,06 ± 36,71 ˂ 0,001
    CRP 44,14 ± 57,01 9,14 ± 12,64 54,79 ± 61,10 ˂ 0,001
    Charakteristika Celkový soubor (n = 24) Trop I –

    (n = 5)

    Trop I +

    (n = 19)

    p
    FW 1 hodina 30,96 ± 26,82 28,00 ± 28,61 31,74 ± 27,10
    FW 2 hodiny 49,25 ± 33,48 45,00 ± 39,10 50,37 ± 32,96
    Charakteristika Celkový soubor (n = 24) Trop I –

    (n = 4)

    Trop I +

    (n = 20)

    p
    Neutrofily 63,17 ± 10,98 62,70 ± 8,11 63,26 ± 11,65
    Eozinofily 1,40 ± 1,08 1,08 ± 0,70 1,47 ± 1,14
    Bazofily 0,47 ± 0,62 0,33 ± 0,46 0,50 ± 0,66
    Monocyty 7,53 ± 2,67 6,05 ± 1,69 7,83 ± 2,76
    Lymfocyty 23,10 ± 11,38 26,30 ± 10,27 22,47 ± 11,73
    Charakteristika Celkový soubor (n = 25) Trop I –

    (n = 5)

    Trop I +

    (n = 20)

    p
    APTT 1,58 ± 1,83 1,09 ± 0,10 1,70 ± 2,04 0,9124
    QUICK 1,09 ± 0,10 1,14 ± 0,14 1,08 ± 0,09 0,92034
    Charakteristika Celkový soubor (n = 22) Trop I –

    (n = 7)

    Trop I +

    (n = 15)

    p
    Myoglobin 94,85 ± 105,52 30,14 ± 20,18 125,05 ± 116,00 0,4009
    Charakteristika Celkový soubor (n = 16) Trop I –

    (n = 4)

    Trop I +

    (n = 12)

    p
    NT BNP 248,25 ± 376,07 94,25 ± 71,55 299,58 ± 424,22

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Tabulka 14: Výsledky iniciálních laboratorních vyšetření zkoumaného souboru. Statistické významnosti dosáhla charakteristika močovina, troponin I, CK-MB a CRP. Statisticky nebylo možné zhodnotit FW  1 a 2 hodiny, rozpočet leukocytů a NT BNP.

    Autor úvodního snímku: Deedster

    Příspěvek Výsledky pochází z Myokarditida

    ]]>
    Metodika https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/ostatni/retrospektivni-studie/metodika/metodika/ Tue, 14 Mar 2017 15:16:46 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1683 Zkoumaný soubor

    Zkoumaný soubor tvoří pacienti, kteří byli hospitalizováni na kardiologickém oddělení Nemocnice na Homolce mezi 1. lednem 2002 a 31. prosincem 2016 s diagnózou myokarditidy či perimyokarditidy. Pacienti byli v elektronické d...

    Příspěvek Metodika pochází z Myokarditida

    ]]>
    Zkoumaný soubor

    Zkoumaný soubor tvoří pacienti, kteří byli hospitalizováni na kardiologickém oddělení Nemocnice na Homolce mezi 1. lednem 2002 a 31. prosincem 2016 s diagnózou myokarditidy či perimyokarditidy. Pacienti byli v elektronické databázi nemocnice identifikováni podle čísla diagnózy I 408. Myokarditida či perimyokarditida byla v tomto zkoumaném souboru definována na základě diagnostiky ošetřující kardiologa. Vzhledem k tomu, že nebyla provedena EMB, jedná se tedy o klinicky suspektní myokarditidu, respektive perimyokarditidu. Všechny nálezy a výsledky vyšetření byly zjišťovány z elektronické databáze pacientů NNH.

    U zkoumaného souboru nebyly hodnoceny výsledky sérologických vyšetření a celkově hodnocena etiologie myokarditidy. Jak dokazují výzkumy, sérologické vyšetření má v identifikaci etiologie myokarditidy malý význam a je zatíženo mnohými faktory (21, 108) a nešlo by z toho tedy vyvozovat prakticky přínosné závěry. U části pacientů navíc byla sérologická vyšetření provedena na jiném pracovišti než na NNH a výsledky těchto vyšetření nebyly v elektronické databázi NNH k dispozici.

    Zkoumaný soubor tvoří 30 pacientů (z toho 24 mužů a 6 žen) průměrného věku 35 ± 14 let a průměrnou dobou hospitalizace 7 ± 4 dny. Diagnózu perimyokarditidy mělo 8 pacientů. Zjišťovány základními parametry souboru jsou věk, pohlaví, váha, výška, BMI, TK, TF, zastoupení kuřáků, doba hospitalizace a dřívější onemocnění.

    Vylučovací kritéria pro zařazení do zkoumaného souboru byla následující:

    • Jednalo se pouze o záznam prodělané myokarditidy/perimyokarditidy v anamnéze pacienta.
    • Více než 50 % stenóza na koronárních artériích v anamnéze či zjištěná při SKG.
    • Implantovaný kardiostimulátor či jiný přístroj upravující srdeční rytmus.
    • Anamnéza ICHS, CMP, supraventrikulárních a komorových arytmií (s výjimkou AV blokády při revmatické horečce, protože toto onemocnění je dle zdrojů v některých případech asociováno s myokarditidou), (76, 88), dále anamnézou dekorigované arteriální hypertenze s TK více než 180/110 mmHg, farmakologicky nekompenzované poruchy štítné žlázy, kardiomyopatie, dále anamnéza chlopenní či vrozené srdeční vady a chronické obstrukční plicní nemoci.

    Definice pojmů

    Myokarditida/perimyokarditida – stanoveno na základě diagnostiky kardiologa

    Příznaky/anamnéza infektu – tj. anamnéza kašle, subfebrilie/febrilie, chřipce podobných příznaků či stanová diagnóza infektu

    Srdeční selhání – stanoveno na základě diagnostiky kardiologa

    Abnormální srdeční rytmus – tj. tachykardie, bradykardie, flutter síní, fibrilace síní, junkční rytmus, nespecifická porucha nitrokomorového vedené a AV blokáda.

    Subjektivní příznaky a objektivní nález

    Subjektivní příznaky byly zjišťovány na základě ústního sdělení pacienta. Bylo zkoumáno zastoupení následujících jevů: bolest a/nebo tlak na hrudi, propagace bolesti do jedné z horních končetin, zad či čelisti, palpitace, dyspnoe, subfebrilie/febrilie, vyrážka, bolesti hlavy, příznaky či anamnéza nedávno prodělaného (do 2 měsíců před hospitalizací) infektu (tj. anamnéza kašle, subfebrilie/febrilie, chřipce podobných příznaků či stanová diagnóza infektu), zvracení, průjem, bledost, prekolapový/kolapsový stav, nevolnost, únava a periferní otoky.

    U objektivního vyšetření byl zjišťován výskyt pacientů s normálním objektivním nálezem a následujících jevů: příznaky srdečního selhání, obraz ICHS, bledost, zvýšená či hraniční náplň krčních žil, subfebrilie/febrilie, dušnost, tachypnoe, tachykardie, hepatomegalie, ascites, nepravidelná srdeční akce, oslabení 1. srdeční ozvy, přítomnost 3./4. srdeční ozvy, šelest na hrotu, šelest nad mitrální (šelest na hrotu)/trikuspidální/pulmonární/aortální chlopní, perikardiální a/nebo pleurální šelest, chrůpky na bázích plic, vyrážka, periferní otoky a poklepové zvětšení srdce.

    EKG

    U všech pacientů bylo provedeno 12 svodové EKG vyšetření. Zkoumanými parametry byly: výskyt abnormálního srdečního rytmu (tachykardie, bradykardie, flutter síní, fibrilace síní, junkční rytmus, nespecifická porucha nitrokomorového vedené a AV blokáda), repolarizační změny ST úseku (deprese/elevace ST úseku, inverze T vlny), LBBB, RBBB i iRBBB a ostatní nálezy (v tomto souboru konkrétně QS kmit, hypertrofie LK, PZ).

    ECHO

    ECHO vyšetření bylo provedeno u všech pacientů zkoumaného souboru. Regurgitace chlopní byla hodnocena semikvantitativně pomocí barevného nebo kontinuálního Dopplera a metodou PISA. Perikardiální výpotek/separace byla hodnocena z různých projekcí a s pomocí kalipru. Hypertrofie stěny LK byla hodnocena z tloušťky stěny LK v diastole a systole a následně byl vypočítán poměr velikosti srdce a tloušťky stěny. Při zjišťování poruchy kinetiky a systolické funkce LK byla zkoumána celková funkce LK (včetně EF) a následně zkoumány regionální poruchy kinetiky. Hodnocena byla vizuálně i měřeními. Dilatace srdečních oddílů byla hodnocena vizuálně a z rozměrů srdečních oddílů. EF LK byla měřena pomocí EDV a ESV LK v apikální 4CH projekci a vyhodnocena různými matematickými modely, např. Simpsonovou metodou. Za normální EF LK byla považována hodnota 55-60 %. Plicní hypertenze byla měřena s využitím ACT, případně z gradientu mezi PK a PS při regurgitaci trikuspidální chlopně (z kontinuálního Dopplera). Byla používána parasternální projekce (krátká i dlouhá osa) a apikální projekce (4CH i 2CH). Zkoumanými parametry byly: nález lehké až významné mitrální/trikuspidální/pulmonární/aortální regurgitace, perikardiálního výpotku, perikardiální separace, pleurálního výpotku, tloušťka stěn LK, systolická funkce LK, přítomnost trombu v srdečních dutinách, dilatace LK, EF LK, známky plicní hypertenze a morfologie a funkce PK, LS a PS. Všechny hodnoty s výjimkou výskytu trombu v srdečních dutinách byly získány z prvního provedeného ECHO vyšetření.

    RTG a CMRI

    RTG vyšetření plic zadopřední projekce bylo provedeno u 15 pacientů zkoumaného souboru. Byl zjišťován výskyt normálního nálezu a následujících závěrů: dilatace srdce a rozšíření srdečního stínu, perikardiální výpotek, městnání v plicním oběhu a zastoupení ostatních nálezů (konkrétně akcentace plicní kresby).

    CMRI bylo provedeno u 12 pacientů zkoumaného souboru na přístroji Avanto Siemens 1,5 T. Byly použity tři základní osy – krátká, 2CH a 4CH. Všem pacientům byla podána gadoliniová kontrastní látka Gadovist. U všech pacientů byly použity následující sekvence a zobrazení: 3D IR T1 pro průkaz pozdního sycení myokardu (LGE), True FISP pro zhodnocení funkce, morfologie a rozměrů srdečních oddílů, TSE T2 FS pro průkaz edému myokardu. Snímky pro průkaz pozdního sycení myokardu byly pořizovány v intervalu 5-15 minut po aplikaci kontrastní látky. Snímky na průkaz LGE a edému myokardu byly posouzeny vizuálně. EDV, ESV a EF LK byla získána obkreslením kontur LK v enddiastolické a endsystolické fázi. Kinetika byla posuzována pozorováním cine smyček a vizuálně. Zkoumanými parametry byly: normalita nálezu, dilatace a kinetika LK a dalších srdečních oddílů, EF LK, EDV a ESV LK, přítomnost perikardiálního výpotku, edém myokardu, výskyt trombu v srdečních dutinách a průkaz LGE.

    Laboratorní vyšetření

    U všech pacientů byla provedena základní biochemie (iontogram, cholesterol, kreatinin apod.), krevní obraz stanoven byl vždy i troponin I. Jednotlivé koumané veličiny, jejich jednotky, referenční meze, použité metody a počet pacientů, u kterých byla daná veličina vyšetřena, jsou uvedeny v tabulce 4. Hlavními zkoumanými parametry byly biomarkery myokardiální nekrózy (troponin I, CK-MB, myoglobin), srdečního selhání (NT BNP), dále ukazatelé zánětu (počet leukocytů, CRP, sedimentace erytrocytů – FW 1 hodina a FW 2 hodiny) a látky, které byly ve výzkumech označeny za prediktory prognózy a vyššího rizika mortality nebo srdeční transplantace nebo byly zkoumány, ale neukázaly se jako statisticky významné prediktory – kreatinin, ALT a AST (110). U všech veličin byly zkoumány první naměřené hodnoty. Hranice pro zařazení do skupiny troponin negativní (Trop –) a skupiny se zvýšenou hladinou troponinu (Trop +) byla stanovena na 0,06 ng/ml, což byla udávaná horní mez (tab. 4)

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Zkoumaná látka/veličina Jednotka Referenční meze Použitá metoda Počet pacientů (n)
    Sodík mmol/l 135-146 ISE nepřímá 30
    Draslík mmol/l 3,6-5,5 ISE nepřímá 30
    Chloridy mmol/l 97-115 ISE nepřímá 30
    Močovina mmol/l 2,5-8,3 Enzymat., konduktometr., kinet. metoda 30
    Kreatinin μmol/l 57-113 Reakce s alkalickým pikrátem 30
    ALT μkat/l 0,15-0,73 IFCC se startérem, 37 °C 30
    AST μkat/l 0,10-0,66 IFCC se startérem, 37 °C 30
    Kreatinkináza μkat/l 0,41-3,24 IFCC kinet., 37 °C 30
    FW 1 hodina mm/1 h 3-8 Sedimentační 24
    FW 2 hodiny mm/2 h sedimentační 24
    Hemoglobin g/l 133-170 Impedanční, průtoková cytometrie 30
    Erytrocyty 4,3-5,5 Impedanční, průtoková cytometrie 30
    Hematokrit 0,40-0,50 Impedanční, průtoková cytometrie 30
    Trombocyty 130-350 Impedanční, průtoková cytometrie 30
    Leukocyty 4,0-10,0 Impedanční, průtoková cytometrie 30
    Neutrofily % 50,0-70,0 Mikroskopie, průtoková cytometrie 24
    Eozinofily % 1,0-5,0 Mikroskopie, průtoková cytometrie 24
    Bazofily % 0,0-1,0 Mikroskopie, průtoková cytometrie 24
    Monocyty % 3,0-10,0 Mikroskopie, průtoková cytometrie 24
    Lymfocyty % 18,0-40,0 Mikroskopie, průtoková cytometrie 24
    APTT ratio 0,8-1,2 Koagulační 25
    QUICK INR 0,8-1,2 Koagulační 25
    Troponin I ng/ml 0,00-0,06 Chemiluminiscenční imunoanalýza 30
    Myoglobin ng/ml 20-82 Chemiluminiscenční imunoanalýza 23
    CK-MB μg/l 0,6-5,0 Chemiluminiscenční imunoanalýza 30
    CRP mg/l 0-5 Imunoturbidimetrie 30
    NT BNP pmol/l 0-15 Chemiluminiscenční imunoanalýza 15

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Tabulka 4: Zkoumané veličiny laboratorních vyšetření, jejich jednotky, referenční meze, použitá metoda a počet pacientů, u kterých bylo dané vyšetření provedeno

    Katetrizační vyšetření

    Katetrizační vyšetření bylo provedeno u 19 pacientů zkoumaného souboru. Změny na koronárních arteriích (koronarografie) i změny ve funkci LK (ventrikulografie) byly hodnoceny po podání kontrastní látky vizuálně a počítačem z různých projekcí. Katetr byl zaveden femorální tepnou nebo tepnou HK. Zjišťovanými parametry byly: zastoupení normality nálezu, nález stenózy koronární arterie do 50 % a zastoupení jiných nálezů (u zkoumaného souboru konkrétně perikardiálního výpotku, hypoplazie pravé koronární arterie, dilatace/hraniční velikost LK, difuzní/regionální hypokinéza LK či PK, mitrální regurgitace)

    Léčba

    V následující tabulce 5 je shrnuta léčba pacientů v průběhu hospitalizace, před hospitalizací a při převozu na NNH.

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Skupina léků Počet pacientů, kteří jej užívali (n)
    Inhibitory protonové pumpy 6 (20%)
    ATB 5 (17%)
    Analgetika (ibuprofen/mezamizolum natricum monohydricum) 13 (43%)
    Antikoagulans 12 (40%)
    ACE inhibitory/sartany 19 (63%)
    Blokátory kalciových kanálů 2 (7%)
    Chemoterapeutikum nespecifických střevních zánětů 1 (3%)
    Alfa/betablokátory 14 (47%)
    Antiulcerózum 1 (3%)
    Prednison 2 (7%)
    Digoxin 4 (13%)
    Hepatoprotektivum 2 (7%)
    Diuretikum 7 (23%)
    Antiagregans 5 (17%)
    Anxiolytikum 2 (7%)
    Vazodilatans 2 (7%)
    Azathioprin 1 (3%)
    Hypolipidemikum 3 (10%)
    Inzulin, p. o. antidiabetikum 2 (7%)
    Dobutamin 1 (3%)
    Antiastmatikum, bronchodilatans 2 (7%)
    Antiuratikum 2 (7%)
    Kaliový přípravek 3 (10%)
    Hormon štítné žlázy 1 (3%)
    Venofarmakum 1 (3%)

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Tabulka 5: Seznam léků, které pacienti ze zkoumaného souboru užívali před a při hospitalizaci či při převozu

    Použití statistické metody

    Praktická část má design retrospektivní studie. Kategorické proměnné jsou vyjádřeny ve formě absolutní hodnoty a procentuálního zastoupení u charakteristiky celkového souboru a byly porovnány pomocí Fisherova exaktního testu. Spojité proměnné jsou vyjádřeny jako průměr a směrodatná odchylka a jsou porovnány pomocí Mann-Whitney U testu vzhledem k malému počtu hodnot zkoumaných souborů. Ke statistickému zhodnocení byl použit program MS Excel 2016 a online kalkulátory https://www.socscistatistics.com/tests/mannwhitney/ (Mann-Whitney U test) a https://www.graphpad.com/quickcalcs/contingency1/ (Fischerův exaktní test). Za statisticky významné byly považovány hodnoty p ˂ 0,05.

    Autoři úvodního snímku: (zleva nahoře) Johannes Jansson, Agateller – Anthony Atkielski, Pediatrická klinika 2. LF a FN Motol, Sincefalastrum, Kalumet, James Heilman, MD, Bill Branson, Klinika zobrazovacích metod 2. LF a FN Motol (první dva obrázky, třetí řada), KGH

    Příspěvek Metodika pochází z Myokarditida

    ]]>
    Cíle https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/ostatni/retrospektivni-studie/cile/cile/ Tue, 14 Mar 2017 15:13:22 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1681 Cíl 1

     Zhodnotit subjektivní příznaky, objektivní nálezy a výsledky vyšetření pacientů hospitalizovaných v Nemocnici na Homolce v akutní fázi myokarditidy či perimyokarditidy. Cílem je zhodnotit výsledky následují...

    Příspěvek Cíle pochází z Myokarditida

    ]]>
    Cíl 1

     Zhodnotit subjektivní příznaky, objektivní nálezy a výsledky vyšetření pacientů hospitalizovaných v Nemocnici na Homolce v akutní fázi myokarditidy či perimyokarditidy. Cílem je zhodnotit výsledky následujících vyšetření, přičemž podrobnosti ke konkrétním zkoumaným jevům u jednotlivých vyšetření jsou uvedeny v metodice předkládané práce: EKG, ECHO, RTG, magnetická rezonance srdce (CMRI), laboratorní vyšetření a SKG.

    Cíl 2

     Porovnat výsledky zjištěné v předkládané práci s výsledky provedených studií, které byly podklady pro teoretickou část této práce a zhodnotit heterogenitu onemocnění zkoumaného souboru a demonstrovat tvrzení a informace z teoretické části této práce na konkrétním souboru pacientů.

    Cíl 3

    Porovnat subjektivní příznaky, objektivní nález, výsledky EKG, ECHO, RTG, magnetické rezonance srdce (CMRI), SKG a laboratorních vyšetření u pacientů s iniciální hladinou troponinu I do 0,06 ng/ml a pacientů s iniciální hladinou troponinu I vyšší než 0,06 ng/ml. Zdůvodnění výběru dané hodnoty je uvedeno v metodice práce.

    Autor úvodního snímku: OpenClipart-Vectors

    Příspěvek Cíle pochází z Myokarditida

    ]]>
    Zdroje https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/ostatni/zdroje/ Tue, 14 Mar 2017 15:11:04 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1678
  • RICHARDSON P., MCKENNA W., BRISTOW M., MAISCH B., MAUTNER B., O´CONNELL J., OLSEN E., THIENE G., GOODWIN J., GYARFAS I., MARTIN I., NORDER P. Report of the 1995 World Health Organization/International Society and Federation of Cardiolo...

    Příspěvek Zdroje pochází z Myokarditida

    ]]>
  • RICHARDSON P., MCKENNA W., BRISTOW M., MAISCH B., MAUTNER B., O´CONNELL J., OLSEN E., THIENE G., GOODWIN J., GYARFAS I., MARTIN I., NORDER P. Report of the 1995 World Health Organization/International Society and Federation of Cardiology Task Force on the Definition and Classification of Cardiomyopathies. Circulation, 93(5), 841–842.
  • ELLIOTT P., ANDERSSON B., ARBUSTINI E., BILINSKA Z., CECCHI F., CHARRON P., DUBOURG O., KÜHL U., MAICH B., MCKENNA W.J., MOSERRAT L., PANKUWEIT S., RAPEZZI C., SEFEROVIC P., TAVAZZI L., KEREN A. Classification of the cardiomyopathies: a position statement from the European society of cardiology working group on myocardial and pericardial diseases. European Heart Journal [online]. 2008, -(29), 270–276 [cit. 2016-08-10].
  • T., ARETZ a et al. Myocarditis. A histopathologic definition and classification. The American Journal of Cardiovascular Pathology [online]. 1986, 1(1), 3-14 [cit. 2017-02-06].
  • AL-AQEEDI R.F., Chapter 2: Clinical Presentation. In: WILSON J. Clinical Handbook of Myocarditis. New Jersey: Foster Academics, 2015. pp. 33–69. ISBN: 978-1-63242-083-1.
  • MAISCH B., BÜLTMAN B., FACTOR S., GRÖNE H.-J. et al. World Heart Federation Consensus Conferences Definition of Inflammatory Cardiomyopathy (Myocarditis): Report from two Expert Committees on Histology and Viral Cardiomyopathy. Herz [online]. 2000, 25 (3), 200-209 [cit. 2016-08-26].
  • KARJALAINEN, J. a J. HEIKKILÄ. Incidence of three presentations of acute myocarditis in young men in military service: A 20-year experience. European Heart Journal. 1999, -(20), 1120-1125.
  • GRAVANIS, M.B. a N.H. STERNBY. Incidence of myocarditis. A 10-year autopsy study from Malmö, Sweden. Arch Pathol Lab Med [online]. 1991, 115(4), 390-392 [cit. 2016-09-02].
  • ZEMÁNEK D. Kapitola 15: Zánětlivé onemocnění myokardu. In: VESELKA, J. a V.ROHN. Kardiovaskulární medicína [online]. 1. vydání. Brno: Fasta Medica, 2015. ISBN 978-80-88056-00-3.
  • BASSO, C. a F. CALABRESE. Postmortem diagnosis in sudden cardiac death victims: macroscopic, microscopic and molecular findings. Cardiovascular Research [online]. 2001, -(50), 290-300 [cit. 2016-09-02].
  • TOWBIN, J. A., A. P. LOWE a et al. Incidence, Causes, and Outcomes of Dilated Cardiomyopathy in Children. JAMA. 2006, -(296), 1867-1876.
  • O´CONNELL, J. B., A. HERSKOWITZ a et al. A Clinical Trial of Immunosuppressive Therapy for Myocarditis. New England Journal of Medicine. 1995, -(333), 269-275.
  • CANTER, CH. E., M. W. CUNNINGHAMB a L. T. COOPER. Recent clinical and translational research on pediatric myocarditis. Prog Pediatr Cardiol. 2011, 32(1), 15–18.
  • UHL, T. L. Viral Myocarditis in Children. PediatricCare. 2008, 28(1), 42–63. (podle Friedman RA. Myocarditis. In: Garson A, Bricher JT, McNamara DG, eds. The Science and Practice of Pediatric Cardiology. Philadelphia, PA: Lea & Febiger; 1990: 1577-1589. + Park MK, Troxler RG. Pediatric Cardiology for Practitioners. 4th ed. St Louis, MO: Mosby; 2002:289-290.)
  • FABRE, A. a M. N. SHEPPARD. Sudden adult death syndrome and other non-ischaemic causes of sudden cardiac death. Heart. 2006, -(92), 316-320.
  • FAQ on Sudden Death and Myocarditis. Myocarditis Foundation [online]. -: -, 2012 [cit. 2016-10-18]. (Podle Feldman AM, McNamara D. Myocarditis. The New England journal of medicine 2000;343:1388-98.)
  • KUBÁNEK M., Kapitola 8.2.: Myokarditidy. In: KAUTZNER J., MELENOVSKÝ V., et al. Srdeční selhání – aktuality pro klinickou praxi. Praha: Mladá fronta a.s., 2015. pp. 147–157. ISBN: 978-80-204-3573-6.
  • TAVLI V., GUVEN B., Chapter 1: Myocarditis in Childhood: An Update on Etiology, Diagnosis and Management. In: WILSON J. Clinical Handbook of Myocarditis. New Jersey: Foster Academics, 2015. pp. 3–32. ISBN: 978-1-63242-083-1.
  • OMAR H.R., ABDELMALAK H., HELAL E., MIKHAEIL Y., FATHY A. Chapter 5: Perimyocarditis. In: WILSON J. Clinical Handbook of Myocarditis. New Jersey: Foster Academics, 2015. pp. 105–118. ISBN: 978-1-63242-083-1.
  • MÜLLEROVÁ J., NOVÁK M. a VÍTOVEC J. Myokarditidy. Kardiologická revue. 2003, -(2), 56-59.
  • , UKIMURA a et al. A National Survey on Myocarditis Associated With the 2009 Influenza A (H1N1) Pandemic in Japan. Circulation Journal. 2010, 74(-), 2193-2199.
  • ELAMM, Chantal, DeLisa FAIRWEATHER a Leslie T. COOPER. Pathogenesis and diagnosis of myocarditis. Heart. 2012, – (-), -.
  • SAGAR, Sandeep, Peter P. LIU a Leslie T. COOPER, JR. Myocarditis. Lancet. 2012,379(-), 738–747.
  • SCHULTHEISS, Heinz-Peter, Uwe KÜHL a Leslie T. COOPER, JR. The management of myocarditis. European Heart Journal. 2011, 32(-), 2616–2625.
  • CAFORIO, A.L.P, PANKUWEIT S., ARBUSTINI E., et al. Current state knowledge on aetiology, diagnosis, management, and Therapy of myocarditis: a position statement of the European Society of Cardiology Working Group on Myocardial and Pericardial Disease. European Heart Journal. 2013, 34(-), 2636–2648.
  • ABDULLAH, M.A.A., L.P. STRAATMAN a et al. Eosinophilic myocarditis: Case series and review of literature. Canadian Journal of Cardiology. 2006, 22(14), 1233–1237.
  • COOPER L. T., JR., KNOWLTON K. U. Chapter 67: Myocarditis. In.: D.P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medic Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 1589–1602. ISBN 978-1-4557-5133-4.
  • GRÜN, S., SCHUMANN J. a et al. Long-Term Follow-Up of Biopsy-Proven Viral Myocarditis: Predictors of Mortality and Incomplete Recovery. JACC. 2012, 59(18), 1604-1615.
  • KREJČÍ, J., P. HUDE a et al. Endomyokardiální biopsie u recentní dilatační kardiomyopatie – zhodnocení vstupních charakteristik prvních padesáti nemocných. Cor et Vasa. 2011, -(53), 623-629.
  • KUCHYNKA, P. Nové diagnostické a terapeutické aspekty zánětlivé kardiomyopatie. Praha, 2011. Disertační práce. 1. LF UK.
  • COOPER JR., L.T., A. KEREN a et al. The Global Burden of Myocarditis: Part 1: A Systematic Literature Review for the Global Burden of Diseases, Injuries, and Risk Factors 2010 Study. Global Heart. 2014, 9(1), 121-129.
  • HAAS, S. J., R. HILL a et al. Clozapine-Associated Myocarditis: Review of 116 Cases of Suspected Myocarditis Associated with the Use of Clozapine in Australia During 1993–2003. Drug Safety. 2007, 30(1), 47-57.
  • ANDERSON, D. W., R. VIRMANI a et al. Prevalent myocarditis at necropsy in the acquired immunodeficiency syndrome. Jornal of American College of Cardiology. 1988, 11(4), 792-799.
  • CAMBREA S. C. Chapter 8: Myocarditis in HIV Positive Patients. In: WILSON J. Clinical Handbook of Myocarditis. New Jersey: Foster Academics, 2015. pp. 165-182. ISBN: 978-1-63242-083-1.
  • FISHER S. D., LIPSHULTZ S. E. Cardiovascular Abnormalities in HIV-Infected Individuals.: D.P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medicine. Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 1624–1635. ISBN 978-1-4557-5133-4.
  • KUETHE, F., J. LINDNER a et al. Prevalence of Parvovirus B19 and Human Bocavirus DNA in the Heart of Patients with no Evidence of Dilated Cardiomyopathy or Myocarditis. Clinical Infectious Diseases. 2009, -(49), 1660-1666.
  • POLLER, W., H. FECHNER a et al. The molecular basis of cardiotropic viral infections. European Heart Journal Supplements [online]. 2002, -(4), 118–130 [cit. 2016-09-14].
  • LAURENT A. Chapter 3: Viral Myocarditis: Physiopathology and Diagnosis. In: WILSON J. Clinical Handbook of Myocarditis. New Jersey: Foster Academics, 2015. pp. 69-86. ISBN: 978-1-63242-083-1.
  • ŠTEINER, I. Kardiopatologie: pro patology i kardiology. Praha: Galén, 2010. ISBN 978-80-7262-672-4.
  • CAFORIO, A.L.P, PANKUWEIT S., ARBUSTINI E., et al. Current state knowledge on aetiology, diagnosis, management, and Therapy of myocarditis: a position statement of the European Society of Cardiology Working Group on Myocardial and Pericardial Disease. European Heart Journal. 2013, 34(-), 2636–2648 podle referencí 72, 77, 57, 64, 9, 50, 35, 36, 118, 52, 48, 55, 61–63, 66, 72, 74–76, 78, 84, 109, 88, 90, 92, 93, 98, 53, 62, 69, 89, 47, 48, 54, 58, 59, 70, 74–75, 88, 94, 98, 67 uvedených v tomto článku.
  • HASENFUSS, G., MANN, D. L. Chapter 22: Pathophysiology of Heart Failure. In.: D. P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medicine. Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 454–472. ISBN 978-1-4557-5133-4.
  • ELAMM, Chantal, DeLisa FAIRWEATHER a Leslie T. COOPER. Pathogenesis and diagnosis of myocarditis. Heart. 2012, -(-), – podle referencí 11, 20, 30, 32 uvedených v tomto článku.
  • L., BAUGHMAN. Diagnostika myokarditidy: Dallaským kritériím odzvonilo. Circulation-CZ. 2006, 5(1), 7-9.
  • M, HOLICKÁ a ŠPINAR J. Myokarditidy. ACTA MEDICINAE. 2013, 2013(7), 68-74.
  • , BAANDRUP. Eosinophilic myocarditis. Herz. 2012, 2012(37), 849-853.
  • E., ECKART a et al. Incidence and Follow-Up of Inflammatory Cardiac Complications After Smallpox Vaccination. Journal of the American College of Cardiology. 2004, 44(1), 201-205.
  • , KUCHYNKA a et al. Current Diagnostic and Therapeutic Aspects of Eosinophilic Myocarditis. BioMed Research International [online]. 2016, 2016(-), 6 stran [cit. 2017-02-05].
  • E., PETERSEN a et al. Subendocardial and papillary muscle involvement in a patient with Churg-Strauss syndrome, detected by contrast enhanced cardiovascular magnetic resonance. Heart [online]. 2005, 91(1), e9 [cit. 2017-02-07].
  • J., DAVIES a et al. Idiopathic giant cell myocarditis-a distinctive clinico-pathological entity. British Heart Journal [online]. 1975, 1975(37), 192-195 [cit. 2017-02-05].
  • , OKURA a et al. A clinical and histopathologic comparison of cardiac sarcoidosis and idiopathic giant cell myocarditis. Journal of the American College of Cardiology [online]. 2003, 41(2), 322 [cit. 2017-02-05].
  • , KUBÁNEK a VOSKA L. Obrovskobuněčná myokarditida a sarkoidóza srdce – update 2015. Kardiologická revue – Interní medicína. 17(4), 295-299.
  • T., JR., COOPER. Chapter 17: Idiopathic Giant Cell Myocarditis. In: L.T., JR., COOPER, ed. Myocarditis: From Bench to Bedside. USA: Humana Press, 2003. pp. 405-420. ISBN 1-58829-112-X.
  • Giant Cell Myocarditis. National Organization for Rare Disorders [online]. USA: -, 2006 [cit. 2017-02-07].
  • K., BENNETT a et al. Evaluation of the Role of Endomyocardial Biopsy in 851 Patients With Unexplained Heart Failure From 2000–2009. Circulation: Heart Failure [online]. 2013, 2013(6), 676-684 [cit. 2017-02-05].
  • D., BINHUTI a et al. Cardiac Transplantation for Pediatric Giant Cell Myocarditis. Journal of Heart Lung Transplant. 2006, 2006(25), 474-478.
  • T., JR., COOPER a et al. IDIOPATHIC GIANT-CELL MYOCARDITIS — NATURAL HISTORY AND TREATMENT. The New England Journal of Medicine. 1997, 1997(336), 1860-1866.
  • , KANDOLIN a et al. Diagnosis, Treatment, and Outcome of Giant-Cell Myocarditis in the Era of Combined Immunosuppression. Circulation: Heart Failure [online]. 2013, 2013(6), 15-22 [cit. 2017-02-05].
  • A., CHAUDHRY a et al. Modern day management of giant cell myocarditis. International Journal of Cardiology. 2015, 2015(178), 82-84.
  • T., JR., COOPER. Chapter 18: Cardiac Sarcoidosis. In: L.T., JR., COOPER, ed. Myocarditis: From Bench to Bedside. USA: Humana Press, 2003. pp. 421-436. ISBN 1-58829-112-X.
  • , MORIMOTO a et al. Epidemiology of sarcoidosis in Japan. European Respiratory Journal [online]. 2008, 31(-), 372-379 [cit. 2017-02-07].
  • , KANDOLIN. Cardiac Sarcoidosis: Epidemiology, Characteristics and Outcome over 25 Years in a Nationwide Study. Circulation [online]. 2014, 2014(-), 1-35 [cit. 2017-02-05].
  • B., NERY a et al. Isolated Cardiac Sarcoidosis: Establishing the Diagnosis With Electroanatomic Mapping-Guided Endomyocardial Biopsy. Canadian Journal of Cardiology. 2013, 2013(29), 1015.e1 – 1015.e3.
  • H., BIRNIE a et al. HRS Expert Consensus Statement on the Diagnosis and Management of Arrhythmias Associated With Cardiac Sarcoidosis. Heart Rhythm. 2014, 11(7), 1304–1323.
  • , SHIRANI a et al. CARDIOVASCULAR IMAGING IN CLINICAL AND EXPERIMENTAL ACUTE INFECTIOUS MYOCARDITIS. Frontiers in Bioscience. 2003, 8(-), e323 – e336.
  • Cardiac Involvement in the Acquired Immunodeficiency Syndrome: A Multicenter Clinical-Pathological Study. Mary Ann Liebert, Inc. publishers [online]. USA: Mary Ann Liebert, Inc. publishers, 2009 [cit. 2017-02-05].
  • F., CURRIE a et al. Cardiac autoimmunity in HIV related heart muscle disease. Heart [online]. 1998, 79(-), 599-604 [cit. 2017-02-05].
  • H., LUMSDEN a et al. The Causes of HIV-Associated Cardiomyopathy: A Tale of Two Worlds. BioMed Research International [online]. 2016, 2016(-), 9 stránek [cit. 2017-02-05].
  • REMICK a et al. Heart Failure in Patients With Human Immunodeficiency Virus Infection. Circulation [online]. 2014, 129(17), 1781-1789 [cit. 2017-02-05].
  • OLSON L. J. Chapter 22: Myocarditis Associated With Human Immunodeficiency Virus Infection and Acquired Immunodeficiency Syndrome. In: L.T., JR., COOPER, ed. Myocarditis: From Bench to Bedside. USA: Humana Press, 2003. pp. 545–558. ISBN 1-58829-112-X.
  • S., BLOOMFIELD a et al. Human Immunodeficiency Virus and Heart Failure in Low-and Middle-Income Countries. JACC: Heart Failure. 2015, 3(8), 579–590.
  • , KISELNIK a et al. Acute Myocarditis and Myopathy as Presenting Manifestations of Human Immunodeficiency Virus Infection. IMAJ [online]. 2015, 17(-), 524-525 [cit. 2017-02-05].
  • E., LIPSHULTZ a et al. Immunoglobulins and Left Ventricular Structure and Function in Pediatric HIV Infection. Circulation [online]. 1995, 92(8), 2220-2225 [cit. 2017-02-05].
  • M., FELKER a et al. Underlying Causes and Long-Term Survival in Patients with Initially Unexplained Cardiomyopathy. The New England Journal of Medicine [online]. 2000, 342(-), 1077-1084 [cit. 2017-02-05].
  • F., CURRIE a et al. Heart muscle disease related to HIV infection: prognostic implications. BMJ [online]. 1994, 309(1605), – [cit. 2017-02-05].
  • D., FISHER a et al. Mild dilated cardiomyopathy and increased left ventricular mass predict mortality: The Prospective P2C2 HIV Multicenter Study. America Heart Journal [online]. 2005, 150(3), 439–447 [cit. 2017-02-05].
  • MASON J. C. Chapter 84: Rheumatic Diseases and the Cardiovascular System. In.: D.P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medicine. Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 1843–1862. ISBN 978-1-4557-5133-4.
  • Srdce a systémová onemocnění. ECardio.cz [online]. -: -, – [cit. 2017-02-05].
  • , ZHANG a et al. Lupus Myocarditis: A Case–Control Study from China. Chin Med J (Engl) [online]. 2015, 128(19), 2588-2594 [cit. 2017-02-05].
  • Recurrent lymphocytic myocarditis in a young male with ulcerative colitis. Varnavas, Varnavas C et al. “Recurrent Lymphocytic Myocarditis in a Young Male with Ulcerative Colitis.” European Journal of Medical Research 19.1 (2014): 11. PMC. Web. 5 Feb. 2017. [online]. 2014, 19(1), – [cit. 2017-02-05].
  • H., KATSANOS a et al. The heart in inflammatory bowel disease. ANNALS OF GASTROENTEROLOGY. 2002, 15(2), 124-133.
  • , ROCZEK a et al. Myopericarditis in a patient with ulcerative colitis treated with mesalamine—Case report and review of the literature. Journal of Cardiology Cases [online]. 2014, 10(-), 104-107 [cit. 2017-02-05].
  • , FRUSTACI a et al. Celiac Disease Associated With Autoimmune Myocarditis. Circulation [online]. 2002, 105(22), 2611-2618 [cit. 2017-02-05].
  • , ZAHMATKESHAN a et al. Prevalence of coeliac disease in idiopathic dilated cardiomyopathy. Iran J Pediatr [online]. 2014, 24(5), 587-592 [cit. 2017-02-05].
  • , ROMAGNOLI a et al. Association between celiac disease and idiopathic dilated cardiomyopathy: a case report. Internal and Emergency Medicine [online]. 2011, 6(2), 125-128 [cit. 2017-02-05].
  • , BOSKOVIC a et al. Cardiomyopathy Associated with Celiac Disease in Childhood. Case Rep Gastrointest Med [online]. 2012, 2012(-), – [cit. 2017-02-05].
  • , DENNERT a et al. Acute viral myocarditis. European Heart Journal. 2008, 29(-), 2073-2082.
  • E., AMM a COOPER L.T., JR. Management of myocarditis. Heart Metab. 2014, 62(2014), 8-12.
  • E., MCCARTHY a et al. Long-Term Outcome of Fulminant Myocarditis as Compared with Acute (Nonfulminant) Myocarditis. The New England Journal of Medicine [online]. 2000, 342(-), 690-695 [cit. 2017-02-07].
  • HROBOŇOVÁ V. Kapitola 58: Revmatická horečka In V., CHALOUPECKÝ a et al. Dětská kardiologie. Praha: Galén, 2006. pp. 335-339 ISBN 80-7262-406-5.
  • GLOBAL BURDEN OF DISEASE STUDY 2015. Global, regional, and national incidence, prevalence, and years lived with disability for 310 diseases and injuries, 1990-2015: a systematic analysis for the Global Burden of Disease Study 2015. 2016, 388(-), 1546-1602, konkrétně 1563.
  • , KAMBLOCK a et al. Does rheumatic myocarditis really exists? Systematic study with echocardiography and cardiac troponin I blood levels. European Heart Journal. 2003, 24(-), 855-862.
  • What is Chagas disease? WHO [online]. -: -, 2016 [cit. 2017-02-09].
  • , JR., RASSI a et al. Chagas disease. Lancet. 2010, 375(-), 1388-1402.
  • H., MALIK a et al. The Epidemiology, Clinical Manifestations, and Management of Chagas Heart Disease. Clin. Cardiol. 2015, 38(9), 565-569.
  • , BYSTRIANSKY. Kardiovaskulárne postihnutie pri Chagasovej chorobe. Očkování a cestovní medicína. 2015, 6(-), 35-38.
  • -X., LESCURE a et al. Chagas disease: changes in knowledge and management. Lancet Infect Dis. 2010, 10(-), 556-570.
  • Onemocnění myokardu: Myokarditida, zánětlivá kardiomyopatie. ECardio.cz [online]. -: -, – [cit. 2017-01-30].
  • KUCHYNKA P. Kapitola 8.1. Akutní myokarditida. In: MOŤOVSKÁ, Z. a et al. Novinky v akutní kardiologii. Praha: Mladá fronta, 2016. pp. 292–303. ISBN 978-80-204-3903-1.
  • KINDERMANN, I. a et al. Update on Myocarditis. Journal of the American College of Cardiology. 2012, 59(9), 779-792.
  • KUCHYNKA, P. a et al. Myokarditida a zánětlivá kardiomyopatie. Kapitoly z kardiologie. 2013, 3(-), 87-91.
  • KREJČÍ, J. Myokarditidy a zánětlivé kardiomyopatie. Kardiologická Revue Interní Medicína. 2015, 17(4), 288-294.
  • TOMEK, V. Kapitola 56: Myokarditidy. In: CHALOUPECKÝ, V. a et al. Dětská kardiologie. Praha: Galén, 2006. pp. 327-329. ISBN 80-7262-406-5.
  • STARÁ, V. Nestrukturální srdeční onemocnění u dětí. Vox Pediatriae. 2006, 6(4), 26-32.
  • UKENA, CH. a et al. Prognostic electrocardiographic par ametersin patients with suspected myocarditis. European Journal of Heart Failure [online]. 2011, 13(-), 398-405 [cit. 2017-02-27].
  • FERRI, F. F. a et al. Ferri’s Clinical Advisor 2015: 5 Books in 1 [online]. -. USA: Elsevier, 2015 [cit. 2017-02-27]. pp. 807-809. ISBN 978-0-323-08375-1.
  • BACKER, D.D., ed. et al. Hemodynamic Monitoring Using Echocardiography in the Critically Ill [online]. -. Berlin: Springer, 2011 [cit. 2017-02-27]. pp. 124. ISBN 978-3-540-87954-1.
  • PLEVA, M. Kapitola 6: Akutní myokarditida. In: PLEVA, M. a P. OUŘEDNÍČEK. MRI srdce. Praha: Grada Publishing, 2012. pp. 83-86. ISBN 978-80-247-3931-1.
  • FRIEDRICH, M.G. a et al. Cardiovascular Magnetic Resonance in Myocarditis: A JACC White Paper. Journal of the American College of Cardiology. 2009, 53(17), 1475-1487.
  • MAHDOUD, F. a et al. Virus serology in patients with suspected myocarditis: utility or futility? European Heart Journal. 2011, 32(-), 897-903.
  • BRAUNWALD, E. Biomarkers in Heart Failure. The New England Journal of Medicine. 2008, 358(-), 2148-2159.
  • TEELE, S.A. Management and Outcomes in Pediatric Patients Presenting with Acute Fulminant Myocarditis. The Journal of Pediatrics. 2011, 158(4), 638-643.
  • LAUER, B. a et al. Cardiac Troponin T in Patients With Clinically Suspected Myocarditis. JACC. 1997, 30(5), 1354-1359.
  • AL-BILTAGI, M. Circulating cardiac troponins levels and cardiac dysfunction in children with acute and fulminant viral myocarditis. Acta Pediatrica. 2010, 99(-), 1510-1516.
  • JANUZZI, J.L., MANN, D.L. Chapter 23: Clinical Assessment of Heart Failure. In.: D.P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medicine. Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 473-483. ISBN 978-1-4557-5133-4.
  • ZHANG, CH. a et al. [Prognostic value of brain natriuretic peptide in people with viral myocarditis].: Abstract. Chinese Journal of Experimental and Clinical Virology [online]. 2012, 26(2), 125-126 [cit. 2017-02-27].
  • NEUMANN, D.A. a et al. Circulating Heart-Reactive Antibodies in Patients With Myocarditis or Cardiomyopathy. JACCC. 1990, 16(4), 839-846.
  • , B. Diagnostic relevance of humoral and cell-mediated immune reactions in patients with acute viral myocarditis. Clin. exp. Immunol. 1982, 48(-), 533-545.
  • JAHNS, R. a et al. Autoantibodies Activating Human β1-Adrenergic Receptors Are Associated With Reduced Cardiac Function in Chronic Heart Failure. Circulation [online]. 1999, 99(5), 649-654 [cit. 2017-02-27].
  • LAUER, B. a et al. Antimyosin Autoantibodies Are Associated With Deterioration of Systolic and Diastolic Left Ventricular Function in Patients With Chronic Myocarditis. JACC. 2000, 35(1), 11-18.
  • HIRVELÄ, J.-L. a et al. Development of troponin autoantibodies in experimental coxsackievirus B3 myocarditis. European Journal of Clinical Investigation. 2009, 39(6), 457-462.
  • CAFORIO, A.L.P. a et al. Clinical implications of anti-heart autoantibodies in myocarditis and dilated cardiomyopathy. Autoimmunity. 2008, 41(1), 35-45.
  • CALABRESE, F. a et al. Yocarditis and inflammatory cardiomyopathy: microbiological and molecular biological aspects. Cardiovascular Research [online]. 2003, 60(-), 11-25 [cit. 2017-02-27].
  • HEYMANS, S. a et al. The Quest for New Approaches in Myocarditis and Inflammatory Cardiomyopathy. JACC. 2016, 68(21), 2348-2364.
  • COOPER, L.T., Jr. a et al. The Role of Endomyocardial Biopsy in the Management of Cardiovascular Disease. JACC. 2007, 50(19), 1914-1931.
  • DECKERS, J.W. a et al. Complications of Transvenous Right Veatricular Endomyocardial Biopsy in Adult Patients With Cardiomyopathy: A Seven-Year Survey of 546 Consecutive Diagnostic Procedures in a Tertiary Referral Center. JACC [online]. 1992, 19(1), 43-47 [cit. 2017-02-27].
  • FROM, A.M. a et al. Current Status of Endomyocardial Biopsy. Mayo Clin Proc. [online]. 2011, 86(11), 1095-1102 [cit. 2017-02-27].
  • LEONE, O. a et al. 2011 Consensus statement on endomyocardial biopsy from the Association for European Cardiovascular Pathology and the Society for Cardiovascular Pathology. Cardiovascular Pathology. 2012, 21(-), 254-274.
  • JCS Joint Working Group. Guidelines for Diagnosis and Treatment of Myocarditis (JCS 2009). Circulation Journal. 2011, 75(-), 734-743.
  • MARON, B.J. a et al. Task Force 4: HCM and other cardiomyopathies, mitral valve prolapse, myocarditis, and Marfan syndrome. JACC [online]. 2005, 45(8), 1340-1345 [cit. 2017-02-27].
  • CABINIAN, A.E. a et al. Modification of exercise-aggravated coxsackievirus B3 murine myocarditis by T lymphocyte suppression in an inbred model: Abstract. J Lab Clin Med. [online]. 1990, 115(4), 454-462 [cit. 2017-02-27].
  • Kapitola 13: Antihypertenziva – léčiva ovlivňující systém renin-angiotenzin-aldosteron. In: SLÍVA, J. a M. VOTAVA. Farmakologie. Praha: Triton, 2011. pp. 79-85. ISBN 978-80-7387-500-8.
  • BAHK, T.J. a et al. Comparison of Angiotensin Converting Enzyme Inhibition and Angiotensin II Receptor Blockade for the Prevention of Experimental Autoimmune Myocarditis. Int J Cardiol. [online]. 2008, 125(1), 85-93 [cit. 2017-02-27].
  • YUAN, Z. a et al. Cardioprotective effects of carvedilol on acute autoimmune myocarditis: anti-inflammatory effects associated with antioxidant property. American Journal of Physiology [online]. 2004, 286(1), H83-H90 [cit. 2017-02-27].
  • REZKALLA, S. a et al. Effect of Metoprolol in Acute Coxsackievirus B3 Murine Myocarditis. JACC [online]. 1988, 12(2), 412-414 [cit. 2017-02-27].
  • Kapitola 12: Diuretika. In: SLÍVA, J. a M. VOTAVA. Farmakologie. Praha: Triton, 2011. pp. 127-130. ISBN 978-80-7387-500-8.
  • VEERAVEEDU, P.T. a et al. Torasemide, a long-acting loop diuretic, reduces the progression of myocarditis to dilated cardiomyopathy. European Journal of Pharmacology. 2008, 581(-), 121-131.
  • JIE, X. a et al. Anti-inflammatory effects of eplerenone on viral myocarditis. European Journal of Heart Failure [online]. 2009, 11(-), 349-353 [cit. 2017-02-27].
  • YUE-CHUN, L. a et al. The Protective Effects of Ivabradine in Preventing Progression from Viral Myocarditis to Dilated Cardiomyopathy: Article 408. Frontiers in Pharmacology. 2016, 7(-), 1-10.
  • MATSUMORI, A. a et al. High Doses of Digitalis Increase the Myocardial Production of Proinflammatory Cytokines and Worsen Myocardial Injury in Viral Myocarditis: A Possible Mechanism of Digitalis Toxicity. Jpn Circ J [online]. 1999, 63(-), 934-940 [cit. 2017-02-27].
  • Kapitola 22.5.1. Myokarditidy. In: ASCHERMANN, M., ed. Kardiologie. Praha: Galén, 2004. pp. 840-845. ISBN 80-7262-290-0.
  • PALEČEK, T. Inflammatory cardiomyopathy: Still many questions await answers. Cor et Vasa. 2013, 55(-), E341-E344.
  • GULLESTAD, L. a et al. Immunomodulating Therapy With Intravenous Immunoglobulin in Patients With Chronic Heart Failure. Circulation [online]. 2001, 103(2), 220-225 [cit. 2017-02-27].
  • DENNERT, R. a et al. Intravenous immunoglobulin therapy for patients with idiopathic cardiomyopathy and endomyocardial biopsy-proven high PVB19 viral load. Antiviral Therapy [online]. 2010, 15(-), 193-201 [cit. 2017-02-27].
  • BHATT, G.C. a et al. Use of Intravenous Immunoglobulin Compared With Standard Therapy is Associated With Improved Clinical Outcomes in Children With Acute Encephalitis Syndrome Complicated by Myocarditis. Pediatr Cardiol. 2012, 33(-), 1370-1376.
  • DRUCKER, N.A. a et al. Gamma-globulin treatment of acute myocarditis in the pediatric population. Circulation [online]. 1994, 89(1), 252-257 [cit. 2017-02-27].
  • MCNAMARA, D.M. a et al. Intravenous Immune Globulin in the Therapy of Myocarditis and Acute Cardiomyopathy. Circulation [online]. 1997, 95(11), 2476-2478 [cit. 2017-02-28].
  • MCNAMARA, D.M. a et al. Controlled Trial of Intravenous Immune Globulin in Recent-Onset Dilated Cardiomyopathy. Circulation [online]. [cit. 2017-02-28].
  • GOLAND, S. a et al. Intravenous immunoglobulin treatment for acute fulminant inflammatory cardiomyopathy: Series of six patients and review of liter Can J Cardiol. [online]. 2008, 24(7), 571-574 [cit. 2017-02-28].
  • YU, D.Q. a et al. Intravenous immunoglobulin in the therapy of adult acute fulminant myocarditis: A retrospective study. Exp Ther Med. [online]. 2014, 7(1), 97-102 [cit. 2017-02-28].
  • Immunosuppressive Therapy for Active Lymphocytic Myocarditis: Virological and Immunologic Profile of Responders Versus Nonresponders. Circulation [online]. 2003, 107(6), 857-863 [cit. 2017-02-28].
  • WOJNICZ, R. a et al. Randomized, Placebo-Controlled Study for Immunosuppressive Treatment of Inflammatory Dilated Cardiomyopathy. Circulation [online]. 2001, 104(1), 39-45 [cit. 2017-02-28].
  • FRUSTACI, A. a et al. Randomized study on the efficacy of immunosuppressive therapy in patients with virus-negative inflammatory cardiomyopathy: the TIMIC study. European Heart Journal [online]. 2009, 30(16), 1995-2002 [cit. 2017-02-28].
  • Multicenter Study of Immunoadsorption in Dilated Cardiomyopathy. Clinical Trials [online]. -: -, 2007 [cit. 2017-02-28].
  • DOESCH, A.O. a et al. Effects of protein A immunoadsorption in patients with advanced chronic dilated cardiomyopathy: Abstract. Journal of Clinical Apheresis [online]. 2009, 24(4), 141-149 [cit. 2017-02-28].
  • KÜHL, U. a et al. Interferon-β Treatment Eliminates Cardiotropic Viruses and Improves Left Ventricular Function in Patients With Myocardial Persistence of Viral Genomes and Left Ventricular Dysfunction. Circulation [online]. 2003, 107(22), 2793- [cit. 2017-02-28].
  • SCHULTHEISS, H.P. a et al. Late-Breaking Clinical Trial Abstracts From the American Heart Association’s Scientific Sessions 2008: The Effect of Subcutaneous Treatment with Interferon-Beta-1b Over 24 Weeks on Safety, Virus Elimination and Clinical Outcome in Patients with Chronic Viral Cardiomyopathy. 2008, 118(22), 2310-2317.
  • SCHMIDT-LUCKE, C. a et al. Interferon Beta Modulates Endothelial Damage in Patients with Cardiac Persistence of Human Parvovirus B19 Infection. The Journal of Infectious Diseases [online]. 2010, 201(6), 936-945 [cit. 2017-02-28].
  • AARON, K.D., PAGANI F.D. Chapter 29: Mechanical Circulatory Support. In.: D.P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medicine. Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 590-599. ISBN 978-1-4557-5133-4.
  • RAJAGOPAL, S. a et al. Extracorporeal membrane oxygenation for the support of infants, children, and young adults with acute myocarditis: A review of the Extracorporeal Life Support Organization registry. Crit Care Med. 2010, 38(2), 328-327.
  • HSU, K.H. a et al. Extracorporeal membranous oxygenation support for acute Fulminant myocarditis: analysis of a single center’s experience. European Journal of Cardio-thoracic Surgery. 2011, 40(-), 682-688.
  • Outcomes, long-term quality of life, and psychologic assessment of fulminant myocarditis patients rescued by mechanical circulatory support.: Abstract. Critical Care Medicine [online]. 2011, 39(5), 1029-1035 [cit. 2017-02-28].
  • YOSHIZAWA, S. a et al. Outcome of Patients Having Heart Transplantation for Lymphocytic Myocarditis. The American Journal of Cardiology. 2013, 112(-), 405-410.
  • MOLONEY, E.D. a et al. Transplantation for myocarditis: a controversy revisited. J Heart Lung Transplant. [online]. 2005, 24(8), 1103-1110 [cit. 2017-02-28].
  • Indikace k ortotopické transplantaci srdce. PIRK, J., I. MÁLEK a et al. Transplantace srdce. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2008, s. 72-74. ISBN 978-80-246-1606-3.
  • KINDERMANN, I. a et al. Predictors of Outcome in Patients With Suspected Myocarditis. Circulation [online]. 2008, 118(6), 639-648 [cit. 2017-02-28].
  • BLAUWET, L. a et al. Progress in Cardiovascular Diseases. 2010, 52(-), 274-288.
  • BANKA, P. a et al. Cardiovascular magnetic resonance techniques and findings in children with myocarditis: a multicenter retrospective study. Journal of Cardiovascular Magnetic Resonance. 2015, 17(-), 1-8.
  • MAVROGENI, S. a et al. Myocarditis as a precipitating factor for heart failure: evaluation and 1-year follow-up using cardiovascular magnetic resonance and endomyocardial biopsy. European Journal of Heart Failure. 2011, 13(-), 830-837.
  • ANSARI, A. a et al. Drug-Induced Toxic Myocarditis. Tex Heart Inst J. [online]. 2003, 30(1), 76-79 [cit. 2017-02-28].
  • AGEWALL, S. a et al. Troponin elevation in coronary vs. non-coronary disease. European Heart Journal [online]. 2011, 32(4), 404-411 [cit. 2017-02-28].
  • SCHULTZ, J.C. a et al. Diagnosis and Treatment of Viral Myocarditis. Mayo Clin Proc [online]. 2009, 84(11), 1001-1009 [cit. 2017-03-01].
  • Autor úvodního snímku: Raúl Ruano Ruiz

    Příspěvek Zdroje pochází z Myokarditida

    ]]>
    Prognóza https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/prognoza/prognoza/ Tue, 14 Mar 2017 15:09:44 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1676 Určit prognózu myokarditidy a ZKMP je obtížné, protože závisí na celé řadě různých faktorů, včetně věku a typu nemoci. Nejvyšší mortality a nutnosti srdeční transplantace dosahuje GCM s 48-89 % (49, 55, 56). U HIV/AIDS pacientů s myokarditidou je tat...

    Příspěvek Prognóza pochází z Myokarditida

    ]]>
    Určit prognózu myokarditidy a ZKMP je obtížné, protože závisí na celé řadě různých faktorů, včetně věku a typu nemoci. Nejvyšší mortality a nutnosti srdeční transplantace dosahuje GCM s 48-89 % (49, 55, 56). U HIV/AIDS pacientů s myokarditidou je tato hodnota 15-55 % (72, 73, 74) a obdobná je u srdeční sarkoidózy se 17-48 % desetiletým přežitím (49, 60). U srdeční sarkoidózy a GCM je prognóza ovlivněna i včasným začátkem imunosupresivní terapie (98).

    Prognóza pacientů závisí samozřejmě na klinické prezentaci, NYHA třídě (164), tíži systolické dysfunkce levé či pravé komory, EKG nálezu, u kterého bylo prodloužení QRS komplexu asociováno s vyšším rizikem mortality nebo srdeční transplantace (103) a také na hodnotách laboratorních parametrů (139) – troponinu, BNP apod. (26, 110, 111, 112). Dobrá bývá prognóza u pacientů s mírným průběhem nemoci a zachovalou EF LK (165).

    Jako prognosticky významné byly popsány i nálezy z CMRI (konkrétně LGE), (27), a výsledky EMB (164).

    Autoři úvodních snímků: National Institutes of Health (NIH); NIAID; Patrick J. Lynch; Klinika zobrazovacích metod FN Motol; Kalumet

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Zdroje:

    26) COOPER L. T., JR., KNOWLTON K. U. Chapter 67: Myocarditis. In.: D.P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medic Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 1589–1602. ISBN 978-1-4557-5133-4.

    27) GRÜN, S., SCHUMANN J. a et al. Long-Term Follow-Up of Biopsy-Proven Viral Myocarditis: Predictors of Mortality and Incomplete Recovery. JACC. 2012, 59(18), 1604-1615.

    49) OKURA a et al. A clinical and histopathologic comparison of cardiac sarcoidosis and idiopathic giant cell myocarditis. Journal of the American College of Cardiology [online]. 2003, 41(2), 322 [cit. 2017-02-05].

    55) T., JR., COOPER a et al. IDIOPATHIC GIANT-CELL MYOCARDITIS — NATURAL HISTORY AND TREATMENT. The New England Journal of Medicine. 1997, 1997(336), 1860-1866.

    56) KANDOLIN a et al. Diagnosis, Treatment, and Outcome of Giant-Cell Myocarditis in the Era of Combined Immunosuppression. Circulation: Heart Failure [online]. 2013, 2013(6), 15-22 [cit. 2017-02-05].

    60) KANDOLIN. Cardiac Sarcoidosis: Epidemiology, Characteristics and Outcome over 25 Years in a Nationwide Study. Circulation [online]. 2014, 2014(-), 1-35 [cit. 2017-02-05].

    72) M., FELKER a et al. Underlying Causes and Long-Term Survival in Patients with Initially Unexplained Cardiomyopathy. The New England Journal of Medicine [online]. 2000, 342(-), 1077-1084 [cit. 2017-02-05].

    73) F., CURRIE a et al. Heart muscle disease related to HIV infection: prognostic implications. BMJ [online]. 1994, 309(1605), – [cit. 2017-02-05].

    74) D., FISHER a et al. Mild dilated cardiomyopathy and increased left ventricular mass predict mortality: The Prospective P2C2 HIV Multicenter Study. America Heart Journal [online]. 2005, 150(3), 439–447 [cit. 2017-02-05].

    98) KINDERMANN, I. a et al. Update on Myocarditis. Journal of the American College of Cardiology. 2012, 59(9), 779-792.

    103) UKENA, CH. a et al. Prognostic electrocardiographic par ametersin patients with suspected myocarditis. European Journal of Heart Failure [online]. 2011, 13(-), 398-405 [cit. 2017-02-27].

    110) TEELE, S.A. Management and Outcomes in Pediatric Patients Presenting with Acute Fulminant Myocarditis. The Journal of Pediatrics. 2011, 158(4), 638-643.

    111) LAUER, B. a et al. Cardiac Troponin T in Patients With Clinically Suspected Myocarditis. JACC. 1997, 30(5), 1354-1359.

    112) AL-BILTAGI, M. Circulating cardiac troponins levels and cardiac dysfunction in children with acute and fulminant viral myocarditis. Acta Pediatrica. 2010, 99(-), 1510-1516.

    139) Kapitola 22.5.1. Myokarditidy. In: ASCHERMANN, M., ed. Kardiologie. Praha: Galén, 2004. pp. 840-845. ISBN 80-7262-290-0.

    164) KINDERMANN, I. a et al. Predictors of Outcome in Patients With Suspected Myocarditis. Circulation [online]. 2008, 118(6), 639-648 [cit. 2017-02-28].

    165) BLAUWET, L. a et al. Progress in Cardiovascular Diseases. 2010, 52(-), 274-288.

    Příspěvek Prognóza pochází z Myokarditida

    ]]>
    Mechanická podpora vnitřních orgánů a transplantace srdce https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/lecba/mechanicka-podpora-vnitrnich-organu-transplantace-srdce/ Tue, 14 Mar 2017 15:09:00 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1674 K tomuto druhu terapie se přistupuje u fulminantně probíhajících myokarditid, pacientů v kardiogenním šoku s hemodynamickou nestabilitou navzdory optimální léčbě (43, 127). Slouží jako „most k uzdravení nebo transplantaci“ (96). Z mechanických podpor...

    Příspěvek Mechanická podpora vnitřních orgánů a transplantace srdce pochází z Myokarditida

    ]]>
    K tomuto druhu terapie se přistupuje u fulminantně probíhajících myokarditid, pacientů v kardiogenním šoku s hemodynamickou nestabilitou navzdory optimální léčbě (43, 127). Slouží jako „most k uzdravení nebo transplantaci“ (96). Z mechanických podpor jsou užívány levostranné či oboustranné srdeční podpory a extrakorporální membránová oxygenace (ECMO), (127, 157).

    Konkrétně u ECMO byla ve studiích prokázána poměrně velká efektivita u dětí i dospělých (110, 158, 159, 160). V multicentrické studii s 255 dětmi s myokarditidou (158), u kterých byla použita terapie ECMO, 61 % (155 dětí) se dožilo propuštění. Zbylých 100 případů tvoří případy dětí, které byly odpojeny od ECMO, ale následně zemřely, nebo došlo k rozvoji multiorgánového selhání nebo podstoupily transplantaci srdce. Jako prediktory mortality byly ve studii označeny komplikace v průběhu ECMO terapie (renální dysfunkce a arytmie) a ženské pohlaví.

    Ve studii 75 dospělých i dětských pacientů (v zastoupení 32 %) pravděpodobnost přežití dosahovala 64 %. Za prediktory mortality byly u těchto pacientů označeny renální dysfunkce, neurologické komplikace a to, že po 48 hodinách po napojení na ECMO nedosáhla hladina troponinu T svého vrcholu (159).

    V jiných studiích byla míra přežití při použití ECMO také kolem 70 % (110, 160). V poslední zmíněné studii byl zkoumán i psychologický vývoj pacientů po ECMO terapii. Jedna třetina pacientů později udávala rozvoj úzkosti, depresi či posttraumatické stresové poruchy.

    K transplantaci srdce se přistupuje v případech pokročilého srdečního onemocnění doprovázeného výraznými obtížemi pacienta, kdy jsou již vyčerpány všechny možnosti farmakologické a nefarmakologické léčby (16, 26, konzultace doc. MUDr. Kuchynka).

    V roce 2013 (161) byla publikována práce, která hodnotila výskyt akutní rejekce a dobu přežití u pacientů po transplantaci srdce v důsledku lymfocytární myokarditidy/IDKMP/IKMP a měla za cíl porovnat výsledky s předchozími studiemi, poukazujícími na vysoké riziko akutní rejekce u pacientů s myokarditidou (162). Statisticky významný výskyt (161) akutní rejekce byl ve skupině s prodělanou lymfocytární myokarditidou až dva roky po transplantaci, ve srovnání se skupinou pacientů s IKMP (konkrétně 3,8 % pacientů v „myokarditida-skupině“ oproti 0,5 % v „IKMP skupině“). Pětileté přežití bylo ve všech skupinách srovnatelné (v „myokarditida-skupině“ bylo 86,4 %). Celosvětově je zhruba 45 % transplantací provedeno kvůli idiopatické DKMP a 8 % kvůli myokarditidě (162). V ČR je nejčastější příčinou srdeční transplantace DKMP s 49,2 % (163).

    Autor úvodního snímku: Patrick J. Lynch

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Zdroje:

    16) KUBÁNEK M., Kapitola 8.2.: Myokarditidy. In: KAUTZNER J., MELENOVSKÝ V., et al. Srdeční selhání – aktuality pro klinickou praxi. Praha: Mladá fronta a.s., 2015. pp. 147–157. ISBN: 978-80-204-3573-6.

    26) COOPER L. T., JR., KNOWLTON K. U. Chapter 67: Myocarditis. In.: D.P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medic Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 1589–1602. ISBN 978-1-4557-5133-4.

    43) M, HOLICKÁ a ŠPINAR J. Myokarditidy. ACTA MEDICINAE. 2013, 2013(7), 68-74.

    96) Onemocnění myokardu: Myokarditida, zánětlivá kardiomyopatie. ECardio.cz [online]. -: -, – [cit. 2017-01-30].

    110) TEELE, S.A. Management and Outcomes in Pediatric Patients Presenting with Acute Fulminant Myocarditis. The Journal of Pediatrics. 2011, 158(4), 638-643.

    217) JCS Joint Working Group. Guidelines for Diagnosis and Treatment of Myocarditis (JCS 2009). Circulation Journal. 2011, 75(-), 734-743.

    158) RAJAGOPAL, S. a et al. Extracorporeal membrane oxygenation for the support of infants, children, and young adults with acute myocarditis: A review of the Extracorporeal Life Support Organization registry. Crit Care Med. 2010, 38(2), 328-327.

    159) HSU, K.H. a et al. Extracorporeal membranous oxygenation support for acute Fulminant myocarditis: analysis of a single center’s experience. European Journal of Cardio-thoracic Surgery. 2011, 40(-), 682-688.

    160) Outcomes, long-term quality of life, and psychologic assessment of fulminant myocarditis patients rescued by mechanical circulatory support.: Abstract. Critical Care Medicine [online]. 2011, 39(5), 1029-1035 [cit. 2017-02-28].

    161) YOSHIZAWA, S. a et al. Outcome of Patients Having Heart Transplantation for Lymphocytic Myocarditis. The American Journal of Cardiology. 2013, 112(-), 405-410.

    162) MOLONEY, E.D. a et al. Transplantation for myocarditis: a controversy revisited. J Heart Lung Transplant. [online]. 2005, 24(8), 1103-1110 [cit. 2017-02-28].

    163) Indikace k ortotopické transplantaci srdce. PIRK, J., I. MÁLEK a et al. Transplantace srdce. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2008, s. 72-74. ISBN 978-80-246-1606-3.

    Příspěvek Mechanická podpora vnitřních orgánů a transplantace srdce pochází z Myokarditida

    ]]>
    Imunoadsorpce a interferony https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/lecba/imunologicka-lecba/imunoadsorpce-a-interferony/ Tue, 14 Mar 2017 15:08:18 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1672 Imunoadsorpce

    Užití této terapie je zvažováno u ZKMP s navozenou autoimunitou a tvorbou antimyokardiálních autoprotilátek (24, 98, 99). Princip terapie spočívá v odstranění cirkulujících autoprotilátek třídy IgG cirkulujících v periferní kr...

    Příspěvek Imunoadsorpce a interferony pochází z Myokarditida

    ]]>
    Imunoadsorpce

    Užití této terapie je zvažováno u ZKMP s navozenou autoimunitou a tvorbou antimyokardiálních autoprotilátek (24, 98, 99). Princip terapie spočívá v odstranění cirkulujících autoprotilátek třídy IgG cirkulujících v periferní krvi (99). Její účinnost byla sice již potvrzena, ale pouze na malých souborech pacientů (98). V současné době probíhá multicentrická randomizovaná studie, která ověřuje účinek této terapie u 200 pacientů s DKMP (152). Zatím provedené studie uváděli příznivý účinek na srdeční funkci a na snížení hladiny NT-pro BNP v séru (153). Studie z roku 2009 sice neprokázala zlepšení EF LK, ale zase bylo popsáno zlepšení parametrů z bicyklové ergometrie (153).

    Interferony

    Antivirová léčba interferonem beta prokázala v několika studiích příznivé ovlivnění srdeční funkce a symptomatologie nemocných, ale pouze u myokarditid vyvolaných enteroviry a adenoviry (154, 156). Ve studii z roku 2003 bylo 22 pacientů léčeno subkutánně podávaným interferonem beta po dobu 24 týdnů, přičemž u všech byla ze vzorků EMB zjištěna přítomnost enterovirů nebo adenovirů (154). Po 6 měsících došlo ke zlepšení srdeční funkce u 14 pacientů a při kontrolní EMB nebyla dokonce u žádného z pacientů zjištěna přítomnost dříve zjištěných virů. To, že u 7 pacientů nedošlo k významnému zlepšení srdeční funkce bylo ve zdrojích i v závěru samotné studie spojováno s výraznou dysfunkcí LK na začátku léčby. Výsledky u těchto pacientů tedy mohl ovlivnit i rozsah zánětu, míra myokardiálního poškození, virová nálož v myokardu a delší trvání obtíží (23).

    V roce 2009 byly publikovány výsledky multicentrické randomizované a placebem kontrolované studie 143 pacientů s chronickou virovou kardiomyopatií (155) a detekcí enterovirů, adenovirů nebo PVB19 v myokardu, které v některých ohledech podporují výsledky studie z roku 2003. Ve skupině léčené interferonem beta došlo ke zlepšení srdeční funkci i snížení virové nálože.

    Autor úvodního snímku: Nevit Dilmen

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Zdroje:

    23) SCHULTHEISS, Heinz-Peter, Uwe KÜHL a Leslie T. COOPER, JR. The management of myocarditis. European Heart Journal. 2011, 32(-), 2616–2625.

    24) CAFORIO, A.L.P, PANKUWEIT S., ARBUSTINI E., et al. Current state knowledge on aetiology, diagnosis, management, and Therapy of myocarditis: a position statement of the European Society of Cardiology Working Group on Myocardial and Pericardial Disease. European Heart Journal. 2013, 34(-), 2636–2648.

    98) KINDERMANN, I. a et al. Update on Myocarditis. Journal of the American College of Cardiology. 2012, 59(9), 779-792.

    99) KUCHYNKA, P. a et al. Myokarditida a zánětlivá kardiomyopatie. Kapitoly z kardiologie. 2013, 3(-), 87-91.

    152) Multicenter Study of Immunoadsorption in Dilated Cardiomyopathy. Clinical Trials [online]. -: -, 2007 [cit. 2017-02-28].

    153) DOESCH, A.O. a et al. Effects of protein A immunoadsorption in patients with advanced chronic dilated cardiomyopathy: Abstract. Journal of Clinical Apheresis [online]. 2009, 24(4), 141-149 [cit. 2017-02-28].

    154) KÜHL, U. a et al. Interferon-β Treatment Eliminates Cardiotropic Viruses and Improves Left Ventricular Function in Patients With Myocardial Persistence of Viral Genomes and Left Ventricular Dysfunction. Circulation [online]. 2003, 107(22), 2793- [cit. 2017-02-28].

    155) SCHULTHEISS, H.P. a et al. Late-Breaking Clinical Trial Abstracts From the American Heart Association’s Scientific Sessions 2008: The Effect of Subcutaneous Treatment with Interferon-Beta-1b Over 24 Weeks on Safety, Virus Elimination and Clinical Outcome in Patients with Chronic Viral Cardiomyopathy. 2008, 118(22), 2310-2317.

    156) SCHMIDT-LUCKE, C. a et al. Interferon Beta Modulates Endothelial Damage in Patients with Cardiac Persistence of Human Parvovirus B19 Infection. The Journal of Infectious Diseases [online]. 2010, 201(6), 936-945 [cit. 2017-02-28].

    Příspěvek Imunoadsorpce a interferony pochází z Myokarditida

    ]]>
    Imunosupresivní terapie https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/lecba/imunologicka-lecba/imunosupresivni-terapie/ Tue, 14 Mar 2017 15:07:09 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1670 Tento druh terapie je indikován v případě nálezu GCM, eozinofilní myokarditidy, srdeční sarkoidózy a u myokarditidy spojených s autoimunními onemocněními (55, 76, 77). Nejčastěji se jedná o kombinaci prednisonu, cyklosporinu a/nebo azathioprinu (11, ...

    Příspěvek Imunosupresivní terapie pochází z Myokarditida

    ]]>
    Imunosupresivní terapie je indikována v případě nálezu GCM, eozinofilní myokarditidy, srdeční sarkoidózy a u myokarditidy spojených s autoimunními onemocněními (55, 76, 77). Nejčastěji se jedná o kombinaci prednisonu, cyklosporinu a/nebo azathioprinu (11, 149, 150, 151).

    Jedna z prvních velkých studií, zabývajících se účinkem imunosupresivní terapie u myokarditidy – Myocarditis Treatment Trial z roku 1995 (11), neprokázala příznivý účinek této terapie na srdeční funkci a prognózu. Naopak čtyřletá mortalita byla 56 %. V mnoha pracích ale byla zpochybněna skutečnost, že u pacientů byly provedeny pouze histopatologické rozbory vzorků z EMB a nebyla hodnocena přítomnost původce v myokardu, což dle zdrojů mohlo negativně ovlivnit vývoj nemoci a prognózu u těch pacientů, kteří byli ve skupině léčené imunosupresivy (140).

    Tento názor podporují i výsledky výzkumu z roku 2003 (149) u pacientů s akutní lymfocytární myokarditidou, léčených imunosupresivní terapií. U pacientů, kteří na léčbu odpovídali, došlo ke zlepšení srdeční funkce a EF LK (v průměru z původních 25 % na 47 %). U „neodpovídajících pacientů“ byl stav buď setrvalý nebo podstoupili srdeční transplantaci či zemřeli. Retrospektivně byla u 85 % „neodpovídajících“ pacientů zjištěna přítomnost virového agens v myokardu, což bylo na druhou stranu u „odpovídajících“ pacientů zjištěno jen u 14 % pacientů (jednalo se ve všech případech o virus hepatitidy C) a navíc u 90 % z nich byly detekovány antimyokardiální autoprotilátky. Závěr studie zněl tedy takový, že je imunosupresivní terapie prospěšná u pacientů s absencí virového agens v myokardu a u těch s přítomností autoprotilátek.

    Role imunosupresivní terapie je velmi zkoumána u pacientů se ZKMP. První randomizovaná studie zabývající se účinkem této léčby konkrétně u ZKMP proběhla v roce 2001 a zajímavostí je, že pacienti do studie byli zařazeni podle přítomnosti zvýšené exprese HLA (150). V této studii sice nebyl rozdíl mezi skupinou léčenou placebem a skupinou léčenou imunosupresivní terapií v otázce úmrtnosti, ale ve skupině léčené imunosupresivními medikamenty došlo ke zlepšení funkce srdce (EF LK, EDD LK a dalších parametrů) i NYHA třídy. Po třech měsících došlo v této skupině ke zlepšení stavu u 71,8 % pacientů (oproti skupině s placebem – 20,9 %). Závěrem studie bylo, že i krátkodobá terapie imunosupresivy (90-100 dní podle medikamentu) může přinést z dlouhodobého hlediska benefity.

    Poslední publikovaná studie na toto téma je z roku 2009 (151). Ve skupině pacientů s imunosupresí a negativní detekcí viru v myokardu došlo u 88 % pacientů ke zlepšení EF, EDV, ESV i EDD LK i NYHA třídy. Zbylých 12 % pacientů v této skupině vykazovalo setrvalý stav, což bylo vysvětleno tím, že mohl být v myokardu přítomen agens, který nebyl v panelu pro PCR či u nich probíhaly mechanismy, které nejsou na imunosupresivní terapii citlivé.

    V současné době probíhá v České republice studie (99), která porovnává léčebná schémata obou zmíněných studií (150, 151) u pacientů se ZKMP.

    Autor úvodního snímku: SubDural12

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Zdroje:

    11) O´CONNELL, J. B., A. HERSKOWITZ a et al. A Clinical Trial of Immunosuppressive Therapy for Myocarditis. New England Journal of Medicine. 1995, -(333), 269-275.

    55) T., JR., COOPER a et al. IDIOPATHIC GIANT-CELL MYOCARDITIS — NATURAL HISTORY AND TREATMENT. The New England Journal of Medicine. 1997, 1997(336), 1860-1866.

    76) Srdce a systémová onemocnění. ECardio.cz [online]. -: -, – [cit. 2017-02-05].

    77) ZHANG a et al. Lupus Myocarditis: A Case–Control Study from China. Chin Med J (Engl) [online]. 2015, 128(19), 2588-2594 [cit. 2017-02-05].

    99) KUCHYNKA, P. a et al. Myokarditida a zánětlivá kardiomyopatie. Kapitoly z kardiologie. 2013, 3(-), 87-91.

    140) PALEČEK, T. Inflammatory cardiomyopathy: Still many questions await answers. Cor et Vasa. 2013, 55(-), E341-E344.

    149) Immunosuppressive Therapy for Active Lymphocytic Myocarditis: Virological and Immunologic Profile of Responders Versus Nonresponders. Circulation [online]. 2003, 107(6), 857-863 [cit. 2017-02-28].

    150) WOJNICZ, R. a et al. Randomized, Placebo-Controlled Study for Immunosuppressive Treatment of Inflammatory Dilated Cardiomyopathy. Circulation [online]. 2001, 104(1), 39-45 [cit. 2017-02-28].

    151) FRUSTACI, A. a et al. Randomized study on the efficacy of immunosuppressive therapy in patients with virus-negative inflammatory cardiomyopathy: the TIMIC study. European Heart Journal [online]. 2009, 30(16), 1995-2002 [cit. 2017-02-28].

    Příspěvek Imunosupresivní terapie pochází z Myokarditida

    ]]>
    Imunoglobuliny https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/lecba/imunologicka-lecba/imunoglobuliny/ Tue, 14 Mar 2017 15:06:37 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1668 Intravenózně podávané imunoglobuliny (IVIG) ve vysokých dávkách jsou indikovány u pacientů s různými poruchami imunitního systému. Jejich účinek spočívá v modulaci imunitního systému, včetně inaktivace autoprotilátek (99). Příznivý účinek IVIG na fun...

    Příspěvek Imunoglobuliny pochází z Myokarditida

    ]]>
    Intravenózně podávané imunoglobuliny (IVIG) ve vysokých dávkách jsou indikovány u pacientů s různými poruchami imunitního systému. Jejich účinek spočívá v modulaci imunitního systému, včetně inaktivace autoprotilátek (99). Příznivý účinek IVIG na funkci srdce a prognózu byl prokázán u pacientů s CHSS (141), DKMP s vysokou virovou náloží PVB19 (142), u dětí (143, 144) a fulminantně probíhající myokarditidy a ZKMP (147, 148). U pacientů s CHSS, u kterých byla dřívějšími pracemi popsána zvýšená aktivita imunitního systému, byl ve studii z roku 2001 prokázán protizánětlivý účinek IVIG ve smyslu snížení hladiny prozánětlivých cytokinů, např. IL-1β, a naopak zvýšení hladiny protizánětlivých cytokinů (IL-10 a další), jejichž hladina navíc korelovala s EF LK (141). Celkově došlo ke zlepšení stavu pacientů, včetně snížení plazmatické hladiny NT-pro ANP.

    Příznivý účinek IVIG u recentně vzniklé DKMP a myokarditidy u dospělých byl popsán i v práci z roku 1997 (145), kdy u pacientů došlo ke zlepšení průměrné EF LK z 24 na 41 %. Jednalo se ovšem o nerandomizovanou studii. Multicentrická randomizovaná studie pacientů s recentně vzniklou DKMP, u kterých byl zánětlivý infiltrát v zastoupení 16 %, stejného autora z roku 2001 na druhou stranu jejich účinek u dospělých pacientů neprokázala. Ve skupině s placebem a ve skupině IVIG došlo k podobnému zlepšení EF LK (146), u které ovšem bylo za limitaci označeno, že jen malá část pacientů měla histopatologický průkaz zánětu a že nebylo provedeno imunochemické zhodnocení bioptických (146, 147). V novějších retrospektivních studiích byl prokázán příznivý účinek IVIG u dospělých pacientů s fulminantní myokarditidou nebo ZKMP, kdy ve studii z roku 2008 (147) došlo k průměrnému zlepšení EF LK o 30 %. Jednalo se ovšem o malou studii. Druhá studie z roku 2014 (148) byla také retrospektivní, ale již s větším souborem pacientů a výsledky byly porovnány s kontrolní skupinou. Ve skupině s IVIG došlo ke zlepšení EF LK a redukci výskytu arytmií. Ovšem z důvodu, že nebyl velkými multicentrickými randomizovanými studiemi zcela jasně prokázán účinek IVIG, není rutinní používání této terapie v akutní fázi nemoci u dospělých doporučováno, protože jsou dle zdrojů potřebné další multicentrické randomizované studie, které zatím nebyly provedeny (24). Ve stejném zdroji je nicméně uvedeno, že „IVIG nemají významnější vedlejší účinky, což bylo potvrzeno i studiemi (141, 143, 144) a mohly by být užity u myokarditid s virovou etiologií, navozenou autoimunitou a tvorbou autoprotilátek a refrakterních na konvenční léčbu srdečního selhání“ (24). Terapie IVIG tedy zůstává zatím ne zcela dostatečně a přesvědčivě podložena důkazy v literatuře.

    U dětí a mladistvých je na rozdíl od dospělých situace opačná. Byl u nich prokázán pozitivní dopad na funkci srdce a roční přežití při podávání vysokých dávek IVIG (144) a v indikovaných případech jsou podávány i v běžné praxi, protože jsou spojeny s lepším průběhem a prognózou nemoci a je u nich popisován i takový účinek, že mohou zabránit rozvoji myokarditidy do chronické fáze (102).

    Autor úvodního snímku: Database Center for Life Science -DBCLS

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Zdroje:

    24) CAFORIO, A.L.P, PANKUWEIT S., ARBUSTINI E., et al. Current state knowledge on aetiology, diagnosis, management, and Therapy of myocarditis: a position statement of the European Society of Cardiology Working Group on Myocardial and Pericardial Disease. European Heart Journal. 2013, 34(-), 2636–2648.

    99) KUCHYNKA, P. a et al. Myokarditida a zánětlivá kardiomyopatie. Kapitoly z kardiologie. 2013, 3(-), 87-91.

    102) STARÁ, V. Nestrukturální srdeční onemocnění u dětí. Vox Pediatriae. 2006, 6(4), 26-32.

    141) GULLESTAD, L. a et al. Immunomodulating Therapy With Intravenous Immunoglobulin in Patients With Chronic Heart Failure. Circulation [online]. 2001, 103(2), 220-225 [cit. 2017-02-27].

    142) DENNERT, R. a et al. Intravenous immunoglobulin therapy for patients with idiopathic cardiomyopathy and endomyocardial biopsy-proven high PVB19 viral load. Antiviral Therapy [online]. 2010, 15(-), 193-201 [cit. 2017-02-27].

    143) BHATT, G.C. a et al. Use of Intravenous Immunoglobulin Compared With Standard Therapy is Associated With Improved Clinical Outcomes in Children With Acute Encephalitis Syndrome Complicated by Myocarditis. Pediatr Cardiol. 2012, 33(-), 1370-1376.

    144) DRUCKER, N.A. a et al. Gamma-globulin treatment of acute myocarditis in the pediatric population. Circulation [online]. 1994, 89(1), 252-257 [cit. 2017-02-27].

    145) MCNAMARA, D.M. a et al. Intravenous Immune Globulin in the Therapy of Myocarditis and Acute Cardiomyopathy. Circulation [online]. 1997, 95(11), 2476-2478 [cit. 2017-02-28].

    146) MCNAMARA, D.M. a et al. Controlled Trial of Intravenous Immune Globulin in Recent-Onset Dilated Cardiomyopathy. Circulation [online]. [cit. 2017-02-28].

    147) GOLAND, S. a et al. Intravenous immunoglobulin treatment for acute fulminant inflammatory cardiomyopathy: Series of six patients and review of liter Can J Cardiol. [online]. 2008, 24(7), 571-574 [cit. 2017-02-28].

    148) YU, D.Q. a et al. Intravenous immunoglobulin in the therapy of adult acute fulminant myocarditis: A retrospective study. Exp Ther Med. [online]. 2014, 7(1), 97-102 [cit. 2017-02-28].

    Příspěvek Imunoglobuliny pochází z Myokarditida

    ]]>
    O imunologické léčbě obecně https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/lecba/imunologicka-lecba/o-imunologicke-lecbe-obecne/ Tue, 14 Mar 2017 15:06:04 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1666 Tato část léčby je v současné době stále předmětem výzkumů, které se zaměřují jak na léčbu akutní myokarditidy, tak i její chronické formy. Jejich závěry jsou ovšem často odlišné nebo jsou konkrétní druhy terapie vhodné pouze pro určité skupiny pacie...

    Příspěvek O imunologické léčbě obecně pochází z Myokarditida

    ]]>
    Tato část léčby je v současné době stále předmětem výzkumů, které se zaměřují jak na léčbu akutní myokarditidy, tak i její chronické formy. Jejich závěry jsou ovšem často odlišné nebo jsou konkrétní druhy terapie vhodné pouze pro určité skupiny pacientů, např. imunosupresivní terapie (29). Jako omezující faktory jsou popisovány malý počet účastníků studie, design studie a malé množství randomizovaných a velkých studií, které se touto problematikou zabývaly (24). Část studií také použila ke klasifikaci pacientů pouze histopatologická kritéria, což bylo v mnohých zdrojích označeno za faktor, který mohl ovlivnit výsledky (42, 140). V následujících podkapitolách je obsažen popis čtyř druhů imunologické léčby, které jsou u myokarditidy a ZKMP vyšetřovány – léčba imunoglobuliny, imunosupresivní terapie, imunoadsorpce a léčba interferony. U každého druhu léčby jsou uvedeny výsledky zatím největších provedených studií.

    Autor úvodního snímku: Součást šablony

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Zdroje:

    24) CAFORIO, A.L.P, PANKUWEIT S., ARBUSTINI E., et al. Current state knowledge on aetiology, diagnosis, management, and Therapy of myocarditis: a position statement of the European Society of Cardiology Working Group on Myocardial and Pericardial Disease. European Heart Journal. 2013, 34(-), 2636–2648.

    29) KUCHYNKA, P. Nové diagnostické a terapeutické aspekty zánětlivé kardiomyopatie. Praha, 2011. Disertační práce. 1. LF UK.

    42) L., BAUGHMAN. Diagnostika myokarditidy: Dallaským kritériím odzvonilo. Circulation-CZ. 2006, 5(1), 7-9.

    140) PALEČEK, T. Inflammatory cardiomyopathy: Still many questions await answers. Cor et Vasa. 2013, 55(-), E341-E344.

    Příspěvek O imunologické léčbě obecně pochází z Myokarditida

    ]]>
    Léčba antibiotiky a antivirotiky https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/lecba/lecba-antibiotiky-antivirotiky/ Tue, 14 Mar 2017 15:03:49 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1663 V České republice z bakteriálních původců převládá Borrelia burgdorferi, která je léčena třítýdenními dávkami cefalosporinů 3. generace, podávanými intravenózně (99). I u ZKMP tato léčba vedla ke zlepšení srdeční funkce (29).

    Léčba antivirotika má...

    Příspěvek Léčba antibiotiky a antivirotiky pochází z Myokarditida

    ]]>
    V České republice z bakteriálních původců převládá Borrelia burgdorferi, která je léčena třítýdenními dávkami cefalosporinů 3. generace, podávanými intravenózně (99). I u ZKMP tato léčba vedla ke zlepšení srdeční funkce (29).

    Léčba antivirotika má u velké části pacientů dle zdrojů jen velice omezený význam. Jejich příznivý účinek byl zaznamenán zejména u nemocných léčených v iniciální fázi virové infekce (139). Omezujícím faktorem je také množství nežádoucích vedlejších účinků některých antivirotik a to, že ve se ve fázi virémie většina pacientů do specializovaného kardiologického centra ještě nedostaví (99). Antivirotika mohou být dle zdrojů zvážena u pacientů, u kterých i přes léčbu srdečního selhání nedošlo ke zlepšení funkce LK nebo jako prostředek ke zmírnění symptomů srdečního selhání (99).

    Autor úvodního snímku: MarinaVladivostok

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Zdroje:

    29) KUCHYNKA, P. Nové diagnostické a terapeutické aspekty zánětlivé kardiomyopatie. Praha, 2011. Disertační práce. 1. LF UK.

    99) KUCHYNKA, P. a et al. Myokarditida a zánětlivá kardiomyopatie. Kapitoly z kardiologie. 2013, 3(-), 87-91.

    139) Kapitola 22.5.1. Myokarditidy. In: ASCHERMANN, M., ed. Kardiologie. Praha: Galén, 2004. pp. 840-845. ISBN 80-7262-290-0.

    Příspěvek Léčba antibiotiky a antivirotiky pochází z Myokarditida

    ]]>
    Léčba arytmií a tromboembolismu https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/lecba/lecba-arytmii-tromboembolismu/ Tue, 14 Mar 2017 15:03:03 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1661 V léčbě arytmií nejsou zatím nevrženy žádné konkrétní postupy. Jejich léčba přístrojovou technikou je problematická, protože arytmie mohou po akutní fázi nemoci samy vymizet (43) a ve zdrojích je tedy v akutní fázi nemoci při indikaci přístrojové kor...

    Příspěvek Léčba arytmií a tromboembolismu pochází z Myokarditida

    ]]>
    V léčbě arytmií nejsou zatím nevrženy žádné konkrétní postupy. Jejich léčba přístrojovou technikou je problematická, protože arytmie mohou po akutní fázi nemoci samy vymizet (43) a ve zdrojích je tedy v akutní fázi nemoci při indikaci přístrojové korekce arytmií doporučován spíše zdrženlivější postoj (100). Takováto léčba je nejčastěji využívána u lymeské karditidy, srdeční sarkoidózy, GCM a Chagasovy nemoci. Indikací k zavedení dočasného pacemakeru je AV blokáda II. – III. stupně (57, 62, 92, 93, 98, 127). ICD je indikováno po srdeční zástavě v důsledky fibrilace komor nebo komorové tachykardie, zvláště u srdeční sarkoidózy a GCM (57, 62, 127).

    Pro léčbu tromboembolismu u myokarditidy také neexistují žádné specifické směrnice a řídí se tedy podle doporučení kardiologických společností. Zvýšené riziko tvorby trombů je např. u eozinofilní myokarditidy. U té je Japonskou kardiologickou společností doporučováno užití antikoagulancií jako prevence vzniku trombů (127).

    Autor úvodního snímku: Jer5150

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Zdroje:

    43) M, HOLICKÁ a ŠPINAR J. Myokarditidy. ACTA MEDICINAE. 2013, 2013(7), 68-74.

    57) A., CHAUDHRY a et al. Modern day management of giant cell myocarditis. International Journal of Cardiology. 2015, 2015(178), 82-84.

    62) H., BIRNIE a et al. HRS Expert Consensus Statement on the Diagnosis and Management of Arrhythmias Associated With Cardiac Sarcoidosis. Heart Rhythm. 2014, 11(7), 1304–1323.

    92) JR., RASSI a et al. Chagas disease. Lancet. 2010, 375(-), 1388-1402.

    93) H., MALIK a et al. The Epidemiology, Clinical Manifestations, and Management of Chagas Heart Disease. Clin. Cardiol. 2015, 38(9), 565-569.

    98) KINDERMANN, I. a et al. Update on Myocarditis. Journal of the American College of Cardiology. 2012, 59(9), 779-792.

    100) KREJČÍ, J. Myokarditidy a zánětlivé kardiomyopatie. Kardiologická Revue Interní Medicína. 2015, 17(4), 288-294.

    127) JCS Joint Working Group. Guidelines for Diagnosis and Treatment of Myocarditis (JCS 2009). Circulation Journal. 2011, 75(-), 734-743.

    Příspěvek Léčba arytmií a tromboembolismu pochází z Myokarditida

    ]]>
    Léčba srdečního selhání https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/lecba/lecba-srdecniho-selhani-2/ Tue, 14 Mar 2017 15:02:27 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1659 Léčba srdečního selhání u myokarditidy i ZKMP by se dle zdrojů měla řídit doporučeními kardiologických společností. Na základě výsledků studií byl ale prokázán pozitivní nebo naopak negativní účinek některých medikamentů na prognózu a zánětlivé změny...

    Příspěvek Léčba srdečního selhání pochází z Myokarditida

    ]]>
    Léčba srdečního selhání u myokarditidy i ZKMP by se dle zdrojů měla řídit doporučeními kardiologických společností. Na základě výsledků studií byl ale prokázán pozitivní nebo naopak negativní účinek některých medikamentů na prognózu a zánětlivé změny a remodelaci myokardu (130, 131, 132, 134, 135, 136, 137).

    Základ léčby tvoří ACE-inhibitory, eventuálně sartany, betablokátory (v akutní fázi podávané až po stabilizaci stavu pacienta), diuretika a antagonisté mineralokortikoidních receptorů (24, 26, 98, 99, 100). K udržení adekvátního srdečního výdeje je v některých případech indikován dopamin nebo dobutamin (102).

    ACE inhibitory ruší účinek angiotenzin konvertujícího enzymu, který mění biologicky neaktivní angiotensin I na biologicky aktivní angiotensin II, který navázáním na své receptory zvyšuje mj. systémový krevní tlak. Sartany jsou blokátory receptoru pro angiotensin II a jsou indikovány při nesnášenlivosti ACE inhibitorů (130).

    U léčby ACE inhibitory a sartany je vedle jejich kardiologického účinku popisován i příznivý vliv na zánětlivou reakci, srdeční remodelaci a progresi myokarditidy do DKMP, respektive ZKMP (131,132). U myších modelů došlo při podávání captoprilu a losartanu k výrazné redukci zánětlivého postižení myokardu (131). K výraznější redukci zánětu, nekrózy, závažnosti a incidence myokarditidy došlo u myší, kterým byl podáván captopril. Redukce zánětlivé reakce by mohla podle závěrů studie být zapříčiněna redukcí lokální zánětlivé reakce a tím pádem i snížení množství T lymfocytů, zapojujících se do zánětu. Přesný mechanismus účinku ale není ještě vyjasněný.

    Terapie betablokátory by se dle doporučení měla zahájit až po stabilizaci pacienta (99). Naopak v pozdějších fázích je popisován pozitivní vliv konkrétních betablokátorů na prognózu i zánětlivou reakci. Ve studii porovnávající účinek carvedilolu, metoprololu a propranololu měl carvedilol příznivé účinky u téměř všech sledovaných parametrů. Snižoval nejen závažnost myokarditidy, ale také expresi mRNA zánětlivých cytokinů (132). Další dva betablokátory neměly žádný nebo pouze malý vliv. V jiné studii byl u myší nakažených virem Coxsackie B3 naopak prokázán negativní dopad podávání metoprololu v akutní fázi na prognózu myokarditidy (133). U myší léčených metaprololem bylo pozorování zvýšení virové replikace, nekrózy a zánětu. Mortalita v této skupině myší byla o 60 % vyšší než v kontrolní skupině.

    diuretik jsou nejčastěji indikována kličková diuretika, která inhibují transport iontů sodíku a chloridů v Henleově kličce (134). Japonská studie prokázala u myších modelů pozitivní vliv torasemidu na myokardiální fibrózu a remodelaci (135). Příznivé ovlivnění fibrózy myokardu bylo ve studii dáváno do souvislosti se snížením hladiny TNFβ1, kolagenu III a aldosteron syntázy a možným ovlivněním činnosti angiotensinu II a aldosteronu.

    Příznivý účinek na remodelaci myokarditidy měl i antagonista aldosteronu eplerenon (136) a některé blokátory kalciových kanálů, které ale nejsou v léčbě akutního srdečního selhání doporučovány (43, 98). Podobné účinky jsou popsány i u ivabradinu, který snižoval u myších modelů mortalitu o více než 30 % a také rozsah fibrózy, expresi prozánětlivých cytokinů TNF-α, IL-1β a IL-6 a vedl ke zlepšení funkce LK a normalizaci jejích rozměrů (137).

    Rozporuplné je v případě akutního srdečního selhání u myokarditidy užívání digoxinu. Ve zdrojích je dokumentována jeho indikace v určitých případech, ale na druhou stranu byl japonskou studií z roku 1999 prokázán i negativní vliv digoxinu na virovou myokarditidu u myších modelů, kdy zvyšoval rozsah myokardiální nekrózy a mortalitu (138).

    Autor úvodního snímku: Benjah-bmm27.

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Zdroje:

    24) CAFORIO, A.L.P, PANKUWEIT S., ARBUSTINI E., et al. Current state knowledge on aetiology, diagnosis, management, and Therapy of myocarditis: a position statement of the European Society of Cardiology Working Group on Myocardial and Pericardial Disease. European Heart Journal. 2013, 34(-), 2636–2648.

    26) COOPER L. T., JR., KNOWLTON K. U. Chapter 67: Myocarditis. In.: D.P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medic Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 1589–1602. ISBN 978-1-4557-5133-4.

    43) M, HOLICKÁ a ŠPINAR J. Myokarditidy. ACTA MEDICINAE. 2013, 2013(7), 68-74.

    98) KINDERMANN, I. a et al. Update on Myocarditis. Journal of the American College of Cardiology. 2012, 59(9), 779-792.

    99) KUCHYNKA, P. a et al. Myokarditida a zánětlivá kardiomyopatie. Kapitoly z kardiologie. 2013, 3(-), 87-91.

    100) KREJČÍ, J. Myokarditidy a zánětlivé kardiomyopatie. Kardiologická Revue Interní Medicína. 2015, 17(4), 288-294.

    102) STARÁ, V. Nestrukturální srdeční onemocnění u dětí. Vox Pediatriae. 2006, 6(4), 26-32.

    130) Kapitola 13: Antihypertenziva – léčiva ovlivňující systém renin-angiotenzin-aldosteron. In: SLÍVA, J. a M. VOTAVA. Farmakologie. Praha: Triton, 2011. pp. 79-85. ISBN 978-80-7387-500-8.

    131) BAHK, T.J. a et al. Comparison of Angiotensin Converting Enzyme Inhibition and Angiotensin II Receptor Blockade for the Prevention of Experimental Autoimmune Myocarditis. Int J Cardiol. [online]. 2008, 125(1), 85-93 [cit. 2017-02-27].

    132) YUAN, Z. a et al. Cardioprotective effects of carvedilol on acute autoimmune myocarditis: anti-inflammatory effects associated with antioxidant property. American Journal of Physiology [online]. 2004, 286(1), H83-H90 [cit. 2017-02-27].

    133) REZKALLA, S. a et al. Effect of Metoprolol in Acute Coxsackievirus B3 Murine Myocarditis. JACC [online]. 1988, 12(2), 412-414 [cit. 2017-02-27].

    134) Kapitola 12: Diuretika. In: SLÍVA, J. a M. VOTAVA. Farmakologie. Praha: Triton, 2011. pp. 127-130. ISBN 978-80-7387-500-8.

    135) VEERAVEEDU, P.T. a et al. Torasemide, a long-acting loop diuretic, reduces the progression of myocarditis to dilated cardiomyopathy. European Journal of Pharmacology. 2008, 581(-), 121-131.

    136) JIE, X. a et al. Anti-inflammatory effects of eplerenone on viral myocarditis. European Journal of Heart Failure [online]. 2009, 11(-), 349-353 [cit. 2017-02-27].

    137) YUE-CHUN, L. a et al. The Protective Effects of Ivabradine in Preventing Progression from Viral Myocarditis to Dilated Cardiomyopathy: Article 408. Frontiers in Pharmacology. 2016, 7(-), 1-10.

    138) MATSUMORI, A. a et al. High Doses of Digitalis Increase the Myocardial Production of Proinflammatory Cytokines and Worsen Myocardial Injury in Viral Myocarditis: A Possible Mechanism of Digitalis Toxicity. Jpn Circ J [online]. 1999, 63(-), 934-940 [cit. 2017-02-27].

    Příspěvek Léčba srdečního selhání pochází z Myokarditida

    ]]>
    Režimová opatření https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/lecba/rezimova-opatreni/ Tue, 14 Mar 2017 15:00:52 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1657 U pacientů je vždy indikována přísná restrikce sportu a namáhavých fyzických aktivit (26, 43, 96, 98, 99, 100). U sportovců i nesportovců je minimální doba této restrikce šest měsíců, a to za předpokladu, že došlo k normalizaci srdeční funkce, nevysk...

    Příspěvek Režimová opatření pochází z Myokarditida

    ]]>
    U pacientů je vždy indikována přísná restrikce sportu a namáhavých fyzických aktivit (26, 43, 96, 98, 99, 100). U sportovců i nesportovců je minimální doba této restrikce šest měsíců, a to za předpokladu, že došlo k normalizaci srdeční funkce, nevyskytují se u pacienta klinicky významné arytmie a nemocný je již bez obtíží (128). Navyšování zátěže by mělo být pozvolné (99). U experimentu s myšími modely byla úmrtnost myší vyšší ve skupinách, které v akutní fází myokarditidy zaznamenaly zvýšenou fyzickou aktivitu (67–72 % u „cvičících“ a 4–40 % u „necvičících“), (129).

    Autoři úvodního snímku: zdroj vlastní a Database Center for Life Science -DBCLS

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Zdroje:

    26) COOPER L. T., JR., KNOWLTON K. U. Chapter 67: Myocarditis. In.: D.P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medic Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 1589–1602. ISBN 978-1-4557-5133-4.

    43) M, HOLICKÁ a ŠPINAR J. Myokarditidy. ACTA MEDICINAE. 2013, 2013(7), 68-74.

    96) Onemocnění myokardu: Myokarditida, zánětlivá kardiomyopatie. ECardio.cz [online]. -: -, – [cit. 2017-01-30].

    98) KINDERMANN, I. a et al. Update on Myocarditis. Journal of the American College of Cardiology. 2012, 59(9), 779-792.

    99) KUCHYNKA, P. a et al. Myokarditida a zánětlivá kardiomyopatie. Kapitoly z kardiologie. 2013, 3(-), 87-91.

    100) KREJČÍ, J. Myokarditidy a zánětlivé kardiomyopatie. Kardiologická Revue Interní Medicína. 2015, 17(4), 288-294.

    128) MARON, B.J. a et al. Task Force 4: HCM and other cardiomyopathies, mitral valve prolapse, myocarditis, and Marfan syndrome. JACC [online]. 2005, 45(8), 1340-1345 [cit. 2017-02-27].

    129) CABINIAN, A.E. a et al. Modification of exercise-aggravated coxsackievirus B3 murine myocarditis by T lymphocyte suppression in an inbred model: Abstract. J Lab Clin Med. [online]. 1990, 115(4), 454-462 [cit. 2017-02-27].

    Příspěvek Režimová opatření pochází z Myokarditida

    ]]>
    Obecně o léčbě https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/lecba/obecne-o-lecbe/ Tue, 14 Mar 2017 12:53:32 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1652 Léčba myokarditidy a ZKMP je poměrně komplikovaná, což je zapříčiněno mnoha faktory. Navíc je stále předmětem intenzivního výzkumu

    Z pohledu kauzální léčby je významnou překážkou množství rozličných původců, které mohou myokarditidu a ZKMP vyvolat...

    Příspěvek Obecně o léčbě pochází z Myokarditida

    ]]>
    Léčba myokarditidy a ZKMP je poměrně komplikovaná, což je zapříčiněno mnoha faktory. Navíc je stále předmětem intenzivního výzkumu

    Z pohledu kauzální léčby je významnou překážkou množství rozličných původců, které mohou myokarditidu a ZKMP vyvolat. Jejich spektrum zahrnuje množství agens od virových, bakteriálních a protozoálních původců, až po autoimunní onemocnění a hypersenzitivní reakce na různé medikamenty, přičemž působení těchto agens u mnoha z nich není ještě jasné. U pacientů je také odlišný vývoj onemocnění, kdy myokarditida může u části pacientů přejít až do ZKMP, což je ovlivněno perzistenci vyvolávajícího původce v myokardu, rozvojem autoimunní reakce proti složkám kardiomyocytů, chronické zánětlivé reakce v srdečním svalu nebo kombinací těchto faktorů (kapitola 4).

    Omezujícím faktorem je tedy i heterogenita onemocnění – z pohledu manifestace a vývoje nálezů vyšetření a tedy i, kdy byla myokarditida/ZKMP diagnostikována a zahájena specifická léčba, protože u části pacientů nemusí být myokarditida s lehčím průběhem diagnostikována a může se tedy zachytit až ve stádiu ZKMP (26).

    Efektivitu léčby ovlivňuje i rozsah změn, ke kterým v myokardu došlo, tedy jaká je míra poškození (fibrózy, nekrózy) a jaké jsou regenerační schopnosti myokardu (23).

    V současné době tedy léčba myokarditidy a ZKMP sestává především ze symptomatické a podpůrné léčba a restrikce fyzické zátěže (24, 26). V léčbě srdečního selhání a arytmií se uplatňují postupy navržené Evropskou a Americkou kardiologickou společností, jejichž součástí je jak léčba farmakologická, tak i využití ICD a mechanické podpory orgánů u fulminantně probíhajících myokarditid (24, 98, 127). I přesto má léčba srdečního selhání u těchto onemocnění svá specifika, např. v prokázaném protektivním účinku některých léků nebo jejich nepříznivém dopadu na prognózu pacienta.

    Specifická, hlavně imunosupresivní terapie, se odvíjí dle výsledků EMB. Dle zdrojů je ovšem u mnohých postupů specifické léčby popisována nutnost dalších studií (24, 98).

    Autor úvodního snímku: Madprime

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Zdroje:

    23) SCHULTHEISS, Heinz-Peter, Uwe KÜHL a Leslie T. COOPER, JR. The management of myocarditis. European Heart Journal. 2011, 32(-), 2616–2625.

    24) CAFORIO, A.L.P, PANKUWEIT S., ARBUSTINI E., et al. Current state knowledge on aetiology, diagnosis, management, and Therapy of myocarditis: a position statement of the European Society of Cardiology Working Group on Myocardial and Pericardial Disease. European Heart Journal. 2013, 34(-), 2636–2648.

    26) COOPER L. T., JR., KNOWLTON K. U. Chapter 67: Myocarditis. In.: D.P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medic Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 1589–1602. ISBN 978-1-4557-5133-4.

    98) KINDERMANN, I. a et al. Update on Myocarditis. Journal of the American College of Cardiology. 2012, 59(9), 779-792.

    127) JCS Joint Working Group. Guidelines for Diagnosis and Treatment of Myocarditis (JCS 2009). Circulation Journal. 2011, 75(-), 734-743.

    Příspěvek Obecně o léčbě pochází z Myokarditida

    ]]>
    Endomyokardiální biopsie (EMB) a nukleární metody a katetrizační vyšetření https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/diagnostika-prof-verze/endomyokardialni-biopsie-emb-2/ Tue, 14 Mar 2017 12:51:18 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1645 Endomyokardiální biopsie

    EMB je invazivní vyšetřovací metoda, která je v mnohých zdrojích popisována jako zlatý standard v diagnostice myokarditidy i ZKMP, který definitivně potvrzuje diagnózu a má také významnou roli ve stanovení etiologie...

    Příspěvek Endomyokardiální biopsie (EMB) a nukleární metody a katetrizační vyšetření pochází z Myokarditida

    ]]>
    Endomyokardiální biopsie

    EMB je invazivní vyšetřovací metoda, která je v mnohých zdrojích popisována jako zlatý standard v diagnostice myokarditidy i ZKMP, který definitivně potvrzuje diagnózu a má také významnou roli ve stanovení etiologie nemoci (24, 96, 98, 99, 100). Pokud není myokarditida potvrzena EMB, označuje se jako klinicky suspektní (96). V doporučeních Evropské kardiologické společnosti je dokonce uváděno, že by měla být zvážena u všech pacientů se suspektní myokarditidou (24). Její indikace se ale na řadě pracovišť stále řídí doporučením Americké a Evropské kardiologické společnosti z roku 2007. Doporučována je především ve dvou klinických scénářích: 1. nově vzniklé srdeční selhání, trvající méně než dva týdny a spojené s velikostně normální nebo dilatovanou LK a hemodynamickou kompromitací. 2. u nově vzniklého srdečního selhání v trvání 2 týdnů až 3 měsíců spojeného s dilatací LK a nově vzniklými komorovými arytmiemi, AV blokádou II.-III. stupně, nebo u nemocných, kteří během 1-2 týdnů neodpovídají adekvátně na léčbu srdečního selhání (123). Důvodem k indikaci je vyloučení velkobuněčné nebo nekrotizující eozinofilní myokarditidy kvůli specifické léčbě (16, 123). Indikována je také často u případů srdečního selhání trvající déle než 3 měsíce, které neodpovídá v 1-2 týdnech na standardní léčbu, a které je spojeno s dilatací LK a nově vzniklými komorovými arytmiemi a AV blokádou II.-III. stupně (123). Při zjištění zánětlivých změn a nepřítomnosti vyvolávajícího agens v myokardu může být u těchto pacientů nasazena imunosupresivní léčba (29).

    Důvodem k vytvoření těchto indikací podle zdrojů byla skutečnost, že neexistovala jednotná metodika indikace tohoto vyšetření a také to, že se u velké části pacientů (50-70%) myokarditida zhojí bez závažnějších následků pro pacienta a provedení EMB by tedy nepřineslo změnu léčebné strategie (8).

    I když se jedná o invazivní metodu, je popisován poměrně malý výskyt závažných komplikací, kolem 1–2 % (53). Jedná se o riziko vzniku komorových a supraventrikulárních arytmií, poranění mitrální/trikuspidální chlopně nebo perforace komory a rozvoje srdeční tamponády (53, 123). Smrti pacienta byla zaznamenána pouze ve velmi malém počtu případů (124). Specificitu má toto vyšetření až 100 %. Senzitivita se výrazně liší podle počtu odebraných vzorků myokardu a typu přítomného zánětu, např. pro GCM je uváděna na 80-85 % (123, konzultace s doc. MUDr. Kuchynkou). Omezená diagnostická výtěžnost může být dle zdrojů způsobena tím, že zánět myokardu může mít fokální charakter a také, že je často lokalizován v subepikardiálně oblasti. (24, 42). Zvýšení senzitivity bylo v některých studiích či kazuistikách zvýšeno elektroanatomickým mapováním a CMRI k určení přesnější lokalizace zánětu (61, konzultace s MUDr. Adlou).

    Samotná EMB je prováděna bioptomem, který je pacientovi zaveden do pravé/levé/obou komor pravou vnitřní krční žilou v případě EMB z PK nebo femorální arterií v případě EMB z LK (100). Vyšetření je prováděno pod fluoroskopickou či ECHO kontrolou (125). Z myokardu pacienta je odebráno 5-10 vzorků o velikosti 1-2 mm³ (24, 99). Část z nich je vyšetřena histopatologicky (obr. 12) a posouzena na základě Dallaských kritérií. Samotná kritéria jsou ale podle četných zdrojů nedostačující (42; kapitola 5 Histopatologie), a proto jsou rutinně prováděna i další vyšetření. Jedná se hlavně o imunochemickou analýzu k posouzení zánětlivého infiltrátu, kdy se k detekci infiltrátu používá množství monoklonálních i polyklonálních protilátek, např. anti CD3 pro průkaz T lymfocytů a anti CD68 pro průkaz makrofágů (98, 126). Často je prováděna i detekce HLA (98, 126). Myokarditida je pak potvrzena přítomností ≥ 14 leukocytů na mm² biopticky odebraného vzorku myokardu, zahrnující až 4 monocyty nebo makrofágy na mm² a ≥ 7 CD3+ T-lymfocytů na mm² (5). Podle typu infiltrátu se myokarditida dělí na lymfocytární, obrovskobuněčnou, granulomatózní a eozinofilní (16, 38). Část vzorků je také poslána na rozbory ke zjištění původce, které jsou cíleny na patogeny popsané v kapitole 7.6.4. U PVB19 je doporučováno i stanovení počtu kopií genetického materiálu viru (označováno jako virová nálož) kvůli posouzení relevantnosti nálezu jakožto možného původce nemoci, protože úloha PVB19 v etiologii myokarditidy byla částečně zpochybněna (35, 142, 100). Podle některých studií by význam mělo být i hodnocení replikační aktivity v myokardu (100).

    EMB

    Obrázek 12: Histopatologický obrázek virové myokarditidy po autopsii pacienta s rozvojem městnavého srdečního selhání (autor KGH; https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Viral_myocarditis_(1).JPG; https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Viral_myocarditis_(2).JPG)

    Nukleární metody a katetrizační vyšetření

    Katetrizační vyšetření srdce založené na provedení SKG slouží k vyloučení ICHS jako příčiny potíží pacienta. Jiný diagnostický význam není podle zdrojů popisován (96,100).

    Nukleární metody jsou užívány hlavně k průkazu sarkoidózy srdce. Zde nachází uplatnění FDG PET vyšetření, které může detekovat aktivní zánět myokardu (50).

    Autor úvodního snímku: KGH

    ———————————————————————————————————————————————————————————————————————————-

    Zdroje:

    5) MAISCH B., BÜLTMAN B., FACTOR S., GRÖNE H.-J. et al. World Heart Federation Consensus Conferences Definition of Inflammatory Cardiomyopathy (Myocarditis): Report from two Expert Committees on Histology and Viral Cardiomyopathy. Herz [online]. 2000, 25 (3), 200-209 [cit. 2016-08-26].

    8) ZEMÁNEK D. Kapitola 15: Zánětlivé onemocnění myokardu. In: VESELKA, J. a V.ROHN. Kardiovaskulární medicína [online]. 1. vydání. Brno: Fasta Medica, 2015. ISBN 978-80-88056-00-3.

    16) KUBÁNEK M., Kapitola 8.2.: Myokarditidy. In: KAUTZNER J., MELENOVSKÝ V., et al. Srdeční selhání – aktuality pro klinickou praxi. Praha: Mladá fronta a.s., 2015. pp. 147–157. ISBN: 978-80-204-3573-6.

    24) CAFORIO, A.L.P, PANKUWEIT S., ARBUSTINI E., et al. Current state knowledge on aetiology, diagnosis, management, and Therapy of myocarditis: a position statement of the European Society of Cardiology Working Group on Myocardial and Pericardial Disease. European Heart Journal. 2013, 34(-), 2636–2648.

    29) KUCHYNKA, P. Nové diagnostické a terapeutické aspekty zánětlivé kardiomyopatie. Praha, 2011. Disertační práce. 1. LF UK.

    35) KUETHE, F., J. LINDNER a et al. Prevalence of Parvovirus B19 and Human Bocavirus DNA in the Heart of Patients with no Evidence of Dilated Cardiomyopathy or Myocarditis. Clinical Infectious Diseases. 2009, -(49), 1660-1666.

    38) ŠTEINER, I. Kardiopatologie: pro patology i kardiology. Praha: Galén, 2010. ISBN 978-80-7262-672-4.

    42) L., BAUGHMAN. Diagnostika myokarditidy: Dallaským kritériím odzvonilo. Circulation-CZ. 2006, 5(1), 7-9.

    50) KUBÁNEK a VOSKA L. Obrovskobuněčná myokarditida a sarkoidóza srdce – update 2015. Kardiologická revue – Interní medicína. 17(4), 295-299.

    53) K., BENNETT a et al. Evaluation of the Role of Endomyocardial Biopsy in 851 Patients With Unexplained Heart Failure From 2000–2009. Circulation: Heart Failure [online]. 2013, 2013(6), 676-684 [cit. 2017-02-05].

    96) Onemocnění myokardu: Myokarditida, zánětlivá kardiomyopatie. ECardio.cz [online]. -: -, – [cit. 2017-01-30].

    98) KINDERMANN, I. a et al. Update on Myocarditis. Journal of the American College of Cardiology. 2012, 59(9), 779-792.

    99) KUCHYNKA, P. a et al. Myokarditida a zánětlivá kardiomyopatie. Kapitoly z kardiologie. 2013, 3(-), 87-91.

    123) COOPER, L.T., Jr. a et al. The Role of Endomyocardial Biopsy in the Management of Cardiovascular Disease. JACC. 2007, 50(19), 1914-1931.

    124) DECKERS, J.W. a et al. Complications of Transvenous Right Veatricular Endomyocardial Biopsy in Adult Patients With Cardiomyopathy: A Seven-Year Survey of 546 Consecutive Diagnostic Procedures in a Tertiary Referral Center. JACC [online]. 1992, 19(1), 43-47 [cit. 2017-02-27].

    125) FROM, A.M. a et al. Current Status of Endomyocardial Biopsy. Mayo Clin Proc. [online]. 2011, 86(11), 1095-1102 [cit. 2017-02-27].

    126) LEONE, O. a et al. 2011 Consensus statement on endomyocardial biopsy from the Association for European Cardiovascular Pathology and the Society for Cardiovascular Pathology. Cardiovascular Pathology. 2012, 21(-), 254-274.

    Příspěvek Endomyokardiální biopsie (EMB) a nukleární metody a katetrizační vyšetření pochází z Myokarditida

    ]]>
    Laboratorní vyšetření https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/diagnostika-prof-verze/laboratorni-vysetreni-2/ Tue, 14 Mar 2017 12:49:15 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1643 Laboratorní vyšetření je složeno vedle základních vyšetření i z detekce biomarkerů poškození myokardu, srdečního selhání a ukazatelů zánětu. Evropskou kardiologickou společností je doporučování testování antimyokardiálních protilátek (24; více kapito...

    Příspěvek Laboratorní vyšetření pochází z Myokarditida

    ]]>
    Laboratorní vyšetření je složeno vedle základních vyšetření i z detekce biomarkerů poškození myokardu, srdečního selhání a ukazatelů zánětu. Evropskou kardiologickou společností je doporučování testování antimyokardiálních protilátek (24; více kapitola Autoprotilátky), naopak není doporučeno rutinní sérologické vyšetření, kvůli jeho malému přínosu v diagnostice (24, 108). V mnohých zdrojích je upozorňováno, že negativita ukazatelů zánětu a biomarkerů myokardiální nekrózy diagnózu myokarditidy nevylučuje (43, 96, 99, 100).

    Biomarkery myokardiální nekrózy a srdečního selhání

    Jako biomarkery myokardiální nekrózy se zjišťují hladiny troponinu T či I, kreatinkinázy (CK), především její myokardiální formy (CK-MB), případně i myoglobinu (26). U srdečního selhání se jako biomarker používá průkaz natriuretických peptidů B (BNP) nebo jejich prohormonu (pro-BNP).

    Hladina troponinu v séru byla u myokarditidy/ZKMP v několika studiích označena jako dobrý ukazatel prognózy, rizika mortality a míry myokardiálního poškození (26, 109, 111, 112, 169). Jeho senzitivita pro detekci myokarditidy byla v jedné studii 53 % a specificita až 94 % (111). Vyšší hladina byla zaznamenána především u fulminantních a fatálních myokarditid (112). Často byla detekovatelná mírná elevace troponinu i při negativním výsledku EMB, což bylo vysvětleno tím, že se mohlo jednat o mírnou formu zánětu s lokalizovaným postižením myokardu nezastiženým provedením EMB. Naopak byla často jeho hladina v séru ještě v referenčních mezích i při bioptickém průkazu myokarditidy (111). Elevace troponinu je detekována zhruba u 33-50 % pacientů (43). V porovnání s infarktem myokardu je u myokarditidy popisována delší doba detekce troponinu a pozvolnější pokles jeho hladiny (99). Pozitivní může být i několik týdnů od počátku nemoci.

    CK a CK-MB jsou společně s troponinem a myoglobinem další ukazatelé myokardiálního poškození, i když jejich detekce u případů myokarditidy byla v některých studiích mnohem nižší než u troponinu. V americké studii (111), kdy se elevace troponinu T vyskytovala u 53 % pacientů, vyšší hladina CK a CK-MB byla pouze u 8 % a 2 % účastníků studie. Na druhou stranu byla hladina CK-MB vyšší než 29,5 ng/ml označena za ukazatel mortality se senzitivitou 83 % a specificitou 73 % (26).

    Natriuretické peptidy mají podobně jako troponiny diagnostický a prognostický význam v případě rozvoje srdečního selhání (113) a určují jeho závažnost. I u myokarditidy je vysoká hladina BNP popisována jako prediktor horší prognózy a vyšší mortality (114).

    Ukazatelé zánětu

    Nespecifické známky zánětu – leukocytóza, zvýšená hladina CRP a sedimentace erytrocytů mohou být sice u myokarditidy a ZKMP přítomny, ale v její diagnostice mají nízkou specificitu (26, 43). Leukocytóza je např. zachycena pouze u 20-25 % pacientů (43). V diferenciálním rozpočtu jsou nejčastěji zvýšené hladiny lymfocytů a neutrofilů, případně eozinofilů u eozinofilní myokarditidy (43, 102).

    Autoprotilátky

    U pacientů s myokarditidou a/nebo DKMP byl zjištěn výskyt velkého množství autoprotilátek pro myokarditidu/DKMP specifických (24). Evropskou kardiologickou společností je dokonce testování těchto autoprotilátek doporučeno (24). Vzhledem k velkému množství identifikovaných autoprotilátek jsou v této kapitole popsány jen některé z nich, především ty, které byly označeny jako kardiální a pro myokarditidu/DKMP specifické či jako negativní prediktory (24).

    Jedná se např. nález srdečních autoprotilátek třídy IgG až u 59 % pacientů s myokarditidou a 20 % pacientů s IDKMP (115), kdy tento nález podle zdroje identifikuje pacienty, u kterých je kardiální dysfunkce důsledkem aktivity imunitního systému. Různé antisarkolemové protilátky i orgánově nespecifické protilátky byly v různé míře zastoupeny u pacientů s myokarditidou i v další studii (116). Hladina protilátek proti sarkolemě kardiomyocytů zde odpovídala míře cytolytického poškození myokardu.

    Dále byl množstvím studií popsán výskyt beta-adrenergních autoprotilátek, jak u pacientů s myokarditidou, tak i s DKMP (24). U pacientů s DKMP souvisela pozitivita těchto autoprotilátek s výrazně horší funkcí LK (117).

    Stejně jako beta-adrenergní autoprotilátky byly označeny za negativní prediktory i autoprotilátky proti alfa/beta-myosinu (24, 118), troponinu I i T (24, 119) atd. Souhrn dalších protilátek je uveden v těchto zdrojích 24, 120.

    Mikrobiologie a sérologie

    Rutinní sérologické vyšetření protilátek proti vyvolávajícím agens není v současné době až na výjimky doporučováno (24). V ČR je obvykle prováděno pouze proti HIV, virům hepatitida Borrelii burgdorferi (24, 99).

    Výzkum z roku 2011 prokázal, že má virová sérologie v diagnostice myokarditidy pouze 9 % senzitivitu a 77 % specificitu (108).

    Možnosti sérologického vyšetření jsou komplikovány mnoha faktory. Jsou jimi zejména promořenost populace viry, asociovanými s myokarditidou a prodleva mezi virovou infekcí a prováděným sérologickým vyšetřením (21). I přesto je izolace viru nebo přímá detekce viru někdy popisována jako užitečný diagnostický nástroj, který poukazuje na virovou infekci (121).

    Ve zjišťování etiologie myokarditidy a ZKMP se využívá především zhodnocení vzorků z EMB, kdy se uplatňuje vyšetření některým agens metodou PCR (v ČR nejčastěji herpes simplex virus, EBV, CMV, HHV-6, Coxsackie, echoviry, adenoviry PVB19 a Borrelia burgdorferi), (28, 99). Dalšími metodami mohou být elektronová mikroskopie či in situ hybridizace (98).

    Ostatní

    Jako prediktory zvýšeného rizika mortality byly u myokarditidy popsány i další látky – Fas ligand a IL-10 (společně s dalšími cytokiny popsanými v kapitol 4 Patogeneze), (26). Ve studii s dětskými pacienty vyšší hladina laktátu, kreatininu a AST souvisela s vyšší mortalitou (110). Některé proběhlé výzkumy u myokarditid popsaly odlišnou transkripci některých genů a změnu v hladinách určitých miRNA (100, 122), u kterých je popisován vliv jak na aktivitu zánětu (a tedy i srdeční funkci), tak i viru (122) ve smyslu inhibice i „podpory.“ Jsou popisovány nejen jako možný diagnostický nástroj, ale i potencionální cíl terapie, což bylo s pozitivním výsledkem již v některých studiích zkoumáno (122).

    Autor úvodního snímku: Thomas Splettstoesser

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————-

    Zdroje:

    21) ELAMM, Chantal, DeLisa FAIRWEATHER a Leslie T. COOPER. Pathogenesis and diagnosis of myocarditis. Heart. 2012, – (-), -.

    24) CAFORIO, A.L.P, PANKUWEIT S., ARBUSTINI E., et al. Current state knowledge on aetiology, diagnosis, management, and Therapy of myocarditis: a position statement of the European Society of Cardiology Working Group on Myocardial and Pericardial Disease. European Heart Journal. 2013, 34(-), 2636–2648

    26) COOPER L. T., JR., KNOWLTON K. U. Chapter 67: Myocarditis. In.: D.P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medic Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 1589–1602. ISBN 978-1-4557-5133-4.

    28) KREJČÍ, J., P. HUDE a et al. Endomyokardiální biopsie u recentní dilatační kardiomyopatie – zhodnocení vstupních charakteristik prvních padesáti nemocných. Cor et Vasa. 2011, -(53), 623-629.

    43) M, HOLICKÁ a ŠPINAR J. Myokarditidy. ACTA MEDICINAE. 2013, 2013(7), 68-74.

    96) Onemocnění myokardu: Myokarditida, zánětlivá kardiomyopatie. ECardio.cz [online]. -: -, – [cit. 2017-01-30].

    98) KINDERMANN, I. a et al. Update on Myocarditis. Journal of the American College of Cardiology. 2012, 59(9), 779-792.

    99) KUCHYNKA, P. a et al. Myokarditida a zánětlivá kardiomyopatie. Kapitoly z kardiologie. 2013, 3(-), 87-91.

    100) KREJČÍ, J. Myokarditidy a zánětlivé kardiomyopatie. Kardiologická Revue Interní Medicína. 2015, 17(4), 288-294.

    102) STARÁ, V. Nestrukturální srdeční onemocnění u dětí. Vox Pediatriae. 2006, 6(4), 26-32.

    108) MAHDOUD, F. a et al. Virus serology in patients with suspected myocarditis: utility or futility? European Heart Journal. 2011, 32(-), 897-903.

    109) BRAUNWALD, E. Biomarkers in Heart Failure. The New England Journal of Medicine. 2008, 358(-), 2148-2159.

    110) TEELE, S.A. Management and Outcomes in Pediatric Patients Presenting with Acute Fulminant Myocarditis. The Journal of Pediatrics. 2011, 158(4), 638-643.

    111) LAUER, B. a et al. Cardiac Troponin T in Patients With Clinically Suspected Myocarditis. JACC. 1997, 30(5), 1354-1359.

    112) AL-BILTAGI, M. Circulating cardiac troponins levels and cardiac dysfunction in children with acute and fulminant viral myocarditis. Acta Pediatrica. 2010, 99(-), 1510-1516.

    113) JANUZZI, J.L., MANN, D.L. Chapter 23: Clinical Assessment of Heart Failure. In.: D.P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medicine. Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 473-483. ISBN 978-1-4557-5133-4.

    114) ZHANG, CH. a et al. [Prognostic value of brain natriuretic peptide in people with viral myocarditis].: Abstract. Chinese Journal of Experimental and Clinical Virology [online]. 2012, 26(2), 125-126 [cit. 2017-02-27].

    115) NEUMANN, D.A. a et al. Circulating Heart-Reactive Antibodies in Patients With Myocarditis or Cardiomyopathy. JACCC. 1990, 16(4), 839-846.

    116) B. Diagnostic relevance of humoral and cell-mediated immune reactions in patients with acute viral myocarditis. Clin. exp. Immunol. 1982, 48(-), 533-545.

    117) JAHNS, R. a et al. Autoantibodies Activating Human β1-Adrenergic Receptors Are Associated With Reduced Cardiac Function in Chronic Heart Failure. Circulation [online]. 1999, 99(5), 649-654 [cit. 2017-02-27].

    118) LAUER, B. a et al. Antimyosin Autoantibodies Are Associated With Deterioration of Systolic and Diastolic Left Ventricular Function in Patients With Chronic Myocarditis. JACC. 2000, 35(1), 11-18.

    119) HIRVELÄ, J.-L. a et al. Development of troponin autoantibodies in experimental coxsackievirus B3 myocarditis. European Journal of Clinical Investigation. 2009, 39(6), 457-462.

    120) CAFORIO, A.L.P. a et al. Clinical implications of anti-heart autoantibodies in myocarditis and dilated cardiomyopathy. Autoimmunity. 2008, 41(1), 35-45.

    121) CALABRESE, F. a et al. Yocarditis and inflammatory cardiomyopathy: microbiological and molecular biological aspects. Cardiovascular Research [online]. 2003, 60(-), 11-25 [cit. 2017-02-27].

    122) HEYMANS, S. a et al. The Quest for New Approaches in Myocarditis and Inflammatory Cardiomyopathy. JACC. 2016, 68(21), 2348-2364.

    169) AGEWALL, S. a et al. Troponin elevation in coronary vs. non-coronary disease. European Heart Journal [online]. 2011, 32(4), 404-411 [cit. 2017-02-28].

    Příspěvek Laboratorní vyšetření pochází z Myokarditida

    ]]>
    Magnetická rezonance srdce (CMRI) https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/diagnostika-prof-verze/magneticka-rezonance-srdce-cmri/ Tue, 14 Mar 2017 12:46:38 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1633 Magnetická rezonance srdce je v současnosti hlavní neinvazivní vyšetřovací metodou pacientů s myokarditidou (24, 97, 98, 99). Některými autory je dokonce popisována jako jedno ze základních vyšetření a u stabilních pacientů je upřednostňováno dřívějš...

    Příspěvek Magnetická rezonance srdce (CMRI) pochází z Myokarditida

    ]]>
    Magnetická rezonance srdce (CMRI) je v současnosti hlavní neinvazivní vyšetřovací metodou pacientů s myokarditidou (24, 97, 98, 99). Některými autory je dokonce popisována jako jedno ze základních vyšetření a u stabilních pacientů je upřednostňováno dřívější provedení CMRI než EMB (24). Její výhody spočívají v tom, že je schopna zhodnotit strukturu a funkci srdce s větší přesností než ECHO, a především je využívána kvůli popisu tkáňových změn v myokardu (99, 100), kdy je díky CMRI možné detekovat myokardiální edém, hyperemii myokardu v důsledku zánětlivého procesu, a hlavně nekrózu či v pozdějších fázích fibrózu myokardu (100, 106). Diagnózu myokarditidy navíc podporuje i nález perikardiálního výpotku (107). Pacientovi je při vyšetření pro průkaz nekrózy/fibrózy myokardu podávána gadoliniová kontrastní látka.

    K průkazu myokardiálního edému se používají T2 sekvence, kdy má oblast edému myokardu vyšší intenzitu signálu než okolní tkáň (106). Při použití tohoto zobrazování jsou ovšem popisována určitá úskalí, např. snížená kvalita zobrazení, množství artefaktů, které mohou zkreslit výsledek a to, že u difúzního postižení myokardu nemusí být edém dostatečně zobrazitelný (106). K diagnostice edému se tedy využívá poměru hodnoty intenzity signálu (SI) myokardu a SI kosterního svalu. Tento poměr je nazýván edema ratio (ER).

    Hyperémie je zjišťována pomocí T1 sekvence. Princip této části CMRI je porovnání SI myokardu před a bezprostředně po podání kontrastní látky, což se označuje jako EGE (early gadolinium enhancement). Obdobně jako u T2 sekvence se pro diagnostiku hyperémie používá srovnání SI myokardu a kosterního svalu.

    Významnou částí vyšetření je zhodnocení pozdního sycení gadolinium (LGE – late gadolinium enhancement), které zobrazuje myokardiální nekrózu nebo v pozdějších fázích fibrózu. Gadolinium totiž prochází pouze membránou poškozených kardiomyocytů (106). Nejčastěji je LGE lokalizováno v oblasti volné (často laterální) stěny LK nebo mezikomorového septa subepikardiálně až midmyokardiálně (99, 100, 106; obr. 11). Subendokardiální lokalizace je popisována u ischemického postižení myokardu (106). Místo nekrózy/fibrózy může být potencionálním arytmogenním substrátem (106).

    Pro zvýšení výtěžnosti vyšetření byla zpracována Lake Louise Criteria (tab. 3), která popisují kromě výše uvedených postupů i možné indikace k vyšetření a kritéria pro potvrzení diagnózy myokarditidy dle CMRI (107).

    CMRI

    Obrázek 11: CMRI 17letého chlapce s 2. atakou akutní myokarditidy, výraznými bolestmi na hrudi, elevací troponinu a stoupajícím CRP. CMRI s průkazem LGE (červené šipky) v akutní fázi myokarditidy a pří kontrolním CMRI po 6 měsících opět s průkazem LGE (autor: Klinika zobrazovacích metod FN Motol a 2. LF, zapůjčil MUDr. Theodor Adla; můj vlastní snímek CMRI)

    .

    LGE SA

    Obrázek 13: 15letý chlapec s chronickou myokarditidou (zánětlivou infekční kardiomyopatií). Etiologie neznámá a neprokázána ani endomyokardiální biopsií. Na MR patrná výrazná dilatace a dysfunkce obou komor. LK EF 21 % (norma > 55 %), PK EF 26 % (norma > 50 %). Po podání kontrastní látky je patrnbý pruh pozdního nasycení ve střední a zevní vrstvě spodní a boční části stěny levé komory (autor: Klinika zobrazovacích metod FN Motol a 2. LF, zapůjčil MUDr. Theodor Adla)

    Video: vztahuje se k obrázku 13

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————-

    Při klinickým podezření na myokarditidu CMRI nálezy odpovídají myokardiálnímu zánětu při přítomnosti alespoň dvou následujících kritérií:
    I. Regionální nebo globální vzestup SI myokardu v T2 vážených obrazech.
    II. Zvýšený globální EGEr myokardu vůči kosternímu svalu v T1 vážených obrazech.
    III. Alespoň jedna fokální léze s neischemickou regionální distribucí v LGE.
    CMRI nález ukazuje na myokardiální nekrózu/jizvu způsobenou myokardiálním zánětem, pokud je přítomno kritérium č. 3.
    Opakované CMRI vyšetření 1–2 týdny po iniciálním CMRI vyšetření je doporučováno, pokud:
    Není přítomno žádné z kritérií, ale nástup symptomů se objevil velmi nedávno a existuje silné klinické podezření na myokardiální zánět.
    Je přítomno jedno z kritérií.
    Přítomnost systolické dysfunkce LK nebo perikardiálního výpotku jsou podpůrnými důkazy pro myokarditidu.

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————

    Tabulka 3: Lake Louise Criteria, při nálezu alespoň dvou ze tří kritérií je diagnóza myokarditidy potvrzena se senzitivitou 67 % a specificitou 91 % (107).

    Přítomnost LGE je popisována jako ukazatel horší prognózy a zvýšeného rizika mortality (27). V německoamerické studii (27) měli pacienti s přítomností LGE obecně výraznější postižení LK a vyšší mortalitu než ti bez průkazu LGE (např. EF LK 37,5 % x 53,0 %).

    Negativní výsledek CMRI ovšem diagnózu myokarditidy nevylučuje, protože dle literárních zdrojů nemusí při menším postižení myokardu mít vyšetření dostatečnou senzitivitu k jeho detekci (106). Nejčastější popisovaná nevýhoda vyšetření je jeho omezená dostupnost, časová náročnost a především to, že nedokáže rozlišit konkrétní typ myokarditidy (GCM apod.), neposkytuje informace o původci zánětu a to, že provedení LGE samo o sobě nerozliší akutní a chronický zánět (106).

    Autor úvodního snímku: Klinika zobrazovacích metod 2. LF a FN Motol

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————-

    Zdroje:

    24) CAFORIO, A.L.P, PANKUWEIT S., ARBUSTINI E., et al. Current state knowledge on aetiology, diagnosis, management, and Therapy of myocarditis: a position statement of the European Society of Cardiology Working Group on Myocardial and Pericardial Disease. European Heart Journal. 2013, 34(-), 2636–2648.

    27) GRÜN, S., SCHUMANN J. a et al. Long-Term Follow-Up of Biopsy-Proven Viral Myocarditis: Predictors of Mortality and Incomplete Recovery. JACC. 2012, 59(18), 1604-1615.

    97) KUCHYNKA P. Kapitola 8.1. Akutní myokarditida. In: MOŤOVSKÁ, Z. a et al. Novinky v akutní kardiologii. Praha: Mladá fronta, 2016. pp. 292–303. ISBN 978-80-204-3903

    98) KINDERMANN, I. a et al. Update on Myocarditis. Journal of the American College of Cardiology. 2012, 59(9), 779-792.

    99) KUCHYNKA, P. a et al. Myokarditida a zánětlivá kardiomyopatie. Kapitoly z kardiologie. 2013, 3(-), 87-91.

    100) KREJČÍ, J. Myokarditidy a zánětlivé kardiomyopatie. Kardiologická Revue Interní Medicína. 2015, 17(4), 288-294.

    106) PLEVA, M. Kapitola 6: Akutní myokarditida. In: PLEVA, M. a P. OUŘEDNÍČEK. MRI srdce. Praha: Grada Publishing, 2012. pp. 83-86. ISBN 978-80-247-3931-1.

    107) FRIEDRICH, M.G. a et al. Cardiovascular Magnetic Resonance in Myocarditis: A JACC White Paper. Journal of the American College of Cardiology. 2009, 53(17), 1475-1487.

    Příspěvek Magnetická rezonance srdce (CMRI) pochází z Myokarditida

    ]]>
    ECHO a RTG hrudníku https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/diagnostika-prof-verze/echo-rtg-hrudniku/ Tue, 14 Mar 2017 12:41:51 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1631 Echokardiografické vyšetření má podobně jako EKG úlohu především ve stratifikaci a sledování stavu pacientů a má roli i ve vyloučení jiné příčiny obtíží a srdeční dysfunkce (24, 96, 98, 99, 100). Množství popsaných nálezů je rozsáhlé a diagnózu myoka...

    Příspěvek ECHO a RTG hrudníku pochází z Myokarditida

    ]]>
    Echokardiografické vyšetření má podobně jako EKG úlohu především ve stratifikaci a sledování stavu pacientů a má roli i ve vyloučení jiné příčiny obtíží a srdeční dysfunkce (24, 96, 98, 99, 100). Množství popsaných nálezů je rozsáhlé a diagnózu myokarditidy dokonce nevylučuje ani normální ECHO nález (99, 100). Vyskytuje se regionální či globální poruchy kinetiky LK a případně i PK, dilatace srdečních oddílů, perikardiální výpotek a snížená diastolická i celková systolická funkce LK či PK. U fulminantních myokarditid se často objevuje ztluštění stěny LK bez její dilatace. U ZKMP je kromě snížení EF LK dle zdrojů přítomná i její dilatace. Zesílení stěn LK nebývá přítomno (16, 29, 99). Popsán je i nález trombu v srdečních dutinách a v některých případech i známky plicní hypertenze či sekundární regurgitace mitrální chlopně při dilataci LK a také může být přítomná trikuspidální regurgitace (99, 104, 105).

    RTG snímek hrudníku může zobrazit kardiomegalii a větší perikardiální výpotek, pleurální výpotek či městnání v plicním oběhu (43, konzultace MUDr. Adla). Nález může být i normální (43).

    Autor úvodního snímku: Kalumet

    ———————————————————————————————————————————————————————————————————————————

    Zdroje:

    16) KUBÁNEK M., Kapitola 8.2.: Myokarditidy. In: KAUTZNER J., MELENOVSKÝ V., et al. Srdeční selhání – aktuality pro klinickou praxi. Praha: Mladá fronta a.s., 2015. pp. 147–157. ISBN: 978-80-204-3573-6.

    24) CAFORIO, A.L.P, PANKUWEIT S., ARBUSTINI E., et al. Current state knowledge on aetiology, diagnosis, management, and Therapy of myocarditis: a position statement of the European Society of Cardiology Working Group on Myocardial and Pericardial Disease. European Heart Journal. 2013, 34(-), 2636–2648.

    29) KUCHYNKA, P. Nové diagnostické a terapeutické aspekty zánětlivé kardiomyopatie. Praha, 2011. Disertační práce. 1. LF UK.

    43) M, HOLICKÁ a ŠPINAR J. Myokarditidy. ACTA MEDICINAE. 2013, 2013(7), 68-74.

    96) Onemocnění myokardu: Myokarditida, zánětlivá kardiomyopatie. ECardio.cz [online]. -: -, – [cit. 2017-01-30].

    98) KINDERMANN, I. a et al. Update on Myocarditis. Journal of the American College of Cardiology. 2012, 59(9), 779-792.

    99) KUCHYNKA, P. a et al. Myokarditida a zánětlivá kardiomyopatie. Kapitoly z kardiologie. 2013, 3(-), 87-91.

    100) KREJČÍ, J. Myokarditidy a zánětlivé kardiomyopatie. Kardiologická Revue Interní Medicína. 2015, 17(4), 288-294.

    104) FERRI, F. F. a et al. Ferri’s Clinical Advisor 2015: 5 Books in 1 [online]. -. USA: Elsevier, 2015 [cit. 2017-02-27]. pp. 807-809. ISBN 978-0-323-08375-1.

    105) BACKER, D.D., ed. et al. Hemodynamic Monitoring Using Echocardiography in the Critically Ill [online]. -. Berlin: Springer, 2011 [cit. 2017-02-27]. pp. 124. ISBN 978-3-540-87954-1.

    Příspěvek ECHO a RTG hrudníku pochází z Myokarditida

    ]]>
    EKG a Holter monitorování https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/diagnostika-prof-verze/ekg-holter-monitorovani/ Tue, 14 Mar 2017 12:41:16 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1628 EKG změny jsou u pacientů s myokarditidou rozmanité. Až u ¼ pacientů je EKG nález normální (97). EKG podle zdrojů důležité zejména k vyloučení jiných patologických stavů, které by mohly vysvětlit obtíže pacienta (8). Často jsou popisovány nespecifick...

    Příspěvek EKG a Holter monitorování pochází z Myokarditida

    ]]>
    EKG změny jsou u pacientů s myokarditidou rozmanité. Až u ¼ pacientů je EKG nález normální (97). EKG podle zdrojů důležité zejména k vyloučení jiných patologických stavů, které by mohly vysvětlit obtíže pacienta (8). Často jsou popisovány nespecifické repolarizační změny, elevace nebo deprese ST úseku (změny v repolarizaci mohou napodobovat infarkt myokardu, obr. 10), inverze T vln, prodloužení PQ a QT intervalu nebo QRS komplexu, patologické Q kmity, snížená voltáž QRS komplexu a komorové nebo supraventrikulární extrasystoly. Přítomny mohou být i blokády obou Tawarových ramének, AV blokády I. – III. stupně a různé typy supraventrikulárních a komorových arytmií, které se často vyskytují zejména u GCM, srdeční sarkoidózy a konkrétně AV blokáda II. – III. stupně u myokarditidy vyvolané B. burgdorferi (24, 96, 97, 98, 99, 100). U ZKMP se navíc mohou objevit známky hypertrofie LK (99). Nález patologického Q kmitu, rozšíření QRS komplexu a prodloužení QT intervalu je spojován s vyšším rizikem úmrtí nebo srdeční transplantace (103).

    PericarditisMyocarditis

    Obrázek 10: Difusní ST elevace u mladého muže z důvodu myokarditidy/perikarditidy (autor obrázku i popisu: James Heilman, MD; https://commons.wikimedia.org/wiki/File:PericarditisMyocarditis.jpg?uselang=cs)

    Autor úvodního snímku: Agateller – Anthony Atkielski

    ———————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Zdroje:

    8) ZEMÁNEK D. Kapitola 15: Zánětlivé onemocnění myokardu. In: VESELKA, J. a V.ROHN. Kardiovaskulární medicína [online]. 1. vydání. Brno: Fasta Medica, 2015. ISBN 978-80-88056-00-3.

    24) CAFORIO, A.L.P, PANKUWEIT S., ARBUSTINI E., et al. Current state knowledge on aetiology, diagnosis, management, and Therapy of myocarditis: a position statement of the European Society of Cardiology Working Group on Myocardial and Pericardial Disease. European Heart Journal. 2013, 34(-), 2636–2648.

    96) Onemocnění myokardu: Myokarditida, zánětlivá kardiomyopatie. ECardio.cz [online]. -: -, – [cit. 2017-01-30].

    97) KUCHYNKA P. Kapitola 8.1. Akutní myokarditida. In: MOŤOVSKÁ, Z. a et al. Novinky v akutní kardiologii. Praha: Mladá fronta, 2016. pp. 292–303. ISBN 978-80-204-3903

    98) KINDERMANN, I. a et al. Update on Myocarditis. Journal of the American College of Cardiology. 2012, 59(9), 779-792.

    99) KUCHYNKA, P. a et al. Myokarditida a zánětlivá kardiomyopatie. Kapitoly z kardiologie. 2013, 3(-), 87-91.

    100) KREJČÍ, J. Myokarditidy a zánětlivé kardiomyopatie. Kardiologická Revue Interní Medicína. 2015, 17(4), 288-294.

    103) UKENA, CH. a et al. Prognostic electrocardiographic par ametersin patients with suspected myocarditis. European Journal of Heart Failure [online]. 2011, 13(-), 398-405 [cit. 2017-02-27].

    Příspěvek EKG a Holter monitorování pochází z Myokarditida

    ]]>
    Subjektivní příznaky a fyzikální vyšetření https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/diagnostika-prof-verze/subjektivni-priznaky-fyzikalni-vysetreni/ Tue, 14 Mar 2017 12:38:38 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1626 Pacienti s myokarditidou, případně se ZKMP, mají různorodé obtíže a projevy nemoci. Až v 60 % případů předchází onemocnění nejčastěji virová infekce gastrointestinálního nebo respiračního ústrojí. U dětí je často dokumentována předchozí zvýšená fyzic...

    Příspěvek Subjektivní příznaky a fyzikální vyšetření pochází z Myokarditida

    ]]>
    Pacienti s myokarditidou, případně se ZKMP, mají různorodé obtíže a projevy nemoci. Až v 60 % případů předchází onemocnění nejčastěji virová infekce gastrointestinálního nebo respiračního ústrojí. U dětí je často dokumentována předchozí zvýšená fyzická nebo psychická zátěž (24, 43, 99, 100, 101). Projevy nemoci jsou bolest na hrudi, nevolnost, dušnost, horečka, chřipce podobné příznaky, bolesti kloubů a svalů, vyrážka (u hypersenzitivní reakce), periferní otoky, palpitace a synkopa (43, 96, 99, 100). U dětí se objevuje nechutenství, bolesti břicha, zvracení a u vážnějších případů cyanóza (101, 102). U případů srdečního selhání se objevují příznaky s tím spojené – zvýšená náplň krčních žil, hepatomegalie, ascites atd. Výjimkou není ani výskyt supraventrikulárních a komorových arytmií (24, 100).

    Nález z fyzikálního vyšetření může být i normální nebo chudý (8). Kromě výše uvedených příznaků se vyskytuje i tachypnoe, tachykardie, hůře hmatatelná periferní pulzace, tromboembolické příznaky, příznaky související se systémovými nemocemi, se kterými je myokarditida asociována. Při poslechu fonendoskopem se může vyskytnout, šelest nad mitrální chlopní při její nedomykavosti, perikardiální či pleurální třecí šelest, inspirační chrůpky v oblasti plic a další (43).

    Autor úvodního snímku: Johannes Jansson

    ———————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Zdroje:

    8) ZEMÁNEK D. Kapitola 15: Zánětlivé onemocnění myokardu. In: VESELKA, J. a V.ROHN. Kardiovaskulární medicína [online]. 1. vydání. Brno: Fasta Medica, 2015. ISBN 978-80-88056-00-3.

    24) CAFORIO, A.L.P, PANKUWEIT S., ARBUSTINI E., et al. Current state knowledge on aetiology, diagnosis, management, and Therapy of myocarditis: a position statement of the European Society of Cardiology Working Group on Myocardial and Pericardial Disease. European Heart Journal. 2013, 34(-), 2636–2648.

    43) M, HOLICKÁ a ŠPINAR J. Myokarditidy. ACTA MEDICINAE. 2013, 2013(7), 68-74.

    99) KUCHYNKA, P. a et al. Myokarditida a zánětlivá kardiomyopatie. Kapitoly z kardiologie. 2013, 3(-), 87-91.

    100) KREJČÍ, J. Myokarditidy a zánětlivé kardiomyopatie. Kardiologická Revue Interní Medicína. 2015, 17(4), 288-294.

    101) TOMEK, V. Kapitola 56: Myokarditidy. In: CHALOUPECKÝ, V. a et al. Dětská kardiologie. Praha: Galén, 2006. pp. 327-329. ISBN 80-7262-406-5.

    102) STARÁ, V. Nestrukturální srdeční onemocnění u dětí. Vox Pediatriae. 2006, 6(4), 26-32.

    Příspěvek Subjektivní příznaky a fyzikální vyšetření pochází z Myokarditida

    ]]>
    Obecně o diagnostice https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/diagnostika-prof-verze/obecne-o-diagnostice/ Tue, 14 Mar 2017 12:37:54 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1622 Diagnostika myokarditidy patří v kardiologii z mnoha důvodů k těm nejsložitějším. Jedním z nich je např. velká variabilita příznaků a projevů tohoto onemocnění, která zahrnuje celou škálu od asymptomatických pacientů až po případy srdečního selhání, ...

    Příspěvek Obecně o diagnostice pochází z Myokarditida

    ]]>
    Diagnostika myokarditidy patří v kardiologii z mnoha důvodů k těm nejsložitějším. Jedním z nich je např. velká variabilita příznaků a projevů tohoto onemocnění, která zahrnuje celou škálu od asymptomatických pacientů až po případy srdečního selhání, kardiogenního šoku a náhlé smrti a také pacienty, u kterých myokarditida napodobuje ICHS (97). Neexistuje také žádné jediné vyšetření, které by stoprocentně diagnózu potvrdilo. Jsou vyšetření, která mají vysokou specificitu, ale na druhou stranu nižší senzitivitu, např. EMB. Diagnostika tedy velmi často probíhá vylučovací metodou (96), kdy jsou různými vyšetřovacími metodami (ECHO, srdeční katetrizace) vyloučeny jiné možné příčiny pacientových obtíží a srdeční dysfunkce (ICHS, chlopenní či vrozené srdeční vady), (24, 96, 98, 99, 100). K diagnostice myokarditidy/ZKMP se využívá řada vyšetření – EKG, ECHO, laboratorní známky poškození myokardu, CMRI a EMB.

    Toto onemocnění může postihnout všechny věkové kategorie, i když se častěji vyskytuje u mladších pacientů (19).

    Nejnovější diagnostická kritéria se opírají o vyjádření Evropské kardiologické společnosti (24, tab. 2), kdy je klinicky suspektní myokarditida potvrzena přítomností alespoň jednoho klinického a jednoho diagnostického kritéria, případně dvou diagnostických kritérií u asymptomatických pacientů, při vyloučení jiných možných příčin pacientových obtíží. Definitivně může být diagnóza myokarditidy a ZKMP potvrzena až analýzou vzorků myokardu z EMB. Její indikace se ovšem řídí doporučeními kardiologických společností (43, 96).

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    KLINICKÁ KRITÉRIA
    Bolest na hrudi

    Nově vzniklá, subakutní nebo chronická dušnost v klidu či při zátěži, únava, s přítomností nebo absencí známek srdečního selhání

    Palpitace či jiné příznaky arytmií, synkopy nebo náhlá srdeční smrt

    Nevysvětlitelný kardiogenní šok

    DIAGNOSTICKÁ KRITÉRIA
    I. Změny na EKG, Holter monitorování nebo zátěžovém vyšetření (AV blokáda I. – III. stupně, blokáda Tawarova raménka, změny ST-T úseku, inverze T vln, komorová tachykardie nebo fibrilace, fibrilace síní, sinusová zástava, rozšíření QRS komplexu, redukovaná R vlna, patologický Q kmit, snížená voltáž, supraventrikulární tachykardie, komorové extrasystoly)

    II. Elevace markerů poškození myokardu (troponin I nebo T)

    III. Funkční a strukturní změny srdce na zobrazovacích metodách (nově, jinak nevysvětlitelné strukturní a funkční změny LK a/nebo PK; globální nebo regionální porucha systolické nebo diastolické funkce s nebo bez dilatace komor, s nebo bez zvětšení tloušťky stěny, s nebo bez perikardiálního výpotku, s nebo bez trombů)

    IV. Charakterizace tkáně pomocí CMRI (edém a/nebo LGE myokardu)

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Tabulka 2: Klinická a diagnostická kritéria pro suspektní myokarditidu dle Evropské kardiologické společnosti, kdy je klinicky suspektní myokarditida potvrzena přítomností alespoň jednoho klinického a jednoho diagnostického kritéria, případně dvou diagnostických kritérií u asymptomatických pacientů, při vyloučení jiných možných příčin pacientových obtíží (24).

    Autor úvodního snímku: Součást šablony

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————-

    Zdroje:

    19) MÜLLEROVÁ J., NOVÁK M. a VÍTOVEC J. Myokarditidy. Kardiologická revue. 2003, -(2), 56-59.

    24) CAFORIO, A.L.P, PANKUWEIT S., ARBUSTINI E., et al. Current state knowledge on aetiology, diagnosis, management, and Therapy of myocarditis: a position statement of the European Society of Cardiology Working Group on Myocardial and Pericardial Disease. European Heart Journal. 2013, 34(-), 2636–2648.

    43) M, HOLICKÁ a ŠPINAR J. Myokarditidy. ACTA MEDICINAE. 2013, 2013(7), 68-74.

    96) Onemocnění myokardu: Myokarditida, zánětlivá kardiomyopatie. ECardio.cz [online]. -: -, – [cit. 2017-01-30].

    97) KUCHYNKA P. Kapitola 8.1. Akutní myokarditida. In: MOŤOVSKÁ, Z. a et al. Novinky v akutní kardiologii. Praha: Mladá fronta, 2016. pp. 292–303. ISBN 978-80-204-3903-1.

    98) KINDERMANN, I. a et al. Update on Myocarditis. Journal of the American College of Cardiology. 2012, 59(9), 779-792.

    99) KUCHYNKA, P. a et al. Myokarditida a zánětlivá kardiomyopatie. Kapitoly z kardiologie. 2013, 3(-), 87-91.

    100) KREJČÍ, J. Myokarditidy a zánětlivé kardiomyopatie. Kardiologická Revue Interní Medicína. 2015, 17(4), 288-294.

    Příspěvek Obecně o diagnostice pochází z Myokarditida

    ]]>
    Chagasova nemoc https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/klasifikace/chagasova-nemoc/ Tue, 14 Mar 2017 12:30:56 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1607 Chagasova nemoc je parazitární onemocnění vzniklé po nákaze parazitem Trypanosoma cruzi. Nejčastěji se vyskytuje v oblasti Střední a Jižní Ameriky (26). Podle WHO je celosvětově infikováno 8 milionů lidí, přičemž umírá ročně 10 000 infikovaných (91)....

    Příspěvek Chagasova nemoc pochází z Myokarditida

    ]]>
    Chagasova nemoc je parazitární onemocnění vzniklé po nákaze parazitem Trypanosoma cruzi. Nejčastěji se vyskytuje v oblasti Střední a Jižní Ameriky (26). Podle WHO je celosvětově infikováno 8 milionů lidí, přičemž umírá ročně 10 000 infikovaných (91). Diagnóza je potvrzena serologickým průkazem parazita (92)

    Parazit je přenášen bodavým hmyzem z čeledi Reduviidae (26). Následně infikuje především svalové buňky (myokardu, hladkého i kosterního svalstva) a gangliové buňky (92), které svou aktivitou poškozuje.

    Aktivní fáze onemocnění přichází 1-2 týdny po vystavení přenašeči. Její průběh je většinou asymptomatický nebo mírný, projevující se horečkou, Romanovým syndromem (jednostranný otok v oblasti očnice v místě přisátí přenašeče) a lymfadenopatií (93). Až u 90 % pacientů příznaky spontánně vymizí (92, 93). Úmrtnost je v tomto stádiu nemoci 5-10 % a to v důsledku myokarditidy nebo meningoencefalitidy (26, 94). U 30-40 % infikovaných nemoc přejde do chronického stadia, což může být i desítky let od kontaktu s přenašečem (26, 92). U zbylých pacientů přechází nemoc do latentní fáze s normálním kardiologickým nálezem (92).

    V chronické fázi je nejčastější postižení kardiovaskulárního systému, ale může být postižen i GIT nebo urogenitální systém (94). Při chronickém kardiovaskulárním postižení dochází k rozvoji tzv. Chagasovy kardiomyopatie. Jsou popsány rozsáhlé změny ve struktuře a funkci srdce – myokardiální fibróza, přímé poškození převodního systému, dilatace komor, tvorba trombů a tvorba aneurysmat hrotu LK (26, 92, 94). Klinický obraz pacientů je tedy velmi rozmanitý. Kromě již popsaných změn jsou dále na EKG nalézány komorové arytmie, AV blokáda I. stupně, nesetrvalé komorové tachykardie, změny ST a PQ úseků atd. (92, 93, 94). Častý je rozvoj bilaterálního srdečního selhání s převahou symptomů pravostranného srdečního selhání a výjimkou není ani náhlá srdeční smrt (92). Léčba sestává především z antiparazitární léčby a léčby srdečního selhání (ACE-I, beta blokátory, diuretika, amiodaron, ICD atd.) a tromboembolismu, (92; 93). Prognóza je variabilní a vychází z míry kardiálního postižení, které je také hlavní příčinou mortality u infikovaných pacientů (93, 95).

    Autor úvodního snímku: Veřejná doména

    ———————————————————————————————————————————————————————————————————————————-

    Zdroje:

    26) COOPER L. T., JR., KNOWLTON K. U. Chapter 67: Myocarditis. In.: D.P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medic Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 1589–1602. ISBN 978-1-4557-5133-4.

    91) What is Chagas disease? WHO [online]. -: -, 2016 [cit. 2017-02-09].

    92) JR., RASSI a et al. Chagas disease. Lancet. 2010, 375(-), 1388-1402.

    93) H., MALIK a et al. The Epidemiology, Clinical Manifestations, and Management of Chagas Heart Disease. Clin. Cardiol. 2015, 38(9), 565-569.

    94) BYSTRIANSKY. Kardiovaskulárne postihnutie pri Chagasovej chorobe. Očkování a cestovní medicína. 2015, 6(-), 35-38.

    95) -X., LESCURE a et al. Chagas disease: changes in knowledge and management. Lancet Infect Dis. 2010, 10(-), 556-570.

    Příspěvek Chagasova nemoc pochází z Myokarditida

    ]]>
    Myokarditida spojená s autoimunními onemocněními https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/klasifikace/myokarditida-spojena-s-autoimunnimi-onemocnenimi/ Tue, 14 Mar 2017 12:29:05 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1604 Myokarditida je spojována se značným množstvím autoimunních systémových onemocnění (viz kapitola 3). Některá z nich byla zmíněna již v kapitole o hypersenzitivní eozinofilní myokarditidě (Churg-Straussová syndrom a HES). Vzhledem k jejich velkému mno...

    Příspěvek Myokarditida spojená s autoimunními onemocněními pochází z Myokarditida

    ]]>
    Myokarditida je spojována se značným množstvím autoimunních systémových onemocnění (viz kapitola 3). Některá z nich byla zmíněna již v kapitole o hypersenzitivní eozinofilní myokarditidě (Churg-Straussová syndrom a HES). Vzhledem k jejich velkému množství jsou zde zmíněny pouze SLE, ulcerózní kolitida, Crohnova nemoc, celiakie a revmatická horečka.

    Systémový lupus erythematodes (SLE) je multiorgánové systémové onemocnění postihující kůži, plíce, kardiovaskulární a další systémy. Kardiální manifestace se vyskytuje u 50 % pacientů a myokarditida konkrétně u cca 10 % (75, 76). Manifestace a příznaky jsou podobné jako u ostatních typů myokarditidy. Mohou být pozorovány známky srdečního selhání. Obdobně zdroje popisují i nespecifické repolarizační změny na EKG společně se sinusovou tachykardií a výskytem segmentální či globální hypokinezy LK, dilatací komor, perikardiálním výpotkem a sníženou EF (75, 77). Dle zdrojů CMRI prokazuje kromě výše uvedených změn i myokardiální fibrózu. Názor na přínos EMB není jednotný (75). Většinou je SLE myokarditida léčena standardní léčbou srdečního selhání a imunosupresivní terapií zahrnující kortikosteroidy (76, 77). V čínské studii 25 pacientů byla nemocniční úmrtnost 4 % (77).

    Zánětlivá střevní onemocnění (ulcerózní kolitida a Crohnova choroba) jsou komplikována myokarditidou vzácně. Ulcerózní kolitida a Crohnova choroba bývá některými zdroji dávána do souvislosti s GCM (kapitola 6.6). V jejich etiologii může hrát důležitou roli i mesalamin (78) či nedostatek selenu (79). Manifestace, diagnostické postupy a nálezy jsou podobné jako u jiných typů myokarditidy. Prezentovat se mohou až obrazem kardiogenního šoku (78). Není známá žádná specifická terapie. U pacientů byla podávána léčba srdečního selhání, případně ke zlepšení příznaků došlo po vysazení mesalaminu (78; 80).

    Celiakie je chronické zánětlivé onemocnění tenkého střeva. Její nemalé zastoupení bylo zaznamenáno jak u myokarditidy (4,4 %), (81), tak u IDKMP (5,7 %), (82). Patogeneze myokarditidy je u pacientů s celiakií nejasná. Je popisováno zapojení autoimunních mechanismů, což potvrzují i výsledky italské studie (81), kde byl u všech pacientů s celiakií a myokarditidou pozitivní nález srdečních autoprotilátek. Uvažuje se i o úloze dalších protilátek, které jsou u pacientů s celiakií produkovány a úlohu by mohla mít i změna permeability střeva, a tedy ovlivnění hladiny látek, které se zapojují do metabolismu kardiomyocytů (83; 81). Manifestace je variabilní. V některých byla zaznamenána i smrt pacienta (84). V italské studii (81) se pět pacientů prezentovalo srdečním selháním, které bylo rezistentní na standardní farmakoterapii, a čtyři komorovými arytmiemi bez synkop. U všech pacientů byla nasazena bezlepková dieta a u pacientů se srdečním selháním i imunosupresivní terapie, poněvadž všichni pacienti měli negativní průkaz infekčního agens v EMB. U pacientů poté došlo ke zlepšení srdeční funkce a celkového stavu.

    Revmatická horečka je onemocnění postihující různé orgány (klouby, srdce, CNS), vznikající na autoimunním podkladu po neléčené streptokokové infekci (76; 88). Její výskyt je častý především v rozvojových zemích, kde je její výskyt až 100 případů na 100 000 obyvatel ročně (88). Srdeční postižení se vyskytuje až u 50 % případů (76;88), v čemž je zahrnuto postižení chlopní, koronárních arterií a karditida, kdy jsou v různé míře postiženy perikard, myokard (přítomnost Aschoffových uzlíků, 38) a endokard, a která je zároveň nejzávažnější komplikací revmatické horečky (88). Prevalence revmatického postižení srdce (Rheumatic heart disease) byla v roce 2015 téměř 35 milionů případů (89). Patogeneze podle zdrojů nejspíše spočívá ve tvorbě autoprotilátek proti myozinu a složkám sarkolemy (88). Existence revmatické myokarditidy byla již zpochybněna (90) kvůli absenci výraznější elevace troponinu a změny ECHO parametrů, ale nebyla zcela zamítnuta. Diagnostika revmatické myokarditidy je tedy velmi obtížná. Pacienti s revmatickou karditidou se mohou manifestovat i srdečním selháním či arytmiemi (88). V terapii se užívá léčba kortikoidy, salicyláty, PNC, případně léčba srdečního selhání (88). Problematika revmatické horečky a karditidy je mnohem obsáhlejší. V tomto odstavci jsou shrnuty pouze některé poznatky.

    Autor úvodního snímku: Lennart81

    ———————————————————————————————————————————————————————————————————————————

    Zdroje:

    75) MASON J. C. Chapter 84: Rheumatic Diseases and the Cardiovascular System. In.: D.P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medicine. Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 1843–1862. ISBN 978-1-4557-5133-4.

    76) Srdce a systémová onemocnění. ECardio.cz [online]. -: -, – [cit. 2017-02-05].

    77) ZHANG a et al. Lupus Myocarditis: A Case–Control Study from China. Chin Med J (Engl) [online]. 2015, 128(19), 2588-2594 [cit. 2017-02-05].

    78) Recurrent lymphocytic myocarditis in a young male with ulcerative colitis. Varnavas, Varnavas C et al. “Recurrent Lymphocytic Myocarditis in a Young Male with Ulcerative Colitis.” European Journal of Medical Research 19.1 (2014): 11. PMC. Web. 5 Feb. 2017. [online]. 2014, 19(1), – [cit. 2017-02-05].

    79) H., KATSANOS a et al. The heart in inflammatory bowel disease. ANNALS OF GASTROENTEROLOGY. 2002, 15(2), 124-133.

    80) ROCZEK a et al. Myopericarditis in a patient with ulcerative colitis treated with mesalamine—Case report and review of the literature. Journal of Cardiology Cases [online]. 2014, 10(-), 104-107 [cit. 2017-02-05].

    81) FRUSTACI a et al. Celiac Disease Associated With Autoimmune Myocarditis. Circulation [online]. 2002, 105(22), 2611-2618 [cit. 2017-02-05].

    82) ZAHMATKESHAN a et al. Prevalence of coeliac disease in idiopathic dilated cardiomyopathy. Iran J Pediatr [online]. 2014, 24(5), 587-592 [cit. 2017-02-05].

    83) ROMAGNOLI a et al. Association between celiac disease and idiopathic dilated cardiomyopathy: a case report. Internal and Emergency Medicine [online]. 2011, 6(2), 125-128 [cit. 2017-02-05].

    84) BOSKOVIC a et al. Cardiomyopathy Associated with Celiac Disease in Childhood. Case Rep Gastrointest Med [online]. 2012, 2012(-), – [cit. 2017-02-05].

    88) HROBOŇOVÁ V. Kapitola 58: Revmatická horečka In V., CHALOUPECKÝ a et al. Dětská kardiologie. Praha: Galén, 2006. pp. 335-339 ISBN 80-7262-406-5.

    89) GLOBAL BURDEN OF DISEASE STUDY 2015. Global, regional, and national incidence, prevalence, and years lived with disability for 310 diseases and injuries, 1990-2015: a systematic analysis for the Global Burden of Disease Study 2015. 2016, 388(-), 1546-1602, konkrétně 1563.

    90) KAMBLOCK a et al. Does rheumatic myocarditis really exists? Systematic study with echocardiography and cardiac troponin I blood levels. European Heart Journal. 2003, 24(-), 855-862.

    Příspěvek Myokarditida spojená s autoimunními onemocněními pochází z Myokarditida

    ]]>
    Myokarditida u HIV pozitivních pacientů https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/klasifikace/myokarditida-u-hiv-pozitivnich-pacientu/ Tue, 14 Mar 2017 12:28:23 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1602 Kardiální postižení je u HIV pozitivních pacientů velmi častou komplikací, která se objevuje u 25–75 % pacientů. U pacientů s AIDS byla post-mortem identifikována myokarditida u 40–52 % případů (34). Některé zdroje upozorňují na nárůst kardiální mani...

    Příspěvek Myokarditida u HIV pozitivních pacientů pochází z Myokarditida

    ]]>
    Kardiální postižení je u HIV pozitivních pacientů velmi častou komplikací, která se objevuje u 25–75 % pacientů. U pacientů s AIDS byla post-mortem identifikována myokarditida u 40–52 % případů (34). Některé zdroje upozorňují na nárůst kardiální manifestace u HIV pozitivních pacientů, což dle nich souvisí s delší dobou přežití těchto pacientů díky zlepšené léčbě (33, 34).

    Etiologie myokarditidy u HIV pozitivních pacientů je nejasná. Vedle přímé infekce virem HIV může být myokarditida vyvolána jinými infekcemi v souvislosti s imunosupresí imunitního systému (Toxoplasma gondii, Mycobacterium tuberculosis, EBV, Coxsackie B, CMV a další), (63; 64), autoimunními mechanismy (tvorba autoprotilátek), (65), lékovou toxicitou, nutričními podmínkami (např. nedostatkem selenia), (66) a mitochondriální dysfunkcí v důsledku virové aktivity (69). U pacientů byla také pozorována zvýšená hladina TNF-α, IL-6 a dalších cytokinů (34).

    Manifestace a klinický obraz HIV pacientů s myokarditidou je podobný jako u ostatních typů myokarditidy a zahrnuje také široké spektrum od asymptomatických jedinců až po případy prezentující se náhlou smrtí (70).

    Léčba myokarditidy u HIV pozitivních pacientů není ještě standardizována, včetně léčby srdečního selhání, kde je ale doporučována standardní léčba srdečního selhání (ACE-I, beta-blokátory, případně další léky), (67, 68). Některé zdroje uvádí, že oportunní infekce by měly být léčeny agresivně (34). Nejisté je v léčbě také postavení antiretrovirové terapie, u které je popisován spíše její protektivní účinek (66, 67). Imunologická léčba také není standardizována, i když u HIV pozitivních děti bylo podávání IVIG spojováno se zlepšením funkce srdce (71). Kontroverzní je léčba mechanickými podporami a srdeční transplantací (67). Při výživovém deficitu je doporučováno užívání selenu, multivitaminů a dalších látek (34).

    Prognóza pacientů je obecně nejasná a často nepříznivá. Horší prognózu mají především pacienti s rozvojem srdečního selhání (34). Ve studii, jejíž součástí bylo i 45 pacientů s HIV indukovanou kardiomyopatií, patřila tato skupina k těm s nejhorší prognózou a 5letým přežitím 25 % (72). Další studie popsala medián přežití u pacientů s AIDS a kardiomyopatií 101 dnů oproti 472 dnům bez kardiální manifestace (73). Studie u dětí s HIV ukazovala lepší prognózu (74). 5letá mortalita se na základě údajů FS skóre LK pohybovala mezi 15–55 %.

    Autor úvodního snímku: BruceBlaus

    ———————————————————————————————————————————————————————————————————————————-

    Zdroje:

    33) CAMBREA S. C. Chapter 8: Myocarditis in HIV Positive Patients. In: WILSON J. Clinical Handbook of Myocarditis. New Jersey: Foster Academics, 2015. pp. 165-182. ISBN: 978-1-63242-083-1.

    34) FISHER S. D., LIPSHULTZ S. E. Cardiovascular Abnormalities in HIV-Infected Individuals.: D.P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medicine. Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 1624–1635. ISBN 978-1-4557-5133-4.

    63) SHIRANI a et al. CARDIOVASCULAR IMAGING IN CLINICAL AND EXPERIMENTAL ACUTE INFECTIOUS MYOCARDITIS. Frontiers in Bioscience. 2003, 8(-), e323 – e336.

    64) Cardiac Involvement in the Acquired Immunodeficiency Syndrome: A Multicenter Clinical-Pathological Study. Mary Ann Liebert, Inc. publishers [online]. USA: Mary Ann Liebert, Inc. publishers, 2009 [cit. 2017-02-05].
    65) F., CURRIE a et al. Cardiac autoimmunity in HIV related heart muscle disease. Heart [online]. 1998, 79(-), 599-604 [cit. 2017-02-05].

    66) H., LUMSDEN a et al. The Causes of HIV-Associated Cardiomyopathy: A Tale of Two Worlds. BioMed Research International [online]. 2016, 2016(-), 9 stránek [cit. 2017-02-05].

    67) REMICK a et al. Heart Failure in Patients With Human Immunodeficiency Virus Infection. Circulation [online]. 2014, 129(17), 1781-1789 [cit. 2017-02-05].

    68) OLSON L. J. Chapter 22: Myocarditis Associated With Human Immunodeficiency Virus Infection and Acquired Immunodeficiency Syndrome. In: L.T., JR., COOPER, ed. Myocarditis: From Bench to Bedside. USA: Humana Press, 2003. pp. 545–558. ISBN 1-58829-112-X.

    69) S., BLOOMFIELD a et al. Human Immunodeficiency Virus and Heart Failure in Low-and Middle-Income Countries. JACC: Heart Failure. 2015, 3(8), 579–590.

    70) KISELNIK a et al. Acute Myocarditis and Myopathy as Presenting Manifestations of Human Immunodeficiency Virus Infection. IMAJ [online]. 2015, 17(-), 524-525 [cit. 2017-02-05].

    71) E., LIPSHULTZ a et al. Immunoglobulins and Left Ventricular Structure and Function in Pediatric HIV Infection. Circulation [online]. 1995, 92(8), 2220-2225 [cit. 2017-02-05].

    72) M., FELKER a et al. Underlying Causes and Long-Term Survival in Patients with Initially Unexplained Cardiomyopathy. The New England Journal of Medicine [online]. 2000, 342(-), 1077-1084 [cit. 2017-02-05].

    73) F., CURRIE a et al. Heart muscle disease related to HIV infection: prognostic implications. BMJ [online]. 1994, 309(1605), – [cit. 2017-02-05].

    74) D., FISHER a et al. Mild dilated cardiomyopathy and increased left ventricular mass predict mortality: The Prospective P2C2 HIV Multicenter Study. America Heart Journal [online]. 2005, 150(3), 439–447 [cit. 2017-02-05].

    Příspěvek Myokarditida u HIV pozitivních pacientů pochází z Myokarditida

    ]]>
    Sarkoidóza srdce https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/klasifikace/sarkoidoza-srdce/ Tue, 14 Mar 2017 12:27:50 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1600 Sarkoidóza je multiorgánové granulomatózní zánětlivé onemocnění, která má v ČR prevalenci zhruba 60 případů na 100 000 obyvatel (50). Nejčastěji postihuje plíce a lymfatické uzliny. Srdeční sarkoidóza se manifestuje u zhruba 5 % nemocných (58), i kdy...

    Příspěvek Sarkoidóza srdce pochází z Myokarditida

    ]]>
    Sarkoidóza je multiorgánové granulomatózní zánětlivé onemocnění, která má v ČR prevalenci zhruba 60 případů na 100 000 obyvatel (50). Nejčastěji postihuje plíce a lymfatické uzliny. Srdeční sarkoidóza se manifestuje u zhruba 5 % nemocných (58), i když bioptické nálezy sarkoidózy srdce byly prokázány až u 23 % pacientů (59). Histologický nález srdeční sarkoidózy je v některých ohledech podobný GCM. I zde se mohou vyskytovat velké buňky, je ovšem pozorovatelé větší množství fibrózních změn, a především menší výskyt nekrózy myokardu a přítomnost dobře ohraničených granulomů (49, 50). Etiologie onemocnění je nejasná. Dle zdrojů velmi pravděpodobně souvisí s ne zcela vyjasněnými genetickými a imunologickými aspekty a bývá dávána do souvislosti s různými infekčními i neinfekčními agens (Borrelia burgdorferi, Mycobakterium, Mycoplasma, enviromentální vlivy a další), (58).

    Klinická manifestace srdeční sarkoidózy je rozmanitá. Prezentuje se srdečním selháním s obrazem dilatační či restriktivní KMP a arytmiemi (50). Ve finské studii publikované roku 2014 (60) se 44 % prezentovalo AV blokádou, 33 % komorovými tachykardiemi nebo fibrilací a 18 % srdečním selháním. Stejná studie se zabývala i zhodnocením nálezů na EKG, ECHO, CMRI, PET, výsledky léčby a mortalitou. Častým nálezem na EKG byla AV blokáda 2. – 3. stupně (45 %), RBBB (37 %) a LBBB (21 %). Na ECHO byla kromě snížené EF LK u zhruba poloviny pacientů přítomná i dilatace LK a změna tloušťky mezikomorového septa. Byly popsány i nálezy aneurysmatu PK (50).

    V diagnostice srdeční sarkoidózy má důležité postavení CMRI, kde se kromě výše zmíněných nálezů zobrazuje ve většině případu i LGE s lokalizací v bázi mezikomorového septa a boční stěny LK epidardiálně až midmyokardiálně (50). Využívána je taktéž PET, kde je zánětlivá aktivita detekována pomocí akumulace18F-FDG (fluorodeoxyglukóza), (50). EMB má v případě srdeční sarkoidózy senzitivitu 20–25 % (50). Ta byla v případě jednoho kanadského pacienta zvýšena předchozím elektroanatomickým zmapováním srdeční komory (61).

    Stejně jako u eozinofilní a GCM, i u srdeční sarkoidózy je hlavním léčebným postupem imunosupresivní terapie. Tato léčba je obvykle podávána v monoterapie či v kombinaci s jinými imunosupresivními léky, hlavně methotraxátem. U nemocných je v rámci léčby arytmií a prevenci náhlé srdeční smrti zvažována implantací trvalého kardiostimulátoru nebo ICD (62). V souvislosti s léčbou srdečního selhání jsou doporučovány ACE-inhibitory, betablokátory a případně diuretika. Není běžně doporučeno podávání digoxinu (58). Hlavně u pacientů s pokročilým srdečním selháním je někdy nutná srdeční transplantace (50). Prognóza je podle jednotlivých studií odlišná. Dle finské studie (60) je 10leté přežití pacientů srdeční sarkoidózou bez nutnosti transplantace srdce 83 % (pro porovnání se studií z roku 2003 – 5leté přežití 70 %), (49). Horší byla prognóza pacientů s izolovanou formou srdeční sarkoidózy a počáteční manifestací srdečním selháním, kde 10leté přežívání bylo 52 %.

    Autor úvodního snímku: Yale Rosen from USA

    ——————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Zdroje:

    49) OKURA a et al. A clinical and histopathologic comparison of cardiac sarcoidosis and idiopathic giant cell myocarditis. Journal of the American College of Cardiology [online]. 2003, 41(2), 322 [cit. 2017-02-05].

    50) KUBÁNEK a VOSKA L. Obrovskobuněčná myokarditida a sarkoidóza srdce – update 2015. Kardiologická revue – Interní medicína. 17(4), 295-299.

    58) T., JR., COOPER. Chapter 18: Cardiac Sarcoidosis. In: L.T., JR., COOPER, ed. Myocarditis: From Bench to Bedside. USA: Humana Press, 2003. pp. 421-436. ISBN 1-58829-112-X.

    59) MORIMOTO a et al. Epidemiology of sarcoidosis in Japan. European Respiratory Journal [online]. 2008, 31(-), 372-379 [cit. 2017-02-07].

    60) KANDOLIN. Cardiac Sarcoidosis: Epidemiology, Characteristics and Outcome over 25 Years in a Nationwide Study. Circulation [online]. 2014, 2014(-), 1-35 [cit. 2017-02-05].

    61) B., NERY a et al. Isolated Cardiac Sarcoidosis: Establishing the Diagnosis With Electroanatomic Mapping-Guided Endomyocardial Biopsy. Canadian Journal of Cardiology. 2013, 2013(29), 1015.e1 – 1015.e3.

    62) H., BIRNIE a et al. HRS Expert Consensus Statement on the Diagnosis and Management of Arrhythmias Associated With Cardiac Sarcoidosis. Heart Rhythm. 2014, 11(7), 1304–1323.

    Příspěvek Sarkoidóza srdce pochází z Myokarditida

    ]]>
    Velkobuněčná myokarditida https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/klasifikace/velkobunecna-myokarditida/ Tue, 14 Mar 2017 12:27:07 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1598 Velkobuněčná myokarditida (GCM) je vzácná forma myokarditidy většinou s dramatickým průběhem a život ohrožujícími komplikacemi.

    Velkobuněčná myokarditida je charakterizována histopatologickým nálezem obrovských mnohojaderných buněk, infiltrací eoz...

    Příspěvek Velkobuněčná myokarditida pochází z Myokarditida

    ]]>
    Velkobuněčná myokarditida (GCM) je vzácná forma myokarditidy většinou s dramatickým průběhem a život ohrožujícími komplikacemi.

    Velkobuněčná myokarditida je charakterizována histopatologickým nálezem obrovských mnohojaderných buněk, infiltrací eozinofily a T-lymfocyty a nekrózou kardiomyocytů. Obrovské buňky jsou lokalizovány především na okrajích nekrózy myokardu (48). Na rozdíl od sarkoidózy je u GCM pozorovatelné menší množství fibrózních změn, a minimální množství nepravidelně tvarovaných granulomů (49; 50). Přítomnost ohraničených granulomů potvrzuje spíše diagnózu sarkoidózy (51). Tyto změny nemusí v některých případech postihnout jen myokard komor, ale i síní (48). Definitivně je tato diagnóza potvrzena až EMB.

    Výskyt GCM je velmi malý. V USA byla dokonce zapsána na seznam vzácných nemocí (52). V retrospektivní studii pacientů, kteří podstoupili EMB, byl nález GCM potvrzen u 4 z 851 provedených biopsií (53). Specificky u dětí je její výskyt ještě menší. Do roku 2006 bylo dokumentováno pouze 14 případů (54) s výraznou převahou dívek.

    Patogeneze GCM není dodnes zcela známá. S velkou pravděpodobností vzniká na autoimunním podkladu (50). Až 20 % pacientů mělo současný výskyt autoimunního onemocnění (např. Crohnovy choroby, ulcerózní kolitidy, autoimunní thyreoiditidy či myasthenie), (55; 56).

    Často se jedná o smrtelné onemocnění, které se prezentuje fulminantní formou až přechodem do kardiogenního šoku. Ve výzkumu GCM z roku 1997 se 75 % pacientů projevovalo srdečním selháním, 14 % komorovými tachykardiemi a 5 % kompletní AV blokádou (55). V tomto výzkumu byl zároveň zkoumán účinek terapie imunosupresivy a kortikosteroidy, která dodnes zůstává hlavní léčbou GCM. Bylo popsáno prodloužení mediánu přežití u pacientů touto terapií (12,3 měsíců) oproti pacientům léčených jen léčbou srdečního selhání (3 měsíce). Úmrtnost pacientů nebo nutnost srdeční transplantace byla i 89 % (55). Obdobné výsledky byly zaznamenány i ve studii z roku 2003, kdy 5leté přežití bez nutnosti srdeční transplantace bylo 22 % (49).

    Ve finské studii publikované roku 2012 bylo pětiletá doba přežití a bez srdeční transplantace 52 % (56)

    U 20–25 % pacientů po transplantaci srdce byla zaznamenána recidiva GCM. Ve většině případů byla potlačitelná zvýšenou dávkou imunosupresivních léků (54, 57).

    Kombinovaná imunosupresivní léčba zahrnuje dle zdrojů obvykle kombinaci kortikosteroidů s azathioprinem či mykofenolátem a cyklosporinem. U většiny pacientů je kvůli vysokému riziku úmrtí na maligní arytmie indikována implantace ICD, (56, 57). U řady nemocných je jedinou možností léčby srdeční transplantace, i když jsou popsány případy, kdy byl pacientům stav stabilizován pouze pomocí imunosupresivní terapie a léčby srdečního selhání (57).

    Autor úvodního snímku: Gregory Marcus, MD, MAS, FACC

    ———————————————————————————————————————————————————————————————————————————-

    Zdroje:

    48) J., DAVIES a et al. Idiopathic giant cell myocarditis-a distinctive clinico-pathological entity. British Heart Journal [online]. 1975, 1975(37), 192-195 [cit. 2017-02-05].

    49) OKURA a et al. A clinical and histopathologic comparison of cardiac sarcoidosis and idiopathic giant cell myocarditis. Journal of the American College of Cardiology [online]. 2003, 41(2), 322 [cit. 2017-02-05].

    50) KUBÁNEK a VOSKA L. Obrovskobuněčná myokarditida a sarkoidóza srdce – update 2015. Kardiologická revue – Interní medicína. 17(4), 295-299.

    51) T., JR., COOPER. Chapter 17: Idiopathic Giant Cell Myocarditis. In: L.T., JR., COOPER, ed. Myocarditis: From Bench to Bedside. USA: Humana Press, 2003. pp. 405-420. ISBN 1-58829-112-X.

    52) Giant Cell Myocarditis. National Organization for Rare Disorders [online]. USA: -, 2006 [cit. 2017-02-07].

    53) K., BENNETT a et al. Evaluation of the Role of Endomyocardial Biopsy in 851 Patients With Unexplained Heart Failure From 2000–2009. Circulation: Heart Failure [online]. 2013, 2013(6), 676-684 [cit. 2017-02-05].

    54) D., BINHUTI a et al. Cardiac Transplantation for Pediatric Giant Cell Myocarditis. Journal of Heart Lung Transplant. 2006, 2006(25), 474-478.

    55) T., JR., COOPER a et al. IDIOPATHIC GIANT-CELL MYOCARDITIS — NATURAL HISTORY AND TREATMENT. The New England Journal of Medicine. 1997, 1997(336), 1860-1866.

    56) KANDOLIN a et al. Diagnosis, Treatment, and Outcome of Giant-Cell Myocarditis in the Era of Combined Immunosuppression. Circulation: Heart Failure [online]. 2013, 2013(6), 15-22 [cit. 2017-02-05].

    57) A., CHAUDHRY a et al. Modern day management of giant cell myocarditis. International Journal of Cardiology. 2015, 2015(178), 82-84.

    Příspěvek Velkobuněčná myokarditida pochází z Myokarditida

    ]]>
    Eozinofilní myokarditida https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/klasifikace/eozinofilni-myokarditida/ Tue, 14 Mar 2017 12:26:35 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1596 Eozinofilní myokarditida je vzácný typ myokarditidy, který je většinou vyvolán hypersenzitivní či alergickou reakcí. Její prevalence v autopsiích myokardu byla zhruba 0,5 % (25). Mnohem vyšší je u pacientů, kteří podstupují transplantaci srdce, kde b...

    Příspěvek Eozinofilní myokarditida pochází z Myokarditida

    ]]>
    Eozinofilní myokarditida je vzácný typ myokarditidy, který je většinou vyvolán hypersenzitivní či alergickou reakcí. Její prevalence v autopsiích myokardu byla zhruba 0,5 % (25). Mnohem vyšší je u pacientů, kteří podstupují transplantaci srdce, kde byla zjištěna u 7–20 % čekatelů (25). Jednat se v tomto případě může o komplikaci v souvislosti s podávanou medikací, především dobutaminem (16).

    Základní charakteristikou onemocnění je nález eozinofilie v krvi, jejíž závažnost je posuzována podle absolutního počtu eozinofilů na mm³. Etiologie eosinofilní myokarditidy zahrnuje rozmanité agens. Jedná se o antibiotika (penicilin, sulfonamidy, cefalosporin a další), antipsychotika (klozapin), nesteroidní antiflogistika (indometacin), diuretika, některé ACE-I (kaptopril a enalapril), digoxin, dobutamin, vakcinace proti neštovicím a další. Nelékové příčiny eozinofilního postižení srdce jsou parazitární infekce, některá systémová onemocnění (hlavně syndrom Churg-Straussové) a hematologická onemocnění, různorodá maligní onemocnění a idiopatické hypereozinofilní syndromy (44, 45).

    Klinická manifestace a výsledky laboratorních vyšetření a zobrazovacích metod jsou rozmanité a mohou mít i normální nález. U většiny pacientů je přítomna periferní eozinofilie, ale její přítomnost není podmínkou diagnózy. Definitivně diagnózu potvrzuje až nález EMB (46). Zvláštností LGE při CMRI u eosinofilní myokarditidy je jeho lokalizace v subendokardiální vrstvě. Na rozdíl od ICHS není postižení myokardu omezeno na oblast zásobenou určitou koronární arterií (47).

    Někteří autoři vyčleňují navíc akutní eozinofilní nekrotizující myokarditidu, provázenou výraznou eozinofilií, nekrózou a edémem myokardu a manifestující se jako fulminantní myokarditida (25).

    Nejdůležitějším léčebným opatřením u nemocných s eozinofilní myokarditidou je odstranění vyvolávající příčiny, pokud je známá. U většiny nemocných s neinfekčním typem tohoto typu myokarditidy je indikována imunosupresivní léčba sestávající především z kortikosteroidů (46).

    Autor úvodního snímku: Blausen Medical

    ———————————————————————————————————————————————————————————————————————————-

    Zdroje:

    16) KUBÁNEK M., Kapitola 8.2.: Myokarditidy. In: KAUTZNER J., MELENOVSKÝ V., et al. Srdeční selhání – aktuality pro klinickou praxi. Praha: Mladá fronta a.s., 2015. pp. 147–157. ISBN: 978-80-204-3573-6.

    25) ABDULLAH, M.A.A., L.P. STRAATMAN a et al. Eosinophilic myocarditis: Case series and review of literature. Canadian Journal of Cardiology. 2006, 22(14), 1233–1237.

    44) BAANDRUP. Eosinophilic myocarditis. Herz. 2012, 2012(37), 849-853.

    45) E., ECKART a et al. Incidence and Follow-Up of Inflammatory Cardiac Complications After Smallpox Vaccination. Journal of the American College of Cardiology. 2004, 44(1), 201-205.

    46) KUCHYNKA a et al. Current Diagnostic and Therapeutic Aspects of Eosinophilic Myocarditis. BioMed Research International [online]. 2016, 2016(-), 6 stran [cit. 2017-02-05].

    47) E., PETERSEN a et al. Subendocardial and papillary muscle involvement in a patient with Churg-Strauss syndrome, detected by contrast enhanced cardiovascular magnetic resonance. Heart [online]. 2005, 91(1), e9 [cit. 2017-02-07].

    Příspěvek Eozinofilní myokarditida pochází z Myokarditida

    ]]>
    Fulminantní, akutní a chronická myokarditida https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/klasifikace/fulminantni-akutni-chronicka-myokarditida/ Tue, 14 Mar 2017 12:25:53 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1594 Fulminantní myokarditida

    Jedná se o vzácnější formu myokarditidy, která je charakteristická rychlou progresí onemocnění. V období obvykle jen několika dnů až jednoho či dvou před samotným onemocněním je obvyklý výskyt prodromů virové infekc...

    Příspěvek Fulminantní, akutní a chronická myokarditida pochází z Myokarditida

    ]]>
    Fulminantní myokarditida

    Jedná se o vzácnější formu myokarditidy, která je charakteristická rychlou progresí onemocnění. V období obvykle jen několika dnů až jednoho či dvou před samotným onemocněním je obvyklý výskyt prodromů virové infekce (horečka, bolesti svalů či kloubů apod.). Pacienti se prezentují akutním srdečním selháním až obrazem kardiogenního šoku a dochází k rychlému poklesu EF LK (16). Při ECHO vyšetření je obvyklý nález nezvětšené LK se ztluštěním jejích stěn (16). U fulminantně probíhajících myokarditid je doporučováno vyloučit jako příčinu velkobuněčnou a eozinofilní myokarditidu, které vyžadují specifickou terapii (viz dále). Pokud pacient neodpovídá na farmakologickou léčbu a/nebo se jeho stav prudce zhoršuje, je často nutná srdeční mechanická podpora, včetně ECMO, což slouží buď jako „most k uzdravení“ nebo „most k transplantaci.“ (96) Když pacienti přežijí akutní fázi srdečního selhání, je jejich prognóza obvykle dobrá (16, 87). Podle výzkumu z roku 2000, kterého se účastnilo 147 pacientů, z toho 14 z nich mělo fulminantní formu myokarditidy, je dlouhodobá prognóza pacientů s tímto typem myokarditidy dokonce lepší než u pacientů s „klasickou“ akutní formou myokarditidy. Po 11 letech přežilo (včetně pacientů bez nutnosti srdeční transplantace) 93 % pacientů s fulminantní myokarditidou, oproti skupině s akutní formou myokarditidy, kde toto číslo bylo 45 % (87).

    Akutní myokarditida

    Akutní myokarditida je „klasická“ forma myokarditidy, která se od fulminantní formy většinou liší mírnějším iniciálním průběhem a často i pozvolnější manifestací obtíží. U pacientů několik týdnů před samotným srdečním onemocněním obvykle objevují příznaky virové infekce nejčastěji respiračního nebo gastrointestinálního traktu. Vlastní myokarditida se obvykle dle zdrojů projevuje srdečním selháním, arytmiemi či bolestmi na hrudi mimikující AKS (16, 86).

    Chronická myokarditida

    Jedná se o dlouhodobé postižení myokardu zánětlivým procesem. V případě, že je tento proces spojen se systolickou dysfunkcí a dilatací LK, označuje se jako ZKMP. Dříve byla chronická myokarditida rozdělována na chronickou aktivní (opakované relapsy akutní myokarditidy spojené s chronickými zánětlivými změnami myokardu a fibrózou a dysfunkcí LK) a chronickou perzistující (přítomnost perzistujícího zánětlivého infiltrátu a nekrózy kardiomyocytů, ovšem bez projevů dysfunkce LK), (4, 43)

    Autoři úvodního snímku: Video file from Bogabathina H, Olson P, Rathi V, Biederman R (2012). „Cardiac Sarcoidosis or Giant Cell Myocarditis? On Treatment Improvement of Fulminant Myocarditis as Demonstrated by Cardiovascular Magnetic Resonance Imaging“. Case Reports in Cardiology. DOI:10.1155/2012/647041. PMID 24826266. PMC: 4008442.

    ———————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Zdroje:

    4) AL-AQEEDI R.F., Chapter 2: Clinical Presentation. In: WILSON J. Clinical Handbook of Myocarditis. New Jersey: Foster Academics, 2015. pp. 33–69. ISBN: 978-1-63242-083-1.

    16) KUBÁNEK M., Kapitola 8.2.: Myokarditidy. In: KAUTZNER J., MELENOVSKÝ V., et al. Srdeční selhání – aktuality pro klinickou praxi. Praha: Mladá fronta a.s., 2015. pp. 147–157. ISBN: 978-80-204-3573-6.

    43) M, HOLICKÁ a ŠPINAR J. Myokarditidy. ACTA MEDICINAE. 2013, 2013(7), 68-74.

    86) E., AMM a COOPER L.T., JR. Management of myocarditis. Heart Metab. 2014, 62(2014), 8-12.

    87) E., MCCARTHY a et al. Long-Term Outcome of Fulminant Myocarditis as Compared with Acute (Nonfulminant) Myocarditis. The New England Journal of Medicine [online]. 2000, 342(-), 690-695 [cit. 2017-02-07].

    96) Onemocnění myokardu: Myokarditida, zánětlivá kardiomyopatie. ECardio.cz [online]. -: -, – [cit. 2017-01-30].

    Příspěvek Fulminantní, akutní a chronická myokarditida pochází z Myokarditida

    ]]>
    Klasifikace myokarditidy a ZKMP https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/klasifikace/klasifikace-myokarditidy-zkmp/ Tue, 14 Mar 2017 12:24:27 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1592 Klasifikace myokarditidy a ZKMP není dosud zcela ustálená a vyvíjí se s přibývajícími znalostmi o etiologii a patogenezi onemocnění. Existuje několik klasifikací, které se mohou navzájem kombinovat.

    Může se jedna o rozdělení podle etiologie onemoc...

    Příspěvek Klasifikace myokarditidy a ZKMP pochází z Myokarditida

    ]]>
    Klasifikace myokarditidy a ZKMP není dosud zcela ustálená a vyvíjí se s přibývajícími znalostmi o etiologii a patogenezi onemocnění. Existuje několik klasifikací, které se mohou navzájem kombinovat.

    Může se jedna o rozdělení podle etiologie onemocněni (infekční či neinfekční), dále podle histologického nálezu (eozinofilní, lymfocytární, granulomatózní, velkobuněčná), dle klinického obrazu a manifestace (např. myokarditida spojená se srdečním selháním, arytmiemi apod.), (16, 22, 38). Nejčastěji používané je klinicko-patologické hodnocení, kombinující histopatologický nález s klinickým obrazem nemoci. Podle délky trvání se myokarditida obvykle dělí na akutní a chronickou. Některými autory je kategorie chronická myokarditida nahrazován názvem ZKMP (8).

    Jako perimyokarditida se označuje myokarditida spojená se zánětem perikardu.

    Samotná ZKMP přesnější klasifikaci nemá. Je nejčastěji klasifikována podle výsledků EMB, tedy dle přítomnosti či absence původce a zánětu (23, 29).

    V následujících podkapitolách jsou zmíněny základní i raritní či jiným způsobem ojedinělé formy myokarditidy (eozinofilní a velkobuněčná myokarditida, myokarditida u HIV pozitivních pacientů atd.). Z důvodu přehlednosti subkapitoly o raritních formách nemoci obsahují i stručný popis patogeneze, pokud je známá, dále popis klinického obrazu, diagnostických a léčebných možností a prognostické údaje. Cílem této kapitoly je poukázat na rozmanitost myokarditidy.

    Autor úvodního snímku: KGH

    ———————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Zdroje:

    8) ZEMÁNEK D. Kapitola 15: Zánětlivé onemocnění myokardu. In: VESELKA, J. a V.ROHN. Kardiovaskulární medicína [online]. 1. vydání. Brno: Fasta Medica, 2015. ISBN 978-80-88056-00-3.

    16) KUBÁNEK M., Kapitola 8.2.: Myokarditidy. In: KAUTZNER J., MELENOVSKÝ V., et al. Srdeční selhání – aktuality pro klinickou praxi. Praha: Mladá fronta a.s., 2015. pp. 147–157. ISBN: 978-80-204-3573-6.

    22) SAGAR, Sandeep, Peter P. LIU a Leslie T. COOPER, JR. Myocarditis. Lancet. 2012,379(-), 738–747.

    23) SCHULTHEISS, Heinz-Peter, Uwe KÜHL a Leslie T. COOPER, JR. The management of myocarditis. European Heart Journal. 2011, 32(-), 2616–2625.

    29 KUCHYNKA, P. Nové diagnostické a terapeutické aspekty zánětlivé kardiomyopatie. Praha, 2011. Disertační práce. 1. LF UK.

    38) ŠTEINER, I. Kardiopatologie: pro patology i kardiology. Praha: Galén, 2010. ISBN 978-80-7262-672-4.

    Příspěvek Klasifikace myokarditidy a ZKMP pochází z Myokarditida

    ]]>
    Histopatologie https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/myokarditida/histopatologie/ Tue, 14 Mar 2017 12:23:34 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1590 Makroskopické změny na srdci jsou pozorovány u těžších forem nemoci, kdy může být srdce zvětšené dilatací srdečních oddílů a mění se také konzistence myokardu (38).

    Histologický nález může být rozmanitý. Nejčastější je výskyt lymfocytárního infilt...

    Příspěvek Histopatologie pochází z Myokarditida

    ]]>
    Makroskopické změny na srdci jsou pozorovány u těžších forem nemoci, kdy může být srdce zvětšené dilatací srdečních oddílů a mění se také konzistence myokardu (38).

    Histologický nález může být rozmanitý. Nejčastější je výskyt lymfocytárního infiltrátu. Vyskytuje se u myokarditid s virovou a toxickou etiologií, dále u infekce Borrelia burgdorferi, vaskulitid a dalších systémových onemocnění (16, 38). U bakteriálních myokarditid se objevuje infiltrát tvořený neutrofily. Pro eozinofilní myokarditidu, některá systémová onemocnění (např. syndrom Churg-Straussová) a parazitární etiologii myokarditidy je charakteristický eozinofilní infiltrát. Při revmatické horečce spojené s myokarditidou jsou pozorovatelné histiocytární Aschoffovy uzly (38).

    V případě sarkoidózy je při kardiálním postižení pozorovatelný granulomatózní infiltrát (16, 38).

    Podle starších Dallaských kritérií se histologický nález u pacientů s myokarditidou dělil na aktivní/hraniční (borderline)/a nepotvrzenou myokarditidu (3). Aktivní myokarditida je charakterizována výrazným leukocytárním infiltrátem doprovázeným nekrózami či degeneracemi kardiomyocytů a hraniční myokarditida byla definována méně vyjádřím leukocytárním infiltrátem. Dallaská kritéria mají ovšem nedostatky (42). Jedná se o variabilitu v interpretaci výsledků histopatologického vyšetření myokardu, které jsou závislé na zkušenostech hodnotícího odborníka a na nedostatku dalších doprovodných imunohistochemických, PCR a dalších vyšetření (42). Podle těchto kritérií také není možné detekovat původce zánětu a jeho přítomnost, což může být u některých pacientů důležité v otázce specifické, a to zejména imunosupresivní léčby. Z toho důvodu není využití samotných Dallaských kritérií doporučováno a je podle názorů odborníků nutné využít i dalších metod hodnocení vzorků myokardu (viz kapitola 7.9 Endomyokardiální biopsie), (42).

    Autoři úvodních snímků: Kurt Deb, Behrus Djavidani, Stefan Buchner, Florian Poschenrieder, Norbert Heinicke, Stefan Feuerbach, Günter Riegger and Andreas Luchner; Ed Uthman, MD; dr n. med. Krystyna Bielnik, lek. med. Dariusz Młoczkowski, dr n. med. Tadeusz Modrzewski, lek. med. Dorota Snopkowska, prof. dr hab. med. Krzysztof W. Zieliński

    ———————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Zdroje:

    3) T., ARETZ a et al. Myocarditis. A histopathologic definition and classification. The American Journal of Cardiovascular Pathology [online]. 1986, 1(1), 3-14 [cit. 2017-02-06].

    16) KUBÁNEK M., Kapitola 8.2.: Myokarditidy. In: KAUTZNER J., MELENOVSKÝ V., et al. Srdeční selhání – aktuality pro klinickou praxi. Praha: Mladá fronta a.s., 2015. pp. 147–157. ISBN: 978-80-204-3573-6.

    38) ŠTEINER, I. Kardiopatologie: pro patology i kardiology. Praha: Galén, 2010. ISBN 978-80-7262-672-4.

    42) L., BAUGHMAN. Diagnostika myokarditidy: Dallaským kritériím odzvonilo. Circulation-CZ. 2006, 5(1), 7-9.

    Příspěvek Histopatologie pochází z Myokarditida

    ]]>
    Patogeneze https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/myokarditida/patogeneze/ Tue, 14 Mar 2017 12:22:18 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1588 Znalosti o patogenezi myokarditidy a ZKMP jsou stále limitovány. Je to dáno jejich rozmanitou etiologií a někdy ne zcela vyjasněnými autoimunními procesy, které byly u myokarditidy detekovány. Většina informací o patogenezi těchto onemocnění pochází ...

    Příspěvek Patogeneze pochází z Myokarditida

    ]]>
    Znalosti o patogenezi myokarditidy a ZKMP jsou stále limitovány. Je to dáno jejich rozmanitou etiologií a někdy ne zcela vyjasněnými autoimunními procesy, které byly u myokarditidy detekovány. Většina informací o patogenezi těchto onemocnění pochází od experimentálních myších modelů, přičemž nejlépe prozkoumána je myokarditida způsobená enteroviry a adenoviry.

    Obecně je patogeneze myokarditidy rozdělována do tří za sebou jdoucích fází: akutní fáze (virémie), subakutní fáze a chronická (někdy nazývané myopatická) fáze.

    Předpokládá se, že k rozvoji myokarditidy, případně ZKMP, přispívá též určitá genetická predispozice, čemuž nasvědčuje skutečnost, že u některých jedinců, kteří se setkali s infekčními agens, způsobujícími myokarditidu, se tato nemoc nerozvinula (85).

    Akutní fáze (virémie)

    Tato fáze trvá zhruba 3 první dny nemoci a je charakterizována rozvojem virové infekce a internalizací viru do buněk srdečního svalu. U enterovirového a adenovirového modelu myokarditidy slouží ke vstupu těchto virů do kardiomyocytů receptor CAR (Coxsackie-adenovirus receptor). Adenovirus využívá k internalizaci koreceptory integriny . Enteroviry koreceptor DAF (Decay Accelerating Factor) či jinak odznačovaný jako CD55 (36). Do souvislosti s internalizací virů Coxsackie do buněk myokardu je dáván i receptor ICAM-1, který stejně jako CAR patří do superrodiny imunoglobulinů. Výsledky analýzy exprese CAR receptoru u pacientů s dilatační kardiomyopatií potvrdily zvýšenou expresy těchto receptorů, přičemž u jiných pacientů s těžkým srdečním selháním takováto situace nenastala. Zvýšená exprese by mohla být geneticky předurčena (36).

    Není ovšem podmínkou, že virový agens napadá přímo buňky srdečního svalu. Např. v případě PVB19 jsou napadeny endoteliální buňky srdečních cév a poškození srdečního svalu je zprostředkováno nepřímo (23).

    Po internalizaci viru dochází k poškození vnitřních struktur kardiomyocytů. U enterovirové myokarditidy bylo pozorováno poškození dystrofinu, což vedlo k přerušení dystrofin-glykoproteinového komplexu, což mělo za následek narušení cytoskeletu a rozpad struktury buňky (26).

    Ve fázi virémie jsou kardiomyocyty poškozovány přímým toxickým působením viru a jeho lytickou aktivitou. Zároveň dochází k odhalení vnitřních struktur buňky, především antigenů kardiálního myosinu (26).

    Cestou Toll-like receptorů (TLR) jsou také spuštěny vnitřní buněčné signální procesy, zahrnující mj. aktivaci nukleárních transkripčních faktorů, což ve výsledku vede k produkci cytokinů (především interferonů, interleukinů a TNF faktoru) a také k aktivaci imunitního systému (26, 37). Hlavní úlohu mají především TLR-3 a 4, které jsou v kardiovaskulárním systému hodně rozšířeny (22, 26).

    Subakutní fáze

    Subakutní fáze je charakterizována imunitní odpovědí na internalizaci viru do buněk srdečního svalu. Probíhá zhruba mezi 4. a 14. dnem onemocnění. Imunitní odpověď má za cíl eliminovat virové agens. Kromě toho je tato fáze důležitá i z hlediska dalšího vývoje myokarditidy. Při přemrštěné imunitní reakci, perzistenci viru i po odpovědi imunitního systému, rozvoji autoimunní reakce či při kombinaci těchto faktorů může dojít ke strukturnímu i funkčnímu poškození myokardu, což může vést k rozvoji DKMP, respektive ZKMP a chronického srdečního selhání (22,86).

    Reakce vrozené imunity je charakterizována aktivací imunitní odpovědi a produkcí cytokinů a interferonů (v počáteční fázi především IL 1β a TNF α), (26, 29), které snižují virovou replikaci (26).

    Následuje zapojení buněčné a humorální imunitní odpovědi. NK – buňky aktivované IL-2 infiltrují srdeční sval a likvidují virem napadené kardiomyocyty (29).

    Do zánětlivé reakce se zapojuje jak buněčná, tak později v důsledku aktivace T buněk i humorální složka imunity, kdy dochází k aktivaci B buněk a sekreci specifických protilátek (24). Z buněčné imunity se do zánětlivé reakce zapojují makrofágy, B lymfocyty, CD4 a CD8 T lymfocyty (26). CD4 T lymfocyty se diferencují do několika buněčných subtypů, včetně Th1, Th2 a T regulačních buněk (Treg), které mají společně s dalšími faktory důležitý význam při potlačování imunitní reakce (26).

    V této fázi také může dojít k vytvoření antimyosinových a dalších autoprotilátek, což je děje v důsledku destrukce kardiomyocytů a odhalení jejich vnitřních struktur. Děje se tak na principu molekulární mimikry infekčního agens a složek hostitelské buňky (26).

    Chronická (myopatická) fáze

    Tato fáze počíná zhruba 15. dnem a končí přibližně 90. dnem od počátku onemocnění (může někdy pokračovat i výrazně déle) a je velmi důležitá pro další vývoj nemoci. Po eliminaci virového agens by mělo dojít k utlumení imunitní reakce a myokarditida se měla zhojit bez závažnějších následků pro pacienta, k čemuž dochází u 50–70 % případů (96). U zbylých nemocných může dojít buď k úmrtí nebo je nutná srdeční transplantace či nemoc přejde do stavu chronicity.

    Na strukturu a funkci srdce, především myšleno levé komory srdeční, má vliv několik faktorů. Jedním z nich je míra poškození srdečního svalu, protože dochází k náhradě poškozené a nekrotické tkáně myokardu fibrózní tkání, která již nemůže plnit funkci vysoce specializované srdeční svaloviny. Tyto změny jsou doprovázeny remodelací levé komory, která postupně dospívá do obrazu DKMP (22, 26). Fibrózní změny a remodelace jsou zahájeny již v subakutní fázi nemoci působením profibrotických cytokinů, především TNF α, IL 1β, IL 4, IL 17 a TGF β1 (41). Toto poškození není způsobeno pouze lytickou aktivitou infekčního agens, ale také likvidací virem napadených buněk imunitním systémem, který v některých případech může způsobit i rozsáhlejší poškození než samotný virus, ovšem za cenu zastavení infekce. Na rozvoji DKMP po prodělané myokarditidě má také vliv skutečnost, jestli došlo k úplné eliminaci infekčního agens či ne, což může vést k další lytické aktivitě agens či dlouhodobé stimulaci imunitního systému.

    V neposlední řadě má na stav pacienta zásadní vliv aktivita imunitního systému. Při pokračujícím zánětu dochází k dalšímu poškozování kardiomyocytů a může dojít i k vytvoření autoprotilátek proti komponentám kardiomyocytů, jak bylo zmíněno již v kapitole 4. 2. Nejčastěji se jedná o protilátky proti myosinu, složkám sarkolemy, β-adrenergním receptorům, muskarinovým receptorům, tropomyosinu atd. (39) Protilátky ze séra proti některému z vyjmenovaných komponentů byly pozorovány u pacientů s myokarditidou až v 59 % případů. Dochází i k dalším změnám, jako je zejména hypertrofie kardiomyocytů a nárůst extracelulárního prostoru související s nahrazující fibrózou. Jsou pozorovatelné i další změny, které jsou popsány i u remodelace LK v souvislosti se srdečním selháním, jako je např. změna metabolismu ATP v myokardu apod. (26, 40).

    Autor úvodního snímku: BruceBlaus

    ———————————————————————————————————————————————————————————————————————————-

    Zdroje:

    22) SAGAR, Sandeep, Peter P. LIU a Leslie T. COOPER, JR. Myocarditis. Lancet. 2012,379(-), 738–747.

    23) SCHULTHEISS, Heinz-Peter, Uwe KÜHL a Leslie T. COOPER, JR. The management of myocarditis. European Heart Journal. 2011, 32(-), 2616–2625.

    26) COOPER L. T., JR., KNOWLTON K. U. Chapter 67: Myocarditis. In.: D.P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medic Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 1589–1602. ISBN 978-1-4557-5133-4.

    29) KUCHYNKA, P. Nové diagnostické a terapeutické aspekty zánětlivé kardiomyopatie. Praha, 2011. Disertační práce. 1. LF UK.

    36) POLLER, W., H. FECHNER a et al. The molecular basis of cardiotropic viral infections. European Heart Journal Supplements [online]. 2002, -(4), 118–130 [cit. 2016-09-14].

    37) LAURENT A. Chapter 3: Viral Myocarditis: Physiopathology and Diagnosis. In: WILSON J. Clinical Handbook of Myocarditis. New Jersey: Foster Academics, 2015. pp. 69-86. ISBN: 978-1-63242-083-1.

    39) CAFORIO, A.L.P, PANKUWEIT S., ARBUSTINI E., et al. Current state knowledge on aetiology, diagnosis, management, and Therapy of myocarditis: a position statement of the European Society of Cardiology Working Group on Myocardial and Pericardial Disease. European Heart Journal. 2013, 34(-), 2636–2648 podle referencí 72, 77, 57, 64, 9, 50, 35, 36, 118, 52, 48, 55, 61–63, 66, 72, 74–76, 78, 84, 109, 88, 90, 92, 93, 98, 53, 62, 69, 89, 47, 48, 54, 58, 59, 70, 74–75, 88, 94, 98, 67 uvedených v tomto článku.

    40) HASENFUSS, G., MANN, D. L. Chapter 22: Pathophysiology of Heart Failure. In.: D. P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medicine. Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 454–472. ISBN 978-1-4557-5133-4.

    41) ELAMM, Chantal, DeLisa FAIRWEATHER a Leslie T. COOPER. Pathogenesis and diagnosis of myocarditis. Heart. 2012, -(-), – podle referencí 11, 20, 30, 32 uvedených v tomto článku.

    85) DENNERT a et al. Acute viral myocarditis. European Heart Journal. 2008, 29(-), 2073-2082.

    86) E., AMM a COOPER L.T., JR. Management of myocarditis. Heart Metab. 2014, 62(2014), 8-12.

    96) Onemocnění myokardu: Myokarditida, zánětlivá kardiomyopatie. ECardio.cz [online]. -: -, – [cit. 2017-01-30].

    Příspěvek Patogeneze pochází z Myokarditida

    ]]>
    Etiologie https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/myokarditida/etiologie/ Tue, 14 Mar 2017 12:20:43 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1580 Etiologie myokarditidy je velmi rozmanitá (tab. 1) a zahrnuje jak infekční, tak i neinfekční původce. Velký význam mělo pro objev infekčních agens, způsobujících myokarditidu, zavedení PCR a elektronové mikroskopie při analýze biopticky odebraných vz...

    Příspěvek Etiologie pochází z Myokarditida

    ]]>
    Etiologie myokarditidy je velmi rozmanitá (tab. 1) a zahrnuje jak infekční, tak i neinfekční původce. Velký význam mělo pro objev infekčních agens, způsobujících myokarditidu, zavedení PCR a elektronové mikroskopie při analýze biopticky odebraných vzorků srdečního svalu pacientů.

    Za nejčastější příčinu myokarditidy, resp. ZKMP jsou považovány virové agens, přičemž se skupiny virů, převládající v etiologii myokarditidy a ZKMP, mění v závislosti na čase i zeměpisné poloze. Dlouhou dobu byly za převládající původce v Evropě a Severní Americe považovány enteroviry a adenoviry. V současné době jejich místo převzaly herpes viry a parvovirus B19 (PVB19), (170). Mezi nejčastější virové původce v současnosti patří PVB19, lidský herpetický virus 6 (HHV-6), cytomegalovirus (CMV) a virus Epsteina-Barrové (EBV), (170). Výsledky studií se ovšem v míře jejich zastoupení v etiologii myokarditidy a ZKMP liší. Ve studii publikované roku 2012, kde byly odebrány bioptické vzorky myokardu 203 pacientům s myokarditidou, byl genom PVB19 nalezen u 55,7 % pacientů. HHV-6 zaznamenal hodnotu 24,1 % a duální infekce PVB19 a HHV-6 17,2 % (27).

    V české studii byl zkoumán soubor 50 pacientů s DKMP. U 29 z nich byl v myokardu detekován virový genom, z toho 27 případů (93 %) tvořil PVB19 (28).

    Význam PVB19 v etiologii myokarditidy byl ovšem zpochybněn, protože jeho genom byl detekován i u pacientů, kteří nejevili známky myokarditidy či ZKMP (35).

    Poměrně významným virovým původcem ovšem stálé zůstávají i enteroviry (obzvláště Coxsackie), adenoviry, virus hepatitidy C a virus chřipky. V Japonsku byly popsány i případy myokarditid související s virem H1N1 (20).

    Neméně významným původcem jsou bakterie. V českých podmínkách je poměrně častý výskyt myokarditid vyvolaných bakterií Borellia burgdorferi (29). V rozvojových zemích mohou být vyvolány i meningokokem či difterií (22). Hlavně v oblasti Střední a Jižní Ameriky dominuje nákaza Trypanozoma cruzi, přecházející do tzv. Chagasovy nemoci.

    Neopominutelnou etiologií myokarditidy jsou také různé kardiotoxické léky, alkohol a jiné návykové látky (chemoterapeutika, kokain), hypersenzitivní alergická reakce (např. na podávaná ATB či antidepresiva) a systémová zánětlivá onemocnění (zejména nemoci pojiva). Co se hypersenzitivní reakce na antidepresiva týká, myokarditida byla popsána jako komplikace např. u terapie klozapinem. V australské studii z let 1993–2003 zahrnující 116 pacientů léčených klozapinem se její incidence pohybovala mezi 0, 7–1, 2 %, přičemž 10,3 % pacientů zemřelo (31).

    Častou komplikací je myokarditida i u HIV pozitivních pacientů. Obzvláště u těch, u kterých se již rozvinul AIDS, kdy byla myokarditida prokázána post-mortem až u 52 % pacientů (32). Až u 25 % pacientů je infekce HIV spojena s DKMP (34). Není zcela jasná patogeneze myokarditidy u HIV pozitivních pacientů. Může se jednat o přímé působení viru HIV na srdeční sval či může být rozvoj myokarditid u těchto pacientů spojen s oslabeným imunitním systémem a myokarditida by tedy mohla být způsobena jiným patogenem. Byla za něj označena např. toxoplazmóza (33).

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Viry Enteroviry (Coxsackie viry, echoviry), adenoviry, influenza viry, herpetické viry (cytomegalovirus, HHV-6, Virus Epsteina-Barrové, varicella zoster virus), parvovirus B19, virus hepatitidy C, rubeola, HIV, žlutá zimnice, dengue horečka
    Bakterie Borellia burgdorferi, streptococcus, stafylococcus, mycobakterium, chlamydie, mycoplasma, legionella, corynobacterium diphtheriae, treponema pallidum, neisseria, rickettsia, salmonella, leptospira, brucella, bartonella, yersenia, Coxiella burnetti (Q horečka), shigella, campylobacter jejuni, vibrio cholera, hemophilus influenzae, Francisella tularensis  
    Prvoci a parazité Toxoplasma gondii, Trypanosoma cruzi, Plasmodium falciparum, Trichinella spiralis, schistosoma, toxocara canis, echinococcus, ascarida, entamoeba, leishmanie, Taenia solium, Larva migrans
    Plísně Candida, cryptococcus, histoplasma, aspergillus, actinomyces, blastomyces, coccidioides, mucormycoces, nocardia, sporothrix
    Toxické poškození Etanol, antracykliny, kokain, anabolické steroidy, těžké kovy (kobalt, olovo, železo, měď), sloučeniny arzenu, fosfor, oxid uhelnatý, katecholaminy, hadí, škorpioní, pavoučí, včelí a vosí jed, lithium, amfetaminy, cyklofosfamid, 5-fluorouracil, chloramfenikol, aminofylin, zidovudin, trastuzumab, methylsergid, mesylát, tetanus toxid, kolchicin
    Hypersenzitivní (alergická) reakce Antibiotika (peniciliny, sulfonamidy, tetracyklin, streptomycin, cefalosporiny, azitromycin, chloramfenikol) antidepresiva, antituberkulózní léky (isoniazid, kyseliny para-aminomáselná), antikonvulziva (fenindion, fenytoin, karbamazepin), diuretika (acetazolamid, chlorthalidon, spironolakton, hydrochlorothiazid), nesteroidní antiflogistika (indometacin, oxyfenbutazon, fenylbutazon, ibuprofen), vakcína pravých neštovic, mesalazin, dobutamin, metyldopa, sulfonylurea, digoxin, enalapril, kaptopril, lidokain
    Onemocnění (hl. autoimunní) Revmatická horečka, SLE, diabetes mellitus, ulcerózní kolitida, revmatická artritida, sarkoidóza, polymyositida, tyreotoxikóza, Wegenerova granulomatóza, Kawasakiho nemoc, celiakie, Sjögrenův syndrom, syndrom Churga-Straussové, hypereosinofilní syndrom, dermatomyozitida, sklerodermie, Chrohnova choroba, myasthenia gravis
    Ostatní Radiace, elektrický šok, těhotenství, rejekce po transplantaci srdce, hypotermie

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Tabulka 1: Etiologie myokarditid (zpracováno podle zdrojů – 4, 8–18), tučně nejčastější původci myokarditidy dle uvedených zdrojů 4, 8-18

    Autor úvodního snímku: Thomas Splettstoesser

    ———————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Zdroje:

    4) AL-AQEEDI R.F., Chapter 2: Clinical Presentation. In: WILSON J. Clinical Handbook of Myocarditis. New Jersey: Foster Academics, 2015. pp. 33–69. ISBN: 978-1-63242-083-1.

    8) ZEMÁNEK D. Kapitola 15: Zánětlivé onemocnění myokardu. In: VESELKA, J. a V.ROHN. Kardiovaskulární medicína [online]. 1. vydání. Brno: Fasta Medica, 2015. ISBN 978-80-88056-00-3.

    9) BASSO, C. a F. CALABRESE. Postmortem diagnosis in sudden cardiac death victims: macroscopic, microscopic and molecular findings. Cardiovascular Research [online]. 2001, -(50), 290-300 [cit. 2016-09-02].

    10) TOWBIN, J. A., A. P. LOWE a et al. Incidence, Causes, and Outcomes of Dilated Cardiomyopathy in Children. JAMA. 2006, -(296), 1867-1876.

    11) O´CONNELL, J. B., A. HERSKOWITZ a et al. A Clinical Trial of Immunosuppressive Therapy for Myocarditis. New England Journal of Medicine. 1995, -(333), 269-275.

    12) CANTER, CH. E., M. W. CUNNINGHAMB a L. T. COOPER. Recent clinical and translational research on pediatric myocarditis. Prog Pediatr Cardiol. 2011, 32(1), 15–18.

    13) UHL, T. L. Viral Myocarditis in Children. PediatricCare. 2008, 28(1), 42–63. (podle Friedman RA. Myocarditis. In: Garson A, Bricher JT, McNamara DG, eds. The Science and Practice of Pediatric Cardiology. Philadelphia, PA: Lea & Febiger; 1990: 1577-1589. + Park MK, Troxler RG. Pediatric Cardiology for Practitioners. 4th ed. St Louis, MO: Mosby; 2002:289-290.)

    14) FABRE, A. a M. N. SHEPPARD. Sudden adult death syndrome and other non-ischaemic causes of sudden cardiac death. Heart. 2006, -(92), 316-320.

    15) FAQ on Sudden Death and Myocarditis. Myocarditis Foundation [online]. -: -, 2012 [cit. 2016-10-18]. (Podle Feldman AM, McNamara D. Myocarditis. The New England journal of medicine 2000;343:1388-98.)

    16) KUBÁNEK M., Kapitola 8.2.: Myokarditidy. In: KAUTZNER J., MELENOVSKÝ V., et al. Srdeční selhání – aktuality pro klinickou praxi. Praha: Mladá fronta a.s., 2015. pp. 147–157. ISBN: 978-80-204-3573-6.

    17) TAVLI V., GUVEN B., Chapter 1: Myocarditis in Childhood: An Update on Etiology, Diagnosis and Management. In: WILSON J. Clinical Handbook of Myocarditis. New Jersey: Foster Academics, 2015. pp. 3–32. ISBN: 978-1-63242-083-1.

    18) OMAR H.R., ABDELMALAK H., HELAL E., MIKHAEIL Y., FATHY A. Chapter 5: Perimyocarditis. In: WILSON J. Clinical Handbook of Myocarditis. New Jersey: Foster Academics, 2015. pp. 105–118. ISBN: 978-1-63242-083-1.

    20) UKIMURA a et al. A National Survey on Myocarditis Associated With the 2009 Influenza A (H1N1) Pandemic in Japan. Circulation Journal. 2010, 74(-), 2193-2199.

    22) SAGAR, Sandeep, Peter P. LIU a Leslie T. COOPER, JR. Myocarditis. Lancet. 2012,379(-), 738–747.

    27) GRÜN, S., SCHUMANN J. a et al. Long-Term Follow-Up of Biopsy-Proven Viral Myocarditis: Predictors of Mortality and Incomplete Recovery. JACC. 2012, 59(18), 1604-1615.

    28) KREJČÍ, J., P. HUDE a et al. Endomyokardiální biopsie u recentní dilatační kardiomyopatie – zhodnocení vstupních charakteristik prvních padesáti nemocných. Cor et Vasa. 2011, -(53), 623-629.

    29) KUCHYNKA, P. Nové diagnostické a terapeutické aspekty zánětlivé kardiomyopatie. Praha, 2011. Disertační práce. 1. LF UK.

    31) HAAS, S. J., R. HILL a et al. Clozapine-Associated Myocarditis: Review of 116 Cases of Suspected Myocarditis Associated with the Use of Clozapine in Australia During 1993–2003. Drug Safety. 2007, 30(1), 47-57.

    32) ANDERSON, D. W., R. VIRMANI a et al. Prevalent myocarditis at necropsy in the acquired immunodeficiency syndrome. Jornal of American College of Cardiology. 1988, 11(4), 792-799.

    33) CAMBREA S. C. Chapter 8: Myocarditis in HIV Positive Patients. In: WILSON J. Clinical Handbook of Myocarditis. New Jersey: Foster Academics, 2015. pp. 165-182. ISBN: 978-1-63242-083-1.

    34) FISHER S. D., LIPSHULTZ S. E. Cardiovascular Abnormalities in HIV-Infected Individuals.: D.P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medicine. Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 1624–1635. ISBN 978-1-4557-5133-4.

    35) KUETHE, F., J. LINDNER a et al. Prevalence of Parvovirus B19 and Human Bocavirus DNA in the Heart of Patients with no Evidence of Dilated Cardiomyopathy or Myocarditis. Clinical Infectious Diseases. 2009, -(49), 1660-1666.

    170) SCHULTZ, J.C. a et al. Diagnosis and Treatment of Viral Myocarditis. Mayo Clin Proc [online]. 2009, 84(11), 1001-1009 [cit. 2017-03-01].

    Příspěvek Etiologie pochází z Myokarditida

    ]]>
    Epidemiologie https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/myokarditida/epidemiologie/ Tue, 14 Mar 2017 12:12:37 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1577 Určení epidemiologie myokarditidy a ZKMP je v důsledku mnoha faktorů obtížné. Je tomu především kvůli obtížné diagnostice, postrádající zatím test, který by měl dostatečnou specificitu a senzitivitu k jednoznačnému rozpoznání myokarditidy a také kvůl...

    Příspěvek Epidemiologie pochází z Myokarditida

    ]]>
    Určení epidemiologie myokarditidy a ZKMP je v důsledku mnoha faktorů obtížné. Je tomu především kvůli obtížné diagnostice, postrádající zatím test, který by měl dostatečnou specificitu a senzitivitu k jednoznačnému rozpoznání myokarditidy a také kvůli rozmanitému průběhu a manifestaci onemocnění, kvůli čemuž nemusí být lehčí formy myokarditidy vůbec rozpoznány.

    Epidemiologické studie se tedy potýkají s četnými limitacemi. Za jistý průkaz myokarditidy či ZKMP je považován výsledek EMB. Hodnocení vzorků z EMB ovšem bylo u některých studií provedeno jen na základě Dallaských kritérií, která nejsou k diagnostice myokarditidy podle některých zdrojů zcela dostačující (42, 140). Za hlavní limitaci je označována zejména nízká senzitivita testu a poměrně vysoká náročnost na zkušenost odborníka interpretujícího výsledky.

    Podle finské epidemiologické studie ze 70. až 80. let minulého století byla incidence myokarditidy 0,17 případů na 1000 obyvatel za rok (6). U švédské studie z Malmö byl její výskyt u post mortem EMB 1,06 % (7).

    Ve studii Myocarditis Treatment Trial byla myokarditida diagnostikována podle histopatologických kritérií u 10 % provedených biopsií (11). Obsahovala také informace o mortalitě pacientů s myokarditidou a nutnosti srdeční transplantace. Ze 111 pacientů zemřelo 34 pacientů a 10 podstoupilo srdeční tranplantaci. Ve čtvrtém roce studie byla mortalita více než 50 %. Další zdroje hovoří o vysoké mortalitě a nutnosti srdeční transplantace především u pediatrických pacientů, kde se průměrná hodnota těchto údajů uvádí kolem 30 % (12), přičemž s ubývajícím věkem stoupá, kdy u novorozenců dosahuje až 75 % úmrtnosti (13). V současnosti je výskyt myokarditidy v Evropě zhruba 131 případů na milion ročně (8).

    Podle údajů z Global Burden of Disease bylo celosvětově dokumentováno roku 2015 přes 2,5 milionu případů myokarditid a kardiomyopatií, z toho 156 tisíc případů tvořila akutní myokarditida. V obou skupinách byl navíc oproti roku 2005 zaznamenán více než 20 % nárůst případů (89).

    Jako příčina náhlého srdečního úmrtí, především u mladých jedinců, bývá myokarditida označena na základě rozboru biopticky odebraného vzorku myokardu v 9–20 % (14, 15), ale některé studie našly biopticky známky myokarditidy až ve 42 % případů (9).

    Velmi významný je podíl myokarditidy na rozvoji DKMP. Nejčastější hodnoty se i zde pohybují kolem 20 %. Americká studie, která se zabývala identifikací příčiny DKMP u dětí, potvrdila nález myokarditidy ve 46 % případů (10).

    Zastoupení myokarditidy v rozvoji srdečního selhání kolísá mezi 0,5 a 4 % (30).

    Výsledky těchto i dalších studií tedy činí myokarditidu nejčastější příčinou DKMP, a tím pádem se jedná o ZKMP (99).

    Autor úvodního snímku: vlastní zdroj

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————

    Zdroje:

    6) KARJALAINEN, J. a J. HEIKKILÄ. Incidence of three presentations of acute myocarditis in young men in military service: A 20-year experience. European Heart Journal. 1999, -(20), 1120-1125.

    7) GRAVANIS, M.B. a N.H. STERNBY. Incidence of myocarditis. A 10-year autopsy study from Malmö, Sweden. Arch Pathol Lab Med [online]. 1991, 115(4), 390-392 [cit. 2016-09-02].

    9) BASSO, C. a F. CALABRESE. Postmortem diagnosis in sudden cardiac death victims: macroscopic, microscopic and molecular findings. Cardiovascular Research [online]. 2001, -(50), 290-300 [cit. 2016-09-02].

    10) TOWBIN, J. A., A. P. LOWE a et al. Incidence, Causes, and Outcomes of Dilated Cardiomyopathy in Children. JAMA. 2006, -(296), 1867-1876.

    11) O´CONNELL, J. B., A. HERSKOWITZ a et al. A Clinical Trial of Immunosuppressive Therapy for Myocarditis. New England Journal of Medicine. 1995, -(333), 269-275.

    12) CANTER, CH. E., M. W. CUNNINGHAMB a L. T. COOPER. Recent clinical and translational research on pediatric myocarditis. Prog Pediatr Cardiol. 2011, 32(1), 15–18.

    13) UHL, T. L. Viral Myocarditis in Children. PediatricCare. 2008, 28(1), 42–63. (podle Friedman RA. Myocarditis. In: Garson A, Bricher JT, McNamara DG, eds. The Science and Practice of Pediatric Cardiology. Philadelphia, PA: Lea & Febiger; 1990: 1577-1589. + Park MK, Troxler RG. Pediatric Cardiology for Practitioners. 4th ed. St Louis, MO: Mosby; 2002:289-290.)

    14) FABRE, A. a M. N. SHEPPARD. Sudden adult death syndrome and other non-ischaemic causes of sudden cardiac death. Heart. 2006, -(92), 316-320.

    15) FAQ on Sudden Death and Myocarditis. Myocarditis Foundation [online]. -: -, 2012 [cit. 2016-10-18]. (Podle Feldman AM, McNamara D. Myocarditis. The New England journal of medicine 2000;343:1388-98.)

    30) COOPER JR., L.T., A. KEREN a et al. The Global Burden of Myocarditis: Part 1: A Systematic Literature Review for the Global Burden of Diseases, Injuries, and Risk Factors 2010 Study. Global Heart. 2014, 9(1), 121-129.

    42) L., BAUGHMAN. Diagnostika myokarditidy: Dallaským kritériím odzvonilo. Circulation-CZ. 2006, 5(1), 7-9.

    89) GLOBAL BURDEN OF DISEASE STUDY 2015. Global, regional, and national incidence, prevalence, and years lived with disability for 310 diseases and injuries, 1990-2015: a systematic analysis for the Global Burden of Disease Study 2015. 2016, 388(-), 1546-1602, konkrétně 1563.

    99) KUCHYNKA, P. a et al. Myokarditida a zánětlivá kardiomyopatie. Kapitoly z kardiologie. 2013, 3(-), 87-91.

    140) PALEČEK, T. Inflammatory cardiomyopathy: Still many questions await answers. Cor et Vasa. 2013, 55(-), E341-E344.

    Příspěvek Epidemiologie pochází z Myokarditida

    ]]>
    Definice myokarditidy a ZKMP https://myokarditida.cz/cs_CZ/prof-verze/myokarditida/definice-myokarditidy-zkmp/ Tue, 14 Mar 2017 12:09:30 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1574 Myokarditida je zánětlivé onemocnění srdečního svalu (myokardu) fokálního nebo difúzního charakteru, které je vyvoláno nejčastěji virovým původcem. Jedná se o onemocnění s rozmanitou manifestací a průběhem, od asymptomatických případů až po případy s...

    Příspěvek Definice myokarditidy a ZKMP pochází z Myokarditida

    ]]>
    Myokarditida je zánětlivé onemocnění srdečního svalu (myokardu) fokálního nebo difúzního charakteru, které je vyvoláno nejčastěji virovým původcem. Jedná se o onemocnění s rozmanitou manifestací a průběhem, od asymptomatických případů až po případy s rozvojem dilatační kardiomyopatie a kardiogenního šoku či manifestující náhlým úmrtím. Jednotná definice myokarditidy vzhledem k různým hodnotícím kritériím neexistuje. To samé platí i u ZKMP.

    Podle definice WHO z roku 1995 je ZKMP definována jako myokarditida související s kardiální dysfunkcí (1), přičemž myokarditidou je myšleno zánětlivé onemocnění myokardu diagnostikované etablovanými histologickými, imunologickými a imunohistochemickými metodami.

    Roku 2008 byla ZKMP v klasifikaci kardiomyopatií Evropské kardiologické společnosti zařazena mezi dilatační kardiomyopatie a je definována přítomností chronických zánětlivých buněk v myokardu ve spojení s dilatací levé komory a snížením její ejekční frakce. Dilatační kardiomyopatie je podle stejné klasifikace definována přítomností dilatace a systolické dysfunkce levé komory, které nelze vysvětlit tíží arteriální hypertenze, chlopenní vady či nemoci koronárních arterií (2).

    Z histologického pohledu je podle Dallaských kritérií diagnóza myokarditidy potvrzena přítomností zánětlivého infiltrátu myokardu s degenerací nebo nekrózou kardiomyocytů neischemického charakteru (3). Tato kritéria nejsou ovšem v současné době vždy zcela dostačující, např. v tom, že nemusí zcela odpovídat klinickému obrazu u jednotlivých pacientů (4). Dle imunohistochemické analýzy, která je v dnešní době upřednostňována, je myokarditida diagnostikována přítomností ≥ 14 leukocytů na mm² biopticky odebraného vzorku myokardu, zahrnující až 4 monocyty nebo makrofágy na mm² a ≥ 7 CD3+ T-lymfocytů na mm² (5).

    Autor úvodního snímku: Wapcaplet, Yaddah, Wnauta

    ————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–

    Zdroje:

    1) RICHARDSON P., MCKENNA W., BRISTOW M., MAISCH B., MAUTNER B., O´CONNELL J., OLSEN E., THIENE G., GOODWIN J., GYARFAS I., MARTIN I., NORDER P. Report of the 1995 World Health Organization/International Society and Federation of Cardiology Task Force on the Definition and Classification of Cardiomyopathies. Circulation, 93(5), 841–842.

    2) ELLIOTT P., ANDERSSON B., ARBUSTINI E., BILINSKA Z., CECCHI F., CHARRON P., DUBOURG O., KÜHL U., MAICH B., MCKENNA W.J., MOSERRAT L., PANKUWEIT S., RAPEZZI C., SEFEROVIC P., TAVAZZI L., KEREN A. Classification of the cardiomyopathies: a position statement from the European society of cardiology working group on myocardial and pericardial diseases. European Heart Journal [online]. 2008, -(29), 270–276 [cit. 2016-08-10].

    3) T., ARETZ et al. Myocarditis. A histopathologic definition and classification. The American Journal of Cardiovascular Pathology [online]. 1986, 1(1), 3-14 [cit. 2017-02-06].

    4) AL-AQEEDI R.F., Chapter 2: Clinical Presentation. In: WILSON J. Clinical Handbook of Myocarditis. New Jersey: Foster Academics, 2015. pp. 33–69. ISBN: 978-1-63242-083-1.

    5) MAISCH B., BÜLTMAN B., FACTOR S., GRÖNE H.-J. et al. World Heart Federation Consensus Conferences Definition of Inflammatory Cardiomyopathy (Myocarditis): Report from two Expert Committees on Histology and Viral Cardiomyopathy. Herz [online]. 2000, 25 (3), 200-209 [cit. 2016-08-26].

    Příspěvek Definice myokarditidy a ZKMP pochází z Myokarditida

    ]]>
    Imunosupresivní terapie myokarditidy https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/imunosupresivni-terapie-myokarditidy/ Fri, 15 Jul 2016 13:00:33 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1378 Immunosuppressive Therapy in Myocarditis. Circulation Journal: Official Journal of the Japanese Circulation Society. 2015, -(79), 4-7.

    Účinek imunosupresivní terapie spočívá v útlumu reakce imunitního systém...

    Příspěvek Imunosupresivní terapie myokarditidy pochází z Myokarditida

    ]]>
    Immunosuppressive Therapy in Myocarditis. Circulation Journal: Official Journal of the Japanese Circulation Society. 2015, (79), 4-7.

    Účinek imunosupresivní terapie spočívá v útlumu reakce imunitního systému. Možnosti využití imunosupresiv v léčbě myokarditidy a zánětlivé dilatační kardiomyopatie jsou závislé na přítomnosti viru v tkáni srdeční svaloviny. U pacientů s prokázanou přítomností genetické informace viru v srdeční tkáni nemůže být imunosupresivní terapie indikována. Mohlo by v tomto případě dojít i ke zhoršení stavu pacienta.

    Z toho důvodu je imunosupresivní terapie indikována pouze u pacientů, u kterých nebyla prokázána přítomnost genetické informace viru v srdečním svalu. Je také indikována u určitých druhů myokarditidy, např. velkobuněčné a hypersenzitivní eozinofilní nebo u myokarditidy spojené se systémovým onemocněním.

    Pro indikaci imunosupresivní terapie je tedy zásadní výsledek endomyokardiální biopsie.

    Tento konkrétní výzkum se skládal ze dvou částí – tzv. retrospektivní (zkoumány případy „z minulosti“) a prospektivní studie (pacienti studování průběžně „v přítomnosti“). Zkoumal účinek imunosupresivní terapie u pacientů s chronickou myokarditidou a zánětlivou kardiomyopatií (tento odkaz, konec článku).  V těchto studiích byli pacienti rozděleni do dvou skupin – jedna dostávala imunosupresivní terapii (konkrétně prednison a azathioprin) a druhá placebo a standardní léčbu srdečního selhání.

    U většiny pacientů ve skupině, která dostávala imunosupresiva, došlo v obou studiích ke zlepšení funkce srdce. Zvýšila se ejekční frakce levé komory a zmenšila se dilatace („rozšíření“) srdečních komor. Ve skupině s placebem se stav pacientů nezměnil nebo se zhoršil.

    Autoři výzkumu se snažili vysvětlit účinek imunosupresiv na úrovni buněk. Ve svých závěrech předpokládají, že zlepšení stavu pacientů po imunosupresivní terapii bylo způsobeno útlumem degenerace a smrti buněk, aktivací buněčné proliferace (zvyšování počtu buněk) a vytvořením nových buněčných složek (kontraktilních elementů) důležitých pro správnou funkci a stažlivost (kontraktilitu) srdce.

    Léčba imunosupresivy probíhá ve specializovaných centrech. V současné době probíhá klinická studie, zkoumající účinek imunosupresivní léčby zánětlivé kardiomyopatie ve VFN.

    Autor úvodního snímku: Edelhart~commonswiki

    Příspěvek Imunosupresivní terapie myokarditidy pochází z Myokarditida

    ]]>
    MUDr. Theodor Adla https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/slovo-lekaru/mudr-theodor-adla/ Tue, 08 Mar 2016 14:38:38 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1307 [caption id="attachment_1310" align="alignleft" width="300"]MUDr. Theodor Adla pochází z Myokarditida

    ]]>
    adla-theodor
    MUDr. Theodor Adla

    Mohl byste prosím říci nějaké informace o Vašem profesním životě?

    V roce 1999 jsem úspěšně dostudoval 2. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích jsem strávil rok jako postgraduální student na Ústavu lékařské informatiky 2. LF UK a následně jsem byl 1,5 roku na náhradní „civilní“ vojenské službě. Poté jsem v roce 2002 nastoupil na Kliniku zobrazovacích metod 2. LF UK a FN Motol. Mimo dvouleté intermezzo, kdy jsem pracoval v nemocnici v jižním Skotsku (Dumfries, 2012 – 2014), jsem na KZM ve FN Motol dosud. Mezi hlavní profesní záliby patří dvě oblasti – CT a MR kardiovaskulárního systému a dále intervenční radiologie. Oběma se poměrně intenzivně věnuji více jak 10 let.

    Jaký je v současnosti význam magnetické rezonance srdce při myokarditidě?

    Magnetická rezonance není zcela nezbytná k diagnóze myokarditidy, ale její význam postupně narůstá. Za prvé může pomoci odlišit myokarditidu od jiných onemocnění srdečního svalu. Za druhé dokáže zobrazit, zda je v srdečním svalu jen zánět nebo zda zde došlo k nevratnému poškození buněk s následným hojením jizvou. Navíc, magnetická rezonance je spolehlivou metodou k hodnocení funkce srdečních komor, která je často u myokarditidy snížena.

    Jaké to přináší výhody?

    Největší výhodou MR vyšetření je to, že je neinvazivní a bez radiační zátěže. Tím, že určí místo, kde je největší postižení, může pomoci při invazivním odběru tkáně (biopsii), pokud je toto vyšetření nezbytné. Dále rozsah postižení na MR pomáhá stanovit prognózu, tedy jaký bude další vývoj onemocnění. Při opakovaném provedení magnetické rezonance můžeme tento vývoj sledovat.

    Novinkou v magnetické rezonanci srdce je tzv. T2 mapping. Mohl byste prosím o něm něco říci?

    T2 a také T1 mapping nejsou zcela novou metodou, ale jejich význam a využití při zobrazení srdce narůstá. Mapování vychází ze základních parametrů MR zobrazení a umožňuje kvalitativní hodnocení stanovením hodnot T1 a T2 relaxačních časů v dané tkáni. Tyto parametry se liší u zdravého a nemocného myokardu. V posledních letech narůstá počet vědeckých prací využívajících toto mapování pro hodnocení myokarditidy. T2 mapování je výhodné především tam, kde je edém difúzní (povšechně stejnoměrně v celém srdečním svalu) a je obtížně zjistitelný čistě vizuálně.

    Existují i další novinky v diagnostice a sledování myokarditidy z pohledu zobrazovacích metod?

    Nově využívanou a zkoumanou metodou je T1 mapování, které jak se zdá, umožňuje přesnější stanovení fibrozních změn, včetně těch povšechných, které se obtížně hodnotí pomocí tradičního zobrazení známé jako pozdní nasycení.

    Jaký je Váš názor na stránky www.myokarditida.cz? Doporučil byste je? Případně pro koho by dle Vašeho názoru mohly být přínosné?

    Pacientské stránky věnující se různým onemocněním jsou poměrně obvyklé v zahraniční a jsou tedy dostupné v cizím jazyce (nejvíce v angličtině). Webové stránky www.myokarditida.cz jsou zcela v českém jazyce, a proto mohou být důležitým zdrojem informací pro české pacienty a jejich příbuzné. Vzhledem k rozsahu a hloubce informací však mohou být zajímavé nejen pro laiky, ale i pro zdravotníky, kteří se přímo tímto onemocněním nezabývají.

    Příspěvek MUDr. Theodor Adla pochází z Myokarditida

    ]]>
    Můj příběh https://myokarditida.cz/cs_CZ/o-webu/pribehy/muj-pribeh/ Tue, 01 Mar 2016 18:47:24 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1164 O myokarditidě jsem nikdy neslyšel, vůbec jsem netušil, že taková nemoc existuje – až do května 2014. Ještě odpoledne mi nic nebylo, večer jsem se najednou začal cítit absolutně vyčerpaný. V noci se přidaly horečky nad 39 ºC a bolesti kloubů. Druh...

    Příspěvek Můj příběh pochází z Myokarditida

    ]]>
    O myokarditidě jsem nikdy neslyšel, vůbec jsem netušil, že taková nemoc existuje – až do května 2014. Ještě odpoledne mi nic nebylo, večer jsem se najednou začal cítit absolutně vyčerpaný. V noci se přidaly horečky nad 39 ºC a bolesti kloubů. Druhý den mě začalo pobolívat na hrudi. Dětská lékařka mě vyšetřila, pro jistotu mě poslala na ORL a tam paní doktorka nasadila antibiotika, protože CRP bylo zvýšené, ale obraz byl takový jakýsi nejasný. Další ráno mě vzbudila nesnesitelná bolest na hrudi, která nepřecházela v žádné poloze. Maminka zavolala záchranku. Na dětském urgentním příjmu nám po dvou hodinách sdělili, že mám zvýšenou hladinu troponinu a že mají podezření na akutní myokarditidu. Následoval převoz na vyšetření na kardiologii, rentgeny, uložení do postele a připojení na monitor. Ještě v tu chvíli jsem si myslel, že za tři dny si budu moct jet do školy napsat písemku z matematiky. Lékařka mě vyvedla z omylu. Absolutní klid na lůžku, jen odpočívat, žádné stresy. Postel opustit jen dvakrát denně kvůli hygieně. Největší dobrodružství pro následujících deset dní byl každodenní výlet na ECHO srdce a EKG na kolečkové židli.

    Po propuštění následovala dlouhá rekonvalescence, pravidelné kontroly na kardiologii, Holter, odpočinek, lehké procházky. Naštěstí začaly brzy prázdniny, takže jsem měl na uzdravování čas a klid. Postupně jsem začal na myokarditidu zapomínat a vůbec jsem netušil, že se s ní ještě někdy mohu setkat.

    Přišly další prázdniny, které jsem měl opět v klidovém režimu, protože jsem v posledním týdnu školního roku spadl ze schodů a pohmoždil jsem si nohu. Pár dní před začátkem školy jsem se večer zase cítil unavený a připadalo mi, že mám jakousi podivnou vnitřní horkost. Ve čtyři ráno mě vzbudila bolest na hrudi a obtížně se mi dýchalo. Opět jsme zavolali záchranku. Moc se jim nechtělo, ale nakonec se přece jen rozhodli mě odvézt na dětský urgentní příjem. Za hodinu už bylo jasno, opět zvýšený troponin, zatím jen lehce. Takže následovala známá trasa přes kardiologii do postele s monitorem. Tušil jsem, že se klube další myokarditida, ale vůbec mě nenapadlo, jaký to vezme spád.  V noci začaly být bolesti na hrudi nesnesitelné. Troponin do druhého dne ráno stoupl na 8,8 a do dalšího dne se vyšplhal až na 9,6. To už si mě převezli blíž ke kardiocentru, pro jistotu. Neprotestoval jsem, byla tam totiž klimatizace, lepší postele a super televize. Tentokrát mi udělali i magnetickou rezonanci srdce, kde se potvrdila diagnóza myokarditidy a objevili otok levé komory.

    Měl jsem štěstí v obou případech a věřím, že jsem mu šel hodně naproti tím, že jsem opravdu důsledně dodržoval klidový režim a pokyny lékařů. Ustál jsem totiž obě ataky bez poškození funkce srdce. Budu už trvale sledován na kardiologii, některá omezení mě budou provázet po celý život, ale mám šanci, že další ataka už nepřijde a že budu moct v podstatě úplně normálně žít, vystudovat medicínu a stát se lékařem.

    Příspěvek Můj příběh pochází z Myokarditida

    ]]>
    Léčba interferonem-beta https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/aktuality/lecba-interferonem-beta/ Tue, 01 Mar 2016 17:26:29 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1146 The management of myocarditis. European Heart Journal. 2011, -(32), 2616–2625.

    Interferony, včetně interferonu-beta, jsou součástí protivirové a protinádorové imunity. Potlačují množení viru a vyvolávají buněčnou smrt u virem napadených b...

    Příspěvek Léčba interferonem-beta pochází z Myokarditida

    ]]>
    The management of myocarditis. European Heart Journal. 2011, -(32), 2616–2625.

    Interferony, včetně interferonu-beta, jsou součástí protivirové a protinádorové imunity. Potlačují množení viru a vyvolávají buněčnou smrt u virem napadených buněk.

    Dosavadní výzkumy nebyly velkých rozměrů a princip účinku interferonu-beta podaného pacientům s myokarditidou není dosud zcela vyjasněn. Výsledky jsou ale (alespoň u některých druhů myokarditid) velmi slibné. Dokonce je zde předpoklad, že by podání interferonu-beta bylo výhodné i pro pacienty, kteří již roky trpí chronickou formou myokarditidy.

    Ve studii Kühl et al 2003 byla skupina pacientů s přetrvávajícím zánětem srdečního svalu způsobeného enteroviry a adenoviry 6 měsíců léčena interferonem beta (konkrétně interferonem-β1a). Výsledky této studie ukázaly, že došlo k úplnému odstranění (eliminaci) těchto dvou skupin virů ze srdečního svalu, zmenšila se velikost komor, zlepšily se příznaky srdečního selhání a celkově došlo ke znatelnému zlepšení stavu pacientů.

    Interferon byl pacientům podáván podkožně v postupně se zvyšujících dávkách. Vedlejší účinky podávání léku byly únava, chřipce podobné příznaky a zarudnutí (erytém) v místě vpichu. Tyto symptomy ale během prvních čtyř týdnů vymizely.

    Někteří pacienti si stěžovali na pocit celkového zhoršení stavu. Tyto projevy ale po 12. týdnu léčby odezněly.

    Účinek interferonu-beta byl zkoumán i u herpetických virů parvoviru B19 a lidského herpes viru 6 (HHV-6). Zde nedošlo k úplné eliminaci viru a interferon neměl tak výrazný efekt jako u pacientů s enterovirovými a adenovirovými původci. Nicméně i u skupiny pacientů s herpetickými viry došlo ke zlepšení jejich stavu.

    Uvedení interferonu-beta do běžného léčebného postupu myokarditidy je komplikováno nedostatkem velkých studií, skutečností, že různé viry mohou na léčbu odpovídat různě a dalšími faktory. Není také zatím jasné, jaké mechanizmy účinek interferonu ovlivňují. Nicméně existuje domněnka, že minimálně může podávání interferonu předejít další progresi (postupu) nemoci.

    Autor úvodního snímku: Jawahar Swaminathan and MSD staff at the European Bioinformatics Institute

    Příspěvek Léčba interferonem-beta pochází z Myokarditida

    ]]>
    Slovníček https://myokarditida.cz/cs_CZ/nemoc-myokarditida/slovnicek/ Tue, 01 Mar 2016 11:30:26 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1068 Při zpracování tohoto slovníčku byly využity citace z následujících zdrojů:

    HEMZAL, Boleslav a Miroslav VOTAVA. Zkratka používané v medicíně. 1. vydání. Brno: NEPTUN, 2005. ISBN 80-902896-9-X.

    VOKURKA, Martin a Ja...

    Příspěvek Slovníček pochází z Myokarditida

    ]]>
    Při zpracování tohoto slovníčku byly využity citace z následujících zdrojů:

    HEMZAL, Boleslav a Miroslav VOTAVA. Zkratka používané v medicíně. 1. vydání. Brno: NEPTUN, 2005. ISBN 80-902896-9-X.

    VOKURKA, Martin a Jan HUGO. Praktický slovník medicíny. 5. rozšířené vydání. Praha: Maxdorf, 1998. ISBN 80-85800-81-0.

    https://lekarske.slovniky.cz/

    https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/

    10 x 10 na 9 – zkrácená verze pro zápis čísla 10 miliard (10 000 000 000).

    A

    ACE-I – ACE- inhibitory.

    ACE-inhibitory – léky které ruší účinek enzymu, měnícího biologicky neaktivní angiotensin I na biologicky účinný angiotensin II.

    Acetazolamid – diuretikum.

    Adenoviry – viry, patřící k poměrně častým příčinám myokarditidy. Způsobující nejčastěji infekce dýchacích a trávicích cest.

    Adrenalin – „stresový“ hormon.

    AIM – akutní infarkt myokardu.

    Akutní – rychle probíhající.

    Akutní myokarditida – viz tento odkaz

    Aldosteron – látka, která pomáhá v těle „udržovat“ správnou hladinu sodíku a naopak podporuje vylučování draslíku.

    Alergie – přecitlivělost organismu na určitou látku (alergen), např. pyl, potraviny, léky atd.

    Amoxycilin – penicilinové antibiotikum.

    ANA – antinukleární protilátky (protilátky proti jádrům buněk).

    ANCA – protilátky proti cytoplazmě neutrofilních leukocytů (antineutrophilic cytoplasmatic antibody). Protilátky proti bílým krvinkám neutrofilům.

    Angiotensin I – látka, která je enzymem přeměněna na angiotensin II.

    Angiotensin II – navázáním na své receptory zvyšuje krevní tlak a tvorbu aldosteronu.

    Antagonista – opačně působící.

    Antagonisté aldosteronu – skupina diuretik, blokující receptory aldosteronu, čímž je snížen jeho účinek.

    Antigen – látka, kterou lidské tělo může rozpoznat a podle její stavby na ni může reagovat tvorbou protilátek.

    Antikoagulancia – léky tlumící krevní srážlivost (koagulaci).

    Antikonvulziva – léky proti křečím, podávané při epilepsii.

    Antinukleární protilátky – viz ANA.

    Antivirotika – léky s protivirovým působením.

    Antracykliny – chemoterapeutikum a antibiotikum.

    Apixaban – antikoagulancium (lék proti srážení krve) skupiny NOAC.

    APTT – aktivní parciální tromboplastinový čas. Test slouží k vyšetření poruch procesu srážení krve.

    Artralgie – bolest kloubů.

    Arytmie – nepravidelný srdeční rytmus.

    Ascites – zvětšené množství volné břišní tekutiny.

    Aspartátaminotransferáza – látka, která se zapojuje do metabolismu (přeměny látek) člověka.

    AST – aspartátaminotransferáza.

    Astma – onemocnění charakterizované záchvatovitou dušností vznikající na podkladě náhlého zúžení průdušek.

    Ataka – záchvat nemoci.

    Atenolol – betablokátor.

    Atrioventrikulární uzel – šíňokomorový uzel.

    Atrium – v tomto případě (srdeční) síň.

    Autoimunní onemocnění – onemocnění, při kterém imunitní systém napadá vlastní tkáně těla.

    Autoprotilátky – protilátky proti vlastním tkáním.

    AV blokáda – porucha vedení vzruchu v AV uzlu, má různé stupně.

    AV uzel – atrioventrikulární uzel.

    Azathioprin – imunosupresivní látka.

    B

    BASO – bazofily. Bílá krvinka činná při alergické reakci a při boji s parazity.

    Báze plic – dolní část plic.

    Benzodiazepin – skupina léků, používaných při léčbě úzkosti, ale i epilepsie.

    Bérec – oblast nohy mezi kolenním a hlezenním kloubem (kotníkem).

    Beta adrenergní receptor – typ receptoru, na který se váže třeba adrenalin.

    Beta1-adrenergní receptory – aktivací těchto receptorů dochází např. ke zrychlení srdeční činnosti.

    Beta2-adrenergní receptory – aktivací těchto receptorů dochází např. k rozšíření průdušek.

    Beta-blokátory – látky, které blokují navázání adrenalinu na tento receptor a tím snižují jeho účinek.

    Betaxolol – beta-blokátor.

    Bílé krvinky – buňky imunitního systému.

    Bilirubin – žlučové barvivo.

    Bisoprolol – beta-blokátor.

    B-LE – zkratka pro B-leukocyty (druh bílé krvinky).

    Blokátory angiotensinových receptorů – sartany.

    B-LY – zkratka pro B-lymfocyty.

    B-lymfocyty – bílé krvinky, které se podílejí na tvorbě protilátek.

    Borrelia burgdorferi – bakterie způsobující lymeskou boreliózu, případně lymeskou karditidu (myokarditidu).

    Bpm – počet dechů nebo tepů za minutu.

    Bradiny – skupina léků, do které patří ivabradin, zpomalují vznik srdečních elektrických impulzů v SA uzlu.

    Bradykardie – snížení srdeční frekvence pod 50 tepů za minutu.

    Břicho v niveau – břicho se nachází v normální poloze (je zhruba v úrovni hrudníku).

    Buněčná imunita – bílé krvinky.

    Buněčná složka krve – bílé krvinky, červené krvinky, krevní destičky.

    Buněčné jádro – centrum buňky, ve kterém je uložena genetická informace.

    C

    Ca++ –  vápenatý  ion.

    Candesartan – sartan.

    Candida – kvasinka, která se běžně vyskytuje v trávicím ústrojí, za určitých okolností může vyvolat onemocnění.

    CD19, CD3, CD8 – povrchové znaky lymfocytů, které slouží k jejich rozdělení a identifikaci (CD 19 pro B-lymfocyty; CD3 a 8 pro T-lymfocyty).

    Cefalosporiny – antibiotika.

    Cefalosporiny 3. generace – ceftriaxon, ceftazidim, cefoperazon, cefsulodin a další.

    Ceftriaxon – cefalosporin 3. generace.

    Celiakie – onemocnění způsobující poruchu střevního vstřebávání. Podstatou je nesnášenlivost lepku (je obsažen např. ve všech potravinách s obilnou moukou a mnohých dalších).

    Centrifuga – zařízení využívající odstředivě síly.

    CK-MB – svalová kreatinkináza.

    CMV – zkratka pro cytomegalovirus.

    Corynebacterium diptheriae – bakterie způsobující záškrt, onemocnění srdečního svalu a periferních nervů, záškrt.

    Coxsackie – viry, způsobující infekce dýchacího a nervového ústrojí a srdce.

    C-reaktivní protein – jedná se o bílkovinu, která „označuje“ původce nemocí k likvidaci imunitním systémem.

    CRP – zkratka pro C-reaktivní protein.

    Cryptococcus – kvasinka přenášená ptačím trusem.

    Cut-off – hraniční hodnota vyšetření.

    Cyanóza – namodralé zbarvení kůže a sliznic.

    Cyklosporin – imunosupresivní lék.

    Cytokiny – látky produkované buňkami a sloužící např. k jejich vzájemné komunikaci.

    Cytomegalovirus – virus ze skupiny tzv. herpetických virů. Vyvolává např. infekční mononukleózu.

    Červené krvinky – červeně zbarvené krevní buňky, přenášející v těle kyslík a oxid uhličitý.

    D

    D Dim – zkratka pro D-dimery. Jedná se o látky vznikající při rozkládání krevní sraženiny.

    Dabigatran – antikoagulancium skupiny NOAC.

    Defibrilátor – přístroj, který na čas elektrickým vývojem „vymaže“ chaotickou srdeční činnost a umožní nástup pravidelnějšího rytmu.

    Depolarizace srdeční svaloviny – změna napětí na membráně buněk srdečního svalu směrem ke kladnějším hodnotám.

    Deprese ST úseku – viz tento odkaz

    Diabetes mellitus – cukrovka.

    Diastola – „naplňovací“ fáze síní a poté komor srdce.

    Difuzní zánět – zánět probíhá v případě myokarditidy rozptýleně na více místech myokardu.

    Dilatace – rozšíření (v tomto případě stěn srdce).

    Dilatační kardiomyopatie – onemocnění, při kterém dochází k rozšíření stěn srdce.

    Diuretika – látky, které zvyšují vylučování moči.

    DNA – deoxyribonukleová kyselina, nositelka genetické informace.

    Dobutamin – „dvojník“ dopaminu. Oba zvyšují srdeční činnost.

    Dopplerovská echokardiografie – echokardiografie umožňující zobrazení proudění krve v srdci.

    Dopplerovský jev – charakterizuje změnu frekvence a vlnové délky signálu vyslaného a signálu přijatého.

    Dopř. obj. – dopředný objem. Objem krve, který srdce (komora) „vytlačí“.

    Doxycyklin – tetracyklinové antibiotikum.

    Draslík – prvek důležitý pro elektrické děje v těle, včetně srdce.

    Dvojcípá chlopeň – chlopeň mezi levou komorou a síní.

    Dynamika – pohyb, vývoj či změna v důsledku nějakých příčin, které tento děj vyvolaly.

    Dyspnoe – dušnost.

    E

    EBNA – nukleární antigen proti viru Espteina-Barrrové, který se objevuje v pozdní fázi nemoci.

    EBV – zkratka pro virus Epsteina-Barrové.

    ECMO – extrakorporální mimotělní membránová oxygenace.

    EDV – objem krve v levé nebo pravé komoře na konci diastoly („plnění“).

    EDV – zkratka pro objem (krve) ke konci diastoly (v srdeční komoře).

    EF – zkratka pro ejekční frakci.

    ECHO – zkratka pro echokardiografii.

    Echokardiografie – viz tento odkaz

    Echoviry – skupina enterovirů, do kterých patří i viry Coxsackie. Vyvolávají infekce dýchacího a nervového ústrojí.

    Ejekční frakce – poměr mezi objemem krve vypuzené levou komorou v době systoly a celkového objemu krve při maximálním naplnění levé komory v době diastoly („plnění“). Zjednodušeně je to poměr mezi krví „naplněnou“ a „vypuzenou.“

    EKG – zkratka pro elektrokardiogram.

    Elektrická kardioverze – pacientovi jsou arytmie „usměrňovány“ pomocí výbojů defibrilátorem.

    Elektrický impuls – elektrický podnět.

    Elektrický potenciál – zjednodušeně energie, kterou má v daném místě elektrický náboj.

    Elektrokardiograf – viz tento odkaz

    Elektrokardiogram – viz tento odkaz

    Elektromagnetický impuls – velmi silný podnět elektromagnetické energie.

    Elevace – vyzdvižení, vystoupnutí.

    Elevace ST úseku – vyvýšení ST úseku, viz tento odkaz

    Elevace troponinu – zvýšení hladiny troponinu.

    ELISA – typ enzymové imunoanalýzy (imunologického vyšetření).

    EMB – endomyokardiální biopsie, viz tento odkaz

    ENA – zkratka pro extrahované nukleární antigeny (extractable nuclear antigens).  Antigeny buněčného jádra, proti nimž byly zjištěny autoprotilátky.

    Enalapril – ACE-inhibitor.

    Endokard – vnitřní srdeční blána.

    Endomyokardiální biopsie – viz tento odkaz

    Enteroviry – skupina virů způsobujících infekce dýchacího ústrojí, srdce a nervové soustavy.

    Enzym – bílkovina, která je schopna urychlit biochemické děje.

    EO – zkratka pro eozinofily.

    Eozinofily – bílé krvinky, které hrají roli při alergické reakci a v boji s parazity.

    Epidemiologie – výskyt nemocí a chorob.

    Epikard – vnější srdeční blána.

    Epilepsie – skupina poruch mozku projevujících se opakovanými záchvaty různého charakteru.

    Eplerenon – antagonista aldosteronu, viz tento odkaz – část Diuretika

    Ergometrie – zátěžové vyšetření, při kterém pacient šlape na speciálně upraveném kole a zároveň je mu snímáno EKG a krevní tlak.

    Erytrocyty – červené krvinky.

    Erytromycin – makrolidové antibiotikum.

    ESD – průměr srdeční komory na konci systoly („vyprazdňování“).

    Escherichia coli – bakterie, která se normálně vyskytuje v lidském těle. V některých situacích způsobuje onemocnění trávicího a vylučovacího ústrojí.

    ESV – objem krve v levé nebo pravé komoře na konci systoly („vyprazdňování“).

    Etiologie – příčiny vzniku nemoci.

    Eupnoe – normální, klidové dýchání.

    Exantém – vyrážka.

    Extrakorporální – mimotělní.

    Extrasystola – předčasný, mimořádný srdeční stah.

    F

    FA – zkratka pro farmakologickou (lékovou) anamnézu.

    Fas ligand – látka na membráně – povrchu buněk, která vedle troponinu vypovídá o množství poškozených buněk.

    Febrilie – horečka.

    Febrilní křeče – záchvaty křečí, které se někdy objevují u malých dětí při horečce.

    Fenylbutazon – nesteroidní protizánětlivý lék. Jeho podávání při akutní fázi myokarditidy není doporučováno.

    Fenytoin – antikonvulzant.

    Fibróza – jizvení.

    FIO2 – frakční koncentrace kyslíku ve vdechovaném vzduchu. V procentech vyjádřeno množství vdechovaného kyslíku.

    Frekvence – četnost jevů za určitý čas.

    Fulminantní myokarditida – viz tento odkaz

    Funkční spasmus periferních cév – chladné končetiny.

    Furosemid – diuretikum.

    FW – sedimentace erytrocytů (červených krvinek).

    Fyzikální nález – fyzikální (objektivní) příznaky, zjištěné lékařem (např. vyrážka, šelest, změna dýchání, zrychlený srdeční tep atd.).

    Fyzikální vyšetření – vyšetření, které provádí lékař bezprostředně po příchodu pacienta do ambulance.

    Fyziologický nález – normální nález.

    G

    Gadovist – kontrastní látka podávaná při magnetické rezonanci srdce.

    Genetická predispozice – genetická předurčenost.

    Glukokortikoidy – steroidní hormony tvořené kůrou nadledvin ovlivňující např. metabolismus.

    Glukóza – jednoduchý cukr.

    GR – zkratka pro granulocyty (bílé krvinky, obsahující zrnka, podle jejichž barvitelnosti se granulocyty rozdělují na neutrofily, bazofily a eozinofily. Uplatňují se při boji s infekcí a při zánětech).

    H

    Hb – zkratka pro hemoglobin.

    HCD – zkratka pro horní cesty dýchací.

    HCT – zkratka pro hematokrit (objem červených krvinek v krvi v procentech).

    Hemoglobin – červené krevní barvivo, které váže kyslík.

    Hepatitida – zánět jater, hovorově žloutenka.

    Hepatomegalie – zvětšení jater.

    Herpes simplex virus 6 – patří do skupiny herpetických virů. Je původcem šesté dětské nemoci.

    HES – zkratka pro hypersenzitivní eozinofilní syndrom.

    Hgb – zkratka pro hemoglobin.

    Histoplasma – houba přenášená ptačím a netopýřím trusem.

    Hisův svazek – součást převodního systému srdečního („elektrického vedení srdce“).

    HIV – virus lidské imunodeficience, který způsobuje chorobu AIDS. Napadá zejména bílé krvinky CD 4 lymfocyty, čímž dochází k závažnému narušení imunity.

    Hlava mezocefalická – tvar lebky normálního tvaru.

    Holter – sledování EKG záznamu během 24 a více hodin.

    Humorální imunita – např. protilátky.

    Hydratovaný – zavodněný.

    Hydrochlorothiazid – diuretikum.

    Hypereosinofilní syndrom – dochází ke zvýšení koncentrace eozinofilů v tkáních a v krvi.

    Hypersenzitivní eozinofilní myokarditida – myokarditida vyvolaná přemrštěnou reakcí organismu např. na léky či toxiny (anabolické steroidy, alkohol atd.), viz tento odkaz

    Hypertenze – vysoký krevní tlak.

    Hypertrofie – zbytnění, zvětšení orgánu v důsledku zvětšení jeho buněk.

    Hypervolémie – zvětšení objemu obíhající krve.

    Hz – zkratka pro Hertz (jednotka frekvence).

    CH

    Chagasova nemoc – onemocnění vyvolané prvokem Trypanosoma, především v Jižní a Střední Americe. Způsobuje onemocnění srdce, nervového systému atd.

    Chemokiny – cytokiny s chemotaktickým účinkem (např. bílé krvinky se pohybují k místu zánětu na základě chemického podnětu).

    Chemoterapeutikum – léky užívané k léčbě infekcí. Připomínají v mnohém antibiotika, ale jsou čistě chemického původu.

    Chlamydie pneumonie – mikroorganismus, původce infekcí horních cest dýchacích a zápalu plic.

    Chlopeň – útvar v některých trubicovitých orgánech a v srdci, který usměrňuje proudění tekutiny, zejména krve.

    Chlopenní vady – onemocnění charakterizovaná porušenou funkcí srdečních chlopní.

    Chlorthalidon – diuretikum.

    Chronická aktivní myokarditida – viz tento odkaz

    Chronická imunitní stimulace – v případě chronické myokarditidy přetrvává i po pominutí akutní fáze slabý zánět srdečního svalu.

    Chronická obstrukční choroba plic – onemocnění, při kterém dochází k omezenému průtoku vzduchu v průduškách. Vzniká nejčastěji v důsledku chronické bronchitidy (zánětu průdušek), kterou často trpí kuřáci.

    Chronická perzistující myokarditida – viz tento odkaz

    Chronický – vleklý, trvalý. Chronické onemocnění probíhá méně prudce než akutní, ale jeho příznaky jsou přítomny de facto trvale.

    Chronický únavový syndrom – onemocnění charakterizované zvýšenou únavností a nevýkonností. Můžu být spojeno např. s proběhlým nebo přetrvávajícím virovým onemocněním.

    Chrup sanován – chrup ošetřen, vyhojen.

    Chrůpky – poslechový dýchací nález při fyzikálním vyšetření hrudníku, má charakter jemných chropů tzv. malých bublin.

    Chřipka – infekční virové onemocnění, které postihuje především dýchací cesty.

    I

    Ibuprofen – účinná látka Ibalginu. Jeho podávání není v akutní fázi myokarditidy doporučeno.

    Ig – zkratka pro imunoglobulin.

    IL-1 – zkratka pro interleukin 1 (má rozličné funkce, např. vyvolává horečku).

    IL-10 – zkratka pro interleukin 10 (omezuje imunitní odpověď).

    IL-2 – zkratka pro interleukin 2 (podporuje různé aktivity imunitního systému).

    Imunita – schopnost organismu rozeznat „své“ od „cizího“ a pomocí protilátek toto „cizí“ zneškodnit.

    Imunoadsorpce – viz tento odkaz – část Imunoadsorpce a plazmaferéza

    Imunoglobuliny – do této skupiny patří mnoho látek a struktur důležitých pro funkci imunitního systému, včetně protilátek.

    Imunologická léčba – viz tento odkaz

    Imunomodulace – léčba, která moduluje („pozměňuje“) činnost imunitního systému.

    Imunosupresivní léčba – léčba, která tlumí imunitní reakci.

    Indometacin – nesteroidní antirevmatikum. Jeho podávání není v akutní fázi myokarditidy doporučeno.

    Infarkt myokardu – odumření části srdeční svaloviny v důsledku přerušení krevního zásobení.

    Infekční – nakažlivý (viry, bakterie, parazité).

    Infekční kardiomyopatie – jiný název pro zánětlivou kardiomyopatii.

    Infekční mononukleóza – infekční onemocnění způsobené virem Epsteina-Barrové (EBV) nebo cytomegalovirem (CMV). Projevuje se horečkou, angínou atd.

    Influenza – chřipka.

    Inhibitor angiotensin konvertujícího enzymu – ACE-inhibitory.

    Intenzita – míra.

    Interakce – vzájemné působení.

    Interferon beta – viz tento odkaz – část Interferon beta

    Interleukiny – skupina látek mající význam v imunitě a její regulaci a při zánětu.

    Intra-aortální balónková pumpa – viz tento odkaz

    Intravenózně – nitrožilně, do žíly.

    Invazivní zákrok – zákrok, při kterém nástroje pronikají do organismu.

    Inverze T vln – obrácení T vln, viz tento odkaz

    Inzulin – hormon slinivky břišní důležitý pro udržení přiměřené hladiny krevního cukru.

    Ischemická choroba dolních končetin – nemoc projevující se zhoršeným krevním průtokem v dolních končetinách, velmi často v důsledku aterosklerózy (ve stěně tepen se ukládají tukové látky a druhotně vápník).

    Ischemie – nedokrvení.

    Isoniazid – lék užívaný v léčbě tuberkulózy.

    Ivabradin – viz tento odkaz – část Ostatní

    IVS – mezikomorová přepážka (přepážka oddělující pravou a levou srdeční komoru).

    Izotop – jakákoliv forma prvku, který ve svých formách obsahuje odlišný počet neutronů (neutrálně nabitých částic) při stejném počtu protonů (kladně nabitých částic).

    J

    Jugulární tlak – tlak v krční žíle.

    K

    K – zkratka pro kalium (draslík).

    Kaptopril – ACE-inhibitor.

    Kardiomegalii – zvětšení srdce.

    Kardiomyopatie – onemocnění srdečního svalu, které je způsobeno jejím infekčním, toxických či jiným poškozením nebo příčina není známá. Existuje několik druhů.

    Kardioselektivní – mající vybraný účinek na srdce.

    Kardiospecifické enzymy – molekuly, které se nachází v srdečních buňkách, viz tento odkaz

    Kardiostimulátor – přístroj, jenž se voperuje pod klíční kost a vysílá elektrické výboje, které vedou ke stahu srdeční svaloviny, viz tento odkaz – ke konci

    Karvedilol – beta-blokátor a také blokátor alfa-receptorů, viz tento odkaz – část Blokátory receptoru beta

    Katecholaminy – skupina látek organismu, do které patří adrenalin, dopamin a noradrenalin.

    Katetr – cévka.

    Kawasakiho nemoc – vaskulitida (zánět) cévní stěny. Její původ není úplně známý.

    Kinetika – pohyb.

    Klinicko-patologický – kombinující pozorovaný průběh onemocnění pacienta s nálezem na tkáni.

    Klozapin – antipsychotikum.

    Kmit Q – viz tento odkaz

    Kmit S – viz tento odkaz

    KO – zkratka pro krevní obraz (zjištění množství hemoglobinu, krevních buněk atd.).

    Koagulace – srážení.

    Kontraktilita – stažlivost.

    Kontrastní látka – látky sloužící ke zvýšení kontrastu („odlišnosti“) mezi tkáněmi.

    Koordinovaný stah – „vyladěný“ stah (srdce).

    Kortikosteroidy – viz tento odkaz – část Imunosupresivní léčba a kortikosteroidy

    Krevní plazma – tekutá složka krve, včetně bílkovin a dalších látek.

    Krevní tlak – tlak, kterým krev působí na stěny cév.

    Kultivace – pěstování mikroorganismů na umělých půdách.

    Kvasinka – organismy, které se řadí k nižším houbám. Vyskytují se normálně i v lidském organismu.

    Kyselina askorbová – vitamín C.

    L

    Laktát – sůl kyseliny mléčné. Vzniká v organismu při spalování cukrů za nepřítomnosti kyslíku.

    Legionella – způsobuje tzv. legionářskou nemoc projevující se obvykle jako zápal plic.

    Leukocytóza – zvýšený počet bílých krvinek (leukocytů) v krvi.

    LGE – pozdní nasycení gadoliniem (late gadolinium enhancement), viz tento odkaz

    Linosopril – ACE-inhibitor.

    LK EDD – rozměr levé komory na konci diastoly („plnění“).

    Losartan – sartan.

    Ložisko – v případě myokarditidy určité místo (ložisko), kde probíhá zánět.

    LS – levá srdeční síň.

    LVAD – zařízení podporující levou srdeční komoru (left ventricle assist device).

    Ly – zkratka pro lymfocyt (druh bílé krvinky).

    Ly-CD 19 – druh bílé krvinky.

    Ly-CD3 – druh bílé krvinky.

    Ly-CD8 – druh bílé krvinky.

    Lymeská borelióza – onemocnění vyvolané bakterií Borrelia burgdorferi, obvykle přenášené klíšťaty. Probíhá v několika stadiích. Nemoc se léčí antibiotiky.

    Lymfatické uzliny – slouží jako „filtry“ a zároveň lymfu (mízu) obohacují o lymfocyty (druh bílých krvinek).

    Lymfocyty – bílé krvinky, které se podílejí na tzv. specifické imunitě (každý lymfocyt nese receptor pro jiný antigen, na který pak reaguje aktivací imunity a tvorbou protilátek, součástí je i schopnost „pamatovat si“ tyto antigeny).

    M

    Magnetická rezonance – viz tento odkaz

    Malárie – infekční onemocnění způsobené prvokem plasmodium, přenášeném komárem rodu Anopheles.

    Mechanický stah – v tomto případě „samovolný.“

    Membrána – blána, obal buňky.

    Meningeální dráždění – příznaky meningitidy (horečka, bolesti hlavy, světloplachost, tuhnutí svalů – zejména šíje atd.).

    Meningitida – zánět mozkových plen (blan), vyvolávaný některými viry, bakteriemi i dalšími mikroorganismy.

    Městnání – hromadění tekutiny v některém z míst jejího přirozeného pohybu.

    Metabolický syndrom – definice není dosud jednotná. Jedná se o soubor onemocnění, které souvisí s poruchou metabolismu. Označuje se i jako syndrom inzulinové rezistence – buňky jsou méně citlivé k inzulinu, v důsledku čehož se zvýší hladina cukru i inzulinu v krvi, což má negativní vliv na metabolismus dalších látek

    Metabolismus – látková přeměna.

    Metoprolol – beta-blokátor.

    Metyldopa – látka, užívaná k léčbě vysokého krevního tlaku.

    Mezikomorová přepážka – přepážka mezi pravou a levou srdeční komorou.

    Mikrobiologie – věda, zabývající se mikroorganismy.

    Mikroorganismy – organismus patrný jen v mikroskopu. Patří k nim např. bakterie, viry, prvoci atd.

    Mineralokortikoid – hormon kůry nadledvin.

    Minerály – ionty (nabité částice) obsažené v krvi.

    MO – minutový výdej (objem krve, kterou srdeční komora přečerpá za minutu).

    Modulace – „pozměňování“.

    Mono – zkratka pro monocyty (bílá krvinka, která je schopná proniknout do místa zánětu a změnit se v makrofág, který pohlcuje a zabíjí mikroorganismy).

    MR – zkratka pro magnetickou rezonanci.

    MRI – zkratka pro magnetickou rezonanci (magnetic resonance imaging).

    Myalgie – bolest svalů.

    Mycobakterium – bakterie, která způsobuje tuberkulózu nebo lepru (malomocenství, postihuje kůži, sliznice a nervy).

    Mycoplasma pneumonie – mikroorganismus příbuzný bakteriím. Způsobuje zánět plic.

    Myoglobin – svalová bílkovina, která váže kyslík.

    Myokard – srdeční sval.

    Myokardiální kreatinkináza – viz tento odkaz

    Myokarditida – zánět srdečního svalu.

    Myoperikarditida – označení pro myokarditidu komplikovanou perikarditidou (zánětem vnějšího srdečního obalu perikardu).

    Myotická fáze – viz tento odkaz (ke konci článku)

    Myozin – bílkovina obsažená s aktinem zejména v myofibrilách (svalové vlákénko, které umožňuje stah svalu).

    Myxoviry – skupina virů, k nimž patří virus chřipky, příušnic, spalniček aj.

    N

    Na – zkratka pro natrium (sodík). Podílí se na udržení objemu tělesné tekutiny a má vliv na elektrické děje na membráně buněk.

    Nadledviny – žlázy, umístěné na horních pólech („části“) ledviny.

    Negativní T vlny – viz tento odkaz

    Neinfekční – nenakažlivé.

    Neinvazivní – nepronikající dovnitř organismu.

    Nekróza – odumření tkáně či části orgánu.

    Neselektivní – „nevybíravý.“ V případě beta-blokátorů působí na oba beta-receptory.

    Nesteroidní antiflogistika – nesteroidní protizánětlivé léky.

    Nesteroidní antirevmatika – nesteroidní protizánětlivé léky.

    Nesteroidní protizánětlivé léky – skupina léků, do které patří např. indometacin a ibuprofen (Ibalgin). Jejich podávání není v akutní fázi myokarditidy doporučeno.

    NEU – zkratka pro neutrofily.

    Neutrofil – druh bílé krvinky, která se podílí na obraně proti bakteriální infekci.

    Nízkomolekulární heparin – antikoagulancium.

    NO – zkratka pro nynější onemocnění.

    NOAC – skupina nových perorálně (ústy) podávaných antikoagulancií (New Oral AntiCoagulants).

    Noradrenalin – látka přenášející vzruchy v nervové soustavě. Řadí se také mezi stresové hormony.

    O

    OA – v tomto případě osobní anamnéza.

    Oxygenace – navázání kyslíku.

    P

    PA/AP projekce – zadopřední/předozadní projekce.

    Palpitace – pocit bušení srdce.

    Paraaminosalicylová kyselina – lék proti tuberkulóze.

    Parazit – cizopasník.

    Parentální – mimostřevní, parenterální podání léku je např. intravenózně (do žíly).

    Parvovirus B19 – virus, který je původcem exantematické (vyrážkové) tzv. páté dětské nemoci, aplastické anémie aj.

    Pásový opar – latinsky herpes zoster. Jedná se o onemocnění způsobené herpetickým virem varicella zoster. Je charakterizované výsevem oparu a bolestmi.

    PCR – zkratka pro polymerázovou řetězovou reakci.

    Peniciliny – antibiotikum.

    Per os – ústy.

    Periferní – okrajový.

    Periferní nervy – nervy mimo centrální nervovou soustavu (mozek a míchu).

    Perikard – vnější srdeční vakovitý obal, osrdečník.

    Perikardiální výpotek – výpotek mezi listy perikardu.

    Perikarditida – zánět vnějšího srdečního vakovitého obalu.

    Perimyokarditida – myokarditida spojená se zánětem perikardu.

    Perindopril – ACE-inhibitor.

    Perkutánní – procházející kůží.

    pH – vyjadřuje kyselost či zásaditost prostředí.

    Plané neštovice – onemocnění vyvolané herpetickým virem, který způsobuje pásový opar. Mají chřipce podobné příznaky a tvoří se typická vyrážka.

    Plasmodium falciparum – původce malárie.

    Plazmaferéza – metoda, kterou se z tekuté složky krve – krevní plazmy mohou odstranit nežádoucí látky (autoprotilátky a další), viz tento odkaz – část Imunoadsorpce a plazmaferéza

    Pleura – tenká blána vystýlající dutinu hrudníku a pokrývající plíce.

    Plicní oběhové městnání – vyšší tlak v cévách způsobí jejich rozšíření a následně přestup tekutiny skrz stěnu cévy do plic.

    Plicní sklípky – zde se „vyměňuje“ při dýchání oxid uhličitý za kyslík.

    Plicnice – tepna vycházející z pravé srdeční komory, která vede neokysličenou krev do plic.

    PLT – krevní destičky.

    Poliovirus – virus způsobující dětskou obrnu (vir poškozuje oblast páteřní míchy, která je zodpovědná za svalové pohyby).

    Polymerázová řetězová reakce – metoda využívané v genetice a v diagnostice původců nemoci.

    Porušená glukózová tolerance – organismus nekontroluje dokonale hladinu glukózy. Pacienti jsou náchylní k rozvoji cukrovky.

    Pozdní nasycení myokardu – viz tento odkaz

    PQ úsek – viz tento odkaz

    Prednison – kortikosteroid, viz tento odkaz – část Imunosupresivní léčba a kostikosteroidy

    Prevence – předcházení nemoci.

    Protilátky – látka tvořená imunitním systémem zaměřená vůči určitému antigenu.

    Protilátky proti myozinu – viz tento odkaz – část Autoprotilátky

    Proton – kladně nabitá částice v jádrech atomů.

    Prvoci – jednobuněčné mikroorganismy.

    Příušnice – jedná se o zánět příušních žláz virového původu. Komplikací může být zánět pohlavních žláz.

    PS – pravá srdeční síň.

    PT-Quick – vyšetření krevní srážlivosti, při kterém se měří čas do vzniku krevní sraženiny.

    Purkyňova vlákna – společně s Tawarovými raménky šíří elektrický vzruch v srdečních komorách.

    Q

    QRS komplex – viz tento odkaz

    R

    RA – v tomto případě rodinná anamnéza.

    Racionální strava – uvážené stravování s optimálním poměrem živin a dalších látek.

    Ramipril – ACE-inhibitor.

    RBC – erytrocyty (red blood cells).

    Receptor – přijímač. Navázáním molekuly na receptor je do buňky vyslán určitý signál.

    Regurgitační frakce – srdeční komora pumpuje krev (část krve) zpět do srdeční komory.

    Rekonvalescence – zotavení se z nemoci.

    Remodelace – opětovná modulace, tvarování.

    Rentgen – viz tento odkaz

    Repolarizace – obnovení napětí na buněčné membráně po předchozím podráždění buňky (depolarizaci).

    Resistenční tepny – tepny, které regulují přítok krve k orgánům.

    Revmatická horečka – zánětlivé onemocnění objevující se jako následek infekce určitým typem streptokoka, zejména když infekce nebyla včas léčena antibiotiky. Za dva až tři týdny po infekci se objeví horečka, stěhovavé záněty kloubů s otoky a především onemocnění srdce (včetně myokarditidy), kdy může vést ke vzniku chlopenních vad. Je zde riziko jejího opakování.

    Revmatoidní faktor – protilátka proti části imunoglobulinů.

    Rivaroxaban – antikoagulancium skupiny NOAC.

    RNA – ribonukleová kyselina.

    RTG – zkratka pro rentgen.

    Rubella – virus, který způsobuje tzv. třídenní spalničky.

    S

    SA uzel – sinoatriální uzel, viz tento odkaz

    Salicyláty – léky užívané k léčbě bolesti a snížení horečky. Patří k nesteroidním protizánětlivým lékům. Jejich podávání není v akutní fázi myokarditidy doporučeno.

    Sarkoidóza – onemocnění ne zcela vyjasněného původu. Je charakterizované tvorbou granulomů (nakupenin tkáně složené z nově tvořených cév a vaziva, které přerůstá přes poškozená místa a vede k jejímu hojení).

    Sartany – viz tento odkaz – část Sartany

    Sat – zkratka pro saturaci.

    Saturace – nasycení (např. krve kyslíkem).

    Scintigrafie – viz tento odkaz

    Sedimentace erytrocytů – viz tento odkaz – část Známky zánětu

    Segment – úsek.

    Sekundární infekce – druhotná infekce (infekce druhá v pořadí, která komplikuje jinou nemoc).

    Selektivní – „výběrový.“

    SF – v tomto případě srdeční frekvence.

    Schistosomóza – též bilharzióza. Jedná se o parazitární onemocnění způsobené motolicemi. Postihuje především vylučovací a trávicí soustavu.

    Sinus – v tomto případě zkrácený výraz k označení normálního srdečního rytmu.

    Sjögrenův syndrom – porucha funkce žláz s tzv. zevní sekrecí (slinných a slzných žláz). Projevuje se tedy suchostí ústní sliznice a spojivek.

    Skléry anikterické – bělmo normální barvy („bez přítomnosti žloutenky“)

    SLE – zkratka pro Systémový lupus erythematodes.

    Spalničky – velmi nakažlivé virové onemocnění, způsobené paramyxoviry. Projevuje se zánětem horních dýchacích cest, horečkou, zánětem spojivek a charakteristickou vyrážkou.

    Spironolakton – diuretikum.

    Srdeční frekvence – počet tepů za minutu.

    Srdeční glykosidy – tyto látky zvyšují kontraktilitu (stažlivost) srdce a nepřímo zpomalují srdeční frekvenci.

    Srdeční selhání – viz tento odkaz

    ST úsek – viz tento odkaz

    St. p. – zkratka pro stav po …

    Stafylococcus – skupina bakterií, které vytvářejí útvary vzhledu drobných hroznů. Způsobují mnoho různých onemocnění a stavů.

    Sternum – latinsky hrudní kost.

    Streptococcus – skupina bakterií, které vytváří charakteristické řetízky. Některé z nich se běžně vyskytují v lidském organismu. Řada zástupců těchto bakterií způsobuje především hnisavá onemocnění.

    Streptomycin – antibiotikum ze skupiny aminoglykosidů.

    Subfebrilie – zvýšená teplota mezi 37 – 38 ºC.

    Submandibulární uzliny bilaterálně nehmatné – podčelistní uzliny oboustranně nehmatné.

    Sulfonamidy – léky užívané k léčbě bakteriálních infekcí.

    Susp. – zkratka pro suspektní (podezřelý).

    Svalový tonus – napětí svalu.

    Svody aVR, aVL, aVF – končetinové svody, viz tento odkaz

    Svody I – III – končetinové svody, viz tento odkaz

    Svody V1 – V6 – hrudní svody, viz tento odkaz

    Symetrický – souměrný.

    Symptom – příznak.

    Symptomatická léčba – léčba příznaků.

    Syndrom Churga-Straussové – jedná se o vzácný druh vaskulitidy (zánětlivé onemocnění cév) s projevy bronchiálního (průduškového) astmatu.

    Systémové onemocnění – skupina obvykle zánětlivých chorob. Mnohé z nich mají rysy autoimunního onemocnění.

    Systémový lupus erythematodes – systémové onemocnění. Postihuje různé orgány. Objevuje se motýlovitá vyrážka v oblasti nosu.

    Systola – „vyprazdňovací“ fáze srdce.

    Šestá dětská nemoc – virové onemocnění vyvolávané virem HHV-6. Obvykle onemocnění malých dětí s teplotami a vyrážkou.

    T

    T1 relaxace – viz tento odkaz

    T2 relaxace – viz tento odkaz

    Tachyarytmie – rychlá a nepravidelná srdeční činnost.

    Tachykardie – zrychlení srdeční činnosti, zhruba nad 100 tepů za minutu. Vyskytuje se i při námaze či rozrušení.

    Tachypnoe – zrychlené dýchání.

    Tamponáda srdeční – stlačení srdce nahromaděním tekutiny v perikardu (osrdečníku). Je provázena závažnou poruchou funkce srdce.

    Tawarova raménka – součást převodního srdečního systému („elektrického vedení srdce“), která šíří elektrické impulsy do pravé a levé komory.

    TBC – zkratka pro tuberkulózu.

    Telmisartan – sartan.

    Testosteron – mužský pohlavní hormon.

    Tetracykliny – antibiotika.

    TK – zkratka pro tlak krve.

    Tlak na tragy – tlak na chrupavčité výstupky ušního boltce.

    T-lymfocyty – bílé krvinky, které regulují ostatní buňky imunitního systému zúčastněné na imunitní reakci a likvidují choroboplodné zárodky, včetně buněk jimi nakažených. Likvidují také nádorové buňky.

    TNF-α – jedná se o cytokin, který se účastní imunitních a dalších dějů. Podílí se například na zvyšování teploty.

    Tonzily – krční mandle.

    Toxin – látka, která má/může mít škodlivé účinky na živý organismus.

    Toxocara canis – škrkavka psí.

    Toxoplasma gondii – prvok způsobující toxoplazmózu.

    Toxoplazmóza – onemocnění způsobení prvokem Toxoplasma gondium. Někdy může proběhnout bez příznaků nebo s lehkým průběhem. Závažná je především u těhotných žen.

    Trakt – ústrojí (např. zažívací).

    Tricyklická antidepresiva – látky užívané k léčbě depresí.

    Trichinella spiralis – latinsky svalovec stočený.

    Trichinelóza – onemocnění způsobené parazitujícím červen Trichinella spiralis (svalovec stočený).

    Trojcípá chlopeň – chlopeň mezi pravou srdeční síní a komorou.

    Tromboembolická nemoc – stav charakterizovaný vznikem krevní sraženiny (trombu) v určitém místě krevního oběhu a jeho následným vmetením (embolizací) do plic.

    Trombotická fáze – „sraženinová“ fáze.

    Trombóza – srážení krve v cévách za živa. V tepnách má za následek nedokrevnost (ischemii) dané oblasti a v žílách zhoršuje odtok krve. Může být zdrojem vmetku (embolu).

    TROP I – zkratka pro troponin I.

    Troponin – viz tento odkaz – část Kardiospecifické enzymy

    Trypanosoma cruzi – původce Chagasovy nemoci.

    Třídenní spalničky – označované někdy jako „Německé spalničky.“ Pojmenování této nemoci je problematické. V anglicky mluvících zemích pojem rubella (virus třídenních spalniček) neznamená to samé, co rubeola (v angličtině spalničky), i když jsou si tyto nemoci velmi podobné, především červenou vyrážkou. V českých zemích naopak pojem rubeola a rubella splývají a na rozdíl od angličtiny v překladu neznamenají spalničky, ale zarděnky.

    TT – v tomto případě zkratka pro tělesnou teplotu.

    Tuberkulóza – onemocnění vyvolávané bakterií Mycobakterium tuberculosis. Způsobuje zvláštní formu zánětu, jehož podstatou je tvorba tuberkulózních uzlíků.

    U

    Ultrazvuk – viz tento odkaz

    Urea – organická látka obsahující dusík, která vzniká při metabolismu (biochemických přeměnách) bílkovin. Její koncentrace v krvi odráží zejména činnost ledvin. Vylučuje se močí.

    V

    Vakcinace – očkování.

    Valsartan – sartan.

    Varicella zoster virus – původce planých neštovic a pásového oparu.

    VAS – zkratka pro visuální analogovou stupnici (visual analogue scale) – např. bolest od 1 do 10.

    Velkobuněčná myokarditida – viz tento odkaz

    Virémie – výskyt virů v krvi, viz tento odkaz

    Virová sérologie – viz tento odkaz – část Mikrobiologie a virová sérologie

    Virus  – drobná částice živé hmoty tvořená dědičnou informací v podobě DNA nebo RNA a bílkovinným obalem (tzv. kapsidem).

    Virus Epsteina-Barrové – virus vyvolávající např. infekční mononukleózu a chronický únavový syndrom.

    Viscerální – útrobní.

    Voltáž – hodnota elektrického napětí.

    W

    WBC – zkratka pro bílé krvinky (white blood cells).

    Wegenerova granulomatóza – onemocnění projevující se nekrózou v oblasti nosohltanu a těžkou rýmou.

    Z

    Zánět – obranná reakce tkáně a orgánu na poškození.

    Zánětlivá kardiomyopatie – viz tento odkaz (konec článku)

    Zápal plic – zánět plic, vyvolaný řadou původců. Projevuje se horečkou, celkovým vyčerpáním, kašlem s vykašláváním, bolestí na hrudi atd.

    Zátěžové EKG – viz tento odkaz

    Zornice isokorické – zornice obou očí mají stejnou velikost.

    Zpět. obj. – zkratka pro zpětný objem. Objem krve, který se do srdeční komory „vrátí.“

    Autoři úvodních snímků: National Institutes of Health (NIH); NIAID; Patrick J. Lynch; Klinika zobrazovacích metod FN Motol; Kalumet

    Příspěvek Slovníček pochází z Myokarditida

    ]]>
    Vývoj a průběh myokarditidy https://myokarditida.cz/cs_CZ/nemoc-myokarditida/vyvoj-a-prubeh-myokarditidy/ Sun, 28 Feb 2016 13:19:05 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1051 Co se děje v těle (patogeneze)

    Nyní popíšu, co se vlastně v těle při myokarditidě děje. Stěna samotného srdce se skládá ze tří vrstev – endokardu (vnitřní srdeční blána), myokardu (srdeční svalovina) a epikardu (vnější srdeční blána). Srdc...

    Příspěvek Vývoj a průběh myokarditidy pochází z Myokarditida

    ]]>
    Co se děje v těle (patogeneze)

    Nyní popíšu, co se vlastně v těle při myokarditidě děje. Stěna samotného srdce se skládá ze tří vrstev – endokardu (vnitřní srdeční blána), myokardu (srdeční svalovina) a epikardu (vnější srdeční blána). Srdce je uloženo ve vakovitém obalu, který se nazývá perikard (viz obrázek 1). Při myokarditidě je napaden právě myokard (srdeční sval).

    Obrázek 1: Stěny srdce (autor: BruceBlaus)

    Nejčastějšími původci zánětu srdečního svalu jsou různé viry, přičemž každý poškozuje srdeční sval odlišným způsobem. Méně často mohou myokarditidu vyvolat i bakterie, kvasinky, parazité, toxiny, léky nebo může být myokarditida komplikací jiného, nejčastěji autoimunního onemocnění (viz tento odkaz).

    U virové myokarditidy se poškození srdečního svalu vyvíjí během několika za sebou jdoucích fází a pacient při něm prochází až třemi fázemi onemocnění.

    První fáze myokarditidy je spojena s virémií, kdy jsou buňky srdečního svalu poškozeny samotným virem, který srdeční buňky nebo buňky cév v jejich okolí napadá, využívá je ke svému množení, poškozuje je a ničí.

    Do druhé fáze onemocnění se pacient dostává po několika dnech (cca po čtyřech) od průniku viru do srdečních buněk. Imunitní systém rozpozná virus a je přítomností viru v srdečním svalu stimulován. Toto vyvolá někdy bouřlivou imunitní zánětlivou reakci, kdy se do imunitní reakce zapojuje jak buněčná (bílé krvinky), tak i humorální (protilátková) imunita. Do reakce se zapojuje několik druhů buněk – makrofágy, které aktivují vyplavování cytokinů (např. interleukinů – zprostředkovávají komunikaci mezi buňkami imunitního systému a chemokinů – kontrolují přesun buněk imunity k místu zánětu), NK-buňky, které ničí virem napadené buňky. Dále jsou to T a B-lymfocyty, které se podílejí na tvorbě protilátek a další likvidaci virem napadených srdečních buněk.  Srdeční sval je tedy poškozen i samotnou imunitní reakcí a to za cenu zastavení množení virové infekce. V některých případech tedy většinu poškození „napáchá“ právě imunitní systém.

    Schéma myokarditida

     Obrázek 2: Schéma myokarditidy (autoři obrázků zleva doprava: Thomas Splettstoesser; Wapcaplet; KGH)

    Imunitní systém se musí po zničení viru či ohraničení virem napadených buněk srdeční svaloviny sám co nejdříve „uklidnit.“ Na tom se podílí mnoho mechanizmů. Pokud by se imunitní systém neuklidnil, dostal by se do stavu chronické stimulace či autoimunitní reakce („sebedestrukce“), což může dále poškozovat srdce. Vzniká pak jizvení (fibróza) s přetrváváním chronického zánětu.  Nejdůležitějších je prvních 90 dní od průniku viru do srdečních buněk, kdy dochází k výše uvedeným procesům a v konečné fázi k útlumu imunitní reakce a hojení postižených oblastí. Je to také doba, kdy se může myokarditida rozvinout do chronické formy.

    Přemrštěná reakce imunitního systému je důvodem, proč se část léčby soustřeďuje na imunitní regulaci a potlačení přemrštěné imunitní reakce.

    Interakce mezi imunitním systémem a virem a činnost viru v srdci má často vliv na srdeční funkce, které se při akutním zánětu mohou měnit. K funkčním změnám dochází především u levé komory (viz obrázek 3). Změny se projevují různými poruchami srdečního rytmu (arytmiemi) a v některých případech i příznaky srdečního selhání. U poloviny případů se také objevuje perikardiální výpotek (nahromadění tekutiny mezi listy perikardu). Nahromaděná tekutina může vyvinout tlak na srdce, což ztěžuje především plnění srdce krví. Snižuje se přísun krve do pravostranných oddílů srdce (pravé síně a komory) a následně i dostatečné pumpování krve do těla (vzniká někdy až tamponáda srdeční – dojde k velkému nahromadění tekutiny a znatelnému zhoršení srdeční funkce). Výpotek je způsoben zánětem perikardu, a proto se poté myokarditida doprovázená zánětem perikardu označuje jako myoperikarditida. Pokud je naopak zánět srdečního svalu (většinou slabý) komplikací perikarditidy, označuje se tato nemoc jako perimyokarditida. Na průběh myokarditidy může mít vliv i genetická predispozice (genetický předpoklad) a pohlaví. Bylo zjištěno, že se myokarditida nejspíše kvůli testosteronu častěji vyskytuje u mužů než u žen.

    Někdy imunitní systém virus zcela nezničí a ten poté zůstává zapouzdřený nebo sice virus zcela zničí, ale stále přetrvává slabý zánět srdečního svalu. V některých případech může v srdci přetrvat jak virus, tak i slabý zánět myokardu. Myokarditida  v některých případech přechází do chronické formy, kdy se může ataka nemoci opakovat.

    Diagram srdce

    Obrázek 3: Členění srdce (autor: Wapcaplet, Yaddah, Wnauta)

    Průběh a komplikace myokarditidy (klinický obraz)

    Průběh myokarditidy je u každého pacienta odlišný. Myokarditida u části pacientů proběhne bez časné diagnózy a pacientovi i lékařům se může jevit jako „těžká“ chřipka. Diagnóza se může stanovit až po několika týdnech od proběhlého základního onemocnění, kdy se rozvine do chronické fáze, případně trvalých komplikací. Někdy v případech s lehčím průběhem onemocnění diagnózu myokarditidy lékaři nestanoví vůbec.

    V některých případech může mít myokarditida velmi dramatický průběh, kdy zánět srdečního svalu způsobí funkční srdeční změny. To vede k závažným poruchám srdečního rytmu a k příznakům srdečního selhání.

    Pokud Vám nebo někomu z Vašich blízkých byla diagnostikována myokarditida, je zásadní a nezbytně nutné přísně dodržovat doporučení lékařů. Dodržujte přísný klidový režim a absolutní psychickou pohodu.

    U necelé poloviny pacientů se myokarditida vyhojí bez závažnějších následků a další ataka se již neopakuje. U některých dochází k přechodu zánětu srdečního svalu do chronické formy (viz tento odkaz), často doprovázené omezením srdeční funkce. Chronická myokarditida bývá některými autory nazývána jako zánětlivá (infekční) kardiomyopatie.

    Zánětlivá kardiomyopatie má stejný průběh jako dilatační kardiomyopatie (dochází k rozšíření – dilataci srdečních komor). Kvůli přetrvávajícímu zánětu, jizvení a poškození srdečního svalu dochází ke změně struktury srdeční stěny a snížení stažlivosti (kontraktility) a poddajnosti srdeční stěny. Tímto dochází k poruše funkce srdce (nejčastěji levé komory srdeční). Je zde možnost opakování akutní ataky myokarditidy.

    Autor úvodního snímku: BruceBlaus

    Příspěvek Vývoj a průběh myokarditidy pochází z Myokarditida

    ]]>
    Život s myokarditidou https://myokarditida.cz/cs_CZ/zivot-s-myokarditidou/zivot-s-myokarditidou/ Fri, 26 Feb 2016 21:36:00 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=998 Zásadní je při léčbě myokarditidy a následné rekonvalescenci přísný klidový režim a výrazné omezení fyzické a sportovní aktivity. Doba tohoto omezení a činnosti, které může pacient po samotné myokarditidě vykonávat, závisí na funk...

    Příspěvek Život s myokarditidou pochází z Myokarditida

    ]]>
    Zásadní je při léčbě myokarditidy a následné rekonvalescenci přísný klidový režim a výrazné omezení fyzické a sportovní aktivity. Doba tohoto omezení a činnosti, které může pacient po samotné myokarditidě vykonávat, závisí na funkci jeho srdce. Minimální doba, po kterou musí pacient tento režim dodržovat, je 6 měsíců, a to i u pacientů, kteří nemají žádné funkční změny srdce.

    Klidovým režimem se myslí omezení fyzické námahy – netahat těžká břemena, nákupy, neprovozovat těžkou práci na zahradě a obecně neprovozovat aktivity, při kterých se člověk zadýchá a unaví. Ke klidovému režimu patří i omezení sportu i rekreačních aktivit minimálně na dobu 6 měsíců. Je možno chodit zpočátku na krátké procházky, které se později postupně prodlužují. Časové omezení sportu a vyšší fyzické zátěže může trvat i déle. Je to závislé na stavu pacienta, funkci srdce a úvaze lékaře.

    Klidový režim se u některých pacientů doporučuje po uplynutí zmíněných 6 měsíců od samotné myokarditidy dodržovat dalšího půl roku, i když už ho lze postupně uvolňovat. Komplikace a změny ve funkci srdce se mohou objevit až rok po myokarditidě.

    Otázka sexuálního života po prodělání myokarditidy je také velmi individuální. Závisí na stavu a fyzických možnostech člověka – existují méně a více náročné sexuální aktivity (partner, který prodělal myokarditidu, by se neměl zadýchat a unavit).

    Doba, kterou by měl člověk po propuštění z nemocnice zůstat doma, je u každého různá a závisí na poradě s lékařem. Pokud se nejedná o velmi fyzicky namáhavé povolání, trvá domácí doléčení podle různých lékařských zdrojů mezi 1 – 3 měsíci. V prvních třech měsících od počátku nemoci totiž dochází k útlumu imunitní reakce a hojení postiženého srdečního svalu a nemoc může přejít do chronické formy (viz tento odkaz).

    Mezi další opatření, která je nutno dlouhodobě dodržovat, je i změna stravování a životního stylu. Člověk po myokarditidě by měl dodržovat racionální, pestrou stravu a zásady zdravého životního stylu. Tedy omezit množství soli v jídle, vyhýbat se tučným a mastným jídlům a omezit příjem sladkých jídel. Měl by také výrazně omezit konzumaci alkoholu, který patří k jedné z příčin myokarditidy. Vyvarovat by se měl i kouření.

    Není pravdou, že myokarditidou nemohou onemocnět sportovci. Může ji prodělat úplně kdokoliv – ať už je to atlet nebo přístavní povaleč. Tato nemoc je ovlivněna mnoha faktory, které nejsou závislé na sportovních aktivitách člověka. Naopak u sportovců, kteří příznaky myokarditidy dlouho přehlíželi a snažili se je „vyběhat a překonat“ a vyhnout se návštěvě lékaře, má myokarditida dramatičtější průběh a námahou v rané fázi nemoci dochází k až prudkému zhoršení stavu pacienta.

    Součástí rekonvalescence a i prevence myokarditidy je vyhnout se lidem s virózou, včetně chřipky, či jinou infekční nemocí (především dýchacích cest a trávicího ústrojí, včetně průjmových onemocnění). Jako ochranná opatření lze použít dezinfekci rukou, případně i obličejovou roušku. Při nákaze je velmi důležité nemoc řádně vyležet a nepřecházet.

     S tím souvisí i nutnost přísně dodržovat hygienu, včetně ústní. Bakterie zubních kazů mohou také být příčinou myokarditidy.

    Důležité je také minimalizovat vystavení se klíšťatům – nosit dlouhé kalhoty a tričko s dlouhými rukávy a používat repelent. Nejlepší je vyhnout se ohniskům výskytu.

    Velmi podstatné je i nepřeceňovat své fyzické možnosti, nenechat se „vyhecovat“ k nějakému riskantnímu chování. Člověku po myokarditidě to může velmi uškodit. S tím také souvisí dodržování zásad bezpečného sexu (kondomy) a vyvarovat se užívání drog.

    Doporučena je i vakcinace proti infekčním onemocněním. Jak si můžete přečíst v článku Příčiny, myokarditida může být vyvolána vskutku velkým množstvím původců a je výhodné jejich nákaze předcházet – alespoň tam, kde vakcína existuje.

    Součástí rekonvalescence jsou samozřejmě i návštěvy u lékaře, včetně tzv. ergometerie. Pacient šlape na speciálně upraveném kole. Zároveň je mu snímáno EKG, podle kterého lékaři poznají, jak se srdce chová při zvýšené zátěži. Mnohdy je nutná multioborová spolupráce – nejčastěji kardiologie a imunologie.

    Nejzásadnější je v rekonvalescenci a prevenci myokarditidy sebekázeň – řídit se doporučeními lékařů a dodržovat výše popsaná opatření a klidový režim po celou dobu jeho délky. Mé osobní doporučení je – za případné, třeba i celoživotní komplikace a problémy Vám nedodržování minimálně těch šesti měsíců klidu a dalších opatření nestojí. Lepší půl roku klidového režimu než celoživotní problémy a třeba i úplný zákaz některých činností, včetně sportu.

     Jedná se často o závažné onemocnění, v některých případech život ohrožující, bohužel někdy i smrtelné, proto jej není dobré podcenit.

    Příspěvek Život s myokarditidou pochází z Myokarditida

    ]]>
    Ostatní možnosti léčby https://myokarditida.cz/cs_CZ/diagnostika-a-lecba/moznostilecby/ostatni-moznosti-lecby/ Fri, 26 Feb 2016 21:34:13 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=996 Stav pacienta, především u fulminantní a velkobuněčné myokarditidy, může být někdy velmi vážný a léčba léky sama o sobě v některých situacích není dostatečná. V těchto situacích lékaři přistupují k použití mechanické podpory orgánů nemocné...

    Příspěvek Ostatní možnosti léčby pochází z Myokarditida

    ]]>
    Stav pacienta, především u fulminantní a velkobuněčné myokarditidy, může být někdy velmi vážný a léčba léky sama o sobě v některých situacích není dostatečná. V těchto situacích lékaři přistupují k použití mechanické podpory orgánů nemocného, která má za účel zlepšit stav pacienta nebo poskytnout čas v další léčbě.

    Tento druh léčby zahrnuje několik různých možností. Může se jednat o umělou plicní ventilaci a oxygenaci, kdy jsou úloha plic a rozvod kyslíku a dalších plynů po těle částečně nebo zcela podpořeny mechanicky.

    Do této skupiny patří i VAD (Ventricular assist devices), což by se dalo přeložit jako zařízení na podporu srdečních komor. Nejčastěji používáno je LVAD (podpora levé komora). Je to zařízení, které pumpuje krev z levé komory do aorty a odtud je rozváděna krev do těla. Podávají se zároveň léky proti srážení krve.

    Dalším zařízením je intra-aortální balónková pumpa, což je balónek, který se zavede do aorty (viz obrázek 4 v článku Definice myokarditidy). Ten svým nafukováním a vyfukováním zvyšuje množství krve, která proudí do těla a sníží tím zátěž srdce.

    Jednou z možností je i ECMO (extrakorporální – mimotělní membránová oxygenace). Fungování je podobné mimotělnímu oběhu. Jedním katetrem je z těla odváděna krev, která proudí přes oxygenátor, kde se krev okysličí. Ta je poté vrácena do těla druhým katetrem.

    Ve výjimečných případech je součástí léčby myokarditidy (především velkobuněčné) srdeční transplantace, když je výkon srdce velmi malý a ejekční frakce klesne pod 20 %, a kdy se pacient zhoršuje i přes jiné možnosti léčby. Velmi často bývají k transplantaci srdce navrženi pacienti s dilatační kardiomyopatií, která je velmi obtížně zvladatelná, a která může být spojena s proběhlou myokarditidou. Rozhodně se nejedná o rutinní léčbu této nemoci. Indikuje se pouze v závažných případech.

    Autor úvodního snímku: Patrick J. Lynch

    Příspěvek Ostatní možnosti léčby pochází z Myokarditida

    ]]>
    Imunologická léčba https://myokarditida.cz/cs_CZ/diagnostika-a-lecba/moznostilecby/imunologicka-lecba/ Fri, 26 Feb 2016 21:33:45 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=988 Tato část léčby myokarditidy se v klinické praxi užívá, ale je stále předmětem výzkumů a klinických studií. Princip účinku látek, které ovlivňují činnost imunitního systému, není v případě myokarditidy někdy zcela vyjasněn a studi...

    Příspěvek Imunologická léčba pochází z Myokarditida

    ]]>
    Tato část léčby myokarditidy se v klinické praxi užívá, ale je stále předmětem výzkumů a klinických studií. Princip účinku látek, které ovlivňují činnost imunitního systému, není v případě myokarditidy někdy zcela vyjasněn a studie a výzkumy se v míře účinku těchto látek při léčbě rozchází. Důležitá je i skutečnost, že u každého člověka má léčba (nejen ta ovlivňující imunitní systém) různý účinek. Novinky z výzkumu těchto látek naleznete v kategorii Výzkum – podkategorie Aktuality.

    Velká část výzkumů se shoduje na tom, že v akutní fázi myokarditidy není vhodné užívání nesteroidních protizánětlivých látek (jinými názvy nesteroidních antirevmatik, nesteroidních antiflogistik) – indometacinu, salicylátů a ibuprofenu. Mohou u pacientů v této fázi zvýšit množství fibróz („jizev“) a zánětlivých ložisek.

    Imunomodulace (imunoglobuliny)

    Do skupiny imunoglobulinů (zkratkou Ig) patří množství látek a sktruktur, důležitých pro správnou funkci imunitního systému, včetně protilátek. Protilátky brání navázání mikroorganismů na buňky tkání a podporují jejich zničení. Imunoglobuliny modulují (pozměňují), případně posilují funkci imunitního systému.

    U myokarditidy se podávají individuálně, záleží na celkovém stavu pacienta. Podávají se v dávce 2 g na kilogram váhy (člověk vážící 70 kg může dostat až 140 gramů imunoglobulinů) infuzí do žíly. V takto vysokých dávkách má podávání imunoglobulinů silný imunosupresivní účinek – tlumí reakci imunitního systému. Jejich účinnost je u každého pacienta různá a míra účinnosti se podle jednotlivých studií liší. Pozitivní účinek mělo jejich podávání hlavně u dětí.

    Imunoglobuliny mohou být užívány v menších dávkách i v léčbě po samotné myokarditidě, kdy modulují (pozměňují) činnost imunitního systému. V těchto menších dávkách zjednodušeně řečeno posilují imunitu vůči mikroorganismům. Používají se proto i při léčbě různých poruch imunity.

    Imunoglobuliny se získávají z krevní plazmy (tekuté složky krve) dárců krve.

    Immunoglobulin

    Obrázek 26: Ilustrace k imunoglobulinům (autor: Database Center for Life Science -DBCLS)

    Imunosupresivní léčba a kortikosteroidy

    Imunosupresivní léčba potlačuje reakci a funkci imunitního systému. Ovlivňuje funkci bílých krvinek, protilátek a tvorbu látek, které jsou součástí imunitního systému (např. interleukinu 2 – stimuluje některé složky imunitního systému). Kortikosteroidy jsou hormony nadledvin. Dělí se na dvě skupiny – glukokortikoidy (mají mimo jiné imunosupresivní a protizánětlivý účinek) a mineralokortikoidy (aldosteron – viz tento odkaz – část Diuretika).

    Imunosupresivní léčba a kortikosteroidy se u myokarditidy podávají většinou jen pacientům, kteří mají endomyokardiální biopsií (viz tento odkaz) prokázáno, že se v jejich srdečním svalu již nevyskytuje původce. Jsou naordinovány i v léčbě zánětlivé kardiomyopatie, ale jen když endomyokardiální biopsie prokáže, že je v srdci sice přítomen zánět, ale bez původce. U virových myokarditid podání imunosupresivní léčby a kortikoidů může mít nepříznivý vliv na stav pacienta. Jsou tedy podávány pouze v případě popsaném výše a především při velkobuněčné nebo hypersenzitivní eozinofilní myokarditidě (viz tento odkaz) či pokud je myokarditida vyvolána v důsledku jiného autoimunního onemocnění (systémový lupus  erythematodes – SLE a další).

    Pokud pacient užívá imunosupresivní látky a kortikosteroidy, často se kombinují. Mezi nejčastěji užívané zástupce patří prednison, azathioprin a cyklosporin.

    Užití imunosupresivních látek a kortikosteroidů při myokarditidě je stále předmětem výzkumů a probíhají i mnohé klinické studie.

    IMUNOSUPRESIVA

    Obrázek 27: Imunosupresivní léčba (autoři zleva: SubDural12, Brenton, Ph.David)

    Imunoadsorpce a plazmaferéza

    Plazmaferéza je metoda, kterou se z tekuté složky krve – krevní plazmy mohou odstranit nežádoucí látky (autoprotilátky a další). Krev je v přístroji plazmaferézy „prohnána“ speciálními plazmafiltry nebo centrifugou. Tím dojde k oddělení buněčné složky krve – krvinek a tekuté složky – krevní plazmy, obsahující nežádoucí látky. Krevní plazma je pak pacientovi nahrazena v podobě roztoku.

    Imunoadsorpce je vlastně pokročilá forma plazmaferézy. V první fázi je stejně jako u plazmaferézy oddělena buněčná a tekutá složka krve pacienta. Imunoadsorpce ještě navíc z krevní plazmy vychytává imunoglobuliny a antigeny. Antigeny jsou látky, které lidské tělo může rozpoznat a podle jejich stavby na ně může reagovat tvorbou protilátek. Antigeny jsou i mikroorganismy, které vyvolávají nějakou nemoc a imunitní systém je likviduje. Antigeny obsahuje i lidské tělo, ale za normálních okolností na ně imunitní systém protilátky nevytváří.

    U pacientů s myokarditidou (chronickou) naordinovaná imunoadsorpce vychytává protilátky proti srdečním buňkám. Na rozdíl od plazmaferézy je „vyčištěná“ krevní plazma do krevního oběhu pacienta vrácena.

    Plazmaferéza či imunoadsorpce se opakuje několikrát za sebou v krátkém časovém období. Známější a častější využití nachází u ledvinových onemocnění a transplantace nebo u dárcovství krve. V případě myokarditidy se provádí na specializovaných pracovištích a její účinek je nadále zkoumán.

    Macchina_per_plasmaferesi

    Obrázek 28: Přístroj plazmaferézy (autor: Mr Vacchi)

    Interferon-β

    Interferony, včetně interferonu-beta, jsou součástí protivirové a protinádorové imunity. Potlačují množení viru a vyvolávají buněčnou smrt virem napadených buněk.

    Léčba interferonem-beta je zatím ve fázi výzkumu, ale dosavadní výsledky jsou poměrně příznivé. Interferon-beta je zkoumán především v souvislosti s léčbou chronické myokarditidy, respektive zánětlivé kardiomyopatie.

    Nejlepší účinky má u myokarditid způsobených adenoviry a enteroviry (viz tento odkaz), kde dokonce docházelo k úplnému „vymýcení“ viru ze srdeční tkáně. Bližší informace se dozvíte v kategorii Výzkum – podkategorie Aktuality.

    Jejich účinnost a princip fungování je zatím předmětem výzkumu a je potřeba dalších studií, které se budou úlohou interferonu-beta v léčbě myokarditidy zabývat.

    1AU1_Human_Interferon-Beta01

    Obrázek 29: Interferon-β (autor: Nevit Dilmen)

    Autor úvodního snímku: Nevit Dilmen

    Příspěvek Imunologická léčba pochází z Myokarditida

    ]]>
    Léčba antivirotiky a antibiotiky https://myokarditida.cz/cs_CZ/diagnostika-a-lecba/moznostilecby/lecba-antivirotiky-a-antibiotiky/ Fri, 26 Feb 2016 21:27:55 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=985 U myokarditidy je pacient léčen antibiotiky v případě, že je původcem bakteriální infekce. V České republice se jedná nejčastěji o bakterii Borrelia burgdorferi. Je přenášena klíšťaty a způsobuje Léčba antivirotiky a antibiotiky pochází z Myokarditida

    ]]>
    U myokarditidy je pacient léčen antibiotiky v případě, že je původcem bakteriální infekce. V České republice se jedná nejčastěji o bakterii Borrelia burgdorferi. Je přenášena klíšťaty a způsobuje lymeskou boreliózu. Léčba antibiotiky probíhá zhruba 3 týdny infuzí do žíly (intravenózně). Podávají se cefalosporiny 3. generace (ceftriaxon a další), tetracykliny (doxycyklin), peniciliny (amoxicilin) či erytromycin. U komplikovaných bakteriálních myokarditid, především lymeské, se podávají především velmi vysoké dávky penicilinu a cetriaxonu. Antibiotika se podávají především podle výsledku citlivosti na zjištěného bakteriálního původce. V některých případech jsou antibiotika podávána jako prevence sekundární (vedlejší) bakteriální infekce.

    1280px-Ceftriaxone_ball-and-stick

    Obrázek 25: Molekula ceftriaxonu (autor: MarinaVladivostok)

    Antivirotika měla mít podle odhadů odborníků v léčbě virových myokarditid významnou roli, ale výzkumy tento odhad nepotvrdily. Došly k závěru, že úloha antivirotik v léčbě virové myokarditidy je velmi omezená a že nemají tak výrazný účinek, jak se předpokládalo. Předpokládaný účinek měla antivirotika jen v případě, že byla podávána před infekcí nebo během prvních čtyř dnů infekce během tzv. virémie (viz tento odkaz). V této fázi nemoci se pacient do specializovaného centra, které se zabývá léčbou myokarditidy, většinou nedostane. V pozdějších fázích je účinek antivirotik malý a jejich užívání v pozdější fázi nemoci je individuální a ordinované např. v případě, že se stav pacienta zhoršuje a neodpovídá na standardní léčbu. Velmi malý účinek antivirotik v pozdějších fázích nemoci je zkomplikován také faktem, že ne proti všem virům existují antivirotika a také tím, že některá antivirotika mají velké množství nežádoucích vedlejších účinků.

    Autor úvodního snímku: MarinaVladivostok

    Příspěvek Léčba antivirotiky a antibiotiky pochází z Myokarditida

    ]]>
    Léčba srdečního selhání https://myokarditida.cz/cs_CZ/diagnostika-a-lecba/moznostilecby/lecba-srdecniho-selhani/ Fri, 26 Feb 2016 21:26:37 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=980 Myokarditida má u některých pacientů dramatický průběh a mohou se objevit i známky srdečního selhání a arytmií, které pacienta ohrožují na životě. Velmi zjedno...

    Příspěvek Léčba srdečního selhání pochází z Myokarditida

    ]]>
    Myokarditida má u některých pacientů dramatický průběh a mohou se objevit i známky srdečního selhání a arytmií, které pacienta ohrožují na životě. Velmi zjednodušeně – při srdečním selhání dochází ke zhoršení funkce srdce – srdce se nestahuje tak, jak má. Následkem toho se do těla dostává méně krve a tedy i méně kyslíku. U myokarditidy je to způsobeno i úbytkem zdravé srdeční tkáně, která neplní správně svoji funkci. Srdce se tento problém snaží vyřešit tím, že zesílí svoji stěnu, aby byla krev do těla pumpována dostatečnou silou. Tím se ovšem do srdce dostává méně krve, a proto se začne srdce ještě navíc rozšiřovat (dilatovat). Změny ve funkci srdce jsou doprovázeny i další změnami – dochází ke zvýšení krevního tlaku, tělo zadržuje tekutiny atd.

    Lékaři se tuto situaci pokouší vyřešit podáním standardní léčby srdečního selhání:

    ACE – inhibitory

    ACE-I  (inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu) je zkratka názvu skupiny léků, které ruší účinek enzymu, měnícího biologicky neaktivní angiotensin I na biologicky účinný angiotensin II. Angiotensin II má po celém těle množství receptorů („přijímačů“). V případě navázání angiotensinu II na své receptory v tepnách, které regulují přítok krve k orgánům (resistenční tepny), se tyto cévy stáhnou a tím dojde ke zvýšení (systémového) krevního tlaku. Také dochází k zadržování tekutin a zvětšení objemu krve. Oba procesy jsou zvýšenou zátěží pro srdeční práci. Zánětem oslabené srdce je ještě více namáháno. ACE – inhibitory snižují množství angiotensinu II v krvi, a tím snižují krevní tlak a ovlivňují krevní objem.

    Tyto látky mají z pohledu kardiologie i jiné výhodné vlastnosti (tlumí zánětlivé změny, zabraňují remodelaci – změně srdeční struktury a mají i příznivý vliv na poškození kapilár – tenounkých cév v ledvinách např. u cukrovky).

    Mezi konkrétní zástupce patří – kaptopril (captopril), enalapril, linosopril, ramipril, perindopril a ještě několik dalších.

    Mezi nežádoucí účinky těchto léků patří často suchý kašel a větší snížení krevního tlaku po první dávce. Je potřeba také sledovat funkci ledvin. Celkově se jedná o velmi účinné léky v léčbě srdečního selhání a léčbě hypertenze (vysokého krevního tlaku). Jejich výhodou je i to, že tlumí zánět a změny ve struktuře srdce.

    741px-Captopril-3D-balls

    Obrázek 22: Molekula kaptoprilu (autor: Benjah-bmm27)

    Sartany (blokátory angiotensinových receptorů)

    Jedná se o látky, které blokují navázání angiotensinu II na svůj receptor (viz ACE- inhibitory), a tím dochází k utlumení účinku angiotensinu II. Sartany jsou využívány především v situacích, kdy pacient z nějakého důvodu nemůže užívat ACE inhibitory, které jsou kvůli většímu množství studií v léčbě srdečního selhání užívány častěji. Důvodem k použití sartanů je např. nesnášenlivost ACE inhibitorů. Sartany mají srovnatelný účinek s ACE inhibitory jak při léčbě srdečního selhání, tak i hypertenze (podle některých zdrojů mohou mít nižší účinek na snížení krevního tlaku).

    Mezi zástupce patří – losartan, telmisartan, valsartan, candesartan

    Lékař rozhoduje o podání sartanů nebo ACE inhibitorů podle aktuálního stavu pacienta.

    Blokátory receptoru beta (beta-blokátory)

    Beta blokátory jsou látky, které blokují tzv. beta adrenergní receptory, tedy receptory pro stresové hormony adrenalin, noradrenalin (skupina tzv. katecholaminů). Tyto hormony navázáním na beta receptory zvyšují srdeční frekvenci, srdeční stažlivost (kontraktilitu), zvyšují krevní tlak, rozšiřují průdušky, zvyšují uvolňování inzulinu a mají mnoho dalších účinků, které ve stresové situaci umožňují uvolnění vysokého výdeje energie. Od 60. let 20. století se beta blokátory začaly dělit na beta-1 a beta-2 blokátory (2 skupiny receptoru beta). Ukázalo se, že tzv. neselektivní („nevybíravé,“ blokující oba receptory beta) betablokátory (1. generace betablokátorů) měla množství nepříznivých účinků především na funkci průdušek. U astmatiků zhoršovalo zablokování beta-2 receptorů stažlivost průdušek. V kardiologii se používají tzv. selektivní („vybíravé“) beta 1-blokátory (2. generace betablokátorů), které zablokují účinek katecholaminů především v srdci a cévách. Zablokováním těchto receptorů se sníží srdeční frekvence a krevní tlak. Tyto látky se proto používají při léčbě vysokého krevního tlaku a v malých a postupně se zvyšujících dávkách i při léčbě srdečního selhání. Používají se i v případě ovlivňování některých typů arytmií. Při myokarditidě se doporučuje používat beta-blokátory až ve fázi oběhové stabilizace – tedy většinou ne v akutní fázi onemocnění.

    Mezi zástupce kardioselektivních betablokátorů (blokátory beta receptorů v srdci) patří – atenolol, betaxolol, metoprolol, bisoprolol a další.

    V léčbě srdečního selhání je využíván i karvedilol, který je sice beta-blokátorem, ale zároveň blokuje i receptory alfa. Jejich zablokováním také dojde ke snížení krevního tlaku.

    K vedlejším účinkům betablokátorů patří nežádoucí účinky na funkci průdušek – u astmatiků je většinou užívání betablokátorů zakázáno. Betablokátory mají také neblahý vliv na metabolismus tuků a ovlivňují i metabolismus cukrů. Většina betablokátorů také způsobuje stažení periferních („okrajových“) tepének (např. v dolních končetinách). Nejsou tedy vhodné nebo jsou přímo zakázány pro pacienty s diagnózou diabetes mellitus (cukrovka), ischemická (ischemický – nedokrvený) choroba dolních končetin, funkční spasmus periferních cév (chladné končetiny), astma, AV blokáda 2. nebo 3. stupně, bradykardie (zpomalení srdeční frekvence) pod 50 tepů za minutu, metabolický syndrom, porucha glukózové tolerance. U chronické obstrukční choroby plic (omezený průtok vzduchu v průduškách) se obvykle beta-blokátory nepodávají, ale záleží na stavu pacienta.

    800px-Betaxolol_ball-and-stick

     Obrázek 23: Molekula betaxololu (autor: MarinaVladivostok)

    Diuretika

    Diuretika jsou látky, které zvyšují vylučování moči. Diuretika jsou základním lékem při léčbě srdečního selhání. Jejich efekt spočívá ve vyšším vylučování vody a minerálů ledvinami. Snížením objemu tekutin v krvi a těle dojde ke snížení krevního tlaku a objemového přetížení srdce. Tím se uleví srdeční práci. Nejúčinnější diuretika jsou tzv. kličková diuretika, např. furosemid.

    Při léčbě diuretiky musí být sledována průběžně hladina minerálů v krvi. Některé minerály (především draslík a sodík) jsou v moči vylučovány ve vyšším množství a nesmí se podávat u lidí s výrazně sníženou tvorbou moči (anurií).

    Mezi diuretika patří i antagonisté aldosteronu. Aldosteron je mineralokortikoid – hormon nadledvin. Aldosteron v těle pomáhá „udržovat“ správnou hladinu sodíku a naopak podporuje vylučování draslíku. Zároveň patří k látkám, které zvyšují objem tekutin v těle a podílejí se na zvýšení krevního tlaku. U srdečního selhání hraje roli ve změnách struktury srdce. Antagonisté aldosteronu působí tak, že blokují receptory pro aldosteron. Tito antagonisté se mohou použít společně s kličkovými diuretiky. Souběžným používáním těchto látek dochází k šetření ztrát draslíku a ke zmenšení krevního objemu. Mezi antagonisty aldosteronu patří spironolakton a eplerenon.

    Kidney_PioM

    Obrázek 24: Ledvina – ilustrace k diuretikám (autor: Piotr Michał Jaworski)

    Ostatní

    Léčba srdečního selhání u myokarditidy byla popsána v dřívějších článcích. Může ale být podle stavu pacienta doplněna i dalšími léky.

    Mezi tyto léky patří v poslední době ivabradin, lék ze skupiny bradinů, které izolovaně zpomalují vznik srdečních elektrických impulzů v SA uzlu (viz tento odkaz), a tím snižuje tepovou frekvenci. Je indikován v případech, kdy beta-blokátory nemají požadovaný účinek nebo je pacient nemůže užívat.

    V průběhu myokarditidy se často vyskytují i různé arytmie, které ale po zklidnění zánětu většinou samy odezní.

    V případě závažnějších arytmií se používají léky ze skupiny antiarytmik, která se dělí na několik skupin.

    U arytmií s pomalou srdeční frekvencí lékaři mohou zvážit i dočasné zavedení kardiostimulátoru (přístroj, jenž se voperuje pod klíční kost a vysílá elektrické výboje, které vedou ke stahu srdeční svaloviny). Případně je možná i tzv. elektrická kardioverze, kdy jsou pacientovy arytmie „usměrňovány“ pomocí výbojů defibrilátorem.

    Velmi rozporuplné je u myokarditidy použití digoxinu, léku patřícího do skupiny srdečních glykosidů. Tyto látky zvyšují kontraktilitu (stažlivost) srdce a nepřímo zpomalují srdeční frekvenci. Má v léčbě srdečního selhání sice významnou roli, ale k jeho vedlejším účinkům patří zvýšená spotřeba energie při srdeční práci. Digoxin se snadno může předávkovat a může provokovat různé arytmie. Jeho indikace tedy úzce závisí na úvaze lékaře a na stavu pacienta.

    Při léčbě myokarditidy se mohou podávat léky, které ovlivňují krevní srážlivost, tzv. antikoagulancia. Tvorba krevních sraženin (trombů) bývá častou komplikací myokarditidy a srdečního selhání (i v důsledku arytmií). Mezi antikoagulancia podávaná parenterálně (podávána v tomto případě podkožně) patří nízkomolekulární heparin. Léky, které se užívají ústy (per os), jsou Warfarin a v poslední době i moderní antikoagulancia skupiny NOAC – dabigatran, rivaroxaban, apixaban.

    U vážnějších případů srdečního selhání, kdy se stav pacienta prudce zhoršuje a je potřeba podpořit a zrychlit činnost srdce, lékaři přistupují k podání katecholaminů, mezi něž patří např. dopamin a adrenalin.  U těžkého srdečního selhání se využívá hlavně dopaminu a jeho uměle vytvořeného „dvojníka“ dobutaminu. Oba dva zvyšují srdeční frekvenci a krevní tlak.

    Autor úvodního snímku: Benjah-bmm27.

    Příspěvek Léčba srdečního selhání pochází z Myokarditida

    ]]>
    O léčbě obecně https://myokarditida.cz/cs_CZ/diagnostika-a-lecba/moznostilecby/o-lecbe-obecne/ Fri, 26 Feb 2016 21:12:23 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=977 Znalosti o myokarditidě, její diagnostika a léčba prošly v posledních letech velkým rozvojem. I přes tuto skutečnost mají pořád lékaři o tomto onemocnění, jeho průběhu, diagnostice a léčbě omezené znalosti a možnosti. Proto léčba ...

    Příspěvek O léčbě obecně pochází z Myokarditida

    ]]>
    Znalosti o myokarditidě, její diagnostika a léčba prošly v posledních letech velkým rozvojem. I přes tuto skutečnost mají pořád lékaři o tomto onemocnění, jeho průběhu, diagnostice a léčbě omezené znalosti a možnosti. Proto léčba myokarditidy, hlavně té chronické (případně zánětlivé kardiomyopatie – ke konci článku) sestává především z podpůrné a symptomatické léčby, kdy se léčí komplikace onemocnění (arytmie a srdeční selhání). Obecně je třeba odlišit léčbu akutního stavu a léčbu chronického srdečního selhání.

    Celosvětově se různá výzkumná kardiologická pracoviště snaží najít kauzální léčbu myokarditidy (léčbu cílenou na přímého původce myokarditidy)která je velmi obtížná. Některé postupy jsou již do klinické praxe zavedeny, ale jsou zatím stále zkoumány. Snaha výzkumných pracovišť najít kauzální léčbu je spojena i s faktem, že je myokarditida považována za nejčastější příčinu vzniku dilatační, respektive zánětlivé kardiomyopatie, kde počet nových případů každoročně roste.

    Značným problémem v léčbě myokarditidy (hlavně jejího původce), především chronické formy, je již zmíněná omezená znalost průběhu onemocnění. Někdy také není ještě zcela vyjasněn princip účinku některých léků a situace je komplikovaná i faktem, že se výzkumy, zaměřené na léčbu myokarditidy nebo zánětlivé kardiomyopatie, někdy ve svých závěrech rozcházejí.

    Léčba původce zánětu srdečního svalu není jednoduchá už jen z toho důvodu, že může být vyvolána velkým množstvím původců (viz tento odkaz), přičemž každý z nich srdeční sval napadá a poškozuje jiným způsobem. (viz tento odkaz).

    Při snaze léčit myokarditidu, ať už mluvíme o léčbě chronické myokarditidy, zánětlivé kardiomyopatie nebo celkově o léčbě původce myokarditidy, musí lékaři brát v úvahu ještě mnoho dalších skutečností. Kromě původce nemoci berou v úvahu i to, k jak velkému poškození srdečního svalu při zánětu došlo. Čím větší poškození, tím může mít léčba menší účinek. Významnou roli hraje také, po jak dlouhé době je myokarditida nebo při jejím „prošvihnutí“ chronická myokarditida nebo zánětlivá kardiomyopatie diagnostikována (i když je myokarditida včas diagnostikována, může se u některých pacientů rozvinout chronická forma nemoci). Výsledek léčby je také ovlivněn i tím, jaké má srdeční sval možnosti „opravy“ po zánětu – jestli se v srdci vytvoří takové množství zajizvení (zjizvení; fibrózy), které pak ovlivňuje jeho funkci. Podstatné je i to, jak se zachová při zánětu imunitní systém, tedy jestli přejde do chronické stimulace atd. (viz tento odkaz nebo kategorie Myokarditida – Vývoj a průběh myokarditidy), případně jestli v těle pacienta budou i po samotné myokarditidě nadále přetrvávat protilátky proti myozinu (viz tento odkaz) a celkově zda se u člověka rozvinou autoimunní problémy (imunitní systém napadá a vytváří protilátky proti vlastním tkáním).

    Léčbu původce myokarditidy ztěžují i další skutečnosti, včetně nutnosti veškeré výsledky výzkumu důkladně prověřit. Novinky z výzkumu symptomatické a především kauzální léčby myokarditidy naleznete v podkategorii Aktuality (kategorie Výzkum).

    Autor úvodního snímku: Madprime

    Příspěvek O léčbě obecně pochází z Myokarditida

    ]]>
    Scintigrafie a srdeční katetrizace https://myokarditida.cz/cs_CZ/diagnostika-a-lecba/diagnostika/scintigrafie-a-katetrizacni-vysetreni/ Fri, 05 Feb 2016 14:57:00 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=910 Scintigrafie je izotopové vyšetření, které dokáže zobrazit funkci daného orgánu. Funguje tak, že pacientovi je podáno radiofarmakum (radioaktivní látka), pacient je snímkován a podle nahromadění radiofarmaka ve zkoumané tkáni jsou...

    Příspěvek Scintigrafie a srdeční katetrizace pochází z Myokarditida

    ]]>
    Scintigrafie je izotopové vyšetření, které dokáže zobrazit funkci daného orgánu. Funguje tak, že pacientovi je podáno radiofarmakum (radioaktivní látka), pacient je snímkován a podle nahromadění radiofarmaka ve zkoumané tkáni jsou lékaři schopni zhodnotit funkci orgánu. V případě myokarditidy je možné tímto vyšetřením prokázat přítomnost ložiska zánětu v srdečním svalu. U této nemoci se scintigrafie používá velmi zřídka. Zánětlivé ložisko může prokázat i magnetická rezonance.

     800px-DIASTOLE-SISTOLE

    Obrázek 21: Ukázka scintigrafie srdce (autor: Sincefalastrum)

    Srdeční katetrizace je u myokarditidy obvykle prováděna. Spíše než k diagnostice myokarditidy slouží k vyloučení jiných možných příčin potíží pacienta. Katetrizační vyšetření se provádí pomocí tenké umělohmotné cévky (katetru), která je do srdce zavedena přes tepnu v levém třísle nebo z levého zápěstí. Dále se (nejčastěji) katetrizační vyšetření provádí např. u ischemické choroby srdeční (využití diagnostické i léčebné při infarktu myokardu).  U dětí se většinou neprovádí, spíše u dospělých.

    Autor úvodního snímku: Sincefalastrum

    Příspěvek Scintigrafie a srdeční katetrizace pochází z Myokarditida

    ]]>
    Endomyokardiální biopsie (EMB) https://myokarditida.cz/cs_CZ/diagnostika-a-lecba/diagnostika/endomyokardialni-biopsie-emb/ Fri, 05 Feb 2016 14:55:38 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=905 Endomyokardiální biopsie je vyšetření, při němž jsou pacientovi přes cévní systém katetrizačně zavedeny kleštičky, jimiž je z pravé nebo levé komory odebráno čtyři až pět milimetrových vzorků tkáně srdečního svalu. Tyto jsou pak odeslány na vyšetření...

    Příspěvek Endomyokardiální biopsie (EMB) pochází z Myokarditida

    ]]>
    Endomyokardiální biopsie je vyšetření, při němž jsou pacientovi přes cévní systém katetrizačně zavedeny kleštičky, jimiž je z pravé nebo levé komory odebráno čtyři až pět milimetrových vzorků tkáně srdečního svalu. Tyto jsou pak odeslány na vyšetření. Jedná se tedy o tzv. invazivní zákrok, kdy lékaři při vyšetřování zasahují do těla pacienta a u malého procenta pacientů (asi 1 %) může tedy dojít při tomto vyšetření ke komplikacím.

    Tato metoda nepatří v diagnostice myokarditidy ke standardním vyšetřovacím metodám. Lékaři k ní přikročí pouze v přísně indikovaných případech dle uvážení lékaře. Úskalím biopsie je, že lékaři mohou bioptovat zdravý okresek tkáně. Další indikací je, mají-li lékaři podezření na určité typy myokarditidy, nebo když stav pacienta vyžaduje imunosupresivní léčbu (viz tento odkaz nebo kategorie Diagnostika a léčba – Možnosti léčby – článek Imunologická léčba).

    Cílem této metody je zjistit, jakou formou myokarditidy pacient trpí a k jakým změnám v srdečním svalu dochází. Dále se ze vzorků tkáně pokouší zjistit přítomnost/nepřítomnost původce myokarditidy (hlavně virů, kde je využita laboratorní metoda PCRviz tento odkaz).

    Metoda ovšem původce myokarditidy ne vždy odhalí, původce se nepodaří zjistit u více než poloviny biopsií u pacientů s myokarditidou. Výsledek tedy může být falešně negativní.

    Příspěvek Endomyokardiální biopsie (EMB) pochází z Myokarditida

    ]]>
    Laboratorní vyšetření https://myokarditida.cz/cs_CZ/diagnostika-a-lecba/diagnostika/laboratorni-vysetreni/ Fri, 05 Feb 2016 14:53:51 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=897 Laboratorní vyšetření se u myokarditidy soustřeďuje na ukazatele známek poškození srdečního svalu a ukazatele intenzity (míry) zánětlivých změn. Toto lékařům poskytuje společně se zobrazovacími metodami podklady pro posouzení stav...

    Příspěvek Laboratorní vyšetření pochází z Myokarditida

    ]]>
    Laboratorní vyšetření se u myokarditidy soustřeďuje na ukazatele známek poškození srdečního svalu a ukazatele intenzity (míry) zánětlivých změn. Toto lékařům poskytuje společně se zobrazovacími metodami podklady pro posouzení stavu pacienta a naordinování vhodné léčby.

    KARDIOSPECIFICKÉ/SVALOVÉ ENZYMY

    U myokarditidy je sledována hladina tzv. kardiospecifických enzymů (molekul, které se nachází v srdečních buňkách). Je zde sledováno několik z nich – troponin, myoglobin, myokardiální (srdeční) kreatinkináza (zkratkou CK-MB) a někdy i aspartátaminotransferáza (AST). Každý z těchto enzymů má v srdečním svalu určitou roli.

    Troponin má společně s dalšími látkami významnou roli při stahu srdečního svalu. Obvykle se v krvi člověka nenachází nebo případně jen v malém množství. Uvolňuje se do krve při poškození srdečních buněk. Jeho hraniční hodnota se označuje jako tzv. cut-off. Výška hladiny troponinu udává míru poškození srdečního svalu, se stoupající hodnotou troponinu stoupá i poškození srdečního svalu. Na rozdíl od infarktu myokardu nestoupá a neklesá troponin prudce. Jeho hladina u myokarditidy klesá a stoupá většinou pomalu a v malém množství může být zachycen v krvi člověka i dlouhou dobu po samotném onemocnění. Troponin nemusí být u myokarditidy vždy zvýšený. Přesto se jedná o celkem spolehlivý ukazatel v diagnostice myokarditidy.

    Myoglobin je látka, která ve svalových buňkách (srdce i kosterních svalů) váže a přenáší kyslík a způsobuje červenou barvu svalů. Hladina myoglobinu se u akutní myokarditidy také sleduje. Problémem ovšem je, že se myoglobin může v krvi vyskytovat i při a po poranění svalů, velké fyzické námaze nebo při nemoci ledvin. Proto jsou vedle myoglobinu vyšetřovány i další kardiospecifické enzymy.

    Myoglobin_and_heme

    Obrázek 17: Molekula myoglobinu (autor: Thomas Splettstoesser)

    CK-MB, tedy myokardiální (srdeční) kreatinkináza, je látka (enzym), která se podílí na vytváření zásob energie ve svalových buňkách. Vyskytuje se v několika formách, včetně srdeční. U myokarditidy bývá hladina CK-MB v krvi většinou normální.

    ZNÁMKY ZÁNĚTU

    Známek právě probíhajícího zánětu může být při myokarditidě zjištěno hned několik. Žádná z nich ji ovšem nemůže potvrdit. Spíše poukazují na to, že v těle probíhá zánět a je možné posoudit i jeho intenzitu (míru).

    K nejznámějším vyšetřením známky zánětu v těle patří CRP (zkratka pro C-reaktivní protein). Jedná se o bílkovinu, která „označuje“ původce nemocí k likvidaci imunitním systémem. Rychlý vzestup CRP nad normální hodnotu (2 – 5 mg/l) na hodnotu zhruba kolem 60 ukazuje spíše na bakteriální infekci, nižší vzestup (zhruba kolem 40) bývá u virových onemocnění. Jedná se spíše o orientační vyšetření, které ukáže, že v těle probíhá zánět.

    Další známkou zánětu je zhruba u čtvrtiny pacientů celkové zvýšené množství bílých krvinek (leukocytóza). Číselně se tím myslí množství bílých krvinek větší než  bílých krvinek na litr krve. U virové a bakteriální myokarditidy jsou zvýšeny bílé krvinky zvané neutrofily a lymfocyty a u hypersenzitivní myokarditidy eozinofily (viz tento odkaz).

    Jednou ze známek zánětu, která se vyskytuje u více než poloviny myokarditid, je zvýšená sedimentace červených krvinek (erytrocytů). Toto vyšetření zjišťuje, jak rychle klesají červené krvinky ve zkumavce s nevysráženou krví (viz obrázek 18).

    sedimentace krve

    Obrázek 18: Sedimentace krve (autor: Tristanb)

    AUTOPROTILÁTKY A OSTATNÍ

    Vyšetření autoprotilátek (tedy protilátek, které působí proti tkáním vlastního těla), případně dalších látek je další z vyšetření, které se může u pacienta s myokarditidou provést. Význam tohoto vyšetření nespočívá v tom, že diagnostikuje myokarditidu, ale potvrdí nebo vyvrátí podezření na nějakou autoimunní nemoc či poruchu. Jedná se například o tzv. antinukleární protilátky (ANA), zaměřené na jádra buněk, a revmatoidní faktor, což je protilátka proti části imunoglobulinů – protilátek (více na tomto odkazu nebo v kategorii Diagnostika a léčba – podkategoii Možnosti léčby). Dále se může jednat o protilátky proti myozinu (jedna z molekul, která je základem svalů, včetně srdečního) a proti srdečním receptorům („přijímače“), které zvyšují srdeční frekvenci (tzv. beta-adrenergní receptory).

    Mezi další látky, které se mohou v souvislosti s myokarditidou vyšetřit či látky, které se vyšetřují ve výzkumech myokarditidy, patří cytokiny, což jsou látky ovlivňující imunitní odpověď organismu na původce myokarditidy (viz tento odkaz). Z nich se jedná např. o TNF-α a interleukin IL-1 (látky, které jako jedny z prvních vyvolávají imunitní reakci, podněcují imunitní reakci a také vyvolávají horečku) a interleukin IL-10 (ten se podílí na tom, aby imunitní systém svoji reakci na původce nemoci „nepřehnal“).  Další látkou je tzv. Fas ligand, což je látka na membráně – povrchu buněk, která vedle troponinu vypovídá o množství poškozených buněk. Vysoké hladiny těchto látek se často vyskytují u myokarditid s dramatickým průběhem.

    MIKROBIOLOGIE A VIROLOGIE

    Jedná se o vyšetření krve, případně výtěru z krku a konečníku, kdy se lékaři pokouší zjistit původce myokarditidy. Vyšetřují se také sekrety (výměšky) horních cest dýchacích. Tato vyšetření ovšem mnohdy vyjdou falešně negativní – původce onemocnění se těmito metodami nezjistí.

    Nejčastěji se po původci pátrá mezi viry a bakteriemi, kdy se využívá tzv. kultivace (mikroorganismy, v tomto případě myšleno hlavně bakterie, se nechají vypěstovat a poté se zjišťuje druh dané bakterie), dále průkazu protilátek proti původcům myokarditidy (viz tento odkaz nebo kategorie Nemoc myokarditida – Příčiny) a v případě virů se využívá i metody PCR (polymerázová řetězová reakce), kdy se zjišťuje přítomnost/nepřítomnost DNA nebo RNA určitého viru.

    Problémem ovšem je, že někteří původci jsou zachytitelní pouze po omezenou dobu a tato vyšetření jsou celkově komplikována různými faktory. Ve výsledku se tedy podaří zjistit původce myokarditidy jen asi u 4 % pacientů.

    Streptococcus_agalactiae_on_blood_agar

    Obrázek 19: Ukázka kultivace (autor: 43trevenque)

    Autoři úvodních snímků: 43trevenque; Bill Branson

    Příspěvek Laboratorní vyšetření pochází z Myokarditida

    ]]>
    Rentgen (RTG) https://myokarditida.cz/cs_CZ/diagnostika-a-lecba/diagnostika/rentgen-rtg/ Fri, 05 Feb 2016 14:50:33 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=894 Rentgen je asi historicky nejstarší a nejznámější zobrazovací metodou v medicíně. Podstata vyšetření spočívá v tom, že jistá oblast pacientova těla je ozářena rentgenových zářením. Záření je pohlcováno měkkými tkáněmi (jako jsou t...

    Příspěvek Rentgen (RTG) pochází z Myokarditida

    ]]>
    Rentgen je asi historicky nejstarší a nejznámější zobrazovací metodou v medicíně. Podstata vyšetření spočívá v tom, že jistá oblast pacientova těla je ozářena rentgenových zářením. Záření je pohlcováno měkkými tkáněmi (jako jsou třeba plíce) méně než tvrdými tkáněmi (např. kostmi). Rentgenové záření se poté zachytí na RTG snímek.

    Rentgen hrudníku se u myokarditidy používá k vyloučení jiných diagnóz, např. zápalu plic, městnání v plicním oběhu (vyšší tlak v cévách způsobí jejich rozšíření a následně přestup tekutiny skrz stěnu cévy do plic). Na rentgenu může být také vidět větší perikardiální výpotek nebo zvětšení srdce (kardiomegalie).

    Stejně jako u mnoha jiných zobrazovacích metod, ani zde nemá myokarditida typický obraz. Nález může být i normální.

    Rentgen slouží spíše jako jedna z několika vyšetřovacích metod, zpřehledňujících stav pacienta. Nález na rentgenu hrudníku může být při myokarditidě normální.

    Rentgen

    Obrázek 16: Porovnání rentgenu s normálním nálezem a s perikardiálním výpotkem (autoři zleva: Zhangzhugang; James Heilman, MD)

    Autoři úvodního snímku: Zhangzhugang; James Heilman, MD

    Příspěvek Rentgen (RTG) pochází z Myokarditida

    ]]>
    Magnetická rezonance (MR nebo MRI) https://myokarditida.cz/cs_CZ/diagnostika-a-lecba/diagnostika/magneticka-rezonance/ Fri, 05 Feb 2016 14:48:26 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=889 Jedná se o zobrazovací metodu, která využívá magnetických vlastností jader atomů, konkrétně protonů (kladně nabitých částí jádra atomů). Za normálních okolností jsou osy těchto protonů natočeny různými směry. V případě vyšetření p...

    Příspěvek Magnetická rezonance (MR nebo MRI) pochází z Myokarditida

    ]]>
    Jedná se o zobrazovací metodu, která využívá magnetických vlastností jader atomů, konkrétně protonů (kladně nabitých částí jádra atomů). Za normálních okolností jsou osy těchto protonů natočeny různými směry. V případě vyšetření pacienta magnetickou rezonancí je pacient umístěn do silného magnetického pole, které tyto osy uspořádá do jednoho směru. Takto uspořádaná jádra atomů jsou pak „ostřelována“ elektromagnetickými impulzy, které jádrům atomů přidají energii. Po skončení těchto impulzů se atom začne získané energie zbavovat a může tak činit dvěma způsoby, které se označují jako T1 A T2 relaxace. Toto uvolnění energie je pak na cívkách zaznamenáno v podobě změny napětí a získané údaje jsou počítačem převedeny do formy obrázků, kdy se jednotlivé tkáně liší velikostí naměřeného napětí.

    Tohoto principu využívá i magnetická rezonance srdce. Jedná se o velmi přesnou metodu, stále více uplatňovanou v diagnostice myokarditidy. Myokarditidu může tato metoda ovšem potvrdit jen s určitou, ale zato poměrně vysokou pravděpodobností.

    Magnetická rezonance srdce umožňuje různé typy zobrazení dané nastavením přístroje (tzv. sekvence).

    Zaprvé umožňuje zobrazit funkci srdce. Magnetická rezonance poskytuje velkou výhodu v tom, že jsou na ní změny ve funkci a struktuře srdce (včetně ejekční frakce) pozorovatelné mnohem detailněji než na jiných zobrazovacích metod (viz video ukázka). Jinými sekvencemi je možné zobrazit strukturu tkáně, např. edém srdečního svalu.

    Důležitou části je zobrazení, kdy se pacientovi podává kontrastní látka (obsahující gadolinium). V případě myokarditidy se používá k průkazu zánětlivých změn v myokardu, kdy se na snímku místo, kde nejspíš probíhá nebo proběhl zánět, zobrazí světleji než zdravá srdeční svalovina (viz obrázek 14). V lékařském názvosloví se tento jev označuje jako pozdní nasycení myokardu (srdečního svalu), zkratkou LGE (late gadolinium enhancement). Kontrastní látka totiž funguje tak, že zdravé buňky srdečního svalu tuto látku rychle vyplavují, zatímco v místě zánětu se tato látka hromadí, což pak na snímku vytváří světlé místo. Kromě toho se také na tomto vyšetření sleduje perikardiální výpotek.

    MRI pozdní nasycení

    Obrázek 14: Magnetická rezonance srdce (autor: Klinika zobrazovacích metod FN Motol)

    Velkou výhodou tohoto vyšetření je velká přesnost a poměrně nízká zátěž organismu. Je ovšem nutné upozornit lékaře na případné kovové části v těle pacienta (např. kloubní náhrady a kardiostimulátor), protože se v některých případech magnetická rezonance vzhledem k silnému magnetickému poli nemůže u těchto pacientů provádět. Nevýhodou také může být poměrně velká hlučnost vyšetření, kterou snižují sluchátka, jež má pacient během vyšetření nasazená, a úzké prostory přístroje, což může působit klaustrofobicky. Nevýhodou může být délka vyšetření (i přes hodinu). Malé děti se proto někdy na toto vyšetření uspávají.

    Omezující je v případě magnetické rezonance i fakt, že se na magnetickou rezonanci určitých částí těla specializují užší skupiny lékařů, kteří dokonale znají anatomii dané oblasti těla.

    800px-3TMRI

    Obrázek 15: Přístroj magnetické rezonance (autor: Tomáš Vendiš)

    Autor úvodního snímku: Klinika zobrazovacích metod FN Motol

    Příspěvek Magnetická rezonance (MR nebo MRI) pochází z Myokarditida

    ]]>
    Echokardiografie (ECHO) https://myokarditida.cz/cs_CZ/diagnostika-a-lecba/diagnostika/echokardiografie-echo/ Fri, 05 Feb 2016 14:44:09 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=882 Echokardiografie je společně s EKG jedním ze základních kardiologických vyšetření. Využívá se při ní vlastností ultrazvuku - zvuku s velmi vysokou frekvencí (nad 20 000 Hz), který lidské ucho není schopno vnímat. Při echokardiogra...

    Příspěvek Echokardiografie (ECHO) pochází z Myokarditida

    ]]>
    Echokardiografie je společně s EKG jedním ze základních kardiologických vyšetření. Využívá se při ní vlastností ultrazvuku – zvuku s velmi vysokou frekvencí (nad 20 000 Hz), který lidské ucho není schopno vnímat. Při echokardiografickém vyšetření dochází k tomu, že se ultrazvuk, vysílaný sondou, kterou lékař při kardiologickém vyšetření při podezření na myokarditidu přikládá k  hrudníku, odráží od jednotlivých srdečních struktur a tento odraz je poté zpět převeden do sondy a následně počítačem do podoby obrázku. Díky tomu může lékař posuzovat a měřit velikost a tloušťky jednotlivých částí srdce a jejich funkci. Na základě tzv. dopplerovského efektu může při dopplerovské echokardiografii měřit i rychlosti proudění krve v různých oblastech srdce.

    ECHO

    Obrázek 12: Echokardiografie (autoři: Patrick J. Lynch a C. Carl Jaffe); Right/Left Ventricle (RV/LV)– Pravá/Levá komora; Right/Left Atrium (RA/LA) – Pravá/Levá síň; Pappilary muscle – papilární svaly, na kterých jsou ukotveny srdeční chlopně; Mitral valve – Dvojcípá chlopeň; Tricuspid valve – Trojcípá chlopeň; Septum – přepážka mezi jednotlivými částmi srdce; Anterior wall – Přední stěna; Inferior wall – Dolní stěna; Aortic valve – Aortální chlopeň; Apex – Srdeční hrot; Aortic arch – Aortální oblouk

    Mitral_regurgitation_echo_4chamber

    Obrázek 13: Dopplerovská echokardiografie (autor: J. Heuser)

    Obdobně jako u EKG, ani u echokardiografie neexistuje jednoznačný nález, který by myokarditidu diagnostikoval. ECHO poskytuje především informaci o změnách struktury a funkci jednotlivých srdečních oblastí. Ukazuje poruchy systolické a diastolické funkce komor (při stahu a plnění). Slouží také k vyloučení možných dalších příčin potíží pacienta (např. chlopenních vad).

    Mezi časté echokardiografické nálezy v průběhu myokarditidy patří změny funkce a struktury především levé komorydilatace („roztažení“) srdečních komor, porucha stažlivosti (kontraktility), případně i změna tloušťky stěny srdce. Častou komplikací, která se na echokardiografickém vyšetření zobrazí, je i perikardiální výpotek (viz obrázek 13), někdy se mohou objevit i tromby (sraženiny).  Nález může být ale i normální.

    Při komplikovanějších myokarditidách se objevují známky srdečního selhání, které souvisí se zhoršením srdeční funkce a vedle levé komory mohou být změny pozorovatelné i u pravé komory.

    Na echokardiografii se kromě výše zmíněného zkoumá systolická („vyprazdňovací“) „výkonnost“ levé komory – ejekční frakce levé komory, což je poměr mezi objemem krve vypuzené levou komorou v době systoly a celkového objemu krve při maximálním naplnění levé komory v době diastoly („plnění“). Zjednodušeně – poměr mezi krví „naplněnou“ a „vypuzenou.“ Tento poměr vyjádřený v procentech udává, kolik krve ze srdečních komor srdce vypudí do těla v době systoly. Obvykle se tato hodnota pohybuje v rozmezí 55 – 70%.

    Pericardial_effusion

    Obrázek 14: Perikardiální výpotek (autor: Kalumet); PE – Perikardiální výpotek (z anglického názvu Pericardial effusion); LA – Levá síň; LV – Levá komora; RV – Pravá komora

    Autoři úvodních snímků: Kalumet; Espinola-Zavaleta N, Soto ME, Castellanos LM, Játiva-Chávez S, Keirns C.

    Příspěvek Echokardiografie (ECHO) pochází z Myokarditida

    ]]>
    Elektrokardiogram (EKG) https://myokarditida.cz/cs_CZ/diagnostika-a-lecba/diagnostika/elektrokardiogram-ekg/ Fri, 05 Feb 2016 14:37:37 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=871 Elektrokardiograf je přístroj, který zaznamenává časové změny elektrického potenciálu („elektrického vedení“) způsobené srdeční aktivitou. Záznam těchto změn se nazývá elektrokardiogram (EKG). Změny elektrické srdeční činnosti zod...

    Příspěvek Elektrokardiogram (EKG) pochází z Myokarditida

    ]]>
    Elektrokardiograf je přístroj, který zaznamenává časové změny elektrického potenciálu („elektrického vedení“) způsobené srdeční aktivitou. Záznam těchto změn se nazývá elektrokardiogram (EKG). Změny elektrické srdeční činnosti zodpovídají za mechanický („samovolný“) a koordinovaný („vyladěný“) stah jednotlivých částí srdce. Elektrický impuls vzniká v srdci v sinoatriálním (SA) uzlu, který se nachází v zadní části pravé síně, odtud elektrický impuls postupuje stěnami síní do atrioventrikulárního (AV) uzlu, jenž se nachází na bázi (na obrázku 4 v horní části) mezikomorové přepážky (stěny mezi levou a pravou komorou). Odtud se elektrický impuls šíří přes Hisův svazek do dvou Tawarových ramének a Purkyňových vláken, kterými je elektrický impuls rozveden do veškeré svaloviny srdečních komor. Tímto elektrickým impulsem (tzv. depolarizací srdeční svaloviny) se dosáhne koordinovaného („vyladěného“) optimálního stahu síní a následně i komor (viz obrázek 4).

    514px-Srdce_prevodni_system

    Obrázek 4: Převodní systém srdeční (autor: Icewalker)

    Elektrokardiograf tuto činnost zaznamenává a převádí ji do podoby EKG křivky, která se rozděluje na několik vln a úseků (segmentů):

    Obrázek 5: EKG křivka (autor:  Agateller – Anthony Atkielski); v české literatuře se místo úseku PR užívá častěji úsek PQ

    Ve skutečnosti vypadá EKG zápis tak, jak ukazuje obrázek 6.

    EKG FYZIOL

    Obrázek 6: Normální (fyziologický) EKG záznam (autor: Bionerd)

    První část EKG křivky je záznam změny elektrických potenciálů („elektrické činnosti srdce“) snímaných z končetin (svody I – III a svody aVR, aVL a aVF) a druhá ze svodů, snímaných z hrudníku (svody V1 – V6), viz obrázek 7.

    EKG ELEKTRODY

    Obrázek 7: Končetinové a hrudní svody V1 – V6 (autoři zleva: Medic a Adnav)

    Při myokarditidě jsou na EKG křivce nalézány různé změny. Žádná z nich ale není pro myokarditidu zcela typická, nález může být na EKG u pacientů s myokarditidou proměnlivý. Někdy mohou být na EKG křivce změny jako při infarktu myokardu nebo známky perikarditidy (zánět vnějšího srdečního obalu).

    Nejčastější změny najdete ilustrované na následujících EKG záznamech.

    Při myokarditidě se na EKG objevují různé změny. K nejčastějším z nich patří nález negativních vln T. Tento nález bývá označován jako inverze („obrácení“) T vln, které jsou na EKG zaznamenány v opačné poloze, než ve které by měly být (viz obrázek 8 a můžete porovnat s obrázkem 5 a 6).

    EKF NEG T VLNY

    Obrázek 8: EKG záznam – T vlny (autor: Pediatrická klinika FN Motol)

    Častou změnou na EKG při myokarditidě je také tzv. elevace nebo deprese ST úseku (viz obrázky 9 a 10).

    EKG ST ELEVACE

    Obrázek 9: EKG záznam – ST elevace (autor: Pediatrická klinika FN Motol)

    Za normálních okolností by kmit S měl být hlubší než kmit Q a ST úsek by měl být ve stejné rovině s PQ úseku. Při elevaci ST úseku ale dochází k „vyvýšení“ tohoto úseku nad PQ úsekem. U deprese ST úseku je naopak tento úsek pod úrovní PQ úseku.

    Ta_wave_plus_ST_elevation

    Obrázek 10: ST elevace (autor: Bron 766)

    U myokarditidy mohou být na EKG křivce nalezeny dále tachyarytmie (tachykardie), zrychlený srdeční rytmus i v klidu. Tep může být pravidelný, ale i nepravidelný. Mohou být zachyceny různé typy extrasystol (mimořádné elektrické impulzy, elektrické impulzy „navíc“ – např. tzv. QRS komplexu – viz porovnání obrázek 5), které mohou vznikat jak v síních, tak i komorách. Dále mohou být pozorovány atrioventrikulární (AV) blokády, kdy některé elektrické impulsy ze síní nejsou „správně převedeny“ přes AV uzel nebo Hisův svazek dále do komor (viz porovnání obrázek 4). Případně může tato porucha nastat níže v srdečních komorách v podobě blokády Tawarových ramének (viz úvod k EKG a obrázek 4 – Převodní systém srdeční).

    Někdy také dochází ke změnám v QRS úseku, který se rozšíří, dále se mohou objevit změny PQ úseku a Q vlny, případně jiné známky toho, že došlo ke změně ve funkci a struktuře srdce (např. ztluštění srdečního svalu).

    Celkově se dá říci, že EKG křivka myokarditidu nediagnostikuje, ale je součástí diagnostiky a v průběhu onemocnění zachycuje vývoj a případné komplikace choroby (záchyt arytmií, možné perikarditidy).

    EKG křivka nerozliší závažnost poškození srdečního svalu, ale pomůže v diagnostice a při monitorování arytmií.

    Některé druhy arytmií mohou přervávat i po samotné myokarditidě, často ale vymizí samy.

    Autor úvodního snímku: Agateller – Anthony Atkielski

    Příspěvek Elektrokardiogram (EKG) pochází z Myokarditida

    ]]>
    Fyzikální vyšetření https://myokarditida.cz/cs_CZ/diagnostika-a-lecba/diagnostika/fyzikalni-vysetreni/ Fri, 05 Feb 2016 14:23:41 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=869 Fyzikální vyšetření, tedy vyšetření, které provádí lékař bezprostředně po příchodu pacienta do ambulance, bývá u myokarditidy různé. Není výjimkou, že fyzikální nález je normální nebo netypický. Někdy se může na první pohled myoka...

    Příspěvek Fyzikální vyšetření pochází z Myokarditida

    ]]>
    Fyzikální vyšetření myokarditidy, tedy vyšetření, které provádí lékař bezprostředně po příchodu pacienta do ambulance, bývá u této nemoci různé. Není výjimkou, že fyzikální nález je normální nebo netypický. Někdy se může na první pohled myokarditida jevit jako běžné virové onemocnění.

    Lékař může pohledem na pacientovi pozorovat mnoho rozmanitých symptomů, například:

    • Zvýšená teplota (subfebrilie) až horečka (febrilie)
    • Vysoký jugulární tlak (vysoký tlak v pravostranných srdečních oddílech – pravé síni a komoře se zvýšenou náplní krčních žil)
    • Zvětšení jater při pohmatu (hepatomegalie)
    • Zvětšené množství volné břišní tekutiny (ascites)
    • Periferní edém/otoky (např. symetrický – souměrný otok kolem kotníků, otoky bérců)
    • Zrychlené dýchání (tachypnoe)
    • Zrychlenou srdeční frekvenci (tachykardie), která není úměrná zvýšené teplotě
    • Zvýšený objem krve (hypervolémie)
    • Namodralé zbarvení kůže a sliznic (cyanóza)

    Při poslechu fonendoskopem může na pacientovi nalézt rozmanitou škálu patologických („nezdravých“) nálezů:

    • Oslabení 1. srdeční ozvy, případně přítomnost 3. a 4. ozvy, místo normálních dvou (ohraničených) ozev
    • Šelest nad dvojcípou chlopní (chlopeň mezi levou komorou a síní) a/nebo nad trojcípou chlopní (ta je mezi pravou síní a komorou)
    • Perikardiální a/nebo pleurální šelest (První se vyskytuje při počínajících perikarditidách ještě bez perikardiálního výpotku. Pleurální šelest je v překladu šelest, který vzniká vzájemným třením listů – „blan“ pohrudnice – v odborném názvosloví tzv. pleurální a viscerální. Je většinou závislý na dechových pohybech).
    • Důležitým nálezem je případný poslechový nález chrůpků na bázích plic (dolním okraji plic). Ty signalizují městnání krve v plicích při tzv. levostranném oběhovém selhání. Dochází ke zhoršení funkce levé komory a síně, což má za důsledek menší objem krve, vypumpované z plic do těla. Krev se poté hromadí – městná v plicních sklípcích, ve kterých se „vyměňuje“ při dýchání oxid uhličitý za kyslík.

    V některých případech nebo v situaci, kdy se jedná o vzácný druh myokarditidy nebo myokarditidu, která je vyvolána v důsledku jiné nemoci, může lékař pozorovat tyto příznaky:

    • Tromboembolické symptomy (tvorba krevních sraženin)
    • Zvětšené lymfatické uzliny
    • Svědění a vyrážka (může souviset s hypersenzitivní eozinofilní myokarditidou)
    • Příznaky revmatické horečky

    Autor úvodního snímku: Johannes Jansson

    Příspěvek Fyzikální vyšetření pochází z Myokarditida

    ]]>
    Definice a výskyt myokarditidy https://myokarditida.cz/cs_CZ/nemoc-myokarditida/definice-a-vyskyt-myokarditidy/ Wed, 20 Jan 2016 20:25:55 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=827 Definice

    Myokarditida je onemocnění, při kterém dochází k zánětlivému poškození srdečního svalu (myokardu). Zánět se vyskytuje buď jen na některých místech (tzv. ložiscích) srdečního svalu, nebo v celém srdečním svalu (difuzní záně...

    Příspěvek Definice a výskyt myokarditidy pochází z Myokarditida

    ]]>
    Definice myokarditidy

    Myokarditida je onemocnění, při kterém dochází k zánětlivému poškození srdečního svalu (myokardu). Zánět se vyskytuje buď jen na některých místech (tzv. ložiscích) srdečního svalu, nebo v celém srdečním svalu (difuzní zánět). Zánět je vyvolaný nejčastěji virovým původcem. Dochází při něm k poškození a odumírání buněk srdečního svalu.

    Průběh myokarditidy může být u jednotlivých pacientů různý (může proběhnout i bez příznaků – asymptomaticky), má u každého člověka jiný nástup a průběh, a proto jsou pacienti s myokarditidou léčeni individuálně – různými způsoby. Jedná se ovšem o závažné a v některých případech život ohrožující onemocnění.

    Diagnostika myokarditidy patří v kardiologii k těm nejsložitějším. Neexistuje prozatím jediné specifické vyšetření, které by myokarditidu diagnostikovalo. K  diagnostice je vždy potřeba souboru vyšetření (viz tento odkaz). Myokarditida může být mylně diagnostikována jako infarkt myokardu či jako jiná ischemická choroba (ischemie – nedokrvení).

    Léčba myokarditidy spočívá především v léčbě komplikací a symptomů. Léčba příčiny myokarditidy je vzhledem k velkému počtu původců a odlišnému průběhu onemocnění obtížná. (viz kategorie Diagnostika a léčba – podkategorie Možnosti léčby a kategorie Výzkum).

    Výskyt myokarditidy (epidemiologie)

    Výskyt myokarditidy se obtížně zjišťuje a odhady se různí. Ročně myokarditidu postihne zhruba 20 – 170 lidí z miliónu ročně. Častěji se jedná o muže, nejspíše kvůli pohlavnímu hormonu testosteronu.

    Více informací o vývoji a průběhu myokarditidy najdete na tomto odkazu.

    Autor úvodního snímku: Wapcaplet, Yaddah, Wnauta

    Příspěvek Definice a výskyt myokarditidy pochází z Myokarditida

    ]]>
    Typy myokarditidy https://myokarditida.cz/cs_CZ/nemoc-myokarditida/typy-myokarditidy/ Wed, 20 Jan 2016 20:24:49 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=824 Myokarditida se dělí do několika forem. Klasifikace typů myokarditidy se průběžně upravuje. Nejpoužívanější je tzv. klinicko-patologické rozdělení, které kombinuje pozorovaný průběh onemocnění pacienta s nálezem na jeho srdečním svalu.

    Fulm...

    Příspěvek Typy myokarditidy pochází z Myokarditida

    ]]> Myokarditida se dělí do několika forem. Klasifikovat typy myokarditidy není vždy zcela jednoduché, proto se klasifikace myokarditidy průběžně upravuje. Nejpoužívanější je tzv. klinicko-patologické rozdělení, které kombinuje pozorovaný průběh onemocnění pacienta s nálezem na jeho srdečním svalu.

    Fulminantní myokarditida

    Fulminantní myokarditida je vzácná forma choroby, ovšem s  dramatickým průběhem, kdy se u pacienta projevují známky srdečního selhání. U této formy dochází k závažným změnám ve funkci srdce a je pro ni příznačný velmi rychlý nástup, projevující se dušností, vysokými horečkami a arytmiemi. Příznaky se mohou objevit i za dva týdny po virovém onemocnění. Pokud pacient překoná akutní fázi nemoci, prognóza je příznivá.

    Akutní myokarditida

    Je nejčastějším typem myokarditidy. Příznačný je pro ni méně výrazný vzestup obtíží. Někdy nemusí být ani diagnostikována a pacientovi se jeví jako těžší chřipka. I přesto může být její průběh komplikovaný, objevuje se např. snížená funkce levé komory. Ve většině případů projevu prvních příznaků předchází nějaké virové onemocnění. Mezi nejčastější příznaky patří nevolnost, zvýšená teplota až horečka, únava, pocit bušení srdce a bolest na hrudi.

    Chronická myokarditida

    V současné době se místo výrazu chronická myokarditida začíná spíše používat výraz zánětlivá (infekční) kardiomyopatie. Dříve se chronická myokarditida rozdělovala na chronickou aktivní a chronickou perzistující Při chronické aktivní se jedná o chronickou formu myokarditidy, kdy dochází k jejímu opakování a jsou pozorovatelné i změny funkce srdce, hlavně levé srdeční komory. Průběh je podobný jako u akutní myokarditidy. Příčinou opakování je přítomnost přetrvávajícího viru v srdci a/nebo stálého slabého zánětu srdečního svalu.

    Chronická perzistující myokarditida je velmi podobná chronické aktivní myokarditidě, s tím rozdílem, že u ní nejsou pozorovatelné změny ve funkci levé srdeční komory a srdce jako celku. Vyskytuje se ovšem přetrvávající bolest na hrudi a pocit bušení srdce.

    Hypersenzitivní eozinofilní myokarditida

    Hypersenzitivní eozinofilní myokarditida patří mezi vzácné typy myokarditidy, která se ještě dále rozděluje podle možných příčin vzniku. Zánět a odumírání (nekróza) myokardu je při ní zprostředkován eozinofily, buňkami imunitního systému, které mají důležitou roli při alergické reakci a při boji s parazity. Nejčastěji bývá vyvolána hypersenzitivní alergickou reakcí na léky (antibiotika, antikonvulziva – používaná při léčbě epilepsie), antidepresiva, některá diuretika, metyldopa, očkování (především v USA), dále přítomností parazita v lidském organismu (např. Trypanosoma cruzi) či může být důsledkem jiného onemocnění, např. hypereosinofilního syndromu (HES), při kterém dochází ke zvýšení koncentrace eozinofilů v tkáních a v krvi. Pacient může přejít ze zánětlivé fáze postupně do trombotické („sraženinové“) fáze a poté do fáze fibrotické („jizvové“).

    Velkobuněčná myokarditida

    Velkobuněčná myokarditida patří mezi extrémně vzácné typy myokarditidy, která byla dokonce v USA zařazena na seznam vzácných nemocí. V českých podmínkách jsou tyto případy raritou. Jedná se o nejagresivnější typ myokarditidy, která je doprovázena život ohrožujícími arytmiemi a srdečním selháním. U čtvrtiny případů je spojována s dosud nevyjasněnými autoimunními procesy. Problematická je i její léčba, která sestává především z imunosupresivní terapie a terapie kortikosteroidy (viz tento odkaz). Nejúčinnější léčbou stále zůstává v tomto případě transplantace srdce. I poté přetrvává riziko jejího opakování.

    Sarkoidóza srdce

    Jedná se o chronický zánět, který kromě srdce může postihnout i další orgány, např. plíce a ledviny. Srdce nemusí být vždy postiženo. Podstatou sarkoidózy je tvorba granulomů, „klubíček“ z buněk imunitního systému, v postižených orgánech, což narušuje jejich správnou funkci. Původ tohoto zánětu je zatím nejasný. Nejčastěji se srdeční sarkoidóza projevuje srdeční nedostatečností a arytmiemi, které patří k největším nebezpečím tohoto onemocnění.

    Myokarditida a autoimunní onemocnění

    Myokarditida se může v některých případech vyskytnout jako komplikace autoimunních onemocnění, kdy tělo vytváří protilátky proti svým vlastním tkáním. Mezi takováto onemocnění patří systémový lupus erythematodes (SLE), což je nemoc postihující mj. kůži, plíce a kardiovaskulární systém, kdy se vytváří protilátky proti některých složkám buněk. V ne zcela zanedbatelném množství se může myokarditida objevit i u pacientů s celiakií, což je chronické zánětlivé onemocnění tenkého střeva. V důsledku zánětu je narušena propustnost střevní stěny pro látky, které přijímáme z potravy. V případě celiakie je jako příčina myokarditidy popisována tvorba protilátek proti samotným buňkám srdečního svalu. Roli pravděpodobně hraje i narušená propustnost střevní stěny.

    Myokarditida u HIV pozitivních pacientů

    Myokarditida se vyskytuje u 25-75 % HIV pozitivních pacientů. Za příčinu je považováno jak přímé poškození buněk srdečního svalu virem HIV, tak i poškození srdce jinými viry a bakteriemi, což souvisí s tím, že virus HIV napadá především buňky imunitního systému, který poté není účinný mj. v boji proti infekčním onemocněním. Prognóza pacientů s HIV myokarditidou je nejistá.

    Autoři úvodních snímků: Kurt Deb, Behrus Djavidani, Stefan Buchner, Florian Poschenrieder, Norbert Heinicke, Stefan Feuerbach, Günter Riegger and Andreas Luchner; Ed Uthman, MD; dr n. med. Krystyna Bielnik, lek. med. Dariusz Młoczkowski, dr n. med. Tadeusz Modrzewski, lek. med. Dorota Snopkowska, prof. dr hab. med. Krzysztof W. Zieliński

    Příspěvek Typy myokarditidy pochází z Myokarditida

    ]]>
    Příčiny https://myokarditida.cz/cs_CZ/nemoc-myokarditida/priciny-etiologie-myokarditidy/ Wed, 20 Jan 2016 20:23:00 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=821 Myokarditida může být vyvolána velkým množstvím infekčních i neinfekčních původců. Ve většině případů (až 95%) je vyvolána některým z virů, méně často bakteriemi (v našich podmínkách nejčastěji Borellia burgdorfer...

    Příspěvek Příčiny pochází z Myokarditida

    ]]>
    Myokarditida může být vyvolána velkým množstvím infekčních i neinfekčních původců. Ve většině případů (až 95%) je vyvolána některým z virů, méně často bakteriemi (v našich podmínkách nejčastěji Borellia burgdorferi, která je přenášena klíšťaty a způsobuje lymeskou boreliózu, myokarditida způsobená touto bakterií se proto nazývá lymeská), parazity (hlavně v Jižní a Střední Americe) a vzácně kvasinkami, toxiny a léky (v tomto případě se jedná o tzv. hypersenzitivní eozinofilní myokarditidu) nebo jsou důsledkem jiného, nejčastěji autoimunního onemocnění. Postihnout všechny infekční příčiny (viry, bakterie, parazity), způsobující myokarditidu, je obtížné, protože toto onemocnění může být vyvoláno velikým množstvím původců. Toto ztěžuje diagnostiku i léčbu. Nejčastěji do etiologie myokarditidy (příčiny) patří viry, způsobující infekce dýchacích cest a zažívacího traktu.

    V následující tabulce najdete některé příklady infekčních i neinfekčních původců, ti nejčastější původci jsou tučně zvýrazněni. V závorce jsou pak uvedeny nemoci, které tito původci nejčastěji vyvolávají, a které jsou známější. Případně v závorce najdete i zkratky a vysvětlivky.

    VIRY BAKTERIE PARAZITÉ A PRVOCI KVASINKY
    Enteroviry: Coxsackie A, B; echoviry, polioviry (infekce dýchacích cest, srdce a nervové soustavy) Borrelia (nejčastěji burgdorferi; lymeská borelióza) Toxoplasma gondii (toxoplazmóza, přenášená nejčastěji kočkou) Candida
    Adenoviry (infekce dýchacích a trávicího traktu, včetně průjmových onemocnění) Streptococcus (mnoho druhů, běžně se vyskytují v lidském těle, mohou vyvolat zápal plic a meningitidu) Trypanosoma cruzi (způsobuje Chagasovu nemoc, především J. Amerika) Cryptococcus (přenášena ptačím trusem)
    Virus chřipky Stafylococcus (desítky druhů, způsobují nejčastěji záněty) Plasmodium falciparum (malárie) Histoplasma (přenášena ptačím a netopýřím trusem)
    Cytomegalovirus (CMV; infekční mononukleóza atd.) Mycobakterium (např. tuberkulóza) Trichinella spiralis (způsobuje trichinelózu, vyvolanou např. svalovcem stočeným) Aspergillus (vyskytuje se u pacientů s poruchami imunity a plicními chorobami)
    Parvovirus B19 (Exantematické – vyrážkové nemoci, aplastická anémie atd.) Chlamydie: nejčastěji Chlamydia pneumonie – plicní (pneumonie způsobuje např. zápal plic) Schistosomóza (parazitické onemocnění vylučovacího a pohlavního ústrojí, případně jater a střev) Actinomyces (vyvolává abscesy – dutiny vyplněné hnisem, a jizvení)
    Herpes simplex virus 6 (tzv. šestá dětská nemoc) Mycoplasma pneumoniae (infekce dýchacích cest) Toxocara canis (Škrkavka psí)
    Virus Epsteina-Barrové (EBV; infekční mononukleóza, chronický únavový syndrom) Legionella (infekce dýchacích cest)
    HIV Corynebacterium diptheriae (způsobuje záškrt, onemocnění myokardu a periferních nervů)
    Virus Hepatitidy C (žloutenky)
    Myxoviry (patří do rodiny virů, způsobujících příušnice, spalničky atd., patří k nim i virus chřipky)
    Rubella/rubeola („Třídenní spalničky“ s rudou vyrážkou/zarděnky)
    Varicella zoster virus (plané neštovice, pásový opar)
    TOXINY LÉKY ONEMOCNĚNÍ (hl. autoimunní)
    Alkohol Antibiotika (peniciliny, sulfonamidy, tetracykliny, cefalosporiny, streptomycin) Systémový lupus erythematodes (SLE) Syndrom Churga-Straussové
    Antracykliny (chemoterapeutikum) Antidepresiva (tricyklická, klozapin, benzodiazepin apod.) Sarkoidóza Očkování proti neštovicím (hlavně USA)
    Kokain Antibuberkulózní léky (isoniazid, paraaminosalycilová kyselina) a antikonvulziva (fenytoin) Kawasakiho nemoc Velkobuněčná myokarditida
    Anabolické steroidy Hadí, pavoučí jed Revmatická horečka/artritida Hypereosinofilní syndrom
    Těžké kovy (kobalt, olovo); oxid uhelnatý Včelí, vosí jed Celiakie
    Některá diuretika (acetazolamid, chlorthalidon, spironolakton, hydrochlorothiazid atd.) Wegenerova granulomatóza
    Nestreroidní protizánětlivé léky (indometacin, fenylbutazon, ibuprofen) Sjögrenův syndrom
    Dobutamin; metyldopa

    Tabulka etiologie myokarditidy

    Autor úvodního snímku: Thomas Splettstoesser

    Příspěvek Příčiny pochází z Myokarditida

    ]]>
    Upozornění https://myokarditida.cz/cs_CZ/o-webu/upozorneni/ Wed, 20 Jan 2016 20:21:26 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=818 Přístupem na stránky www.myokarditida.cz souhlasíte s následujícími podmínkami. Pokud nesouhlasíte, stránky prosím opusťte. Vyhrazuji si právo tyto...

    Příspěvek Upozornění pochází z Myokarditida

    ]]>
    Přístupem na stránky www.myokarditida.cz souhlasíte s následujícími podmínkami. Pokud nesouhlasíte, stránky prosím opusťte. Vyhrazuji si právo tyto podmínky kdykoliv změnit a učiním vše potřebné pro to, abych Vás o této změně informoval. Přesto je vhodné tyto podmínky průběžně sledovat vzhledem k tomu, že používáním www.myokarditida.cz s nimi souhlasíte:

    Informace na webu www.myokarditida.cz nejsou návodem pro léčení nebo diagnostiku nemocí nebo návodem pro správné užívání léků nebo doplňků stravy. Užití rad a možností léčby uveřejněné na tomto webu je věcí úvahy čtenáře. Web www.myokarditida.cz v žádném případě nenahrazuje lékařské vyšetření. Provozovatel nenese žádnou odpovědnost za případné komplikace a škody, které vznikly použitím informací z tohoto webu. V případě nemoci nebo nežádoucího účinku léků se vždy obraťte na lékaře nebo lékárníka.

     Veškerý obsah těchto stránek je chráněn autorským právem a je dovoleno ho využívat pouze v původním znění a jedině s mým výslovným souhlasem.

     E-mail info@myokarditida.cz slouží pouze jako informační e-mail, na který můžete zasílat dotazy týkající se informací uvedených na těchto stránkách, případně informací obecného charakteru. Neslouží k tomu, aby na něj mohli návštěvníci www.myokarditida.cz zasílat dotazy k právě probíhající léčbě. Stránky mají pouze informativní charakter. S případnými dotazy, týkajícími se právě probíhající léčby se prosím obraťte na lékaře.

    Verze pro odborníky je určena pouze pro specialisty v oboru lékařství a příbuzných oborech. Pokud jimi nejste, využijte prosím Verzi pro veřejnost, viz tento odkaz.

    Příspěvek Upozornění pochází z Myokarditida

    ]]>
    Slovo autora https://myokarditida.cz/cs_CZ/o-webu/slovo-autora/ Wed, 20 Jan 2016 20:19:35 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=815 Vážení a milí návštěvníci webových stránek www.myokarditida.cz, jmenuji se Jan Habásko a jsem zakladatelem a správcem tohoto webového průvodce, určeného pacientům s diagnostikovanou myokarditidou a jejich r...

    Příspěvek Slovo autora pochází z Myokarditida

    ]]>
    Vážení a milí návštěvníci webových stránek www.myokarditida.cz,

    jmenuji se Jan Habásko a jsem zakladatelem a správcem tohoto webového průvodce, určeného pacientům s diagnostikovanou myokarditidou a jejich rodinám a blízkým. Jsem absolventem 1. Lékařské fakulty UK v Praze a Gymnázia Jana Nerudy v Praze a sám jsem myokarditidou onemocněl, proto vím, v jaké situaci se nyní nacházíte a jak se cítíte.

    Při vyhledávání informací o této nemoci jsem na internetu našel buď odborné články, které lidem, kteří se alespoň trochu nevyznají v biologii a medicíně, nic nového neřeknou, ba naopak je ještě více vyděsí množstvím lékařských termínů a statistik nebo jsem na webových stránkách našel diskuze laiků, kde nemusí být uvedené informace správně formulované. Nenašel jsem tedy žádnou stránku, kde bych se srozumitelně a přehledně v češtině dozvěděl, s čím se nyní potýkám, a co vše mě do budoucna čeká.

    Samozřejmě jsem chtěl znát „svého nepřítele“ co nejlépe, a proto jsem si nastudoval velké množství odborných článků a publikací a po poradě s lékaři a mými blízkými jsem se rozhodl, že se o informace podělím a že vytvořím webového průvodce pro ostatní pacienty a jejich rodiny. Vynasnažím se předložit zde srozumitelně a přehledně, co je myokarditida, jaké jsou možnosti její léčby a mnoho dalších informací, které s ní souvisí.

    Kromě údajů o nemoci samotné si na těchto stránkách můžete přečíst příběhy dalších lidí a novinky z oblasti výzkumu. Ve speciální kategorii Slovo lékařů najdete rozhovory s odborníky z kardiologie, imunologie a zobrazovacích metod, kteří se diagnostikou a léčbou myokarditidy zabývají.

    Tento projekt jsem samozřejmě nevytvářel sám, a proto bych zde rád poděkoval těm, kteří ho zaštítili, podpořili, věnovali mu svůj volný čas a zkontrolovali po odborné stránce. Mé velké díky patří tedy těmto lidem:

    Vedoucí školního projektu, v jehož rámci tento průvodce vznikal:

    Mgr. Štěpán Mička – Gymnázium Jana Nerudy, Praha

    MUDr. Lucie Šedivá, Ph.D. – Vedoucí lékařka antiarytmické jednotky Nemocnice na Homolce

    Konzultanti:

    doc. MUDr. Petr Kuchynka, Ph.D. – II. interní klinika 1. LF UK a VFN a Centrum pro kardiomyopatie

    prof. MUDr. Tomáš Paleček, Ph.D.  – II. interní klinika 1. LF UK a VFN a Centrum pro kardiomyopatie

    MUDr. René Čamek – Vedoucí kardiologického a interního oddělení Ústavu preventivního a sportovního lékařství spol. s r.o.

    MUDr. Veronika Stará – Kardiologická ambulance Pediatrické kliniky 2. LF UK FN Motol

    MUDr. Radana Zachová – Ústav imunologie 2. LF UK a FN Motol

    MUDr. Theodor Adla – Klinika zobrazovacích metod 2. LF UK a FN Motol

    MUDr. Pavel Štursa – Radiologické oddělení Nemocnice na Homolce

    Za poskytnutí článků a inspiraci děkuji:

    Leslie T. Cooperovi, Jr., M. D., Professor of Medicine – Vascular Centre a Department of Cardiovascular Diseases Mayo Clinic, Florida, USA

    Srdečně také děkuji firmě SVĚT IT s.r.o., která bezplatně spravuje hosting a doménu těchto stránek a zasloužila se o jejich grafickou úpravu.

    Za korekturu a konzultaci překladu do angličtiny velmi děkuji B. Ed. Waynu Smithovi (Gymnázium Jana Nerudy) a Mgr. Renátě Rejmíšové(Gymnázium Jana Nerudy). Za korekturu práce děkuji také PhDr. Blance Nápravníkové (Gymnázium Jana Nerudy) a PhDr. Veře Radvákové, Ph.D. (Gymnázium Jana Nerudy a VŠE).

    V neposlední řadě děkuji z celého srdce svým rodičům za pomoc a podporu.

    Tento webový průvodce má i svou e-mailovou adresu: info@myokarditida.cz. Můžete na ni zasílat dotazy, týkající se informací uvedených na těchto stránkách nebo informací obecného charakteru. S případnými dotazy, týkajícími se právě probíhající léčby, se prosím obraťte na lékaře. Nepříslušelo by mi a ani bych Vám nemohl na tyto dotazy odpovědět.

    Doufám, že zde najdete veškeré informace, které hledáte a že Vám ve Vaší situaci alespoň trochu pomohou.

    Jan Habásko

    Příspěvek Slovo autora pochází z Myokarditida

    ]]>
    Příznaky https://myokarditida.cz/cs_CZ/nemoc-myokarditida/priznaky-myokarditidy/ Tue, 19 Jan 2016 14:21:50 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=767 Příznaky jsou u každého pacienta s myokarditidou individuální a různé. Většině prvních příznaků myokarditidy předchází dřívější infekční, nejčastěji dýchacího nebo trávicího ústrojí.

    Příznaky, které pacient pozoruje, jsou

    Příspěvek Příznaky pochází z Myokarditida

    ]]>
    Příznaky myokarditidy jsou u každého pacienta s myokarditidou individuální a různé. Většině prvních příznaků myokarditidy předchází dřívější infekční, nejčastěji dýchacího nebo trávicího ústrojí.

    Příznaky, které pacient pozoruje, jsou chřipce podobné. Mohou mít až nezvykle rychlý nástup:

    • nevolnost a nechutenství
    • zvracení
    • bledost a pocení
    • horečka (febrilie) nebo zvýšená teplota (subfebrilie)
    • bolest svalů a kloubů (myalgie a artralgie)
    • únava
    • vyrážka
    • otoky kolem kotníků, otoky bérců (část nohy mezi kotníkem a kolenem)

    K těmto příznakům se u většiny pacientů připojuje i dušnost (dyspnoe), i při malé zátěži, která může být vázána na polohu, a která může být doprovázena závratěmi. Většinou je dýchání ztíženo bolestí na hrudi.

    Zhruba polovina pacientů má také pocit bušení na hrudi (palpitace) nebo vnímání nepravidelnosti srdečního rytmu.

    Třetina lidí si také stěžuje na bolesti na hrudi, konkrétně za hrudní kostí (sternem) a v jejím okolí. Bolest je ostrá, píchavá, bodavá a mačkavá (má osobní zkušenost – připadáte si, jako by vám něco stlačilo plíce a ztížilo dýchání, zároveň zmáčklo srdce a občas do něj zarylo nehty).

    Příznaky myokarditidy, včetně bolestí na hrudi, mohou – ale nemusí připomínat infarkt myokardu.

    Autor úvodního snímku: Patrick J. Lynch

    Příspěvek Příznaky pochází z Myokarditida

    ]]>