Výzkum Archivy - Myokarditida https://myokarditida.cz/cs_CZ/category/vyzkum/ Webový průvodce o nemoci myokarditida, její diagnostice a léčbě. Mon, 22 Apr 2024 22:43:24 +0000 cs hourly 1 https://wordpress.org/?v=6.9.1 Dr. Renzo Marcolongo https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/slovo-lekaru/dr-renzo-marcolongo/ Mon, 22 Apr 2024 15:50:01 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3779 Rozhovor s  expertem z centra kardiominulogie Universitní nemocnice v Padově, která je jednou z předních světových institucí ve výzkumu, diagnostice a léčbě myokarditidy. Dr. Renzo Marcolongo absolvoval Universitu v Padově v roce 1983. Získal ates...

Příspěvek Dr. Renzo Marcolongo pochází z Myokarditida

]]>
Rozhovor s  expertem z centra kardioimunologie Universitní nemocnice v Padově, která je jednou z předních světových institucí ve výzkumu, diagnostice a léčbě myokarditidy.

Dr. Renzo Marcolongo absolvoval Universitu v Padově v roce 1983. Získal atestaci z hematologie, kardiologie a klinické imunologie. Svou profesní a vědeckou kariéru zasvětil oblasti systémových autoimunitních, imunitně zprostředkovaných a autozánětlivých onemocnění a kardioimunologii. Společně s paní profesorkou Caforio založil kardioimunologickou větev kardiologické kliniky Universitní nemocnice v Padově. Byl také členem evropského sdružení expertů, kteří se věnují tzv. Therapeutic Patient Education (volně přeloženo jako „vzdělání pacienta o léčbě“). O této problematice vyučuje na mnohých italských a francouzských pracovištích. Je autorem nebo spoluautorem více než 90 mezinárodních publikací.

Immune-checkpoint inhibitory (speciální protilátky používané většinou v léčbě vybraných onkologických pacientů) jsou důležitou součástí léčby některých nádorových onemocnění. Myokarditida je vzácnou komplikací jejich podávání. Jaké máte prosím s touto formou myokarditidy zkušenosti?

Dosud jsme neléčili žádného pacienta s immune-checkpoint myokarditidou. Pravděpodobně je ještě vzácnější, než se očekávalo, alespoň v Itálii.

V padovské nemocnici jste zavedli speciální bezpečnostní protokol pro pacienty s autoimunitní myokarditidou, kteří jsou léčení imunosupresivní léčbou (potlačující přemrštěnou reakci imunitního systému). Mohl byste prosím o tomto protokolu říci více?

Dle našich zkušeností by mělo u pacientů s akutní myokarditidou/dilatační kardiomyopatií, která byla prokázána biopsií, a kteří jsou vhodní k imunosupresivní terapii, proběhnout diagnostické kolečko (nazývané Saftey Checklist – Bezpečnostní protokol), které zahrnuje různé krevní a další testy. Ve zkratce, pacienty vyšetřujeme na přítomnost některých skrytých infekcí (myšleno hlavně tuberkulózu, HIV a žloutenku B a C) a běžná nádorová onemocnění dle věku, pohlaví a etnika (konkrétně krevní testy na některá hematologická, krevní, nádorová onemocnění, nádor prsu a děložního čípku, tlustého střeva a prostaty, pokud je to u daného pacienta vhodné).

(CAFORIO, Alida Linda Patrizia et al. Long‐term efficacy and safety of tailored immunosuppressive therapy in immune‐mediated biopsy‐proven myocarditis: A propensity‐weighted study. Online. European Journal of Heart Failure. ISSN 1388-9842. https://doi.org/10.1002/ejhf.3220. CAFORIO, Alida L. P. (ed.). Myocarditis. Online. Cham: Springer International Publishing, 2020. ISBN 978-3-030-35275-2. https://doi.org/10.1007/978-3-030-35276-9.)

Jaké jsou poslední trendy v imunologické léčbě myokarditidy, včetně jejích specifických forem jako je velkobuněčná a eosinofilní myokarditida?

Máme úspěšné zkušenosti s monoklonální protilátkou anti-CD20 Rituximab (používá se na léčbu různých autoimunitních onemocnění, cílí na B-lymfocyty produkujících protilátky; viz tento článek) v léčbě velkobuněčné i eosinofilní myokarditidy. V předchozích letech jsme také úspěšně léčili několik pacientů s eosinofilní myokarditidou monoklonální protilátkou anti-IL 5 mepolizumabem (eosinofily jsou buňky imunitního systému zahrnuté například v alergické reakci; výsledky této léčby budou publikovány).

Co byste vzkázal čtenářům myokarditida.cz?

Nepropadejte obavám. Myokarditida, pokud je včas a správně diagnostikovaná, např. endomyokardiální biopsií, je léčitelnou nemocí. Z naší zkušenosti, imunitně zprostředkovaná myokarditida bez přítomnosti virů v srdečním svalu obvykle skvěle odpovídá na imunosupresivní/imunomodulační léčbu a tito pacienti mají dobrou prognózu.

Rozhovor s Dr. Giordanim naleznete na tomto odkazu.

Příspěvek Dr. Renzo Marcolongo pochází z Myokarditida

]]>
Dr. Andrea Silvio Giordani https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/slovo-lekaru/dr-andrea-silvio-giordani/ Sun, 17 Dec 2023 23:04:12 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3764 V létě letošního roku jsem měl příležitost a čest stážovat v centru kardioimunologie kardiologické kliniky Univerzitní nemocnice v Padově v Itálii pod vedením paní profesorky Caforio. Tým paní profesorky patří k průkopníkům v oblasti diagnostiky a lé...

Příspěvek Dr. Andrea Silvio Giordani pochází z Myokarditida

]]>
V létě letošního roku jsem měl příležitost a čest stážovat v centru kardioimunologie kardiologické kliniky Univerzitní nemocnice v Padově v Itálii pod vedením paní profesorky Caforio. Tým paní profesorky patří k průkopníkům v oblasti diagnostiky a léčby zánětlivých srdečních onemocnění, včetně myokarditidy. Toto centrum je jedním z největších v Itálii a celé Evropě a zajišťuje diagnostiku a léčbu více než 1000 pacientů s myokarditidou. Jeho pracovníci byli tak laskaví, že mi věnovali svůj čas, abych s nimi mohl na téma myokarditidy udělat několik rozhovorů. Níže najdete rozhovor s panem doktorem Giordani, který se již několik let oblasti myokarditid věnuje jako výzkumný pracovník a publikoval na toto téma mnoho článků ve významných zahraničních časopisech.

Vážený doktore Giordani, mohl byste mi prosím říct nějaké informace o Vaší kariéře?

V současné době pracuji jako Research Fellow (výzkumný pracovník) v univerzitní nemocnici v Padově, která se nachází v severní Itálii a slouží v našem regionu jako nejvyšší specializované referenční centrum pro téměř celé spektrum kardiovaskulárních nemocí, od vrozených srdečních vad až po srdeční selhání v konečné fázi, které vyžaduje transplantaci srdce. Svá univerzitní studia i kardiologickou specializaci jsem absolvoval v této nemocnici. Nyní mám možnost zde pracovat v centru kardioimunologie. Během své kardiologické specializace jsem se zaměřil na multimodalitní (echokardiografie, CT, magnetická rezonance atd.) kardiovaskulární zobrazovací metody a diagnostiku a léčbu pacientů s myokarditidou a imunitně podmíněnou perikarditidou (zánětem osrdečníku), kdy mám možnost spolupracovat s velmi zkušeným imunologem.

Publikoval jste o myokarditidě mnoho článků, včetně tzv. fulminantní myokarditidy. Mohl byste mi prosím říci více o této specifické formě myokarditidy?

Myokarditida je různorodé onemocnění, které může mít mnoho různých podob. Mezi nimi je fulminantní myokarditida tou nejnebezpečnější. Navzdory tomu, že neexistuje jednotná definice fulminantní myokarditidy, myslí se tím obvykle taková forma myokarditidy, kdy je u pacienta potřeba tzv. hemodynamická podpora ve smyslu podávání ionotropních látek (podporujících funkci srdce, resp. celého kardiovaskulárního systému) nebo mechanické srdeční podpory (např. ECMO, Impella). I v přítomnosti normální systolické funkce levé srdeční komory se mohou u této formy myokarditidy objevit incesantní komorové tachykardie, např. arytmická bouře (velmi závažná porucha srdečního rytmu). Fulminantní myokarditida je spíše než určitou formou myokarditidy specifickou klinickou podobou této nemoci, která s sebou nese riziko horší prognózy i po překonání akutní fáze nemoci.

Změnila se léčba fulminantní myokarditidy v posledních letech?

Léčba myokarditidy by se obecně měla řídit individuálně jak podle charakteristik nemoci u daného pacienta (např. dle nálezu v histologii, jestli je infekční či imunitně podmíněná), tak podle dalších okolností týkajících se nemocného (hemodynamická stabilita, komorbidity). První případ fulminantní myokarditidy byl detailněji popsán na počátku devadesátých let minulého století. Od té doby se diagnostika a léčba nemoci vyvinula od základní podpory funkcí krevního oběhu k léčbě na základě etiologie, především na podkladě výsledků endomyokardiální biopsie. Když se myokarditida prezentuje ve své fulminantní formě, je nutné získat co nejdříve vzorek srdeční tkáně, aby mohla být diagnóza myokarditidy potvrzena (protože myokarditida může napodobovat další kardiovaskulární onemocnění), aby se určil typ zánětlivé reakce (např. eozinofilní myokarditida vyžaduje jinou léčbu než velkobuněčná myokarditida), a aby se v srdečním svalu detekoval případný infekční původce (což je kontraindikací imunosupresivní terapie a je nutné použít antimikrobiální látky – např. ATB a antivirotika).

Jaká je dle Vašeho názoru budoucnost diagnostiky a léčby fulminantní myokarditidy?

Budoucnost léčby myokarditidy spočívá v precizní medicíně a individualizovaných protokolech. V dalším výzkumu je potřeba identifikovat individuální ukazatele prognózy, především prediktory odpovědi na imunosupresivní terapii a prediktory relapsu myokarditidy. Pouze nedávno se ukázalo, že je fulminantní myokarditida ukazatelem horší prognózy, jak z krátkodobého, tak i dlouhodobého pohledu, zatímco v minulosti se nesprávně věřilo, že je tato forma myokarditidy paradoxně spojená s malou mírou úmrtí po překonání akutní fáze nemoci. Reflektuje to množství výzkumné práce, které je ještě potřeba k tomu, aby se zajistilo, že všem pacientům s podezřením na myokarditidu a s vážným narušením funkce kardiovaskulárního systému budou nabídnuty ty nejlepší diagnostické a léčebné metody.

Co byste vzkázal čtenářům myokarditida.cz?

Fulminantní myokarditida je jen jednou z mnoha forem, kterými se může zánětlivé postižení srdeční svalu prezentovat. Kardioimunologie je novou oblastí medicíny s mnoha slibnými objevy v blízké budoucnosti. Doufám, že toto vše povede ke zlepšení prognózy a života pacientů.

Příspěvek Dr. Andrea Silvio Giordani pochází z Myokarditida

]]>
COVID-19 novinky 2023 – 2. část https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/covid-19/covid-19-novinky-2023-2-cast/ Fri, 03 Feb 2023 18:25:53 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3749 V nedávno zveřejněném článku jsem se věnoval novinkám ve výzkumu myokarditidy po očkování proti SARS-CoV-2. Druhé téma, které bych zde rád aktualizoval,...

Příspěvek COVID-19 novinky 2023 – 2. část pochází z Myokarditida

]]>
V nedávno zveřejněném článku jsem se věnoval novinkám ve výzkumu myokarditidy po očkování proti SARS-CoV-2. Druhé téma, které bych zde rád aktualizoval, je problematika Long COVID. Blíže si o něm můžete přečíst v tomto článku. Ve stručnosti se jedná o onemocnění, které může vyvolávat příznaky a poruchy funkce orgánů, které mohou u nemalé části nemocných významně narušit jejich soukromý i pracovní život.

Mechanismy vzniku

Dle údajů publikovaných v časopise Nature různou formou Long COVID celosvětově trpí přes 65 milionů lidí. V USA i Velké Británii již mluví o vlivu Long COVID i na ekonomické fungování země v důsledku ztráty nemalé části pracujících, kteří nejsou schopni po proběhlé infekci SARS-CoV-2 takového pracovního nasazení jako dříve. Je již víceméně jisté, že vyvolávajících příčin tohoto onemocnění bude několik, přičemž se mohou u jednotlivých pacientů kombinovat. Z toho také vyplývá široká škála příznaků, na které si pacienti stěžují – od únavy (klidové i ponámahové), přes bušení srdce, deprese, poruchy paměti až po přetrvávající kašel a dušnost. U Long COVID pacientů lékaři a vědci popsali změny na úrovni mnohých orgánových systémů.

Obrázek ukazující, které orgánové systémy mohou být po proběhlé COVID-19 infekci postižené, a jak se mohou jejich narušené funkce projevovat.

Imunitní systém pacientů s touto chorobou např. vykazuje známky vyčerpání T buněk, které mají nezastupitelnou roli při tvorbě protilátek, boji proti virovým infekcím a také v „usměrňování“ imunitní reakce. Imunitní buňky u některých pacientů dokonce mohou začít vytvářet protilátky proti tělu vlastním molekulám, resp. buňkám, např. proti těm, které regulují krevní tlak anebo se nachází ve tkáních kardiovaskulárního a nervového systému. Změny vykazují i další složky imunitního systému, a to i několik měsíců od proběhlé infekce. Pro pacienta to pak má ty důsledky, že imunitní systém nadále v těle udržuje zánětlivé prostředí a je zároveň náchylnější k jiným infekcím. Ano, to se může dít i u jiných infekcí než po prodělaném COVID-19, ale problém této infekce je ten, že je jí v populaci velké množství. S tím souvisí i to, že snížená funkce imunitního systému může vést k „probuzení v těle spících virů“, např. virů způsobujících infekční mononukleózu anebo herpetických virů. Pacienti s Long COVID taktéž hůře vytváří ochranné protilátky proti SARS-CoV-2.

Mezi další možné příčiny vzniku Long COVID, které úzce souvisí s imunitním systémem, je narušení střevního mikrobiomu a přetrvávání (perzistence) SARS-CoV-2 v těle. Střevní mikrobiom (zjednodušeně soubor bakterií a dalších organizmů osidlujících lidské střevo) je mimo jiné důležitý pro správné fungování imunitního systému. Výzkumy ukazují jeho nemalou roli např. v rozvoji některých arytmií a dalších kardiovaskulárních onemocnění anebo třeba také autoimunitních onemocnění a Alzheimerovy či Parkinsonovy choroby. Tento systém může být po prodělané COVID infekci narušen, což má samozřejmě dopady pro celý organismus. U Long COVID pacientů byl nový koronavirus zároveň často detekován právě ve střevní tkání i několik týdnů od nákazy. To by např. mohlo vysvětlit časté zažívací potíže, na které si Long COVID pacienti stěžují.

Velice významný podíl má v rámci Long COVID taktéž tzv. endoteliální dysfunkce a mikrosraženiny. Endotel tvoří výstelku cév. Buňky endotelu a především tzv. pericyty, které buňky endotelu obklopují, jsou oblíbeným cílem SARS-CoV-2. Výsledkem je, že se tím nejen může narušit doručení kyslíku tkáním a vyplavování zplodin metabolismu, ale také zvýšit riziko krevních sraženin, včetně mikrosraženin. Ty sice nemusí způsobit okamžitě nějaké významné potíže, nicméně časem mohou narušit přísun kyslíku a dalších látek do tkání.

Kromě imunitního, trávicího a cévního systému se COVID-19 často projevuje i na funkci nervového systému. Může to být buď výše uvedenými mechanismy – prozánětlivý stav, narušení funkce cév, nebo také přímým napadením nervových buněk. Dochází např. k narušení funkce neurotransmiterů („přenašečů signálu mezi nervovými buňkami“), což se projeví třeba poruchami nálad, depresí anebo poruchami spánku. Dále to může vést ke zhoršené regulaci krevního tlaku a tepové frekvence, např. v podobě posturálního ortostatického tachykardického syndromu (POTS), který je u pacientů s Long COVID velmi častý. Když se člověk uvede z lehu do sedu nebo rovnou do stoje, odlije se část krve do dolní části těla. Normálně v tu chvíli nervový systém stáhne cévy a zvýší tepovou frekvenci, díky čemuž mozek takový náhlý úbytek krve výrazněji nepocítí. U POTS ale zareaguje pouze srdce, nikoliv cévy, tudíž má člověk zvýšený tep, ale poklesne mu přísun krve do mozku. Člověku se poté motá hlava a může i zkolabovat. Dále se může COVID infekce negativně projevit i na fungování plic, ledvin, slinivky břišní (vznikem cukrovky) nebo reprodukčního systému (poruchy erekce a plodnosti).

Mechanismy vzniku Long COVID, které se mohou u pacientů různit či vzájemně kombinovat

U části pacientů se do několika měsíců může tento stav zcela nebo částečně upravit. Bohužel se ovšem nejedná o všechny pacienty. Nejen v rámci kardiologie tedy probíhají výzkumy, které mají za cíl zjistit, jak by se dalo testovat, který z výše uvedených mechanismů Long COVID u daného pacienta převládá, a jak by ho šlo dosud známými léky ovlivnit. Zatím nejsou vydána žádná oficiální doporučení. Uvažuje se např. o podávání antivirotik proti SARS-CoV-2 (Paxlovid) u pacientů s možnou perzistencí viru v organismu, předepsání léků na ředění krve u pacientů s možným výskytem mikrosraženin v drobných cévách anebo podávání antivirotik u pacientů, u kterých došlo „k probuzení v těle spících virů“. Ukazuje se také, že u části pacientů může riziko rozvoje Long COVID zvyšovat příliš krátká rekonvalescence po prodělané infekci. Lze tedy již nyní doporučit, aby pacienti po COVID-19 skutečně dali svému tělu dostatek času na úzdravu, včetně pravidelného odpočinku a spánku a dočasného vynechání sportovních aktivit.

Určitého vývoje dosáhla i otázka ochranného účinku vakcíny před Long COVID. Ty jsou i nadále velmi účinné proti závažnému průběhu nemoci, v důsledku mutací varianty omikron již méně proti samotné infekci. Ukázalo se také, že velice záleží na tom, zda byl člověk přeočkován a před jak dlouhou dobou. Ochrana před samotnou infekcí i tak není rozhodně nulová, takže i v tomto ohledu vakcíny do určité míry pomáhají chránit před propuknutím Long COVID. V případě nákazy závisela v mnohých studiích ochrana před tímto syndromem na počtu dávek, které člověk obdržel. Dle britské studie snižovaly dvě dávky očkování riziko Long COVID u omikronu o 50 %. Italská studie z roku 2021 (zveřejněná počátkem roku 2022) zase prokázala, že u zdravotnických pacientů se třemi dávkami očkování bylo riziko syndromu sníženo o 84 %. Podobné výsledky ukázaly i dvě izraelské studie, které ovšem zkoumaly vliv očkování (většinou se jednalo o dvě dávky) na jednotlivé symptomy spojované s Long COVID. Dle konkrétních symptomů snižovala vakcinace jejich výskyt o 50 až 80 %. Toto podporuje názory mnohých odborníků klonících se k přeočkování třetí dávkou u všech vakcinovaných a naočkování těch, kteří tak dosud neučinili. Důležité je samozřejmě i případné přeočkování dalšími dávkami, alespoň u vybraných skupin. Je možné, že i z důvodu snížení rizika Long COVID bude nutné pravidelné přeočkování u všech skupin obyvatel.

V souhrnu studie prokázaly, že přínos vakcinace proti SARS-CoV-2 i nadále převyšuje možná vzácná rizika s tím spojená. Taktéž další uplynulý rok pandemie prokázal, že je potřeba pečlivě pracovat s informacemi, protože se na internetu stále vyskytují nové a nové dezinformace a mylná tvrzení týkající se vakcinace i samotného COVID-19. Ukázalo se také, že SARS-CoV-2 zatím nelze zařadit mezi běžná respirační onemocnění. I nadále způsobuje úmrtí a u nemalého procenta nakažených vede k dlouhodobým obtížím v podobě Long COVID. Ty se sice mohou časem, případně s použitím podpůrné léčby, zlepšit, nicméně je tomu bohužel jen u části pacientů. Společně s dalšími skutečnostmi to podporuje důležitost vakcinace, včetně přeočkování dle aktuálních doporučení. Není to sice 100% ochrana, nicméně nejlepší, jakou zatím máme k dispozici. Osobně doufám, že se díky větší dostupnosti antivirotik, poznatkům z výzkumů a novým léčebným postupům postupně podaří riziko rozvoje Long COVID a jeho dopady ještě více zmenšit. Do té doby je zcela na místě kromě pravidelné vakcinace zvážení dalších ochranných opatření, především použití respirátorů. V zimních měsících mezi lidmi cirkuluje nejen SARS-CoV-2, ale i viry chřipky a další patogeny, které taktéž mohou vést k závažným zdravotním komplikacím, a kterým respirátor ve značném procentu případů dokáže předejít. Na místě je samozřejmě použití respirátoru u lidí pociťujících nějaké příznaky infekčního onemocnění při jakémkoliv styku s dalšími lidmi. Věřím, že takovýmito jednoduchými opatřeními lze snížit nejen zdravotní rizika individuální, ale i celospolečenská.

Zdroje, ze kterých jsem při sepisování tohoto článku vycházel, naleznete na tomto odkazu.

Autoři obrázků: https://www.bmj.com/content/374/bmj.n1648; https://www.dzif.de/en/sars-cov-2-isolation-neutralising-antibodies; https://medicalxpress.com/news/2023-01-covid-indefinitely-people-mimic-ailments.html

Příspěvek COVID-19 novinky 2023 – 2. část pochází z Myokarditida

]]>
COVID-19 novinky 2023 – 1. část https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/covid-19/postvakcinacni-myokarditida-covid-19/ Wed, 18 Jan 2023 17:35:12 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3725 Od zveřejnění série článků, které se na této webové stránce zabývaly problematikou COVID-19, uběhl více než rok. Přišel tedy čas podívat se na novinky v oblasti Long COVID a myokarditidy po va...

Příspěvek COVID-19 novinky 2023 – 1. část pochází z Myokarditida

]]>
Od zveřejnění série článků, které se na této webové stránce zabývaly problematikou COVID-19, uběhl více než rok. Přišel tedy čas podívat se na novinky v oblasti Long COVID a myokarditidy po vakcinaci proti SARS-CoV-2.

Za uplynulý rok se situace kolem nového koronaviru změnila. Varianty delta a alfa vystřídal omikron a jeho různé podvarianty. Ty již ve většině zemích nevedly k tak velkému nárůstu závažných případů, které by v jednu chvíli zcela zahltily zdravotní systém, jako tomu bylo u předchozích variant. Nicméně i omikron prokázal, že je SARS-CoV-2 stále virem, který dokáže značně škodit, a který nelze ještě zařadit mezi běžná respirační onemocnění. Varianty omikronu totiž prodělaly změny, díky kterým dokáží snadněji pronikat do buněk lidských tkání a částečně se vyhýbat i imunitě vytvořené předchozí vakcinací anebo proděláním infekce. Zatím ovšem nebyla objevena žádná varianta viru, která by dokázala zcela a naprosto imunitní ochranu obcházet, jak se může občas z nadpisů novinových článků mylně zdát. Naopak má vakcinace proti tomuto viru stále velký význam a v budoucnosti se pravděpodobně bez pravidelného přeočkování neobejdeme, jak se pokusím v následujících odstavcích blíže rozvést. Infekce SARS-CoV-2 omikron má sice dle výzkumů mírnější průběh než např. varianta delta, nicméně je tomu tak díky existující imunitní ochraně, která má ovšem tendenci po určité době klesat. Proto je tolik zdůrazňována potřeba přeočkování, což podporují i nedávno zveřejněné statistiky, podle kterých bylo v roce 2022 (s převažující variantou omikron) v některých západních zemích zaznamenáno dosud nejvíce smrtelných případů COVID-19. Přetrvávající dopady pandemie ukazují i statistiky nadúmrtí, kdy byl např. ve Velké Británii rok 2022 v tomto ohledu nejhorším za posledních několik desítek let.

Je jisté, že SARS-CoV-2 v lidské populaci již zůstane, což ovšem neznamená, že není potřeba myslet na ochranná opatření před tímto virem a že není potřeba sledovat jeho další vývoj. Dále se tedy zaměřím na dvě témata, která jsou ve veřejnosti stále často probírána, anebo která budou velice důležitá pro další plánování ochrany veřejného zdraví.

U většiny pacientů s postvakcinační myokarditidou jsou tvořeny protilátky proti receptoru antagonisty interleukinu-1, který slouží jako protiváha zánět podporujícího interleukinu-1

Mechanismy vzniku

Myokarditida po vakcinaci proti SARS-CoV-2 je stále aktuálním tématem, kterému se od posledního článku zveřejněného na této stránce věnovalo přinejmenším několik desítek výzkumů a odborných publikací. Zánět srdečního svalu studie popisují především po použití mRNA vakcín. Nejčastěji se myokarditida rozvine u mladých mužů do 30 let věku, většinou týden po druhé dávce. Jsou ovšem popsány i případy myokarditidy po adenovirových vakcínách. Není sice nadále zcela jasné, proč se u některých lidí zánět srdečního svalu po vakcíně rozvine, nicméně bylo zveřejněno několik studií, které do tohoto tématu přece jen vnáší trochu světla. Bylo např. zjištěno, že u velké části pacientů s postvakcinační myokarditidou dochází k tvorbě protilátek proti receptoru pro antagonistu interleukinu-1. Interleukin-1 je důležitá molekula imunitního systému, která mimo jiné podporuje rozvoj zánětu. Aby imunitní systém svou reakci „nepřestřelil“, má vždy proti molekule nebo buňce podporující zánět i nějakou molekulu nebo buňku, která zánět tlumí. Jednou z nich je právě antagonista interleukinu-1. Když jsou tedy vytvořeny protilátky, které narušují činnost tohoto antagonisty, převáží činnost „zánět podporující“ interleukinu-1. Je překvapivé a zajímavé, že pacienti s pozitivitou takovýchto protilátek měli paradoxně mírnější průběh myokarditidy než ti, kteří je nevytvořili. Že bude celý problém ohledně rozvoje myokarditidy po mRNA vakcinaci ještě složitější, podporuje i fakt, že autoři studie, ani jiná další studie nepotvrdili, že by protilátky proti receptoru antagonisty interleukinu-1 tělo vytvářelo z důvodu podobnosti tohoto receptoru se spike proteinem SARS-CoV-2. Ten je v podobě mRNA „přítomen“ i ve vakcínách proti tomuto viru (více podrobností o vakcínách naleznete v tomto článku). V rozvoji postvakcinační myokarditidy tedy bude bez větších pochybností hrát roli i nějaká genetická predispozice daného člověka. Nejpravděpodobnějším důvodem největšího výskytu zánětu srdečního svalu u mladých mužů je testosteron, který obecně podporuje zánětlivou reakci. Estrogen ženy naopak před přílišnou zánětlivou reakcí imunitního systému do určité míry chrání. To ovšem není novinkou postvakcinační myokarditidy. Obecně všechny myokarditidy a koneckonců i koronavirová infekce mají častější a případně horší průběhy u mužů než u žen. Probíhá taktéž studie, která má za cíl zjistit, nakolik je výskyt zánětu srdečního svalu spojen se zvýšenou fyzickou aktivitou před a po aplikaci vakcíny. Autoři výzkumu vychází z toho, že fyzická aktivita vede k vyššímu vyplavování interleukinu-6, molekuly podporující zánět, kdy by aplikace vakcíny do takovéhoto „prozánětlivého prostředí“ mohla zvyšovat riziko rozvoje myokarditidy.

Výskyt

Kromě možných mechanismů vzniku této vzácné komplikace očkování, se autoři studií dále věnovali sledování výskytu postvakcinační myokarditidy. Za uplynulý rok bylo zveřejněno mnoho studií, které i nadále podporují aplikaci vakcíny u všech věkových skupin, pro které byly dosud vakcíny registrovány, a to včetně mužů do 30 let. Průměrný výskyt zánětu srdeční svalu se pohybuje u SARS-CoV-2 vakcín mezi 3 a 17 případy na milion naočkovaných napříč všemi věkovými kategoriemi v obou pohlavích. Jak je již zmíněno dříve, nejvyšší je výskyt mezi mladými muži ve věkových kategoriích do 30 let, kdy se pohybuje mezi 50 a 100 případy myokarditidy na milion naočkovaných (většinou po druhé dávce). U žen významně zvýšené riziko pozorováno není. Zajímavé je, že výskyt myokarditid u mladých mužů po třetí dávce očkování je naopak zase významně nižší než po druhé dávce. Z amerických dat např. vyplývá, že ve věkové kategorii 18 až 24 let zaznamenali po mRNA vakcínách 4,2 případů myokarditid na milion dávek, po druhé dávce 38,9 a po třetí dávce 9,9 případů na milion podaných dávek. Po podání čtvrtých dávek očkování (ani u bivalentních vakcín) taktéž dosud nejsou známky dalšího významného zvýšení rizika myokarditidy. Když uvádím výskyt myokarditidy v souvislosti s vakcinací proti SARS-CoV-2, musím také zmínit informace k myokarditidě v souvislosti s infekcí tímto virem (viz odkaz). Opakovaně bylo prokázáno, že riziko myokarditidy při a po COVID-19 je několikanásobně vyšší než v případě vakcinace. Zánět srdečního svalu je popisován u 450 až 1500 lidí z milionu nakažených. V kategorii mužů do 30 let je tedy COVID-19 spojen s přinejmenším šestinásobným rizikem rozvoje myokarditidy, než je tomu u vakcinace. Zároveň ve věkové kategorii 18 až 40 let vakcinace zabránila dle amerických dat několika tisícům hospitalizací a desítkám úmrtí. Z britské studie dokonce naopak vyplývá, že lidé s alespoň jednou dávkou vakcíny měli o zhruba 50 % nižší riziko myokarditidy vzniklé v důsledku COVID-19. Vědci mají taktéž k dispozici data, že výskyt myokarditid se v průběhu pandemie COVID-19 zvýšil ještě předtím, než byly vakcíny vůbec dostupné. Je ovšem možné, že na základě výzkumů dojde ke změně doporučení stran konkrétní podávané vakcíny. Dle výsledků kanadské studie se myokarditida a perikarditida (zánět srdečního svalu a osrdečníku) u mladších mužů častěji vyskytuje po aplikaci vakcíny Moderna než od vakcíny Pfizer/BioNTech, konkrétně dva až třikrát častěji. Jedním z možných vysvětlení je větší obsah mRNA ve vakcíně od Moderny. Kanadská data taktéž ukazují, že výskyt myokarditidy se snižuje s větším rozestupem mezi první a druhou dávkou.

Ukázka pozdního sycení (LGE) na magnetické rezonanci srdce (modrá šipka) u neCOVID myokarditidy

Průběh

Přibylo také mnoho dat, která podporují, že postvakcinační myokarditida po vakcinaci proti SARS-CoV-2 má mírnější průběh než myokarditidy z jiných, nejčastěji virových, příčin. Závažné případy anebo úmrtí po postvakcinační myokarditidě jsou velmi vzácné. Dle studie z Hong-Kongu je riziko úmrtí v souvislosti s postvakcinační myokarditidou o 92 % nižší než u jiných typů tohoto onemocnění. Jsou taktéž k dispozici první data z dlouhodobějšího sledování těchto pacientů. U naprosté většiny z nich dojde v následujících týdnech k normalizaci stavu. Dle studií magnetické rezonance srdce může dojít i ke zlepšení některých sledovaných parametrů, např. tzv. LGE (pozdní sycení gadoliniem), podle kterého se hodnotí přítomnost a rozsah postižení srdečního svalu. U některých pacientů dokonce nebylo v rámci kontrolního vyšetření LGE vůbec přítomné.

Souhrn a závěr

V souhrnu můžeme tedy říci, že myokarditida je skutečně jednou z možných, ale vzácných komplikací vakcinace proti SARS-CoV-2, která se většinou objeví u mladých mužů do týdne od druhé dávky očkování. Pokud se u člověka rozvine dušnost, bolesti na hrudi nebo pocit bušení srdce, je zcela jistě vhodné vyšetření lékařem. Na druhou stranu rizika spojená s proděláním infekce jsou stále mnohonásobně vyšší, i stran zánětu srdečního svalu. Je zcela správné, že se na případy postvakcinační myokarditidy myslí. Je ovšem dobré pomyslet také na to, že ne všechny případy zánětu srdečního svalu doopravdy souvisí s vakcinací. Dalším významným faktorem také může být vyšší informovanost laické i odborné veřejnosti o myokarditidě jako takové. Vyjádřil bych se také rád k dezinformacím, které se objevují na internetu. Konkrétně se jedná o „informaci“, že mRNA vakcinace významně zvýšila úmrtnost mladých mužů do 40 let na kardiovaskulární onemocnění, kdy byla často citována jedna práce z Floridy. Tato „studie“, vedená floridských chirurgem, byla ovšem velice špatně provedená a uvedená data byla mylně statisticky zhodnocena a interpretována. Naopak je z údajů amerického Centra pro kontrolu nemocí (CDC) zřejmé, že kardiovaskulárních úmrtí (a i celkových úmrtí) začalo výrazně přibývat s nástupem koronavirové pandemie a vakcinace nejenže tento trend nezvýšila, ale naopak začala obracet (viz přiložené grafy).

Tento graf znázorňuji počty úmrtí od dubna 2020 až do počátku roku 2022, kdy již byly rok dostupné vakcíny proti SARS-CoV-2. Ukazuje, že tzv. nadúmrť jasně souvisela s právě probíhající vlnou některé z variant nového koronaviru.
Graf demonstruje, že k nárůstu kardiovaskulárních úmrtí ve věkové kategorii 18 až 39 let došlo především z důvodu probíhající COVID-19 pandemie. Vakcinace nejenže nevedla k nárůstu úmrtí ze srdečních a cévních příčin, naopak do té doby stoupající vývoj zastavila a začala obracet.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdroje, ze kterých jsem při sepisování tohoto článku vycházel, naleznete na tomto odkazu.

Autoři obrázků: Godruma, https://www.kineretrxhcp.com/about-kineret.php, Your Local Epidemiologist, JM Pienaar

Příspěvek COVID-19 novinky 2023 – 1. část pochází z Myokarditida

]]>
COVID-19 (8.část) – dopady infekce https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/covid-19/covid-19-8-cast-dopady-infekce/ Sun, 07 Nov 2021 12:10:57 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3702 OVLIVŇUJE COVID-19 POUZE SRDCE?

Long COVID a možné mechanismu jeho vzniku

Infekce COVID-19 neovlivňuje pouze kardiovaskulární a imunitní systém, ale také další orgánové soustavy. Bylo již publikováno mnoho prací na téma tzv.

Příspěvek COVID-19 (8.část) – dopady infekce pochází z Myokarditida

]]>
Osmý a poslední díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný dopadům infekce na různé orgány lidského těla, včetně tzv. long-COVID a PIMS-TS u dětí. Odkaz na sedmý článek, který se zabýval následky infekce SARS-CoV-2 na funkci srdce a cév naleznete zde.

OVLIVŇUJE COVID-19 POUZE SRDCE?

Long COVID a možné mechanismu jeho vzniku

Přetrvávající symptomy po infekci COVID-19 udává až 80 % pacientů. Bylo popsáno přes 200 symptomů, které často přetrvávají i déle než 12 týdnů od infekce. Mezi nejčastější patří únava, dušnost, poruchy soustředění a bolesti hlavy.

Infekce COVID-19 neovlivňuje pouze kardiovaskulární a imunitní systém, ale také další orgánové soustavy. Bylo již publikováno mnoho prací na téma tzv. long COVID, který je definován jako stav, kdy symptomy vzniklé při nebo po proběhlé infekci SARS-CoV-2 přetrvávají déle než 12 týdnů. Pokud přetrvávají déle než 4 týdny, označuje se stav jako „ongoing symptomatic COVID-19“ (přetrvávající symptomatický COVID-19; v následujícím textu vše pro stručnost shrnuji jako long COVID). Popisováno je více než 200 symptomů long COVID, kdy alespoň jeden z nich se vyskytuje až 80 % těch, co infekci prodělali. Podobná čísla udává i nedávno publikované analýzy, kdy alespoň jeden přetrvávající symptom popisovalo 6 měsíců od nákazy 37 až 73 % lidí. Je tomu jak u pacientů po hospitalizaci, tak u těch, co měli mírný průběh infekce. Touto problematikou se např. zabývala studie publikovaná v časopise Scientific Reports. V této analýze mělo 34 % pacientů abnormální nález na RTG nebo CT vyšetření, zvýšené hladiny D-dimerů (markeru používaného např. pro diagnostiku krevních sraženin) mělo 20 % a zvýšené hladiny NT-proBNP (markeru zatížení srdečního svalu) 11 % pacientů. Mezi pět nejčastějších symptomů long COVID zařadila studie zvýšenou únavu, bolesti hlavy, poruchy pozornosti, ztrátu vlasů a dušnost (s výskytem 24 až 58 %). Častá byla také ztráta čichu či chuti, potíže s pamětí (více než 16 %) či různé neuropsychiatrické poruchy (deprese, úzkost, poruchy spánku a mnohé další). Některé studie hovoří o menším procentu přetrvávajících symptomů po proběhlé COVID infekci, nicméně i tak není malé. Dle dat z Británie má více než 12 týdnů po infekci přetrvávající symptomy 18 % lidí ve věku 25 až 34 let. Ve Velké Británii k 6.březnu 2021 udávalo příznaky long COVID (déle než 4 týdny) 1,1 milionu lidí (podobné počty udávají i nověji zveřejněné statistiky), u 60–65   % se negativně promítaly do vykonávání každodenních činností (celkem 18 % lidí udávalo, že významně). Menší studie provedená CDC taktéž poukázala na vysoký výskyt symptomů přetrvávajících tři týdny od infekce. Třetina pacientů ve studii uvedla, že jejich zdravotní stav nedosáhl v době šetření úrovně před infekcí, včetně pacientů ve věkové kategorii 18–34 let. Z online šetření více než 3 tisíc pacientů (většina nebyla hospitalizována) s příznaky long COVID více než 91 % účastníků udávalo, že jejich čas do uzdravení, resp. zmírnění/vymizení symptomů, přesahoval 35 týdnů. U části z nich přitom docházelo k relapsům („návratům“) symptomů, např. po fyzické či určité mentální aktivitě. Zkoumán byl i vliv příznaků na práci. Téměř polovina účastníků udávala, že potřebovala zkrácenou pracovní dobu, 22 % nebylo kvůli zdravotnímu stavu schopno nastoupit zpět do práce. V této studii sice nebylo prodělání COVID-19 u všech pacientů potvrzeno PCR nebo vyšetřením protilátek, což představuje určitou limitaci, nicméně autoři studie uvádí, že výskyt symptomů mezi skupina s laboratorně potvrzeným a nepotvrzeným COVID-19 nebyl významně rozdílný. Spíš to tedy poukazuje dle autorů na to, že ne všichni COVID-19 pacienti byli diagnostikováni. Studie tedy přináší zajímavé výsledky ohledně vlivu symptomů long COVID na kvalitu života, což má svůj sociální i ekonomický dopad. Symptomy long COVID 5–8 týdnů po infekci byly taktéž popsány u dětí, a to ve 2 až 15 %. Data z Ruska či Itálie hovoří až o 25 % dětí, které i několik týdnů od infekce měly příznaky tohoto syndromu.

Možných mechanismů vzniku long COVID je několik. Příčinou může být přímé poškození tkání virem, důsledky snížené hladiny kyslíku v krvi, snížení plicních parametrů (mj. v souvislosti s jizvením plicní tkáně), poruchy mikrocirkulace (tvorba sraženin či jiné poškození malých cév) nebo přetrvávající přítomnost viru v organismu. Tomu by nasvědčovala i nedávno publikovaná studie, která prokázala, že virová RNA je přítomna v organismu některých jedinců ještě mnoho týdnů pro proběhlé infekci. Dalším vysvětlením by mohla být narušená či obecně patologická funkce imunitního systému, kdy mj. u některých hospitalizovaných pacientů jsou detekovány autoprotilátky proti tělu vlastním strukturám. Některé tyto autoprotilátky navíc mohou vést ke zvýšené tvorbě sraženin (tzv. antifosfolipidové protilátky). Patologická funkce imunitního systému může také vést k jizvení tkání.

Zajímavá je s ohledem na zdravotní dopady COVID-19 americká studie, která zahrnovala více než 260 tisíc pacientů po COVID-19 (98 % případů laboratorně potvrzeno). Sledovala nejen výskyt zdravotních komplikací po prodělaném onemocnění, ale také porovnávala jejich výskyt s roky před pandemií. Konkrétně se jednalo o téměř 9 milionů pacientů z let 2019 a 2020, u kterých nebyla diagnostikována infekce SARS-CoV-2. Jednu porovnávající skupinu tvořilo 1,6 milionu pacientů s různými respiračními infekty. Průměrný věk lidí v této studii byl 42 let, hospitalizaci vyžadovalo necelých 10 % pacientů, nějaké komorbidity byly zastoupeny u 45 % lidí. Po odeznění akutní infekce mělo nově vzniklé zdravotní obtíže vyžadujících lékařskou péči 14 % pacientů. Nejvyšší riziko zdravotních následků měli pacienti starší padesáti let, nicméně vyšší riziko zdravotních komplikací bylo zaznamenáno i u pacientů ve věkové kategorii 18 až 34 let. Obecně byl u pacientů s COVID-19 v porovnání s kontrolními skupinami popsán zvýšený výskyt respiračního selhání či jiných změn plicní tkáně, kardiomyopatií (onemocnění srdečního svalu), encefalopatií (porucha funkce mozku), plicní hypertenze a dalších nemocí. Jiná studie hovoří i o zvýšeném riziku vzniku cukrovky, nemoci ledvin či jater. Míra těchto následků byla v této studii nejvyšší u pacientů starších 70 let. Autoři studie se nicméně zaměřili na výskyt zdravotních dopadů COVID-19 i u mladších pacientů. V absolutních číslech nebyl jejich počet takový jako u starších pacientů, nicméně když se výskyt následků po prodělané infekci porovnal u lidí mladších 70 let s kontrolní skupinou stejné věkové kategorie, která si nemocí neprošla, zjistilo se, že poměrový výskyt (tzv. rate ratio) následků je v této skupině vyšší než u starších 70 let. Tzv. rate ratio porovnává výskyt jedné konkrétní události (např. infarktu myokardu) ve dvou skupinách (třeba COVID a ne-COVID) a udává, kolikrát je výskyt dané události v jedné skupině větší či menší než ve druhé. Kupříkladu pro závažné kardiovaskulární události (anglicky MACE) byl rate ratio u lidí nad 70 let necelé tři (lidé nad 70 let s COVID-19 měli téměř 3krát vyšší riziko těchto událostí než lidé nad 70 let bez COVID). U mladších 70 let byl rate ratio již téměř 4,5, tedy mladší 70 let s COVID-19 měli 4,5krát vyšší riziko závažných kardiovaskulárních událostí než ti bez COVID-19.

COVID-19 a děti, PIMS-TS

Ilustrace ukazuje nejčastější symptomy doprovázející multisystémový zánětlivý syndrom u dětí po COVID-19 (horečka, vyrážka a velice často i bolesti břicha, zvracení a průjem).

V absolutních číslech nekončí nakažené děti tak často v nemocnicích jako lidé nad 65 let, nicméně i ony mohou mít závažný průběh nemoci. V USA mezi březnem 2020 a srpnem 2021 bylo kumulativně (v souhrnu) hospitalizováno 50 ze 100 tisíc nakažených dětí, mezi srpnem 2020 a zářím 2021 se konkrétně jednalo o téměř 59 tisíc hospitalizací. Počet hospitalizovaných dětí se zvýšil s příchodem varianty delta, dle údajů CDC až desetinásobně (v půlce srpna bylo v USA v jednu chvíli hospitalizováno 1900 dětí), což na některých místech vedlo i k zaplnění dětských jednotek intenzivní péče. Desetinásobně nižší riziko hospitalizace mají naopak adolescenti, kteří jsou plně vakcinovaní. Závažný průběh nemoci mají děti především v podobě multisystémového zánětlivého syndromu (zkratkami PIMS-TS nebo MIS-C). Výskyt tohoto zánětlivého syndromu je popisován i u dospělých. Projeví se několik týdnů pro proběhlé infekci COVID-19, většinou u dětí bez předchozích komorbidit, které byly zcela asymptomatické nebo měly jen mírné symptomy. Příčiny tohoto stavu nejsou zatím do detailů prozkoumané, nicméně kromě genetické náchylnosti se na rozvoji syndromu významně podílí špatná reakce imunitního systému na proběhlou infekci. Syndrom je velice podobný Kawasakiho nemoci, multisystémovému zánětlivému onemocnění cév navazujícímu na infekční onemocnění, které postihuje většinou malé děti do 5 let věku. K diagnostice PIMS-TS je nutné splnění určitých diagnostických kritérií, která zahrnují mj. přítomnost různých symptomů. Mezi ně patří déle než 1 až 3 dny trvající horečka, vyrážka, zánět spojivek, bolesti břicha, průjem a zvracení. Stejně jako u Kawasakiho nemoci, i u PIMS-TS je největším nebezpečím postižení srdečního svalu (ne ve všech případech nutně v podobě myokarditidy) a koronárních tepen, které srdce vyživují. Kolem 70 % dětí s PIMS-TS má sníženou srdeční funkci či postižené koronární tepny, u 70 až 80 % je nutná hospitalizace na JIP, u 25 až 57 % dětí se rozvíjí závažný stav v podobě šoku vyžadující v některých případech i umělou plicní ventilaci. Nebezpečím je také riziko krevních sraženin. I přes takto závažný stav se drtivou většinu dětí podaří vyléčit (úmrtnost je 2 až 3,5 %). V léčbě se používají například vysoké dávky imunoglobulinů (protilátek) a kortikoidů, které mají za cíl regulovat činnost imunitního systému. Zásadní je především tento stav včas diagnostikovat, jinak je spojen s vysokým rizikem úmrtí a následků. Jedná se sice o vzácnou komplikaci COVID-19 (2 až 11 případů na 100 tisíc nakažených dětí, před rozšířením varianty delta), nicméně potenciálně velice závažnou, a tudíž je nutno na tento syndrom u dětských pacientů myslet.

Vliv COVID-19 na jednotlivé orgánové systémy

Zkoumány a popisovány jsou v různé míře následky prodělaného COVID-19 i v rámci dýchacího, trávicího, nervového a endokrinního ústrojí. O kardiovaskulárním systému jsem již psal v minulém článku. V rámci dýchacího systému je popisována řada symptomů a následků COVID-19 infekce, nejčastěji v podobě dušnosti, např. na podkladě fibrózy (jizvení) plicní tkáně a zhoršení některých parametrů plicní funkce. Ještě dva až tři měsíce po akutní infekci udává ztížení dechu či dušnost 42 až 66 % pacientů a poměrně časté jsou i abnormální nálezy na zobrazovacích metodách (rentgen hrudníku a CT plic), kdy se odchylky našly až u 50 % pacientů i 6 měsíců od proběhlé infekce.

Krevní sraženiny nejsou popisovány pouze u pacientů v akutní fázi COVID-19. Nějaká z forem trombózy, včetně plicní embolie, se objevuje zhruba u 2,5 % pacientů propuštěných z nemocnice. Zvýšené hladiny D-dimerů (markerů používaných mj. k diagnostice trombózy) jsou ovšem popisované až u 10 % pacientů.

COVID-19 je různými cestami schopen ovlivnit funkci mnohých tkání a orgánů lidského těla, jak ukazuje obrázek. Kromě srdce se infekce může projevit i postižením nervové soustavy, dýchacího systému, ledvin, jater, slinivky břišní atd.

Pro lidi velice omezující mohou být taktéž neuropsychiatrické následky prodělaného onemocnění. Patří sem bolesti hlavy (podobné jako při migréně), ztráta čichu a chuti, chronická únava, příznaky tzv. mozkové mlhy (poruchy soustředění a paměti), poruchy spánku, deprese nebo úzkost. Dva až šest měsíců po prodělání se tyto příznaky vyskytují u 6 až 80 % lidí. Zvláštní skupinou jsou pacienti po těžkém průběhu, u kterých jsou popisovány i následky po proběhlé mrtvici nebo jiném druhu postižení mozku či míchy. Kolem 30 % pacientů po těžkém průběhu COVID-19 trpí příznaky posttraumatické stresové poruchy (známé např. u vojáků). Příčin těchto poruch a stavů bude pravděpodobně celá řada, mj. se bude jednat o důsledky sníženého hladiny kyslíku v krvi a sraženin v mozkových cévách. Nový koronavirus je také schopen se dostat do mozkové tkáně cestou čichového nervu, který má svá zakončení v nosní dutině. Je popisováno, že u pacientů trpících tzv. mozkovou mlhou může docházet ke ztrátě šedé kůry v některých částech mozku (šedá kůra je tvořena těly nervových buněk a jedná se de facto o výkonnou část mozku). To se může dít pravděpodobně i z toho důvodu, že SARS-CoV-2 může infikovat astrocyty, podpůrné buňky mozkové tkáně, které se podílí mj. na výživě nervových buněk. Zánětem i působením samotného viru může dojít i k narušení správné funkce hematoencefalické bariéry, která odděluje krev a mozkovou tkáň. Stejně tak mohou být postiženy i nervové buňky mozkového kmene, který se podílí na regulaci autonomního nervového systému, který zodpovídá za správnou funkci dýchání, kardiovaskulárního systému atd. (projevuje se například jako posturální ortostatická tachykardie, což je výrazné zrychlení srdeční činnosti při postavení). Patologická zánětlivá aktivita se taktéž s velkou pravděpodobností podílí na rozvoji symptomů po COVID-19, včetně tvorby autoprotilátek namířených proti molekulám v nervovém systému. Dále je možné, že koronavirová infekce vede k aktivaci virů, které se v tělech nervových buněk velice často v klidovém stavu vyskytují, typicky herpetické viry.

Vliv COVID-19 je zkoumán také v souvislosti s funkcí ledvin. Třetina kriticky nemocných pacientů potřebuje v akutní fázi infekce náhradu ledvinných funkcí např. v podobě dialýzy. Biopsie ledvin těchto pacientů často odhalí přítomnost SARS-CoV-2 v ledvinné tkáni, kde vede k odúmrti (nekróze) určité části nefronů (základních stavebních jednotek ledvin). Snížený ledvinných funkcí je pozorováno ještě i několik měsíců od nákazy, především u pacientů s těžším průběhem nemoci, nicméně i u nich může nakonec dojít k úpravě ledvinných parametrů. Infekce SARS-CoV-2 také pravděpodobně může být spouštěcím momentem rozvoje symptomů u dosud nerozpoznané cukrovky nebo autoimunitního zánětu štítné žlázy. Změny ve funkci těchto orgánů se také asi dějí po přímém napadení virem nebo důsledkem zánětlivé reakce, která onemocnění provází.

Stran následků prodělaného COVID-19 je velice zajímavá studie více než 80 tisíc amerických veteránů, kteří si nemocí prošli. Studie si dala za cíl sledovat zdravotní následky onemocnění 6 měsíců od prodělání. Data z tohoto výzkumu ukazují, že přeživší po COVID-19, včetně těch, kteří nevyžadovali hospitalizaci, mělo v porovnání s kontrolní skupinou vyšší výskyt zdravotních následků, kvůli kterým museli často užívat novou medikaci. I u pacientů po COVID-19, kteří nevyžadovali hospitalizaci, autoři studie registrovali 1,6krát vyšší riziko úmrtí. Pozorovali v této skupině taktéž vyšší výskyt nedostatečnosti dýchacího systému, různých neurologických poruch, cukrovky, srdečního selhání a dalších komplikací. Jejich výskyt byl ještě výraznější u pacientů, kteří byli s COVID-19 hospitalizování, kteří měli např. více než 10krát vyšší riziko tromboembolických příhod (způsobených krevními sraženinami, např. plicní embolie a mrtvice).

Souhrn a závěr

Pacienti, kteří COVID-19 prodělali, určitě ve všech případech neskončí s trvalými zdravotními následky, nemalá část se jich dle současných dat uzdraví. Pokud pacienti některé přetrvávající příznaky a potíže udávají, studie ukazují, že alespoň u části z nich dochází postupně k plné úpravě nebo minimálně k určitému zlepšení. Tento článek nicméně ukazuje, že prodělání infekce COVID-19 je i tak spojeno s vysokou mírou přetrvávajících symptomů a případných dlouhodobých, v některých případech i celoživotních zdravotních následků, včetně pacientů s tzv. „mírným“ průběhem infekce. To představuje problém nejen pro lékaře, ale především pro pacienty. Problematické je to také z důvodu, že se v nemalé míře příznaky tzv. long COVID vyskytují i u mladých lidí (včetně těch s asymptomatickým a mírným průběhem infekce), což může mít dalekosáhlé důsledky sociální i ekonomické. Tomu nasvědčuje i šetření, kde přes 20 % pacientů udávalo, že nebylo kvůli přetrvávajícím symptomům schopno se vrátit do práce. Jak poznamenali autoři jedné studie v odborném časopise JAMA, při takovém velkém počtu celosvětově nakažených může mít i malý výskyt (v řádu několika procent) dlouhodobých zdravotních potíží velké dopady na zdravotní i ekonomický systém. Ještě výraznější je tento problém u pacientů hospitalizovaných pro COVID-19 (jen v USA bylo v průběhu ledna 2021 hospitalizováno v jednu chvíli 130 tisíc pacientů). Kromě snížení kvality života (v menší italské studii 44 % hospitalizovaných pacientů udávalo snížení kvality života), a zdravotních dopadů infekce představuje u hospitalizovaných pacientů problém i nutnost rehospitalizací pro přetrvávající nebo nově vzniklé obtíže. Většinou souvisí s dýchacím ústrojím. V závislosti na datech z jednotlivých zemí je výskyt rehospitalizací u COVID-19 pacientů od 4,4 do 29,5 % (většinou přes 10 %), což taktéž představuje poměrně nemalou zátěž pro zdravotní systém. Neméně důležitý je také údaj stran úmrtnosti po propuštění z nemocnice pohybující se od 2 do 30 % (většinou se tento údaj pohybuje kolem 10 % a odvíjí se mj. od věku a tíže nemoci).

DOVĚTEK

Na závěr bych si dovolil sdílet k sérií článků o COVID-19 svůj osobní dovětek. Současná pandemie má dopady na životy každého z nás. Je to nová situace, kterou většina lidí neočekávala nebo si nepřipouštěla, že by něco takového mohlo nastat. Přinesla s sebou nejen určitá omezení, ale především spoustu lidských tragédií. Celosvětově je k 7.říjnu 2021 evidováno více než 5 milionů úmrtí v souvislosti s COVID-19. Jak ovšem napovídají data o nadúmrti oproti rokům před pandemií, tento počet je zcela jistě podhodnocený a skutečný počet obětí pandemie může být dle některých zdrojů i více než 15 milionů. Nemluvě o tom, že pandemie COVID-19 je nejen o úmrtnosti, ale také o dopadu na zdravotní stav obyvatel, což má své důsledky pro kvalitu života lidí a samozřejmě i pro celou společnost. Na druhou stranu přinesla tato nová situace i některá pozitiva. Ukázala nám, jakých neuvěřitelných pokroků je schopna současná věda, a jak rychle dokáže reagovat na zcela nové situace, jakých výkonů jsou i v krizových situacích schopni dosahovat pracovníci ve zdravotnictví. Pandemie nám také ukázala, jak důležitá je dobrá informovanost veřejnosti a nutnost předejít šíření dezinformací a hoaxů. Obzvláště v takovýchto časech je důležité ctít principy tzv. medicíny či vědy založené na důkazech, kdy jakékoliv tvrzení musí být podloženo nějakým výzkumem nebo alespoň shodou předních odborníků. V situacích, kdy se jedná o lidské zdraví, nelze mít pouze názor a nelze činit rozhodnutí jen na základě toho, co je pro nás tou „příjemnější cestou“. Jak jsem se snažil v článcích demonstrovat, na jednu informaci lze vždy pohlížet z několika úhlů pohledu. Kromě toho je také důležité, aby tato informace byla spolehlivá, aby výsledky, které nějaká studie prezentuje, skutečně odpovídaly realitě, aby byly dodrženy všechny zásady vědecké práce. Není přitom nutné ověřovat si tyto údaje přímo v daném odborném článku či studii. Ve většině případů je více než dostačují zkontrolovat si správnost nějaké informace v jiném zdroji. Osobně mohu doporučit především internetové stránky, které mají svou vlastní vědeckou redakci, kde je mnohem menší riziko, že výsledky výzkumů nebyly správně interpretovány.

Pandemie COVID-19 bohužel ještě není u konce, a ještě minimálně několik dalších měsíců se s ní budeme muset vypořádávat. I po jejím „odeznění“ vir z populace nikdy nezmizí a budeme se muset s ním naučit „žít“. To ovšem nebude znamenat popírání jeho existence, ale přizpůsobení našeho života tak, abychom co nejvíce snížili riziko dopadů tohoto viru na naše zdraví (např. nošení roušek ve veřejných prostorách v zimním období, sociální distanc při infekční nemoci atd.). Zcela jistě také nečelíme poslední pandemii. To, jak současnou koronavirovou či nějakou jinou budoucí pandemii zvládneme, závisí z velké míry i na každém z nás. Základem je mít dostatek relevantních informací, k čemuž jsem Vám doufám svými články alespoň trochu pomohl. Důležité je také uvědomění si, že šíření jakékoliv respirační či jiné infekce jsme schopni ovlivnit i svým vlastním chováním, mj. dodržováním hygienických opatření. Jedná se o opatření, která jsou nejen velice levná a minimálně zatěžující, ale především velice účinná. Někteří se nemusí cítit být nemocí COVID-19 ohroženi. Samozřejmě mají na takovýto názor právo. Nikdo z nás ovšem nežije sám, chtě nechtě jsme součástí lidského společenství, které dokáže fungovat jen na základě vzájemné ohleduplnosti. Ne nadarmo se říká, že vyspělost společnosti se pozná podle toho, jak se chová ke svým nejslabším a nejohroženějším. V průběhu pandemie se na internetu hojně šířily zprávy, které znevažovaly úmrtí starších nebo chronicky nemocných spoluobčanů. Rád bych zde ještě jednou upozornil, že věk či nemoc v žádném případě neznamená, že člověk nemusí žít plnohodnotný život nebo že by se jednalo o lidi, kteří nijak nepřispívají nebo nepřispěli svou činností ostatním. Naopak by nás to mělo vést k uvědomění si, že rozhodnutí, která učiníme, mohou mít dopady i na ostatní, včetně oněch „zdravotně rizikovějších a zranitelnějších“ z nás. Naším jednáním nemusíme být totiž zodpovědní jen za své vlastní zdraví, ale i zdraví dalších lidí. Závažný průběh nemoci a následky ovšem postihují i ty dosud zdravé jedince. V neposlední řadě je také důležité mít důvěru v jednání odborníků, především vědců a lékařů, kteří se danou problematikou zabývají. Věřím, že při dodržování těchto principů budeme schopni zvládnout nejen současnou koronavirovou pandemii.

Odkaz na sedmý článek, který se zabýval následky infekce SARS-CoV-2 na funkci srdce a cév naleznete zde. Všechny články z COVI-19 série jsou k dispozici na tomto odkazu

Autoři obrázků: https://www.nature.com/articles/s41598-021-95565-8; https://www.iniciativa-snih.cz/deti-a-covid-19-rizika-a-nasledky/ (Mariana Ryšavá); https://www.weforum.org/agenda/2021/10/oxford-university-study-long-covid-symptoms/; Lebeau, G.; Vagner, D.; Frumence, É.; Ah-Pine, F.; Guillot, X.; Nobécourt, E.; Raffray, L.; Gasque, P. Deciphering SARS-CoV-2 Virologic and Immunologic Features. Int. J. Mol. Sci. 2020, 21, 5932.

Příspěvek COVID-19 (8.část) – dopady infekce pochází z Myokarditida

]]>
COVID-19 (7.část) – dopady na srdce a cévy https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/covid-19/covid-19-7-cast-dopady-na-srdce-a-cevy/ Tue, 02 Nov 2021 17:03:12 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3674 JAKÉ MÁ COVID-19 DOPADY NA SRDCE A CÉVY?

Mechanismus poškození kardiovaskulárního systému při COVID-19

SARS-CoV-2 primárně napadá dýchací ústrojí člověka. V průběhu pandemie se ovšem ukázalo, že COVID-19 výrazně souvisí i s funkcí...

Příspěvek COVID-19 (7.část) – dopady na srdce a cévy pochází z Myokarditida

]]>
Sedmý díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný dopadům infekce SARS-CoV-2 na srdce a cévy. Odkaz na šestý článek, který se zabýval porovnáním myokarditidy (zánětu srdečního svalu) po vakcinaci proti SARS-CoV-2 a při COVID-19 naleznete zde.

JAKÉ MÁ COVID-19 DOPADY NA SRDCE A CÉVY?

Mechanismus poškození kardiovaskulárního systému při COVID-19

Schématický obrázek ukazující jednotlivé mechanismy, které vedou k postižení srdce a cév při COVID-19 – přímé postižení srdečního svalu virem, postižení plic (které vede ke snížení dodávek kyslíku pro srdce), zánětlivá reakce (která může způsobit tzv. destabilizaci aterosklerotického plátu a vést k srdečnímu infarktu), postižení cév (vir napadá přímo buňky cévní výstelky anebo se tvoří sraženiny), tzv. stresová kardiomyopatie (stres je v tomto případě pro tělo např. silná zánětlivá reakce)

SARS-CoV-2 primárně napadá dýchací ústrojí člověka. V průběhu pandemie se ovšem ukázalo, že COVID-19 výrazně souvisí i s funkcí kardiovaskulární systému, kdy je vir schopen poškozovat srdce a cévy jak přímými, tak nepřímými mechanismy. Jednu rovinu problematiky tvoří pacienti, kteří se ještě před pandemií léčili s kardiovaskulárním či metabolickým onemocněním jako je např. vysoký krevní tlak, ateroskleróza, srdeční selhání, obezita (zajímavé je, že vyjma těžké obezity není dle některých studií obecně obezita spojena s vyšší úmrtností), cukrovka atd. Tito pacienti mají při infekci SARS-CoV-2 až třikrát vyšší riziko závažného průběhu a úmrtí než pacienti bez těchto onemocnění. Neznamená to ovšem, že všichni lidé s těmito nemocemi byli již před pandemií ve výrazně špatném zdravotním stavu. Díky obrovskému pokroku nejen na poli kardiologie je velká část lidí kompenzována, kdy jsou tedy s využitím léčiv a dalších postupů schopni vést i téměř normální život a jejich nemoc je výrazně neomezuje v běžných činnostech. Lze si to představit také tak, že léčbou bylo v jejich organismu dosaženo určité nové „rovnováhy“, za které je schopno lidské tělo fungovat. COVID-19 bohužel u takových lidí může tuto rovnováhu vychýlit a organismus na tuto změnu již nemusí být schopen reagovat. V případě obezity je samozřejmě i nejen v souvislosti s COVID-19 výhodná snaha o redukci váhy. Druhou rovinu dopadu COVID-19 na kardiovaskulární systém tvoří pacienti bez předchozího onemocnění srdce a cév, které se nově vyskytlo až po nákaze koronavirem, např. v podobě zánětu srdečního svalu, plicní embolie či jiných komplikací nebo došlo ke zhoršení stávající nemoci.

SARS-CoV-2 může kardiovaskulární systém postihnout přímým i nepřímým způsobem. Mezi ty nepřímé patří především cytokinová bouře a napadení dýchacího ústrojí. U cytokinové bouře dochází k přemrštěné reakci imunitního systému a rozvoji bouřlivé zánětlivé reakce s vyplavením množství cytokinů (komunikačních molekul imunitního systému). Cytokiny ovšem nemají jen funkci v rámci imunitních buněk. Při nadměrném vyplavení mají negativní dopad na mnohé další tkáně lidského těla, mj. srdeční sval a endotelie, buňky tvořící výstelku cév. Při postižení srdečního svalu může dojít až k rozvoji srdečního selhání a poruch srdečního rytmu, kdy některé mohou pacienta ohrozit na životě. Poškození endotelií má hned několik důsledků. Nejen, že může dojí k tzv. mikrovaskulární dysfunkci, kdy je sníženo zásobení orgánů krví, ale zároveň se tím naruší i schopnost endotelií bránit přílišnému srážení krve. Tyto změny někdy vyústí až ve tvorbu trombu (sraženiny), který může embolizovat (vést k ucpání cévy jinde v těle). Na vzniku trombóz a mikrovaskulární dysfunkce se u pacientů nepodílí pouze cytokinová bouře. Vir SARS-CoV-2 je totiž schopen napadat endotelie i přímo, a nejen ty. Infikuje také tzv. pericyty, což jsou podpůrné buňky obklopující endotelie. K tomu se ještě přidává zvýšená aktivita krevních destiček, které se ochotněji shlukují, a dále narušený systém fibrinolýzy, který zabraňuje přílišnému srážení krve. Všechny tyto změny mohou u vážně nemocných pacientů vést i k rozvoji tzv. DIC, závažného stavu, kdy dojde k přílišnému srážení krve a poté přílišné krvácivosti. Negativně se bude uplatňovat i narušení funkce ACE2 receptoru, přes který SARS-CoV-2 vstupuje do buněk. Receptor je totiž zapojen do mnohých funkcí kardiovaskulárního systému.

Krevní sraženiny, infarkt myokardu a mrtvice

Trombóza a embolizace se projevují různými způsoby. Nejčastěji je to v podobě žilní trombózy, u které je riziko embolizace části trombu do plic, kde může způsobit plicní embolii. Žilní trombóza je diagnostikována u 15–31 % hospitalizovaných pro COVID-19 (některé studie hovořili o výskytu 40–70 %), plicní embolie se vyskytuje u 13–19 % hospitalizovaných. Z toho důvodu jsou hospitalizovaným pacientům často podané léky na ředění krve.

Tromby se navíc mohou vytvořit nejen v žilách, která vedou krev směrem do srdce, ale i v artériích, které vedou krev opačným směrem. V artériích jsou diagnostikovány u 2 až 5 % pacientů a projevují se např. jako akutní infarkt myokardu nebo mrtvice. Na jejich vzniku se u COVID-19 podílí i jiné mechanismy, nicméně toto může být jeden z nich. COVID-19 byl izraelskou i švédskou studií prokázán jako rizikový faktor pro rozvoj infarktu myokardu i mrtvice, kdy infikovaní měli více než 3krát vyšší riziko těchto komplikací než ti, co se nenakazili.

Infarkt myokardu, resp. i jiná cévní onemocnění, mohou vzniknout u COVID pozitivních pacientů i jinými mechanismy. U lidí s aterosklerotickými pláty, které jsou podkladem ischemické choroby srdeční (postižení věnčitých tepen vyživujících srdce), může v průběhu cytokinové bouře dojít k jejich narušení a rozvoji akutního infarktu. U hospitalizovaných pacientů je taktéž velice často silně postižena funkce dýchacího ústrojí, což vede k hypoxémii, snížené hladině kyslíku v krvi. Srdce je orgán velice náročný na přísun kyslíku i v klidu, natož v průběhu silné zánětlivé reakce. Infarkt myokardu tedy může vzniknout i na podkladě toho, že tělo není schopno dodat srdci dostatek kyslíku.

Srdeční selhání a poruchy srdečního rytmu

Postižení srdce má u COVID-19 pacientů mnoho různých podob – může se projevit jako zánět srdečního svalu (myokarditida), porucha srdečního rytmu (arytmie), infarkt srdce, dále v podobě krevních sraženin a embolií či srdečním selháním (tyto stavy se přitom často kombinují)

Všechny výše popsané události mohou mít významný vliv na srdeční funkci a srdeční rytmus, což může vést až k rozvoji srdečního selhání nebo arytmií. Srdeční selhání je takový stav, kdy srdce není schopno pumpovat do těla tolik krve, kolik aktuálně potřebuje. U velice závažných případů může mít selhání kardiovaskulárního systému až podobu šoku, což je bezprostředně život ohrožující stav vyžadující specializovanou péči na JIP či ARO. Pacienti v šokovém stavu tvoří 18–67 % pacientů na jednotkách intenzivní péče. Arytmie jsou nejen poměrně častou komorbiditou u pacientů hospitalizovaných s COVID-19, ale vznikají při tomto onemocnění i nově nebo recidivují. Různé druhy arytmií jsou detekovány u 9–18 % pacientů. Častým nálezem, především u pacientů na JIP, je nově vzniklá fibrilace síní (4–14 % pacientů), která je spojena s rizikem mrtvice. Poruchy srdečního rytmu, vedoucí k zástavě krevního oběhu, jsou u závažných případů taktéž časté (více než 12 %).

Myokarditida u COVID-19

O výskytu myokarditidy u pacientů se SARS-CoV-2 jsem se zmínil již v článku o myokarditidě a mRNA vakcínách. I v případě nákazy může dojít k poškození srdečního svalu několika mechanismy, o kterých již byla řeč. Prvním je napadení buněk srdeční svaloviny (kardiomyocytů) přímo přes receptory ACE2, které se na povrchu těchto buněk vyskytují. Dalším je postižení srdečních buněk při bouřlivé reakci imunitního systému. V neposlední řadě může koronavirus poškodit srdeční buňky nepřímo tak, že napadne buňky cév, které kardiomyocyty vyživují (podobně se tak děje třeba u myokarditidy způsobené parvovirem B19) nebo se v nich vytvoří sraženiny. Mikrosraženiny v srdečních cévách jsou u zemřelých pacientů s COVID-19 častým nálezem (i více než 60 %). Výsledky endomyokardiální biopsie (biopsie srdečního svalu) taktéž ukazují, že postcovidová myokarditida má v některých ohledech odlišné vlastnosti od myokarditid způsobených jinými patogeny. To vybízí k tomu, že myokarditida probíhá u COVID-19 pacientů trochu jinými mechanismy než u zánětů srdečního svalu z jiných příčin. Především je v srdečním svalu postcovidových pacientů vyšší množství makrofágů (buněk vrozené imunity) a CD8 T lymfocytů (tzv. cytotoxických, které ničí virem napadené buňky), navíc s vyšší cytotoxickou aktivitou. Několika studiemi bylo prokázáno, že COVID-19 pacienti mají vyšší riziko rozvoje myokarditidy než ti, kteří tuto nemoc neprodělali. V izraelské studii infikovaní pacienti měli 18krát vyšší riziko myokarditidy, dle dvou amerických studií 8 až 16krát vyšší riziko. V září tohoto roku byla publikována další americká studie, která zkoumala data z více ne 900 amerických nemocnic. Myokarditida se u pacientů s COVID-19 vyskytovala v 0,15 % případů (150 případů na 100 tisíc nakažených, obvyklý výskyt před pandemií byl kolem 10 až 20 případů na 100 tisíc obyvatel). Pacienti infikovaní SARS-CoV-2 měli 16krát vyšší riziko rozvoje myokarditidy než ti neinfikovaní. Studie zároveň zjišťovala míru rizika v jednotlivých věkových kategoriích. Děti pod 16 let měly 37krát vyšší riziko rozvoje myokarditidy (vyskytovala se u 0,13 % nakažených). Více než 30krát vyšší riziko měli i lidé nad 75 let (výskyt u 0,24 % nakažených). Studie zároveň uvedla, že v porovnání s rokem 2019 bylo v USA v roce 2020 diagnostikováno o 42 % více myokarditid. V absolutních počtech se sice nejedná o extrémně velká čísla jednotlivých případů, nicméně pokud se zaměříme jen na téma myokarditid, jedná se již o poměrně citelný nárůst. U pacientů, kteří v důsledku COVID-19 zemřeli, byly znaky myokarditidy nalezeny ve 2 až 7 % případů.

Velice zajímavá je s ohledem na kardiovaskulární dopady po COVID-19 americká studie zahrnující více než 150 tisíc veteránů včetně těch, co nevyžadovali v průběhu infekce hospitalizaci. Studie si dala za cíl sledovat výskyt kardiovaskulárních komplikací 12 měsíců od proběhlé infekce (většina nevyžadovala hospitalizaci a měla tzv. mírný průběh infekce) v porovnání s kontrolní skupinou. Ti, co prodělali COVID-19, měli více než 1,5krát vyšší riziko mrtvice, poruch srdečního rytmu, srdečního infarktu a srdečního selhání, více než 3krát vyšší riziko plicní embolie a více než 5krát vyšší riziko rozvoje myokarditidy. Vyšší bylo riziko zmíněných dopadů COVID-19 jak u pacientů, kteří nevyžadovali v průběhu akutní infekce hospitalizaci, tak u pacientů hospitalizovaných. U těch bylo riziko srdečních a cévních komplikací ještě vyšší (většinou 3 až 10krát vyšší riziko v porovnání s kontrolní skupinou v závislosti na sledované nemoci). U myokarditidy byl tento údaj ještě výraznější, kdy pacienti hospitalizovaní na JIP měli až 40krát vyšší riziko rozvoje myokarditidy.

Postižení srdečního svalu – laboratorní a zobrazovací metody

Akutní poškození kardiomyocytů, které nelze ve všech případech přisoudit proběhlé myokarditidě, není především u pacientů hospitalizovaných pro COVID-19 vzácným nálezem (20–30 %, v některých studiích až 54 % pacientů). Usuzováno je na poškození a přílišné zatížení kardiomyocytů především z výsledků laboratorních testů, konkrétně zvýšené hladiny troponinů a NT-proBNP. Troponiny jsou bílkoviny obsažené ve všech svalových buňkách, včetně srdečního svalu, kde se ovšem vyskytuje speciální druh troponinů (odborně isoforma). Za normálních okolností je jejich hladina v krvi téměř nulová a do krve se vyplavují jen při poškození kardiomyocytů. NT-proBNP je molekula, kterou srdce reaguje na přílišné zatížení a je používána jako marker srdečního selhávání. Zvýšené hladiny troponinů jsou detekovány u 20–30 % hospitalizovaných pacientů, NT-proBNP je zvýšen u zhruba 25 % pacientů. Zvýšené hladiny těchto biomarkerů jsou spojeny s vyšším rizikem komplikací a úmrtí.

Ukázka pozdního sycení (LGE) na magnetické rezonanci srdce (modrá šipka) u neCOVID myokarditidy

Dalším přístupem, jak hodnotit dopad COVID-19 na funkci srdečního svalu, je pomocí zobrazovacích metod. Bylo provedeno mnoho studií jak s použitím echokardiografie (ultrazvuku srdce), tak magnetické rezonance srdce, která má tu výhodu, že je schopna detekovat edém (otok) a zánět či fibrózu (jizvení) srdečního svalu. Zánět či jizvení srdečního svalu se prokazuje pomocí tzv. LGE, kdy se speciální gadoliniová kontrastní látka akumuluje v místě probíhajícího zánětu nebo fibrózy (jizvení). Snížená funkce levé či pravé komory srdeční či jiné abno

rmality zjistitelné při echokardiografickém vyšetření jsou u hospitalizovaných pacientů s COVID-19 časté (u 25–55 % pacientů). Již v roce 2020 byla provedena mezinárodní studie, která studovala výskyt abnormalit na ultrazvukovém zobrazení srdce u pacientů hospitalizovaných s COVID-19. Zahrnovala jak pacienty vyžadující JIP/ARO péči, tak „nekriticky“ nemocné pacienty (40 %). Z více než 1200 pacientů průměrného věku 62 let se nějaká abnormalita zjistila u 55 % účastníků studie. Jako závažné bylo postižení srdeční funkce hodnoceno u 15 % pacientů. Studie zároveň odděleně zkoumala výskyt abnormalit u pacientů bez předchozího kardiovaskulárního onemocnění (přes 900 lidí), kdy nějaké abnormality při echokardiografickém vyšetření mělo 47 % pacientů, u 13 % byly hodnoceny jako závažné. Vysoké procento abnormálních výsledků ultrazvuku srdce, především u hospitalizovaných pacientů, potvrzují i další studie.

V hodnocení změn srdeční svaloviny jako tkáně je ovšem ze zobrazovacích metod nejpřesnější magnetická rezonance srdce. V německé studii z roku 2020 (většinu tvořili pacienti s mírným průběhem COVID-19, kteří nevyžadovali hospitalizaci) byl otok srdečního svalu detekován u 78 % pacientů a probíhající zánět v 60 %. Od té doby byly provedeny další studie, které se tímto problémem zabývaly. U studie téměř 150 pacientů po kritickém průběhu COVID-19 vyšetření odhalilo LGE odpovídající myokarditidě u 26 % pacientů, u 22 % odpovídalo ischemické chorobě srdeční (66 % z nich nemělo předchozí anamnézu postižení srdečních tepen). I přes tyto nálezy mělo 89 % pacientů průměrně 2 měsíce od hospitalizace normální ejekční frakci komor (udává, kolik krve se při jednom stahu ze srdce vypudí). Jiná analýza taktéž popsala, že nález otoku a LGE srdečního svalu je u pacientů po COVID-19 častým nálezem (více než 40 % v obou případech). Analýza 16 studií zahrnujících téměř 3000 pacientů po COVID-19 (asymptomatickém, symptomatickém i kritickém průběhu) ukázala podobné výsledky. Edém myokardu byl vyšetřením zobrazen u 2 až 60 % pacientů a LGE u 4 až 74 % pacientů. Většina pacientů měla v době vyšetření normální nebo téměř normální ejekční frakci obou srdečních komor (nejedná se ovšem o jediný parametr, který vypovídá o funkci a možném postižení srdcečního svalu). Byly taktéž provedeny studie u sportovců, kteří COVID-19 prodělali, a u kterým vyšetření magnetickou rezonancí prokázalo diagnózu myokarditidy zhruba ve 2 % případů.

Souhrn

Zatím není zcela jasné, jaký budou mít tyto nálezy dopad na dlouhodobý zdravotní stav pacientů. V tuto chvíli na to není dostatek dat. Studie ovšem prokazují, že postižení srdečního svalu při COVID-19 v různých podobách není ojedinělé. Svou roli samozřejmě kromě přímého postižení srdečního svalu může sehrát i narušení funkce koronárních cév, které jej vyživují. Poškození srdečního svalu nemusí mít pro všechny pacienty negativní následky do budoucna. Např. myokarditida se bez závažných následků zhojí v 50 až 70 % případů. Nicméně zde stále zůstává nezanedbatelné procento těch, kteří mají po COVID-19 postiženou srdeční funkci. Problematický je také fakt, že LGE, především již ve stádiu jizvy, může být podkladem rozvoje arytmií, kdy některé z nich mohou být i nebezpečné, případně snižovat kvalitu života. Veškeré tyto otázky ozřejmí až čas, nicméně je nutné na tyto nálezy brát zřetel. Tomu nasvědčují i data z několikaměsíčního sledování hospitalizovaných pacientů, kdy některé studie prokázaly výskyt zhoršené funkce levé či pravé srdeční komory (v závislosti na použité metodě a parametrech) či jinou významnou odchylku až u 29 % hospitalizovaných pacientů. Data britské studie taktéž ukazují, že závažné kardiovaskulární události (v angličtině zkratka MACE) se objevily u téměř 5 % pacientů propuštěných po hospitalizaci pro COVID-19 (3krát více než u kontrolní skupiny). U pacientů zotavených z COVID-19 byl taktéž pozorován 2–3krát vyšší výskyt nově vzniklých kardiomyopatií (onemocnění srdečního svalu).

Za konzultace k tomuto článku velice děkuji doc. MUDr. Petru Kuchynkovi Ph.D. z Centra pro choroby myokardu a perikardu II. interní klininky kardiologie a angiologie 1.LF UK a VFN.

Odkaz na šestý článek, který se zabýval porovnáním myokarditidy (zánětu srdečního svalu) po vakcinaci proti SARS-CoV-2 a při COVID-19 naleznete zde. Další, poslední, článek série o COVID-19 se bude věnovat dopadům infekce na jiné orgány lidského těla, včetně tzv. long-COVID a PIMS-TS u dětí. 

Autoři, zdroje obrázků: https://www.bryanhealth.com/medical-providers/the-beat-a-bryan-heart-blog/coronavirus-and-arrhythmia/; https://heart.bmj.com/content/106/15/1132; zapůjčil MUDr. Adla (t.č. FN Motol, nyní IKEM); iXimus

Příspěvek COVID-19 (7.část) – dopady na srdce a cévy pochází z Myokarditida

]]>
COVID-19 (6.část) – myokarditida https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/covid-19/covid-19-6-cast-myokarditida/ Fri, 29 Oct 2021 11:13:37 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3633 VAKCINACE PROTI SARS-CoV-2 A MYOKARDITIDA

Úvod a nežádoucí účinky vakcinace

Vakcíny, stejně jako léky, mají své nežádoucí vedlejší účinky. Mezi ty nejčastější patří chřipkové příznaky, bolesti svalů, kloubů, hlavy...

Příspěvek COVID-19 (6.část) – myokarditida pochází z Myokarditida

]]>
Šestý díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný porovnání myokarditidy (zánětu srdečního svalu) po vakcinaci proti SARS-CoV-2 a při COVID-19. Odkaz na pátý článek, který se zabýval porovnáním imunitní reakce po infekci a po očkování zde.

VAKCINACE PROTI SARS-CoV-2 A MYOKARDITIDA

Úvod a nežádoucí účinky vakcinace

Nejčastější nežádoucí účinky vakcinace, které většinou vymizí do 2 až 3 dnů – bolestivost a zarudnutí v místě vpichu, zvýšená teplota, únava, bolesti hlavy, svalů či kloubů.

Vakcíny, stejně jako léky, mají své nežádoucí vedlejší účinky. Mezi ty nejčastější patří chřipkové příznaky, bolesti svalů, kloubů, hlavy, únava, zvýšená teplota nebo horečka či zvětšení lymfatických uzlin. Vše jmenované je nepříjemné, nicméně nijak dlouhodobě a výrazně omezující nebo život ohrožující. V centru zájmu regulačních orgánů a lékařů jsou především vážnější nežádoucí účinky, mezi které patří např. trombóza spojovaná především s vektorovými vakcínami. Tato komplikace je velice vzácná (i v porovnání s výskytem trombóz při COVID-19). Jedním z předpokládaných mechanismů je tvorba protilátek proti molekule PF4, což vede ke shlukování krevních destiček a tvorbě trombů (sraženin). Dále se ovšem budu věnovat případům myokarditidy, resp. perikarditidy u lidí, kteří podstoupili vakcinaci proti SARS-CoV-2. Tato komplikace je popisována jak po mRNA, tak i po vektorových vakcínách (u nich ovšem zatím není k dispozici tolik dat).

Myokarditida a perikarditida jsou zánětlivá onemocnění srdečního svalu, resp. osrdečníku („obalu srdce“), která se mohou vyskytovat společně. Jak si můžete přečíst v dalších článcích na těchto stránkách, myokarditida rozhodně není onemocnění, které by se mělo podceňovat nebo bagatelizovat. V souvislosti s COVID-19 a vakcinací je ovšem nutné se na celou věc podívat z několika úhlů pohledu. Nejdříve se podíváme na možné mechanismy vzniku postvakcinační myokarditidy a jestli se jedná v souvislosti s vakcínami obecně o něco ojedinělého. Hned na začátku je nutné říci, že ne všechny myokarditidy, které se vyskytly u lidí po proběhlé vakcinaci, jsou skutečně vakcínou způsobeny. Do systému, který shromažďuje nežádoucí účinky vakcíny (např. VAERS), jsou hlášena pouze podezření, kdy je až posléze hodnoceno, jestli se skutečně jedná o nežádoucí účinek vakcíny nebo jen časovou shodu, kdy potíže pacienta byly ve skutečnosti způsobeny něčím jiným.

Možné mechanismy vzniku postvakcinační myokarditidy

U těch pacientů, u kterých skutečně podání vakcíny vedlo k rozvoji myokarditidy, je mechanismus vzniku tohoto onemocnění zatím nejasný. Jednou z výhod mRNA vakcín je skutečnost, že samotná molekula mRNA použitá ve vakcínách nevystupuje jako antigen, proti kterému by imunitní systém rozběhl reakci. Někteří jedinci ovšem mohou mít odchylku v genetické informaci, která pro ně znamená predispozici (náchylnost) k tomu, že imunitní systém je schopen na molekulu z mRNA vakcín reagovat, a to i přesto, že tyto molekuly jsou pro účely zabránění této reakce upraveny.

Laboratorními vyšetřeními nebylo prokázáno, že by u pacientů s myokarditidou po mRNA vakcíně byly nějaké významné odchylky v počtu buněk imunitního systému nebo krevních destiček (jako třeba u případů trombóz po vektorových vakcínách). U pacientů s postvakcinační myokarditidou také nebylo odhaleno, že by měli vyšší výskyt dosud nediagnostikovaných autoimunitních onemocnění, i když to nelze u některých pacientů vyloučit.

Myokarditida a perikarditida jsou zánětlivá onemocnění srdečního svalu, resp. osrdečníku („obalu srdce“), která jsou ojediněle spojována s aplikací COVID-19 vakcíny. Velice často se ovšem vyskytují při samotné infekci COVID-19

Měření hladin interleukinů („komunikačních molekul“) u některých pacientů s postvakcinační myokarditidou vykazovalo určité odchylky, nicméně žádné, které by ukazovaly na to, že by příčinou byla přehnaná reakce imunitního systému. U jednoho pacienta byla prokázána tvorba protilátek proti některých bílkovinám, které se běžně v těle vyskytují. Jedním z možných mechanismů vzniku postvakcinační myokarditidy by tedy teoreticky mohla být tvorba tzv. autoprotilátek, tedy protilátek proti tělu vlastním molekulám (v tomto případě v srdci a cévách). Situace je ale mnohem složitější. Zaprvé, výskyt těchto autoprotilátek nemusí znamenat, že se podílely na vzniku myokarditidy. Mohly vzniknout až při procesu hojení srdečního svalu (záleží také mj. na jejich hladině). Zadruhé, dělo by se tak především u jedinců, kteří mají ke vzniku těchto protilátek nějakou genetickou predispozici. Zatřetí, nedávno publikovaná studie ukázala, že po vakcinací nedochází k významnému navýšení již existujících autoprotilátek (u pacientů se známou autoimunitní nemocí) nebo že by takovéto děje vakcinace spouštěla u zdravých jedinců. To bylo naopak prokázáno v případě prodělání infekce, kdy jsou zkoumány případy autoimunitních onemocnění a tvorby množství různých autoprotilátek např. v rámci neurologie.

Dalším možným mechanismem vzniku postvakcinační myokarditidy je princip tzv. molekulární mimikry, tedy podobnosti nějakých molekul (typicky jedné virové, jedné lidské). Např. protilátky vytvořené proti S-proteinu SARS-CoV-2 by pak vázaly nejen tento vir, pokud by se s ním člověk setkal, ale také nějaký protein, který se v těle normálně vyskytuje. Stejně jako u tvorby autoprotilátek, i tento mechanismus by se rozběhl především u lidí s určitou genetickou náchylností. Oba zmíněné mechanismy jsou ovšem stále jen domněnkami. Pokud by totiž po očkování u některých lidí docházelo ke tvorbě autoprotilátek či protilátek s „funkcí“ molekulární mimikry napadajících srdeční sval, znamenalo by to, že se tak bude s největší pravděpodobností dít i při přirozené infekci SARS-CoV-2. V obou případech totiž vznikají protilátky proti S-proteinu. Průběh přirozené infekce je ovšem značně odlišný od vakcinace a při přirozené infekci navíc nevznikají protilátky pouze proti S-proteinu.

Dalším možným vysvětlením postvakcinační myokarditidy by mohla být hypersenzitivní, resp. eozinofilní („alergická“) reakce, na což poukazovala jedna americká studie vzhledem ke skutečnosti, že u tří vojáků, kteří prodělali COVID-19, se myokarditida objevila již po první dávce vakcíny, resp., že se častěji objevuje po druhé dávce vakcíny u lidí bez prodělané infekce. Jiné studie ovšem něco takového nepotvrdily, ani se neprokázalo, že by pacienti s myokarditidou měli vyšší hladinu eozinofilů v krvi (tyto bílé krvinky se podílí na rozvoji alergické reakce).

Výskyt postvakcinační myokarditidy a porovnání s myokarditidou při COVID-19

V souhrnu se tedy zatím neví, jaký je mechanismus vzniku myokarditidy po aplikaci mRNA vakcíny proti COVID-19. Ve vzácných případech jsou popisovány případy myokarditidy i po aplikaci vektorových vakcín. Je možné, že se na tom podílí několik mechanismů, mj. určitá genetická náchylnost a pravděpodobně i nějaký z imunitních mechanismů, třeba reakce vrozené imunity. To taktéž vybízí k úvaze, jestli by alespoň u některých pacientů myokarditida nenastala i při styku s přirozenou infekcí. Mechanismus vzniku postvakcinační myokarditidy není zatím vyjasnění i z toho důvodu, že se jedná o velice vzácnou komplikaci s malým počtem případů, čímž se dostávám k druhému úhlu pohledu na nežádoucí účinky vakcíny, tedy, jestli je myokarditida popisována jen v souvislosti s vakcínou proti SARS-CoV-2. Myokarditida vzniklá po vakcinaci není novinkou vakcíny proti SARS-CoV-2, popsány jsou případy i po podání vakcín proti chřipce, planým neštovicím, hemofilu atd. K 15.září 2021 eviduje americká CDC 1491 případů myokarditidy či perikarditidy v možné souvislosti s mRNA vakcínami při více než 300 milionech podaných dávkách. K 15. září 2021 Velká Británie eviduje 620 případů možné myokarditidy či perikarditidy po vakcinaci mRNA vakcínou a 281 případů po aplikaci vektorové vakcíny. K 22. září 2021 je přitom ve Velké Británii plně naočkováno přes 44 milionů lidí, což odpovídá výskytu myokarditidy, resp. perikarditidy 2 až 15 případů na milion dávek (v závislosti na podané vakcíně).

Téměř 80 % případů se eviduje u lidí mladších 30 let, především u mužů. V této věkové kategorii se obecně myokarditida objevuje nejčastěji. Z těchto dat vychází, že možná myokarditida, perikarditida po vakcinaci proti COVID-19 se vyskytuje dle CDC s četností zhruba 13 případů na milion podaných druhých dávek (dokončených očkování). Výskyt myokarditidy obecně je 10 až 20 případů na 100 tisíc obyvatel (údaje stran „obecného“ výskytu myokarditidy jsou ovšem problematické, protože jsou s největší pravděpodobností podhodnocené a velice obtížně se tedy stanovuje její skutečný „obecný“ výskyt). U mužů pod 30 let je výskyt možné myokarditidy po vakcinaci 12–41 případů na milion druhých dávek, u žen pod 30 let zhruba 4 případy na milion druhých dávek. U lidí nad 30 let je tento výskyt 2 až 4 případy na milion druhých dávek. Ve věkové kategorii pod 30 let se myokarditidy u vakcinovaných vyskytují v o něco větší míře, než by se očekávalo (má to ovšem několik důležitých „ale“, jak se dozvíte dále v článku). Je také pravdou, že dle nedávno vydané izraelské studie mají očkovaní oproti neočkovaným, kteří zároveň neprodělali COVID-19, třikrát vyšší riziko rozvoje myokarditidy. To potvrzují i další dvě nové izraelské studie, kdy při více než 2, respektive 5 milionech podaných dávkách očkování (v obou studiích zahrnuty jiné počty) bylo identifikováno necelých 300 případů myokarditidy, kdy jako „definitivní“ nebo „pravděpodobná“ myokarditida bylo ovšem hodnoceno jen 136 z nich (v případě druhé studie se jednalo o 54 případů). Stejně jako v případě jiných studií, i u těchto dvou izraelských, byl nejvyšší výskyt myokarditidy po vakcinaci u mužů, především ve věkových kategoriích 16 až 24, respektive 29 let (10 až 15 případů na 100 tisíc naočkovaných, tedy zhruba jen 0,015 % z naočkovaných). Závěrem obou studií je nicméně konstatování, že je myokarditida po vakcinaci vzácnou komplikací, která má ve více než 90 % případů mírný průběh. Dle dat je také výskyt myokarditidy v možné souvislosti s vakcinací i nadále výrazně nižní než v případě myokarditidy při COVID-19, viz níže. U lidí mladších 12 let zatím není stran výskytu myokarditidy k dispozici toliko dat. Není ovšem bez zajímavosti, že dle informací z Izraele je ve věkové kategorii 12 až 15 let evidováno k půlce října 2021 12 případů myokarditidy po COVID-19 vakcinaci při více než 313 tisících dokončených očkování, což je výskyt nižší, než u lidí ve věku 16 až 19 let. První data byla zveřejněna i pro výskyt myokarditidy po třetí posilující dávce mRNA vakcíny. K 12. říjnu 2021 při 2,5 milionech podaných posilujících dávkách eviduje izraelské ministerstvo zdravotnictví 17 případů možné myokarditidy nebo perikarditidy ve věkové kategorii 16 až 59 let, z toho ve věkových kategoriích 16 až 24 let byl jejich výskyt 10 případů při 378 tisících podaných dávkách, což je nižší výskyt než v případě druhé dávky.

Čísla, která jsem uvedl, nám ovšem sama o sobě vůbec nic neřeknou, pokud se nepodíváme na celou věc z dalšího úhlu pohledu – jaký má myokarditida/perikarditida pravděpodobně vzniklá po vakcinaci průběh, a jaké má vakcína benefity oproti prodělání infekce. Postvakcinační myokarditida se vyskytuje především u mladých mužů do 30 let. Nejčastěji se objeví příznaky jako bolesti na hrudi, bušení srdce aj. do 7 dnů od druhé (třetí) dávky vakcinace. Většina pacientů má mírné projevy a průběh nemoci, kdy průměrná doba hospitalizace pacientů je kolem 2 až 3 dnů. Závažné průběhy myokarditidy po vakcinaci jsou velmi vzácné, a jak sami autoři uvádí, u části takovýchto pacientů nelze prokázat jednoznačnou souvislost s vakcinací. Velká část pacientů nepotřebuje v rámci léčby ani léky na podporu srdeční funkce a podává se jim jen symptomatické léčba, což jsou třeba nesteroidní antiflogistika (ibuprofen apod.). U většiny pacientů dochází již v době propuštění z nemocnice či v následujícím jednom až čtyř týdnech k úplnému ústupu symptomů nebo alespoň jejich viditelnému zlepšení. U drtivé většiny pacientů se také v tomto období normalizuje srdeční funkce, pokud vůbec byla narušena. To dokazuje i studie u dětí, u kterých došlo k rozvinutí myokarditidy po vakcinaci proti COVID-19 (u části z nich ovšem nebylo provedeno PCR testování). Z 63 dětských pacientů průměrného věku 16 let nemělo žádné z nich závažný průběh myokarditidy, lehce snížená byla srdeční funkce v průběhu hospitalizace pouze u 14 % dětí. Studie také zahrnovala sledování dětí po propuštění z nemocnice (průměrně 35 dní). Všechny děti ve sledování měly normální funkci srdeční, drtivá většina byla bez příznaků, a pokud nějaké měly, byly mírné.

Dle údajů americké CDC je COVID-19 napříč věkovými kategoriemi a pohlavími spojen s 16krát vyšším rizikem rozvoje myokarditidy

Jak jsem již uvedl, izraelská studie poukázala na to, že očkovaní mají oproti neočkovaným, kteří zároveň neprodělali COVID-19, třikrát vyšší riziko rozvoje myokarditidy. Je nutné se ovšem podívat na druhou stranu mince. Lidé nakažení SARS-CoV-2 měli dle stejné studie 18krát vyšší riziko rozvoje myokarditidy než neočkovaní a nenakažení a 11x vyšší riziko než očkovaní (napříč všemi věkovými kategoriemi i pohlavími). Jiná, americká studie, ukázala, že výskyt myokarditidy při prodělaném onemocnění COVID-19 je zhruba 450 případů na milion nakažených. Pokud bychom se podívali na jednotlivé věkové kategorie, u mužů ve věku 12-15 let je toto číslo 601 případů na milion nakažených, ve věku 16-19 let 561 případů na milion nakažených (infekce byla spojena s až 37krát vyšším rizikem rozvoje myokarditidy). U žen jsou ve stejných věkových kategoriích daná čísla 235 a 708 případů na milion nakažených (porovnejte s údajem u postvakcinačních myokarditid). Zmíněná izraelská studie porovnávala i výskyt dalších onemocnění u vakcinovaných a nakažených. Lidé infikovaní virem SARS-CoV-2 měli např. 15krát vyšší riziko akutního poškození ledvin, 12krát vyšší riziko plicní embolie, více než 4krát vyšší riziko infarktu myokardu atd. (viz článek 7 a 8).

Souhrn a závěr

Myokarditida a perikarditida tedy skutečně může být u některých lidí nežádoucím účinkem podané vakcinace. Jak ale ukazují data, jedná se o vzácnou komplikaci, kdy benefity vakcinace silně převažují možné nežádoucí účinky. Průběh postvakcinační myokarditidy je navíc ve většině případů hodnocen jako mírný. Dle údajů americké CDC každý milion podaných druhých dávek (tedy milion ukončených očkování) zabránil ve věkových kategoriích 12-30 let téměř 4000 hospitalizacím a 35 úmrtím, nemluvě o riziku dlouhodobých následků (článek 7 a 8). Je taktéž velice nepravděpodobné, že by se následky vakcinace prvně objevily až s mnohaměsíční prodlevou od podání vakcíny. Prvním předpokladem je fakt, že molekula mRNA je po aplikaci zničena za několik dní od podání vakcíny, tudíž v těle trvale nepřetrvává. Dalším důkazem je nejen studie, která porovnávala výskyt nežádoucích účinků vakcín do 21 a do 42 dní od vakcinace, kde nebyly nalezeny řádné významné rozdíly, ale i data, která máme z výzkumů jiných vakcín. Nežádoucí účinky se u nic objevují nejčastěji do 2 až 9 týdnů od dokončené vakcinace a opět pouze ve vzácných případech.

Komentář si zasluhuje i nedávné rozhodnutí států severní Evropy a některých kanadských provincií, že lidé ve věkové skupině 12 až 18, resp. 20 let budou očkování vakcínou od firmy Pfizer namísto té od firmy Moderna. Dle dostupných dat byl výskyt možné postvakcinační myokarditidy vyšší u vakcíny firmy Moderna. Jak úřady uvádí, obecně byl výskyt možné postvakcinační myokarditidy u mRNA vakcín obou firem vzácný. Je nicméně logické, že se úřady rozhodly k preferování jedné z vakcín (které mají navíc velice podobnou účinnost) vzhledem k nižšímu výskytu nějakého nežádoucího účinku, byť vzácného. Je to jedním z důkazů, že regulační orgány situaci kolem vakcín pečlivě monitorují. Rozhodně se tedy nejedná o důkaz, že by mRNA vakcinace nebyla bezpečná, jak tvrdí některé dezinformační zdroje.

Obrázek demonstruje možnost multiorgánového postižení při COVID-19 infekci (zahrnuje mj. plíce, ledviny, centrální nervovou soustavu, srdce a cévy). https://heart.bmj.com/content/106/15/1127

Informace, a to nejen v souvislosti s myokarditidou a vakcinací proti COVID-19, je tedy nutné posuzovat z více úhlů pohledu. Kdybych např. uvedl, že lidé užívají lék, který může způsobit selhání jater, ledvin, srdce nebo anafylaktickou reakci, na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o velice nebezpečnou látku. Zrovna jsem přitom vyjmenoval nežádoucí účinky volně prodejného a běžně užívaného léku s účinnou látkou ibuprofen. Všechny vyjmenované nežádoucí účinky jsou hodnoceny jako velmi vzácné s četností méně než 1 případ na 10 tisíc pacientů, kteří lék užívají. I zde platí, že se takovéto nežádoucí účinky vyskytují velice výjimečně, a ne vždy bude užívání ibuprofenu skutečnou příčinou. Navíc zde může sehrát roli i určité pozadí pacienta, např. genetická náchylnost anebo to, že pacient nedodržuje předepsané dávkování. Nejde tedy hodnotit jednu informaci bez toho, aniž by člověk znal pozadí a další skutečnosti. Faktem nicméně zůstává, že myokarditida po vakcinaci proti COVID-19 je vzácným nežádoucím účinkem, který ani ve všech případech nemusí být způsoben vakcinací, ale může se jednat pouze o časovou shodu. Ve všech věkových kategoriích, pro které byla vakcinace schválena, rizika infekce COVID-19 silně převyšují možné nežádoucí účinky vakcinace. V každém případě, pokud po vakcinaci proti SARS-CoV-2 pociťujete příznaky typu bolesti na hrudi, dušnost nebo bušení srdce, je zcela jistě na místě navštívit lékaře.

Za konzultace k tomuto článku velice děkuji doc. MUDr. Petru Kuchynkovi Ph.D. z Centra pro choroby myokardu a perikardu II. interní klininky kardiologie a angiologie 1.LF UK a VFN.

Odkaz na pátý článek, který se zabýval porovnání imunitní reakce po infekci a po očkování zde. Další článek se bude věnovat dopadům COVID-19 na kardiovaskulární systém.

Autoři obrázků: azwer; https://www.who.int/westernpacific/emergencies/covid-19/information-vaccines/covid-19-vaccine-side-effects-aefis-and-safety; Shutterstock (https://theconversation.com/the-benefits-of-a-covid-vaccine-far-outweigh-the-small-risk-of-treatable-heart-inflammation-163970); https://www.cdc.gov/mmwr/volumes/70/wr/mm7035e5.htm; https://heart.bmj.com/content/106/15/1127

Příspěvek COVID-19 (6.část) – myokarditida pochází z Myokarditida

]]>
COVID-19 (5.část) – imunitní odpověď po nákaze a očkování https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/covid-19/covid-19-5-cast-imunitni-odpoved-nakaza-a-ockovani/ Tue, 26 Oct 2021 16:40:08 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3608 Pátý díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný porovnání imunitní reakce po infekci a po očkování. Odkaz na čtvrtý článek, který se zabýval popisem mRNA a vektorových vakcín proti SARS-CoV-2, včetně jejich historie, najdete zde.

VAKCÍNY PROTI S...

Příspěvek COVID-19 (5.část) – imunitní odpověď po nákaze a očkování pochází z Myokarditida

]]> Pátý díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný porovnání imunitní reakce po infekci a po očkování. Odkaz na čtvrtý článek, který se zabýval popisem mRNA a vektorových vakcín proti SARS-CoV-2, včetně jejich historie, najdete zde.

VAKCÍNY PROTI SARS-CoV-2 – ČÁST 2.

Imunitní odpověď po prodělané nákaze

Velice diskutovaným tématem je porovnání imunitní odpovědi po prodělané infekci a po vakcinaci, a jestli je vhodné se po prodělané nemoci nechat očkovat. Budu se sice nadále věnovat jen imunitnímu systému, ale upozornil bych, že je nutné mít na paměti jednu důležitou skutečnost, a to, že lidský organizmus není tvořen jen imunitním systémem. Můžeme mít po nějaké proběhlé infekci skvělou a celoživotně trvající imunitní ochranu, ovšem pokud by rizikem byly dlouhodobé či doživotní zdravotní následky, situace se tím výrazně mění. Pokud bychom navíc porovnali riziko úmrtí u prodělané nákazy a u vakcinace, je rozdíl ještě propastnější. V USA je za celou dobu pandemie k 20.září 2021 oficiálně evidováno 692 002 úmrtí na COVID-19. Naproti tomu CDC eviduje 7899 úmrtí v možné souvislosti s vakcínou (k 20.září 2021).

Obrázek ukazuje protilátkovou odpověď na prodělanou infekci (velice podobně probíhá tvorba protilátek i po vakcinaci). V prvních fázích (v řádu dní) se vytváří protilátky IgM (značí většinou akutní infekci) a protilátky IgA (slizniční imunita). Poté se vytváří protilátky IgG, tzv. paměťové, které slouží pro dlouhodobější ochranu před infekcí. Autoři: Abdi Ghaffari, Robyn Meurant, Ali Ardakani

Zpátky k imunitní odpovědi po infekci a vakcinaci. Jak dlouhodobá bude imunita po jednom či druhém, můžeme zatím jen předvídat, protože imunitní paměť u SARS-CoV-2 mají vědci možnost sledovat zatím jen necelé dva roky. Imunitní odpověď, ale i paměť po prodělané infekci, je velice individuální a odvíjí se mj. od zdravotního stavu a věku člověka, v některých případech i průběhu onemocnění a dalších faktorů. Prvně se zaměřím na hladinu protilátek. Jako jedny z prvních se při infekci vytváří IgM protilátky, které mají tělu pomoci vypořádat se s právě probíhající infekcí. Posléze se tvoří paměťové IgG protilátky, které jsou mj. při budoucím setkání s virem schopné jej zneutralizovat. Dalším druhem protilátek jsou IgA, které se vyskytují především na sliznicích, kde také brání šíření viru. Jak protilátky třídy IgM, tak třídy IgA po prodělané infekci relativně rychle klesají. V centru zájmu tedy stojí především protilátky třídy IgG, které se u přirozené infekce vytváří jak proti S proteinu, tak proti dalším částem nového koronaviru. To ovšem nemusí nutně zaručovat větší ochranu, protože ne všechny protilátky mají schopnost neutralizace a některé naopak mohou způsobit určité komplikace (viz článek 3, článek 7, článek 8). Čím většímu množství antigenů z nějakého patogenu je člověk vystaven, tím větší může být riziko vytvoření nějaké autoprotilátky napadající tělu vlastní molekuly. Některý z antigenů viru totiž může být velice podobný nějakému v těle se vyskytujícímu antigenu.

Za 4 týdny od infekce má dle některých studií až 90 % pacientů v krvi detekovatelnou hladinu protilátek. Dle studie, zkoumající pozitivitu protilátek u obyvatel New Yorku, nemělo po pozitivním PCR testu detekovatelné protilátky 20 % nakažených. Jiná studie hovoří až o 36 %. Podobného výsledku dosáhla i nedávno publikovaná německá studie, ale pouze pro symptomatické pacienty. Ti s asymptomatickým průběhem vytvořili protilátky pouze v 15 až 19 % případů.

Většina pacientů po prodělané infekci vytvoří paměťové B a T lymfocyty. Šest měsíců po prodělání nemoci má detekovatelné paměťové lymfocyty zhruba 95 % nakažených. Hladina protilátek zůstává u některých pacientů detekovatelná až 8 měsíců od prodělání nemoci (její zvýšení nebo snížení se mj. odvíjí od opětovného se setkání s virem a pravděpodobně i průběhu nemoci). Dle jedné studie 10 měsíců po prodělané infekci nebyly protilátky detekovatelné u 13 % pacientů, což je v souladu s dalšími studiemi, které poukazují na postupné snižování jejich hladiny. Co se týká rizika reinfekce, udává se, že prodělaná infekce poskytuje 80–85 % ochranu v horizontu 6 až 7 měsíců. Bližší údaje k tomuto přinesla dánská studie, která používala PCR metodu. Data z této studie jsou taková, že sedmiměsíční ochrana proti reinfekci u lidí do 65 let byla zhruba 80 %, nicméně u lidí nad 65 let byla pouhých 47 %. Ochranu před reinfekcí silně ovlivňují i nové varianty koronaviru, které mají schopnost obcházet protilátkami tvořenou imunitu.

Zajímavé informace o dlouhodobější imunitní ochraně před reinfekcí SARS-CoV-2 poskytuje nedávno zveřejněná americká studie, respektive analýza. Její závěr je takový, že reinfekce se u pacientů po prodělané infekci (a bez následného očkování) objevují již tři měsíce od prodělání. Studie také uvádí, že bez vakcinace a dalších protiepidemických opatření (např. v podobě nošení ochrany dýchacích cest) je riziko reinfekce v horizontu 16 měsíců od prodělání 50 %. Autoři využili nejen data ze studií SARS-CoV-2, ale i jiných koronavirů, včetně těch, které způsobují „běžné nachlazení“. Využili přitom genetické podobnosti koronavirů, aby sestavili tzv. fylogenetický strom této rodiny virů, díky čemuž mohli určit riziko reinfekce SARS-CoV-2 v horizontu více než 1 roku od prodělání. Zjistili taktéž, že dlouhodobější ochrana před reinfekcí je v případě SARS-CoV-2 výrazně kratší než u koronavirů, které způsobují „nachlazení“. I u nich je přitom známo, že imunitní ochrana před reinfekcí nemá dlouhého trvání a reinfekce jsou již 6 měsíců od prodělání u těchto „běžných“ koronavirů časté. Tato studie má samozřejmě své limitace, nicméně poskytuje cenné informace stran očkování a plánování budoucí protipandemické strategie, včetně toho, že prodělání infekce není cestou k získání tzv. kolektivní imunity.

Imunitní odpověď po vakcinaci

Krátké shrnutí imunitní reakce vyvolané vakcinací, bližší informace článek 3

Účinnost vakcín proti koronaviru se u symptomatického průběhu pohybuje od 40 do 90 %, a to i u varianty delta. Vysoká zůstává účinnost vakcín v prevenci hospitalizace a úmrtí, více než 85 % (dle některých studií i více než 90 %), i mnoho měsíců od vakcinace. To potvrzuje i čerstvě zveřejněná studie, která zkoumala účinnost vakcíny při prevenci úmrtí a hospitalizace pro variantu delta. Co se týká výdrže imunitní odpovědi po proběhlé vakcinaci, detekovatelné hladiny protilátek přetrvávají přinejmenším stejně tak dlouhou dobu, jako při porovnání s proběhlou infekcí. Taktéž se i po vakcinaci vytváří protilátky třídy IgA slizniční imunity. Stejně jako u infekce ovšem jejich hladina časem klesá. Tento fakt nicméně poukazuje na to, že vakcinace je schopna aktivovat širokou paletu imunitních obranných mechanismů. Bylo taktéž prokázáno, že vakcína proti SARS-CoV-2 vyvolává silnou odpověď B a T lymfocytů (dokazuje i nedávná studie vzorků lymfatických uzlin očkovaných) a vede k vytvoření paměťových buněk. Vakcína zároveň stimuluje i reakci vrozené imunity, jak prokázala třeba studie publikovaná v časopisu Nature. Studie paměťových buněk také popsaly, že jsou tyto buňky obecně schopny velice dobře reagovat i na nové varianty koronaviru. Množství paměťových B buněk bylo dle americké studie dokonce vyšší u očkovaných než u těch, co prodělali mírný COVID-19.

U vektorových vakcín studie prokázala, že 8 měsíců po vakcinaci nedošlo k významnému poklesu parametrů buněčné imunity (především různých tříd T lymfocytů) a dobré hodnoty si udržela i protilátková imunita. Velice dobrých dlouhodobých výsledků dosahují i mRNA vakcíny. Hladina protilátek, stejně jako u lidí po prodělané infekci, samozřejmě klesala, nicméně neutralizační protilátky měli pacienti i 6 měsíců po očkování. Velice dobrých parametrů dosahovala i buněčná imunita. Před masovým rozšířením varianty delta byla ochrana mRNA vakcín proti symptomatickému průběhu COVID-19 i po šesti měsících od vakcinace více než 91 %, proti závažnému průběhu téměř 98 %. Nedávno zveřejněná studie z Velké Británie, která zatím nebyla recenzována, přinesla také zajímavé výsledky. I více než 20 týdnů po vakcinaci byla účinnost proti symptomatickému průběhu COVID-19 (varianta delta) u vektorové vakcíny průměrně 50 %, u mRNA vakcíny 70 %. Vysoká přitom zůstala účinnost v prevenci hospitalizace a úmrtí – pro vektorové vakcíny průměrně 77 a 80 %, pro mRNA vakcíny 93 a 91 %. Především ale studie poskytla informaci, že větší pokles účinnosti vakcíny nastává u rizikových lidí a lidí starších 65 let, byť i tak zůstala i u těchto skupin ochrana proti hospitalizaci a úmrtí v závislosti na typu vakcíny 60 až 90 %.

Porovnání imunitní odpovědi po nákaze a po vakcinaci

Porovnat imunitní odpověď po prodělané infekci a po vakcinaci není jednoduché. Je ovšem dle studií možné říci, že imunitní paměť je po vakcinaci přinejmenším stejně tak robustní jako po prodělané infekci. Některé studie dokonce hovoří o tom, že v určitých ohledech je ta vzniklá vakcinací i o něco lepší, např. co se týká počtu B paměťových lymfocytů a hladin protilátek, včetně neutralizačních. U vakcinace také máme mnohem více dat o její účinnosti napříč variantami koronaviru.

Obrázek viru SARS-CoV-2, na kterém je vidět umístění tzv. RBD, což je část viru, která zodpovídá za navázání koronaviru na buňky lidského těla

Studie popsaly, že vakcinovaní pacienti mají průměrně vyšší hladiny protilátek s větší neutralizační schopností než pacienti po prodělaném onemocnění, respektive, že hladina a další parametry protilátek jsou u vakcinovaných více jednolité. Bylo zveřejněno i několik prací, které se zabývaly „kvalitou“ protilátek. Poukázaly např. na to, že protilátky získané vakcinací mají svou neutralizační aktivitu více zaměřenou na tzv. RBD (receptor binding domain) než ty získané proděláním infekce. Co to znamená? RBD je ta část S-proteinu, která zodpovídá za navázání koronaviru na buňky lidského těla. Zároveň byly protilátky získané vakcinací více odolné k různým mutacím v oblasti S-proteinu. Pravděpodobně díky tomu, že jejich neutralizační aktivita je zaměřena především na zmíněnou RBD doménu, kdy se váží na více míst této domény než protilátky získané proděláním infekce. Některé studie ukazují, že „šíře“, resp. „záběr“ paměťových buněk po proběhlé infekci se „zvětšuje“ časem více než u vakcinovaných. Výše popsaná studie s RBD udává podobné informace, nicméně s dovětkem, že „šířka“ imunitní odpovědi po proběhlé vakcinaci je již sama o sobě dostatečně „široká“ a v případě RBD zůstává stále „širší“ než po proběhlé infekci (konkrétně tato studie byla provedena u vakcíny firmy Moderna). To, že imunitní paměť po proběhlé infekci je zaměřena na více antigenů nového koronaviru, také může u některých pacientů souviset s vyšším rizikem tvorby autoprotilátek (viz článek 3), které mohou člověka dále poškozovat. Větší množství antigenů, kterým je tělo vystaveno, také automaticky neznamená více neutralizačních protilátek. Neutralizační protilátky se váží na taková místa viru, kdy zablokování tohoto místa vede ke „zneškodnění“ viru. Důležitou podmínkou ale je, že musí být toto místo pro protilátky přístupné, což jsou především místa na povrchu viru (u SARS-CoV-2 je to S-protein).

Až do rozšíření varianty delta také platilo, že vakcinace byla schopna snížit i riziko asymptomatické infekce a možného asymptomatického přenosu o 70 i více procent. Navíc, i pokud se nemocný nakazil, měl nižší virovou nálož (množství viru na sliznicích) než neočkovaný. Varianta delta, která je jedním z nejinfekčnějších virů, které známe, do toho vnesla určité nejasnosti. Ukázalo se, že nakažení vakcinovaní mají pravděpodobně podobné virové nálože jako nakažení neočkovaní. Na druhou stranu se zatím jednoznačně neprokázalo, že by to souviselo s vyšším rizikem přenosu infekce, i když je to možné předpokládat. Více světla do tohoto vnesla singapurská studie, která prokázala, že virová nálož klesá u očkovaných výrazně rychleji než u neočkovaných, tudíž jsou přinejmenším infekční významně kratší dobu než neočkovaní. Nedávno zveřejněná nizozemská studie nicméně přinesla data, že i u varianty delta snižuje očkování riziko přenosu infekce o více než 60 %. V každém případě platí zásada, že jak naočkovaní, tak lidé po prodělání by měli nadále používat ve společnosti ochranu dýchacích cest a dodržovat další hygienická opatření, a to minimálně do dosažení vysoké proočkovanosti obyvatel.

Nedávno publikovaná izraelská studie prezentovala data, že pacienti po prodělaném onemocnění mají 7 až 13x nižší riziko reinfekce než očkovaní. Zvýšené riziko průlomových infekcí (obdoba reinfekcí u očkovaných) přitom bylo nejvýraznější ve věkové skupině 60 let a více. Jedná se samozřejmě o zajímavé zjištění a alespoň časti lidí, kteří infekci prodělali, to poskytuje informaci, že jsou po určitou dobu dobře chránění před reinfekcí (samozřejmě v závislosti na mnoha faktorech). Na tuto studii je ovšem nutné se podívat více do detailů. Zaprvé, jak sami autoři studie upozorňují, i pokud by infekce poskytovala dlouhodobější imunitní paměť než po vakcinaci, prodělání nemoci rozhodně není vhodnou cestou k získání imunity proti SARS-CoV-2, naopak od tohoto způsobu kvůli riziku úmrtí a dlouhodobým zdravotním následkům silně odrazují. Zadruhé, ve studii byly porovnávány dvě skupiny – vakcinovaní a lidé po prodělané infekci, každá z nich zahrnovala 16 215 nebo 46 035 osob v závislosti na způsobu, který autoři studie při hodnocení využili. V prvém případě se ve skupině vakcinovaných vyskytlo za celou dobu sledování 238 případů průlomové infekce a 19 případů reinfekce u lidí po prodělání. Statisticky vyšel tento rozdíl jako významný, nicméně i tak se průlomové infekci vyskytly u pouhého 1,5 % naočkovaných. U druhého počtu pacientů bylo průlomových infekcí ve skupině naočkovaných 640 (1,4 % z celku), reinfekcí 108. Autoři zároveň upozornili na to, že jejich studie má několik limitací, které mohly ovlivnit výsledky, a tudíž nelze jejich studii prezentovat jako důkaz, že prodělaná infekce je v každém případě „lepší“ než vakcinace. Zmínili např. nemožnost zhodnotit rozdíly v dodržování protiepidemických opatření mezi skupinami.

Nová britská studie naopak konstatuje, že imunita získaná vakcinací je přinejmenším stejně kvalitní jako ta získaná po prodělané infekci. Především u pacientů očkovaných mRNA vakcínami byla účinnost proti infekci variantou delta dokonce vyšší než u nevakcinovaných po prodělané infekci (80 % vs. 72 %). Tento výsledek dosáhl i statistické významnosti (ukazatel, který nám může říci, která ze dvou možností má „lepší výsledky“). K podobnému závěru dospěla i nedávno publikovaná studie americké CDC, která zahrnovala 7 tisíc pacientů hospitalizovaných pro COVIDu podobné obtíže. Pacienti, kteří v minulosti prodělali COVID-19 a nebyli následně naočkováni byli více než 5krát častěji opět pozitivně testováni na SARS-CoV-2 v porovnání s očkovanými pacienty bez historie předchozí nákazy.

Schématický obrázek demonstrující porovnání imunity po infekci, po vakcinaci a rozsah tzv. hybridní imunity. Autor: Prof. Shane Crotty

Izraelská i britská studie navíc poskytují velice cenná data o podání vakcín lidem, kteří COVID-19 prodělali. V izraelské studii porovnávali skupinu těch, co prodělali a nebyli naočkováni a těch, co prodělali a dostali jednu dávku vakcíny (v každé z nich bylo přes 14 000 lidí). Data ukázala, že prodělaní-naočkovaní pacienti mají o polovinu nižší riziko reinfekce než ti, co po prodělání naočkováni nebyli. Britská studie taktéž ukázala, že lidé, kteří prodělali a byli naočkováni, měli ještě lepší účinnost proti variantám koronaviru než naočkovaní bez předchozího styku s infekcí. Tyto závěry podporuje i americká studie, podle které mají neočkovaní lidé po prodělání více než dvakrát vyšší riziko reinfekce než ti, kteří se po prodělání nemoci naočkovali. To ukazují i další studie. Nebylo taktéž prokázáno, že by vakcinace u těch, co infekci prodělali, byla spojena s vyšším rizikem závažných nežádoucích účinků. Je nicméně odbornými společnostmi doporučeno, aby lidé po prodělání s vakcinací (v závislosti na zdravotním stavu) posečkali v řádu týdnů až měsíců, především z toho důvodu, aby se přednostně naočkovali dosud jakkoliv nechránění lidé. Zatím ne zcela vyhraněný je názor, jestli vakcinovat lidi po prodělání pouze jednou nebo dvěma dávkami vakcíny. Některé studie ukazují, že dostačující je podání pouze jedné dávky. V každém případě studie jednoznačně a silně hovoří pro přínos očkování lidí po prodělané infekci, protože velké části z nich poskytuje velice silnou ochranu proti reinfekci vytvořením tzv. hybridní imunity, což má samozřejmě své dopady i pro zvládnutí epidemie v celé společnosti. Hybridní imunita jim poskytuje velice silnou ochranu i proti novým variantám viru.

Přeočkování třetí dávkou

Velice diskutovaným tématem je také nutnost přeočkování třetí dávkou vakcíny. Jsou již výsledky prvních studií, podle kterých po podání této posilující dávky dochází ke znatelnému zvýšení hladin protilátek. To má značný význam především u pacientů užívajících léky potlačující imunitní systém či trpících jinou poruchou imunitního systému a dále u lidí starších či s chronickými nemocemi. K přeočkování třetí dávkou přikročil např. Izrael, kde ji obdrželo již přes milion obyvatel. Dle dat, která máme zatím k dispozici, poskytuje třetí dávka ochranu téměř 96 % při prevenci onemocnění COVID-19.  Ve všech věkových kategoriích se zvýšila hladina protilátek a jejich neutralizační aktivity a to jak proti variantě delta, tak i proti jiným odolnějším variantám nového koronaviru, u kterých se ukazuje, že ochrana před symptomatickou infekcí souvisí mj. právě s hladinami protilátek. Snížilo se také ještě více riziko průlomových symptomatických infekcí a závažných případů, což je důležité především u vybraných skupin pacientů, viz výše. Podle dat, která jsou zatím k dispozici, také nebyl po třetí dávce zvýšen výskyt významných nežádoucích účinků vakcíny. Vyskytovaly se podobné vedlejší účinky jako při prvních dvou dávkách – zhruba 70 % lidí udávalo únavu, 50 % bolesti hlavy, 25–30 % bolesti kloubů a kloubů atd. Dle izraelských dat je výskyt nežádoucích účinků vakcinace v případě třetí dávky dokonce nižší než u předchozích dvou dávek.

Nutnost přeočkování neznamená, že by vakcinace selhávala. Jak jsem psal v dřívějších článcích, účelem vakcinace je především zabránit vážnému průběhu nemoci a úmrtí, i když ochrana před symptomatickým průběhem je samozřejmě taktéž velice důležitá i z hlediska epidemiologického. Přeočkování je v rámci vakcinace běžným jevem. Např. proti tetanu je nutné přeočkování každých 10 až 15 let, přeočkování v dospělosti je někdy potřebné i u spalniček a mohl bych pokračovat dále. Není taktéž překvapením, že hladiny protilátek po vakcinaci s časem klesají. To se děje i u jiných vakcín a také v případě, že člověk dané onemocnění prodělal. Problém samozřejmě přináší (pro očkované i neočkované) výskyt nových a odolnějších variant koronaviru, kdy sice účinnost v prevenci vážného průběhu a úmrtí zůstává u vakcín vysoká, nicméně klesá účinnost proti symptomatickému průběhu. I z tohoto důvodu se rozběhla debata o nutnosti posilující třetí dávky.

Současná situace a kolektivní imunita

Některé dezinformační weby neúčinnost vakcín podporovaly „argumentem“, že většinu hospitalizovaných v Izraeli tvořili naočkovaní. 60 % hospitalizovaných v určitou chvíli skutečně tvořili naočkovaní (dle dat ze září 2021 tomu již tak není). Opět se ale na situaci musíme podívat z různých úhlů pohledu. Zaprvé, v Izraeli je naočkováno přes 60 % veškeré populace. Vakcína i při nejlepší snaze nikdy nebude mít 100% účinnost, tudíž, dokud není zabráněno většímu šíření viru v populaci, lze předpokládat i scénář, kdy nemalá část nově nakažených bude z očkované skupiny (ve skutečnosti naočkovaní stále tvoří menšinu nově nakažených, v ČR je jejich podíl 25 až 30 %). Zadruhé, je vhodné se podívat na to, jaké procento naočkovaných musí být hospitalizováno v porovnání s neočkovanými. O tom izraelská data taktéž hovoří velmi jasně. Výskyt závažných případů u plně očkovaných napříč věkovými kategoriemi je 6,3 případů na 100 tisíc, u neočkovaných 16,4 na 100 tisíc. U lidí pod 50 let je tento rozdíl ještě výraznější – 0,3 případů versus 3,9 případů na 100 tisíc. Pro účinnost vakcín hovoří i současná situace ve Spojených státech, kdy většinu vážných případů tvoří neočkovaní pacienti. Podobné údaje přicházejí i z Německa a dalších zemí.

Obrázek ukazuje princip kolektivní imunity – dokud není v populaci dostatečný počet imunizovaných jedinců, infekční nemoc má stále velký prostor se šířit. Jediným bezpečným a zároveň nejúčinnějším způsobem imunizace je přitom vakcinace.

Vakcinace a prodělaná infekce je spojována s termínem kolektivní imunita. Vychází z toho, že když je v populaci vysoké procento lidí imunních vůči danému patogenu, nemůže se pak v populaci tak snadno šířit a způsobit např. přehlcení nemocnic. Z důvodu rizika úmrtí i dlouhodobých zdravotních následků je nežádoucí, aby tato imunita byla získána proděláním infekce. Takovýto přístup má svou negativní stránku i v tom, že poskytuje patogenu větší prostor pro mutace a vytvoření variant, které by mohly v extrémních případech i zcela „eliminovat“ dosud získanou kolektivní imunitu. Cílené získání této imunity tzv. „promořením“ bylo mnohými odbornými společnostmi navíc odsouzeno jako neetické. Ještě více neodůvodnitelným se stal tento přístup s příchodem účinných a bezpečných vakcín. Pojem získání kolektivní imunity by tedy měl u potenciálně nebezpečných infekcí být, a historicky i byl, spojovaný s vakcinací. Jedná se totiž o velice jednoduchý, rychlý a bezpečný způsob, jak navodit imunitu proti patogenu u takového počtu lidí, aby měl daný patogen co nejmenší prostor pro mutace a páchání škod. Čím vyšší je nakažlivost patogenu, tím vyšší procento lidí je nutno imunizovat. U spalniček je to více než 90 %. Pro COVID-19 se tato hodnota udává mezi 70 a 80 %. Dokud nebude této hladiny kolektivní imunity dosaženo, stále existuje riziko určitého náporu vážných případů na nemocnice, a především vzniku nových variant koronaviru.

Jak jste se ve článku přesvědčili, imunitní systém není jednoduchý a problematika infekčních nemocí a vakcinace je skutečně komplikovaná a rozsáhlá. Výše uvedené řádky lze ale i tak shrnout do následujících vět – v aktuální chvíli je jasné, že imunitní odpověď po vakcinaci poskytuje přinejmenším stejně tak dobrou ochranu jako prodělaná infekce. Dovolil bych si osobní poznámku, že není v současné chvíli důležité, která imunita je „lepší“ – jestli ta získaná infekcí (i se všemi potenciálními následky, jak si můžete přečíst v dalších článcích), nebo ta po vakcinaci. Faktem zůstává, že máme k dispozici ověřené, bezpečné a velice účinné vakcíny, které poskytují velice dobrou imunitní ochranu. Samozřejmě ani ta není 100 % a člověk se i přesto může nakazit. Tato situace je ovšem naprosto rozdílná od té, kdy se nakazí neočkovaný člověk. To se projevuje ve významném snížení rizika hospitalizace, úmrtí a dle posledních studií i dlouhodobých zdravotních následků v podobě tzv. long COVID (snižuje riziko o 50 %). Význam má vakcinace i v případě, že si člověk nákazou COVID-19 prošel, protože tím sníží riziko reinfekce a případných dalších zdravotních komplikací. Vakcinace je taktéž jedinou bezpečnou cestou, jak dosáhnout kolektivní imunity, bez které nadále hrozí přinejmenším lokální vzplanutí epidemie anebo vznik nových variant viru.

Odkaz na čtvrtý článek, který se zabýval popisem mRNA a vektorových vakcín proti SARS-CoV-2, včetně jejich historie, najdete zde. Další článek se bude věnovat problematice myokarditidy po očkování proti SARS-CoV-2 a jejímu porovnání s myokarditidou (zánětem srdečního svalu) při COVID-19. 

Autoři obrázků: Alexandra_Koch; Abdi Ghaffari, Robyn Meurant, Ali Ardakani; SPQR10; Franz X. Heinz and Karin Stiasny; Prof. Shane Crotty; Tkarcher

Příspěvek COVID-19 (5.část) – imunitní odpověď po nákaze a očkování pochází z Myokarditida

]]>
COVID-19 (4.část) – vakcíny proti SARS-CoV-2 https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/covid-19/covid-19-4-cast-vakciny-proti-sars-cov-2/ Mon, 25 Oct 2021 18:10:55 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3595 Čtvrtý díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný popisu mRNA a vektorových vakcín proti SARS-CoV-2, včetně jejich historie. Odkaz na třetí článek, který byl věnovaný stručnému popisu fungování imunitního systému a přehledu mechanismů, kterými se SAR...

Příspěvek COVID-19 (4.část) – vakcíny proti SARS-CoV-2 pochází z Myokarditida

]]>
Čtvrtý díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný popisu mRNA a vektorových vakcín proti SARS-CoV-2, včetně jejich historie. Odkaz na třetí článek, který byl věnovaný stručnému popisu fungování imunitního systému a přehledu mechanismů, kterými se SARS-CoV-2 brání imunitní reakci, najdete zde.

VAKCÍNY PROTI SARS-CoV-2 – ČÁST 1.

Základní myšlenka očkování

Vakcinace proti jakémukoliv viru či bakterii má jeden zásadní cíl – naučit imunitní systém rozpoznávat a rychle reagovat na nějaký patogen ještě předtím, než se s ním člověk skutečně setká. Jak jsem psal v předchozím článku, imunitní systém se skládá z vrozené a získané imunity. Očkování cílí především na získanou imunitu, kterou tvoří B a T lymfocyty. Myšlenka je taková, že tělu jsou nějakým způsobem předloženy antigeny patogenu (molekuly, které imunitní systém rozpoznává a reaguje na ně), proti kterému potřebujeme získat ochranu. Pro různé patogeny jsou vhodné rozdílné typy vakcín. Známe např. živou oslabenou vakcínu (tvořená patogenem s výrazně sníženou schopností „škodit“, např. proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám), inaktivovanou vakcínu (tvořená usmrceným virem, proti klíšťové encefalitidě), vakcínu anatoxinou, subjednotkovou, štěpenou a polysacharidovou (všechny obsahují antigeny nebo neškodné formy látek vytvářených patogeny, proti kterým se vytváří protilátková odpověď, záškrt, chřipka, meningokok) atd. Různých druhů vakcín je mnoho, dále se v článku budu věnovat tzv. vektorovým a především mRNA vakcínám.

Zjednodušené schéma imunitní odpovědi po podání vakcíny – antigen získaný z vakcíny je tzv. antigen prezentujícími buňkami předložen buňkám specifické imunity (B a T lymfocyty). To vede ke vzniku různých druhů T lymfocytů a B lymfocytů, které se mění v plazmatické buňky a vytváří protilátky. Více viz článek 3

Myšlenka jakéhokoliv očkování je pro všechny výše vypsané druhy vakcín stejná. Člověku je do těla podán antigen, který sám o sobě nepáchá škody jako samotný vir nebo bakterie, když napadne lidský organismus. Antigen zcela obecně je jakýmsi „občanským průkazem“, kterým se prokazuje každá buňka, vir, bakterie. Imunitní systém si většinu antigenů, která naše tělo normálně obsahuje, pamatuje a nijak proti nim za běžných okolností nezasahuje. Když najde antigen, který se v něm normálně nevyskytuje, např. z viru, ví, že se jedná o dosud neviděného, možná i nevítaného, hosta, se kterým je zrovna v případě viru potřeba něco dělat. Samotný antigen bez ostatních částí viru nebo bakterie většinou nic moc nezmůže. Když tedy podáme člověku látku, která obsahuje pouze antigeny, bez dalších částí patogenu, kterými by mohl lidskému organismu škodit, řekneme tím pouze imunitnímu systému, proti čemu by v budoucnu mohl bojovat. Dojde samozřejmě i k tomu, že se tělo naučí, jak s daným patogenem bojovat, tj., vytvoří si zásobu paměťových B a T buněk, dojde i k vytvoření protilátek. Oproti prodělání infekce je zde tedy několik výhod. Při budoucím setkání se skutečným patogenem se výrazně zkrátí proces rozpoznávání antigenu – tělo rychle zjistí, že je daný antigen na „black listu“ a nemusí ho tam teprve přidávat. Rovnou tedy rozběhne imunitní reakci. To pro patogen představuje velmi nehostinné prostředí, kdy na něj již při vstupu čekají paměťové B a T lymfocyty a protilátky, které jsou schopné okamžitě nebo velmi rychle zasáhnout. Z toho tedy plyne, že patogen nemá až takový, ideálně vůbec žádný, prostor k tomu, aby v organismus způsobil škody. Ne vždy se podaří, aby se vakcinací zabránilo symptomatickému průběhu onemocnění. To ovšem není také hlavní cíl vakcín. Tím je to, aby se zabránilo poškození organismu, zdravotním následkům a v nejhorším případě úmrtí. Nicméně zabránění symptomatickému průběhu a případnému přenosu patogenu je samozřejmě také více než žádoucí. Žádná vakcína, ostatně ani lék, nemají 100% účinnost, což ovšem neznamená, že je daná vakcína nebo látka neúčinná, jak se budu snažit dále ukázat.

Je pravdou, že vakcína má, stejně jako léky, své nežádoucí účinky. Z toho důvodu je také nejen účinnost, ale především bezpečnost vakcín, velice pečlivě sledována a k aplikaci lidem jsou doporučeny pouze ty vakcíny, kdy jejich přínos výrazně převyšuje možné nežádoucí účinky. Klinické studie vakcín tedy musí vždy splňovat velice přísná kritéria klinických studií, o kterých jsem psal ve druhém článku. Vzhledem k zaměření stránek se v dalších článcích budu věnovat především nežádoucímu účinku vakcín v podobě myokarditidy, resp. perikarditidy (zánětu osrdečníku). Nejdříve bych rád popsal, jak některé vakcíny proti COVID-19 fungují.

Vektorové vakcíny

Virové vektorové vakcíny, známé pod názvy Sputnik V, Astra Zeneca a Janssen, využívají pro doručení antigenu imunitnímu systému virový nosič, konkrétně adenovir. Každá z výše zmíněných vakcín užívá jiný adenovir, což je za normálních okolností patogen vyvolávající především záněty dýchacích cest. Pro potřeby vakcinace je vir upraven – z jeho genetické informace jsou odstraněny části, které potřebuje pro replikaci („množení“), díky čemuž nemůže způsobit škody, ke kterým by jinak vedla přirozená infekce. Na druhou stranu jsou do genetické informace adenoviru vloženy části genetické informace nového koronaviru, které kódují S-protein. Přesně určené množství takto upravených virů tedy do lidských buněk vpraví genetickou informaci, díky které buňky vyrobí a na svém povrchu vystaví S-protein, proti kterému se rozvine imunitní reakce. Účinnost proti symptomatickému průběhu COVID-19 u tohoto typu vakcín převyšovala podle původní klinických studií 60 %, s příchodem nových variant koronaviru účinnost klesla. Velice málo se ovšem snížila účinnost vakcín v prevenci hospitalizací a úmrtí (více než 80 %). Tento druh vakcín byl ještě před použitím u COVID-19 mnoho let zkoumán a stejný princip se využívá např. u vakcíny proti Ebole.

mRNA vakcíny – vznik, bezpečnost a účinnost

Nyní se přesouvám k druhému a hojně používanému typu vakcín proti SARS-CoV-2, mRNA vakcínám od firem Pfizer-BioNTech a Moderna. V médiích je někdy tento druh vakcín stále označován za „experimentální“, což ovšem neodpovídá skutečnosti. Co vlastně znamená mRNA? Je to zkratka pro messenger ribonukleovou kyselinu. Naše DNA obsahuje návody pro tvorbu mnoha druhů bílkovin, které mají v těle rozličné funkce. K vytvoření určité bílkoviny podle návodu v DNA využívá tělo procesů translace a transkripce. Zjednodušeně probíhají tyto procesy následovně – úsek DNA kódující bílkovinu se přepíše do pre-mRNA. Podle ní ovšem ještě není možné bílkovinu sestavit. Než tato pre-mRNA opustí buněčné jádro, je nutné, aby ji buňka upravila. Až díky těmto úpravám vzniká mRNA. Mezi úpravy patří třeba tzv. sestřih, kdy jsou z pre-mRNA vystřiženy pro další tvorbu bílkovin nepotřebné části, a přidány různé další molekuly, které se nazývají nukleotidová čepička a polyadenilový konec. Tyto úpravy prodlužují stabilitu mRNA, která se navíc nemůže již zpětně vrátit do buněčného jádra, kde je uskladněna DNA. Naopak je směřována směrem k ribozomům, které se nacházejí mimo buněčné jádro. Ribozomy jsou speciální bílkoviny, které dávají vzniknout dalším proteinům. Obecně se tedy již vytvořená molekula mRNA nevrací zpět do jádra buňky a nezačleňuje se do DNA. mRNA je pouze jedním receptem z rozsáhlé kuchařky DNA, který je po vytvoření bílkoviny poměrně rychle zničen.

Těmito procesy si můžeme být opravdu velmi jistí, protože molekula mRNA je intenzivně zkoumána od šedesátých let minulého století. Již brzy po jejím objevení bylo vědcům jasné, že se jedná o velmi slibný prostředek léčby a prevence různých onemocnění. Výčet historie výzkumu mRNA a mRNA vakcín by byl tedy skutečně velmi dlouhý. Významnými milníky jsou roky 1993 a 1995, kdy byla poprvé popsána možná očkovací strategie na principu mRNA vakcíny, resp. kdy byla dokonce navržena první mRNA vakcína pro účely léčby rakoviny. S technologickým pokrokem a většími znalostmi o infekčních nemocech a rakovinných buňkách šla velice kupředu i technologie mRNA vakcín. První klinická studie těchto vakcín, v tomto případě u pacientů s rakovinou, byla provedena již v roce 2009 a následovaly mnohé další (např. s pacienty s melanomem a lymfomem – rakovinou kůže a lymfatických uzlin). Z infekčních nemocí byla, resp. stále je, technologie mRNA vakcín zkoumána nejen na zvířatech, ale i na lidech, např. u virů chřipky, eboly, vztekliny, zika viru, cytomegaloviru, malárie atd.  Již před COVID-19 tedy byly mRNA vakcíny podány mnoha dobrovolníkům a byla prokázána jejich bezpečnost při užití u lidí. Vzhledem k tomu, že mRNA molekula není infekční částice, neexistuje také riziko, že by se prostřednictvím vakcíny mohl člověk danou nemocí nakazit. Dále studie prokázaly, že mRNA molekuly nepřetrvávají trvale v organizmu, ale jsou, stejně jako mRNA molekuly vytvořené v lidských buňkách, nejpozději v řádu dnů zničeny. Třetí značnou výhodou mRNA vakcín je to, že s moderními technologiemi a znalostí genetické informace patogenů je možné velice rychle vyvinout novou vakcínu, resp. upravenou verzi, jak se ukazuje i u vakcín proti SARS-CoV-2.

Prvně na zvířatech a následně i na lidech nebylo taktéž prokázáno, že by mRNA vakcína poškozovala zdraví dítěte v průběhu těhotenství. Naopak odborné společnosti nyní doporučují, aby byly těhotné ženy očkovány, v některých zemích byly dokonce zařazeny do prioritních skupin na vakcinaci. Výhodný je tento postup z toho důvodu, že těhotné ženy mají při onemocnění COVID-19 vyšší riziko porodních i poporodních komplikací a předčasného porodu, což může mít negativní dopad i na zdraví dítěte. Navíc se prokázalo, že z těla matky přecházejí do krve dítěte protilátky proti SARS-CoV-2, které mu po omezenou dobu poskytují určitou míru ochrany (protilátky přechází v průběhu těhotenství z matky na dítě naprosto běžně, nejen v případě SARS-CoV-2 a vakcín proti němu). Neprokázal se taktéž žádný negativní účinek mRNA vakcín na plodnost. V případě mužů bylo provedeno několik studií, které zkoumaly množství a kvalitu spermií před a po vakcinaci proti COVID-19 a nebyly zde žádné rozdíly. Naopak existují podezření, že negativní dopad na mužskou plodnost má přirozená infekce novým koronavirem. Co se žen týká, byla diskutována velice malá podobnost koronavirového S-proteinu a lidského proteinu syncytin-1, který se účastní vývoje placenty. Syncytin-1 je protein tvořený 538 aminokyselinami, základními stavebními kameny bílkovin. Se spike proteinem koronaviru sdílí opravdu krátkou společnou řadu tvořenou pouze 4 aminokyselinami, což je velice krátký úsek na to, aby protilátky proti S (spike) proteinu koronaviru ovlivňovaly funkci proteinu syncitin-1. Navíc byla provedena studie vakcinovaných těhotných žen, která nejen prokázala, že molekula mRNA nepřechází do mateřského mléka, ale také to, že proti proteinu synticin-1 žádná z žen ve studii nevytvořila protilátky. Nebylo taktéž prokázáno, že by vakcinace zvyšovala riziko potratů nebo předčasných porodů. Studie naopak popisují, že až 31 % placent žen, které se v průběhu těhotenství nakazily, jevilo známky hypoperfúze (sníženého průtoku krve) a přes 20 % akutní zánětlivé změny.

Obrázek znázorňuje princip fungování vektorových i mRNA vakcín. V obou případech buňky vytvoří S-protein koronaviru, který vystaví na svém povrchu pro kontrolu imunitním systémem. Ten pak rozběhne imunitní reakci. Autor obrázku: Michael E. Pichichero, MD

Jak se tedy mRNA vakcína chová po aplikaci do těla? Lipidové nanočástice, které obalují molekulu mRNA, přecházejí přes membránu buněk (taktéž tvořenou převážně z tuků) do vnitřního prostoru buňky. Zde je uvolněna mRNA molekula, která se spojuje s ribozomy a dává tím vzniknout S-proteinu. Ten poté buňka vystavuje na svém povrchu. Zároveň ho, stejně jako všechny ostatní bílkoviny, rozkládá na více částí, antigeny, a vystaví je opět na svém povrchu pro kontrolu imunitním buňkám. Ty S-protein rozpoznají jako cizí a zahájí proti němu imunitní reakci. Účinnost těchto vakcín je až překvapivě dobrá. V původních klinických studiích byla účinnost obou dostupných mRNA vakcín proti symptomatickému průběhu nemoci přes 90 %, v prevenci hospitalizace a úmrtí taktéž přes 90 %. S příchodem nových variant koronaviru se situace trochu zkomplikovala. Izraelská studie hovořila o snížení účinnosti proti symptomatickému průběhu na 40 %, údaje z Kanady a Velké Británie naopak poukázaly na účinnost stále přesahující 80 %. V každém případě zůstala i při variantě delta zachována vysoká účinnost v prevenci hospitalizace a úmrtí (85 % a více, většinou 90 %).

Proč tedy takto slibná technologie nebyla masověji využita dříve než u SARS-CoV-2? Důvodem byly především problémy se stabilitou molekuly mRNA. Průlomový byl v tomto ohledu rok 2012, kdy byly ke zvýšení stability mRNA molekul použity vhodné obaly z lipidových (tukových) nanočástic, u kterých byla taktéž dlouho zkoumána jejich bezpečnost pro použití u lidí. Výzkum těchto nanočástic započal v šedesátých letech minulého století. Americká FDA chválila první lipidové nanočástice pro použití u lidí již v roce 1995. V roce 2012 se pak našla taková nanočástice, která měla vhodné vlastnosti i pro obalení mRNA molekuly. Když k tomu připočteme desetiletí trvající výzkum koronavirů (především viru SARS-CoV-1 z let 2002 až 2004 a viru MERS objeveného roku 2012), včetně výzkumu různých způsobů vakcinace proti nim, není již tak překvapivé, že mRNA vakcíny proti SARS-CoV-2 byly připraveny ke klinickým studiím u lidí tak „rychle“. Velikou roli sehrála i spolupráce tisíců vědeckých týmů po celém světě. Klinické studie vakcín proti SARS-CoV-2 proběhly skutečně rychleji než některé dřívější výzkumy. V žádném případě ovšem nebyly sníženy nároky kladené na provedení klinických studií u lidí (viz článek 2). Rozdílné oproti dřívějším studiím bylo pouze obrovské nasazení lidských, případně i finančních zdrojů ze strany států, výzkumných týmů a regulačních orgánů (FDA, EMA atd.), díky čemuž byly rychleji provedeny byrokratické úkony. To, že byly vakcíny schváleny „pouze“ k nouzovému použití neznamenalo, že by nebyly splněny nároky stran bezpečnosti. Znamenalo to pouze, že je sice potřeba i nadále shromažďovat různé údaje nutné k hodnocení vakcín, nicméně již za situace, kdy byla prokázána jejich účinnost a bezpečnost. Udělení nouzového použití umožnilo velice rychlou distribuci vakcín, a to i do zemí, které nemají patřičné regulační systémy, které by bezpečnost vakcíny mohly posoudit. V současné době má plné schválení vakcína od firmy Pfizer-BioNTech a v krátké době by měla následovat i vakcína od firmy Moderna.

Odkaz na třetí článek, který byl věnovaný stručnému popisu fungování imunitního systému a přehledu mechanismů, kterými se SARS-CoV-2 brání imunitní reakci, najdete zde. Další článek se bude věnovat porovnání imunitní reakce po infekci a po očkování. 

Autoři obrázků: Ivana Padárová (autorka úvodního snímku), Li, DD., Li, QH.; Bettini, E.; Locci, M.; Christinelmiller; Michael E. Pichichero, MD

Příspěvek COVID-19 (4.část) – vakcíny proti SARS-CoV-2 pochází z Myokarditida

]]>
COVID-19 (3.část) – imunitní systém https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/covid-19/covid-19-3-cast-imunitni-system/ Sat, 23 Oct 2021 16:18:33 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3573 Třetí díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný stručnému popisu fungování imunitního systému a přehledu mechanismů, kterými se SARS-CoV-2 brání imunitní reakci. Odkaz na druhý článek, který se zabýval příznaky onemocnění, diagnostikou a některými l...

Příspěvek COVID-19 (3.část) – imunitní systém pochází z Myokarditida

]]>
Třetí díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný stručnému popisu fungování imunitního systému a přehledu mechanismů, kterými se SARS-CoV-2 brání imunitní reakci. Odkaz na druhý článek, který se zabýval příznaky onemocnění, diagnostikou a některými léčebnými metodami, najdete zde.

JAK FUNGUJE IMUNITNÍ SYSTÉM PŘI INFEKCI?

Základní principy fungování imunitního systému

Vysvětlit fungování imunitního systému je náročné. V následujících řádcích se tedy pokusím shrnout naprosté základy toho, jak imunitní systém bojuje s patogeny. Tento boj je složitý a je ovlivněn mnoha faktory. Na jedné straně stojí člověk se svým imunitním systémem. Ten je ovlivněn např. aktuálním zdravotním stavem a genetickou informací, která mu může předurčit určitou náchylnost k nějakému onemocnění nebo jeho komplikacím. Na druhé straně barikády je patogen, v tomto případě SARS-CoV-2. Jak jsem zmínil v prvním článku, viry nejsou živými organismy. To ovšem neznamená, že by si jen tak „seděly“ někde v těle a čekaly, až se s nimi imunitní systém vypořádá. Stejně jako jiné viry, i SARS-CoV-2, se snaží ubránit imunitnímu systému a unikat mu, aby se mohl co nejdéle a nejsnáze ve svém hostiteli replikovat. Když se tedy mluví o imunitní reakci na koronavirovou infekci, je dobré mít tento fakt na paměti.

Jak imunitní systém funguje? Představme si člověka nakaženého novým koronavirem. První linii obrany, kterou musí vir překonat, tvoří sliznice (u SARS-CoV-2 především v dýchacích cestách). Tato první linie obsahuje různé látky, které mají za cíl ideálně zabránit rozvoji infekce a jejímu šíření dále do těla. Je zde k tomuto účelu uhnízděna tzv. slizniční imunita. Vir tedy napadne buňky sliznice dýchacího ústrojí a mechanismy, které jsem popsal v prvním článku, se v nich množí. Již v tuto chvíli se začíná rozvíjet reakce imunitního systému. Buňky obecně při napadení virem uvolňují látky zvané interferony, které mají ostatní buňky varovat před blížícím se virovým nebezpečím. Na druhou stranu právě tento obranný mechanismus je schopen SARS-CoV-2 blokovat. Nedávno zveřejněná studie také poukázala na to, že zhruba desetina pacientů se závažným průběhem COVID-19 měla v krvi protilátky proti interferonům. Pokud si tedy pacient nějaké interferony vytvořil, protilátky je stihly zneškodnit ještě předtím, než splnily svůj úkol.

To, že vir poškozuje a ničí buňky dýchacích cest (v pozdějších fázích se nemusí vůbec omezit jen na sliznice, může napadat i další tkáně těla), by nemělo nechat imunitní systém chladným. Ničení buněk virem přitahuje prvně pozornost vrozené imunity – makrofágů, dendritických a dalších buněk. Jako vrozená je tato imunita nazývána z toho důvodu, že na přítomnost něčeho „cizího“ nebo „poškozeného“ reaguje vždy stejnými mechanismy. Vyplavují se mj. různé interleukiny a další cytokiny, komunikační molekuly mezi imunitními a dalšími tělními buňkami, které svému okolí oznamují, že v těle cizopasí nějaký vir, proti kterému je nutné zasáhnout a připravují tělo na imunitní reakci. Všeho ale musí být s mírou. U těžce nemocných pacientů s COVID-19 totiž velice často dochází k rozvoji tzv. cytokinové bouře, což je stav, kdy imunitní systém reaguje na přítomnost viru přemrštěně a vytváří pomocí cytokinů v těle tak silnou zánětlivou reakci, že ho až poškozuje. Jedním z projevů této přehnané reakce je rozvoj syndromu akutní respirační tísně, zkratkou ARDS. Při něm se plíce doslova zaplaví tekutinou a fibrinem („tkáňovým lepidlem“), který vytvoří v plicích blanky, přes něž špatně přechází kyslík do krve. Jde o velice závažný stav s vysokou úmrtností.

Schéma imunitní reakce – makrofág (nebo jiná buňky vrozené imunity) prezentuje molekuly patogenu buňkám specifické imunity, především pomocným T lymfocytům. Ty pak aktivují další složky imunitního systému včetně cytotoxických T lymfocytů ničící virem napadené buňky, a dále B buněk, které se přemění na plazmatické buňky a začnou vytvářet protilátky

Buňky vrozené imunity mají ještě další velice důležitou funkci, a to prezentovat pohlcenou virovou částici buňkám získané imunity (získaná proto, že se rozvíjí až po setkání s určitým patogenem, resp. po očkování). Tu tvoří T a B lymfocyty. T lymfocyty se ještě dělí na pomocné (Th, CD4) a cytotoxické (Tc, CD8) lymfocyty, které mají ještě několik dalších poddruhů. Pro další vývoj boje imunitního systému proti infekci jsou důležité hlavně pomocné T lymfocyty, které rozhodnou, jakými dalšími zbraněmi bude imunitní systém proti infekci bojovat, což se opět děje cestou různých receptorů a cytokinů. Tyto pomocné T lymfocyty jsou také důležité k vytvoření protilátek (imunoglobulinů). Pro tělo je významné hlavně vytvoření tzv. neutralizačních imunoglobulinů. Ty se naváží na taková místa viru, kdy jejich zablokování vede k tomu, že se vir nedokáže vázat na svůj receptor na povrchu lidských buněk a nemůže je tedy infikovat. Ne všechny protilátky tuto funkci mají, jsou pak tzv. ne-neutralizační. Pomocné T lymfocyty pro vytvoření protilátek poskytují pomocný signál B lymfocytům, které se přemění v plazmatické buňky – „továrny na protilátky“. Třetí typ buněk, který se aktivuje, jsou cytotoxické T lymfocyty. Když je buňka napadena virem, vystavuje některé jeho části na svém povrchu, aby imunitnímu systému signalizovala, že byla napadena. Tyto části viru jsou cytotoxické T lymfocyty schopné rozpoznávat a danou virem napadenou buňku zničit.

Pro případ, že by se organismus opět setkal s virem, měly by se vytvořit paměťové T a B buňky, resp. plazmatické buňky, které by společně s určitou ochrannou hladinou protilátek měly zaručit, že při příštím setkání s virem bude odpověď imunitního systému rychlejší a efektivnější. Dále se po infekci hojí poškození, která napáchal samotný vir, případně zánětlivá reakce proti němu namířená. Poškozená tkáň může být nahrazena novými buňkami, pokud je toho schopna, nebo se hojí vazivem, tedy jizvou, což představuje méněcennou tkáň, která nikdy nedosáhne kvalit té původní.

Obranné mechanismy SARS-CoV-2 proti imunitní odpovědi a rizika infekce

Vše ovšem neprobíhá vždy ideálně, a jak jsem již zmínil, SARS-CoV-2 má mechanizmy, kterými proti imunitní reakci bojuje. Jedním je snížení tvorby interferonů. Kromě toho může bránit vytvoření i dalších cytokinů. To kupříkladu způsobuje tzv. leukopenii, tedy snížené množství bílých krvinek v krvi. Za leukopenii je zodpovědné i přímé napadení bílých krvinek virem, poškození kostní dřeně a také změny v metabolismu a biochemických pochodech v organismu při infekci. Před imunitním systémem se vir maskuje také tím, že potlačuje buněčné mechanismy, kterými infikovaná buňka dává najevo, že byla virem napadena. Díky nim za normálních okolností může imunitní systém rozpoznat, o jakého nepřítele se konkrétně jedná (zasahuje do dráhy TLR a MHC receptorů). Negativně se také na průběhu infekce projevuje skutečnost, že především u pacientů s těžkým průběhem jevily T buňky imunitního systému známky „vyčerpání“ (pravděpodobně i z důvodu potlačení tvorby interferonů, které jsou pro jejich funkci důležité). Nově bylo prokázáno, že SARS-CoV-2 dokáže negativně ovlivnit i funkci B buněk, které vytváří protilátky, a to pravděpodobně cestou narušení jejich buněčného metabolismu. Nejvýraznější narušení vědci pozorovali u molekuly CD19, která je důležitá pro správný vývoj a funkci B lymfocytů. Infekce SARS-CoV-2 může být také spojena se snížením počtů dalších buněk imunitního systému, včetně pomocných a cytotoxických T lymfocytů a NK buněk, které stejně jako cytotoxické T lymfocyty mohou ničit virem napadené buňky.

Neutralizační protilátky se naváží na taková místa viru, kdy jejich zablokování vede k tomu, že se vir nedokáže vázat na svůj receptor na povrchu lidských buněk a nemůže je tedy infikovat

Další problematickou oblastí jsou protilátky. K účinné obraně proti opětovné infekci je důležité nejen vytvoření paměťových buněk, ale také dostatečná hladina neutralizačních

 protilátek. Ta zatím nebyla pro SARS-CoV-2, především s ohledem na ochranu před symptomatickou infekcí, stanovena, byť se o to některé studie pokoušejí. To je obtížné i s ohledem na nové varianty koronaviru a různé laboratorní metody používané ke stanovení protilátek. Protilátky jsou obecně v obraně proti infekci důležitým nástrojem, který je při opětovném setkání s virem schopen jej zneškodnit ještě předtím, než stihne napáchat nějaké škody. Na druhé straně se vir i této obraně snaží uniknout. Jedním ze způsobů je mutování molekul na svém povrchu, u nového koronaviru typicky S-proteinu. Tím může dosáhnout snížení účinnosti protilátek stran neutralizace. Dalším mechanismem, který je popisovaný i u nové delta varianty SARS-CoV-2, je tvorba syncytií („soubuní“), kdy koronavirus přinutí buňky, aby se navzájem spojily. To viru poskytuje ochranu před protilátkami a buňkami imunitního systému a dává mu čas na replikaci. Tvorba protilátek může mít u přirozené infekce i stinnou stránku, např. vytvoření autoprotilátek, protilátek namířených proti tělu vlastním molekulám, což u COVID-19 potvrdilo již několik studií. U některých pacientů přitom tyto autoprotilátky vznikají nově (tzv. de novo), u jiných infekce vede k „probuzení“ dosud nepříliš se projevující tvorby autoprotilátek.

Přirozená infekce s sebou přináší i další rizika. V plicích, ale i jinde v těle, např. v srdci, může buď samotný vir, nebo zánětlivá reakce způsobit zánik velkého množství buněk. Poškození může být tak velké, že již přesahuje možnosti organismu, aby poškozenou tkáň nahradil novými buňkami a zaniklé buňky tedy nahrazuje vazivo. Vzniklá jizva pak může představovat značný problém, který se negativně projeví na funkci daného orgánu, třeba plic nebo srdce. O tom, jak COVID-19 ovlivňuje jednotlivé orgány těla, si budete moci přečíst v článcích 7 a 8.

Odkaz na druhý článek, který se zabýval příznaky onemocnění, diagnostikou a některými léčebnými metodami, najdete zde.  Další články se již budou zabývat imunitní reakcí po očkování. V prvním z nich se soustředím na popis jednotlivých druhů vakcín, včetně jejich historie. 

Autoři obrázků: Sciencia58, xspareta, JrPol

Příspěvek COVID-19 (3.část) – imunitní systém pochází z Myokarditida

]]>
COVID-19 – zdroje https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/covid-19/covid-19-zdroje/ Thu, 21 Oct 2021 17:19:24 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3568
  • CENKO, Edina, Lina BADIMON, Raffaele BUGIARDINI, et al. Cardiovascular disease and COVID-19: a consensus paper from the ESC Working Group on Coronary Pathophysiology & Microcirculation, ESC Working Group on Thrombosis and the Associat...

    Příspěvek COVID-19 – zdroje pochází z Myokarditida

    ]]> V tomto článku naleznete seznam zdrojů, ze kterých jsem při sepisování článků o COVID-19 vycházel. Některé publikace byly v danou chvíli ještě ve fázi tzv. pre-printu, tedy neprošly ještě recenzním řízením. Jednalo se ovšem často o autory, kteří již o problematice COVID-19 publikovali či působí na předních vědeckých institucích.

    1. CENKO, Edina, Lina BADIMON, Raffaele BUGIARDINI, et al. Cardiovascular disease and COVID-19: a consensus paper from the ESC Working Group on Coronary Pathophysiology & Microcirculation, ESC Working Group on Thrombosis and the Association for Acute CardioVascular Care (ACVC), in collaboration with the European Heart Rhythm Association (EHRA). Cardiovascular Research [online]. 2021 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0008-6363. Dostupné z: doi:10.1093/cvr/cvab298
    2. JAFARZADEH, Abdollah, Sara JAFARZADEH, Parvin NOZARI, Pejman MOKHTARI a Maryam NEMATI. Lymphopenia an important immunological abnormality in patients with COVID‐19: Possible mechanisms. Scandinavian Journal of Immunology [online]. 2021, 93(2) [cit. 2021-9-24]. ISSN 0300-9475. Dostupné z: doi:10.1111/sji.12967
    3. COVID vaccine immunity is waning — how much does that matter? https://www.nature.com/articles/d41586-021-02532-4
    4. Anti-SARS-CoV-2 Receptor Binding Domain Antibody Evolution after mRNA Vaccination. Alice Cho, Frauke Muecksch, Dennis Schaefer-Babajew, Zijun Wang, Shlomo Finkin, Christian Gaebler, Victor Ramos, Melissa Cipolla, Pilar Mendoza, Marianna Agudelo, Eva Bednarski, Justin DaSilva, Irina Shimeliovich, Juan Dizon, Mridushi Daga, Katrina Millard, Martina Turroja, Fabian Schmidt, Fengwen Zhang, Tarek Ben Tanfous, Mila Jankovic, Thiago Y. Oliveria, Anna Gazumyan, Marina Caskey, Paul D. Bieniasz, Theodora Hatziioannou, Michel C. Nussenzweig. bioRxiv 2021.07.29.454333; doi: https://doi.org/10.1101/2021.07.29.454333
    5. mRNA Vaccination Induces Durable Immune Memory to SARS-CoV-2 with Continued Evolution to Variants of Concern. Rishi R. Goel, Mark M. Painter, Sokratis A. Apostolidis, Divij Mathew, Wenzhao Meng, Aaron M. Rosenfeld, Kendall A. Lundgreen, Arnold Reynaldi, David S. Khoury, Ajinkya Pattekar, Sigrid Gouma, Leticia Kuri-Cervantes, Philip Hicks, Sarah Dysinger, Amanda Hicks, Harsh Sharma, Sarah Herring, Scott Korte, Amy E. Baxter, Derek A. Oldridge, Josephine R. Giles, Madison E. Weirick, Christopher M. McAllister, Moses Awofolaju, Nicole Tanenbaum, Elizabeth M. Drapeau, Jeanette Dougherty, Sherea Long, Kurt D’Andrea, Jacob T. Hamilton, Maura McLaughlin, Justine C. Williams, Sharon Adamski, Oliva Kuthuru, The UPenn COVID Processing Unit, Ian Frank, Michael R. Betts, Laura A. Vella, Alba Grifoni, Daniela Weiskopf, Alessandro Sette, Scott E. Hensley, Miles P. Davenport, Paul Bates, Eline T. Luning Prak, Allison R. Greenplate, E. John Wherry. bioRxiv 2021.08.23.457229; doi: https://doi.org/10.1101/2021.08.23.457229
    6. GAEBLER, Christian, Zijun WANG, Julio C. C. LORENZI, et al. Evolution of antibody immunity to SARS-CoV-2. Nature [online]. 2021, 591(7851), 639-644 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0028-0836. Dostupné z: doi:10.1038/s41586-021-03207-w
    7. TURNER, Jackson S., Jane A. O’HALLORAN, Elizaveta KALAIDINA, et al. SARS-CoV-2 mRNA vaccines induce persistent human germinal centre responses. Nature [online]. 2021, 596(7870), 109-113 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0028-0836. Dostupné z: doi:10.1038/s41586-021-03738-2
    8. VERMA, Amanda K., Kory J. LAVINE a Chieh-Yu LIN. Myocarditis after Covid-19 mRNA Vaccination. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2109975
    9. UJUETA, Francisco, Roshanak AZIMI, Matthew R. LOZIER, Robert POPPITI a Ari CIMENT. Lymphohistocytic myocarditis after Ad26.COV2.S viral vector COVID-19 vaccination. IJC Heart & Vasculature [online]. 2021, 36 [cit. 2021-9-24]. ISSN 23529067. Dostupné z: doi:10.1016/j.ijcha.2021.100869
    10. BAIRD, Jill K., Shawn M. JENSEN, Walter J. URBA, Bernard A. FOX a Jason R. BAIRD. SARS-CoV-2 Antibodies Detected in Mother’s Milk Post-Vaccination. Journal of Human Lactation [online]. 2021, 37(3), 492-498 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0890-3344. Dostupné z: doi:10.1177/08903344211030168
    11. BUONSENSO, Danilo, Daniel MUNBLIT, Cristina DE ROSE, Dario SINATTI, Antonia RICCHIUTO, Angelo CARFI a Piero VALENTINI. Preliminary evidence on long COVID in children. Acta Paediatrica [online]. 2021, 110(7), 2208-2211 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0803-5253. Dostupné z: doi:10.1111/apa.15870
    12. NASSERIE, Tahmina, Michael HITTLE a Steven N. GOODMAN. Assessment of the Frequency and Variety of Persistent Symptoms Among Patients With COVID-19. JAMA Network Open [online]. 2021, 4(5) [cit. 2021-9-24]. ISSN 2574-3805. Dostupné z: doi:10.1001/jamanetworkopen.2021.11417
    13. Prevalence of ongoing symptoms following coronavirus (COVID-19) infection in the UK: 1 April 2021. https://www.ons.gov.uk/peoplepopulationandcommunity/healthandsocialcare/conditionsanddiseases/bulletins/prevalenceofongoingsymptomsfollowingcoronaviruscovid19infectionintheuk/1april2021
    14. MUSIKANTOW, Daniel R., Mohit K. TURAGAM, Samantha SARTORI, et al. Atrial Fibrillation in Patients Hospitalized With COVID-19. JACC: Clinical Electrophysiology [online]. 2021, 7(9), 1120-1130 [cit. 2021-9-24]. ISSN 2405500X. Dostupné z: doi:10.1016/j.jacep.2021.02.009
    15. Reports of myocarditis and pericarditis following mRNA COVID-19 vaccines: A review of spontaneously reported data from the UK, Europe, and the US. Samantha Lane, Saad Shakir. medRxiv 2021.09.09.21263342; doi: https://doi.org/10.1101/2021.09.09.21263342
    16. Guidance Information for healthcare professionals on myocarditis and pericarditis following COVID-19 vaccination. Published 23 August 2021. https://www.gov.uk/government/publications/covid-19-vaccination-myocarditis-and-pericarditis-information-for-healthcare-professionals/information-for-healthcare-professionals-on-myocarditis-and-pericarditis-following-covid-19-vaccination
    17. Surveillance of Myocarditis (Inflammation of the Heart Muscle) Cases Between December 2020 and May 2021 (Including). https://www.gov.il/en/departments/news/01062021-03
    18. SHAY, David K., Tom T. SHIMABUKURO a Frank DESTEFANO. Myocarditis Occurring After Immunization With mRNA-Based COVID-19 Vaccines. JAMA Cardiology [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 2380-6583. Dostupné z: doi:10.1001/jamacardio.2021.2821
    19. BERGWERK, Moriah, Tal GONEN, Yaniv LUSTIG, et al. Covid-19 Breakthrough Infections in Vaccinated Health Care Workers. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2109072
    20. LASSEN, Mats Christian Højbjerg, Kristoffer Grundtvig SKAARUP, Jannie Nørgaard LIND, et al. Recovery of Cardiac Function Following COVID ‐19 ‐ ECHOVID ‐19: A Prospective Longitudinal Cohort Study. European Journal of Heart Failure [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 1388-9842. Dostupné z: doi:10.1002/ejhf.2347
    21. CARRIZALES-SEPÚLVEDA, Edgar Francisco, Raymundo VERA-PINEDA, Ramiro FLORES-RAMÍREZ, Dalí Alejandro HERNÁNDEZ-GUAJARDO, Eduardo PÉREZ-CONTRERAS, Marcelo Mario LOZANO-IBARRA a Alejandro ORDAZ-FARÍAS. Echocardiographic Manifestations in COVID-19: A Review. Heart, Lung and Circulation [online]. 2021, 30(8), 1117-1129 [cit. 2021-9-24]. ISSN 14439506. Dostupné z: doi:10.1016/j.hlc.2021.02.004
    22. Comparison of children and young people admitted with SARS-CoV-2 across the UK in the first and second pandemic waves: prospective multicentre observational cohort study. Olivia V Swann, Louisa Pollock, Karl A Holden, Alasdair PS Munro, Aisleen Bennett, Thomas C Williams, Lance Turtle, Cameron J Fairfield, Thomas M Drake, Saul N Faust, Ian P Sinha, Damian Roland, Elizabeth Whittaker, Shamez N Ladhani, Jonathan S Nguyen-Van-Tam, Michelle Girvan, Chloe Donohue, Cara Donegan, Rebecca G Spencer, Hayley E Hardwick, Peter JM Openshaw, J Kenneth Baillie, Ewen M Harrison, Annemarie B Docherty, Malcolm G Semple. medRxiv 2021.09.14.21263567; doi: https://doi.org/10.1101/2021.09.14.21263567
    23. Casirivimab and imdevimab in patients admitted to hospital with COVID-19 (RECOVERY): a randomised, controlled, open-label, platform trial. RECOVERY Collaborative Group, Peter W Horby, Marion Mafham, Leon Peto, Mark Campbell, Guilherme Pessoa-Amorim, Enti Spata, Natalie Staplin, Jonathan R Emberson, Benjamin Prudon, Paul Hine, Thomas Brown, Christopher A Green, Rahuldeb Sarkar, Purav Desai, Bryan Yates, Tom Bewick, Simon Tiberi, Tim Felton, J Kenneth Baillie, Maya H Buch, Lucy C Chappell, Jeremy N Day, Saul N Faust, Thomas Jaki, Katie Jeffery, Edmund Juszczak, Wei Shen Lim, Alan Montgomery, Andrew Mumford, Kathryn Rowan, Guy Thwaites, David M Weinreich, Richard Haynes, Martin J Landray. medRxiv 2021.06.15.21258542; doi: https://doi.org/10.1101/2021.06.15.21258542
    24. DOUGAN, Michael, Ajay NIRULA, Masoud AZIZAD, et al. Bamlanivimab plus Etesevimab in Mild or Moderate Covid-19. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2102685
    25. SPINNER, Christoph D., Robert L. GOTTLIEB, Gerard J. CRINER, et al. Effect of Remdesivir vs Standard Care on Clinical Status at 11 Days in Patients With Moderate COVID-19. JAMA [online]. 2020, 324(11) [cit. 2021-9-24]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2020.16349
    26. Session CIVP100 – CIV01 (epid/observational) Clinical Studies of Adult Infectious Diseases including Epidemiology and Clinical Trials. Remdesivir Treatment is Associated with Improved Survival in Hospitalized Patients with COVID-19. https://www.abstractsonline.com/pp8/#!/9286/presentation/11269
    27. OLENDER, Susan A, Katherine K PEREZ, Alan S GO, et al. Remdesivir for Severe Coronavirus Disease 2019 (COVID-19) Versus a Cohort Receiving Standard of Care. Clinical Infectious Diseases [online]. 2020 [cit. 2021-9-24]. ISSN 1058-4838. Dostupné z: doi:10.1093/cid/ciaa1041
    28. BEIGEL, John H., Kay M. TOMASHEK, Lori E. DODD, et al. Remdesivir for the Treatment of Covid-19 — Final Report. New England Journal of Medicine [online]. 2020, 383(19), 1813-1826 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2007764
    29. PILISHVILI, Tamara, Ryan GIERKE, Katherine E. FLEMING-DUTRA, et al. Effectiveness of mRNA Covid-19 Vaccine among U.S. Health Care Personnel. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2106599
    30. ROSNER, Carolyn M., Leonard GENOVESE, Behnam N. TEHRANI, et al. Myocarditis Temporally Associated With COVID-19 Vaccination. Circulation [online]. 2021, 144(6), 502-505 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0009-7322. Dostupné z: doi:10.1161/CIRCULATIONAHA.121.055891
    31. HALUSHKA, Marc K. a Richard S. VANDER HEIDE. Myocarditis is rare in COVID-19 autopsies: cardiovascular findings across 277 postmortem examinations. Cardiovascular Pathology [online]. 2021, 50 [cit. 2021-9-24]. ISSN 10548807. Dostupné z: doi:10.1016/j.carpath.2020.107300
    32. MCMURRAY, Jeremy C., Joseph W. MAY, Madeleine W. CUNNINGHAM a Olcay Y. JONES. Multisystem Inflammatory Syndrome in Children (MIS-C), a Post-viral Myocarditis and Systemic Vasculitis—A Critical Review of Its Pathogenesis and Treatment. Frontiers in Pediatrics [online]. 2020, 8 [cit. 2021-9-24]. ISSN 2296-2360. Dostupné z: doi:10.3389/fped.2020.626182
    33. ESCHER, Felicitas, Heiko PIETSCH, Ganna ALESHCHEVA, et al. Detection of viral SARS‐CoV‐2 genomes and histopathological changes in endomyocardial biopsies. ESC Heart Failure [online]. 2020, 7(5), 2440-2447 [cit. 2021-9-24]. ISSN 2055-5822. Dostupné z: doi:10.1002/ehf2.12805
    34. AGDAMAG, Arianne Clare C., Jonathan B. EDMISTON, Victoria CHARPENTIER, Mohammed CHOWDHURY, Meg FRASER, Valmiki R. MAHARAJ, Gary S. FRANCIS a Tamas ALEXY. Update on COVID-19 Myocarditis. Medicina [online]. 2020, 56(12) [cit. 2021-9-24]. ISSN 1648-9144. Dostupné z: doi:10.3390/medicina56120678
    35. Vaccinations inUnited Kingdom. https://coronavirus.data.gov.uk/details/vaccinations
    36. Research and analysis. Coronavirus vaccine – weekly summary of Yellow Card reporting. Updated 23 September 2021. https://www.gov.uk/government/publications/coronavirus-covid-19-vaccine-adverse-reactions/coronavirus-vaccine-summary-of-yellow-card-reporting
    37. WISE, Jacqui. Covid-19: Should we be worried about reports of myocarditis and pericarditis after mRNA vaccines? BMJ [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 1756-1833. Dostupné z: doi:10.1136/bmj.n1635
    38. JAIN, Supriya S., Jeremy M. STEELE, Brian FONSECA, et al. COVID-19 Vaccination-Associated Myocarditis in Adolescents. Pediatrics [online]. , pediatrics;peds.2021-053427v1 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0031-4005. Dostupné z: doi:10.1542/peds.2021-053427
    39. The tangled history of mRNA vaccines. https://www.nature.com/articles/d41586-021-02483-w
    40. Questions and Answers about COVID-19 Vaccines. https://www.chop.edu/centers-programs/vaccine-education-center/making-vaccines/prevent-covid
    41. Evidence-based immunization information and tools for B.C. residents. https://immunizebc.ca/ask-us/questions/are-there-long-term-side-effects-caused-mrna-covid-19-vaccines-how-do-we-know
    42. How Do We Know the COVID-19 Vaccine Won’t Have Long-Term Side Effects? https://www.muhealth.org/our-stories/how-do-we-know-covid-19-vaccine-wont-have-long-term-side-effects
    43. Feature Article: Long-term Side Effects of COVID-19 Vaccine? What We Know. https://www.chop.edu/news/long-term-side-effects-covid-19-vaccine
    44. MUTHUKUMAR, Alagarraju, Madhusudhanan NARASIMHAN, Quan-Zhen LI, et al. In-Depth Evaluation of a Case of Presumed Myocarditis After the Second Dose of COVID-19 mRNA Vaccine. Circulation [online]. 2021, 144(6), 487-498 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0009-7322. Dostupné z: doi:10.1161/CIRCULATIONAHA.121.056038
    45. LARSON, Kathryn F., Enrico AMMIRATI, Eric D. ADLER, et al. Myocarditis After BNT162b2 and mRNA-1273 Vaccination. Circulation [online]. 2021, 144(6), 506-508 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0009-7322. Dostupné z: doi:10.1161/CIRCULATIONAHA.121.055913
    46. Rosenblum HG, Hadler SC, Moulia D, et al. Use of COVID-19 Vaccines After Reports of Adverse Events Among Adult Recipients of Janssen (Johnson & Johnson) and mRNA COVID-19 Vaccines (Pfizer-BioNTech and Moderna): Update from the Advisory Committee on Immunization Practices — United States, July 2021. MMWR Morb Mortal Wkly Rep 2021;70:1094-1099. DOI: http://dx.doi.org/10.15585/mmwr.mm7032e4external
    47. DIAZ, George A., Guilford T. PARSONS, Sara K. GERING, Audrey R. MEIER, Ian V. HUTCHINSON a Ari ROBICSEK. Myocarditis and Pericarditis After Vaccination for COVID-19. JAMA [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2021.13443
    48. BARDA, Noam, Noa DAGAN, Yatir BEN-SHLOMO, et al. Safety of the BNT162b2 mRNA Covid-19 Vaccine in a Nationwide Setting. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 385(12), 1078-1090 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2110475
    49. ADEGHATE, Ernest A., Nabil EID a Jaipaul SINGH. Mechanisms of COVID-19-induced heart failure: a short review. Heart Failure Reviews [online]. 2021, 26(2), 363-369 [cit. 2021-9-24]. ISSN 1382-4147. Dostupné z: doi:10.1007/s10741-020-10037-x
    50. KESICI, Selman, Hayrettin Hakan AYKAN, Diclehan ORHAN a Benan BAYRAKCI. Fulminant COVID-19-related myocarditis in an infant. European Heart Journal [online]. 2020, 41(31), 3021-3021 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0195-668X. Dostupné z: doi:10.1093/eurheartj/ehaa515
    51. SANG, Charlie J., Alison BURKETT, Brittain HEINDL, Silvio H. LITOVSKY, Sumanth D. PRABHU, Paul V. BENSON a Indranee RAJAPREYAR. Cardiac pathology in COVID-19: a single center autopsy experience. Cardiovascular Pathology [online]. 2021, 54 [cit. 2021-9-24]. ISSN 10548807. Dostupné z: doi:10.1016/j.carpath.2021.107370
    52. LIMA-SETTA, Fernanda, Maria Clara de MAGALHÃES-BARBOSA, Gustavo RODRIGUES-SANTOS, et al. Multisystem inflammatory syndrome in children (MIS-C) during SARS-CoV-2 pandemic in Brazil: a multicenter, prospective cohort study. Jornal de Pediatria [online]. 2021, 97(3), 354-361 [cit. 2021-9-24]. ISSN 00217557. Dostupné z: doi:10.1016/j.jped.2020.10.008
    53. WU, Lin, Aislinn M. O’KANE, Hu PENG, Yaguang BI, Dagmara MOTRIUK-SMITH a Jun REN. SARS-CoV-2 and cardiovascular complications: From molecular mechanisms to pharmaceutical management. Biochemical Pharmacology [online]. 2020, 178 [cit. 2021-9-24]. ISSN 00062952. Dostupné z: doi:10.1016/j.bcp.2020.114114
    54. QIN, Chuan, Luoqi ZHOU, Ziwei HU, et al. Dysregulation of Immune Response in Patients With Coronavirus 2019 (COVID-19) in Wuhan, China. Clinical Infectious Diseases [online]. 2020, 71(15), 762-768 [cit. 2021-9-24]. ISSN 1058-4838. Dostupné z: doi:10.1093/cid/ciaa248
    55. KEANE, Gerard a Tony DORMAN. Fatal pulmonary thromboembolism in asymptomatic COVID-19. Irish Journal of Medical Science (1971 -) [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 0021-1265. Dostupné z: doi:10.1007/s11845-021-02735-8
    56. TUCKER, Nathan R., Mark CHAFFIN, Kenneth C. BEDI JR, et al. Myocyte Specific Upregulation of ACE2 in Cardiovascular Disease: Implications for SARS-CoV-2 Mediated Myocarditis. Circulation [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 0009-7322. Dostupné z: doi:10.1161/CIRCULATIONAHA.120.047911
    57. TAVAZZI, Guido, Carlo PELLEGRINI, Marco MAURELLI, et al. Myocardial localization of coronavirus in COVID‐19 cardiogenic shock. European Journal of Heart Failure [online]. 2020, 22(5), 911-915 [cit. 2021-9-24]. ISSN 1388-9842. Dostupné z: doi:10.1002/ejhf.1828
    58. TSCHÖPE, Carsten, Enrico AMMIRATI, Biykem BOZKURT, et al. Myocarditis and inflammatory cardiomyopathy: current evidence and future directions. Nature Reviews Cardiology [online]. 2021, 18(3), 169-193 [cit. 2021-9-24]. ISSN 1759-5002. Dostupné z: doi:10.1038/s41569-020-00435-x
    59. EL SAHLY, Hana M., Lindsey R. BADEN, Brandon ESSINK, et al. Efficacy of the mRNA-1273 SARS-CoV-2 Vaccine at Completion of Blinded Phase. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2113017
    60. SINGH, Balraj, Parminder KAUR, Leon CEDENO, Taulant BRAHIMI, Prem PATEL, Hartaj VIRK, Fayez SHAMOON a Manesh BIKKINA. COVID-19 mRNA Vaccine and Myocarditis. European Journal of Case Reports in Internal Medicine [online]. 2021 [cit. 2021-9-24]. ISSN 2284-2594. Dostupné z: doi:10.12890/2021_002681
    61. SALAH, Husam M. a Jawahar L. MEHTA. COVID-19 Vaccine and Myocarditis. The American Journal of Cardiology [online]. 2021, 157, 146-148 [cit. 2021-9-24]. ISSN 00029149. Dostupné z: doi:10.1016/j.amjcard.2021.07.009
    62. https://www.worldometers.info/coronavirus/country/us/
    63. https://covid.cdc.gov/covid-data-tracker/#new-hospital-admissions
    64. Covid Vaccine Prompts Strong Immune Response in Younger Children, Pfizer Says. https://www.nytimes.com/2021/09/20/health/covid-children-vaccine-pfizer.html?referringSource=articleShare&fbclid=IwAR2Nyxkmq2vGhkboGiJodI0DhAOd8iJg_GWYi14HUrVmpm6Wpj5kYkHhJUs
    65. Self WH, Tenforde MW, Rhoads JP, et al. Comparative Effectiveness of Moderna, Pfizer-BioNTech, and Janssen (Johnson & Johnson) Vaccines in Preventing COVID-19 Hospitalizations Among Adults Without Immunocompromising Conditions — United States, March–August 2021. MMWR Morb Mortal Wkly Rep 2021;70:1337–1343. DOI: http://dx.doi.org/10.15585/mmwr.mm7038e1
    66. https://www.worldometers.info/coronavirus/
    67. ISLAM, Nazrul, Sarah LEWINGTON, Rajesh K KHARBANDA, Jim DAVIES, Kinga A VÁRNAI a Ben LACEY. Sixty-day consequences of COVID-19 in patients discharged from hospital: an electronic health records study. European Journal of Public Health [online]. 2021, 31(2), 280-282 [cit. 2021-9-24]. ISSN 1101-1262. Dostupné z: doi:10.1093/eurpub/ckab009
    68. GÜNSTER, Christian, Reinhard BUSSE, Melissa SPODEN, et al. 6-month mortality and readmissions of hospitalized COVID-19 patients: A nationwide cohort study of 8,679 patients in Germany. PLOS ONE [online]. 2021, 16(8) [cit. 2021-9-24]. ISSN 1932-6203. Dostupné z: doi:10.1371/journal.pone.0255427
    69. DONNELLY, John P., Xiao Qing WANG, Theodore J. IWASHYNA a Hallie C. PRESCOTT. Readmission and Death After Initial Hospital Discharge Among Patients With COVID-19 in a Large Multihospital System. JAMA [online]. 2021, 325(3) [cit. 2021-9-24]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2020.21465
    70. CHOPRA, Vineet, Scott A. FLANDERS, Megan O’MALLEY, Anurag N. MALANI a Hallie C. PRESCOTT. Sixty-Day Outcomes Among Patients Hospitalized With COVID-19. Annals of Internal Medicine [online]. 2021, 174(4), 576-578 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0003-4819. Dostupné z: doi:10.7326/M20-5661
    71. https://covidtracking.com/data
    72. VILLAR, José, Shabina ARIFF, Robert B. GUNIER, et al. Maternal and Neonatal Morbidity and Mortality Among Pregnant Women With and Without COVID-19 Infection. JAMA Pediatrics [online]. 2021, 175(8) [cit. 2021-9-24]. ISSN 2168-6203. Dostupné z: doi:10.1001/jamapediatrics.2021.1050
    73. TRIMBOLI, Pierpaolo, Chiara CAMPONOVO, Lorenzo SCAPPATICCIO, Giuseppe BELLASTELLA, Arnoldo PICCARDO a Mario ROTONDI. Thyroid sequelae of COVID-19: a systematic review of reviews. Reviews in Endocrine and Metabolic Disorders [online]. 2021, 22(2), 485-491 [cit. 2021-9-24]. ISSN 1389-9155. Dostupné z: doi:10.1007/s11154-021-09653-1
    74. STEVENS, Jacob S., Kristen L. KING, Shelief Y. ROBBINS-JUAREZ, et al. High rate of renal recovery in survivors of COVID-19 associated acute renal failure requiring renal replacement therapy. PLOS ONE [online]. 2020, 15(12) [cit. 2021-9-24]. ISSN 1932-6203. Dostupné z: doi:10.1371/journal.pone.0244131
    75. COVID and the brain: researchers zero in on how damage occurs. https://www.nature.com/articles/d41586-021-01693-6?fbclid=IwAR0KorTlIX4Nkg8pR3d8zmmB3p_Exm_nh-f4kbN_58RiTcgnrsPaDx1A1O0
    76. Tracking excess mortality across countries during the COVID-19 pandemic with the World Mortality Dataset. https://elifesciences.org/articles/69336?fbclid=IwAR0u8DqL4OP6hXgFc3CETQ1rQ37ZkTNwq5vVwdsSqBkPBhwm9dLV5jJFNKE
    77. HILLIS, Susan D, H Juliette T UNWIN, Yu CHEN, et al. Global minimum estimates of children affected by COVID-19-associated orphanhood and deaths of caregivers: a modelling study. The Lancet [online]. 2021, 398(10298), 391-402 [cit. 2021-9-24]. ISSN 01406736. Dostupné z: doi:10.1016/S0140-6736(21)01253-8
    78. PROAL, Amy D. a Michael B. VANELZAKKER. Long COVID or Post-acute Sequelae of COVID-19 (PASC): An Overview of Biological Factors That May Contribute to Persistent Symptoms. Frontiers in Microbiology [online]. 2021, 12 [cit. 2021-9-24]. ISSN 1664-302X. Dostupné z: doi:10.3389/fmicb.2021.698169
    79. NALBANDIAN, Ani, Kartik SEHGAL, Aakriti GUPTA, et al. Post-acute COVID-19 syndrome. Nature Medicine [online]. 2021, 27(4), 601-615 [cit. 2021-9-24]. ISSN 1078-8956. Dostupné z: doi:10.1038/s41591-021-01283-z
    80. BOWE, Benjamin, Yan XIE, Evan XU a Ziyad AL-ALY. Kidney Outcomes in Long COVID. Journal of the American Society of Nephrology [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 1046-6673. Dostupné z: doi:10.1681/ASN.2021060734
    81. GIROLAMO, Raffaella Di, Asma KHALIL, Sara ALAMEDDINE, et al. Placental histopathology after SARS-CoV-2 infection in pregnancy: a systematic review and meta-analysis. American Journal of Obstetrics & Gynecology MFM [online]. 2021 [cit. 2021-9-24]. ISSN 25899333. Dostupné z: doi:10.1016/j.ajogmf.2021.100468
    82. Longitudinal analysis of SARS-CoV-2 vaccine breakthrough infections reveal limited infectious virus shedding and restricted tissue distribution. Ruian Ke, Pamela P. Martinez, Rebecca L. Smith, Laura L. Gibson, Chad J. Achenbach, Sally McFall, Chao Qi, Joshua Jacob, Etienne Dembele, Camille Bundy, Lacy M. Simons, Egon A. Ozer, Judd F. Hultquist, Ramon Lorenzo-Redondo, Anita K. Opdycke, Claudia Hawkins, Robert L. Murphy, Agha Mirza, Madison Conte, Nicholas Gallagher, Chun Huai Luo, Junko Jarrett, Abigail Conte, Ruifeng Zhou, Mireille Farjo, Gloria Rendon, Christopher J. Fields, Leyi Wang, Richard Fredrickson, Melinda E. Baughman, Karen K. Chiu, Hannah Choi, Kevin R. Scardina, Alyssa N. Owens, John Broach, Bruce Barton, Peter Lazar, Matthew L. Robinson, Heba H. Mostafa, Yukari C. Manabe, Andrew Pekosz, David D. McManus, Christopher B. Brooke. medRxiv 2021.08.30.21262701; doi: https://doi.org/10.1101/2021.08.30.21262701
    83. ANTONELLI, Michela, Rose S PENFOLD, Jordi MERINO, et al. Risk factors and disease profile of post-vaccination SARS-CoV-2 infection in UK users of the COVID Symptom Study app: a prospective, community-based, nested, case-control study. The Lancet Infectious Diseases [online]. 2021 [cit. 2021-9-24]. ISSN 14733099. Dostupné z: doi:10.1016/S1473-3099(21)00460-6
    84. WELLINGHAUSEN, Nele, Dietmar PLONNÉ, Meike VOSS, Ralitsa IVANOVA, Reinhard FRODL a Susanne DEININGER. SARS-CoV-2-IgG response is different in COVID-19 outpatients and asymptomatic contact persons. Journal of Clinical Virology [online]. 2020, 130 [cit. 2021-9-24]. ISSN 13866532. Dostupné z: doi:10.1016/j.jcv.2020.104542
    85. Children hospitalized with COVID-19 in U.S. hits record number. https://www.reuters.com/world/us/children-hospitalized-with-covid-19-us-hits-record-number-2021-08-14/
    86. Children and COVID-19: State-Level Data Report. https://www.aap.org/en/pages/2019-novel-coronavirus-covid-19-infections/children-and-covid-19-state-level-data-report/
    87. Delahoy MJ, Ujamaa D, Whitaker M, et al. Hospitalizations Associated with COVID-19 Among Children and Adolescents — COVID-NET, 14 States, March 1, 2020–August 14, 2021. MMWR Morb Mortal Wkly Rep 2021;70:1255–1260. DOI: http://dx.doi.org/10.15585/mmwr.mm7036e2external.
    88. HEALTH AND SCIENCE
    89. Side effects from Covid vaccine boosters are similar to second dose, Pfizer tells FDA. https://www.cnbc.com/2021/09/15/covid-boosters-pfizer-releases-new-data-showing-side-effects-are-similar-to-second-dose.html
    90. FALSEY, Ann R., Robert W. FRENCK, Edward E. WALSH, et al. SARS-CoV-2 Neutralization with BNT162b2 Vaccine Dose 3. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2113468
    91. BAR-ON, Yinon M., Yair GOLDBERG, Micha MANDEL, et al. Protection of BNT162b2 Vaccine Booster against Covid-19 in Israel. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-9-24]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2114255
    92. CROTTY, Shane. Hybrid immunity. Science [online]. 2021, 372(6549), 1392-1393 [cit. 2021-9-24]. ISSN 0036-8075. Dostupné z: doi:10.1126/science.abj2258
    93. LIN, Liangyu, Qing LI, Ying WANG a Yufang SHI. Syncytia formation during SARS-CoV-2 lung infection: a disastrous unity to eliminate lymphocytes. Cell Death & Differentiation [online]. 2021, 28(6), 2019-2021 [cit. 2021-9-25]. ISSN 1350-9047. Dostupné z: doi:10.1038/s41418-021-00795-y
    94. ARUNACHALAM, Prabhu S., Madeleine K. D. SCOTT, Thomas HAGAN, et al. Systems vaccinology of the BNT162b2 mRNA vaccine in humans. Nature [online]. 2021, 596(7872), 410-416 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-0836. Dostupné z: doi:10.1038/s41586-021-03791-x
    95. Chang, S.E., Feng, A., Meng, W. et al. New-onset IgG autoantibodies in hospitalized patients with COVID-19. Nat Commun 12, 5417 (2021). https://doi.org/10.1038/s41467-021-25509-3
    96. Study links severe COVID-19 to increase in self-attacking antibodies. https://www.sciencedaily.com/releases/2021/09/210914082653.htm?fbclid=IwAR3_-WDRKcNcvW6U94-bRt6WGRF8aDHFG77UFNeQpPskIbzmAtvr3mTm7QU
    97. WANG, Yuxin, Zicheng DENG a Donglu SHI. How effective is a mask in preventing COVID‐19 infection? MEDICAL DEVICES & SENSORS [online]. 2021, 4(1) [cit. 2021-9-25]. ISSN 2573-802X. Dostupné z: doi:10.1002/mds3.10163
    98. RADER, Benjamin, Laura F WHITE, Michael R BURNS, et al. Mask-wearing and control of SARS-CoV-2 transmission in the USA: a cross-sectional study. The Lancet Digital Health [online]. 2021, 3(3), e148-e157 [cit. 2021-9-25]. ISSN 25897500. Dostupné z: doi:10.1016/S2589-7500(20)30293-4
    99. BROOKS, John T. a Jay C. BUTLER. Effectiveness of Mask Wearing to Control Community Spread of SARS-CoV-2. JAMA [online]. 2021, 325(10) [cit. 2021-9-25]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2021.1505
    100. Science Brief: SARS-CoV-2 and Surface (Fomite) Transmission for Indoor Community Environments. https://www.cdc.gov/coronavirus/2019-ncov/more/science-and-research/surface-transmission.html
    101. COVID-19: Epidemiology, virology, and prevention. https://www.uptodate.com/contents/covid-19-epidemiology-virology-and-prevention
    102. THOMAS, Stephen J., Edson D. MOREIRA, Nicholas KITCHIN, et al. Safety and Efficacy of the BNT162b2 mRNA Covid-19 Vaccine through 6 Months. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2110345
    103. HIPPISLEY-COX, Julia, Martina PATONE, Xue W MEI, et al. Risk of thrombocytopenia and thromboembolism after covid-19 vaccination and SARS-CoV-2 positive testing: self-controlled case series study. BMJ [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 1756-1833. Dostupné z: doi:10.1136/bmj.n1931
    104. BASTARD, Paul, Lindsey B. ROSEN, Qian ZHANG, et al. Autoantibodies against type I IFNs in patients with life-threatening COVID-19. Science [online]. 2020, 370(6515) [cit. 2021-9-25]. ISSN 0036-8075. Dostupné z: doi:10.1126/science.abd4585
    105. Intermediate and Long-Term Impact of COVID-19 on Cardiovascular Disease. https://www.acc.org/latest-in-cardiology/articles/2021/04/21/13/08/intermediate-and-long-term-impact-of-covid-19-on-cardiovascular-disease
    106. LEE, Ellen H., Kelsey L. KEPLER, Anita GEEVARUGHESE, Rachel PANETH-POLLAK, Marie S. DORSINVILLE, Stephanie NGAI a Kathleen H. REILLY. Race/Ethnicity Among Children With COVID-19–Associated Multisystem Inflammatory Syndrome. JAMA Network Open [online]. 2020, 3(11) [cit. 2021-9-25]. ISSN 2574-3805. Dostupné z: doi:10.1001/jamanetworkopen.2020.30280
    107. PAYNE, Amanda B., Zunera GILANI, Shana GODFRED-CATO, et al. Incidence of Multisystem Inflammatory Syndrome in Children Among US Persons Infected With SARS-CoV-2. JAMA Network Open [online]. 2021, 4(6) [cit. 2021-9-25]. ISSN 2574-3805. Dostupné z: doi:10.1001/jamanetworkopen.2021.16420
    108. FELDSTEIN, Leora R., Erica B. ROSE, Steven M. HORWITZ, et al. Multisystem Inflammatory Syndrome in U.S. Children and Adolescents. New England Journal of Medicine [online]. 2020, 383(4), 334-346 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2021680
    109. CHOW, Eric J. The Multisystem Inflammatory Syndrome in Adults With SARS-CoV-2 Infection—Another Piece of an Expanding Puzzle. JAMA Network Open [online]. 2021, 4(5) [cit. 2021-9-25]. ISSN 2574-3805. Dostupné z: doi:10.1001/jamanetworkopen.2021.10344
    110. KAUSHIK, Ashlesha, Sandeep GUPTA, Mangla SOOD, Seema SHARMA a Shikha VERMA. A Systematic Review of Multisystem Inflammatory Syndrome in Children Associated With SARS-CoV-2 Infection. Pediatric Infectious Disease Journal [online]. 2020, 39(11), e340-e346 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0891-3668. Dostupné z: doi:10.1097/INF.0000000000002888
    111. COVID-19: Multisystem inflammatory syndrome in children (MIS-C) clinical features, evaluation, and diagnosis. https://www.uptodate.com/contents/covid-19-multisystem-inflammatory-syndrome-in-children-mis-c-clinical-features-evaluation-and-diagnosis?sectionName=Echocardiography&topicRef=129614&anchor=H3146832116&source=see_link#H3146832116
    112. COVID-19: Multisystem inflammatory syndrome in children (MIS-C) management and Outcome. https://www.uptodate.com/contents/covid-19-multisystem-inflammatory-syndrome-in-children-mis-c-management-and-outcome
    113. ZUO, Yu, Shanea K. ESTES, Ramadan A. ALI, et al. Prothrombotic autoantibodies in serum from patients hospitalized with COVID-19. Science Translational Medicine [online]. 2020, 12(570) [cit. 2021-9-25]. ISSN 1946-6234. Dostupné z: doi:10.1126/scitranslmed.abd3876
    114. MUNBLIT, Daniel, Frances SIMPSON, Jeremy MABBITT, Audrey DUNN-GALVIN, Calum SEMPLE a John O WARNER. Legacy of COVID-19 infection in children: long-COVID will have a lifelong health/economic impact. Archives of Disease in Childhood [online]. , archdischild-2021-321882 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0003-9888. Dostupné z: doi:10.1136/archdischild-2021-321882
    115. YONG, Shin Jie. Long COVID or post-COVID-19 syndrome: putative pathophysiology, risk factors, and treatments. Infectious Diseases [online]. 2021, 53(10), 737-754 [cit. 2021-9-25]. ISSN 2374-4235. Dostupné z: doi:10.1080/23744235.2021.1924397
    116. MOLTENI, Erika, Carole H SUDRE, Liane S CANAS, et al. Illness duration and symptom profile in symptomatic UK school-aged children tested for SARS-CoV-2. The Lancet Child & Adolescent Health [online]. 2021, 5(10), 708-718 [cit. 2021-9-25]. ISSN 23524642. Dostupné z: doi:10.1016/S2352-4642(21)00198-X
    117. THOMSON, Helen. Children with long covid. New Scientist [online]. 2021, 249(3323), 10-11 [cit. 2021-9-25]. ISSN 02624079. Dostupné z: doi:10.1016/S0262-4079(21)00303-1
    118. Long COVID and kids: scientists race to find answers. https://www.nature.com/articles/d41586-021-01935-7
    119. Prevalence of ongoing symptoms following coronavirus (COVID-19) infection in the UK. https://www.ons.gov.uk/peoplepopulationandcommunity/healthandsocialcare/conditionsanddiseases/datasets/alldatarelatingtoprevalenceofongoingsymptomsfollowingcoronaviruscovid19infectionintheuk
    120. Tenforde MW, Kim SS, Lindsell CJ, et al. Symptom Duration and Risk Factors for Delayed Return to Usual Health Among Outpatients with COVID-19 in a Multistate Health Care Systems Network — United States, March–June 2020. MMWR Morb Mortal Wkly Rep 2020;69:993-998. DOI: http://dx.doi.org/10.15585/mmwr.mm6930e1
    121. COVID-19 rapid guideline: managing the long-term effects of COVID-19. https://www.nice.org.uk/guidance/ng188
    122. Lopez-Leon, S., Wegman-Ostrosky, T., Perelman, C. et al. More than 50 long-term effects of COVID-19: a systematic review and meta-analysis. Sci Rep 11, 16144 (2021). https://doi.org/10.1038/s41598-021-95565-8
    123. DAVIS, Hannah E., Gina S. ASSAF, Lisa MCCORKELL, et al. Characterizing long COVID in an international cohort: 7 months of symptoms and their impact. EClinicalMedicine [online]. 2021, 38 [cit. 2021-9-25]. ISSN 25895370. Dostupné z: doi:10.1016/j.eclinm.2021.101019
    124. COVID-19: Cardiac manifestations in adults. https://www.uptodate.com/contents/covid-19-cardiac-manifestations-in-adults?sectionName=Putative%20causes&topicRef=127537&anchor=H3028899669&source=see_link#H3028899669
    125. DAUGHERTY, Sarah E, Yinglong GUO, Kevin HEATH, Micah C DASMARIÑAS, Karol Giuseppe JUBILO, Jirapat SAMRANVEDHYA, Marc LIPSITCH a Ken COHEN. Risk of clinical sequelae after the acute phase of SARS-CoV-2 infection: retrospective cohort study. BMJ [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 1756-1833. Dostupné z: doi:10.1136/bmj.n1098
    126. AYOUBKHANI, Daniel, Kamlesh KHUNTI, Vahé NAFILYAN, Thomas MADDOX, Ben HUMBERSTONE, Ian DIAMOND a Amitava BANERJEE. Post-covid syndrome in individuals admitted to hospital with covid-19: retrospective cohort study. BMJ [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 1756-1833. Dostupné z: doi:10.1136/bmj.n693
    127. MURK, William, Monica GIERADA, Michael FRALICK, Andrew WECKSTEIN, Reyna KLESH a Jeremy A. RASSEN. Diagnosis-wide analysis of COVID-19 complications: an exposure-crossover study. Canadian Medical Association Journal [online]. 2021, 193(1), E10-E18 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0820-3946. Dostupné z: doi:10.1503/cmaj.201686
    128. Boehmer TK, Kompaniyets L, Lavery AM, et al. Association Between COVID-19 and Myocarditis Using Hospital-Based Administrative Data — United States, March 2020–January 2021. MMWR Morb Mortal Wkly Rep 2021;70:1228–1232. DOI: http://dx.doi.org/10.15585/mmwr.mm7035e5
    129. Nishiga, M., Wang, D.W., Han, Y. et al. COVID-19 and cardiovascular disease: from basic mechanisms to clinical perspectives. Nat Rev Cardiol 17, 543–558 (2020). https://doi.org/10.1038/s41569-020-0413-9
    130. CLARK, Daniel E., Amar PARIKH, Jeffrey M. DENDY, et al. COVID-19 Myocardial Pathology Evaluation in Athletes With Cardiac Magnetic Resonance (COMPETE CMR). Circulation [online]. 2021, 143(6), 609-612 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0009-7322. Dostupné z: doi:10.1161/CIRCULATIONAHA.120.052573
    131. DANIELS, Curt J., Saurabh RAJPAL, Joel T. GREENSHIELDS, et al. Prevalence of Clinical and Subclinical Myocarditis in Competitive Athletes With Recent SARS-CoV-2 Infection. JAMA Cardiology [online]. 2021, 6(9) [cit. 2021-9-25]. ISSN 2380-6583. Dostupné z: doi:10.1001/jamacardio.2021.2065
    132. SHAFIABADI HASSANI, Neda, Hamed TALAKOOB, Hosein KARIM, Mohamad Hossein MOZAFARI BAZARGANY a Hadith RASTAD. Cardiac Magnetic Resonance Imaging Findings in 2954 COVID ‐19 Adult Survivors: A Comprehensive Systematic Review. Journal of Magnetic Resonance Imaging [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 1053-1807. Dostupné z: doi:10.1002/jmri.27852
    133. OJHA, Vineeta, Mansi VERMA, Niraj N. PANDEY, et al. Cardiac Magnetic Resonance Imaging in Coronavirus Disease 2019 (COVID-19). Journal of Thoracic Imaging [online]. 2021, 36(2), 73-83 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0883-5993. Dostupné z: doi:10.1097/RTI.0000000000000574
    134. KOTECHA, Tushar, Daniel S KNIGHT, Yousuf RAZVI, et al. Patterns of myocardial injury in recovered troponin-positive COVID-19 patients assessed by cardiovascular magnetic resonance. European Heart Journal [online]. 2021, 42(19), 1866-1878 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0195-668X. Dostupné z: doi:10.1093/eurheartj/ehab075
    135. PUNTMANN, Valentina O., M. Ludovica CARERJ, Imke WIETERS, et al. Outcomes of Cardiovascular Magnetic Resonance Imaging in Patients Recently Recovered From Coronavirus Disease 2019 (COVID-19). JAMA Cardiology [online]. 2020, 5(11) [cit. 2021-9-25]. ISSN 2380-6583. Dostupné z: doi:10.1001/jamacardio.2020.3557
    136. DWECK, Marc R, Anda BULARGA, Rebecca T HAHN, et al. Global evaluation of echocardiography in patients with COVID-19. European Heart Journal – Cardiovascular Imaging [online]. 2020, 21(9), 949-958 [cit. 2021-9-25]. ISSN 2047-2404. Dostupné z: doi:10.1093/ehjci/jeaa178
    137. COVID-19: Evaluation and management of cardiac disease in adults. https://www.uptodate.com/contents/covid-19-evaluation-and-management-of-cardiac-disease-in-adults
    138. PELLICORI, Pierpaolo, Gemina DOOLUB, Chih Mun WONG, et al. COVID-19 and its cardiovascular effects: a systematic review of prevalence studies. Cochrane Database of Systematic Reviews [online]. 2021, 2021(3) [cit. 2021-9-25]. ISSN 14651858. Dostupné z: doi:10.1002/14651858.CD013879
    139. FOX, Steven, Rishik VASHISHT, Matthew SIUBA a Siddharth DUGAR. Evaluation and management of shock in patients with COVID-19. Cleveland Clinic Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 0891-1150. Dostupné z: doi:10.3949/ccjm.87a.ccc052
    140. COVID-19: Cardiac manifestations in adults. https://www.uptodate.com/contents/covid-19-cardiac-manifestations-in-adults
    141. MALAS, Mahmoud B., Isaac N. NAAZIE, Nadin ELSAYED, Asma MATHLOUTHI, Rebecca MARMOR a Bryan CLARY. Thromboembolism risk of COVID-19 is high and associated with a higher risk of mortality: A systematic review and meta-analysis. EClinicalMedicine [online]. 2020, 29-30 [cit. 2021-9-25]. ISSN 25895370. Dostupné z: doi:10.1016/j.eclinm.2020.100639
    142. LOO, Joan, Daniella A SPITTLE a Michael NEWNHAM. COVID-19, immunothrombosis and venous thromboembolism: biological mechanisms. Thorax [online]. 2021, 76(4), 412-420 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0040-6376. Dostupné z: doi:10.1136/thoraxjnl-2020-216243
    143. CASTRO DOPICO, Xaquin, Sebastian OLS, Karin LORÉ a Gunilla B. KARLSSON HEDESTAM. Immunity to SARS‐CoV‐2 induced by infection or vaccination. Journal of Internal Medicine [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 0954-6820. Dostupné z: doi:10.1111/joim.13372
    144. Comparing SARS-CoV-2 natural immunity to vaccine-induced immunity: reinfections versus breakthrough infections. Sivan Gazit, Roei Shlezinger, Galit Perez, Roni Lotan, Asaf Peretz, Amir Ben-Tov, Dani Cohen, Khitam Muhsen, Gabriel Chodick, Tal Patalon. medRxiv 2021.08.24.21262415; doi: https://doi.org/10.1101/2021.08.24.21262415
    145. MCCALLUM, Matthew, Jessica BASSI, Anna DE MARCO, et al. SARS-CoV-2 immune evasion by the B.1.427/B.1.429 variant of concern. Science [online]. 2021, 373(6555), 648-654 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0036-8075. Dostupné z: doi:10.1126/science.abi7994
    146. GEERS, Daryl, Marc C. SHAMIER, Susanne BOGERS, et al. SARS-CoV-2 variants of concern partially escape humoral but not T-cell responses in COVID-19 convalescent donors and vaccinees. Science Immunology [online]. 2021, 6(59) [cit. 2021-9-25]. ISSN 2470-9468. Dostupné z: doi:10.1126/sciimmunol.abj1750
    147. LOPEZ BERNAL, Jamie, Nick ANDREWS, Charlotte GOWER, et al. Effectiveness of Covid-19 Vaccines against the B.1.617.2 (Delta) Variant. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 385(7), 585-594 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2108891
    148. WISNEWSKI, Adam V., Julian CAMPILLO LUNA, Carrie A. REDLICH a Aftab A. ANSARI. Human IgG and IgA responses to COVID-19 mRNA vaccines. PLOS ONE [online]. 2021, 16(6) [cit. 2021-9-25]. ISSN 1932-6203. Dostupné z: doi:10.1371/journal.pone.0249499
    149. WIDGE, Alicia T., Nadine G. ROUPHAEL, Lisa A. JACKSON, et al. Durability of Responses after SARS-CoV-2 mRNA-1273 Vaccination. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 384(1), 80-82 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2032195
    150. ZURAC, Sabina, Luciana NICHITA, Bogdan MATEESCU, et al. COVID‑19 vaccination and IgG and IgA antibody dynamics in healthcare workers. Molecular Medicine Reports [online]. 2021, 24(2) [cit. 2021-9-25]. ISSN 1791-2997. Dostupné z: doi:10.3892/mmr.2021.12217
    151. YU, Hai-qiong, Bao-qing SUN, Zhang-fu FANG, et al. Distinct features of SARS-CoV-2-specific IgA response in COVID-19 patients. European Respiratory Journal [online]. 2020, 56(2) [cit. 2021-9-25]. ISSN 0903-1936. Dostupné z: doi:10.1183/13993003.01526-2020
    152. BAROUCH, Dan H., Kathryn E. STEPHENSON, Jerald SADOFF, et al. Durable Humoral and Cellular Immune Responses 8 Months after Ad26.COV2.S Vaccination. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 385(10), 951-953 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2108829
    153. KRAUSE, Philip R., Thomas R. FLEMING, Ira M. LONGINI, et al. SARS-CoV-2 Variants and Vaccines. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 385(2), 179-186 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMsr2105280
    154. WANG, Guo-Lin, Zhuang-Ye WANG, Li-Jun DUAN, et al. Susceptibility of Circulating SARS-CoV-2 Variants to Neutralization. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 384(24), 2354-2356 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2103022
    155. EDARA, Venkata-Viswanadh, Benjamin A. PINSKY, Mehul S. SUTHAR, et al. Infection and Vaccine-Induced Neutralizing-Antibody Responses to the SARS-CoV-2 B.1.617 Variants. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 385(7), 664-666 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2107799
    156. LUMLEY, Sheila F., Denise O’DONNELL, Nicole E. STOESSER, et al. Antibody Status and Incidence of SARS-CoV-2 Infection in Health Care Workers. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 384(6), 533-540 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2034545
    157. BREUER, Adin, Allon RAPHAEL, Hagay STERN, et al. SARS‐CoV‐2 antibodies started to decline just four months after COVID‐19 infection in a paediatric population. Acta Paediatrica [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 0803-5253. Dostupné z: doi:10.1111/apa.16031
    158. HANSEN, Christian Holm, Daniela MICHLMAYR, Sophie Madeleine GUBBELS, Kåre MØLBAK a Steen ETHELBERG. Assessment of protection against reinfection with SARS-CoV-2 among 4 million PCR-tested individuals in Denmark in 2020: a population-level observational study. The Lancet [online]. 2021, 397(10280), 1204-1212 [cit. 2021-9-25]. ISSN 01406736. Dostupné z: doi:10.1016/S0140-6736(21)00575-4
    159. STERLIN, Delphine, Alexis MATHIAN, Makoto MIYARA, et al. IgA dominates the early neutralizing antibody response to SARS-CoV-2. Science Translational Medicine [online]. 2021, 13(577) [cit. 2021-9-25]. ISSN 1946-6234. Dostupné z: doi:10.1126/scitranslmed.abd2223
    160. Tracking covid-19 excess deaths across Countries. https://www.economist.com/graphic-detail/coronavirus-excess-deaths-tracker
    161. MARSHALL, Mayme, Ian D. FERGUSON, Paul LEWIS, et al. Symptomatic Acute Myocarditis in 7 Adolescents After Pfizer-BioNTech COVID-19 Vaccination. Pediatrics [online]. 2021, 148(3) [cit. 2021-9-25]. ISSN 0031-4005. Dostupné z: doi:10.1542/peds.2021-052478
    162. KANDUC, Darja a Yehuda SHOENFELD. Molecular mimicry between SARS-CoV-2 spike glycoprotein and mammalian proteomes: implications for the vaccine. Immunologic Research [online]. 2020, 68(5), 310-313 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0257-277X. Dostupné z: doi:10.1007/s12026-020-09152-6
    163. COVID-19: Vaccines to prevent SARS-CoV-2 infection. https://www-uptodate-com.ezproxy.is.cuni.cz/contents/covid-19-vaccines-to-prevent-sars-cov-2-infection?search=covid%2019%20vaccine%20myocarditis&sectionRank=1&usage_type=default&anchor=H2581314898&source=machineLearning&selectedTitle=1~150&display_rank=1#H2581314898
    164. MONTGOMERY, Jay, Margaret RYAN, Renata ENGLER, et al. Myocarditis Following Immunization With mRNA COVID-19 Vaccines in Members of the US Military. JAMA Cardiology [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 2380-6583. Dostupné z: doi:10.1001/jamacardio.2021.2833
    165. BOZKURT, Biykem, Ishan KAMAT a Peter J. HOTEZ. Myocarditis With COVID-19 mRNA Vaccines. Circulation [online]. 2021, 144(6), 471-484 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0009-7322. Dostupné z: doi:10.1161/CIRCULATIONAHA.121.056135
    166. Coronavirus-associated molecular mimicry through homology to a SARS-CoV-2 peptide could be leading to susceptibility in patients with HLA-A*02:01 and HLA-A*24:02 serotypes. Yekbun Adiguzel. bioRxiv 2021.01.28.428642; doi: https://doi.org/10.1101/2021.01.28.428642
    167. COVID-19: Vaccine-induced immune thrombotic thrombocytopenia (VITT). https://www-uptodate-com.ezproxy.is.cuni.cz/contents/covid-19-vaccine-induced-immune-thrombotic-thrombocytopenia-vitt?search=covid%2019%20vaccine&source=search_result&selectedTitle=3~138&usage_type=default&display_rank=2
    168. HUNTER, Paul R. Thrombosis after covid-19 vaccination. BMJ [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 1756-1833. Dostupné z: doi:10.1136/bmj.n958
    169. GREINACHER, Andreas, Thomas THIELE, Theodore E. WARKENTIN, Karin WEISSER, Paul A. KYRLE a Sabine EICHINGER. Thrombotic Thrombocytopenia after ChAdOx1 nCov-19 Vaccination. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 384(22), 2092-2101 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2104840
    170. SHIMABUKURO, Tom T., Shin Y. KIM, Tanya R. MYERS, et al. Preliminary Findings of mRNA Covid-19 Vaccine Safety in Pregnant Persons. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 384(24), 2273-2282 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2104983
    171. DUTTA, Sulagna a Pallav SENGUPTA. SARS-CoV-2 and Male Infertility: Possible Multifaceted Pathology. Reproductive Sciences [online]. 2021, 28(1), 23-26 [cit. 2021-9-25]. ISSN 1933-7191. Dostupné z: doi:10.1007/s43032-020-00261-z
    172. Addressing anti-syncytin antibody levels, and fertility and breastfeeding concerns, following BNT162B2 COVID-19 mRNA Vaccination. Citra NZ Mattar, Winston Koh, Yiqi Seow, Shawn Hoon, Aparna Venkatesh, Pradip Dashraath, Li Min Lim, Judith Ong, Rachel Lee, Nuryanti Johana, Julie SL Yeo, David Chong, Lay-Kok Tan, Jerry Chan, Mahesh Choolani, Paul Anantharajah Tambyah. medRxiv 2021.05.23.21257686; doi: https://doi.org/10.1101/2021.05.23.21257686
    173. Fact check: Available mRNA vaccines do not target syncytin-1, a protein vital to successful pregnancies. https://www.reuters.com/article/uk-factcheck-syncytin-idUSKBN2A42S7
    174. GONZALEZ, Daniel C., Daniel E. NASSAU, Kajal KHODAMORADI, Emad IBRAHIM, Ruben BLACHMAN-BRAUN, Jesse ORY a Ranjith RAMASAMY. Sperm Parameters Before and After COVID-19 mRNA Vaccination. JAMA [online]. 2021, 326(3) [cit. 2021-9-25]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2021.9976
    175. Do the mRNA vaccines cause infertility? (UPDATED*). https://www.icsi.org/covid-19-vaccine-faq/do-the-mrna-vaccines-cause-infertility/
    176. ALBERER, Martin, Ulrike GNAD-VOGT, Henoch Sangjoon HONG, et al. Safety and immunogenicity of a mRNA rabies vaccine in healthy adults: an open-label, non-randomised, prospective, first-in-human phase 1 clinical trial. The Lancet [online]. 2017, 390(10101), 1511-1520 [cit. 2021-9-25]. ISSN 01406736. Dostupné z: doi:10.1016/S0140-6736(17)31665-3
    177. Miao, L., Zhang, Y. & Huang, L. mRNA vaccine for cancer immunotherapy. Mol Cancer 20, 41 (2021). https://doi.org/10.1186/s12943-021-01335-5
    178. Chaudhary, N., Weissman, D. & Whitehead, K.A. mRNA vaccines for infectious diseases: principles, delivery and clinical translation. Nat Rev Drug Discov (2021). https://doi.org/10.1038/s41573-021-00283-5
    179. Anand, P., Stahel, V.P. The safety of Covid-19 mRNA vaccines: a review. Patient Saf Surg 15, 20 (2021). https://doi.org/10.1186/s13037-021-00291-9
    180. ZHANG, Cuiling, Giulietta MARUGGI, Hu SHAN a Junwei LI. Advances in mRNA Vaccines for Infectious Diseases. Frontiers in Immunology [online]. 2019, 10 [cit. 2021-9-25]. ISSN 1664-3224. Dostupné z: doi:10.3389/fimmu.2019.00594
    181. Pardi, N., Hogan, M., Porter, F. et al. mRNA vaccines — a new era in vaccinology. Nat Rev Drug Discov 17, 261–279 (2018). https://doi.org/10.1038/nrd.2017.243
    182. FELDMAN, Robert A., Rainard FUHR, Igor SMOLENOV, et al. MRNA vaccines against H10N8 and H7N9 influenza viruses of pandemic potential are immunogenic and well tolerated in healthy adults in phase 1 randomized clinical trials. Vaccine [online]. 2019, 37(25), 3326-3334 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0264410X. Dostupné z: doi:10.1016/j.vaccine.2019.04.074
    183. BAHL, Kapil, Joe J. SENN, Olga YUZHAKOV, et al. Preclinical and Clinical Demonstration of Immunogenicity by mRNA Vaccines against H10N8 and H7N9 Influenza Viruses. Molecular Therapy [online]. 2017, 25(6), 1316-1327 [cit. 2021-9-25]. ISSN 15250016. Dostupné z: doi:10.1016/j.ymthe.2017.03.035
    184. Cavanaugh AM, Spicer KB, Thoroughman D, Glick C, Winter K. Reduced Risk of Reinfection with SARS-CoV-2 After COVID-19 Vaccination — Kentucky, May–June 2021. MMWR Morb Mortal Wkly Rep 2021;70:1081-1083. DOI: http://dx.doi.org/10.15585/mmwr.mm7032e1
    185. LEE, Grace M. The Importance of Context in Covid-19 Vaccine Safety. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 385(12), 1138-1140 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMe2112543
    186. Risk for COVID-19 Infection, Hospitalization, and Death By Age Group. https://www.cdc.gov/coronavirus/2019-ncov/covid-data/investigations-discovery/hospitalization-death-by-age.html
    187. CREECH, C. Buddy, Shannon C. WALKER a Robert J. SAMUELS. SARS-CoV-2 Vaccines. JAMA [online]. 2021, 325(13) [cit. 2021-9-25]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2021.3199
    188. Kyriakidis, N.C., López-Cortés, A., González, E.V. et al. SARS-CoV-2 vaccines strategies: a comprehensive review of phase 3 candidates. npj Vaccines 6, 28 (2021). https://doi.org/10.1038/s41541-021-00292-w
    189. JORDAN, S. C. Innate and adaptive immune responses to SARS‐CoV‐2 in humans: relevance to acquired immunity and vaccine responses. Clinical & Experimental Immunology [online]. 2021, 204(3), 310-320 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0009-9104. Dostupné z: doi:10.1111/cei.13582
    190. Pan, Y., Jiang, X., Yang, L. et al. SARS-CoV-2-specific immune response in COVID-19 convalescent individuals. Sig Transduct Target Ther 6, 256 (2021). https://doi.org/10.1038/s41392-021-00686-1
    191. Immune responses and immunity to SARS-CoV-2. https://www.ecdc.europa.eu/en/covid-19/latest-evidence/immune-responses
    192. TAEFEHSHOKR, Nima, Sina TAEFEHSHOKR, Nima HEMMAT a Bryan HEIT. Covid-19: Perspectives on Innate Immune Evasion. Frontiers in Immunology [online]. 2020, 11 [cit. 2021-9-25]. ISSN 1664-3224. Dostupné z: doi:10.3389/fimmu.2020.580641
    193. SHAH, Vibhuti Kumar, Priyanka FIRMAL, Aftab ALAM, Dipyaman GANGULY a Samit CHATTOPADHYAY. Overview of Immune Response During SARS-CoV-2 Infection: Lessons From the Past. Frontiers in Immunology [online]. 2020, 11 [cit. 2021-9-25]. ISSN 1664-3224. Dostupné z: doi:10.3389/fimmu.2020.01949
    194. Tay, M.Z., Poh, C.M., Rénia, L. et al. The trinity of COVID-19: immunity, inflammation and intervention. Nat Rev Immunol 20, 363–374 (2020). https://doi.org/10.1038/s41577-020-0311-8
    195. https://www.idsociety.org/covid-19-real-time-learning-network/therapeutics-and-interventions/immunomodulators/
    196. POPP, Maria, Miriam STEGEMANN, Maria-Inti METZENDORF, Susan GOULD, Peter KRANKE, Patrick MEYBOHM, Nicole SKOETZ a Stephanie WEIBEL. Ivermectin for preventing and treating COVID-19. Cochrane Database of Systematic Reviews [online]. 2021, 2021(8) [cit. 2021-9-25]. ISSN 14651858. Dostupné z: doi:10.1002/14651858.CD015017.pub2
    197. LAI, Chih-Cheng, Chao-Hsien CHEN, Cheng-Yi WANG, Kuang-Hung CHEN, Ya-Hui WANG a Po-Ren HSUEH. Clinical efficacy and safety of remdesivir in patients with COVID-19: a systematic review and network meta-analysis of randomized controlled trials. Journal of Antimicrobial Chemotherapy [online]. 2021, 76(8), 1962-1968 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0305-7453. Dostupné z: doi:10.1093/jac/dkab093
    198. KALIL, Andre C., Thomas F. PATTERSON, Aneesh K. MEHTA, et al. Baricitinib plus Remdesivir for Hospitalized Adults with Covid-19. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 384(9), 795-807 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2031994
    199. COVID-19: Epidemiology, clinical features, and prognosis of the critically ill adult. https://www-uptodate-com.ezproxy.is.cuni.cz/contents/covid-19-epidemiology-clinical-features-and-prognosis-of-the-critically-ill-adult?search=covid%2019%20mortality&source=search_result&selectedTitle=1~150&usage_type=default&display_rank=1#H3394835130
    200. ARMSTRONG, R. A., A. D. KANE, E. KURSUMOVIC, F. C. OGLESBY a T. M. COOK. Mortality in patients admitted to intensive care with COVID‐19: an updated systematic review and meta‐analysis of observational studies. Anaesthesia [online]. 2021, 76(4), 537-548 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0003-2409. Dostupné z: doi:10.1111/anae.15425
    201. NGUYEN, Ninh T., Justine CHINN, Jeffry NAHMIAS, Sarah YUEN, Katharine A. KIRBY, Sam HOHMANN a Alpesh AMIN. Outcomes and Mortality Among Adults Hospitalized With COVID-19 at US Medical Centers. JAMA Network Open [online]. 2021, 4(3) [cit. 2021-9-25]. ISSN 2574-3805. Dostupné z: doi:10.1001/jamanetworkopen.2021.0417
    202. Anderson, M.R., Bach, P.B. & Baldwin, M.R. Hospital Length of Stay for Patients with Severe COVID-19: Implications for Remdesivir’s Value. PharmacoEconomics Open 5, 129–131 (2021). https://doi.org/10.1007/s41669-020-00243-6
    203. EPA Researchers Test Effectiveness of Face Masks, Disinfection Methods Against COVID-19. https://www.epa.gov/sciencematters/epa-researchers-test-effectiveness-face-masks-disinfection-methods-against-covid-19
    204. BRAUNER, Jan M., Sören MINDERMANN, Mrinank SHARMA, et al. Inferring the effectiveness of government interventions against COVID-19. Science [online]. 2021, 371(6531) [cit. 2021-9-25]. ISSN 0036-8075. Dostupné z: doi:10.1126/science.abd9338
    205. Scientific Brief: SARS-CoV-2 Transmission. https://www.cdc.gov/coronavirus/2019-ncov/science/science-briefs/sars-cov-2-transmission.html
    206. Information for Pediatric Healthcare Providers. https://www.cdc.gov/coronavirus/2019-ncov/hcp/pediatric-hcp.html
    207. Diagnostic testing and screening for SARS-CoV-2. https://www.ecdc.europa.eu/en/covid-19/latest-evidence/diagnostic-testing
    208. ALENE, Muluneh, Leltework YISMAW, Moges Agazhe ASSEMIE, Daniel Bekele KETEMA, Belayneh MENGIST, Bekalu KASSIE, Tilahun Yemanu BIRHAN a Kin On KWOK. Magnitude of asymptomatic COVID-19 cases throughout the course of infection: A systematic review and meta-analysis. PLOS ONE [online]. 2021, 16(3) [cit. 2021-9-25]. ISSN 1932-6203. Dostupné z: doi:10.1371/journal.pone.0249090
    209. GOHIL, Shruti K., Keith OLENSLAGER, Kathleen A. QUAN, Cyrus K. DASTUR, Nasim AFSAR, Wayne CHANG a Susan S. HUANG. Asymptomatic and Symptomatic COVID-19 Infections Among Health Care Personnel Before and After Vaccination. JAMA Network Open [online]. 2021, 4(7) [cit. 2021-9-25]. ISSN 2574-3805. Dostupné z: doi:10.1001/jamanetworkopen.2021.15980
    210. LOCATELLI, Isabella, Bastien TRÄCHSEL, Valentin ROUSSON a Yury E. KHUDYAKOV. Estimating the basic reproduction number for COVID-19 in Western Europe. PLOS ONE [online]. 2021, 16(3) [cit. 2021-9-25]. ISSN 1932-6203. Dostupné z: doi:10.1371/journal.pone.0248731
    211. SALAMANNA, Francesca, Melania MAGLIO, Maria Paola LANDINI a Milena FINI. Body Localization of ACE-2: On the Trail of the Keyhole of SARS-CoV-2. Frontiers in Medicine [online]. 2020, 7 [cit. 2021-9-25]. ISSN 2296-858X. Dostupné z: doi:10.3389/fmed.2020.594495
    212. Human mRNA vaccine trials in the 2010s? A history lesson in animal Research. https://speakingofresearch.com/2021/08/27/human-mrna-vaccine-trials-in-the-2010s-a-history-lesson-in-animal-research/
    213. Predictors of Nonseroconversion after SARS-CoV-2 Infection. https://wwwnc.cdc.gov/eid/article/27/9/21-1042_article
    214. LOGUE, Jennifer K., Nicholas M. FRANKO, Denise J. MCCULLOCH, Dylan MCDONALD, Ariana MAGEDSON, Caitlin R. WOLF a Helen Y. CHU. Sequelae in Adults at 6 Months After COVID-19 Infection. JAMA Network Open [online]. 2021, 4(2) [cit. 2021-9-25]. ISSN 2574-3805. Dostupné z: doi:10.1001/jamanetworkopen.2021.0830
    215. BANERJEE, Josh, Catherine P. CANAMAR, Christian VOYAGEUR, et al. Mortality and Readmission Rates Among Patients With COVID-19 After Discharge From Acute Care Setting With Supplemental Oxygen. JAMA Network Open [online]. 2021, 4(4) [cit. 2021-9-25]. ISSN 2574-3805. Dostupné z: doi:10.1001/jamanetworkopen.2021.3990
    216. Impact of Delta on viral burden and vaccine effectiveness against new SARS-CoV-2 infections in the UK. Koen B. Pouwels, Emma Pritchard, Philippa C. Matthews, Nicole Stoesser, David W. Eyre, Karina-Doris Vihta, Thomas House, Jodie Hay, John I Bell, John N Newton, Jeremy Farrar, Derrick Crook, Duncan Cook, Emma Rourke, Ruth Studley, Tim Peto, Ian Diamond, A. Sarah Walker, the COVID-19 Infection Survey Team. medRxiv 2021.08.18.21262237; doi: https://doi.org/10.1101/2021.08.18.21262237
    217. Coronavirus disease (COVID-19): Herd immunity, lockdowns and COVID-19. https://www.who.int/news-room/q-a-detail/herd-immunity-lockdowns-and-covid-19
    218. Vaccine Testing and the Approval Process. https://www.cdc.gov/vaccines/basics/test-approve.html
    219. Dana, R., Bannay, A., Bourst, P. et al. Obesity and mortality in critically ill COVID-19 patients with respiratory failure. Int J Obes 45, 2028–2037 (2021). https://doi.org/10.1038/s41366-021-00872-9
    220. CHEUNG, Chun Chau Lawrence, Denise GOH, Xinru LIM, et al. Residual SARS-CoV-2 viral antigens detected in GI and hepatic tissues from five recovered patients with COVID-19. Gut [online]. , gutjnl;gutjnl-2021-324280v2 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0017-5749. Dostupné z: doi:10.1136/gutjnl-2021-324280
    221. Vaccine effectiveness and duration of protection of Comirnaty, Vaxzevria and Spikevax against mild and severe COVID-19 in the UK. Nick Andrews, Elise Tessier, Julia Stowe, Charlotte Gower, Freja Kirsebom, Ruth Simmons, Eileen Gallagher, Meera Chand, Kevin Brown, Shamez N Ladhani, Mary Ramsay, Jamie Lopez Bernal. medRxiv 2021.09.15.21263583; doi: https://doi.org/10.1101/2021.09.15.21263583
    222. Ivermectin for COVID: How Do We Know What to Believe? https://www.medscape.com/viewarticle/954681
    223. GREANEY, Allison J., Andrea N. LOES, Lauren E. GENTLES, Katharine H.D. CRAWFORD, Tyler N. STARR, Keara D. MALONE, Helen Y. CHU a Jesse D. BLOOM. Antibodies elicited by mRNA-1273 vaccination bind more broadly to the receptor binding domain than do those from SARS-CoV-2 infection. Science Translational Medicine [online]. 2021, 13(600) [cit. 2021-9-25]. ISSN 1946-6234. Dostupné z: doi:10.1126/scitranslmed.abi9915
    224. LÓPEZ-MEDINA, Eduardo, Pío LÓPEZ, Isabel C. HURTADO, et al. Effect of Ivermectin on Time to Resolution of Symptoms Among Adults With Mild COVID-19. JAMA [online]. 2021, 325(14) [cit. 2021-9-25]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2021.3071
    225. Flawed ivermectin preprint highlights challenges of COVID drug studies. https://www.nature.com/articles/d41586-021-02081-w
    226. Přednášky, včetně dosud nepublikovaných výsledků prezentovaných v průběhu ESC Congress 2021, konkrétně ze dnů 27.8.2021 a 29.8.2021, blok COVID-19.
    227. DAVID, Jan, Michaela ŠIBÍKOVÁ, Jakub JONÁŠ, Veronika STARÁ, Hana MALCOVÁ a Filip FENCL. Severe complication of COVID-19 in children: Paediatric inflammatory multisystem syndrome. Pediatrie pro praxi [online]. 2021, 22(1), 8-11 [cit. 2021-9-25]. ISSN 12130494. Dostupné z: doi:10.36290/ped.2021.001
    228. New CDC Study: Vaccination Offers Higher Protection than Previous COVID-19 Infection. https://www.cdc.gov/media/releases/2021/s0806-vaccination-protection.html
    229. MALE, Victoria. Are COVID-19 vaccines safe in pregnancy? Nature Reviews Immunology [online]. 2021, 21(4), 200-201 [cit. 2021-9-25]. ISSN 1474-1733. Dostupné z: doi:10.1038/s41577-021-00525-y
    230. KLEIN, Nicola P., Ned LEWIS, Kristin GODDARD, et al. Surveillance for Adverse Events After COVID-19 mRNA Vaccination. JAMA [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2021.15072
    231. ABU MOUCH, Saif, Ariel ROGUIN, Elias HELLOU, et al. Myocarditis following COVID-19 mRNA vaccination. Vaccine [online]. 2021, 39(29), 3790-3793 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0264410X. Dostupné z: doi:10.1016/j.vaccine.2021.05.08
    232. LEVIN, Dan, Gil SHIMON, Maggie FADLON-DERAI, et al. Myocarditis following COVID-19 vaccination – A case series. Vaccine [online]. 2021 [cit. 2021-9-25]. ISSN 0264410X. Dostupné z: doi:10.1016/j.vaccine.2021.09.004
    233. SULEMANKHIL, Imran, Mohammad ABDELRAHMAN a Smita I. NEGI. Temporal association between the COVID-19 Ad26.COV2.S vaccine and acute myocarditis: A case report and literature review. Cardiovascular Revascularization Medicine [online]. 2021 [cit. 2021-9-25]. ISSN 15538389. Dostupné z: doi:10.1016/j.carrev.2021.08.012
    234. ABDELAZEEM, Basel, Mariem BORCHENI, Saed ALNAIMAT, Sagar MALLIKETHI-REDDY a Abdulbaset SULAIMAN. Persistent Cardiac Magnetic Resonance Imaging Features of Myocarditis Detected Months After COVID-19 Infection. Cureus [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 2168-8184. Dostupné z: doi:10.7759/cureus.14250
    235. BLAGOVA, Olga, Dilyara AINETDINOVA, Alexey SEDOV, et al. Progressive chronic SARS‐CoV‐2‐positive giant cell myoendocarditis with atrial standstill and sudden cardiac death. ESC Heart Failure [online]. [cit. 2021-9-25]. ISSN 2055-5822. Dostupné z: doi:10.1002/ehf2.13520
    236. PIETSCH, Heiko, Felicitas ESCHER, Ganna ALESHCHEVA, Christian BAUMEIER, Lars MORAWIETZ, Albrecht ELSAESSER a Heinz-Peter SCHULTHEISS. Proof of SARS-CoV-2 genomes in endomyocardial biopsy with latency after acute infection. International Journal of Infectious Diseases [online]. 2021, 102, 70-72 [cit. 2021-9-25]. ISSN 12019712. Dostupné z: doi:10.1016/j.ijid.2020.10.012
    237. ISHIKURA, Hiroyasu, Junichi MARUYAMA, Kota HOSHINO, et al. Coronavirus disease (COVID-19) associated delayed-onset fulminant myocarditis in patient with a history of severe acute respiratory syndrome coronavirus 2 (SARS-CoV-2) infection. Journal of Infection and Chemotherapy [online]. 2021 [cit. 2021-9-25]. ISSN 1341321X. Dostupné z: doi:10.1016/j.jiac.2021.08.007
    238. Quantifying impacts of the COVID-19 pandemic through life-expectancy losses: a population-level study of 29 countries. International Journal Of Epidemiology [online]. [cit. 2021-10-5]. ISSN 0300-5771. Dostupné z: doi:10.1093/ije/dyab207
    239. TAQUET, Maxime, Quentin DERCON, Sierra LUCIANO, John R. GEDDES, Masud HUSAIN, Paul J. HARRISON a Mirjam E. E. KRETZSCHMAR. Incidence, co-occurrence, and evolution of long-COVID features: A 6-month retrospective cohort study of 273,618 survivors of COVID-19. PLOS Medicine [online]. 2021, 18(9) [cit. 2021-10-5]. ISSN 1549-1676. Dostupné z: doi:10.1371/journal.pmed.1003773
    240. BEMTGEN, Xavier, Karin KLINGEL, Markus HUFNAGEL, Ales JANDA, Christoph BODE, Dawid L. STAUDACHER, Alexander SUPADY a Ilona JANDOVA. Case Report: Lymphohistiocytic Myocarditis With Severe Cardiogenic Shock Requiring Mechanical Cardiocirculatory Support in Multisystem Inflammatory Syndrome Following SARS-CoV-2 Infection. Frontiers in Cardiovascular Medicine [online]. 2021, 8 [cit. 2021-10-5]. ISSN 2297-055X. Dostupné z: doi:10.3389/fcvm.2021.716198
    241. The use of antibody tests for SARS-COV-2 in the context of Digital Green Certificates. https://www.ecdc.europa.eu/en/publications-data/use-antibody-tests-sars-cov-2-context-digital-green-certificates
    242. Natural COVID-19 immunity is powerful — but kind of irrelevant. https://thehill.com/opinion/healthcare/574284-natural-covid-19-immunity-is-powerful-but-kind-of-irrelevant?fbclid=IwAR2FXcsE3S2A0AMMRFs5R5S9Km_7_24IEW2eESBoVbDJHz6WbcPlYg6qjOA&rl=1
    243. CASADEVALL, Arturo. The mRNA vaccine revolution is the dividend from decades of basic science research. Journal of Clinical Investigation [online]. 2021 [cit. 2021-10-5]. ISSN 1558-8238. Dostupné z: doi:10.1172/JCI153721
    244. MORAIS DA SILVA, Maríllya, André Silva LIRA DE LUCENA, Sergio de Sá Leitão PAIVA JÚNIOR, et al. Cell death mechanisms involved in cell injury caused by SARS‐CoV‐2. Reviews in Medical Virology [online]. [cit. 2021-10-5]. ISSN 1052-9276. Dostupné z: doi:10.1002/rmv.2292
    245. Studies Highlight Rarity of Myocarditis With mRNA COVID-19 Vaccines. https://www.tctmd.com/news/studies-highlight-rarity-myocarditis-mrna-covid-19-vaccines
    246. Major Israeli study: Risk of heart inflammation after COVID shots is very small. https://www.timesofisrael.com/major-israeli-study-finds-risk-of-heart-inflammation-after-covid-shots-is-minute/
    247. Heart risks rare after Pfizer Covid vaccination, study finds. https://www.nbcnews.com/health/health-news/heart-risks-rare-after-pfizer-covid-vaccination-study-finds-n1280960
    248. WITBERG, Guy, Noam BARDA, Sara HOSS, et al. Myocarditis after Covid-19 Vaccination in a Large Health Care Organization. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-10-23]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2110737
    249. MEVORACH, Dror, Emilia ANIS, Noa CEDAR, et al. Myocarditis after BNT162b2 mRNA Vaccine against Covid-19 in Israel. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-10-23]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2109730
    250. THOMPSON, Mark G., Edward STENEHJEM, Shaun GRANNIS, et al. Effectiveness of Covid-19 Vaccines in Ambulatory and Inpatient Care Settings. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 385(15), 1355-1371 [cit. 2021-10-23]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2110362
    251. SIMONE, Anthony, John HERALD, Aiyu CHEN, Neil GULATI, Albert Yuh-Jer SHEN, Bruno LEWIN a Ming-Sum LEE. Acute Myocarditis Following COVID-19 mRNA Vaccination in Adults Aged 18 Years or Older. JAMA Internal Medicine [online]. [cit. 2021-10-23]. ISSN 2168-6106. Dostupné z: doi:10.1001/jamainternmed.2021.551
    252. Heart-inflammation risk from Pfizer COVID vaccine is very low. https://www.nature.com/articles/d41586-021-02740-y
    253. Sweden, Denmark pause Moderna COVID-19 vaccine for younger age groups. https://www.reuters.com/business/healthcare-pharmaceuticals/sweden-pauses-use-moderna-covid-vaccine-cites-rare-side-effects-2021-10-06/
    254. Study: For unvaccinated, reinfection by SARS-CoV-2 is likely. https://medicalxpress.com/news/2021-10-unvaccinated-reinfection-sars-cov-.html?fbclid=IwAR3AIUPhek6-ikYXwglJt_1hj4Za6FGLV5j2YhfyJX6r68oeRYU4bqIdgMo
    255. One-year Risks and Burdens of Incident Cardiovascular Disease in COVID-19: Cardiovascular Manifestations of Long COVID. Ziyad Al-Aly, Benjamin Bowe, Yan Xie, Evan Xu. DOI: 10.21203/rs.3.rs-940278/v1. https://www.researchsquare.com/article/rs-940278/v1?fbclid=IwAR044DgZ6EH6Gs26yBYbBWb5NxbhOO6F24PuuYWPzfSuFg6pgObSxyWtPDY
    256. AL-ALY, Ziyad, Yan XIE a Benjamin BOWE. High-dimensional characterization of post-acute sequelae of COVID-19. Nature [online]. 2021, 594(7862), 259-264 [cit. 2021-10-23]. ISSN 0028-0836. Dostupné z: doi:10.1038/s41586-021-03553-9
    257. TEMPLE, Courtney, Ruby HOANG a Robert G. HENDRICKSON. Toxic Effects from Ivermectin Use Associated with Prevention and Treatment of Covid-19. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-10-23]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2114907
    258. PFIZER AND BIONTECH ANNOUNCE PHASE 3 TRIAL DATA SHOWING HIGH EFFICACY OF A BOOSTER DOSE OF THEIR COVID-19 VACCINE. https://www.pfizer.com/news/press-release/press-release-detail/pfizer-and-biontech-announce-phase-3-trial-data-showing?fbclid=IwAR38WQA02VhQ4XDu-EA6FNn3ZvcSKY_-DDnZHShK0h_zfkI19kWE0rmJEqY
    259. Jing, Y., Luo, L., Chen, Y. et al. SARS-CoV-2 infection causes immunodeficiency in recovered patients by downregulating CD19 expression in B cells via enhancing B-cell metabolism. Sig Transduct Target Ther 6, 345 (2021). https://doi.org/10.1038/s41392-021-00749-3
    260. FALSEY, Ann R., Robert W. FRENCK, Edward E. WALSH, et al. SARS-CoV-2 Neutralization with BNT162b2 Vaccine Dose 3. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 385(17), 1627-1629 [cit. 2021-10-23]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2113468
    261. MAGNUS, Maria C., Håkon K. GJESSING, Helena N. EIDE, Allen J. WILCOX, Deshayne B. FELL a Siri E. HÅBERG. Covid-19 Vaccination during Pregnancy and First-Trimester Miscarriage. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-10-23]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2114466
    262. MONGELLI, Alessia, Veronica BARBI, Michela GOTTARDI ZAMPERLA, et al. Evidence for Biological Age Acceleration and Telomere Shortening in COVID-19 Survivors. International Journal of Molecular Sciences [online]. 2021, 22(11) [cit. 2021-10-23]. ISSN 1422-0067. Dostupné z: doi:10.3390/ijms2211615
    263. Je pro naše zdraví rizikovější prodělání infekce nebo očkování? https://vedator.org/2021/09/je-pro-nase-zdravi-rizikovejsi-prodelani-infekce-nebo-ockovani/?fbclid=IwAR1emRTPZxv5JjeAW2dmpfJWps73SKuL4Z6Er_6ihS3PfOrT3qKz7nH6t70
    264. Prevalence of ongoing symptoms following coronavirus (COVID-19) infection in the UK: 7 October 2021. https://www.ons.gov.uk/peoplepopulationandcommunity/healthandsocialcare/conditionsanddiseases/bulletins/prevalenceofongoingsymptomsfollowingcoronaviruscovid19infectionintheuk/7october2021
    265. Nespoléhejte na promořování, ale zvyšujte proočkovanost proti covid-19, vzkazuje ECDC. https://www.zdravotnickydenik.cz/2021/10/nespolehejte-na-promorovani-ale-zvysujte-proockovanost-proti-covid-19-vzkazuje-ecdc/?fbclid=IwAR0KZYvNCyRrVSFgB6HRnxTnxqiUPM15oCn3wqZJnx00QHU1dYH8xcVDK6Y
    266. CASADEVALL, Arturo. The mRNA vaccine revolution is the dividend from decades of basic science research. Journal of Clinical Investigation [online]. 2021 [cit. 2021-10-23]. ISSN 1558-8238. Dostupné z: doi:10.1172/JCI153721
    267. PEEPLES, Lynne. COVID reinfections likely within one or two years, models propose. Nature [online]. , d41586-021-02825-8 [cit. 2021-10-23]. ISSN 0028-0836. Dostupné z: doi:10.1038/d41586-021-02825-8
    268. TOWNSEND, Jeffrey P, Hayley B HASSLER, Zheng WANG, et al. The durability of immunity against reinfection by SARS-CoV-2: a comparative evolutionary study. The Lancet Microbe [online]. 2021 [cit. 2021-10-23]. ISSN 26665247. Dostupné z: doi:10.1016/S2666-5247(21)00219-6
    269. Edridge, A.W.D., Kaczorowska, J., Hoste, A.C.R. et al. Seasonal coronavirus protective immunity is short-lasting. Nat Med 26, 1691–1693 (2020). https://doi.org/10.1038/s41591-020-1083-1
    270. Alberta – Office of the Chief Medical Officer of Health Updated October 8, 2021. Myocarditis and/or Pericarditis following COVID-19 Vaccines
    271. Only 12 Children Under 15 Get Myocarditis Out of Hundreds of Thousands Vaccinated in Israel. https://www.haaretz.com/israel-news/covid-booster-side-effects-lighter-than-after-first-two-shots-israeli-data-shows-1.10256884
    272. Israel reports very few myocarditis cases after Pfizer boosters. https://www.reuters.com/world/middle-east/israel-reports-very-few-myocarditis-cases-after-pfizer-boosters-2021-10-01/
    273. 3rd vaccine dose has lowest side effect rate, Israel Health Ministry data shows. https://www.timesofisrael.com/3rd-dose-has-lowest-rate-of-side-effects-israels-health-ministry-data-shows/
    274. Myocarditis after BNT162b2 mRNA vaccine against Covid-19 in Israel. https://www.pcronline.com/PCR-Publications/Young-EAPCI-PCR-Journal-Club/2021/Myocarditis-after-BNT162b2-mRNA-vaccine-against-Covid-19-Israel
    275. REIS, Ben Y., Noam BARDA, Michael LESHCHINSKY, Eldad KEPTEN, Miguel A. HERNÁN, Marc LIPSITCH, Noa DAGAN a Ran D. BALICER. Effectiveness of BNT162b2 Vaccine against Delta Variant in Adolescents. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-10-23]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2114290
    276. SHEIKH, Aziz, Chris ROBERTSON a Bob TAYLOR. BNT162b2 and ChAdOx1 nCoV-19 Vaccine Effectiveness against Death from the Delta Variant. New England Journal of Medicine [online]. [cit. 2021-10-23]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2113864
    277. Vaccines and Related Biological Products Advisory Committee  October  14-15,  2021 Meeting  Booster protection across ages data from Israel Israeli MOH, Weizmann Institute of Science, Gertner Institute, Hebrew University & Technion Oct. 12th, 2021
    278. Therapeutic Anticoagulation with Heparin in Critically Ill Patients with Covid-19. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 385(9), 777-789 [cit. 2021-10-24]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2103417
    279. Therapeutic Anticoagulation with Heparin in Noncritically Ill Patients with Covid-19. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 385(9), 790-802 [cit. 2021-10-24]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa2105911
    280. SAYED AHMED, Hazem A, Eric MERRELL, Mansoura ISMAIL, et al. Rationales and uncertainties for aspirin use in COVID-19: a narrative review. Family Medicine and Community Health [online]. 2021, 9(2) [cit. 2021-10-24]. ISSN 2305-6983. Dostupné z: doi:10.1136/fmch-2020-000741
    281. Antithrombotic Therapy Not Warranted in COVID-19 Outpatients. https://www.medscape.com/viewarticle/961278
    282. CONNORS, Jean M., Maria M. BROOKS, Frank C. SCIURBA, et al. Effect of Antithrombotic Therapy on Clinical Outcomes in Outpatients With Clinically Stable Symptomatic COVID-19. JAMA [online]. [cit. 2021-10-24]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2021.17272
    283. BERWANGER, Otavio. Antithrombotic Therapy for Outpatients With COVID-19. JAMA [online]. [cit. 2021-10-24]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2021.17460
    284. RECOVERY trial finds aspirin does not improve survival for hospitalised COVID-19 patients. https://www.nihr.ac.uk/news/recovery-trial-finds-aspirin-does-not-improve-survival-for-hospitalised-covid-19-patients/27872
    285. Antithrombotic Therapy in Patients With COVID-19. https://www.covid19treatmentguidelines.nih.gov/therapies/antithrombotic-therapy/
    286. What are the thromboembolism prevention and treatment guidelines in patients with coronavirus disease 2019 (COVID-19)? https://www.medscape.com/answers/2500114-197652/what-are-the-thromboembolism-prevention-and-treatment-guidelines-in-patients-with-coronavirus-disease-2019-covid-19
    287. Hypercoagulability in COVID-19 and post-COVID patients – characteristics and current treatment Guidelines. https://www.escardio.org/Journals/E-Journal-of-Cardiology-Practice/Volume-21/hypercoagulability-in-covid-19-and-post-covid-patients-characteristics-and-cur
    288. Vaccine effectiveness against SARS-CoV-2 transmission to household contacts during dominance of Delta variant (B.1.617.2), August-September 2021, the Netherlands. Brechje de Gier, Stijn Andeweg, Jantien A. Backer, RIVM COVID-19 surveillance and epidemiology team, Susan J.M. Hahné, Susan van den Hof, Hester E. de Melker, Mirjam J. Knol. doi: https://doi.org/10.1101/2021.10.14.21264959
    289. Vekaria, B., Overton, C., Wiśniowski, A. et al. Hospital length of stay for COVID-19 patients: Data-driven methods for forward planning. BMC Infect Dis 21, 700 (2021). https://doi.org/10.1186/s12879-021-06371-6
    290. Rees, E.M., Nightingale, E.S., Jafari, Y. et al. COVID-19 length of hospital stay: a systematic review and data synthesis. BMC Med 18, 270 (2020). https://doi.org/10.1186/s12916-020-01726-3
    291. LÓPEZ-CHEDA, Ana, María-Amalia JÁCOME, Ricardo CAO a Pablo M. DE SALAZAR. Estimating lengths-of-stay of hospitalised COVID-19 patients using a non-parametric model: a case study in Galicia (Spain). Epidemiology and Infection [online]. 2021, 149 [cit. 2021-10-25]. ISSN 0950-2688. Dostupné z: doi:10.1017/S0950268821000959

    ZDROJE UPDATE ČLÁNKU 2023

    1. KUODI, Paul, Yanay GORELIK, Hiba ZAYYAD, et al. Association between BNT162b2 vaccination and reported incidence of post-COVID-19 symptoms: cross-sectional study 2020-21, Israel. Npj Vaccines [online]. 2022, 7(1) [cit. 2023-01-17]. ISSN 2059-0105. Dostupné z: doi:10.1038/s41541-022-00526-5
    2. MIZRAHI, Barak, Tamar SUDRY, Natalie FLAKS-MANOV, et al. Long covid outcomes at one year after mild SARS-CoV-2 infection: nationwide cohort study. BMJ [online]. /bmj/380/bmj-2022-072529.atom [cit. 2023-01-17]. ISSN 1756-1833. Dostupné z: doi:10.1136/bmj-2022-072529
    3. AZZOLINI, Elena, Riccardo LEVI, Riccardo SARTI, Chiara POZZI, Maximiliano MOLLURA, Alberto MANTOVANI a Maria RESCIGNO. Association Between BNT162b2 Vaccination and Long COVID After Infections Not Requiring Hospitalization in Health Care Workers. JAMA [online]. 2022, 328(7) [cit. 2023-01-17]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2022.11691
    4. PATONE, Martina, Xue W. MEI, Lahiru HANDUNNETTHI, et al. Risk of Myocarditis After Sequential Doses of COVID-19 Vaccine and SARS-CoV-2 Infection by Age and Sex. Circulation [online]. 2022, 146(10), 743-754 [cit. 2023-01-17]. ISSN 0009-7322. Dostupné z: doi:10.1161/CIRCULATIONAHA.122.059970
    5. Think the pandemic’s over? Guess again: Year-end figures show COVID-19 tied to more deaths in 2022. https://www.cbc.ca/news/canada/manitoba/covid-deaths-analysis-1.6699040?fbclid=IwAR0K_E8xjelMxx7szA1lRv1DrHN9arm4s3VzWt4MPDN_CufjWm2KuGN98PM
    6. 2022 was Canada’s deadliest year of the COVID-19 pandemic. https://www.wsws.org/en/articles/2023/01/07/crco-j07.html?fbclid=IwAR3cpgpvGo8xNRMFUXeLJaueFnM-r-iNcrr5bTrbdRCx5Qu9fXgV5Zk9aD4
    7. Excess deaths in 2022 among worst in 50 years. https://www.bbc.com/news/health-64209221
    8. Cumulative number of COVID-19 deaths in Denmark since March 2020. https://www.statista.com/statistics/1106692/cumulative-coronavirus-deaths-in-denmark/
    9. NAVEED, Zaeema, Julia LI, James WILTON, et al. Comparative Risk of Myocarditis/Pericarditis Following Second Doses of BNT162b2 and mRNA-1273 Coronavirus Vaccines. Journal of the American College of Cardiology [online]. 2022, 80(20), 1900-1908 [cit. 2023-01-17]. ISSN 07351097. Dostupné z: doi:10.1016/j.jacc.2022.08.799
    10. HEIDECKER, Bettina, Noa DAGAN, Ran BALICER, et al. Myocarditis following COVID ‐19 vaccine: incidence, presentation, diagnosis, pathophysiology, therapy, and outcomes put into perspective. A clinical consensus document supported by the Heart Failure Association of the European Society of Cardiology (ESC) and the ESC Working Group on Myocardial and Pericardial Diseases. European Journal of Heart Failure [online]. 2022, 24(11), 2000-2018 [cit. 2023-01-17]. ISSN 1388-9842. Dostupné z: doi:10.1002/ejhf.2669
    11. VOLETI, Navya, Surya Prakash REDDY a Paddy SSENTONGO. Myocarditis in SARS-CoV-2 infection vs. COVID-19 vaccination: A systematic review and meta-analysis. Frontiers in Cardiovascular Medicine [online]. 2022, 9 [cit. 2023-01-17]. ISSN 2297-055X. Dostupné z: doi:10.3389/fcvm.2022.951314
    12. SHIYOVICH, Arthur, Ygal PLAKHT, Guy WITBERG, Amichai ROTSTEIN, Yaron AVIV, Maya WIESSMAN, Ran KORNOWSKI a Ashraf HAMDAN. Myocarditis following COVID-19 vaccination in adolescents: Cardiac magnetic resonance imaging study. Frontiers in Cardiovascular Medicine [online]. 2022, 9 [cit. 2023-01-17]. ISSN 2297-055X. Dostupné z: doi:10.3389/fcvm.2022.978592
    13. ESPOSITO, Susanna, Caterina CAMINITI, Rosanna GIORDANO, Alberto ARGENTIERO, Greta RAMUNDO a Nicola PRINCIPI. Myocarditis Following COVID-19 Vaccine Use: Can It Play a Role for Conditioning Immunization Schedules?. Frontiers in Immunology [online]. 2022, 13 [cit. 2023-01-17]. ISSN 1664-3224. Dostupné z: doi:10.3389/fimmu.2022.915580
    14. MEVORACH, Dror, Emilia ANIS, Noa CEDAR, et al. Myocarditis after BNT162b2 Vaccination in Israeli Adolescents. New England Journal of Medicine [online]. 2022, 386(10), 998-999 [cit. 2023-01-17]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2116999
    15. THURNER, Lorenz, Christoph KESSEL, Natalie FADLE, et al. IL-1RA Antibodies in Myocarditis after SARS-CoV-2 Vaccination. New England Journal of Medicine [online]. 2022, 387(16), 1524-1527 [cit. 2023-01-17]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2205667
    16. WITBERG, Guy, Ori MAGEN, Sara HOSS, et al. Myocarditis after BNT162b2 Vaccination in Israeli Adolescents. New England Journal of Medicine [online]. 2022, 387(19), 1816-1817 [cit. 2023-01-17]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMc2207270
    17. CAFORIO, Alida L.P. Receipt of mRNA Vaccine against Covid-19 and Myocarditis. New England Journal of Medicine [online]. 2021, 385(23), 2189-2190 [cit. 2023-01-17]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMe2116493
    18. LAI, Francisco Tsz Tsun, Edward Wai Wa CHAN, Lei HUANG, et al. Prognosis of Myocarditis Developing After mRNA COVID-19 Vaccination Compared With Viral Myocarditis. Journal of the American College of Cardiology [online]. 2022, 80(24), 2255-2265 [cit. 2023-01-17]. ISSN 07351097. Dostupné z: doi:10.1016/j.jacc.2022.09.049
    19. RAMAN, Betty, David A. BLUEMKE, Thomas F. LÜSCHER a Stefan NEUBAUER. Long COVID: post-acute sequelae of COVID-19 with a cardiovascular focus. European Heart Journal [online]. 2022, 43(11), 1157-1172 [cit. 2023-01-17]. ISSN 0195-668X. Dostupné z: doi:10.1093/eurheartj/ehac031
    20. DAVIS, Hannah E., Lisa MCCORKELL, Julia Moore VOGEL a Eric J. TOPOL. Long COVID: major findings, mechanisms and recommendations. Nature Reviews Microbiology [online]. [cit. 2023-01-17]. ISSN 1740-1526. Dostupné z: doi:10.1038/s41579-022-00846-2

    Příspěvek COVID-19 – zdroje pochází z Myokarditida

    ]]>
    COVID-19 (2.část) – příznaky, diagnostika a léčba https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/covid-19/covid-19-diagnostika-a-lecba/ Thu, 21 Oct 2021 15:31:58 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3504 Druhý díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný příznakům tohoto onemocnění, jeho diagnostice a některým léčebným metodám. Nejsou zde probrány všechny léčebné postupy, soustředil jsem se především na ty mediálně známé. Odkaz na první článek, který s...

    Příspěvek COVID-19 (2.část) – příznaky, diagnostika a léčba pochází z Myokarditida

    ]]>
    Druhý díl ze série článků o COVID-19 je věnovaný příznakům tohoto onemocnění, jeho diagnostice a některým léčebným metodám. Nejsou zde probrány všechny léčebné postupy, soustředil jsem se především na ty mediálně známé. Odkaz na první článek, který se zabýval obecnými informacemi o SARS-CoV-2 a jeho přenosu najdete zde.

    JAK SE COVID-19 PROJEVUJE, DIAGNOSTIKUJE A LÉČÍ?

    Příznaky a průběh nemoci

    Velice skloňovanými pojmy jsou u COVID-19 asymptomatický a symptomatický pacient. Většina infekcí COVID-19 je symptomatických. Žádné symptomy nemoci neudávalo zhruba kolem 25 % nakažených. K nejčastějším symptomům pak patří únava, bolesti hlavy, zažívací obtíže, zvýšená teplota nebo horečka, ztráta chuti a čichu, bolesti svalů a kloubů, bolesti v krku, rýma, dušnost a kašel. Hospitalizaci vyžaduje až 10 % nakažených, z toho 15 až 30 % hospitalizovaných musí mít specializovanou péči v podobě jednotky intenzivní péče. Je potřeba zdůraznit, že především péče o pacienty hospitalizované na jednotkách intenzivní péče je velice náročná. Tito pacienti kromě umělé plicní ventilace mnohdy vyžadují i jiné způsoby léčby, jako je dialýza (náhrada funkce ledvin) a ECMO (extrakorporální membránová oxygenace, mimotělní podpora pro náhradu funkce plic, případně i srdce) pro zvlášť závažné stavy. Průměrná délka pobytu na JIP je u pacientů s COVID-19 dle statistik 11 až 15 dní. Z toho plyne, že pokud se nepodaří včas zabránit velkému šíření viru, hrozí poměrně snadno přehlcení nemocnic. K tomu je ještě nutné připočíst velkou úmrtnost hospitalizovaných pacientů, což se se odvíjí od mnoha faktorů, např. jestli se u nemocného vyvine tzv. ARDS (viz článek 3). Na počátku pandemie v roce 2020 byla úmrtnost pacientů na jednotkách intenzivní péče značná, a to až 50 %. Od té doby sice mají lékaři k dispozici nová léčiva, ovšem i tak zůstává úmrtnost těchto pacientů nadále vysoká, a to mezi 19 a 28 %.

    Diagnostika – antigenní a PCR testování

    Na onemocnění lze v některých případech usuzovat již při prvotním vyšetření pacienta lékařem nebo na základě výsledků zobrazovacích metod, např. CT plic. Definitivně tuto diagnózu potvrzují až testy na přímé zachycení SARS-CoV-2. Mohou se vyšetřovat i protilátky, o kterých si můžete přečíst v dalších článcích.

    Nový koronavirus se přímo prokazuje pomoci antigenních testů a metodou PCR. Princip antigenního testu je vcelku jednoduchý. Testovací proužek obsahuje tři druhy protilátek, jednu kontrolní a dvě cílené přímo proti SARS-CoV-2. Jedna z těchto „přímo mířených“ je tzv. konjugovaná. To znamená, že má na sobě navázanou látku, např. zlato, díky čemuž se zviditelní jak kontrolní proužek (kontrolní protilátka naváže jedno z míst konjugované protilátky), tak v případě pozitivity testu i proužek s druhou protilátkou proti koronaviru. Výhodou je rychlý výsledek, nevýhodou především snížená citlivost při záchytu infikovaného člověka.

    Mnohem citlivější je záchyt pomocí metody PCR (zkratka pro polymerázová řetězová reakce). Tato metoda je již složitější. Vychází z faktu, že každý živý organismus, tedy i vir, má ve své genetické informaci vždy alespoň jeden naprosto jedinečný úsek, který nenajdete v žádném jiném organismu nebo viru. Když znáte tento jedinečný úsek, můžete pro něj vytvořit „detektor“, který se v případě PCR nazývá primer. Ve speciálním přístroji probíhá několik reakcí, v jejichž průběhu se primer naváže na příslušnou jedinečnou část genetické informace daného organismu, respektive viru. V dalších reakcích se genetická informace viru amplifikuje („rozšiřuje“). S takovýmto vzorkem je pak možné dále pracovat, mj. stanovit virovou nálož, tedy číslem udat, kolik viru má daný člověk na sliznicích, a jak moc je tedy potenciálně infekční pro okolí. V každém případě, aby výsledek PCR vyšel pozitivní, je bezpodmínečně nutné, aby ve vzorku odebraném pacientovi byla přítomná genetická informace viru.

    Obrázek popisuje princip testu PCR: v tomto případě je ve vzorku přítomna genetická informace SARS-CoV-2. Váže se na ni tzv. primer, který si „najde“ jedinečný úsek v genetické informaci viru a umožní průběh dalších chemických reakcí, díky kterým je možná detekce viru a např. také stanovení virové nálože
    Schématické znázornění principu antigenního testu: „anti-analyte epitope 1“ je tzv. konjugovaná protilátka; „anti-analyte epitope 2“ je protilátka proti antigenu na povrchu SARS-CoV-2 a „anti-mouse“ protilátka v kontrolním proužku, která naváže určité místo konjugované protilátky, čímž se kontrolní proužek vybarví

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

    Vybrané léčebné metody COVID-19

    Léčba COVID-19 prošla za poslední měsíce značným vývojem. Je zkoumáno mnoho již existujících léčiv a jsou vyvíjena i zcela nová. Každý lék si před zařazením do léčby určitého onemocnění projde komplikovanou cestou. Na začátku stojí např. laboratorní výsledky ukazující, že daný lék by mohl snižovat možnost viru se replikovat. Někdy lékaři popisují, že daný lék u jednotlivých pacientů pravděpodobně vedl ke zlepšení stavu. Provedli třeba nějakou menší studii s 10 nebo 20 pacienty. To ovšem k prohlášení nějakého léku jako onoho „zázračného“ v boji s nemocí nestačí. K tomu je potřeba daleko větších studií, která mají svá přesná pravidla. Jak taková studie probíhá? Účinnost léku pro danou nemoc a danou skupinu pacientů se ověřuje v tzv. randomizované, placebem kontrolované studii. To ve zkratce to znamená, že máte skupinu několika stovek až tisíc pacientů, kteří splňují nějaká kritéria (především přítomnost dané nemoci) a jsou rozřazeni do dvou skupin. Jedna skupina dostane zkoumaný lék, druhá placebo (tj. látku, která daný lék neobsahuje). Pokud nejen pacient, ale ani lékař neví, jaká látka byla pacientovi podána, mluví se o tzv. dvojitě slepé studii. Následně se zjišťuje, jestli měl lék vliv na zdravotní stav pacienta, např. jestli snížil úmrtnost, zkrátil dobu hospitalizace, jaký byl výskyt nežádoucích účinků, jak byly závažné apod. Až poté mohou lékaři říci, jestli mají k dispozici lék, který skutečně pacientům pomáhá a mohou jej zařadit do léčby daného onemocnění nebo alespoň identifikovat určitou skupinu pacientů, které léčba pomohla. Takovýmto procesem si prochází i vakcíny. Studie se zde rozdělují do 3, respektive 4 částí – v první fázi se ověřuje především bezpečnost vakcíny, jaká je vhodná dávka, a jestli stimuluje imunitní reakci. Ve druhé a třetí fázi se na stále větších počtech pacientů (až desetitisíce) ověřuje nejen bezpečnost, ale především účinnost. Čtvrtá fáze pokračuje po schválení vakcíny k aplikaci lidem, a kromě výskytu nežádoucích účinků se shromažďují další data, která např. pomohou určit, kdy je nutné přeočkování. Tento postup se děje u každého léku, který je uveden na trh.

    Na začátku pandemie se jevily slibně léky hydroxychlorochin (používaný při léčbě malárie) a lopinavir-ritonavir (předepisovaný pacientům s HIV). Výše zmíněnými studiemi se ovšem ukázalo, že nijak nesnižují úmrtnost pacientů s COVID-19. Při užívání hydroxychlorochinu (hlavně při společném užívání s antibiotikem azithromycinem) častěji vznikaly určité srdeční arytmie.

    Velice sledovaný byl také lék Remdesivir, který funguje na principu nukleotidového analogu. Co to znamená? Genetická informace SARS-CoV-2 je tvořena molekulou RNA, kterou tvoří stavební částice zvané nukleotidy. Když se v buňce vir replikuje („množí“), staví si nové molekuly RNA právě z nukleotidů. Remdesivir zasáhne do tohoto procesu tak, že se tváří jako nukleotid, který vir potřebuje pro svou replikaci. O „pravý nukleotid“ se ovšem nejedná, takže dojde k zastavení replikace viru. Některé studie neprokázaly, že by Remdesivir významně snižoval riziko úmrtí pacientů, jiné studie naopak ano, především u pacientů se středně těžkým průběhem nemoci a při brzkém podání léku. Spíše se ale kloní k závěru, že úmrtnost pacientů významně nesnižuje, dochází ovšem ke zkrácení doby hospitalizace přeživších pacientů. Podle nedávné studie má Remdesivir lepší účinnost v kombinaci s lékem Baricitinib, který užívají kupříkladu někteří pacienti s revmatickou artritidou. Tato látka blokuje receptory JAK, které se účastní komunikace mezi imunitními buňkami.

    Dalším lékem, který se v médiích stále často zmiňuje, je Ivermektin, předepisovaný k léčbě určitých parazitárních onemocnění. U tohoto léku nebylo dosud prokázáno, že by snižoval smrtnost nebo nutnost hospitalizace na jednotce intenzivní péče či byl účinný jako prevence propuknutí COVID-19. Některé studie to přímo vyvrátily. Objevily se sice analýzy, které poukazovaly na to, že by Ivermektin měl mít pozitivní vliv na smrtnost a další sledované parametry, nicméně se bohužel ukázalo, že tyto analýzy a studie ne vždy nesplňovaly patřičná kritéria a v některých případech byly porušeny i etické normy vědecké práce. Závěr je nicméně stejný – u Ivermektinu nebylo prokázáno, že by měl pozitivní vliv při léčbě nebo prevenci COVID-19 a může se tedy používat pouze v rámci klinických studií. Naopak se stále množí případy, kdy Ivermektin způsobil otravu člověka, mj. z důvodu užití Ivermektinu pro zvířata, který není určen pro použití lidmi.

    Jiný příběh má Dexamethason, kortikoid, který nejen v případě COVID-19 slouží k potlačení nežádoucí imunitní reakce. Jak bude rozebráno v dalším článku, u některých těžce nemocných pacientů s COVID-19 dochází k cytokinové bouři, kdy imunitní systém pacienta přemrštěně reaguje na infekci. Tuto reakci je nutné zmírnit. Dexamethason prokázal, že významně snižuje úmrtnost těchto pacientů, a to bez zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Tento lék ovšem nelze podávat preventivně nebo obecně u pacientů, u kterých není tzv. indikován. V případě akutně probíhající infekce, kdy není nezbytné potlačit přehnanou reakci imunitního systému, by naopak mohlo dojít ke zhoršení stavu pacienta (potlačila by se mj. schopnost imunitního systému pacienta bojovat s infekcí).

    Hospitalizovaným pacientům jsou často podávány léky na ředění krve (např. heparin) ke snížení rizika vzniku krevních sraženin nebo k jejich „rozpuštění“. Stejně jako v případě Dexamethasonu, ani tyto léky nejsou doporučeny k preventivnímu užívání všemi pacienty s COVID-19, pokud k tomu není nějaký zdravotní důvod. Předepisovány jsou pouze v indikovaných případech, kdy se mj. hodnotí možné riziko krvácení a další parametry. U hospitalizovaných pacientů s indikací nicméně výrazně snižují riziko úmrtí, především u těch, kteří ještě nejsou v kritickém stavu. Byly provedeny i studie s léky proti shlukování krevních destiček (antiagregancia, např. Aspirin), a to u hospitalizovaných i nehospitalizovaných pacientů. Situace v tomto případě ještě není zcela vyjasněná. Některé studie poukazovaly na to, že by mohlo preventivní užívání těchto léků u nehospitalizovaných pacientů snížit riziko vzniku krevních sraženin, nicméně poslední studie toto nepotvrdily. Výzkumy byly provedeny i pro léky na ředění krve ze skupiny tzv. NOAC, kdy jejich preventivní užívání u nehospitalizovaných COVID-19 pacientů taktéž nebylo dle dosud provedených studií spojeno se snížením rizika vzniku krevních sraženin. Probíhají další studie, které by měly přinést více informací, nicméně dle doposud dostupných výsledků nelze doporučit preventivní užívání Aspirinu a NOAC u všech pacientů s COVID-19. Vždy je nutné se poradit s lékařem.

    Monoklonální protilátky váží jedno nebo více míst (epitopů) na povrchu SARS-CoV-2 (konkrétně S-proteinu), čímž mu zabrání ve vstupu do buněk lidského těla

    Mnozí již určitě slyšeli o monoklonálních protilátkách – Bamlavinimab, REGN-COV2 atd. Monoklonální protilátky jsou cílené proti jednomu, popřípadě více konkrétním místům (epitopům) na povrchu SARS-CoV-2. Stejně jako protilátky, které se vytváří po očkování nebo prodělaném onemocnění, mají za cíl navázat vir ještě předtím, než stihne způsobit nějaké škody nebo se dále rozšířit, tzv. jej neutralizovat. Z toho plyne, že má smysl tyto látky používat především v brzkých fázích COVID-19, dokud ještě nejsou „škody napáchány“. Aplikovány jsou především lidem ve vyšším riziku těžkého průběhu onemocnění. Toto riziko snižují o zhruba 70 %. Přípravky složené z více protilátek přitom prokázaly, že snižují úmrtnost i u některých skupin pacientů přijatých do nemocnice. Je dobré si uvědomit, že podané monoklonální protilátky neposkytují trvalou imunitní ochranu proti COVID-19.

    Výčet léků používaných v léčbě COVID-19 nebo těch, které jsou ve fázi výzkumu, by byl skutečně velmi dlouhý. Zde jsem se zaměřil především na ty mediálně známé. Zdůraznil bych jeden důležitý fakt. Mnohé léky sice mají kolikrát skvělou účinnost, ale nezřídka musí být podány včas. Je tedy vhodné v případě infekce SARS-CoV-2 kontaktovat svého praktického lékaře či lékaře specialistu a domluvit s ním další postup (myšleno především stran podání monoklonálních protilátek) nebo v případě zhoršení potíží (např. silná dušnost) i záchrannou službu.

    Odkaz na první článek, který se zabýval obecnými informacemi o SARS-CoV-2 a jeho přenosu najdete zde. Další článek bude věnován fungování imunitního systému při infekci a popisu mechanismů, kterými se SARS-CoV-2 brání imunitní reakci.

    Autoři obrázků: Ian M Campbell; Enzoklop; https://www.mcguiregroup.com/harris-hill-nursing-facility-first-nursing-home-in-wny-to-offer-monoclonal-antibodies-for-treatment-of-high-risk-covid-19-patients/

    Příspěvek COVID-19 (2.část) – příznaky, diagnostika a léčba pochází z Myokarditida

    ]]>
    COVID-19 (1.část) – úvod https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/covid-19/covid-19-uvod/ Tue, 19 Oct 2021 15:48:45 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3456 ÚVOD
  • SARS-CoV-2, COVID-19, vektorová a mRNA vakcína… pojmy, se kterými se zcela jistě setkal každý z nás. Na internetu si můžeme přečíst desetitisíce článků, které se touto oblastí zabývají. Nemalé množství z nich bohužel obsahuje dezinform...

    Příspěvek COVID-19 (1.část) – úvod pochází z Myokarditida

    ]]>
    ÚVOD

    SARS-CoV-2, COVID-19, vektorová a mRNA vakcína – pojmy, se kterými se zcela jistě setkal každý z nás. Na internetu si můžeme přečíst desetitisíce článků, které se touto oblastí zabývají. Nemalé množství z nich bohužel obsahuje dezinformace nebo jsou přinejmenším zavádějící. I z tohoto důvodu jsem se rozhodl sepsat sérii osmi článků, která se bude věnovat onemocnění COVID-19 a vakcínám proti SARS-CoV-2. Především se zaměřím na souvislost COVID-19 s hlavním tématem těchto stránek, kterým je myokarditida, tedy zánět srdečního svalu. V následujících řádcích se Vám pokusím tuto problematiku uceleně a co možná nejsrozumitelněji přiblížit. Při jejich sepisování jsem se řídil daty z vědeckých publikací a studií. Tyto články se nevěnují všem oblastem souvisejícím s COVID-19, zaměřují se především na ty mediálně známé. Doufám, že Vám tyto články pomohou o trochu lépe se zorientovat v široké paletě informací, které o SARS-CoV-2 a COVID-19 máme. V prvním článku se věnuji obecným údajům o viru a způsobům jeho přenosu.

    CO JE SARS-CoV-2 A COVID-19, A JAK SE PŘENÁŠÍ?

    Obecně o SARS-CoV-2 a COVID-19

    SARS-CoV-2 (z anglického severe acute respiratory syndrome coronavirus 2) a jím způsobené onemocnění COVID-19 (coronavirus disease 2019) vědci poprvé popsali na konci roku 2019 v čínském Wu-chanu. Odtud se nový koronavirus rozšířil do všech zemí světa. Patří do rodiny virů zvané koronaviry. Někteří zástupci této skupiny virů způsobují mírné záněty horních cest dýchacích, jiné zase vedou k těžkým infekcím jako SARS a MERS. SARS-CoV-2 je do značné míry podobný původnímu viru SARS (SARS-CoV-1) z let 2002 až 2004, nicméně se od něj v mnohých významných věcech přeci jen odlišuje.

    Jako každý vir, ani SARS-CoV-2 není živým organismem. Bez svého hostitele, například člověka, není schopen replikace („množení“). Virová částice, která je v případě SARS-CoV-2 veliká zhruba 100 nanometrů (až 1000x menší, než je tloušťka lidského vlasu), se skládá z genové informace v podobě RNA, několika enzymů a obalu z tuků a bílkovin. Jednotlivé části viru mají své úlohy. RNA je nositelkou genetické informace (podobně jako DNA u člověka), která se v hostitelské buňce nejen replikuje („nakopíruje“), ale slouží i jako návod pro tvorbu dalších částí viru. K nim patří třeba bílkoviny odpovědné za samotnou replikaci viru či sloužící viru k tomu, aby si podmanil metabolismus buňky hostitele. Tím docílí toho, že buňka vytváří přednostně částice potřebné pro stavbu a fungování viru (S-protein, M-protein, E-protein a další). Tato činnost buňky hostitele poškozuje.

    Životní cyklus SARS-CoV-2 – obrázek popisuje vstup a replikaci viru v buňce (bližší popis viz text článku)

    Vstup do buňky zajišťuje koronaviru tzv. S (spike) protein. K tomu, aby se viry dostaly dovnitř hostitelské buňky, využijí nějakou z bílkovin, která se alespoň na určitých buňkách lidského těla běžně vyskytuje. Jakmile se protein na povrchu viru setká s bílkovinou na hostitelské buňce, zjednodušeně na principu „zámku a klíče“, dojde k navázání a vstupu viru do buňky. Takovým „zámkem“ je pro SARS-CoV-2 protein ACE2. Ten sehrává důležitou roli v regulaci krevního tlaku a zároveň se, s výhodou pro nový koronavirus, nachází na mnohých buňkách lidského těla – v ústní a nosní dutině, v plicích, buňkách cév a srdce, ve varlatech, na buňkách střeva, ledvin a na dalších místech.

    S-protein je zároveň tou částí viru, která vědce a lékaře velice zajímá v souvislosti s mutacemi a vakcínami. Při každém přepisu genetické informace viru dochází k chybám. Většina z nich je pro vir nevýznamná, některé z nich mu naopak škodí. Jsou ovšem mutace, díky kterým vir získá oproti svým předchůdcům výhodné vlastnosti – především v podobě vyšší infekčnosti, kdy se vir snadněji přenese na jiného hostitele. Na základě těchto mutací se pak pojmenovávají jednotlivé varianty viru, v případě SARS-CoV-2 je to alfa, beta, gama, delta atd. Tyto změny tedy pro nás, hostitele nového koronaviru, nejsou vždy dobrým znamením. Mutace totiž mohou vést nejen k vyšší nakažlivosti viru, ale mohou mu přidat i další vlastnosti, třeba snazší únik před protilátkami vzniklými po prodělané nemoci a vakcinaci. Čím více hostitelů má vir k dispozici, tím větší má prostor pro replikaci a pro vytváření nových mutací, což je jednou z mnoha nevýhod přirozeného prodělání infekce.

    Přenos, inkubační doba a reprodukční číslo

    O tom, jak velmi je SARS-CoV-2 nakažlivý, vypovídá reprodukční číslo (R-číslo). To říká, kolik lidí dokáže v průměru infikovat jeden nakažený. Je ovlivněné mnoha faktory, mj. dodržováním hygienických opatření. U původní varianty viru se toto číslo pohybovalo kolem 3, což se změnilo s příchodem varianty delta s R-číslem 5 až 8. To z ní činí jeden z nejinfekčnějších virů, které známe.

    Než se dostaneme k tomu, jak se nový koronavirus přenáší, je vhodné napsat něco málo k pojmu inkubační doba. To je čas od doby vstupu viru (nebo obecně jakéhokoliv patogenu) do organismu do (po rozvoj prvních příznaků) rozvoje prvních příznaků. U COVID-19 kolísá v rozmezí od 2 do 14 dnů. Brzdění šíření SARS-CoV-2 je komplikováno několika skutečnostmi, pokud samozřejmě nepočítáme jeho vysokou nakažlivost. Jednou z nich je skutečnost, že nakažený jedinec je dle výzkumů infekční už i dva dny před rozvojem prvních příznaků nemoci, tedy ještě v průběhu inkubační doby. Další jsou asymptomatičtí pacienti (bez rozvoje příznaků nemoci), mezi které často patří tzv. superpřenašeči, což jsou takoví jedinci, kteří nakazí i několik desítek až stovek lidí. Dle různých studií mají asymptomatičtí jedinci podobné virové nálože („množství viru“) jako ti se symptomy. Z toho důvodu je důležité důsledné dodržování hygienických opatření a případně i preventivní testování, obzvláště v situaci, kdy víme, že jste se setkali s nakaženým.

    Ilustrace rozdílu přenosu kapénkami („large droplets“) a částicemi aerosolu („small droplets“)

    Jak se nový koronavirus nejčastěji šíří? Obecně se viry mohou šířit několika způsoby – třeba kapénkami, aerosolem, přímým kontaktem nebo přes předměty, kterých se dotýkal nakažený. Studie prokázaly, že SARS-CoV-2 je schopen přežít na různých površích, na které např. předtím nakažený člověk nakašlal. V závislosti na materiálu se jedná o několik hodin až dní, nejčastěji se udává, že přežije na površích zhruba 3 dny. Přesné procento infekcí přes povrchy není známo, určitě ale není převládajícím způsobem přenosu. Velice jednoduchou ochranu před tímto typem nákazy představuje pravidelné mytí anebo dezinfekce rukou, případně povrchů. Za nejčastější způsob přenosu se považuje infekce přes kapénky a aerosol. Obé obsahuje virové částice, ale liší se ve velikosti, což je zásadní. Kapénky jsou schopné při mluvení i kašli doletět 2 až 3 metry daleko. Čím větší jsou, tím rychleji a dříve padají k zemi. Ve vzduchu tedy vydrží maximálně několik minut. Větším problémem jsou částice aerosolu, které jsou mnohem menší a lehčí než kapénky, takže neklesají tak ochotně k zemi a ve vzduchu vydrží v závislosti na situaci několik desítek minut až hodin. Problém představují hlavně v uzavřených a nevětraných prostorách, ovšem nejen tam. Je tedy možné se např. nakazit i v situaci, kdy vstoupíme do nevětrané místnosti nějakou dobu poté, co v ní byl nakažený (za předpokladu, že nikdo v této situaci neměl ochranu dýchacích cest). Pro snížení rizika nákazy je tedy důležité nejen pravidelné větrání prostor, ale především řádně nasazená rouška či respirátor, tj. nasazená tak, aby zakrývala ústa i nos. Pokud jsou zakrytá jen ústa, nebrání dostatečně úniku kapének a aerosolu z ústní, a především nosní dutiny. Ohledně účinnosti roušek a respirátorů bylo publikováno již mnoho článků, které potvrzují, že tyto ochranné pomůcky skutečně velice významně snižují nejen riziko přenosu, ale i nákazy. Nejlepší výsledky mají přitom respirátory.

    Další článek bude věnován projevům, diagnostice a léčbě COVID-19.

    Autoří obrázků: Alissa Eckert, MS; Dan Higgins, MAM; Vega Asensio; Morawska & Cao

    Příspěvek COVID-19 (1.část) – úvod pochází z Myokarditida

    ]]>
    Telbivudin https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/aktuality/telbivudin/ Sat, 14 Aug 2021 11:47:54 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3433 Telbivudin je antivirotikum používané především v léčbě hepatitidy B (žloutenky), kdy jsou jaterní buňky napadeny virem hepatitidy B. Toto onemocnění může vést až k cirhóze jater a jejich selhání. Na těchto stránkách ho zmiňuji z toh...

    Příspěvek Telbivudin pochází z Myokarditida

    ]]>
    Telbivudin je antivirotikum používané především v léčbě hepatitidy B (žloutenky), kdy jsou jaterní buňky napadeny virem hepatitidy B. Toto onemocnění může vést až k cirhóze jater a jejich selhání. Na těchto stránkách ho zmiňuji z toho důvodu, že byl pozorován příznivý účinek Telbivudinu i u pacientů se zánětlivou kardiomyopatií způsobenou virem parvovirus B19. Ten je s touto kardiomyopatií, a také s myokarditidou, mnohdy spojován.

    Parvovirus B19 patří mezi často se vyskytující viry. Nákaza tímto patogenem probíhá tak, že po prvním kontaktu s člověkem, resp. infekcí, onen virus většinou „tiše přežívá“ v buňkách lidského těla a většinou po proběhlé infekci nezpůsobuje další škody. V nemalém procentu případů může ovšem virus již napoprvé způsobit závažné komplikace. Někdy se tak děje až s odstupem času od prvotní infekce, třeba když je organismus oslabený jiným onemocněním. V případě parvoviru B19 se jedná o vyrážková onemocnění, anémii (chudokrevnost) anebo myokarditidu a zánětlivou kardiomyopatii. Zvláštností je, že parvovirus B19 způsobuje poškození srdečního svalu při myokarditidě nepřímo, protože nenapadá samotné buňky srdeční svaloviny, ale buňky stěny cév, které srdeční sval vyživují.

    Účinek léku Telbivudin je takový, že zamezuje replikaci („zmnožení“) DNA parvoviru B19, respektive viru hepatitidy B, a tím znesnadňuje jejich další šíření v organismu. Kromě toho byly u Telvibudinu popsány pozitivní účinky na činnost imunitního systému a také protizánětlivý efekt.

    Nyní zpět k myokarditidě. Německá studie zkoumala účinek tohoto léku jak v laboratorních podmínkách, tak u malé skupiny pacientů s myokarditidou způsobenou parvovirem B19. Bylo zjištěno, že Telbivudin má ochranný účinek na buňky cévní stěny. U této skupinky pacientů navíc došlo ke zlepšení symptomů, snížení virové aktivity a zlepšení laboratorních ukazatelů zánětu v srdečním svalu. Zatím byla léčba myokarditidy Telbivudinem zkoumána pouze v této jediné malé studii, proto je k jejímu případnému zařazení do léčby myokarditidy nutné provedení dalších a větších studií.

    Mezi možné nežádoucí účinky léku patří bolest hlavy, nevolnost, bolesti břicha, zažívací problémy, kašel, bolesti svalů, vyrážka a zvýšení hladiny některých enzymů v krvi. Nemůže být užíván současně s interferonem alfa a je nutné v průběhu léčby sledovat hladiny krevních enzymů a např. také vliv léku na metabolismus, svalstvo a ledviny.

    Autor úvodního snímku: Graham Beards 

    Příspěvek Telbivudin pochází z Myokarditida

    ]]>
    Interleukin 1beta inhibitory https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/aktuality/interleukin-1beta-inhibitory/ Thu, 06 Aug 2020 17:54:53 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3407 Interleukin 1beta inhibitory jsou látkami, které blokují účinek interleukinu 1beta. Ten je jednou z mnoha molekul, které se podílejí na regulaci imunitního systému. Zároveň má v případě narušené funkce imunitního systému nemalou úloh...

    Příspěvek Interleukin 1beta inhibitory pochází z Myokarditida

    ]]>
    Interleukin 1beta inhibitory jsou látky blokující účinek interleukinu 1beta. Tento interleukin je jednou z mnoha molekul, které se podílejí na regulaci imunitního systému. Zároveň má v případě narušené funkce imunity nemalou úlohu v rozvoji různých autoimunitních a kardiovaskulárních onemocnění.

    Imunitní systém využívá ke své regulaci mnoho látek, především tzv. cytokiny, mezi které patří i interleukin 1beta. Ten je aktivován pomocí tzv. inflamazomu, což je struktura uvedená do činnosti např. kontaktem organismu s virem. Inflamazom následně aktivuje samotný interleukin 1beta, který funguje jako klíčová molekula pro podporu zánětlivé reakce.

    Laboratorně bylo u myší i ze vzorků biopsie srdečního svalu pacientů s myokarditidou zjištěno, že jeden z inflamazomů aktivujících interleukin 1beta hraje v průběhu myokarditidy významnou roli. Inflamazom se zapojoval jak do aktivace interleukinu, tak do odumírání buněk srdeční svaloviny. Jeho množství navíc souviselo s tíží onemocnění. Úloha tohoto inflamazomu byla zkoumána i v případě srdečního selhání, kde taktéž sehrává svou roli.

    Není tedy překvapující, že probíhají studie, které mají za cíl ovlivnit činnost interleukinu 1beta, respektive inflamazomu, který ho aktivuje, a to nejen u onemocnění srdce. V tomto i dalších článcích plánuji postupně představovat několik zástupců řadících se mezi interleukin 1beta inhibitory. Nyní se budu věnovat přípravku Canakinumab.

    Canakinumab je protilátka proti interleukinu 1beta, která je používána v léčbě některých revmatologických onemocnění. Byla zkoumána také u pacientů s cukrovkou a poškozením cév či u pacientů po srdečním infarktu. V případě srdečního infarktu dle výzkumu vedlo užívání Canakinumabu ke snížení zánětlivého parametru CRP a snížení rizika opakování srdečního infarktu. Vedlejší účinky této terapie zahrnovaly především snížení počtu bílých krvinek a krevních destiček. U malého procenta pacientů se vyskytly těžší infekce. Celkově ovšem tato studie prokázala příznivý účinek Canakinumabu u určité skupiny pacientů po srdečním infarktu.

    Jeho efekt u pacientů s myokarditidou nicméně zatím zkoumán nebyl. Jedná se ale o možnou slibnou terapii tohoto onemocnění, která bude dále zkoumána.

    Na závěr si dovolím malou poznámku. Nemalá část výzkumu léčby myokarditidy se zaměřuje na látky ovlivňující a často částečně potlačující činnost imunitního systému, např. imunosupresivní léčba. Je dobré uvědomit si, že cílem této a dalších podobných terapií není zcela utlumit činnost imunitního systému, protože ta je pro zdraví lidského organismu životně důležitá. Cílem těchto léčeb je pouze pozměnit činnost imunitního systému tak, aby byl vývoj pacientova onemocnění co nejpříznivější, např. v situaci, kdy imunitní systém mylně považuje buňky srdeční svaloviny za cizorodé a napadá je, nebo když v srdci přetrvává chronický zánět či je intenzita činnosti imunitního systému příliš velká.

    Autoři úvodního snímku: Jawahar Swaminathan and MSD staff at the European Bioinformatics Institute

    Příspěvek Interleukin 1beta inhibitory pochází z Myokarditida

    ]]>
    Rituximab https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/aktuality/rituximab/ Sun, 17 Nov 2019 12:01:34 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3386 Rituximab je lék, jehož podstatou je protilátka působící proti bílkovině CD20 na povrchu B lymfocytů, které vytvářejí protilátky například proti virům a bakteriím. Je využíván především v léčbě některých nádorových onemocnění...

    Příspěvek Rituximab pochází z Myokarditida

    ]]>
    Rituximab je lék, jehož podstatou je protilátka působící proti bílkovině CD20 na povrchu B lymfocytů, které vytvářejí protilátky například proti virům a bakteriím. Je využíván především v léčbě některých nádorových onemocnění krve a autoimunních poruch. Mohl by ovšem mít významný pozitivní účinek i u pacientů se zánětlivou kardiomyopatií.

    Imunitní systém se skládá ze dvou velkých částí – tzv. buněčné imunity, kterou tvoří bílé krvinky, a protilátkové imunity.

    Buněčná imunita sestává z mnoha druhů buněk, které se dělí do dalších podtypů podle CD znaků. Ty se používají jako označení pro bílkoviny v membráně bílých krvinek. Každá tato bílkovina je pro jeden určitý typ bílých krvinek jedinečná. Podle toho lze jednotlivé podtypy imunitních buněk identifikovat.

    Jedněmi z těchto buněk jsou i B lymfocyty s bílkovinou CD20. Ta má význam pro vývoj a správnou funkci B lymfocytů. Tyto bílé krvinky také ovšem hrají někdy nemalou roli u onemocnění jako např. non-Hodgkinův lymfom, chronická lymfatická leukémie (obojí nádorová onemocnění bílých krvinek), vaskulitidy (zánětlivá onemocnění cév) a autoimunitní nemoci (třeba revmatická artritida). Byla popsána i jejich účast při poškození buněk srdeční svaloviny. Tento druh B lymfocytů se může také podílet na rejekci („odmítnutí“) transplantovaného orgánu.

    U těchto nemocí je v některých případech možné podávat lék Rituximab, který se váže na CD20 bílkovinu. S velmi dobrými výsledky je ordinován, často společně s chemoterapií, především v léčbě výše zmíněných nádorových onemocnění krve. S úspěchem byl využíván i ve studii pacientů s myokarditidou vzniklou v souvislosti s autoimunním onemocněním SLE (systémový lupus erythematodes) a ve studii pacientů s rejekcí transplantovaného srdce, včetně těch, u kterých důvodem transplantace byla velkobuněčná myokarditida.

    Zajímavé je zjištění, že dle německé studie se B lymfocyty s bílkovinou CD20 ve více než 60 % vyskytují u pacientů se zánětlivou kardiomyopatií neodpovídající na léčbu imunosupresivními léky, které na tyto bílé krvinky nepůsobí. Nejen u těchto pacientů by mohla léčba lékem Rituximab vést k celkovému zlepšení stavu. V případě onemocnění srdce, včetně myokarditidy a zánětlivé kardiomyopatie, je ovšem tento lék stále předmětem výzkumu a není tedy součástí standardní léčby. I tak by byla vhodná jen pro přesně určené skupiny pacientů, poněvadž ne všichni pacienti na tuto léčbu odpovídají či pro ni nejsou vhodní (např. pokud B lymfocyty s CD20 znakem nemají na vývoj nemoci takový vliv). Jakmile budou výsledky studií publikovány, dozvíte se o nich na myokarditida.cz.

    Mezi jeho nežádoucí účinky patří třesavka, bolesti hlavy, zvýšená teplota, nevolnost a zvýšení krevního tlaku. S pokračující léčbou často tyto příznaky mizí.  Neměl by být podáván u pacientů s akutní infekcí a opatrnost je nutná i u pacientů s chronickými infekcemi.

    Autor úvodního snímku: Simon Caulton

    Příspěvek Rituximab pochází z Myokarditida

    ]]>
    MUDr Lenka Roblová https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/slovo-lekaru/mudr-lenka-roblova/ Wed, 09 Oct 2019 17:17:34 +0000 https://myokarditida.cz/?p=3342 MUDr. Lenka Roblová je lékařkou na II. interní klinice kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN v Praze. Je taktéž jednou z odbornic pracujících v Centru pro choroby myokardu a perikardu téže kliniky. Níže si můžete přečíst rozhovor s paní doktorkou.
    ...

    Příspěvek MUDr Lenka Roblová pochází z Myokarditida

    ]]>
    MUDr Lenka Roblová je lékařkou na II. interní klinice kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN v Praze. Je taktéž jednou z odbornic pracujících v Centru pro choroby myokardu a perikardu téže kliniky.

    Vážená paní doktorko, mohla byste nám prosím říci nějaké informace o Vašem profesním životě?

    Po absolvování lékařské fakulty (1. LF UK) jsem nastoupila v kardiocentru ve svém rodném městě v Českých Budějovicích, nyní již 2,5 roku pracuji na II. interní klinice VFN, kde se věnuji zejména problematice kardiomyopatií a echokardiografii.

    Jak často se ve své klinické praxi setkáváte s případy myokarditidy a zánětlivé kardiomyopatie?

    V naší ambulanci kardiomyopatií, potažmo na oddělení, léčíme cca 5 pacientů měsíčně.

    Podle údajů ÚZIS (Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR) stoupl počet případů myokarditidy v porovnání s dobou před 10 lety o více než 60 %. Vidíte pro tento vzestup nějaké vysvětlení?

    To je pravda, jistě se na tom bude podílet lepší diagnostika, a to zejména magnetická rezonance, která je zlatým standardem v neinvazivní diagnostice myokarditid. Nejspíše hraje roli i lepší informovanost a povědomost o tomto onemocnění mezi lékařským personálem.

    Je péče o pacienty s myokarditidou a zánětlivými onemocněními srdce obecně něčím specifická?

    Obecně je doporučena restrikce fyzické aktivity po dobu 6 měsíců či do ústupu zánětu či restituce (pozn. redaktora: „obnovení“) funkce levé komory, v případě selhání levé komory je pak podávána standardní farmakoterapie srdečního selhání (ACE-inhibitory, beta-blokátory, diuretika …). Ohledně specifické léčby není situace zcela jasná, shoda panuje u obrovskobuněčné, eozinofilní myokarditidy a u sarkoidózy, kde je jasně indikována imunosupresivní léčba. (pozn. redaktora: pro bližší vysvětlení některých pojmů klikněte na modře podbarvená slova)

    Jaká jsou dle Vašeho názoru největší úskalí ve výzkumu diagnostických a terapeutických metod myokarditidy a zánětlivé kardiomyopatie?

    Hlavním problémem je dle mého názoru rozmanitost etiologie myokarditid, navíc je diagnózou histologickou a k definitivní diagnóze myokarditidy je nutné provedení endomyokardiální biopsie, což není pravidlem a provádí se pouze ve specializovaných centrech. Navíc u lehčích forem myokarditid bez poruchy funkce levé komory či maligních arytmií není endomyokardiální biopsie ani indikována.

     Jaký je Váš názor na stránky www.myokarditida.cz? Doporučila byste je? Případně pro koho by dle Vašeho názoru mohly být přínosné?

    Zmiňované stránky mě opravdu mile překvapily, jsou přehledné, s aktuálními informacemi. Myslím si, že jsou velice přínosné pro veřejnost i lékaře, a tudíž je mohu vřele doporučit.

    Autor úvodního snímku: MUDr. Lenka Roblová

    Příspěvek MUDr Lenka Roblová pochází z Myokarditida

    ]]>
    British Heart Foundation https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/aktuality/british-heart-foundation/ Tue, 04 Sep 2018 16:18:01 +0000 http://myokarditida.cz/?p=2778 British Heart Foundation je ne...

    Příspěvek British Heart Foundation pochází z Myokarditida

    ]]>
    British Heart Foundation je největším investorem kardiovaskulárního výzkumu ve Velké Británii. Tato organizace byla založena již v roce 1961 a od té doby podpořila tisíce lékařských projektů a významně zvýšila veřejné povědomí o kardiovaskulárních nemocech. Její výzkum a zdravotnická osvěta zachránila tisíce životů. Zjistěte o této nadaci více a navštivte její webové stránky na odkazu: https://www.bhf.org.uk/.

    Příspěvek British Heart Foundation pochází z Myokarditida

    ]]>
    Profesor Leslie T. Cooper, Jr. https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/slovo-lekaru/profesor-leslie-t-cooper-jr/ Fri, 22 Dec 2017 16:47:02 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=2295 V nejnovějším článku si můžete přečíst rozhovor s panem profesorem Leslie T. Cooperem Jr., M.D., přednostou kardiologické kliniky Mayo Clinic na Floridě v USA, která patří k předním světovým kardiologickým pracovištím. Profesor Cooper je mimo jiné ta...

    Příspěvek Profesor Leslie T. Cooper, Jr. pochází z Myokarditida

    ]]>
    V nejnovějším článku si můžete přečíst rozhovor s panem profesorem Leslie T. Cooperem Jr., M.D., přednostou kardiologické kliniky Mayo Clinic na Floridě v USA, která patří k předním světovým kardiologickým pracovištím. Profesor Cooper je mimo jiné také jedním z nejuznávanějších a nejrenomovanějších odborníků v oblasti výzkumu a léčby myokarditid a dalších srdečních onemocnění. Položil jsem mu čtyři otázky, týkající se jeho kariéry, výzkumu a také na to, co by vzkázal pacientům s myokarditidou a jejich blízkým.

    1. Mohl byste nám prosím říci něco o své kariéře?

    Bakalářský a magisterský titul jsem získal na Univerzitě v Pensylvánii. Stáže a rezidenturu (obdoba české atestace) jsem dokončil na Stanfordské univerzitě. Ve studiu jsem pokračoval na kardiologickém oddělení Kalifornské univerzity v San Diegu. Poté jsem získal i specializaci v oboru angiologie na Mayo Clinic School of Graduate Medical Education. Od roku 2015 jsem přednostou kardiologické kliniky Mayo Clinic na Floridě v USA.

    Rád bych také dodal, že pan profesor Cooper se ve svém profesním životě orientuje především na problematiku zánětlivých srdečních a cévních onemocnění, včetně myokarditid a srdeční sarkoidózy. Je řešitelem mnoha vědeckých projektů a publikuje v předních světových lékařských časopisech. Je členem Americké i Evropské kardiologické společnosti. Přednáší na téma zánětlivých srdečních a cévních onemocnění po celém světě. Je také zakladatelem a viceprezidentem nadace Myocarditis Foundation, o které se dočtete dále.

    2. Co je Myocarditis Foundation?

    Myocarditis Foundation je nezisková organizace založená roku 2005 jako odpověď na zoufalou potřebu zvýšit informovanost o myokarditidě (zánětlivém onemocnění srdečního svalu vedoucího v některých případech k srdeční dysfunkci a srdečnímu selhání). Nadace byla založena a je vedena dobrovolníky, renomovanými lékaři, vědci, pacienty a rodinami, které kvůli této nemoci ztratily své blízké. Vytváří a aktualizuje mnoho informačních materiálů pro lékaře, vědce, pacienty a veřejnost. Financuje také výzkumy myokarditidy, jejichž cílem je vývoj nových, přesných a rychlých diagnostických metod a efektivní a bezpečné léčby, která by minimalizovala či zcela eliminovala rozvoj myokarditidy do srdečního selhání. Cílem nadace je také podpořit rodiny a pacienty s touto nemocí.

    3.Mohl byste nám prosím říci nějaké další informace o aktivitách nadace?

    Kromě výše popsaných aktivit Myocarditis Foundation pořádá četné akce, které mají za cíl zvýšit informovanost o této nemoci nejen v širší veřejnosti, ale i mezi lékaři, získat finanční zdroje pro výzkumné projekty a podpořit pacienty a jejich rodiny. Jedná se např. o benefiční gala večer Myocarditis Foundation Announces Gala Fundraiser, který se naposledy konal v červnu tohoto roku a každoroční setkání na podporu rodin a výzkumu –  Annual Myocarditis Foundation Family Support/Research Meeting.

    4. Jaký vzkaz byste poslal pacientům s myokarditidou a jejich blízkým nejen v České republice?

    Chtěl bych jim dát vzkaz naděje. Chtěl bych jim vzkázat, že při jednotném postupu při diagnostice a léčbě myokarditidy budeme moci učinit pokroky v její prevenci i terapii. Potřebná je spolupráce lékařských center, aby se dosáhlo významných pokroků potřebných k tomu, abychom pomohli pacientům i jejich rodinám.

    Autor úvodního obrázku: Injurymap

    Příspěvek Profesor Leslie T. Cooper, Jr. pochází z Myokarditida

    ]]>
    MUDr. Veronika Stará https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/slovo-lekaru/mudr-veronika-stara/ Sat, 18 Mar 2017 12:43:52 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1920 Stránky myokarditida.cz se podrobně věnují problematice srdečního onemocnění, které je pro laickou veřejnost poměrně neznámé a které svými typickými klinickými projevy může u pacientů a jejich blízkých vzbuzovat značné obavy. Srozumitelnou formou ...

    Příspěvek MUDr. Veronika Stará pochází z Myokarditida

    ]]>
    Stránky myokarditida.cz se podrobně věnují problematice srdečního onemocnění, které je pro laickou veřejnost poměrně neznámé a které svými typickými klinickými projevy může u pacientů a jejich blízkých vzbuzovat značné obavy. Srozumitelnou formou je zde vysvětlena podstata onemocnění, jeho možné formy, příčiny, klinické příznaky, diagnostika a léčba. Webové stránky jsou přehledně členěny na jednotlivé sekce a čtenář si může zvolit takovou hloubku informací, která je pro něj zajímavá a srozumitelná. Lze zde najít i řadu odpovědí na otázky, které si pacient klade a na které při komunikaci s lékaři někdy nezbývá čas. Pro samotné pacienty a blízké pacientů jsou jistě přínosem i sekce „Můj příběh“, kde autor sdílí svou osobní zkušenost s tímto onemocněním, a dále sekce „Život s myokarditidou“, kde mohou pacienti najít rady a doporučení ohledně režimu během a po léčbě. Pochopení podstaty onemocnění a celkově lepší informovanost pacienta o problematice tohoto onemocnění může zmírnit jeho obavy z nemoci a podílet se společně s lékaři na jejím zvládnutí. Stránky jsou užitečné nejen pro pacienty, ale i pro zdravotnické pracovníky, kteří se setkávají s tímto onemocněním pouze okrajově. Poskytnou mu jasný přehled a základní informace, ze kterých lze při péči o pacienty s touto nemocí dále vycházet.

    Příspěvek MUDr. Veronika Stará pochází z Myokarditida

    ]]>
    Imunosupresivní terapie myokarditidy https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/imunosupresivni-terapie-myokarditidy/ Fri, 15 Jul 2016 13:00:33 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1378 Immunosuppressive Therapy in Myocarditis. Circulation Journal: Official Journal of the Japanese Circulation Society. 2015, -(79), 4-7.

    Účinek imunosupresivní terapie spočívá v útlumu reakce imunitního systém...

    Příspěvek Imunosupresivní terapie myokarditidy pochází z Myokarditida

    ]]>
    Immunosuppressive Therapy in Myocarditis. Circulation Journal: Official Journal of the Japanese Circulation Society. 2015, (79), 4-7.

    Účinek imunosupresivní terapie spočívá v útlumu reakce imunitního systému. Možnosti využití imunosupresiv v léčbě myokarditidy a zánětlivé dilatační kardiomyopatie jsou závislé na přítomnosti viru v tkáni srdeční svaloviny. U pacientů s prokázanou přítomností genetické informace viru v srdeční tkáni nemůže být imunosupresivní terapie indikována. Mohlo by v tomto případě dojít i ke zhoršení stavu pacienta.

    Z toho důvodu je imunosupresivní terapie indikována pouze u pacientů, u kterých nebyla prokázána přítomnost genetické informace viru v srdečním svalu. Je také indikována u určitých druhů myokarditidy, např. velkobuněčné a hypersenzitivní eozinofilní nebo u myokarditidy spojené se systémovým onemocněním.

    Pro indikaci imunosupresivní terapie je tedy zásadní výsledek endomyokardiální biopsie.

    Tento konkrétní výzkum se skládal ze dvou částí – tzv. retrospektivní (zkoumány případy „z minulosti“) a prospektivní studie (pacienti studování průběžně „v přítomnosti“). Zkoumal účinek imunosupresivní terapie u pacientů s chronickou myokarditidou a zánětlivou kardiomyopatií (tento odkaz, konec článku).  V těchto studiích byli pacienti rozděleni do dvou skupin – jedna dostávala imunosupresivní terapii (konkrétně prednison a azathioprin) a druhá placebo a standardní léčbu srdečního selhání.

    U většiny pacientů ve skupině, která dostávala imunosupresiva, došlo v obou studiích ke zlepšení funkce srdce. Zvýšila se ejekční frakce levé komory a zmenšila se dilatace („rozšíření“) srdečních komor. Ve skupině s placebem se stav pacientů nezměnil nebo se zhoršil.

    Autoři výzkumu se snažili vysvětlit účinek imunosupresiv na úrovni buněk. Ve svých závěrech předpokládají, že zlepšení stavu pacientů po imunosupresivní terapii bylo způsobeno útlumem degenerace a smrti buněk, aktivací buněčné proliferace (zvyšování počtu buněk) a vytvořením nových buněčných složek (kontraktilních elementů) důležitých pro správnou funkci a stažlivost (kontraktilitu) srdce.

    Léčba imunosupresivy probíhá ve specializovaných centrech. V současné době probíhá klinická studie, zkoumající účinek imunosupresivní léčby zánětlivé kardiomyopatie ve VFN.

    Autor úvodního snímku: Edelhart~commonswiki

    Příspěvek Imunosupresivní terapie myokarditidy pochází z Myokarditida

    ]]>
    MUDr. Theodor Adla https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/slovo-lekaru/mudr-theodor-adla/ Tue, 08 Mar 2016 14:38:38 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1307 [caption id="attachment_1310" align="alignleft" width="300"]MUDr. Theodor Adla pochází z Myokarditida

    ]]>
    adla-theodor
    MUDr. Theodor Adla

    Mohl byste prosím říci nějaké informace o Vašem profesním životě?

    V roce 1999 jsem úspěšně dostudoval 2. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích jsem strávil rok jako postgraduální student na Ústavu lékařské informatiky 2. LF UK a následně jsem byl 1,5 roku na náhradní „civilní“ vojenské službě. Poté jsem v roce 2002 nastoupil na Kliniku zobrazovacích metod 2. LF UK a FN Motol. Mimo dvouleté intermezzo, kdy jsem pracoval v nemocnici v jižním Skotsku (Dumfries, 2012 – 2014), jsem na KZM ve FN Motol dosud. Mezi hlavní profesní záliby patří dvě oblasti – CT a MR kardiovaskulárního systému a dále intervenční radiologie. Oběma se poměrně intenzivně věnuji více jak 10 let.

    Jaký je v současnosti význam magnetické rezonance srdce při myokarditidě?

    Magnetická rezonance není zcela nezbytná k diagnóze myokarditidy, ale její význam postupně narůstá. Za prvé může pomoci odlišit myokarditidu od jiných onemocnění srdečního svalu. Za druhé dokáže zobrazit, zda je v srdečním svalu jen zánět nebo zda zde došlo k nevratnému poškození buněk s následným hojením jizvou. Navíc, magnetická rezonance je spolehlivou metodou k hodnocení funkce srdečních komor, která je často u myokarditidy snížena.

    Jaké to přináší výhody?

    Největší výhodou MR vyšetření je to, že je neinvazivní a bez radiační zátěže. Tím, že určí místo, kde je největší postižení, může pomoci při invazivním odběru tkáně (biopsii), pokud je toto vyšetření nezbytné. Dále rozsah postižení na MR pomáhá stanovit prognózu, tedy jaký bude další vývoj onemocnění. Při opakovaném provedení magnetické rezonance můžeme tento vývoj sledovat.

    Novinkou v magnetické rezonanci srdce je tzv. T2 mapping. Mohl byste prosím o něm něco říci?

    T2 a také T1 mapping nejsou zcela novou metodou, ale jejich význam a využití při zobrazení srdce narůstá. Mapování vychází ze základních parametrů MR zobrazení a umožňuje kvalitativní hodnocení stanovením hodnot T1 a T2 relaxačních časů v dané tkáni. Tyto parametry se liší u zdravého a nemocného myokardu. V posledních letech narůstá počet vědeckých prací využívajících toto mapování pro hodnocení myokarditidy. T2 mapování je výhodné především tam, kde je edém difúzní (povšechně stejnoměrně v celém srdečním svalu) a je obtížně zjistitelný čistě vizuálně.

    Existují i další novinky v diagnostice a sledování myokarditidy z pohledu zobrazovacích metod?

    Nově využívanou a zkoumanou metodou je T1 mapování, které jak se zdá, umožňuje přesnější stanovení fibrozních změn, včetně těch povšechných, které se obtížně hodnotí pomocí tradičního zobrazení známé jako pozdní nasycení.

    Jaký je Váš názor na stránky www.myokarditida.cz? Doporučil byste je? Případně pro koho by dle Vašeho názoru mohly být přínosné?

    Pacientské stránky věnující se různým onemocněním jsou poměrně obvyklé v zahraniční a jsou tedy dostupné v cizím jazyce (nejvíce v angličtině). Webové stránky www.myokarditida.cz jsou zcela v českém jazyce, a proto mohou být důležitým zdrojem informací pro české pacienty a jejich příbuzné. Vzhledem k rozsahu a hloubce informací však mohou být zajímavé nejen pro laiky, ale i pro zdravotníky, kteří se přímo tímto onemocněním nezabývají.

    Příspěvek MUDr. Theodor Adla pochází z Myokarditida

    ]]>
    Léčba interferonem-beta https://myokarditida.cz/cs_CZ/vyzkum/aktuality/lecba-interferonem-beta/ Tue, 01 Mar 2016 17:26:29 +0000 http://www.myokarditida.cz/?p=1146 The management of myocarditis. European Heart Journal. 2011, -(32), 2616–2625.

    Interferony, včetně interferonu-beta, jsou součástí protivirové a protinádorové imunity. Potlačují množení viru a vyvolávají buněčnou smrt u virem napadených b...

    Příspěvek Léčba interferonem-beta pochází z Myokarditida

    ]]>
    The management of myocarditis. European Heart Journal. 2011, -(32), 2616–2625.

    Interferony, včetně interferonu-beta, jsou součástí protivirové a protinádorové imunity. Potlačují množení viru a vyvolávají buněčnou smrt u virem napadených buněk.

    Dosavadní výzkumy nebyly velkých rozměrů a princip účinku interferonu-beta podaného pacientům s myokarditidou není dosud zcela vyjasněn. Výsledky jsou ale (alespoň u některých druhů myokarditid) velmi slibné. Dokonce je zde předpoklad, že by podání interferonu-beta bylo výhodné i pro pacienty, kteří již roky trpí chronickou formou myokarditidy.

    Ve studii Kühl et al 2003 byla skupina pacientů s přetrvávajícím zánětem srdečního svalu způsobeného enteroviry a adenoviry 6 měsíců léčena interferonem beta (konkrétně interferonem-β1a). Výsledky této studie ukázaly, že došlo k úplnému odstranění (eliminaci) těchto dvou skupin virů ze srdečního svalu, zmenšila se velikost komor, zlepšily se příznaky srdečního selhání a celkově došlo ke znatelnému zlepšení stavu pacientů.

    Interferon byl pacientům podáván podkožně v postupně se zvyšujících dávkách. Vedlejší účinky podávání léku byly únava, chřipce podobné příznaky a zarudnutí (erytém) v místě vpichu. Tyto symptomy ale během prvních čtyř týdnů vymizely.

    Někteří pacienti si stěžovali na pocit celkového zhoršení stavu. Tyto projevy ale po 12. týdnu léčby odezněly.

    Účinek interferonu-beta byl zkoumán i u herpetických virů parvoviru B19 a lidského herpes viru 6 (HHV-6). Zde nedošlo k úplné eliminaci viru a interferon neměl tak výrazný efekt jako u pacientů s enterovirovými a adenovirovými původci. Nicméně i u skupiny pacientů s herpetickými viry došlo ke zlepšení jejich stavu.

    Uvedení interferonu-beta do běžného léčebného postupu myokarditidy je komplikováno nedostatkem velkých studií, skutečností, že různé viry mohou na léčbu odpovídat různě a dalšími faktory. Není také zatím jasné, jaké mechanizmy účinek interferonu ovlivňují. Nicméně existuje domněnka, že minimálně může podávání interferonu předejít další progresi (postupu) nemoci.

    Autor úvodního snímku: Jawahar Swaminathan and MSD staff at the European Bioinformatics Institute

    Příspěvek Léčba interferonem-beta pochází z Myokarditida

    ]]>